Článek Příjmací zkoušky
Moderované komentáře k článku: Příjmací zkoušky
michelle: Takhle nějak to bylo 
Zeptám jse Susan jestli tu nejsou nějaké pamlsky pro koně. Vezmu si vodítko a ohlávku popřípadně pamlsek a jdu se Susan k ohradě. Povídáme si o koních a o ježdění. Dojdeme ke koni na kterého Susan ukázal. Klepou se mi kolena nadšením. Nejdříve na koně zavolám jménem a pak ho pohladím po krku samozřejmě k němu nebudu přistupovat ze zadu dám mu vodítko na krk a dím mu pamlsek potom mu nasadím ohlávku a jdeme zpátky. Koně vedu vedle mojí pravé strany.
Koníka u přívaziště přivážu a Susan mi ukáže kde je čištění a věci na koníka. Vezmu si gumové hřbílko a vyčistím y koníka veškeré bláto. Následně si vezmu hrubý kartáč a vyčistím mu bláto z nohou potom ho dočistím mekkým kartáčem. Naposledy kopyta a je vyčištěný. Hlavu mu můžu ještě přetřít hadrou. A je to.
Nastrojení koníka: Nejdříve mu sundám ohlávku a dám mu na krk otěže. Vezmu si na pravou dlaň udidlo a do levé ruky vrch uzdečky. Když si koník udidlo vezme převléknu mu nátylník přes uši. Odepnu otěže a připnu mu lonž. zeptám se Susan jestly by mně podržela koně a dám mu dečku. Podívám jse jestli není moc ve předu nebo v zadu. Následně na dečku položím sedlo. Obejdu koně jestli není někde něco shrnuto a připnu podbřišník. nebudu ho moct utahovat jak nasednu tak se dotáhne. K sedlu připnu třmenové řemeny a třmeny a nastavím si svoji velikost třmenů. Naposledy připnu koníkovi chrániče a mírně dotáhnu podbřišník. Znova obejdu koně jestli je vše v pořádku a na svém místě.
Susan vezme koně do haly a tam ho postupně zahřívá. Kůň jde nejdřív krokem na obě strany. Je vidět že ho očividně baví pracovat. Potom Susan potichu hlasem koně pobídne. Kůň tak elegantně přejde do klusu až mě málem oči vypadli. Vedle mě seděl Susanin pejsek, který sledoval co se dalo. Až se vyklusal na obě strany Susan zapískala a přešel do kroku. Susan mu předělala lonž na druhou stranu a pobídla koně do cvalu. Byla jsem úplně mimo když jsem viděla toho koně jak tak vznešeně cválal. Kolem haly projížděly dívky na koni. jedna seděla na čistě bílem koni a druhá ny ryzákovi. Až byl koník zahřátý tak se šlo jezdit. Byla jsem tak nervózní že jsem nemohla stát na nohou. Nasedla jsem na koně a Susan mi řekla že si mám dát třmeny nahoru. Tak jsem ji poslechla a dala je na horu. Susan pobídla hlasem koně aby přešel do kroku. V duchu jsem si opakovala hlavu nahoru ramena ne moc dozadu holeně u koně paty dolů. Když jsem něměla třmeny tak jsem zapomněla že mám nohy moc ve předu. samozřejmě Susan se hned ozvala ať si je hlídám jinak že sedím docela solidně. Až Susan usoudila tak jsme naklusali. Toho koně jsem vůbec neznala a tak jeho klus mi připadal jako by se vyhýbal trnům na zemi. Po obklusání pár koleček jsem si na to zvykla. Susan přehodila lonž na druhou stranu aby se koníkovi nezamotala hlava a šli jsme na druhou stranu. Sundala jsem si třmeny a jezdila se třmeny. Bylo to pro mě pohodlnější.Udělali jsme zas pár koleček v kroku a klusu. Susan mi řekla že se mi při klusu hýbají holeně ať s tím okamžitě něco udělám. Řekla jsem že mi pracovní klus nikdy moc nešel že na tom musím zapracovat. Následoval lehký klus to bylo v pohodě dokud Susanin pes nevběhl do haly a nezačal štěkat a pobíhat kolem koně. Kůň po psovi vyhodil a já jsem skončila na jehom krku málem mi vyskočilo srdce. Susan odvedla psa a já mezitím ukjidňovala sebe i koně. Až jsme se všichni uklidnili Susan řekla že by jsme mohli zkusit nacválat. Koník měl krásný prostorný cval až jsem zapomněla dávat pozor. Susan na mě musela zakřičet abych se vzpamatovala. Přešli jsme do klusu a následně do kroku. Susan řekla že můžu koně vykrokovat na volné otěži podél stěny haly. Byla to prostě krása sedět na hřbetě tak krásného koně. jezdecká hodina trvá 45 min ta naše kvůli pejskovy 60 minut. Susan mi řekla že se mám ještě co učit a byla to pravda byla jsem tak nervóznín že jsem nedávala pozor. Až byl koník vykrokovyný šli jsme zpět k úvazišti.
Koník nebyl ani zas tak zpocený. Sundala jsem mu uzdečku co nejopatrněji abych ho nebouchla do zubů nasadila jsem mu ohlávku a rozepla mu podbřišník. Sundala jsem mu sedlo a dečku. Z podbřišníku jsem svlékla beránka a dala ho na sluníčko stejně tak i dečku. Naposled jsem mu sundala chrániče. Pohladila jsem ho a řekla mu děkuji ti za všechno. Susan mi donesla suchý chleba, a´t mu dám odměnu. Koníka jsem vyčistila mekkým kartáčem a pak ho setřela hadrou. Susan řekla že nesmím zapomenout na kopyta. Vyčistila jsem mu tedy kopyta a ještě jednou ho pohladila že to se mnou vydržel. Šli jsme k ohradě Susan mi ji otevřela a já tam pustila koně sundala jsem mu ohlávku a rozloučila jsem se s ním. Ani jsem se nestihla otočit a koník už se válel v hlíně. Musely jsme se se Susan zasmát. Řekla mi že to dělá běžně.
Následoval odjezd a mě se tak nechtělo domů nejraději bych tu zůstala na pořád. Rozloučila jsem se se Susan, s ředitelem ale i s pejskem pozdravila jsem pár koní a následoval odjez. Jak mě se nechtělo!
OMLOUVÁM SE ZA GRAMATICKÉ CHYBY. 
floresta: Michelle: dobrá práce 
, jen bych ubrala s tím "Susan mi řekla že se mi při klusu hýbají holeně ať s tím okamžitě něco udělám." - tady ti hlavu nikdo neužere, když ti něco nejde, natož nováčkovi při příjmačkách 
Každý trenér nebo cvičitel by měl umět být trpělivý, člověka motivovat a jednat s ním slušně - jinak to není trenér na svém místě. 
- jinak koni se při pohybu po kružnici hlava rozhodně nezamotá, jestě s jeho viděním - koník totiž vidí jinak než člověk 
viz. http://files.falanga.webnode.cz/200000006-d2401d339b/Zrak.JPG (obrázek je z knihy Colina Vogela "Já kůň"). Má jinak posazené oči. Hlava se navíc točí spíš lonžérovi, pokud se zadívá na koně moc konkrétně (zaostří třeba na jeho hlavu, oko apod.)
- ehm..kde jsi četla něco o cválání? Klus pracovní byl vyžadovaný jen bez třmenů pro upevnění sedu, se třmeny už lehký - žádat po začátečníkovi korektní pracovní klus - to by bylo bláznovství .
- jinak koník má jméno - pokud jsi klikla na jeho fotku, zjistila jsi o něm veškeré důležité info
Pěkná práce!
slinky: Byla jsem v šatně a převlékla se, pak jsem se postavila, natáhla ruku a pobavila se tím, jak nedokážu udržet ruku v klidu. Vyšla jsem z šatny Susan na mě čekala s vodítkem a ohlávkou v ruce. Když mě zaregistrovala usmála se a natáhla ruku s ohlávkou a vodítkem ke mě. Vzala jsem si je od ní. Když jsem je držela v ruce pečlivě jsem je prohlížela, tak aby mi neutekl jediný jejich detail. Za několik dní ohlávka a vodítko budou součástí mého každodenního života, ale teď jsem i z těchto maličkostí unešená. Ovšem toto "malé" nadšení mě přešlo, když jsme došly k výběhu, kde byl Lauris. Sue podlezla ohradník, ihned k ní přiběhlo několik koní. Oběma rukama chytla velkého ryzáka a pokynula na mě ať k ní přijdu. Téže jsem podlezla ohradník a rychlými, ovšem už nikoli tak sebejistými kroky jsem se blížila k ní a ryzákovi, kterého držela. Ryzáka držela už jen jednou rukou za ušima - mám dojem, že se tomu říká týl - a druhou rukou mi vysvětlovala, jak ohlávku nasadit. Chytla jednu část ohlávky a řekla, že tohle musím přetáhnout přes uši a zároveň to musí mít nasazené na nose. Nasadila jsem ohlávku jak Sue řekla. Ona pak ještě ohlávku zapnula. Už jsem se chtěla vydat ven z výběhu, ale Sue mě starostlivě zastavila a řekla, že nesmím jít před koněm, ale vedle něj. Vzala mě za ramena a postavila mě k levé straně Laurise. Pak jsme se vydali ven z výběhu. Sue popoběhla, aby otevřela ohradník a já s Laurisem mohla projít. Když jsme se my tři blížili ke stájím zeptala jsem se, jak že se vůbec tenhle kůň jmenuje. "Oh.. málem bych zapomněla, jmenuje se Lauris, je to valášek máme ho tu už dlouho." odpověděla. Když jsem Laurise zavedla do boxu a chtěla jsme ho uvázat za ohlávku k mřížím boxu, Sue mě zastavila a řekla, že mi ho při čištění i sedlání podrží, protože se umí dobře vyvlékat jak z ohlávky, tak i si umí rozvazovat uzly. Pak mě poslala před box, že na vrátkách od něj visí Laurisovo čištění. Vzala jsem z něho to, co Sue popsala a přišla k Laurisovi. Začala jsem rovnými tahy přejíždět po Laurisově srsti, Sue mě zastavila a řekla, že toto je gumové hřbílko a tím se čistí krouživými pohyby. Opravila jsem způsob čištění gumovým hřbílkem a vyčistila obě strany Laurisova těla, když jsem chtěla začít čistit i nohy, opět mě Susan zastavila a řekla, že jestli chci vyčistit nohy, musím si vzít Rýžák. Vyšla jsem pře box a vyměnila hřbílko za rýžák. Vyčistila jsem Laurisovi nohy a při tom mě Susan poučila, že nejdůležitější je vyčistit u nohou spěnku, tedy jamku na kopytem. Pak přišel čas na kopytní háček. Sue přehodila vodítko Laurisovi přes krk a stoupla si vedle mě : "Pokud chceš, aby ti kůň dal kopyto, musíš mu přejet po celé délce nohy a až budeš u kopyta na koně promluvit, na některé koně se mluvit ani nemusí, ale na Laurise zkus promluvit." řekla s úsměvem a já udělala, co říká. Když mi na podruhé Lauris kopyto svěřil do péče Sue začala : "Vidíš tu šipku uprostřed kopyta, to je střelka, do ním nesmíš za žádnou cenu kopytním háčkem sáhnout, pouze okolo a to se zase naopak nesmíš bát přitlačit." Po těchto slovech jsem začala vykonávat péči o kopyta. S prvním kopytem mi Sue trochu pomohla, ale ostatní jsem zvládla pod jejím dohledem sama, na zadní mě upozornila, že nikdy mu nesmím vlézt za zadek, mohl by mě kopnout. Dočistila jsem Laurise a Sue mi vrátila do ruky vodítko (až po té, co jsem uklidila čištění),řekla ať nedělám žádné blbosti, že skočí pro výstroj. Stála jsem a koukala za ní jak odchází, nejspíše do sedlovny. Lauris mě z mého pohledu vytrhl tím, že mi začal na svůj čumák nabírat vlasy. Zasmála jsem se. Mé pobavení začal doprovázet další smích, otočila jsem se a zjistila, že to byla Sue, kdo se mnou sdílel mé pobavení. Nesla hnědou výbavu, odložila vše kromě uzdečky. Dala mi jí do ruky a začala dávat pokyny : "Nejprve se dává uzdečka, to aby ti kůň neutekl. Uzdečku nasadíš tak, že nejprve přehodíš otěže přes krk, ale opatrně aby se nebál, mohl by pak začít dávat hlavu nahoru a odmítat si nechat přehodit přes hlavu otěže. Pak chytneš uzdečku za lícnice, to je tohle...druhou rukou podložíš udidlo, které mu nejprve nabídneš,když si ho nevezme sám strčíš mu dva prsty dozadu do huby, tam koně už nemají zuby, ale je jim to nepříjemné, tak otevřou tlamu sami. Až bude mít udidlo v puse...výborně....tak teď přetáhni toto (ukázala na nátylník) přes uši, ale také jemně na uši jsou koně citlivý. Tak teď už stačí uzdečku jen zapnout na srovnat kštici, aby ji neměl pod čelenkou a uzdečka je hotová. Nene počkej, podhrdelník se zapíná, tak aby se ti tam vešla sevřená pěst. A do nánosníku by se ti měly vejít dva prsty." S těmito slovy byla uzdečka na místě. Pak mi Susan dala do ruky krásnou hnědou podsedlovou dečku, vzpomněla jsem si, že takovou podobnou měl i vraník naší sousedky. Sue říkala, že mu to mám dát klidně i na krk, a pak s tím sjet po hřbetě, tak, aby dečka seděla. Pak jsem měla nasadit sedlo, bylo docela těžké a když jsem ho soukala Laurisovi na hřbet, chudák vykulil oči, dal uši dozadu a zvedl hlavu. Susan ho s letmým úsměvem pohladila na uklidněnou a řekla : "Nejsi první, kdo tam to sedlo takto rve, ale musíš se naučit ho tam dávat lehce a ladně a nikdy ho netahat dopředu proti srsti, když se ti nepovede ho tam umístit dobře, tak ho nadzvedni a dej ho tam znova, musí seděl na podsedlovce a být u krku, nikoli uprostřed hřbetu." S posledními slovy se opravdu pobavila. Pak mi vysvětlila jak nandavat podbřišák, a také, že se dotahuje až na jízdárně těsně před tím než nasednu. Pak na podbřišák navlékla beránek a pomohla mi ho zapnout. Poté mi taky objasnila, jak nasazovat kamaše a strouhavky. Že kamaše musí sedět na spěnce a strouhavky zrovna tak. Lauris byl připraven. Sue mu k uzdečce připnula lonž a vyváděla ho z boxu. Šla jsem vedle ní a když jsme došli do haly, pokynula mi ať počkám zatím u dveří. Laurise navedla na kruh a začala ho krokovat. Opřela jsem se o zeď vedle východu. Nejdříve se zájmem, ale po delší době už mi krok začal připadat nudný, chtěla jsem vidět Laurise klusat a cválat. Najednou se před halou ozval čochtání holinek. Jedna ze studentek utíkala s bundou nad hlavou do stájí. "Achjo, už zase prší..." pomyslela jsem si. Když jsem se otočila zpět k Susan a Laurisovi, myšlenka nad ošklivým počasím mi zmizela z hlavy. Lauris začal svými ladnými kroky klusat vpřed. Klus uplynul rychle a zanedlouho začala ta hromada krásy a síly i cválat. Po další době upřeného sledování mě Sue přizvala ať jdu nasednout. "Levou rukou se chytni přední rozsochy a pravou té zadní, pokrč levou noha a na tři se odrazíš, já ti pomůžu dostat se nahoru." Ani to nedořekla a už jsem byla nahoře. Srdce se mi snad doslova zastavilo. Lauris se rozešel a přišlo mé první pokárání : "Narovnej se !!" Udělali jme s Laurisem pár koleček bez jediného padlého slova až najednou to Sue pokazila (samo sebou v dobrém slova smyslu) : "Tak a teď se zkus nedržet sedla, ale zkus chytnou otěže. Otěže musíš držet mezi palcem a malíčkem, tak je to správně palce směrem nahoru a zůstaň stále narovnaná, prošlápni paty a špičky zkus tlačit ke koni..... Ne, nedívej se na mě, ale dopředu, to se ti bude hodit při vyjížďkách." Opět se jí na tvář vrátil letmý úsměv. Pak mi pokynula ať přehodím třmeny přes krk křížem a zkusíme naklusat. Když Lauris začal klusat opět jsem se nevědomky chytla přední rozsochy. Sue se usmála. "Zkus to bez toho držení." Pustila jsem otěže i rozsochu trošku se přikrčila a roztáhla ruce. Po chvíli jsem se narovnala i v zádech. "Tak prohodíme strany ty snílku." Prohlásila Susan, když vedla koně z kruhu k sobě, aby prohodila strany, ani jsem nepostřehla, že už jsme neklusali. Opět navedla koně na kruh. "Hele i když nemáš třmeny můžeš mít prošláplé paty." Opravila jsem svůj sed. "Chceš si nacválat ?" Odpověděla jsem vyděšeným úsměvem. "Zavaž do lehkého uzle otěže a opět přeď třmeny, tentokrát máš povoleno držet se rozsochy, a drž se hlavně koleny. Budou tě pak bolet nohy, ale na to si jako správná koňačka musíš zvyknout, časem tě už bolet nebudou." Opět jsem se zahleděla před sebe a Sue pobídla Laurise do pohybu nazývající se cval. Byla jsem z toho no, ne snad ani zadýchaná, ale začala jsem prostě dýchat pusou, možná to bylo tím širokým úsměvem. Pak Laurise uvedla do klidného kroku. "Nasaď si třmeny a rozvaž otěže, teď Laurise vykrokuješ bez lonže, nebojíš se ?" "Snad ne." Pustila Laurise z lonže a stoupla si do dveří haly, kdyby Laurise napadlo odejít. Chodila jsem s Laurisem po obvodu haly, zkusila jsem ho i otočit na druhou stranu, při tom jsem byla poučena a změnách směru a "zatáčení" vůbec. Poté jsem dostala pokyn jak slézt : "Nejdříve vyndej nohy ze třmenů, pak přehoď pravou nohu přes zadek koně, ale bacha, aby jsi ho nekopla a po bočnici sedla sjeď dolů." Sue zatáhla jeden třmen a řekla ať toto udělám i u toho druhého. Když jsme odváděli koně do boxu všimla jsem si, že už neprší, ale na jak dlouho ?! Po jízdě jsem byla úplně hotová, chodila jsem s nohama do O. Sundala jsem z Laurise sedlo a uzdečku, málem bych zapomněla na chrániče. Vše jsem řádně odepnula a podal Susan ,která to odnesla zpět na své místo, já jsem mezitím začala s čištěním. Když se Sue vrátila vzala si také jeden z kartáčů a společně jsme Laurise vydrbaly. Pak mu nasadila ohlávku a vodítko. Rozloučila se se mnou : "Tak já tě už propustím, doufám ,že sis první jízdu a nás užila. Snad se zase brzy uvidíme." Radost ze setkání jsem jí oplatila a ještě jsem za ní koukala, když odváděla Laurise zpět do výběhu, měl na sobě deku a kráčel si to tak ladně, jak se na drezůrního koně sluší. Když už mi zmizeli z dohledu, vydala jsem se k východu a na autobus, jak tohle jen vysvětlím doma ?
slinky: Cválat : Je to napsané tam v "Pokud si nevíš rady...." Tak že můžeme nakonec zkusit cval bez třmenů ,ale jestli to tam být nemá tak se omlouvám, ale je to tam psané
floresta: Aha, to tam zůstalo ještě z původního znění příjmaček. Díky za upozornění ) Samozřejmě to není tvoje chyba, tím pádem samozřejmě vůbec nevadí, že to tam máš.
kaisa: Stále jsem tomu dost dobře nemohla uvěřit, nečekala jsem, že bych vůbec kdy dostala takovou šanci a ono… Asi se to povedlo. Už jen ten pohled na tu ženu, na tu spoustu koní a studentek ve mně vyvolával euforický pocit, který jsem ale samozřejmě nesměla dát najevo, proto jsem na výzvu k převlečení jen kývla a pokračovala směrem do obrovské šatny. Řekla bychom páni, ale na to jsem moc zhýčkaná, proto jsem na sebe hodila jen doporučené oblečení – co já vím, tak jsem na koni nikdy neseděla, proto se mi nějaké rady velmi hodili. Snowy jsem dnes raději nechala doma, pletla by se pod nohy a já už jsem sama dost vyklepaná, takže bych ji při nejlepším někde zapomněla. Dokončila jsem poslední úpravy na oblečení – už čistě kosmetické, vlasy si stáhla do pohledného culíku a prohlédla se – měla jsem samozřejmě docela drahé oblečení, ale to nic neměnilo na faktu, že i ty rajtky na mne trochu plandaly a ta bílá nejspíše nezůstane dlouho bílá… No nic.
Areál se mi zdál rozlehlý a plný míst, kam určitě budu moci zabloudit, ale to teď bylo jedno. Z šatny jsem bez obtíží trefila zpět k usměvavé Sue, která si mě přejela kritickým pohledem, ale nakonec kývla. Nejspíše měla pochybnosti, jestli se svou vahou a neexistujícími svaly vůbec něco zmůžu, ale uvidíme. Podala mi s mírným výrazem ohlávku a vodítko a vydala se směrem k rozlehlým výběhům kdesi v dáli. Já jsem měla co dělat, abych její tempo stihla, nezakopla, a při tom se pokochala krásami tohoto areálu, opravdu velmi dobře zajištěného. Už z dáli jsem viděla houf jakýchsi rozmazaných fleků, cítila známou vůni koní, ale čím blíže to bylo, tím více se mě zmocňoval strach a úzkost.
„Nikdy jsem koně na pastvině sama nechytala,“ přiznala jsem se Suzan, když už jsme se dostali k rozlehlým výběhům se spoustou nádherných zvířat, která doslova vybízela k tomu se jich dotknout, vybízela ke hře a div neplula po zeleném trávníku. Žena se mírně usmála a promluvila: „Od toho jsem tady já, není se čeho bát. Věř mi. Ukážu ti, jak se to dělá, ale příště už to musíš zkusit sama, pojď.“
Nevěřila jsem jí, to musím uznat hned ze začátku, ale co se dalo dělat, když si pro koně nedojdu, asi si nikdy nezajezdím a nikdy se nedostanu do tohoto… Krásného místa se spoustou studentek a koní. Sice bych si mohla dovolit spoustu koní, areálů a podobně, ale tohle představovalo novou zkušenost, když mimo ježdění dojdu i k jakési harmonii a naučím se to podstatné, co mám dávno umět… Sice nějakou zkušenost s koňmi mám, ale s nikým tady se nemohu rovnat. Přikývla jsem tedy a poté se pomalu vydala směrem k výběhu, Suzan už v něm dávno stála a všichni koně se shlukli okolo ní.
„Neboj se, nic ti neudělají. Podej mi ohlávku a dávej pozor,“ slabě se na mě usmála, ale nějak jsem neměla sílu jí ten úsměv opětovat, už od rána jsem se tvářila jako kyselá okurka, o tom žádná. Jenže se nedalo nic dělat, žaludek jsem měla jako na vodě a nervozita se mnou cloumala, tady šlo o něco víc, než jen nějaké nakrucování se jako focení… No nic, došla jsem k ní a podala jí požadované věci zvědavě u toho pozorujíc koně. Přikývla a nabídla vysokému běloušovi pamlsek, který jej docela ochotně přijal. Ostatní evidentně ztratili zájem a zase se šli věnovat jiné věci. Koník zvědavě očichával ohlávku a čekal, co bude a nebude.
„Tohle musí mít na týlu a tohle na nose, je to celkem logické. Nezapomeň potom ohlávku zapnout, to už zvládneš… A abych nezapomněla, tohle je Tarot,“ zazubila se a ukazovala jednotlivé části ohlávky. Zrovna tohle jsem docela uměla, s koňmi nějaké zkušenosti mám, ale nikdo se nikdy nepokoušel mne o něčem poučovat, takže tohle byla příjemná změna. Popošla jsem ke koni a mumlala mu nějaké nesrozumitelné fráze, povídala o tom, jak se bojím a podobně… Nastražil uši a o několik kroků popošel. Postavila jsem se k němu tak, jak mi Sue předtím ukázala a pokusila se mu natáhnout ohlávku. Sice to bylo poněkud kostrbaté, ale nakonec se to povedlo. Úlevně jsem si povzdechla a zapnula přezku.
„Fajn, vidíš, nic hrozného to nebylo. Připni mu vodítko, ale nezapomeň, že až ho povedeme z výběhu, musíš jít po jeho levé straně a hlavně vedle něj. Nikdy nechodíme před koněm,“ poučila mne a podala mi vodítko, abych mohla dokončit základní práci. Připnula jsem ho a pomalými kroky zamířila za ní. Tarot se tvářil relativně uvolněně a smířeně se svým dalším osudem, já jsem naopak držela vodítko poněkud křečovitě a držela se od koně moc daleko, neměla jsem hold zkušenosti, ale během několika okamžiků mne Sue opravila, postavila ke koni blíže a pak nám dovolila odejít z výběhu. Sic, když se otvírala vrata, tak pár zvědavců se chtělo vydat za námi, ale ona jim to vůbec nedovolila. A tak jsem se ocitla sama, tedy s běloušem na vodítku, a absolutně netušila, co bude následovat.
„Támhle ho uvážeme bezpečnostním uzlem, poté vyčistíme a nasedláme, není se čeho bát, je to zlatý učitel,“ usmála se a pokračovala vesele jako by se nechumelilo okolo jízdáren. Přes koně jsem takřka nic neviděla, ale koutkem oka jsem zahlédla nějaká písmena a nějaké lidi, inu neměla jsem potřebu jim věnovat přehnanou pozornost, raději jsem se soustředila na koníka, co přátelsky funěl a vesele si to vykračoval okolo mě. Došli jsme nejspíše k nějakému uvazišti, ale moc lidí tu nebylo, sice jsem neměla pojem o čase, ale nejspíše si teď všichni užívají své koňské kamarády.
„Dojdu pro čištění a věci na koně, ty tu mezitím počkej s Tarotem. Trochu se seznamte. Získáš jistotu ty i on,“ pokynula a pak zaplula ladně do nějaké z mnoha budov, takže jsem osaměla. Nejprve jsem myslela, že si jen tak postojím a bude klid, ale koník evidentně toho názoru nebyl, začal slabě hlavou drkat do mého ramene a tím zničil poslední čistá místa na růžovém tričku, ale co bych mu při tom jeho kukuči neodpustila. Natáhla jsem mírně jednu ruku a poklepala ho po krku, prsty přejela po struktuře srsti za nedůvěřivého pohledu zvířete.
„Hlavně se moc nehýbej a nic mi neudělej, prosím,“ zaskučela jsem tiše a dál prsty probírala hedvábnou bílou srst, vypadal opravdu jako z pohádky. Vdechovala jsem vůni koní, hladila ho a čekala na Sue, která během několika okamžiků přišla i se vším potřebným. Věci na sedlání odložila a podala mi bednu s věcmi na čištění.
„Už si to někdy dělala?“ řekla, mezitím co mi ukazovala, jak bezpečně uvázat koně. Pro mě to byl takřka nepochopitelný uzel, koukala jsem na tu směsici vodítka a dřeva a měla takový zlý pocit, že se příště budu muset ještě někoho zeptat, inu co. Přikývla jsem a dostala pobídku k tomu, abych se tedy do koníka pustila. Ten jen klidně stál, pokukoval po svých kamarádech, nebo pochrupkával, věnoval mi okrajově nějakou pozornost, ale nebylo jí mnoho. Vytáhla jsem kopytní háček, už jsem si něco stihla nastudovat a dlaní přejela po vnitřní straně nohy. Jako reakce na to se zvedlo kopyto a já začala s jeho čištěním. Tohle už mi bylo důvěrně známé, takže jsem působila o něco jistěji a nebyla potřeba mne neustále opravovat, sice Sue občas u kopyt utrousila něco, co bych mohla opravit – a já to udělala, ale bylo toho zdaleka méně než před tím. Odstranila jsem vždy bahno a špínu, kamínky háčkem a zbytek nečistot oprášila tím kartáčem na druhé straně, za chvilku měl koník nádherná kopýtka. Divila jsem se, že jsou tak pevná a dobrá i bez podkov, ale raději jsem se neptala, zas za takového nevzdělance jsem být nechtěla, zeptám se třeba až po jízdě, bude to jistější.
Následovalo gumové hřbílko. Začala jsem krouživými pohyby od krku odstraňovat tu největší špínu, ale koník na tom zase tak špatně nebyl, řekla bych, ale spletla jsem se. Sice působil čistě, ale jakmile jsem na popud Sue trochu přitlačila, začalo k zemi padat neuvěřitelné množství prachu, který se také vzhledem k výšce koně dostal i na mou maličkost, takže za chvíli jsem napůl oslepená s nepříjemnou pachutí v ústech mohla pokračovat na druhou stranu. Zdálo se mi to nekonečné, srst byla všude bílá, ale přesto tak hrozně špinavá… Ale za chvíli bylo dílo dokonáno, tedy pardon, jen krk a břicho, ale ani ne dole, ani nahoře, protože tam se hřbílkem nesmělo – kvůli kostem a citlivosti koní. Dále jsem dostala do rukou jakýsi kartáč, který jak mi Sue objasnila, patřil na nohy a spodní část břicha.
Začala jsem čistit nohy od špíny, nemusela jsem se zase tolik ohýbat, výškou jsem nepatřila k nejvyšším, což koník možná ano – tedy mě přišel veliký – a čistila jsem. Nejprve jsem očistila holen, spěnku, koleno a pokračovala výše tak do úrovně břicha, nejezdila jsem na již hotové hřbílkem. Na břiše jsem odstranila tu největší špínu a trochu déle to tam čistila, protože koníkovi se to evidentně líbilo, spokojeně postával a už tolik nepokukoval po ostatních. Dokončila jsem i zadní nohy, sice trochu s obavami, co kdyby, ale dokončila. Nakonec jsem dostala jemný kartáč, abych dodělala konečný dojem, tak jsem začala leštit, nebylo to nic složitého. Tohle jsem měla zažité, líbil se mi pak ten pocit, když koník vypadal jako znovuzrozený, nádherně se blyštil… Sice to málokterý ocenil, ale to už pak byla věc druhá. Leštila jsem bílou srst, takže za chvilku se koník leskl jako perlička. Vesele jsem se usmála, ale práci zdaleka nebyl konec. Jiným kartáčem, nějak jsem se v nich začala ztrácet, jsem za pokynů Sue začala rozčesávat, nebo spíše projíždět ocas. Prsty jsem rozdělala největší cuchance, odstranila zbytky podestýlky a trávy. Dělala jsem to ale opatrně a bokem ke koni, jak jsem byla poučena, bude to tak lepší i pro koníka, kterého by můj drastičtější zásah mohl bolet a pro mne bezpečnější, kdyby se to třeba Tarotovi nelíbilo. Ale netvářil se tak, docela spokojeně postával, mezitím, co jsem dokončovala svou práci.
Zbývala jen hříva, což už takový problém nebyl, speciálním hřebínkem jsem rozdělala cuchance a podle nejnovější módy mu ji pečlivě rozčesala… No tedy, vypadala snad lépe jak já, protože při pohledu na mě by si kdekdo mohl myslet, že jsem se válela někde s prasaty. Boty jsem měla špinavé od zarývání do země ve výběhu, tričko od slin a prachu… Jen kalhoty jakž takž svou bílou barvu držely, ale Vanish už to nebyl… Na řadě byla ta horší část, sedlání. Nejprve jsem sundala ohlávku a poté postupovala podle pokynů Suzan, která vše názorně předváděla z druhé strany, respektive mi pomáhala s dobrým umístěním.
„Začneme sedlat, nejprve koni dáš uzdečku. Postav se k němu bokem a přetáhni otěže opatrně přes krk… Ne tak prudce, koník by se mohl leknout a co potom? Ano, přesně tak, Nyní čapni lícnice, to je tohle a chyt si je do pravé ruky. Levou vezmi udidlo… Ano, přesně takhle. Udidlo přitiskni slabě k hubě, Tarot si ho vezme, pokud by si ho nevzal, potom palci zatlač v koutcích, tam kůň nemá zuby. Zatlač ale slabě, bude mu to nepříjemné a otevře pusu, poté opatrně vlož udidlo a dávej s i pozor na zuby, také by se ti nelíbilo, kdyby ti někdo mlátil kusem kovu do zubů… Tak, nyní přetáhni nátylník za uši, je to tahle část, ale opatrně… Koně jsou na uši citliví! Skvěle, a máš nasazenou uzdečku.“ Trochu nešťastně se mi to nakonec podařilo, Tarot se sice tvářil stále stejně, ale já jsem si přišla trochu trapně, jsem sice nováček, ale tohle mi mozek nebyl schopný pobrat, to neskutečné množství pojmů a kusů kůže… Následně jsem se dle dalších instrukcí začala věnovat zapínání přezek. Nejprve na jednu pěst podhrdelník, na dva prsty nánosník a nakonec jakýsi řemínek.
„Fajn, pokračujeme sedlem. Já ti Tarota podržím, i když pochybuji, že by někam šel a ty mu na záda dáš tu hnědou dečku a na to sedlo. Všechno dej opatrně a rovnoměrně, uhlaď jakékoliv nerovnosti, koně by to pod sedlem mohlo tlačit,“ řekla žena a zkoumavým pohledem na mě hleděla mezitím, co jsem rovnala dečku a sedlo na sebe, snažila jsem se o dobrý estetický dojem, ale také o pohodlí. S tou hnědou jsem sice neladila, ale to vůbec nevadilo.
„Bude to skvělé, až to sedlo o něco posuneš, máš ho příliš nízko… Fajn, takhle je to dobře. Zapneme podbřišník, není to žádná věda, ale nějací koně jsou na to citliví, tak si dávej pozor. Ukážu ti, jak se to dělá, dotáhneme ho, až se trochu uvolní na jízdárně, ale zatím ho jen zapneme, podrž si ho zatím.“ Čapla jsem trochu neohrabaně otěže a poté, co koník nervně hodil hlavou, jsem je trochu povolila. Na tohle jsem cit zatím neměla, sice jsem se snažila, ale ostatně něco podobného jsem dělala poprvé a byla jsem ráda, že je tu se mnou Sue, aby mi to všechno ukázala… Mluvila a ukazovala jak zapnout podbřišník s beránkem, jak zkontrolovat, zda je sedlo dobře, což bylo. Nebylo příliš hluboko v zádech ani na krku, podbřišník nic neškrtil a dečka seděla. Nakonec zbývaly jen kamaše a strouhavky.
„Nandám kamaše na tuhle půlku Tarota, ty dej poté na tu druhou, ano?“ položila mi otázku neotázku a poté začala navlékat na nohy příslušné věci přesně tak, aby chránily patřičná místa a držely na kloubech. Já jsem to samé zopakovala na druhé straně a konečně bylo hotovo. Suzan připla k uzdečce lonž a vložila mi ji do ruky s tím, že si koníka na halu odvedu sama. Tak jsem tedy kráčela vedle nastrojeného Tarota směrem k hale, kam nás žena vedla. Příliš jsem nemluvila, myšlenkami jsem plula zase někde úplně mimo v rodném Finsku, kde jsme koně nikdy neměli… Možná bych měla být ráda, že jsem s modelingem sekla, ničilo mi to tělo, které ani teď nevypadalo úplně normálně, oproti ostatním jsem byla o něco menší, slabší a křehčí, stačil by nejspíše jeden pád z koně a něco si zlomím, diety si vyžádaly své.
„Tak, já Tarota zahřeji, ty tady mezitím počkej a pozorně se dívej, jednou tohle budeš dělat taky,“ pronesla velmi důležitě Sue a já jí za celou tu dobu věnovala asi první úsměv, moc jsem se nesmála a málo jsem mluvila, brala jsem příkazy, ale nesnažila se nějak moc komunikovat, jediný na koho jsem promluvila více jak jednu větu byl asi Tarot… Postávala jsem tam tedy trochu nepatřičně a pohledem těkala od východu, přes strop na své nové boty, kalhoty a tričko. Jezdecké oblečení bylo pohodlné, to ano, ale stále jsem si připadala, že v něm moc dobře nevypadám, spíše jako hadr… Nesehnala jsem nic natolik upjatého, abych vypadala jako ostatní… Nakonec jsem pohledem zamířila na koně, který momentálně klusal. Asi jsem se trochu zatoulala v myšlenkách, ale nyní jsem pozorovala Sue, jak tiše pobízí koně k dalšímu pohybu, nutí ho klusat rovnoměrně, ale při tom lonž nemá napjatou k prasknutí, Tarota jak ochotně vyšlapuje a bičík, co měla v druhé ruce, jak jen hlídá, aby se nedělo nic špatného. Kůň vyšlapoval asi s vrozenou elegancí, působil elegantně a přirozeně, chody v jeho podání vypadaly jako něco hrozně jednoduchého, krk se ladně klenul a svalstvo zapojovalo do souhry přírody. Okouzleně jsem to pozorovala, než Sue koníka donutila nacválat, ze začátku působil totiž trochu moc vesele, ale nakonec se po několika kolečcích umírnil alespoň natolik, že srovnal tempo s požadovaným a prováděl to s patřičnou elegancí… Nakonec zpomalil do klidného kroku a Sue měnila směr, aby chudák neběhal na jednu stranu stále dokolečka.
Práce na levou ruku už vypadala patrně složitěji, častěji byl nucen reagovat na pobídky, asi si ho připravovala, nebo nevím, neustále přecházel z kroku do klusu, občas do cvalu a pak zpět, nesl se u toho jako král a zdálo se, že všechno dělá naprosto správně, což podle veselého úsměvu Suzan dělal. Já jsem se mezitím trochu odprašovala, asi jsem působila jako primadona, když jsem si sundala helmu, abych si mohla předělat značně rozpuštěný culík, ale bylo mi to jedno. Mám nějaké zvyky, které nehodlám měnit, takže jsem si opravila účes, nasadila opět helmu, oprášila růžové tričko, prsty probrala bílé rajtky, aby na nich nic nezůstalo a zkontrolovala i boty, zda jsou perfektní jako před tím. Vše sedělo a ladilo a koník už se také nejspíše uvolnil, bylo vážně kouzelné ho pozorovat, ale nyní byl čas se poprvé v životě vyhoupnout do sedla.
„Nesmíme zapomenout dotáhnout podbřišník, sjelo by ti sedlo,“ začala zase Sue a ukázala směrem k sedlu. Vší silou jsem se pokoušela sedlo dopnout na správnou přezku, ale stejně mi nakonec musela instruktorka pomoci, a to nejhorší jsem měla ještě před sebou. Stáhla jsem dle pokynů třmeny na obou stranách a poté se chytla levou rukou přední rozcochy, pravou rukou zadní a nohu vložila do třmenu. Sama jsem se do sedla nedostala, proto mi musela pomoci Sue, která ale asi nečekala, že budu tak lehká, proto jsem do sedla doletěla značně jednoduše a div jsem nepřepadla na druhou stranu. Věnovala mi káravý pohled, když jsem trochu neohrabaně dosedla a poté zase začala mluvit: „Nejprve si to zkusíš bez třmenů, získáš potřebnou jistotu. Nehrb se, narovnej záda a vypni hrud, nohy povol, drž se koleny sedla, ale nekývej dole tou holení, patu dej dolů a špičku ke koni. Zatím se můžeš držet sedla, ale pak to zkusíme bez toho, ano? Fajn, ten sed vypadá poměrně dobře, máš nasvalená záda, občas se lidem stane, že neudrží rovná záda, musí se to cvičit, při ježdění zapojuješ všechny svaly… Zkusíš pobídku do kroku, co ty na to? Není to nic složitého, stiskni slabě holeně a paty přitiskni ke koni, ale ne jako ve filmech, mírněji a něžněji, jsou to citlivá zvířata. A sedem naznač pohyb dopředu, Tarot to určitě pochopí.“
Zkusila jsem tedy všechno podle pokynů, ale šla mi z toho hlava kolem, sice jsem si sed jakž takž udržela, ale jenom tu jednu půlku těla, ta spodní se nějak nechtěla přizpůsobit trochu nenormální poloze pat směrem dolů, ale nakonec se mi to jakž takž povedlo. Nakonec jsem slabě stiskla holeně, paty a pobídla sedem dopředu, sice to muselo vypadat dost amatérsky, ale Tarot se pomalu a líně rozešel, naprosto jsem ho ale chápal. Sue slabě přikývla a kontrolovala mě pohledem, při čemž kontrolovala Tarota, zda jde, ale koník nevypadal, že by plánoval v nejbližší době zastavit. Já jsem se srdceryvně snažila zůstat tak, jak mám být, ale asi to muselo vypadat hodně křečovitě, protože žena opět promluvila: „Uvolni se na tom koni, nemusíš se bát, máš docela dobrý potenciál, ten sed vůbec nevypadá špatně… Pust se sedla a dej si ruce v bok, naprosto se uvolni a uvidíš, hned to bude přirozenější.“
Sice trochu neochotně, ale nakonec jsem přeci jen pustila svou jedinou záchranu a ruce si založila v bok, naprosto uvolnila tělo a nechala se asi dvě kolečka kolébat jen tak mírně kupředu, abych si zvykla na pohyb koně. Zdál se najednou o dost přirozenější a jednodušší, dokonce i ten sed se najednou držel o dost lépe. Sue kývla hlavou, že tak je to správně a trochu popohnala Tarota, kterého to mírně uspávalo, ale ono se mu není co divit.
„Vidíš, není to žádná věda, jen dej trochu ty paty dolů… Ano, přesně takhle. Ted si zkusíme chytit otěže, musíš je držet mezi palcem a ukazováčkem a vycházejí mezi malíčkem a prsteníčkem,“ naznačila polohu, jak mám chytit otěže, ale ihned zase dodala: „Chyt je jen maličko, není potřeba je hodně držet, nejdeš skákat ani provádět těžkou drezůru. Musíš zvýšit pobídky, pokud budeš chtít zkrátit otěže… a hlavně jemně, není potřeba ničím trhat.“ Přikývla jsem na znamení, že rozumím a trochu více přitiskla holeně a paty ke koni, šmatajíc po otěžích. Čapla jsem je jen maličko, abych koníkovi nepřekážela v hubě, ale také tak, abych si mohla být jistější… Sue přikývla a jen řekla, že ruka musí být nezávislá na sedu, že pokud začneme dělat něco složitějšího, bude ze začátku lepší, když ty otěže budu držet dlouhé, abych zbytečně necukala. Přikývla jsem a snažila se zachovat sed takový, jaký má být a možná se mi to i dařilo, sice se občas ozvalo něco jako paty dolů, špičky ke koni, uvolni ty ruce, nebo tak, ale já jsem se to všechno snažila splnit…
„Vidíš, jak nám to hezky jde. Naklušeme si do pracovního klusu, není se čeho bát, vyšpul břicho, zatáhni zadek a nech se kolébat, za chvilku si zvykneš. Když budeš mít pocit, že koníkovi překážíš, tak to zkus ještě více… Ale nehýbej holení, na to nezapomínej. Holen se nesmí pohnout, třmeny prosím přehoď přes sedlo a ničeho se neboj. Bude jistější, když se nechytíš sedla, někdo to pak dělá opakovaně a to není dobře, když něco nebude v pořádku, můžeš to zkusit, ale zkus to vysedět.“ Opět jsem jen přikývla a čekala na nějaké zrychlení… A během několika okamžiků koník o něco zrychlil a nasadil naprosto jiný chod a jiným rytmem, než byl dosud. Z počátku jsem dost lítala, ale snažila jsem si vybavit opakující se pokyny trenérky, takže jsem na chvililinku cítila, že asi takhle nějak by to mělo vypadat a během několika koleček se stačila srovnat natolik, aby to působilo o něco přirozeněji, sedla jsem se přidržela jen na chviličku, kdy jsem naprosto vypadal z rytmu.
„Když budeš chtít přejít do kroku, tak se hlouběji usaď do sedla, stiskni holeně a slabě zatáhni za otěže, ale ne tak, jak dělají v těch filmech, pravá, levá, pravá, levá… Musíš hlavně sedem, tahat za otěže ničemu nepomůže, ten kůň má daleko větší sílu než ty,“ mírně se usmála a nechala mi příležitost pro to, abych se o to pokusila. Hlouběji jsem zasedla, ale trvalo mi moc dlouho srovnat si nohy, takže jsem opět vypadla z klusu a musela se o to pokusit znovu, o něco rychleji. Stiskla jsem slabě holeně, ale ne paty, hlouběji se usadila a použila mírně otěže pro to, aby se mi podařilo Tarota dostat do kroku. A povedlo se, relativně úspěšně, ale mé nadšení zchladila pobídka, ať si opravím sed, že takhle mi ho Suzan neukazovala. Udělala jsem tedy to, co se po mě chtělo, a několik dalších koleček si za připomínek opravovala sed a uvolňovala se.
„Skvělé, teď změním směr a zkusíme to na druhou ruku. Potom si ho sama vykrokuješ, není se čeho bát, sluší vám to spolu. Jen si pak dávej pozor, bývá občas trochu líný, neboj se ho pobídnout o něco silněji, na lonži to neudělá, ale sám potom by třeba mohl zastavit, musíš si ho hlídat…“ zamumlala vesele žena a dala mi pobídku, abych podle minulých instrukcí zastavila Tarota. Zasedla jsem, stiskla mírně holeně a zatáhla, koník zastavil a Sue mohla přepnout lonž. Neustále se vesele culila, já jsem oproti ní působila asi jako suchar, ale co se dalo dělat, měla velmi mateřský vzhled a nejspíše se starala o něco velmi důležitého, koním rozuměla… Ale tohle já jsem neocenila gesty, měla jsem k ní hluboko v duši respekt, ale na druhou stranu jsem typ člověka, co emoce neukazuje, nikdy jsem to nedělala a vždy se jen nahlouple usmívala… A nechala se fotit… Ale kdybych věděla, že sedět na koni je tak úžasné, zkusila bych to už dávno. Jsem ráda, že jsem od té zvláštní ženy dostala takový typ…
„Tak, vidím, že bez třmenů ti to jde. Znovu si naklušeme a zkus tentokrát to vydržet déle, více se uvolnit a vžít do pohybu,“ dostala jsem další pokyn a za pomoci Sue se podařilo koníka přimět ke klusu. Tarot vesele běžel a já si rovnala všechno po jednom, nejprve jsem chytla rytmus a poté rovnala záda, nohy, holeně, kolena, paty, špičky a nakonec ruce, všechno působilo najednou o něco jednodušeji, když jsem se nebála, ale musela jsem párkrát opravit nějakou část svého těla, nakonec se mi to jakž takž podařilo a pár dalších koleček jsem zvládla relativně bez úhony, třmeny přehozené před sebou. Dále jsem od Sue dostala povel, abych spustila třmeny a dala do nich nohy, že si zkusíme tentokrát ale lehký klus.
„Je to jednoduché, budeš se zvedat podle rytmu koně, zkusíme to nejprve v kroku a pak až v klusu. Nebudu tě s tím dlouho trápit, pro nováčka je to těžké, časem se to naučíš lépe, teď jde jen o to, abys získala jistotu v sedle. Viděla jsem, že s péčí o koně nějaké zkušenosti máš, to se ti určitě hodí, teď to jen dohnat v sedle, tak pojď… nahoru, dolu, nahoru, dolu…“ začala a já se pokoušela zvedat na povel… Nic moc jednoduchého a párkrát mi ujela holen, ale nakonec se to nějak podařilo a na pár mikrosekund jsem to chytla. Následně Sue pobídla Tarota do klusu a ten kupodivu energicky vyběhl a já měla co dělat, abych nespadla a udržela se v sedle, do toho Sue začala s tím nahoru a dolu… Snažila jsem se, ale nic moc to nebylo, moc často se mi to nepovedlo a spíše jsem tak nějak lítala tam a zpět v sedle jako ten míček ve hře na starých mobilech. Po několika úspěších se nade mnou Sue slitovala a zpomalila do kroku.
„Je to rychlé, že? Neboj, příště ti to půjde lépe, teď tě odpojím a vykrokuješ si ho. Není se vůbec čeho bát, budu tady, kdyby něco,“ řekla a ihned odpojila Tarota, aniž bych měla šanci nějak zareagovat, no nechala jsem to tak, uvolnila jsem se a pokoušela se podle pokynů, které jsem dostala na zatáčení, donutit koně jít směrem, kudy jsem chtěla. Zatlačit vnitřní nohou a slabě zvýšit tlak vnější otěže a bude směrem ke stěně… A do toho pobízet… Bylo to složité na myšlení, ale dalo se, nějak jsem to zvládla, aniž by se cokoliv stalo. Pak jsem pobídla Tarota, který to evidentně bral jako pobídku, že by se mohl flákat a on vesele kráčel, já jsem se snažila udržet co nejlepší sed a nějak celkově přetrpět ten zbytek, bolelo mě celé tělo, tedy kromě zad, ty byly relativně v pořádku, takže jsem neměla problém s tím sedět vzpřímeně… Pobídla jsem Tarota ještě o něco silněji s tím, že jsem se měla pokusit otočit… No jakási otočka z toho byla, ale jak mi bylo nakonec vysvětleno, měla bych spíše přejít úhlopříčně z jedné strany na druhou… Sue mi ochotně pomohla a ukázala cestu a já se snažila za pomoci holení, mírných pokusů o pobídky a uvolněné ruky dosáhnout kýženého účinku. Nebylo to jednoduché a asi nikdy nebude, ale bavilo mě to, měla jsem pocit, že něco dělám správně, a kdybych tomu věnovala patřičný čas, tak to bude jen lepší a lepší.
„To stačí, teď tady u mě zastav a pochval Tarota za to, jak byl hodný. Můžeš mu dát pamlsek, pokud ti nějaký zbyl a poté slezeš. Nejprve vytáhni nohy ze třmenů a otěže si chyt do levé ruky, kterou se chyt přední rozcochy. Pravou nohu přehoď přes koně a sjeď po sedle dolů… Ano, přesně takhle.“ Provedla jsem, co po mě chtěla a popleskala Tarota po nádherném krku, dala mu jeden pamlsek, co jsem vydolovala z kapsy, vytáhla na popud trenérky třmeny a poté následovala Sue opět na uvaziště, kde mě čekala další práce, ale nevadilo mi to. Sice se mi trochu podlamovaly nohy, dosud nebyly zvyklé na přílišnou zátěž, jen na podpatky a těsné oblečení, ale nedalo se nic dělat, hold budu muset začít nabírat i svalovou hmotu.
„Dneska ti to šlo, máš určitě jistou míru talentu, teď ho odsedláme, vyčistíme a pak odnesu věci. Nakonec ho odvedeme do výběhu za kamarády,“ řekla Sue a začali jsme společně s tou první činností, kterou už jsem do jisté míry ovládala. U koní nejsem úplný nováček, ale spíše jsem se o ně starala po jízdě, což zahrnulo čistění a podobně, než abych se na ně nikdy postavila. Možná jsem na to měla peníze, ale ne dostatečnou vůli, kterou jsem získala až po té nabídce, měla jsem prostě za to, že konec modelingu je konec mého života a zbytek nějak protrpím s miliony na účtu, ale nevypadalo to tak. Dostala jsem jakousi novou naději, která mě poháněla kupředu, abych začala dělat nové věci.
Nejprve Sue odepla podbřišník s komentářem, že se to musí opatrně, abych koně nepraštila do nohy a zbytek sedla nechala na mě. Odpojila jsem podbřišník od sedla a přehodila ho přes něj, poté odepla nějaké přezky, co držely dečku u sedla a sedlo opatrně sundala, pokládajíc ho na stojan. Přes něj jsem dala dečku a sundala koni také opatrně kamaše. S uzdečkou mi poradila Suzan, takže podle jejích rad jsem rozepla podhrdelník, nánosník a i ten poslední řemínek, čapla otěže a přes hlavu uzdečku stáhla dolů. Sue mi také ukázala, jak ji složit pro příští jednoduché rozložení, že otěžemi provléknu podhrdelník a zapnu ho, také kdybych měla martingal, tak ten také. Upozornila mne, že normálně si také musím umýt udidlo, které po jízdě bývá špinavé od slin, nebo otřít podbřišník či kamaše – pokud bych jela na jízdárnu a bylo tam třebas bahno, tak to potom je potřeba se o jezdecké potřeby postarat. Také mě informovala o tom, že sedla a uzdečky se maží speciálním mýdlem zrovna jako drahé kožené kabelky, ale s tím si teď nemám dělat starosti.
Navlékla jsem Tarotovi znovu ohlávku a za zkoumavého pohledu Sue jsem ho přivázala. Naštěstí ještě nepršelo, ale schylovalo se k tomu… Možná k večeru. Sue mi přikázala, abych Tarota pořádně vyčistila, že mezitím uklidí, co je potřeba. Začala jsem tedy znovu s kopyty, tentokrát o něco jistěji, což poznal i Tarot. Byl to skvělý kůň, velmi pohledný a měl úžasnou povahu, to nezapřu, kdybych někdy dostala šanci si se připojit k této akademii, přála bych si zrovna takového… Čistila jsem spokojeně kopyta, odstraňovala háčkem tu největší špínu a nakonec ho popleskala po krku a chvilku jen hladila po hlavě, nechal se vesele hladit, občas trochu zaslintal, ale co se dá dělat. Už tak jsem byla relativně špinavá, proto nějaké tělní tekutiny navíc nejsou nic hrozného. Začala jsem hřbílkem opět krouživými pohyby čistit slepenou srst, ale vynechala jsem citlivé oblasti, kde by se mu to nemuselo líbit. Sue jsem ani nezaregistrovala, když přišla, ale co se dá dělat, už tak o mě nemusela mít zrovna valné mínění, nechovala jsem se nejslušněji, ale s tím se také nedalo nic dělat už jen z principu… Věnovala jsem jí jeden hezký úsměv, nějak jsem měla potřebu jí ukázat, že nejsem tak zlá, ale ona mě vybídla, ať pokračuji a nedělám si starosti. Hrubším kartáčem jsem očistila nohy a spodek břicha, kam se zachytily jen ty nejmenší prachové částečky, jak jsme chodili po hale či venku tu chvilinku. Jemným kartáčem jsem ho pak jen doleštila a uklidila čištění do bedny, kterou Suzan zase odnesla někam do stáje. S Tarotem jsem osaměla, prsty jsem přejela po nádherné linii a hlavy a znovu ho pohladila, nedalo se nic dělat, vážně… prvního koně si asi zapamatujete.
„Tak pojď, odvedeme toho krasavce do výběhu,“ pobídla mě instruktorka, která se odněkud vynořila. Nepamatovala jsem si areál, po pravdě jsem vůbec netušila, kde se momentálně nacházím, ale snažila jsem se alespoň trochu zorientovat, no Tarot mou pozornost upoutal více, jak si tak vesele vedle mě kráčel, neublížil mi a vlastně se vůbec o nic nepokusil… Ano, takhle nějak jsem si to nepředstavovala, ale vyhnal z hlavy všechny katastrofické scénáře, co se tam urodili.
U výběhu nám Sue otevřela a já jsem ho dovedla dovnitř, dala mu poslední pamlsek a pohladila ho šeptajíc: „Snad se ještě někdy uvidíme, kluku.“ Poté jsem podle pokynů sundala ohlávku i s vodítkem a nechala koníka, ať si způsobně běží za svými druhy, zatímco já jsem se vracela k Sue.
„Tak co, jak se ti tu dneska líbilo? Moc si toho po pravdě nenamluvila,“ usmála se na mě vesele, když zavřela pečlivě vrata a vzala si zpět ohlávku a vodítko.
„Bylo to tu nádherné, nikdy jsem neviděla tak udržovaný jezdecký areál, a že jsem jich viděla… Tady to působí velmi rodině, zatímco v těch ostatních, kde jsem fotila, se nikdo s nikým neznal, připadalo mi to hrozně umělé… A Tarot byl vážně skvělý,“ zazubila jsem se mírně, když jsem si to vykračovala vedle té ženy směrem k budově stájí, kde jsem měla uchované své oblečení. Nelíbila se mi vidina, že mám odejít, ale nedalo se svítit, možná se sem jednou dostanu, to nepopírám, ale do té doby zase budu trávit čas s přítelem a koňmi u nás na ranči.
„A já si říkala, odkud jsi mi povědomá… Možná jsem tě zahlédla v nějakém z katalogů, co se někde povalovali. Naše akademie také občas fotí pro nějaké značky, studentky a jejich koně ve volném čase, když zrovna neplní své povinnosti. Je to určitě poučné… A vidíš, Tarot také hrál ve filmu, jste si podobní. Dneska ti to s ním opravdu slušelo, možná by stálo za to zkusit drezúru, co myslíš?“ Chvilku jsem si jí prohlížela, ale nakonec jsem s ní musela souhlasit, možná by stálo za to spíše zkusit drezúru než parkur… Ale nevím, nebyla jsem si vůbec jistá, snad se to rozleží doma.
„Já mám teď ještě nějakou práci, trefíš k východu? Moc ráda jsem tě poznala, Kaiso, snad se tady brzy uvidíme. Měla bys do té doby trochu přibrat, jinak se nám tu rozpadneš před očima a koně neuvedeš, když budeš mít nohy jako párátka. Zkus si třeba zajít do posilovny, využij volného času, dokud ho máš. U nás ho už pak tolik nebude. Když se budeš pilně snažit, určitě z tebe jednou bude dobrá jezdkyně,“ usmála se na mě Suzan, když jsme se objevili zase v šatně. Jen jsem přikývla a zdvořile se rozloučila. Byl čas ze sebe svléknout všechno to oblečení. Nejprve jsem sundala helmu a rozpustila si hřívu platinově blond vlasů, spadly okolo obličeje jako závoj, co nutně potřeboval zásah kadeřníka, ale já jsem je jen projela hřebenem a vložila do nich jakousi květinu, co byla součástí mého modelu, dále jsem svlékla tričko s dlouhým rukávem, rajtky a prohlédla si jednu parádní modřinu, co jsem měla na stehně… Po pravdě mě bolelo celé tělo, ale co se dalo dělat. Boty už jsem měla dole dávno, takže jsem do tašky všechno svoje jezdecké oblečení hodila a navlékla na sebe něžně bílé šaty, přes ně černou koženou bundu a k tomu nějaké černé boty na podpatku. Po pravdě ano, byla mi zima, ale pro krásu se musí trpět, no ne?
Naposledy jsem prohrábla vlasy a poté zamířila ukázkovým chodem k východu, tedy k místu, kde jsem si ho pamatovala. Ano, přišla jsem si trochu nepatřičně, ale nedalo se s tím vůbec nic dělat, když se za mnou někdo otočil, tak většinou proto, že ve stáji se tohle prostě nenosí, ale co jsem měla dělat. Zvykla jsem si na podivné pohledy mým směrem, lidé nechápali, že já tohle prostě nosit musím, že jako bývalá modelka si musím udržet nějakou prestiž… Vlasy vypadaly něžně, slabě zářili svou tlumenou takřka bílou barvou a já jsem nevesele kráčela k východu, věnovala jsem poslední toužebný pohled směrem k výběhu a kráčela na těch hrozných botách směrem nahoru…
„Tak jsem tě přeci jen…“ ozvalo se za mnou, prudce jsem se otočila a spatřila Sue s trochu nevěřícným výrazem, ale co. Mírně jsem se na ni pousmála a pokračovala po jejím boku směrem nahoru, kde čekalo obrovské černé auto a v něm má… asi životní láska, tedy samozřejmě hned po koních.
„Moc vám za všechno děkuji, bylo mi čest se sem zajet podívat, vážně jsem si to užila a teď už vím, že dalších pár let chci strávit po boku koní, snad se mi to podaří, hodně štěstí s koňmi a pozdravujte Tarota, nashle,“ pozdravila jsem vesele a nastoupila ukázkově do drahého černého vozu, trochu nepatřičně, ale přesto… Zanechalo to ve mně jistý otisk, chci to zkusit, chtěla bych se naučit jezdit tak, jak se má…
Trochu se omlouvám tomu, kdo to musel číst – když začnu, většinou nevím, jak mám skončit. Za další bych se chtěla zeptat, jestli by byl vhodnější pro mě parkur nebo drezúra. Ze začátku jsem si byla jistá, že parkur, ale nyní si tím tak jistá nejsem, tak bych to nechala na někom zkušeném a objektivním a či by to popřípadě nešlo změnit podle Vaší rady. Děkuji za případné odpovědi a přeji hezký den.
floresta: Tak..takový román tady už dlouho nebyl. Masakr.. Myslím, že máš příběhově i slohově našlápnuto nejlépe, jak to jen jde a musím uznat, že mě příběh tvojí postavy velmi zaujal.
Osobně bych ti doporučovala rozhodně drezúru. Nevypadáš, že by ti slohové vyjadřování dělalo problémy a skákat můžeš i se zaměřením na drezúru, - nikdo neříká, že ne. Ale byla by škoda skončit pouze u toho. Vyber koně, který ti bude sedět nejvíce a i podle toho uvidíš. V podstatě se tady můžeš věnovat obojímu - jak drezúře, tak parkuru.
Tvé práci není co vytknout, super.
kaju.le: Příjmačky (nadlidský výkon po několika hodinách učení, myslím, že po tomhle už tady snad zvládnu vše)
_____________________________________________________________
[Dějový úvod]
Poté co mi Sue všechno vysvětlila, vydaly jsme se společně směrem k výběhu pro klisny a valachy. Před chvíli přestalo pršet, za což jsem byla sice ráda, ale i tak bylo pořád docela mokro. Po cestě jsem se rozhlížela po areálu, čekala jsem známé tváře, Adama někde v kruhovce, Eliz a Myšáka smějící se u jízdárny, Damon kecající s Knoflajs. Nikde nic. Byli tu sice nějací lidé, ale většinu z nich jsem neznala. Nějaký tmavovlasý kluk, který vypadal dost otráveně a několik studentek které jsem vůbec neznala. Nechtěla jsem se Sue zbytečně vyptávat, měli jsme na práci něco jiného, takže jsem ji mlčky následovala.
Když jsme došly k výběhu, Sue mi jenom oznámila, že mi pomůže odchytit koně na kterém budu dneska jezdit, Tarota. Nebylo to nic složitého, stál totiž u ohrady, a když jsme se Sue vešly na pastvinu, hned se k nám přihnal.
Sue mi ukázala, nebo spíš připomněla, jak se nasazuje ohlávka. Sama jsem si to pak vyzkoušela ještě jednou, nebylo na tom nic složitého, stačilo přetáhnout přes uši, přidržet a zapnout. Poté mi Sue dala vodítko které jsem Tarovi hned připnula a společně jsme šly do stájí. Cestou jsme jen tak klábosily o tom co se tady událo, Sue se taky zmínila, že ten tmavovlasý kluk se jmenuje Nathan, více o něm nepadlo protože už jsme byly u Tarotova boxu.
Sue otevřela posuvné dveře, podala mi tašku s čistěním a poplácala Tarota po zádi aby vešel do boxu. V boxe jsem ho zapnula na vazák který tam visel, odepnula vodítko a před boxem ho pověsila.
"Takže teď ho vyčisti, kdybys nevěděla jak tak prvně hřbílko, potom tvrdým kartáčem a nakonec přejeď měkkým. Nezapomeň že hřbílkem a tvrdým kartáčem nečistíme nohy a hlavu Mezitím zajdu pro postroj a sedlo, nemusíš spěchat, ještě zajdu zkontrolovat služby, hlavně ať to je udělané pořádně." Pak Sue zahla za roh do sedlovny a já tam s Tarem zůstala sama. Ve stáji už bylo jenom několik koní kteří občas popošli, zadupali nebo zafrkali.
Z brašny jsem vytáhla hřbílko a vešla do boxu. Když jsem Tara obcházela ze zadu, poplácala jsem ho po zádi aby mě náhodou nekopl. Pak jsem začala s čištěním - prvně za uchem, hřbílkem krouživými pohyby. Druhou rukou jsem ho hladila. Postupovala jsem přes krk, břicho, bok a na konec záď. Tar byl hodný, stál u jeslí a žvýkal seno, občas pohrabal v podestýlce. Když jsem byla hotová, stejným způsobem jako předtím jsem ho obešla a tak stejně ho vyčistila i na druhé straně. Občas jsem vyšla z boxu a hřbílko si vyklepla o podlahu. Když jsem byla s prací spokojená, vzala jsem si (do druhé ruky) tvrdý kartáč. Hřbílko jsem si ještě nechala, protože si s ním budu kartáč očišťovat, a kdyžtak něco doladím.
Tvrdým kartáčem jsem Tara čistila na stejných místech jako hřbílkem, akorát teď po i proti srsti a do půlky nohou. Vyhýbala jsem se kostnatým místům.
Na konec jsem použila měkký kartáč, kterým jsem ho čistila asi nejdéle, skoro všude a samozřejmě nejdůkladněji. Hned po krku a předních nohách jsem mu vyčistila i čelo, vyhnula jsem se oblasti nozder a očí, nozdry na konec otřu hadrou. Potom jsem pokračovala i na bocích, břichu a přejela mu taky páteř, až po kořen ocasu. Na konec jsem vzala oblast "okolí pod ocasem" a zadních nohou.
Když jsem byla hotová, přejela jsem ho ještě hadrou a pak si zašla pro kopyťák. Mezi tím už se vrátila Sue, která mi ukázala jak se to dělá na dvou nohách. Tar dával ochotně nohy a v pohodě držel, takže to nebylo nic obtížného.
Když byl krásně vyčistěný, Sue řekla ať ho nastrojím, začala jsem teda uzdečkou, kterou mi Sue podala. Přistoupila ke mě blíž a říkala mi co mám dělat.
Prvně jsem mu sundala ohlávku, nemusela jsem nějak extra pospíchat, protože Tar, evidentně zvyklý klidně stál. Podala jsem ohlávku Sue a vzala si od ní Uzdečku. Přehodila jsem mu přes krk otěže, martingal mi Sue oddělala. Poté jsem mu nasadila udidlo. Tar si ho klidně vzal do huby a přežvýknul. Horní část jsem mu přetáhnula opatrně přes uši. Sue mě pochválila a připomněla mi abych mu ještě vytáhla kštici zpod čelenky. Pak mi ukázala jak zapnout nánosník, kde by měla být mezera přibližně na dva prsty. Potom podhrdelník, kde se má vlést celá dlaň. Na konec podbraďák.
Sue se usmála a zašla pro sedlo, vrátila se a opatrně ho Tarovi nasadila na záda. Srovnala beránek a podsedlovku a pak mi zase říkala co mám dělat. Prvně ať mu opatrně sundám a zapnu podbřišník a utáhla ho tak akorát.
"Tak a máme hotovo." Usmála se Sue. "Chrániče mu dávat nebudeme, dneska je stejně nebudeme potřebovat" Takže teď si ho vyvěď a půjdeme na halu, já ještě skočím do sedlovny pro lonž.
Celá šťastná, že si toho ještě dost pamatuju jsem uchopila Tarovy otěže a vedla ho do haly.
"Takže, prvně ho trochu rozehřeju na lonži. Můžeš se porozhlédnou po hale, myslím, že na tribuně sedí Natan tak se můžete seznámit." Řekla mi Sue a přehodila Tarovi nahorů třmeny aby jej mohla olonžovat.
"Tak Ok" Pousmála jsem se a vydala se mezi sedadly nahoru. V předposlední řadě seděl "Nathan", vypadal tak na 18, možná 19.
"Čau, ty jsi.." zamyslel se.. "Kaju.Le?"
"Ahoj, jo, je mi ctí Nathan že?"
"Jojo, přisedni si, jestli chceš."
Usmála se a sedla si vedle něj.Všimla jsem si, že na dalším sedadle se povalovalo několik prupisek a bločků
Dál už jsme kecali, řekl mi že tady je na stáži, že je z Belgie a jezdí parkury. Byl docela sympatický ale ne můj tip no trochu starý byl, to jo.
Ale už mě volala Sue, takže jsem se s ním rozloučila a pospíchala dolů. Mezitím co jsem sházela tribunu, Sue Tarovi opět shodila třmeny, přehodila otěže přes krk.
"Nasedat snad ještě umíš ne?" Přátelsky se zasmála.
"To se nezapomíná" úsměv jsem jí oplatila a přisotupila ke koni. Jendu nohu jsem vložila do třmenu, do rukou jsem si vzala otěže a chytnula se za sedlo. Zapřela jsem se do nohy a vyhoupla do sedla. Dopadla jsem docela těžce, ale zas tak hrozné to nebylo. Nasadila jsem si i druhou nohu do třmenu a srovnala si otěže.
„Dobře, takže začneme krokem. Pobízej holeněmi, uvolni ruce. Srovnej si sed a narovnej se“ Začala Sue a postupně se vzdalovala s lonží.
Objala jsem Tara nohami, stihla jej a povolila ruce. Ihned se rozešel do kruhu kolem Sue. Tělo jsem trochu povolila a lehce se pohybovala v rytmu jeho chůze. Takhle jsme prošli asi 3 kolečka na pravou ruku. Poté mi Sue řekla ať naklušu a vysedávám (tudíž lehký klus).
Znovu jsem Tara pobídla, tentokrát jsem jej stiskla důrazněji. Naklusal, prošlápla jsem paty a trochu si zkrátila otěže aby nebyly povislé. Přitiskla jsem kolena k sedlu a vysedávala. Prvně mi musela Sue udávat rytmus (raz, dva, raz , dva) pak už jsem si zvykla. Po dvou kolečkách jsme změnili směr. Sue mi pak pomohla přehodit třmeny a klusala jsem dvě kolečka bez třmenů. Pěkně mě bolely stehna, jak jsem se při každém vysednutí snažila vyhoupnout. Po třech kolečkách jsme zase změnili směr. Poté mi Sue řekla, ať přejdu do kroku. Přitáhla jsem otěže, zasedla hlouběji do sedla. Když Tarot zpomalil, uvolnila jsem ruku.
„Tak, teď vysedávej dvě kolečka v kroku“ Řekla Sue a zase mi začala počítat rytmus.
„raz, dva, raz dva“ Vysedávala jsem, ale po dvou kolečkách už mě stehna pálily, takže jsem byla ráda že mi Sue řekla ať chvíli krokujeme.
„Jojo, to je zvyk.“ Usmála se když viděla můj výraz.
Do konce hodiny jsme ještě jednou klusali bez třmenů a pak opět vysedávali s nimi. Sue mi ještě řekla pár poznámek k sedu, že občas zapomínám prošlápnou paty, a někdy jsem až moc ztuhlá, snažila jsem se napravit. Tarot nedělal žádné problémy, poslouchal mě, takže jsem byla se svým výkonem spokojená.
Na konci lekce mi Sue řekla ať si protáhnu otěže a vykrokuju dvakrát kolem haly. Přikývla jsem, počkala než odepne lonž a pak Tara navedla na stopu po obvodu haly (samozřejmě pod Suiným dohledem) a pobídla do kroku. Šlo vidět, že má hodně energie protože občas mi málem naklusal, ale Sue mi řekla, ať držím pevnou ruku a nenechám ho tady blbnout.
Po skončení lekce jsem zamávala Nathanovi, a se Sue a tarem se vydala zpátky do stájí. Tam jsem Sue pomohla Tarota odstrojit a vyčistit. Prvně jsem ho ale napojila.
Sue mě pak ještě poprosila abych zašla pro vodítko. A pomohla jí ho zavést do výběhu. Nechala mě ho vést a pak mi přidržela ohradník. Tarot se rozběhl za zbytkem stáda a my se vrátily zpátky k ředitelně.
„no, ráda jsem tě viděla, a doufám že se zase brzy shledáme“ Usmála se na mě Sue, až se jí kolem očí udělaly vějířky vrásek.
„Děkuju, jsem opravdu vděčná, že jsem si to mohla vyzkoušet už tak brzy. Snad se zase vrátím.“
V tom přijelo auto mého tatínka, takže jsem Sue ještě zamávala a bránou odcházela, s úsměvem na tváři.
Omlouvám se za pravopis, ale poměrně jsem spěchala
floresta: Dobří holubi se vracejí.. Vítej zpátky, k textu - všichni dobře víme, co umíš, když chceš, takže snad ani hodnotit nebudu, ale určitě by to bylo velmi pozitivní.
clair*: "Tak co Clair, těšíš se na návrat?"zeptala se mě Sue, když jsme mířily k šatně. Jenom jsem přikývla a vplula jsem do šatny. Z tašky jsem vytáhla jezdecké boty, rajtky a přilbu, kterou mi koupila matka jako dárek za mé první přijetí na Florestu. Nejdřív jsem si oblékla rajtky, poté jsem si nazula vysoké jezdecké boty a helmu jsem vzala do ruky. Vyběhla jsem z šatny a rovnou jsem zamířila k Sue, která čekala opodál. "Zkoušky se skládají na Tarotovi." Já jsem přikývla a usmála jsem se. Společně se Sue jsem zamířila k pastvině, kde byl Tarot. Rozhlédla jsem se a vzpomněla jsem si na jednu službu, kdy mi hřebci pořád pili vodu, kterou jsem jim chtěla donést do napáječky. Otevřela jsem vrata a pečlivě jsem je za sebou zavřela. V dálce jsem zahlédla bělouše, který se elegantně pásl. "Tarote" pronesla jsem tiše a pomalu jsem k němu přistupovala. Po chvilce jsem se ocitla dva metry od něho a on zvedl hlavu. "Ahoj Tarote, já jsem hodná"promluvila jsem na něho a natáhla jsem k němu ruku, kterou si začal očichávat. "No tak hochu"usmála jsem se na něho a natáhla jsem ruku s mrkví. "Chtěl bys?" zeptala jsem se a on se po ní natáhla. Jakmile dochřoupal, nasadila jsem mu ohlávku a připnula jsem mu k ní vodítko. Pomalu jsem s ním zamířila k vrátkům. Otevřela jsem je a Tarota jsem vyvedla ven. Dvířka jsem za sebou pečlivě zavřela a poté jsem zamířila k Sue, která stála opodál.
"Tak pojďte za mnou." přikázala Sue a já za ní zamířila. Po chvíli jsme došli ke stáji, kde byl ustájen Tarot a všichni jsme zamířili k jeho boxu. Sue zašla pro čištění a podala mi ho. Zapnula jsem Tarota na vazák a usmála jsem se. "Ahoj Nathane" pozdravila jsem chlapce, který právě procházel kolem. "Ahoj" řekl mi a šel dál. Já jen pokrčila rameny a čekala jsem na pokyn Sue.
"Takže pamatuješ si jak čistit?" zeptala se mi Sue a já přikývla. Vytáhla jsem hřibílko a vešla jsem do boxu. Sue mě pozorovala a když jsem procházela kolem Tarotova zadku, tak jsem na něj tiše mluvila a poplácala jsem ho. "Teď tedy čištění" řekla jsem si sama pro sebe. Krouživými pohyby jsem Tarota začala čistit za uchem, poté jsem mu vyčistila krk, hřbet, bok, břicho a záď. Tarot byl hodný a proto jsem ho pohladila. "Jsi šikula" pošeptala jsem mu a v tu chvíli se Sue ozvala. "Důvěřuji ti a proto zatím zajdu pro postroj" řekla Sue a já přikývla. Jakmile jsem dočistila stranu, tak jsem ho stejným způsobem obešla a stejně jsem mu vyčistila druhou stranu. Občas jsem hřibílko vyklepala. Hřibílko jsem odložila a vytáhla jsem tvrdý kartáč.
Tvrdým kartáčem jsem Tarota vyčistila stejně jako když jsem ho čistila hřibílkem. Vyhýbala jsem se kostnatým místem, abych mu náhodou neublížila. Tvrdým kartáčem jsem ho také pročistila proti srsti. Tarot stál klidně a proto jsem na něj občas promluvila. "Ty jsi vážně andílek"pohladila jsem ho a tvrdým kartáčem jsem mu vyčistila i druhou stranu.
"A teď měkký kartáč" řekla jsem mu a tvrdý kartáč jsem uklidila. Místo něj jsem vytáhla měkký kartáč. Měkkým kartáčem jsem Tarota vyčistila snad všude. Vyhnula jsem se pouze očím a nozdrám. Měkkým kartáčem jsem Tarota čistila co nejdéle, protože jsem chtěla, aby vypadal nádherně. Jako poslední jsem vyčistila partii pod ocasem a zadní nožky, které měl špinavé velice málo. Když jsem vyčistila jednu stranu, zašla jsem mu vyčistit i druhou. Po měkkém kartáči jsem vytáhla houbu, kterou jsem navlhčila a vymyla jsem mu ospalky z očí. Omyla jsem mu pysky a nakonec nozdry. Poté jsem vzala hadr, kterým jsem Tarota ještě přejela. "No, teď koytní háček" řekla jsem mu a zašla jsem pro kopytňák. "Nohu" poručila jsem a on ji ochotně podal. Vyčistila jsem mu kopyto od všeho bláta, kamínků, hlíny a od ostatních nečistot, které si v kopýtku nasbíral. "Šikovnej hoch" pochválila jsem ho a nožku jsem mu položila. Vyčistila jsem mu i druhé, třetí a čtvrté kopyto, které neměl o nic čistější než to první, tekže mi dalo stejnou práci je vyčistit. Kopytní háček jsem uklidila a všimla jsem si přicházející Sue. "Promiň mi to zdržení, ale Anette něco potřebovala, takže jsem jí musela pomoci." omluvila se Sue a já přikývla a usmála jsem se. Ještě jsem Tarotovi pročesala hřívu a ohon a poté jsem vše uklidila do tašky s čištěním.
"Začneš?" zeptala se Sue a kývla na uzdu a sedlo. Ukázala jsem na uzdu a proto jsem Tarotovi nejdříve sundala ohlávku, kterou jsem odložila a natáhla jsem se pro uzdu. Otěže jsem Tarotovi přehodila přes krk a do huby jsem mu strčila udidlo, které Taort klidně přijal a já si oddechla, protože někteří koníci udidlo nesnášeli. Nátylník jsem mu přetáhla přes uši a usmála jsem se. Z pod čelenky jsem mu vytáhla kštici, kterou jsem přes čelenku přehodila. Zapnula jsem nánosník tak, aby se mi tam vešly dva prstu. Také jsem zapnula všechny ostatní řemínky.
"A teď sedlo" usmála se Sue a já jsem Tarotovi nasadila podsedlovou dečku. Sue trochu upravila beránek a pomohla mi sedlo přehodit přes hřbet a podsedlovou dečku. Poděkovala jsem jí. Zapnula jsem podbiřšník a poté jsem vzhlédla k Sue, jestli má nějaké námitky.
"Super, takže můžeme jít k hale, kde ho zahřeji. Pojď s Tarotem za mnou." zavelela Sue a já pouze přikývla.
Sue s lonží zamířila ven ze stáje a já s Tarotem jsem ji následovala. U haly se Sue zastavila a já zavolala. "Dveře" a porotže se nikdo neozval, vstoupili jsem. Sue se usmála "Nezapomněla jsi" a já pokrčila rameny. Sue si vzala Tarota na lonž a pobídla ho do kroku. Já je pozorovala a po chvíli jsem se podívala ven z haly. V dálce jsem zahlédla Kitty s nějakým koněm. Zahlédla jsem Nathana a nějakou zmalovanou holku. "Asi nějaká nová výpomoc." pomyslela jsem si a ohlédla jsem se na Tarota, který právě klusal. Sue na něj dávala pozor, ale zároveň mě sledovala. "Dalillo" vyhrkla jsem tiše na psa, který právě probíhal kolem haly. Fenka se po mně podívala a smála se. Podle mě, mě poznala. Nějak jsem to neřešila, ale zasmála jsem se. Pozorovala jsem krásnou krajinu a v dáli jsem zahlédla několik studentek. Po chvíli jsem pohlédla na Tarota, který právě zastavoval, protože ho Sue rozehřála ve všech chodech.
"Nasedej" pobídla mě a já si zapnula helmu. Došla jsem k Tarotovi a levou nohu jsem strčila do levého třmenu. Odrazila jsem se a pravou nohu jsem přehodila přes hřbet. Pravou nohu jsem strčila do pravého třmenu. Po chvíli mi paty sami sklouzly na správné místo a já se narovnala. Otěže jsem chytila mezi palec a malíček. Dlaně jsem měla zavřené dovnitř a palce mi směřovali nahoru. "Dobře, takže nejlepší bude, když začneme krokem" zavolala Sue. "Pobídku si snad ještě pamatuješ, ne?" zeptala se mě a já přikývla. "Jasně že si ji pamatuji" a stiskla jsem lehce holeně. Tarot se poslušně rozešel v kruhu kolem Sue. Pohybovala jsem se v rytmu Tarotova chodu. V duchu jsem přemýšlela, jestli má Pom jezdce nebo ne, protože bych se o ni chtěla zase starat. Obešla jsem kolem Sue asi 4 kolečka na levou ruku. " Dobře, takže lehký klus" zavolala Sue a já přikývla. V hlavě jsem zavzpomínala na pobídku, která se mi ihned vybavila.
Holeně jsem stiskla silněji, spíše důrazněji než při pobídce do kroku. Jakmile naklusal, prošlápla jsem paty a zkrátila jsem si otěže. Začala jsem vysedávat. Nejdřív jsem si tiše počítala "Raz" vysedla jsem "Dva" dosedla jsem. Počítala jsem si asi dvě koleša a poté jsem si zvykla a nechala jsem se Tarotem vyhazovat. Po dalších dvou kolečkách jsem musela změnit směr. Došla jsem do vhodného bodu, začala jsem si Tarota obalovat kolem vnitřní nohy. Pohlédla jsem na místo, kam jsem chtěla, aby Tarot zatočil a trochu jsem mu dala pokyn otěží. Jakmile jsem procházela středem kruhu, přesedla jsem si. Konečně jsme byli otočení a tak jsem s Tarotem obklusala další dvě kolečka. Sue se usmívala, což bylo dobré znamení. "Dobře, to by mohlo stačit, teď ho ještě vykrokujeme a budeme hotoví" já se usmála. Zasedla jsem do sedla a přitáhla jsem otěže. Tarot zpomalil a já se usmála, protože mě zase poslechl. Sue přikývla a tak jsem s Tarotem obešla několik koleček v kroku na pravou ruku. "Prošlápni paty" zavolala Sue a já ji poslechla. Po dvou kolečkách Sue zavolala, abych Tarota ještě vykrokovala dvakrát kolem haly. Já ji poslechla. Sue Tarota odpnula z lonže a já stiskla holeně. Tarot začal krokovat. Občas jsem po očku pohlédla na Sue, která se usmívala, takže jsem věděla, že nedělám špatně nic velice důležitého. Po dvou kolečkách Sue zavolala. "Ok, to stačí."
Tarota jsem zastavila a seskočila jsem na zem. "Super Clair, teď se o Tarota postaráme" zavelela Sue a s ní jsem se vydala k Tarotovu boxu, kde jsem ho uvázala. Donesla jsem Tarotovi vodu a sundala jsem mu sedlo a uzdu, které jsem se Sue uklidili. Nasadila jsem mu ohlávku a usmála jsem se. Poté jsem Tarota znovu vyčistila a nakonec jsem mu dala ještě jednu mrkev. Sue mě pozorovala a usmívala se. Sue mi podala vodítko, které jsem připnula k ohlávce a Tarota jsem vyvedla z boxu. "Odvedeš ho na pastvinu" řekla Sue a já přikývla. Společně se Sue jsem se vydala k pastvinám klisen a valachů. Na pastvině jsem ho odepnula a poplácala jsem ho. Vyšla jsem z pastviny a došla jsem k Sue, která na mě čekala opodál. "No, už budu muset jít, matka přijede za chvíli" řekla jsem a se Sue jsem se vydala k železné bráně. "Měj se Clair" rozloučila se Sue a zmizela mi z dohledu. Poté jsem nasedla do auta a odjela jsem s matkou domů.
Omlouvám se za gramatiku
es-terka: Přijímací zkoušky
Elenn (es-terka) x Tarot
Právě nakukuji do e-mailu jestli zde nenajdu nějaké zajímavé zprávy. Reklama, teta, facebook…Hele jeden mě zaujal. Rozklikla jsem mail a v něm se psalo: „Milá Elenn právě jste byla přijata na naší Jezdeckou akademii Floresta na přijímací zkoušky, které se boudou konat v sobotu v 930.“ „Páni“ žasla jsem nad tou zprávou. Utíkala jsem do obýváku kde mamka upřeně sledovala v televizi nějaký romantický pořad. „Mami hádej co,“ zeptala jsem se. Mamka odtrhla oči od obrazovky a pokrčila rameny. „Právě mě přijaly na přijímačky na Florestě.“ Mamka pořád koukala jako že neví o co go. Tak jsem jí to vše znova vysvětlila. „No pokud budeš chtít nemám problém tě tam odvézt, bude to už v sobotu zítra?“ zeptala se mě a já přikývla. „No tak si jdi sbalit v dolním šuplíčku máš rajtky a košili a jezdecké „sako“ ti vyžehlím a boty máš dle v chodbě“ začala mi říkat mamka, pak se ještě zeptala: „Nebo si snad chceš vzít pérka a chapsy?“ „Ne vezmu si jezdecké boty“ rychle jsem odpověděla. „Jo jo připrav si vše už teď ať ráno nejsou zdržovačky“ napomenula mě mamka a já protočila oči v sloup. Pak jsem ale stejně přikývla. „Jo a ještě zadržela mě mamka vezmi si Matthiasovu cestovní tašku, tvojí jsem dala vyprat a vše si do ní dej. „Nezapomeň na bezpečnostní věci: vestu, helmu….Jo a ještě rukavice. Nejradši bych si zacpala uši nad tím věčným napomínáním 
jako bych byla malé dítě. Běžela jsem do pokojíčku ale ještě předtím do pokoje mýho bráchy, který naštěstí už spal. Prošasovala jsem skříně a skříňky a konečně jsem našla tu cestovní tašku. „Uff“ oddychla jsem si když jsem už byla ve svém pokoji a balila věci. A pak plná spokojení jsem ulehla do mé postele a přikryla jsem se peřinou s koníky . Zavřela jsem oči a vmžiku jsem spala. Ráno jsem vstávala už v šest. Okamžitě jsem se převlékla do trička a do riflí. Pak jsem šla do koupelny, opláchla jsem si obličej a vlasy jsem si stáhla do pevného ohonu, aby mi při jízdě na koni nepřekážely. Mamka na mě zavolala, že je přichystaná snídaně, tak jsem sešla po schodech dolů do kuchyně. Zhltla jsem snídani, hodila do sebe čaj a pádila si vyčistit zuby. Teď už jenom sbalenou tašku a můžeme vyrazit. V chodbě jsem si nazula boty, popadla jsem tašku, zamkla jsem za sebou domovní dveře a nastoupila do auta. Auto se rozjelo a já se dívala z okna. Čekala jsem až uvidím první výběhy Jezdecké akademie Floresta. Cesta trvala zhruba tři čtvrtě hodiny, ale mě to připadalo jako věčnost. Už jsem se chtěla zeptat mamky, kdy už tam budeme, jenže v tu chvíli už jsem viděla tu úžasnou akademii. „Jupí už jsme tu“ zaradovala jsem se a naše auto zastavilo před dvoukřídlými vraty s obrázky koní. Nad vraty byla tabulka s nápisem „Jezdecká akademie Floresta“. „Úžasné“řekla jsem. Vystoupila jsem z auta i s cestovní taškou a mamka vystoupila za mnou. Stoupla jsem si před vrata vedle mamky a vlípla jí pusu na tvář. V té chvíli zazněl hlas „Vítáme tě slečno Elenn(es-terka).“ Neměla jsem ani čas hledat odkud hlas zní, protože v ten okamžik se začala otevírat dvoukřídlá vrata. Za nimi stála blondýnka, která se představila jako Sue. U jejích nohou stál voříšek a skákal kolem ní. „Ahoj“ přivítala jsem ji zdvořile a ona mi pozdrav vrátila. Přiblížila jsem se k vořechovi a on ke mně hned běžel. Poskakoval kolem mě a já se zasmála. „Tak pojď, půjdeme do ředitelny něco si zapíšu do papírů a půjdeme se kouknou na výukového koníka na pastvu. V ředitelně se Susan přehrabovala v papírech a já přihlížela. Něco si v nich zaškrtla a pak vepsala mé jméno. „Tak pojď do šaten převléknout se já si ještě něco udělám v ředitelně“ řekla mi. „Dobře ale kde jsou šatny.“ „Podívej támhle přes dvůr ty dveře otvřeš a pak přes chodbu a doprava. Nepřehlédneš to je tam cedulka s nápisem „šatny“. Tak utíkej“ navigovala Sue. Já přikývla a rozběhla se přes dvůr. Utíkala jsem přes chodbu až nakonec a konečně šatny. Sedla jsem si na lavičku a sundala jsem si boty. Dala jsem je do dolního kapslíku a blesku rychle si sundala rifle a tričko. Pověsila jsem je na háček a z cestovní tašky jsem vyndala rajtky a navlékla si je. Pak košili a jezdecké „sako“. Na zádech na saku jsem měla napsáno „Jezdecký klub Vrbové údolí“. Pak jsem si navlékla jezdecké boty a vyběhla z šatny do ředitelny. Před ní už stála Susan a řekla „Tak pojď pro ohlávku a vodítko a pak na pastvu za Tarotem. Šly jsme do sedlovny a vzaly potřebné věci. Když jsme šly na pastvu přidal se k nám Susanin voříšek. „Ahoj Benny jak se máš?“zeptala se Sue, vořecha když k ní přiběhl. Pes radostně zaštěkal a vrtěl ocáskem. Pohladila jsem ho a znova štěknul. „Tak pojď už“ zavolala na mě Sue. Před výběhem pro valachy a klisny jsme se zastavily. „Dál už ne Benny“ nařídila Sue psovi a on odběhl na nádvoří kde jsem viděla i jeho boudu. „Tak jdeme k Tarotovi“ řekla Sue. Já se uchechtla a řekla „No jen ho najít“. „Prosimtě není problém.“řekla a otevřela hrazení. Přešly jsme přes půl pastvy a Tarot pořád nikde. „Pořádně se koukneme, Tarot je bělouš jediný ještě s…“, začla povídat Sue. „Mám ho“ vykřikla jsem. „KDE!?!?“ zeptala se Sue. „Támhle pod stromem“ ukazovala jsem pod košatý strom. „Super tak pojď pro něj“ řekla Susan. Šly jsme rychlým krokem protože mezi koni se nemá běhat. Těsně u Tarota mi Sue nařídila, abych koni navlékla ohlávku. „Ty jezdíš v nějakém jezdeckém klubu?“ zeptala se mě Sue. „Ano už od 5-ti let jezdím v jezdeckém klubu Vrbové údolí, ale pokud mě přijmete na vaší akademii odhlásím se“odpověděla jsem. Šly jsme přes pastvu a já vedla poslušného Tarota až k jeho boxu. U něj jsme se zastavily a já odsunula západku. „Tak teď si pochutnej na seně a já se Sue dojdu pro sadu na čištění. Když jsem přišla Sue mi řekla ať ho vyčistím a ona že prý dojde pro sedlo a uzdu. Začala jsem na levé straně u krku přes hřbet po záď s hřbílkem a pak i s měkkým kartáčem. To samé na druhé straně. Následovala očista kopyt. Se zadními mi pomohla Sue. Vděčně jsem se na ní usmála. Sue mi podala houbu abych mohla očistit nozdry a oční víčka. „Tak a koník je krásně čistý“prohlásila Susan, když jsem prsty opatrně rozčesala hřívu a čupřinu. „Teď si ho sama nauzdi a osedlej. Pokud jezdíš takhle dlouho nemělo by ti to dělat problém“řekla mi Sue a já přikývla. Vzala jsem si uzdečku a nabídla Tarotovi udidlo. Ochotně a poslušně si ho vzal do huby. Nasadila jsem mu zbytek uzdy, zapla přezky a zkontrolovala, jestli vše sedí. Poté jsem si vzala sedlo a dečku. Dečku jsem přehodila přes hřbet a na ní jsem dala sedlo. Zapla jsem podbřišák a zkrátila třmeny. Když vše sedělo řekla jsem Sue: „Tak hotovo můžeme jít“. „Dobře vše si ale pro jistotu ještě jednou zkontroluji“ odpověděla Sue, přistoupila k Tarotovi a vše prohlížela. „Ano skvělá práce, ale asi si ještě uprav třmeny až budeš na Tarotovi sedět. Teď si dojdu pro lonž a ty zatím běž ke kryté jízdárně. Nemůžeš jí přehlédnout je to naše chlouba. Tak jdi“ řekla ještě a zmizela v nějaké budově. „Jo kdyby si ji nemohla najít čekej na mě u napajedla támhle“ zakřičela na mě ještě ze dveří. Vyšla jsem přes dvůr k napajedlu. Chodila jsem od jedné budovy ke druhé. Konečně jsem přišla k budově, která se jízdárně podobala. Nechtěla jsem se však ztrapnit když tu se za mnou ozval nějaký neznámý hlas. Rychle jsem se otočila. Za mnou stála zrzka usmívala se na mě. „Ahoj“ řekla mi. Já jí na pozdrav odpověděla. Pak jsem se zeptala „Víš já tu jsem poprvé tak se tě chci zaptat:Je tohle krytá jízdárna?“ „Ano je. Ty tu děláš přijímačky?“ „Jo dělám“odpověděla jsem. „Tak držím palce“. „Jo díky“ řekla jsem jí, ona se se mnou rozloučila a šla pryč. Nejspíš na pokoj, ale o tom jsem neměla čas přemýšlet protože přišla Sue. „Tak pojď. Vidím že si tu jízdárnu našla“ řekla mi. „No s trochou pomoci“odpověděla jsem a Sue se zasmála.pak otevřela dveře a podržela je mě a Tarotovi. „Díky“ řekla jsem vděčně. „Tak já ho trochu rozehřeju a vrhnem se na to. Připnula Tarotovi lonž a stoupla si do středu jízdárny. Pobídla ho do kroku a já si sedla na jednu ze tří laviček v jízdárně. Tarot pomalu kráčel kolem jízdárny. Našlapoval jako baletka. Najednou mi na tváři přistála moucha. Odehnala jsem ji ale ona byla dotěrná a zase si na mě sedla. Tentokrát na ruku. Znovu jsem se po ní ohnala a konečně dala pokoj. Sue najednou pobídla Tarota do klusu. Klusal kolem jízdárny a jeho bílá hříva krásně vlála. „Páni“ nezmohla jsem se na víc. „Krásný chod nemyslíš?“ zeptala se mě Sue a já přikývla. „tak Tarote teď si zacváláš a pak povozíš slečnu pěkně a poslušně“ slyšela jsem Sue jak si s koníkem povídala. Tarot opravdu chvíli cválal a pak ho Sue pobídla do klusu, do kroku a nakonec do zastavení. „Tak pojď Elenn(es-terka) jdeme na to“ řekla Sue a já se zvedla z lavičky. Přistoupila jsem k Tarotovi z levé strany a Sue mě uchopila za levou nohu. „Tak na tři jo?“ řekla mi Sue a odpočítala. Vyhoupla jsem se do sedla. Sue uchopila lonž a já si Tarota pod sebou „uspořádala“ a upravila jsem si délku třmenů. „Tak Tarote krok“ nařídila koni Sue a on se poslušně rozešel.Kůň kráčel kolem jízdárny a já se houpala v sedle. „Tak Elenn zkusíme si nějaké cviky. Tak začneme třeba tím že si stoupneš do třmenů. Ruce dej nahoru a v bok střídavě do rytmu“řekla Sue a já si v duchu počítala a děla přesně to co mi Sue řekla. „Dobrý a teď couvání. Poslušně jsem zacouvala. „Hmm zatím ti to de celkem dobře“pochválila mě Sue a já se začervenala. „Tak a teď obraty“ nařídila Susan. „Sakra obraty ty mi moc nejdou. Udělala jsem tedy takový zvláštní obrat, ale Sue řekla „nevadí to ještě dopilujeme. Uvidíš .“ „Tak a teď klus. Samozřejmě že lehký“řekla mi Sue. Pobídla jsem Tarota a on začal klusat. Já si počítala „raz, dva, raz, dva… Bylo to krásné jet na Tarotovi. „A teď pusť otěže a ruce si dej na klín. Vykulila jsem na ní oči. Tohle jsme sice ještě nikdy nedělaly, ale co udělám to. Pustila jsem tedy otěže a vysedávala s rukami na klíně. „Tak a teď různé přechody nejprve přechod z kroku do zastavení, pak z klusu do kroku, pak ze zastavení do kroku a pak z klusu do zastavení. Vyjela jsem v kroku a zastavila, Sue kývla tak jsem pokračovala. Tarot se rozklusal a já ho pobídla ke kroku. Zastavila jsem a znova pobídla Tarota do kroku. No a pak do klusu a prudčí pobídkou jsem ho chtěla přimět do zastavení Tarot ovšem přešel do kroku. „Mám to zkusit znova?“otázala jsem se a Sue mi odpověděla: „No stačí jen ten jeden přechod z klusu do zastavení. Pobídla jsem tedy Tarota do klusu a dala mu ještě prudčí pobídku než prve. Konečně zastavil. „Dobře obejdi s ním párkrát jízdárnu a pak jí 3x obklusej. Obejdi ji třeba 5x“ řekla mi Sue. Dala jsem Tarotovi pobídku a užívala jsem si každý jeho ladný pohyb. Po pěti kolečkách kolem jízdárny jsem se připravila na klus. Když jsem já a Tarot klusali druhé kolečko zjevil se nezvaná dotěrný host-znova ta moucha. Nechtěla jsem se po ní ohánět abych Tarota nevyplašila, jenže mě hrozně šimrala na tváři. Pohodila jsem hlavou, abych ji odehnala, to však nestačilo. Vydržela jsem to kolečko s otravnou nohou ale hned jak jsme s Tarotem zastavili ohnala jsem s po ní a konečně si dala říct a odletěla. „Tak teď ho vykrokuj a pro dnešek končíme“řekla mi Sue. Obešli jsme s Tarotem několikrát kolrm jízdárny a já pak seskočila na pevnou zem. Scházel mi Tarotův hřbet. „No to celkem ušlo akorát si dej bacha na ty obraty. Musíme to ještě pilovat. Jinak to bylo dobrý.“zhodnotila Sue celkově tréninkovou hodinu. Usmála jsem se na ní. „Děkuji ještě nikdy jsem si tak krásně nezajezdila, bylo to úžasné!“řekla jsem jí. „Dobře ale teď už dost řečí musíme Tarota vyhřebelcovat a odsedlat. Odvedly jsme ho k jeho boxu a já ho šla odstrojit. „Nejprve sedlo“ řekla jsem si v duchu a rozepnula podbřišník. Ten jsem přehodila přes hřbet. „A ještě třmeny“ vzpomněla jsem si a blesku rychle jsem je upravila . sedlo jsem si odložila a Sue zrovna přišla se sadou na čištění. Rozepnula jsem přezky a sundala Tarotovi uzdu. „Odnes to do sedlovny já začnu s očistou ty jí pak doděláš“ nařidila mi Sue a já popadla sedlo a uzdu a šla s tím vším do sedlovny. Když jsem přišla Sue zrovna dočistila Tarotovu levou stranu. Podala mi do ruky hřbílko že mám pokračovat na pravé straně. Vyčistila jsem pravou stranua pokračovala s předními kopyty. „Jo zadní už jsem vyčistila“ řekla mi Sue. „Díky“odpověděla jsem. Znova jsem si vzala houbu a očistila víčka a nozdry. Pohladila jsem Tarota a poděkovala mu že mě tak hezky povozil. Tarot zafrkal já mu dala mrkvičku. Spokojeně ji schroustal a já ho poplácala po krku „Hodnej koník, hodnej“ pochválila jsem ho. „Tak máš to hotové,“ slyšela jsem Susanin hlas. „Ano, mám teď si s Tarotem povídám a jestli to nevadí dala jsem mu mrkev“ řekla jsem jí. „Ne nevadí“ řekla mi. „Tak pojď rozluč se s ním mamka už na tebe čeká.“ „Tak ahoj Tarote a ještě jednou děkuji jak si mě povozil.“ Vyšla jsem a zavřela za sebou box. Šla jsem za Susan která čekala. „Ach ten den utekl ale rychle, chtěla bych tu být déle.“ „Také že budeš udělala jsi přece přijímačky nebo ne?“ „tak se jdi převléct“řekla mi Sue. Usmála jsem se na ni rozzářená jako sluníčko a utíkala do šatny. Převlékla jsem se zase do riflí a trika. Jezdecké věci jsem šupem naházela do tašky a nazula jsem si své adidasky. Vyšla jsem z šatny k Sue, abych se s ní rozloučila. „Tak ahoj Sue opravdu jsem si to tady užila, bylo to báječné, super, úžasné. Bude se mi stýskat po tobě i vůni sena po koních a po všem co má s Florestou něco spojeného.“ Loučila jsem se se Sue. „Ahoj, byla jsi vážně docela dobrá tak zase příště.“ „Kdy?“zeptala jsem se. „To ti pošlem mailem nevh se překvapit. A ještě jednou ahoj“řekla mi Sue a já jí pozdrav opětovala. Vrata se otevřela a za nimi už stála mamka.
„Tak co jaké to tam bylo?“ptala se mě mamka v autě. „Super!“ odpověděla jsem. Začala jsem mamce vše vyprávět….
floresta: Povedené, snažila ses, super. Jsou tam nějaké nepřesnosti, ale od toho jsi tady, aby ses je doučila.. Hlavně si všechno prostuduj a důkladně pročti, třeba v osobnostech lze zjistit, že Suein pes se jmenuje Dalila a je to fenka - ne "Benny"
Co se týče teorie, pokud jedeš na lonži a pouštíš otěže, obvykle tě instruktor vyzve, abys je svázala do uzlu, aby koni nepřepadly přes hlavu, pokud dá hlavu dolů a ty je nedržíš. Mohl by si je přišlápnout a zničit tak buď výstroj, nebo se poranit. Chválím ale velmi za iniciativu s cviky. Trenérská část se ti velmi vyvedla.
Pokud má uzdečka jedno udidlo, je to UZDEČKA. Uzda je se dvěma udidly - jedním stihlovým a druhým pákovým a používá se od L-kové drezúry.
Co se týče nasednutí, pokud je koník na lonži a teprve pak na něj nasedá jezdec, je potřeba dotáhnout před tím sedlo, protože koník se při práci "vyfoukne" a zatížení sedla po takovém vyfouknutí by způsobilo, že by s tebou sjelo.
Není to výčet chyb, jen pomalu začínám s procesem učení - počítáme s tebou.
noemi:
PŘÍJÍMAČKY
Poprvé tady. Nadechla jsem se a zazvonila na zvonek. Nade mnou se klenula velká železná brána, na které byli vyobrazeni samozřejmě koně. Tupě jsem stála, znovu se mě zmohl knedlík v krku a stála jsem tam jako přibitá. Brána se pomalu otevírala, přesvědčila jsem se ke krokům vpřed. Pomalu jsem se rozhlížela kolem sebe, zírala jsem stále na obří bránu, která se s vrzáním otevřela. Byla jsem znovu ponořená pevně v myšlenkách a nevšimla si střapatého oříška s paní středního věku. Ta si mě prohlížela vlídným usměvavým pohledem. „Ahoj, ty budeš jistě Noemi!“ usm&aa cute;la se ještě více zeširoka. Jen jsem jí přitakala. „Dobrý den.“ pozdravila jsem slušně, nezapomněla jsem na slušné vychování. „Ne,ne, říkej mi teto Sue“ pokárala mě sarkastickým tonem. „Tak fajn“ na víc jsem se nezmohla. „Tak pojď, ukážu ti, kde se převlékneš, určitě se nemůžeš dočkat!“ Zasmála se a zatáhla mě zlehka za ruku. Neměla jsem nic proti, tak jsem jí rychlými kroky dohnala. Vypadala, že má očividně radost, že se tu ukáže další ratolest. Doufejme. Nervozita byla horší a horší, to podivuhodné kručení v břiše ho ještě víc podporovalo. Musela jsem se několikrát nadechnout, abych se vzpamatovala. Opravdu je to možné? Já jsem tady, na místě snů.. Na místě, pro které žiju. Milý a vlídný přístup Sue odlehčil mou nervozitu, takže jsem udiveně pokukovala po okolí. Viděla jsem velké nádvoří s fontánou, stáje a velkou dívčí kolej. „Tak už pojď, máme mnoho práce!“ řekla Sue a zatáhla znovu za mou ruku. Neuvědomila jsem si, že jsem se zastavila. Sklopila jsem raději ještě pohled jako to mám ve zvuku. Vedla mě do stáje. Pomalu jsem se umoudřila a koukala kolem. Z boxů vykukovali nádherné hlavy všech těch inteligentních zvířat, každá z nich byla osobnost. Vzadu ve stájích jsem uviděla dvě dívky, které se smály až tak nahlas, že Sue zavelela. „Holky, běžte raději pomoct Tomovi!&ldq uo; Neudržela jsem se v duchu se zasmála s nimi. Vypadaly příjemně. „Tak tady je šatna, budu čekat tady, ve stájích.“ ubezpečila mě. „Děkuju Sue.“ řekla jsem s úlevou v hlase, jistě to poznala. Šatna byla veliká. Posadila jsem se na lavici a koukala na velké skříně, malou kuchyňku na občerstvení a ledničku. Já tomu pořád nemohla uvěřit.. Nemohla. Zavrtěla jsem hlavou, byla jsem ovšem pořád tady. Tak mě se to vážně nezdá! Rychle jsem si utřela slzy stékajíc po tvářích. Z batohu jsem vyhrabala honem odrbané tričko a legíny. Navlékla jsem je na sebe a obula se do svých tenisek. Batoh jsem zapla a odhodila do kouta, jak to mám ve zvyku. Nojo, stará Noemi. Vyšla jsem opatrně do chodby, blíž koním . Bylo všední dopoledne teplého léta. Ti na mě pokukovali zvědavými pohledy. Jejich tmavé oči, byli plné zvláštních nepopsatelných pocitů. ONI, oni tu jsou, a já také.. „Noemi?“ usmála se Sue, už stála znovu při mě a pod nohami se mi pletl ten krásná oříšek. Skrčila jsem se k němu. „Jak se jmenuješ?“ špitla jsem, možná až moc nahlas. „Ona se jmenuje Dalila.“ mrkla na mě Sue. „Je opravdu nádherná.“ řekla jsem s úžasem. Podrbala jsem ji, hned zavrtěla spokojeně ocasem. Znovu jsem se napřímila a podívala se na Sue.“Půjdeme pro Bouři, na té dneska budeš dělat zkoušky.“ do rukou mi vrazila něžně vodítka a táhla mě sebou k výběhům. Při tom slově mě zn ovu popadlo kručení v břiše a knedlík v hrdle. Když jsme ale došli k výběhů, nadechla jsem se té příjemné vůně srsti a rázem vše opadlo. Asi to na mě bylo vidět, protože Sue vypadalo, že se taky ulevilo. Nejspíš nemá ráda takové situace. „Vidíš tu krásnou hnědku, jak se popásá dál od ostatních s dlouhou lysinou.“ abych nemusela očima prolétnout celý výběh, ukázala na ní. Byla krásná, jako všechno tady, bylo to jako ráj. Ta její úchvatná stavba těla, dlouhé bílé „podkolenky“ na zadních nohou a zajímavě zbarvená kopyta. „Ona je parkurový kůň, jemná na pobídky, ovšem ráda ignoruje svého jezdce, budu při tobě, kdyby se o něco pokusila.“ ujistila mě. Přikývla jsem a s pevným rozhodnutím prolezla hrazením a vydala se rovnou k ní. Asi jí to překvapilo. Zvedla tu její nádhernou hnědou hlavu s lysinou a pohlédla na mě. Nezastavila jsem. Až u ní. Pomalu jsem k ní zlehka natáhla ruku. Ona si ji očichala. „ahoj Bouře.“ špitla jsem. Ale můj pohled vypovídal mnohem lépe o tom jak to myslím. Přicvakla jsem jí vodítko k ohlávce, poslušně stála dál. Sue na mě hodila pochvalný pohled. Pokynula mi, ať jdu za ní. Tak jsem tedy zamlaskla a potáhla zlehka za vodítko. Bouře se odfrkem vydala po mé pravici. Sue za námi zavřela branku, zatímco jsme pevně svírala ve svých rukou vodítko a čekala na ni s Bouří. Pomalu jsme se rozešly za Sue, která nás vedla do té samé stáje jako mě předtím. „Hledej nápis Bouře.“ mrkla na mě. Vypadalo to, že zamířila do sedlovny nebo mi to aspoň připadalo, když jsem na okamžik uviděla sedlo. Znovu jsem zamlaskla a s klisnou se rozešla. Věnovala jsem jí velkou pozornost, aby mi neutekla nebo něco tady nezbořila. Ty dvě dívky už čistily spokojeně své dívky, co jsem je viděla předtím. Sklopila jsem pohled a zavedla Bouři do boxu. Odcvakla jsem vodítko a pověsila na box. „Vedeš si dobře!“ řekla Sue. „Umíš to používat?“ optala se a ukázala na bedničku s čištěním. „No tak částečně.“ řekla jsem po pravdě. „Dobře, když budeš potřebovat, poradím Ti.“ To, že se opřela o dvířka boxu mi přidalo krapet na nervozitě. S roztřesenou rukou jsem otevřela bedničku a do ruky vzala kopytní háček. Promluvila jsem opatrně na Bouři a přistoupila k ní z levé strany. „Nohu.“ řekla jsem a poklepla na ni. Po chvilce reagovala. Pořádně jsem jí ho vyčistil, u spěnky důkladněji. Doufejme, že správně. Sue, to zkoukla odborným okem a přikývla. Pokračovala jsem ve zbylých třech. Když bylo hotovo, trošku mi ruplo v zádech při narovnání, vak oni si zvyknou. Hlavně aby to nebylo znát. Do rukou jsem si vzala tvrdý kartáč s gumákem a přehřebelcovala klisnu. Nožky jsem jí pořádně vzala kartáčem. Pak jí už jen přelízla na završení mého ne příli&scar on; obratného hřebelcování měkkým. „Ještě oči“ dodala Sue a podala mi navlhčenou houbičku. Poděkovala jsem a přešla zpátky ke klisně. Když se ke mě podívala a stočila ke mě hlavu, opatrně jsem ji chytila a jemně omyla ospalky okolo obou očí, také nozdry a hubu. Během hřebelcování jsem dostala pár dobrých rad od Sue. Přece má praxi a většinou to byli spíš takové tipy, co má zažité. Poslední věcí,co jsem udělala bylo vyčesání hřívy od cucků a slámy.. Na to jsem si vzala speciální „hřeben“ na koně. Kobylka si to nejspíš užívala, protože nežrala trávu a jen tak tam stála a odpočívala. Pohladila jsem ji. „Hodná.“ špitla jsem. Hned ke mě nastražila uš i. Snad to slyšela. Poskládala jsem hřbílka a kartáče zpátky do bedničky. „Tak zavři box, dojdeme pro vybavení!“ řekla Sue. S pokývnutím jsem provedla. Přidala jsem na svých menších krocích, abych Sue stačila. Zavedla mě do té místnosti, kde byla předtím. Měla jsem pravdu, byla to sedlovna. „Doufám, že nezavrávoráš pod tou tíhou.“ zasmála se. Podala mi krásné světle hnědé sedlo. Vonělo ještě novotou. Měla pravdu je trochu těžké. „Můžeš jít, zbytek poberu.“ dodala. Pomalým krokem jsem se ploužila zpátky k Bouři. Cestou jsem si prohlížela detaily a krásu toho sedla. Za mnou už se objevila Sue s kamašemi, lonži, dlouhým bičem a uzdečkou. Byla jsem až překvapen&aacut e;, že to dokážu takhle rozeznat, asi jsem toho vážně načetla dost. Sedlo jsem posadila opatrně na speciální „věšák“. Uzdečku Sue pověsila na háček boxu a ostatní věci pohodila před box. „Začneme tím jednodušším“ do rukou vzala znovu kamaše, hned mi vysvětlila pro co jsou, aby chránily šlachy a klouby koně, přední zvané šlachovky, zadní strouhačky. „Pojď ukážu Ti to, pak si to vyzkoušíš.“ Přikrčila jsem se vedle ní. Bouře nás pozorovala zkoumavým pohledem. Sue mi vysvětlila, že to musí hezky sednout na kloub a pak opatrně suchým zipem zajistit, ale však dostatečně pevně, ale musí pružit. Důkladně jsem ji pozorovala. Vypadalo to, tak jednoduše, ale nebylo. Když jsem to vzala do rukou, chvilku mi trvalo to správně zajistit suchým zipem. Ale podařilo se. „Teď ty zadní.“ řekla a společně jsme se opatrně přesunuli k zádi Bouře. Bylo to lehčí. Nechala jsme strouhačku sjet po šlaze a když dojela až k kloubu, zajistila ji opatrně suchým zipem. „Výborně, Noemi!“ chválila Sue. Při práci jsem se soustředila, takže nervozita z části opadla. „Uzdila jsi někdy?“ nasadila zase ten vlídný hlas. Ona byla tak úžasná! Taková koňská máma. Zavrtěla jsem na její otázku hlavou. Tak mi tedy poprvé ukázala, jak bych správně měla nauzdit. Nejdříve si uzdečku musíme pečlivě připravit, aby nám některé řemínky, lícnice, nánosník, nevadily při nasazov ání. Když Bouře neotevřela hubu, tak Sue ji strčila palec mezi zuby, vzadu zuby kůň nemá, to už jsem věděla. Pak už nátylník přetáhla přes uši. Bouři pak uzdečku sundala a podala mi ji. Nevadilo mi, že je zaslintaná, vůbec ne. To k tomu patří. Bouře chvilku dělala si ze mě srandu, ale pak jsem ji chytila hlavu, strčila do huby neobratně udidlo a přetáhla nátylník přes uši. Podařilo se. Zapnula jsem řemínky – podhrdelník, nánosník, protože byl kombinovaný i podbradní řemínek. Pak jsem se snažila nasedlat. Sue mi znovu ukázala s poznámkami, kde by sedlo mělo být, že má být připnuté sucháčem k dečce. Krom nepovedeného dotáhnutí sedla, se i toto s námahou podařilo. Pak jsem si na hlavu vzala přilbu, ktero u mi podala Sue. Chytla jsem Bouři za otěže a šlo se do haly. Znovu mě nechala abych Bouři vedla. Když jsme vešly dovnitř, Sue za námi zavřela. Hala byla pro mé štěstí v těchto hodinách oběda volná a prázdná. Nerada bych tady předváděla své šílené snažení ještě před někým jiným než Sue. Nervozita mi zase narůstala. Sue to viděla. „Noemi, nic to není jen se uklidni a snaž, nic víc..“ Znovu jsem se nadechla. Ona mi vždycky pomohla. „Takže, vidíš, tohle..“ řekla a ukázala na stříbrný zámeček. „takhle to vždycky musí vypadat, než nasedáš, je to bezpečností opatření, když se skáče vysoko, tak abys, když se zahákneš tak spadla spíš na zem a netahal Tě kůň p o zemi.“ Přikývla jsem. Tohle nebyla legrace. „Dotáhni tak o dvě dírky, ale nejdřív si s ní obejdi na ruce dva obvody na každou ruku.“ Takže jsem přikývla. Potáhla jsem jemně za otěže a zamlaskla. Obešla jsem s ní obvod, dávala si pozor, aby mi nešlápla na nohu, byla jsem začátečník a přece jenom musím být obezřetná k všemu. Pak si jí vzala Sue na lonž. To byla ta dlouhá oprať. Otěže svázala na krku Bouře, aby jí při lonžování nevadily. Pak už s lehkým, ale přísným tonem vyvedla Bouři na kruh. Kobylka poslechla hned. Viděla jsem jej nádherné pohyby, jak se jí zahřívaly svaly. Pozorovala jsem pečlivě vše, co Sue dělá, ale mnohem víc e mě zajímalo Bouře, byla tak neuvěřitelně ladná, její kroky byli živé, dopředné. „Klus!“ zamlaskla Sue a kobylka naklusala. Byla hezky zaoblená do kruhu. Po rozehřátí už měla být na řadě já. Sue mi poradila jak nahoru. „Sem do třmenu dáš levou nohu a pravou se na tři odrazíš.“ Přikývla jsem. Chytla jsem se přední a zadní rozsochy a vytáhla se na tři nahoru. Bylo to tak neuvěřitelné. Bouřininy uši se natočili ke mě. Pohladila jsem ji opatrně na krku. „Uvolni se. Teď ti dám nohy,kde mají být, musíš si ten pohyb zvyknout, prosím pehoď křížem třmeny přes sedlo.“ řekla mile. Přikývla jsem a oba třmeny přehodila přes. Kobylka lehce hrábla nohou. „Klid Bouře.&l dquo; řekla jí Sue. „Rameno, kyčel, pata by měli tvořit jednu přímku, pata nejhlubší bod tvého sedu, sedíš rovně, esovitě prohnutou páteř, narovnaná. „ snažila jsem se podle jejích pokynů, ale ta pata ne a ne dolů. „Časem se to zlepší.“ ujistila mě. „Ty ramena dolů.. když budeš potřebovat přidrž se vpředu rozsochy.“ Přikývla jsem. Sue se vrátila na místo lonžéra. Jemně rozešla Bouři se zamlasknutím. Držela jsem se pevně koleny přitisknutými ke kolenním opěrkám. „Drž ty holeně na podbřišníku.“ napomenula mě. Za chvíli se usmála, asi jsem je tam úspěšně „vrátila“. Ten pohyb byl neznámý, ale tak pohodlný. Po pár kolečkách řekla: „Zkus&ia cute;me nějaké gymnastické cviky na lepší jistotu v sedle.Upaž ruce a začni pomalu kroutit zápěstím.“ řekla mi. „Lépe se narovnej, ramena dolů, ať tě ruce netahají nahoru.“ pokynula mi. Více jsem sevřela kolenní opěrky a upažila ruce. Pohlédla jsem na své ruce trochu stáhla ramena dolů. Pomalu jsem kroužila zapěstím. „Na druhou stranu, po té předloktím a pak celou rukou, vždy na obě strany, ale drž ty holeně, kde máš, tlač pořád patu dolů, vím že to bolí.. ale musíš.“ zatla jsem zuby. Její vlídný hlas mi připomínal chyby, pokyny k dalším cvikům. Už jsem kroužila celou rukou, to to se mnou trošku zavrávoralo. „Lépe se drž i stehny né jen kolena.“ připomněla mi. Po chv& iacute;li si Bouři ještě přepla na druhou ruku, aby Bouře chodila rovnoměrně, zdá se, že jí to nevadilo. „Tohle bude trošku těžší, otočíš se postupně v sedle, neboj se.“ ubezpečila mě. Už jsem si na její energický krok zvykla, takže by to nemuselo být tak zlé. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe. Pomalu jsem přehoupla prevou nohu přes hlavu Bouře. Klisna trošku zrychlila krok, Sue ji ale zklidnila. Přehoupla jsem se dozadu, seděla jsem k zádi koně. Pak na vnější stranu kruhu. „Výborně, ještě na druhou stranu.“ Vypadala že měla radost, když jsme se trošku gymnasticky rozcvičili, znovu jsem byla napomínána za holeně a ramena, ruce jsem ještě neměla při otěžích, což byl dobře, zbytečně bych kobylku rvala za hubu. „Tak zkusíme klus? “ usmála se na mě. „Moc ráda!“ rozzářily se mi oči. Doufala jsem, že takhle hodina nikdy neskončí. „Ale nejdřív si ukážeme jak vysedávat a pobízet.“ řekla. Zastavila Bouři tichým „stát“. Přišla ke mě a začala vysvětlovat. „Držíš se pevně kolenami a vysedáváš. Mě pomáhá, že se vyprsím, více se prohnu, stačí vysedávat lehce, nesmíš Bouři dopadat na záda jako pytel brambor, proto se musíš držet. vysedáváš vždy když vyklene plec při vnější straně, protože se vysedává na vnější zadní nohu, abychom koni ulevili na vnitřní, tam má kratší drahu, to taky proto.“ Nechala mě si to vyzkoušet a přitom mi snažila nap omáhat požadovanému pohybu. „A pobízení, holeně jsou lehce přiložené, držíš se koleny a snažíš se koníčka zmáčknout, stiskneš holeně, nemusíš pobízet furt, jen když ubere na tempu, když nejde tak jak požaduješ.“ přikývla jsem. Snažila jsem se ztřebat informace, tu už Sue mířila znovu na kruh a nechala mě abych si Bouři pobídla sama. Stiskla jsem pevně holeně. Bouře se rozešla. Povolila jsem sevření. „Vidíš jak to šulí, pobídni ji.“ popobídla mě. Stiskla jsem holeně jemně znovu, to už klisna dala pozor a vykračovala živě vpřed. „Zaklusáme, pobídni si ji, začni vysedávat, když si budeš jistá, že je to na správnou a nedrncej jí tam, nemá to ráda.“ Přikýv la jsem. Jemně a tiše jsme zamlaskla a pobídla ji stisknutými holeněmi. Bouře našpicovala uši a naklusala. Podívala jsem se rychle na vnější plec a začala vysedávat. Než jsem to začala, tak jsem jí tam pěkně drncala, takže měla trochu rychlejší chod. „Vysedávej do rytmu, raz dva raz dva..“ pomáhala mi Sue. Po chvilce, když jsem si zvykla, to šlo snáz, ale stále jsem se nadřela a nafuněla. Když přepínala klisnu Sue na druhou ruku měla jsem krátkou pauzu. Pak jsem znovu klusala. Musela jsem si hlídat těžiště, často jsem se kymácela, jak jsem se málo přidržovala koleny a stehny a holeně mi vyjížděli dopředu, ale Sue si se mnou dala práci a tak nám to brzy šlo. Přechody raději nedráždila a proto mě nechala krokovat po celé jízd&aa cute;rně. „Jaký máš pocit ptala se?“ zamyslela jsem se. „Vážně skvělý, jen už škdoa, že už končíme..“ řekla jsem zklesle. „Určitě, tě tu brzy přivítáme.“ řekla zvesela. Než jsem šla krokovat, tak mi Sue rozepla otěže. Vysvětlila mi správné držení, do zatáčení se už nepouštěla, dneska mám co vstřebávat. Po vychození, vydechání jsem slezla, div se mi nepodlomila kolena. Ale byla jsme šťastná. Byla jsem ráda, za to že tady můžu být. Doma jsem kobylku nemotorně odstrojila podle instrukcí Sue, přelízla kartáčem a rozloučila se s ní. Byl to ten nejkrásnější letní den. „Děkuju Ti Sue.“ řekla jsem když jsem byla u brány. „Brzy Tě ráda uvidím. “ řekla a objala mě. Zamávala jsem jí a pak už spěchala na autobus, musím se umýt dřív a vyprat, než se táta vrátí, poznal by koňskou vůni.
prosím o kritiku díky.
floresta: Noemi: v boxech trávou nekrmíme, brzo vadne a zapařuje se, tráva je nejlepší čerstvá, na pastvině. V boxe zkrmujeme seno. Slovo šlacha se skloňuje pěkně nešikovně, co? I pro ostatní tedy 6. pád - šlaše. Dotahuješ až po vykrokování a rozehřátí (v tomto případě) až těsně před nasednutím. Na lonži by se Bouře vyfoukla a ty bys pak pravděpodobně se sedlem sjela.
A teď celkově k textu. Je vidět, že se kolem koní motáš i v reálu . Text velice pěkný, zvláště tréninková část - to často nevidím. Má to příběh, myšlenku, ledacos vysvětluješ a tím dáváš najevo, co všechno umíš a víš, spousta lidí by se mohla v těchto základech lec-čemus přiučit. Poměrně obsáhlé, ale krásný úvod do tvého členství na Florestě. Beru tě hned.
philip: Príjmačky
Keď mi Sue oznámila že ideme pre koňa, presnejšie pre kobylku menom Búrka , trochu ma schytila mierna nervozita keďže som už dlho pri koňoch nebol a miestne kone nepoznám, neviem aké reakcie od nich môžem očakávať. Cestou k výbehom som si obzeral areál ktorý bol naozaj veľký až som sa bál že sa tu bez pomoci stratím. Sue ma oslovila a poukázala na kobylku pasúcu sa pri strome neďaleko od vstupu do výbehov. Otvoril som si dvierka od výbehov a následne ich po sebe zavrel, stratil som síce pohľad na kobylku ale hneď mi padla do oka keď som vyšiel vpred. Mal som strach či si dá okamžite nasadiť ohlávku aby som nebol za toho čo to až tak nevie pri koňoch. Búrka si ma zo začiatku vôbec nevšímala až keď som podišiel bližšie k jej charizmatickej hlave, okamžite som jej dal očuchať ruku s ohlávkou a následne som jej ju nasadil bez problémov, zapol som karabínku a vodítko som si poriadne chytil do ruky, pohladil som ju po čele a otočil sa naspäť k Sue ktorá sa na mňa milo usmievala. Mal som konečne pocit že toto bude jeden s tých najlepších zážitkov v živote. Búrka za mnou šla pokojne a zároveň svižne , popritom k nám docupitala hnedá kobylka s úzkou lysinkou. Pohladil som ju po čele ale zrejme ju hneď spoločenská nálada prešla a odvrátila hlavu od nás. Usmial som sa a pokračoval k dvierkam od výbehov. Sue nám otvorila, okamžite som poďakoval s úsmevom na tvári a vyviedol Búrku z výbehov. Zastavil som a počkal na Sue dokým zatvorí dvierka a pripojí sa k nám. „Teraz vojdeš do stajní čo sú oproti a hneď šiesty box s nápisom Búrka, ja ti zatiaľ pôjdem pre veci na čistenie.“ „ Ok, ďakujem veľmi pekne.“ Šiel som rovno k stajniam čo boli oproti, boli veľké a priestranné , ale nesmel som sa sústrediť na to čo vidím, musel som dávať pozor na menovky na boxoch. Počítal som každý jeden čo sme prešli až sme došli k šiestemu boxu s menovkou Búrka, zastavil som a Búrka svojou papulkou narazila do môjho pleca, pousmial som sa a hneď ju pohladil. Vošiel som aj sňou do boxu , kde som odopol karabínku na ohlávke a jemne jej ju dal dole. Pohladkal ju po krku a ona si na to odfrkla nosom. Vyšiel som von z boxu a nechal ju nech si ochutná zo svojho sena. Dvere od boxu som dôkladne zavrel a ohlávku som prevesil na držiak pri boxe, aspon tak som bol všade zvyknutý , dúfam že to týmto nepokazím. Hneď po tom ako som ohlávku prevesil prišla Sue s úsmevom ako po výhre z lotérie, držala malý box s čistením. Položila ho pri box a vysvetlila mi že na Floreste neexistuje niečo ako nevyčistený kôň. Chápal som ju , ja sám si potrpím na dokonale čistom koni. Otvoril som box s čistením a vybral si žbilko s mäkkou kefou na srsť. Následne otvoril dvere od boxu a podišiel k Búrke ktorá pokojne jedla svoje seno. Dôkladne som krúživími pohybmi žbilkom čistil prach z kobylky, ktorej sa to evidentne páčilo, takéto masírovanie. Pár krát som si žbilko otriasol o nohu aby prach neostával na ňom a mäkkou kefou zotieral prach zo srsti. Túto časť čistenia sme mali za sebou a tak som si šiel zobrať čistenie na kopytá, podišiel som k Búrke, naklonil sa a jemne jej chytil ľavú prednú nohu na „kolene“ a jemným a dôrazným pohybom po šlache jej dal pokyn zdvihnúť nohu na čistenie. Zobral som si potom kefu na hrivu a chvost ktorou som jej od končekov chvosta rozčesával a hrivu taktiež. Všetko išlo podľa pozitívnych predstáv. Sue mi ku koncu podala aj handričku na oči a nozdry „tieto časti tela na čistenie treba dôkladne ale jemne s citom čistiť ! Ani tebe by sa zrejme nepáčilo keby ti niekto strká nejakú handru do oka no nie?“ pokývol som hlavou a s vďačnosťou som zobral handričku do rúk. Jemne som ju k Búrkinej hlave pritisol a následne jej z kútikov očí vyčistil nečistoty. Nozdry šli tak tiež bez problémov čomu som bol nad mieru vďační ! „Super , čistenie si výborne zvládol ! Ideme na výstroj ...“ Sue vedela že som už dlho pri koňoch nebol a že mi to pri sedlaní a uzdení nejde zase až tak rýchlo. „Po pravej strane chodby je sedlovňa, poď ukážem ti ju , hneď aj vezmeme sedlo, uzdečku a gamaše.“ „Dobre“ pousmial som sa. Sue otvorila drevené dvere od sedlovne a hneď zamierila k hnedému krásnemu sedlu. „Sedlo by si hádam zvládnuť mal, si už nejaký ten chlap“ Podpichla ma s úsmevom. „Jasné, to nič nieje.“ Sedlo som vzal do jednej ruky , čo nebol pre mňa problém a tak som do druhej zobral uzdečku. „Ja zoberem gamaše a ostatné potrebné veci.“ „Ok.“ Pokývol som s úsmevom a zároveň s citom nervozity či sa mi podarí Búrku správne nasedlať a či sa mi bude dať ľahko nauzdiť, trochu som sa upokojoval tým , že keď to šlo dobre s ohlávkou pôjde to aj teraz dobre ,ale aj tak som sa tej nervozity zbaviť nedokázal. Sedlo som položil na držiak pri boxe a uzdečku tiež. Sue mi podala gamaše a lonžku s bičíkom oprela o Búrkin box. „Pokiaľ viem tak pri koňoch si už nejaký ten čas bol, sedlať, uzdiť a dávať gamaše myslím že ešte vieš.“ „ No dúfam , že som to nepozabúdal.“ S humorom som sa podcenil. Otvoril som box , v ruke šlachovky na predné nohy. Pravú šlachovku som si položil na zem a ľavú si pripravil na použitie. Snažil som sa okamžite trafiť správne kĺb ktorý má šlachovka chrániť. Trochu som sa pri tom zdržal ale išlo to. Sue mi podala strúhavky ktoré som najprv zapol pri pätovom kĺbe a následne zošuchol po šlache na sponkový kĺb. „Hotovo!“ celý šťastný som oznámil.“Super, teraz ideme na sedlanie, dával pozor na prednú aj zadnú razcochu.“ Pokývol som , že rozumiem a šiel pre sedlo ktoré malo na sebe prehodený podbrušník a už zapnutú podsedlovú dečku, zobral som si ho pevne o oboch rúk a vysoko dvihol nad hlavu a následne jemne priložil na chrbát Búrky. Ešte som ho trochu doupravil a podsedlovú dečku tiež. „No vidíš a ty si sa tak bál, aj keby si to nevedel, my sme tu od toho aby sme ťa to doučili, nemáš sa čoho báť.“ „Ďakujem, som rád že mi má vždy kto pomôcť.“ Sue na mňa milo prehovorila a upokojila moju nervozitu. Zobral som uzdečku ktorú som si správne chytil tak aby som pri uzdení neurobil chybu. Najprv mi Búrka nechcela otvoriť hubu no Sue mi pomohla a prstom ju vyzvala aby hubu otvorila a zubadlo si nechala dať o úst. Nátylník som jej jemne pretiahol cez uši a ofinku s hrivou jej po upravil aby ju uzdečka neťahala. Pozapínala som všetky potrebné karabínky a potrebne dotiahla podbrušník. „Ten podbrušník nemusíš na doraz doťahovať, aj tak sa bude ešte doťahovať v hale“ „dobre, už si dám len prilbu a môžeme ísť.“ Prilba ma čakala hneď pri dverách boxu na zemi. Sue mi ju podala a ja som si ju nasadil, zobral som oťaže do rúk a pretiahol ich cez hlavu Búrky , pretože nemá martingál a ani poprsák. Sue sa zohla po lonžovací bičík a lonžku a šla za nami. Pred dverami od haly sme zastavili a ja som pomaly otvoril dvere aby sa Búrka náhodou nezľakla nečakaného zvuku. Vošli sme do haly kde som sa pomaly otáčal s Búrkou s úmyslom zavrieť za sebou , no Sue ma s úsmevom predbehla. „Ďakujem moc krát !“ „Niet zač, teraz keď chceš môžeš na volnej oťaži krokovať Búrku po obvode haly keďže sme tu sami, potom ju zoberem na lonžku ju trochu zahriať.“ „No ak teda smiem , rád si na ňu sadnem na krok, ďakujem.“ Oťaže som prehodil cez hlavu Búrky a vytiahol si strmene, snažil som sa si ich upraviť na moju veľkosť ale ešte sa mi to nepodarilo zo zeme tak aby mi na isto sadli. Chytil som si oťaže pri prednej razcoche ľavou rukou a pravou som si chytil strmeň , ľavú nohu vsunul do strmeňa a následne sa chytil zadnej razcochy a vysadol som čo najrýchlejšie ale čo naj jemnejšie dopadol. Pravú nohu si vsunul do strmeňa, poriadne chytil oťaže ale tak aby boli na voľnejšie. Cítim že strmene sú mi trochu krátke. „Sue, prepáč ale zrejme som si zle upravil strmene , prosím predĺžiš mi ich o dierku ?“ „Jasné, nieje problém.“ Sue mi naznačila aby som dvihol nohu tak aby mala miesto na predĺženie strmeňového remeňa a ja som bez váhania počúvol. „Moc krát ďakujem.“ Už celkom spokojný zo všetkým až na to čo bude ďalej a ako to dopadne. „Búrka je na holene a hubu veľmi citlivá, takže jemnú ruku i nohu !“ pokývol som a lepšie sa usadil v sedle, jemne jej pridal holeň a ona sa krásne, svižne ale nie prehnane rýchlo vrhla do kroku. „To je úžasný pocit po takom čase zase sedieť na koni !“ „To ti verím ! Ešte si ho užiješ neboj !“ žiaril som šťastím ale opäť aj nervozitou ktorú som nemohol dať za žiadnu cenu nechať vidieť Sue. V kroku sme prešli jeden obvod haly bez problémov čo aj stačilo keďže hala je viac než veľká. Sue ma privolala k sebe a ja som pri nej zosadol, vytiahol strmene aby neudierali pri lonžovaní Búrku a potom dotiahol podbrušník. Sue Búrku zobrala na lonžku a ja som išiel bokom aby som nezavadzal. Bičíkom Búrku vyzvala aby vytvorila obvod v ktorom sa bude pohybovať a následne jej dala na vedomie že ma naklusať. Bez problémov naklusala svižne, bez nejakej známky lenivosti ale s žiarením pracovitosti. Pozoroval som Sue a Búrku aké majú reakcie na seba. Aby som aj ja vedel čo môžem od Búrky očakávať pri mojich činnostiach na nej. Zrazu vošlo hnedovlasé dievča do haly ktoré zrejme nečakalo mužské pohlavie človeka v týchto miestnostiach. No nenechalo sa vyviesť z mieri „Sue , prepáč že otravujem ale nevieš kdeje Niora ?“ „Nie neviem, prepáč ale možno bude v riaditeľni.“ „Okej, ďakujem.“ Usmiala sa a zavrela za sebou. Sue medzi tým nacválala Búrku a Búrka len tak krásne prešľapovala svoje stopy. Trochu som sa čudoval že školný kôň a takéto chody a chuť do práce. No Sue už vystriedala všetky chody na obe ruky a tak prišiel rad na mňa. Vytiahol som si strmene ,chytil oťaže do ľavej ruky pri prednej razcoche a pravou rukou som si dopomohol obuť strmeň, chytil sa zadnej razcochy a vysadol. „ Oťaže zauzli aby Búrke nevadili.“ Oťaže som chytil a zauzlil a nechal búrke na krku. „Okej teraz koliečko na lonžke v kroku a potom ideme na ľahký klus.“ Musel som si chvíľku zvyknúť na jej rýchlosť pohybu ale potom to šlo jedna radosť. „ Okej , nakluš ju !“ Jemne som jej pridal holeň na klus a ona okamžite reagovala a krásne naklusala. Začal som vysadať najprv na zlú nohu „Vysadáš na zlú nohu, zmeň si ju !“ hneď ako ma Sue upozornila som si presadol na opačnú nohu. Bol som trochu tuhý a niekedy som trochu tvrdšie dopadol do sedla. „Neboj, dlho si nejazdil to dotrénuješ , hlavne sa sústreď !“ Dával som si čo najväčší pozor. „Ok, teraz pracovný sed.“ Zasadnúť bol pre mňa tento raz jeden stých väčších problémov. „ok, spomalíme a dáš si strmene hore na kohútik.“ Prešli sme do kroku a ja som sa zohol pre jeden aj druhý strmeň ktorý som si dal krížom cez Búrkin kohútik. „Teraz nakluš !“ Už som vedel akú holeň pridať aby som Búrku naklusal a tak som jemne holeňami pridal holeň. Ona krásne naklusala ako vždy a ja som sa snažil o hlboký sed. „Super, a vydrž čo najdlhšie, keď to už bude dlho povedz.“ Snažil som sa aby som nemusel hovoriť že stačí a vytrval som čo najdlhšie no Sue na mne už videla , že už stačí. „Super, na tento krát to vyzerá celkom dobre.“ Usmial som sa ale nebol som so sebou vôbec spokojný. „Teraz stehenný sed v kluse a potom prejdeme o cvalu.“ Pokývol som a dal najavo ,že som pripravený na stehenný klus. Pridal som holeň, Búrka trochu hodila hlavou ale ignoroval som to a presadol som si do stehenného sedu. Na môj údiv to bol asi jediný sed ktorý mi dnes šiel asi najlepšie a v ktorom sa cítim vždy naj istejšie. „Dobre, teraz nacválaj!“ trochu silnejšia holeň s vedomím že to tak má byť ale zrejme stačila taká istá holeň ako pri kluse. Búrka švihla chvostom ale krásne nacválala a ja v stehennom sede péroval v lakťoch a pätami sa akoby chcel dotknúť zeme, kolenami som sa snažil čo najlepšie sa udržiavať v sedle a nepredkláňať sa. „ Super, snaž sa nepredkláňať ! Viem že je to bez strmeňov ťažký sed ale nepredkláňaj sa a kolenami drž !“ sústredil som sa nato aby som robil to čo mi Sue káže no sčasti mi to ani nešlo, bol som nespokojný no musel som sa zmieriť stým že aj keď ma nezoberú , doučím sa to a budem sa pokúšať aj najďalej. „Dobre teraz si presadni do pracovného, jazdil si 3 roky , neboj sa to že si mal pauzu neznamená že to nevieš , akoby si mal strmene len sa ešte pevnejšie držíš kolenami a zakloníš sa !“ S obrovským strachom som si presadol do pracovného no už som tušil že to nedopadne dobre, nie pre mňa ale skôr pre Búrku keďže mi pracovný sed nikdy nešiel. „Sue myslím , že ten pracovný cval stačí, aj tak Búrke len na tom sedle vadím a sám pracovný ešte neviem.“ „Ok, nabudúce, inak to bolo celkom dobré, ešte sa máš čo učiť ale vidieť že sa snažíš.“ Usmial som sa a Sue spomalila Búrku do klusu a ja som v ľahkom sede vysadal na správnu nohu a bez udierania ako kedysi, vyklusali sme ju so Sue na lonžke a potom ma Sue pustila nech ju vykráčam na obvode haly a nech si v kútoch haly robím malé koliečka. Dal som si dole strmene a obul si ich, rozviazal oťaže a poriadne si ich chytil ale do voľnejšia. „ Päty dole, hlava hore a vyrovnaj sa !“ počúval som Sue ako mi radí v sede. „Keď sa točíš s koňom, vonkajšia ruka nesmie ísť cez kohútik koňa !“ Prikývol som a vryl som si to do pamäte. Prešli sme jeden obvod haly a Sue oznámila že to pre Búrku stačí. Zosadol som, vytiahol strmene, povolil trochu podbrušník a prehodil oťaže cez hlavu Búrky , pohladil po krku a viedol som ju von z haly do stajne. Sue nám ochotne otvorila a hneď som sa jej odvďačil tak ako aj pri zatváraní po nás. Pomaly sme mierili k boxu , kde som Búrku odstrojil. Najprv odopol všetky karabínky na uzdečke a jemne ju oduzdil aby zubadlo neudrelo ďasná Búrky. Uzdečku si prevesil na rameno a odopol podbrušník, chytil sedlo za prednú razcochu aj podsedlovou dečkou a za zadnú razcochu , jemne ho nadvihol a odsedlal. Podbrušník som prevesil na sedlo a šiel sedlo položiť na držiak pri boxe s uzdečkou. Hneď som šiel rozopnúť šlachovky a strúhavky a dal ich do pôvodného stavu. Sue mi stým pomohla. „Ďakujem Sue.“ „Niet zač, tu máš pamlsok, vidím , že žiaden nemáš a Búrka si jeden od teba zaslúži.“ „Moc krát ďakujem, v najbližšej dobe sa budem snažiť ti to vrátiť.“ „Nie, nemusíš len jej ho už daj, pozri ako sa na teba pozerá.“ Usmial som sa vďačne a dal pamlsok Búrke a pohladil ju po krku. Na mňa to bolo dneska celkom dosť nervov a zapojených svalov, no vidím že Búrka to má na dennom poriadku. Zamyslel som sa. Vyšiel som pred box a šiel ho zatvoriť ale Sue ma upozornila „Nezabudni aj vyčistiť koňa po jazdení, aj to je potrebná činnosť, potom ju vyveď naspäť do výbehu za ostatnými, ja idem zaniesť výstroj, hneď som tu.“ „aha , ospravedlňujem sa , idem na to!“ Zobral som si žbilko a mäkkú kefu na srsť, krúživími pohybmi žbilka čistil pot a prach z haly a kefou ho zotieral. Po dokončení čistenia srsti som si zobral čistenie na kopytá a vyčistil povrch haly z kopýt búrky. Nič iné už nemalo potrebu čistiť, Sue medzi tým prišla a dozerala najďalej na mňa, no už som nemal ten nervózni pocit že to pokazím, zobral som ohlávku z držiaka pri boxe a nasadil ju Búrke, zapol karabínku a pomaly ju vyviedol von zo stajní. Sue šla za nami. Mieril som k veľkému výbehu no nemal som naozaj potuchy či je správny ale myslel som že to nieje dôležité. „Phil ! ideš do zlého výbehu, tam sú výbehy pre žrebce ! Otoč sa a poď sem.“ Preboha ! pomyslel som si. To je trapas. Otočil som sa ešte s prilbou na hlave a šiel k Sue ktorá nám už so smiechom na tvári otvárala dvierka od výbehov. Stál som vo vnútri výbehu pri dvierkach s Búrkou ktorej som rozopínal karabínku na ohlávke a následne jej ohlávku dal dole a pohladil ju po krku. Usmial som sa na ňu a poobzeral ostatné kone, ako sa dalo čakať – krásne ! Vyšiel som von z výbehu a zatvoril po sebe. „Ospravedlňujem sa za svoje chyby.“ „Nič sa nedeje Philip, a daj si tú prilbu dole lebo ti v nej bude teplo.“ Usmiala sa a ja tak tiež. Dal som si dole prilbu a poobzeral sa okolo, pár dievčat som videl ako som im spríjemnil deň vtipnou situáciou, čo už , stáva sa. „Na dnes to bude všetko, ďakujem že si prišiel, dáme ti vedieť o ďalšom stretnutí.“ „Ja ďakujem, za túto skúsenosť a zážitok, ďakujem.“ „ Tak pozdravuj rodičov a zatiaľ sa maj , ahoj!“ „Dovidenia a ďakujem !“ S časti dobrým pocitom som šiel s prilbou v ruke rovno k bráne Floresty, trochu otrasený ale spokojný. Pozrel som sa na hodinky na rukách a skoro mi oči vypadli, za chvíľu ide autobus a ja som ešte tu ! Na šťastie autobusová zastávka nieje tak ďaleko a rýchlym behom sa tam možno aj na čas dostanem . Rozbehol som sa na chodníku k zastávke asi 3 minuty mi to trvalo a práve prišiel autobus. Mám ja to len šťastie ! Stihol som autobus.....
Prosím o kritiku, chcem vedieť kde robím chyby a čo sa treba ešte doučiť.
Neviem či som mohol tento sloh písať už teraz , teda vôbec neviem či je možné ma vziať na Florestu. Ak nie tak sa ospravedlňujem za ukradnutý čas ...
floresta: Tak, chcel si hodnotenia, máš ho mať. Čo sa týka základov, myslím, že ich máš veľmi dobré, buď to z reáli, alebo si dobrý čitateľ tematických kníh. Rozhodne si však myslím, že s takými vedomosťami budeš rozhodne lepšie v zameraní na drezúru, než parkúr, bola by škoda plytvať nimi na "obyčajné skákanie" ... čo môžeš prevádzkovať aj so zameraním na drezúru po 5. lvl, aj tak. Momentálne nie je čo viac hodnotiť, základy máš zvládnuté dobre, uvidíme, čo prinesie rastúca náročnosť na vedomosti vo vyšších leveloch .. osobne ma to moc zaujíma. Snáď vydržíš.
lou: Osaměla jsem v šatně. Převlékla jsem se do rajtek, které jsem dostala od babičky, ovšem rok a půl byly ve skříni. Nevybalené, stejně jako můj sen. Otevřela jsem dveře od šaten a uviděla jsem Sue, která na mě již čekala. Vyrazily jsme k výběhům. Cestou jsem měla čest potkat několik děvčat, která se na mě povzbudivě usmívala a pokyvovala na mě. Bylo to vzrušující a celá atmosféra zde byla úžasná.
"Tady máš vodítko. Dnes jdeme pro klisničku, jmenuje se Bouře. Je dominantní - víš co to znamená?" Jen jsem němě přikývla a pousmála jsem se. Sue potřepala hlavou a znovu se rozmluvila.
"Půjdem k ní v klidu, opatrně ji pak chytneš za ohlávku a přicvakneš vodítko. Jistě víš, že se chodí po levé straně koně." Znovu jsem přikývla a usmála jsem se. Přišly jsme k výběhu a vlezly jsme tam. Sue mi ukázala Bouři, která tu byla s ostatími klisnami. Usmála jsem se a došla jsem k ní.
"Je to támhleta nádherná hnědka s lysinou." Udělala jsem přesně tak, jak Sue chtěla. Opatrně jsem kobylku chytla za ohlávku a přicvakla vodítko ke kroužku. Bouře naštycovala uši a já jí pohladila po krku. Vyšla jsem krokem vedle plece. Sue nám otevřela a povzbudivě se na mě usmála. Šla jsem za Sue, která nás naváděla k boxu, tam jsem kobylku přivázala bezpečnostním uzlem, který mi Sue ukázala na třikrát, neboť jsem nebyla schopná zapamatovat si kličky.
"Teď ji vyčisti, jsem si jistá, že toto zvládneš, že to máš dočtené z mnoha knih." Sue mi podala čištění a já si předělala drdol na pevnější. Zhluboka jsem se nadechla a čapla jsem gumové hřbílko, kterým jsem začala přejíždět krouživými pohyby po srsti. Očistila jsem bouři řádně břicho a nohy. Dala jsem si záležet i na částech, kde bude sedlo a podbřišník. Poté jsem vzala kartáč a přejížděla jsem Bouři podle směru srsti. Usmála jsem se a přešla jsem na druhou stranu, kde jsem znovu začla s krouživými pohyby a poté jsem znovu vzala kartáč a přejela ji podle směru srsti. Usmála jsem se a vrátila jsem tyto dvě věci zpátky do kbelíku s čištěním.
"Tumáš, to máš na nozdry a ospalky." Usmála se na mě a podala mi hadřík a menší houbičku. Otřela jsem Bouři oči od ospalků a nozdry od hlíny. Usmála jsem se, když Bouře zafrkala. Pohladila jsem ji po krku a pak mi Sue podala kopyťák.
"E-ehm.. Sue? Myslím, že kopyta tak nějak zcela sama nezvládnu." Koukla jsem se na ní, srdce nervozitou někde v kolenech. Chvíli jsem měla mírně pocity na omdlení. Sue se pousmála a přikývla.
"Uklidni se Lou, tady Tě nesežereme.. Možná kousneme!" Řekla a zasmála se, já společně s ní. Sue si ode mne vzala kopyťák zpět a přišla k Bouři. Poklepala jí nad spěnku a přísně řekla "Nohu!" Bouře ohnula nohu a Sue ji chytla a držela, kopytní háčkem odstranila všechny nečistoty a pak nechala Bouři, aby si nohu nechala položit. Pak přešla k zadní noze a vyslovila kouzelné slovíčko, ovšem Bouře nehla ani brvou. Sue se lehce navážila na její nohu a Bouře povolila. Opakovala se znovu to, co u přední nohy.
"Teď ty, Lou." Usmála se na mne a vrazila mi do ruky kopyťák. Přešla jsem k Bouři a nechala ji ustoupit. "Nohu!" Řekla jsem a poklepala jsem jí na přední, Bouře ihned nohu zvedla a já se v kopytě začala šťourat háčkem, ovšem dávala jsem si pozor, jak mne před tím upozornila Sue, na střelku. Položila jsem Bouři nohu a přešla jsem k zadní. Poklepala jsem a nemusela jsem ani říkat povel a Bouře nohu již zvedla. Spokojeně jsem ji kopyto vybrala.
"Tak, teď ji odvaž, vem vodítko a zavři box, jdeme pro výbavu." Rozkázala mi jemně Sue a já jsem ji poslechla. Bouře se okamžitě vrhla na seno a já jsem se usmála. Vodítko jsem pověsila na dveře boxu, který jsem za sebou pečlivě zavřela. Došly jsme do sedlovny, Sue mi podala hnědé kamaše a strouhačky, hnědou uzdečku a ona vzala sedlo a hnědou lonž. Šly jsme zpátky k Bouři, kde jsme položily věci na věšáky a vešly jsme k ní do boxu. Sue si ode mne vzala chrániče a ukázala mi jak se nandavají.
"Zipem ven, tak aby to chránilo šlachu, jsem si jistá, že správnou polohu poznáš, kamaše tam většinou tak nějak samy 'zapadají'." Usmála se na mne a ukázkově zapla kamaši, nebo jak mi řekla nový termín - šlachovku. Usmála jsem se a vzala jsem si strouhačku a zapla jsem ji podobně jako kamaši. Pak jsem nandala zbylé dvě na druhé straně.
"Uzdit neumíš, že? Či ano?" Usmála se na mě a já jen nervózně zavrtěla hlavou. "To nevadí! Hele," Vzala do ruky hnědou uzdečku a koukla se na mne a přehodila otěže na krk. "Nejdříve si uzdečku v ruce urovnáš, nesmí ti překážet nic - lícnice, nánosník, prostě a jednoduše nic. Pak ji takhle vezmeš," Vzala uzdečku za lícnice a 'obejmula' Bouři hlavu rukou a předala si to do ní. "A do druhé ruky si vezmeš udidlo, položíš ho koni na zuby, pokud nebude chtít otevřít tak šáhneš dozadu do huby, tam kůň nemá zuby." Bouře si vzala udidlo a Sue už jenom přetáhla nátylník přes uši. Pak uzdečku normálně sejmula z hlavy i s otěžemi a podala mi jí. Přehodila jsem otěže přes hlavu Bouře, objala ji hlavu jednou rukou a chytla si uzdečku za lícnice a druhou rukou jsem podepřela udidlo. Položila ho Bouři na zuby a.. A nic. Zkusila jsem tedy palcem šáhnout tam, kam Sue říkala. Usmála jsem se, když Bouře tlamu otevřela a já pak pouze natáhla nátylník přes uši a vyndala kštici zpod čelenky.
"Skvěle Lou!" Vykřikla nadšeně Sue a já jsem poplácala Bouři po krku. "Teď je čas zapnout nánosník a podkrčák. Nánosník musí být vždy pod lícnicemi a musí se utáhnout ne moc, ne hodně. Udává se, že by se pod něj měly vejít dva prsty, ale myslím, že máš trochu jinou ruku než chlap, tak se to musíš naučit odhadnout a to samé s podkrčákem, akorát se pod něj musí vejít pěst, nejspíše také pánská, taky musíš mít v celku přesný odhad." Nadechla jsem se a protáhla nánosník pod lícnicemi a zapla jsem ho, hned na první i laický pohled bylo vidět, že je uvolněný. Přitáhla jsem ho tedy o dírku a Sue kývla. Zapla jsem podkrčák a Sue ho pak ještě o dírku utáhla. Pak jsem vzala sedlo a koukla jsem se na Sue. Přehodila jsem sedlo na Bouři a koukla jsem se na Sue. "Dej ho trochu výš." Pokynula mi a já jsem přikývla a pousmála se. Dala jsem ho výš a koukla se na Sue, která přikývla. Pak jsem shodila ze sedla podbřišník a vzala jsem ho.
"Podbřišník se zapíná na ty krajní." Řekla Sue a ukázala mi na ně. Zapla jsem ho a koukla jsem se na Sue. Sue přikývla a já jsem se usmála a poplácala Bouři po krku.
"Teď překontrolujeme, jestli to je správně a můžeme jít," Řekla a sehla se ke kamaším a zavrtěla s nimi, jestli jsou opravdu na svém místě. "Eh, vydrž dojdu si pro bič a donesu ti ze šatny helmu." Řekla a vyrazila na cestu. Otočila jsem se k Bouři a pohladila jsem ji po hebkém čumáku. Usmála jsem se a pohladila jsem jí po lysině.
"Hodná holka." Řekla jsem a uslyšela jsem kroky. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem hnědovlasého a hnědookého chlapce.
"Děláš přijímačky?" Zeptal se a já jsem přikývla, zcela zmatená. Byl tak o pět let starší a mezi studenky nejspíše nepatřil, přeci jen to byla dívčí jezdecká akademie. "Jmenuji se Nathan, ty?" Zeptal se a já samou nervozitou pohladila Bouři po krku.
"Já jsem Lou." Pousmála jsem se a zadívala jsem se na něj.
"Držím palce." Řekl prostě a odešel. Ulevilo se mi, objevila se i Susan a podávala mi helmu. Nasadila jsem si ji na hlavu a chytla jsem Bouři, zatímco Sue nám otevírala dveře. Vyšla jsem s Bouří za Sue, která nás vedla na venkovní drezurní jízdárnu. Usmála jsem se a vstoupila jsem do měkkého písku jízdárny. Bouře vzrušeně zafrkala a já jsem se usmála. Zastavily jsme a já pohlédla na Sue.
"Nuže, teď Bouři rozehřeji na lonži a ty se dívej." Pousmála se a já též. Šla jsem za hrazení jízdárny a posadila jsem se na trávu. Sue připla lonž k uzdečce a prozatím sundala i otěže a přehodila si je přes rameno. Vyslala bouři na kruh a nechala ji obcházet kruhy v kroku, aby se rozehřála. Bouře nešla ani prodloužený krok ani nešla moc pomalu šla.. Tak akorát. Po pár kolečkách Sue mlaskla a trošku pohodila bičem a Bouře se ladně rozklusala. Měla lehký a volný klus. Usmála jsem se a koukala jsem se na soustředěnou Sue. Byla soustředěná, ale bylo vidět, že ji to baví, že je opravdu zaujatá tím co dělá. Zadívala jsem se jak ladně jde a pak jsem viděla jak na povel Sue nacválává. Usmála jsem se. Bouře byla stále hezky stočená, hlavu směrem do kruhu a z jídárny se ozývalo tlumené bušení kopyt koně. Susan nechala pár koleček Bouři vycválat a pak ji zpomalila do kroku, jemným písknutím a 'přitáhla ji k sobě'. Protáhla lonž z druhé strany a odehnala kobylku zpátky na kruh a nechala jí obejít dvě kolečka v kroku. Pak ji znova na mlasknutí a rázným slovním pokynem převedla z kroku do klusu a po pěti kolečkách ji nechala přejít do cvalu. Po té kobylku zastavila a mávla na mne. Vstala jsem a zhluboka jsem se nadechla. Teď byla ta chvíle, kdy jsem se měla poprvé vyhoupnout do sedla. Než jsem k Bouři a Sue došla, zatím jí vrátila otěže na uzdečku, ale zavázala je.
"Teď dotáhneme podbřišník. Bouře se mezitím vyfoukla, takže je to opravdu potřeba." Sue máchla rukou k sedlu a já pochopila, že to mám udělat. Odklonila jsem bočnici a utáhla jsem podbřišník jak nejvíce to šlo. Sue se usmála a zkušebně ještě za podbřinšík zatahala.
"Tak teď sem dej levou nohu, chytni se přední a zadní rozsochy a na tři se odraz pravou nohou," řekla Sue a pozorovala mé počínání. "Skvěle!" zajásala a já jsem se na ní usmála. Sue byla úžasná, všechno řešila s úsměvem.
"Přehoď třmeny přes sedlo," řekla a já jse sklonila ke třmenům a přehodila jsem je přes sedlo a usmála jsem se. "Bezva, pamatuj, že rameno, kyčel a pata mají tvořit jednu přímku. Patu prošláplou a holeň měj na podbřišníku." Snažila jsem se pobrat vše co mi Sue říkala. Nadechla jsem se a pohladila jsem Bouři po krku. "Buď narovnaná, bradu mírně nahoru a když to tak řeknu, tak se 'vyprs'." Zasmály jsme se a já udělala všechno tak jak Sue, řekla. "Správně, ještě dej ale trochu dolů ramena." Sue pak Bouři pobídla do kroku a poslala ji na kruh. Zajímavý pocit.
"Dobře, pusť otěže, zkusíme si pár cviků, na zlepšení rovnováhy a podobně. Takže pravou rukou šáhni na levou botu. A levou rukou na pravou botu. A když už jsme u toho, holeně stále na podbřišníku, pata stále protlačená. Časem to budeš dělat automaticky, ale je potřeba si to teď opravdu našprtat." Mile se usmála, ale měla mírně zachmuřený výraz. Sehla jsem se a pravou rukou jsem se dotkla levé špičky boty a levou rukou jsem se dotkla pravé špičky boty. Sue mě to nechala udělat třikrát a pak jsem se narovnala.
"Teď dej obě ruce za hlavu," řekla a já jsem to tak udělala. Abych pravdu řekla, cítila jsem, že se mi o něco zlepšil sed. "Tak! Takhle by jsi měla správně sedět, je ti to jasné? Mimochodem, drž se lépe i stehny i koleny." Řekla a já jsem mírně přikývla.
"Tak teď se otočís v sedle, ničeho se neboj, kdyžtak holt zklouzneš no." Usmála se a já jsem přehodila nohu přes krk Bouře, takže jsem seděla zády k Sue, poté jsem přehoupla jednu nohu přes zadek koně a usmála jsem se. "Podrbej ji u ocasu." Řekla Sue a já jsem se natáhla a podrbala klisnu na ocase. Nakonec jsem přehodila i druhou nohu a tak jsem seděla čelem dovnitř do kruhu. Usmála jsem se a nakonec jsem vítězoslavně přehodila nohu přes krk Bouře a seděla jsem znovu tak, jak jsem měla.
"Teď si to vem ještě na druhou stranu." Řekla a já jsem jí uposlechla. Cítila jsem se teď v sedle mnohem lépe. Bylo to skvělé. To že jsem se cítila lépe mi dovolilo, udělat i tento cvik o něco rychleji než předtím.
"Nuže, teď ti vysvětlím jak se pobízí kůň, ano?" Řekla a já s radostí přikývla. Zastavila Bouři slovem "Stát!" a Bouře zastavila. Usmála jsem se a pohladila jsem ji po krku.
"Pobízíš tím, že přímáčkneš holeně, nepobízej, ale pořád, pouze když Bouře zvolní, ano? A vysedá se na vnější přední nohu." Řekla a poslala znovu Bouři na kruh. Přimkla jsem holeně a kobylka zpozorněla a naštycovala uši ke mně. Přidala do kroku, ale nenaklusala. Přimkla jsem tedy holeně ještě jednou a to kobylka pochopila, velmi rychle. Usmála jsem se a podívala jsem se dolů na vnější nohu.
"Raz, dva, raz, dva.." Uslyšela jsem Susanin hlas a začala jsem vysedat, snad i dobře. Usmála jsem se, když mi to Sue potvrdila. "Vím, že vysedání bez třmenů je, těžké, ale stejně musíš mít prošláplé paty." Řekla a já hned prošlápla paty. Ztěžka jsem dýchala a soustředila jsem se na to, abych měla co nejlepší sed, prošláplé paty a držela se koleny. Co víc, musela jsem ještě vysedat. Ne, jezdectví tedy neni ten nejlehčí sport. "Dobře, teď vyklušeme ještě i na druhou stranu." Řekla a zastavila Bouři. Přišla k nám a zacvakla lonž a znovu kobylku odehnala na kruh.
"Tak, můžeme rovnou začít klusat." Řekla a já jsem znovu pobídla holeněmi a Bouře rovnou naklusala. Prošlápla jsem více paty, ačkoliv to i dosti bolelo a začala jsem vysedat. "Přesedni si, Lou. Buď dvě doby v sedle." Křikla Sue a já jsem zůstala dvě doby v sedle a pak jsem zase začla vysedat. Sue se usmála, takže jsem to nejspíše udělala dobře. Pak jsme přešly do kroku a znovu jsme zastavily.
"Vykrokuješ jí po celé jízdárně a na volných otěžích, budu tě hlídat neboj. Jaké máš pocity z jízdy?" Zeptala se Sue.
"Je to fakt báječný, namáhavý, ale super!" řekla jsem a usmála se. Sue odcvakla lonž a rozvázala otěže. Upřesnila mi držení otěží a pak mne poslala na jízdárnu. Nechala nás obejít třikrát jízdárnu a pak jsem musela sesednou.
"Po každé jízdě se dávají nahoru třmeny. Takhle, zkus si to na tom druhém třmenu." Udělala jsem tak a Sue přikývla. Odvedly jsme klisnu do boxu, kde jsem jí podle návodu odsedlala.
"Nejdřív jde dolů uzdečka, ať můžeš si ji pak rovnou přivázat, ok? Poté sundáš sedlo." Řekla a já jsem rozepla lícnici a nánosník a smekla jsem Bouři z hlavy uzdečku a pověsila jsem jí na háček. Poté jsem ji nandala ohlávku a vzala jsem do ruky sedlo, který sem dala na hák, před boxem. Sundala jsem jí šlachovky a strouhačky a Sue mi podala kartáč, kterým jsem Bouři přelízla. Pak jsem odvázala vodítko a šla jsem se Sue odvést Bouři do výběhu. Bouře se rozklusala a v dálce se otočila a hlasitě zařehtala na ostatní klisny. Zasmála jsem se a šla jsem za Sue, ji pomoct dát do sedlovny vybavení. Poté jsem šla se převléci.
"Tak Sue, děkuji moc za dnešek. Bylo to krásné!" Řekla jsem u brány a usmála jsem se.
"Díky, myslím, že se v budoucnu ještě uvidíme. Akademie potřebuje takovéto dívky, jako ty, co mají chuť se učit." Řekla a já jsem se s ní rozloučila a vyrazila na cestu na autobus.
floresta: Vypadá to nadějně, dějově jsi začala velmi slibně, detaily nechybí, je vidět, že popisuješ vědomosti a zkušenosti, které už jsi někde posbírala, nejspíš v reálu. Krom upravení třmenů pro nového jezdce (tebe) jsem nic moc nenašla, co bych vytkla, jen jsi - jako mnoho jiných - špatně pochopila zadání.
Vysedávat bez třmenů je pro pokročilé, i pokročilejšímu jezdci to dá zabrat. Je to myšleno tak, že bez třmenů se máte vést v pracovním, zvyknout si na rytmus klusu, cítit koně pod sebou atd. potom třmeny dolů a učíme se lehký. V reálu všichni víme, že vysedávat bez třmenů je těžší, než s nimi a stejně tak je těžší usedět pracovní klus se třmeny, než bez nich.. kdo zažil, jistě mi rozumí. Byla bych ráda, kdyby si tento komentář přečetli i další a příště to napsali..není to výtka jen na tebe, nejsi zdaleka první, ani poslední, co to napsali naopak .
Celkově píšeš příjemně, dějově a detailně..
tea: Přijímací zkoušky
Přijela jsem s mamkou do Floresty. "Zavolej, aby tě mohla vyzvednout," řekla a odjela. Vydala jsem se s batohem na zádech do středu Floresty. Poznávala jsem toto místo. "Ahoj Sue, jsem Tea," pozdravila jsem ji a představila. "Ahoj, tak si dej batoh do sedlovny a přijď," řekla. Šla jsem rychlejším krokem do sedlovny, kde jsem si odložila batoh a hned šla zpět k Sue. "Tak jdeme do výběhu. Budeš jezdit na Bouři," oznámila mi hned. "Bouři?" Podívala jsem se na ni a v duši jsem se zaradovala. Měla jsem ráda Bouři a i po nástupu na Florestu jsem ji přála znovu jezdit. "Takže, tady máš ohlávku s vodítkem a jdeme pro ni," podala mi vodítko s ohlávkou a šly směrem k výběhům. Podle obličejů jsem poznávala několik studentek. Někde jsem zahlídla i Dalilu, která pobíhala po dvoře Floresty.
"Takže Teo, budu tě kontrolovat, aby jsi vše zvládla. Jdeme pro Bouři, ale je hlavní, aby jsi zůstala v klidu. Kdyby jsi něco nevěděla, tak mi řekni, protože tu od toho jsem ," usmála se na mě a šly jsem k Bouři, která se v klidu pásla. "Když jdeš takhle ke koním do výběhu, tak na ně mluv, aby ti něco neudělali. Lehce pak přes krk přehoď vodítko, aby ti někam nešel. Pak nandej ohlávku a připni vodítko a můžeš jít z výběhů," poradila mi. Mluvila jsem na Bouři, aby mi nic neudělala. Přehodila jsem přes krk vodítko, pohladila ji po hlavě, nasadila ohlávku a připnula vodítko. "Hodná holka," řekla jsem a vedla ji z pastvy směrem k Sue. "Dobrá práce," řekla a otvírala branku od výběhu. Vyšla jsem z výběhů, Sue zavřela branku a šla hned vedle mě. "Tak teď jdeme do stáje," řekla a šlly jsem společně do stájí, kde bydlely klisny. "Doveď ji na uvaziště a pak si dojdi pro věci. Vem i lonžku a bič na lonžování." Ve stáji jsem ji dovedla na uvaziště, kde jsem ji přivázala. Došla si pro sadu, kterou měla mít. Vzala jsem ještě čištění a věci na lonžování. Donesla jsem věci k uvazišti a začala jsem ji pořádně čistit. Sue na mě koukala přísným okem při čištění. „Tak nohy,“ řekla. Vzala jsem si háček na kopyta. Vzala jsem první nohu.
„Dobrá práce, teď ji nasedlej,“ řekla mi Sue, když jsem měla Bouři kompletně vyčištěnou. Podala mi chrániče na nohy, které mi nešly moc dobře nasadit. Sue mi pomohla nandat Bouře chrániče. „Tak doufám, že jsi to pochopila jak je nasadit,“ řekla a podala mi dečku. Dala jsem ji na hřbet. „Trochu víc dopředu,“ řekla mi Sue a dala dečku víc dopředu. „Takhle by měla být ta deka,“ řekla mi. Šla jsem si pro sedlo. Hnědé a lehké sedlo jsem dala na hřbet. Krásně sedlo na jejím hřbetě. „Dojdi si pro helmu a dostrojíš si ji.“ Řekla. Doběhla jsem si do sedlovny pro helmu a šla zpět. Sue mi už podávala uzdečku. Přehodila jsem otěže a pak jsem ji nasadila zbytek uzdečky. „Tohle je kombinovaný nánosník. Spodní a tenký řemínek se vždy zapíná pod udidlem,“ řekla a ukázala mi to. Pak mi ještě ukázala jak se zapínají i ostatní věci na uzdečce. „Chápeš?“ Zeptala se mě. Přikývla jsem. „ Tak si na sebe naměř třmeny a půjdeme do haly,“ řekla. Nastavila jsem a sebe třmeny a pak jsem šla se Sue do haly. Sue v ruce mě lonžovací bič a lonž.
Sue mi otevřela dveře do haly. „Tak si ji dotáhni,“ řekla mi a kontrolovala. Dotáhla jsem si ji. „Tak budeš stát za mnou a já zatím rozehřeji Bouři na lonži,“ vybídla Bouři na kruh a pak jsem chodila za Sue. Ta mi různě vyprávěla o tom, jak poznat, že kůň pracuje od zádi a tak. Pobídla ji do klusu. Bouře si uvolňovala hlavu a odfrkávala si. Odklusala si pár koleček a pak ji Sue zpomalila do kroku. „Možná se teďka budu pohybovat o něco rychleji, protože ji nacválám,“ řekla mi. Pobídla ji do klusu a pak do cvalu. Nacvála si na správnou nohu. „Šikovná!“ Pochválí ji Sue slovně. Usmála jsem se na klisnu, která krásně cválala. „Hou,“ zpomalovala ji pak Sue do kroku. Zastavila ji a změnila ji směr. To samé zopakovala na druhé ruce.
„Tak si nasedni,“ řekla mi. Stáhla jsem si třmeny a nasedla na ni. „Žádné, že si budeš brát do rukou otěže, zatím.“ Položila jsem otěže na kohoutek. „Takže upaž si a pohybuj trupem jako helikoptéra,“ řekla mi. Upažila jsem si a udělala jsem přesně to co mi řekla. „Dobře, tak chyť se za přezku, seď jakoby na kapsách a povol ruce v loktách a drž se koleny. Paty dolu a špičky ke koni. Vím, mnoho věci najednou, ale takhle je ten správný sed,“ řekla mi po pravdě. Pokývla jsem a snažila jsem se vyhovět všem pokynům co mi Sue řekla. „Dobře. Teď trochu teorie.“ Usmála se na mě Sue. Jen jsem pokývla. „ Klus dělíme na pracovní – ve kterém se nevysedá a jen se sedí. A na lehký, ve kterém se vysedá. Vysedávání je od kolenou, tak si vyndej nohy ze třmenů a zkusíš vysedat bez třmenů jen od kolenou. Dá to práci, ale aspoň si naučíš, že na vysedání nepotřebuješ třmeny,“ usmála se na mě. Vyndala jsem si nohy ze třmenů a Sue pobídla Bouři do klusu. „Teď, teď, teď,…“ udávala mi vysedání Sue. Snažila jsem se, ale za chvíli mě začaly bolet kolena. „Kroook,“ zpomalovala Sue Bouři. „Bolí mě kolena,“ malinko jsem si za stěžovala. „Najde si třmeny a znovu od kolenou vysedej,“ řekla mi. Nasadila jsem ji třemeny. Sue nechal ji chvilku v kroku a pak ji pobídla do klusu. Vysedávala jsem od kolenou jak mi Sue řekla. „Dobře, tak si změníme směr.“ Řekla mi. Zpomalila Bouři do kroku a pak ji zastavila. „Jsi si v sedle už jistější?“ Zeptala se mě. Přikývla jsem, že ano. Změnila směr Bouři a vše jsme zopakovaly.
„Tak. Sesedni a vytáhni třmeny a jdeme do stáje.“ Řekla mi, když jsem skončily. Seskočila jsem a vytáhla třmeny. Vzala otěže a společně se Sue šla do stájí. „Dej ji na uvaziště, kde ji odstojíš.“ Řekla mi. Dovedla jsem ji do stáji na uvaziště. „Stát,“ řekla jsem. Navlíkla jsem na jednu ruku ohlávku a sundala ji uzdečku, nandala ohlávku a stáhla i otěže. „Dobře, víš jak se odepíná podbřišník?“ Zeptala se mě. „Jo, to si ještě pamatuji,“ usmála jsem se. Přešla jsem k sedlu. Nadzvedla jsem bočnici a odepnula podbřišník od zadní zápinky k přední, pomalu jsem pouště podbřišník, aby Bouři nikde nebouchnul. Obešla jsem ji a přehodila podbřišník přes sedlo. Obešla jsem ji znovu a sundala z ni i sedlo. Sue si ode mě vzala věci a odnesla je do sedlovny. „Ještě chrániče,“řekla jsem Bouři a začala jsem od předních nohou k zadním. Dala jsem je na stranu a ještě jsem trochu vyčistila Bouři. „Tak jdeme?“ Zeptala se mě Sue. Připnula jsem vodítko k ohlávce a šly jsme do výběhu. Bylo poznat, že se Bouře velice těší. Dovedla jsem do výběhu, pustila ji z ohlávky a vodítka a šla.
Pomohla jsem ještě uklidit Sue věci a mohla jsem jít. „Tak doufám, že se tu někdy zas objevíš.“ Usmála se Sue, když mě doprovázela k bráně. Mamka tam již stála a čekala. „Určitě ano,“ zasmála jsem se. „Tak zatím ahoj,“ řekla jsem. „Ahoj,“ opětovala Sue. Viděla jsem, jak jen už mizí někde na dvoře. Sedla si do auta a odjela.
floresta: Tak vzhledem k tomu, že jsi na Flo už byla, a evidentně v ději pokračuješ, - což samozřejmě schvaluju, nic proti tomu nemám, je text v pořádku. Sice jsi podobně, jako Lou, zcela nerozluštila zadání, ale i přesto se to dalo číst a až tě přijmeme, zapracujeme na dalších věcech.
nell: PŘÍJÍMACÍ ZKOUŠKY
Sedím v autobuse a pozoruji krajinu kolem sebe. Ještě stále tomu nemohu uvěřit. Včera mi došel e-mail ve kterém stálo, že se mám dostavit na přijímací zkoušky na akademii Florestu. Mám trochu trému, co když to nezvládnu? Něco udělám špatně a budu tam za blbce? Vždyť já vlastně o koních vím, jen to co jsem si přečetla z knih a časopisů, jsem vlastně jen teoretik, praxe nulová. Všechny tyhle otázky se mi honí hlavou, ale to už autobus zastavuje a já vystupuji. Porozhlédnu se kolem sebe a pusa mi spadne údivem.
„Pááni, to je ale veliké“, hvízdnu uznale a jdu směrem k budově, kde už na mě někdo čeká
„Ahoj,“ pozdraví mě „já jsem Sue a mám na starosti přijímaní nováčků,“ vysvětlí a usměje se
„Ahoj, jsem Nell,“ také se usměji a raději dodám, „Sue, víš, já na koni nikdy nejezdila, vše mám spíš načtené z časopisů a knih, takže jsem spíš teoretik.“ Vysvětlím jí a čekám na ortel
„Nevadí,“ usměje se na mě, „ od teorie je už kousek k praxi. No, nebudeme tady přece stát ne?“ a vyzve mě, abych šla za ní.
Upravím si batoh, aby mi nespadl z ramene, a jdu za Sue.
„Tohle je sedlovna, tam si odlož věci, odtamtud taky budeš brát věci na čištění a sedla,“ řekne, když procházíme kolem místnosti. A skutečně, je tam plno sedel, uzd, kartáčů a všeho dalšího, odložím si batoh na lavici.
„Vezmi si vodítko“ ozve se Sue a ukáže na jednu ze skříní. Otevřu jí a vidím několik vodítek, jedno vezmu a otočím se na Sue, ta s úsměvem přikývne a vyzve mě, abych šla za ní. Jdu tedy za Sue s vodítkem v levé ruce a zdálky už slyším řehtání, které mě uvnitř naplní příjemným pocitem.
Výjdeme ven a slunce mě na okamžik oslepí, takže musím přivřít oči. Za chvíli dojdeme k výběhu, kde se pasou koně všech možných barev.
„Támhle je Shakespare, zkráceně Shake,“ ukáže na hnědého koně uprostřed ohrady, „na něm budeš dělat příjmačky“, vysvětlí
„Připni ho na vodítko a vyveď ho z výběhu, nezapomeň, že na něj musíš mluvit, aby se tě nelekl, hlavně buď v klidu, koně a vlastně všechna zvířata vycítí strach a nejistotu člověka.“vysvětlí
Přikývnu, zhluboka se nadechnu, otevřu ohradu a jdu k Shakespearovi, na kterého přitom mluvím.
„Ahoj, ty si ale krasavec, a jaké máš krásné jméno,“ dál mu povídám jakési nesmysly ale, vím, že koně uklidňuje mluvení. Přiblížím se k němu a zapnu mu na ohlávku vodítko.
„Šikovný, moc šikovný,“ protáhnu hlavně sykavky, protože vím, že to mají koně rádi, a pohladím ho po krku a vyvedu ho z výběhu, kde už na nás čeká Sue.
„Výborně, teď ho zaveď do boxu“ dá mi další instrukce a jde dopředu. Jdu se Shakeem za ní. Za chvíli se Sue zastaví a otevře dveře, všimnu si cedulky s nápisem Shakespare.
„Tak, tady teda bydlíš ano?“ pošeptám hnědákovi a zavedu ho do boxu, vezmu vodítko a připevním ho za háček na stěně boxu.
„Teď asi bych ho měla vyčistit že? Nějaké věci jsem viděla v sedlovně,“ optám se a Sue s úsměvem přikývne.
„Pamatuješ si kde je sedlovna?“ optá se ještě.
Přikývnu a jdu směrem k sedlovně, kde si vezmu věci potřebné k čištění, to jest hříblo, měkký kartáč, ryžák, háček na čištění kopyt, hadříky. Jdu zpět, položím věci na stoličku a vezmu si do ruky hříblo a s otázkou v očích se otočím na Sue.
„Výborně, hříblem začínáme nejdříve, začni od krku a krouživými pohyby postupně postupuj až k ocasu koně,“ vysvětlí a předvede mi to a nechá mě, abych to zopakovala
Vezmu tedy hříblo a po vzoru Sue jedu po krku krouživými pohyby postupně až k ocasu. Poté si vezmu ryžák a postupuji dlouhými tahy odshora dolů. Ryžák si vyčistím kovovým kartáčem a opět pokračuji až k ocasu koně. Podívám se na Sue, která pochvalně kývne.
Pak si vezmu měkký kartáč a začínám od hlavy, tahy provádím krátké od shora dolů a zepředu dozadu a u toho vytáčím zápěstí, opět končím u ocasu. Sue znova kývne.
„Vedeš si dobře, vážně si to nikdy nedělala?“ optá se
Vezmu si hadřík a začnu opatrně vytírat nozdry a přitom odpovím „Ne, nedělala, jen jsem o tom hodně četla,“ vysvětlím. Vezmu pak druhý hadřík a vytřu podocasní část koně. Poté si vezmu hřeben a vyčešu ocasní hřívu a hřívu na hlavě. Ještě si vezmu hák na čištění kopyt a skloním ne ke kopytu.
„Noha,“ vyslovím a zvednu nohu Shakespeara. Hákem jedu po tvaru kopyta až je uplně čisté. Totéž provedu se všemi ostatními kopyty.
„Šikovný, moc hodný,“ pochválím ho a pohladím po krku, „jdeme sedlat ano?“oznámím mu další plán a chystám se jít do sedlovny pro věci potřebné k ježdění.
„Výborně, jseš dobrá“ pochválí mě Sue, když se vrátím se sedlem a uzdečkou. Věci na čištění vyčistím a zanesu zpět do sedlovny.
Sundám Shakeovi ohlávku a pověsím jí na háček. Zasunu palec do koutku huby a nasadím udidlo, přitom dávám pozor, abych nenarazila Shakeovi do zubů. Nátylník přetáhnu přes uši a zapnu nánosník a podhrdelník. Nechávám volnost tak, abych tam mohla strčit dva prsty. Pak jsem vzala sedlo s dečkou a položila ho na hřbet přibližně v blízkosti kohoutku. Podbřišník podvleču Shakeovi pod břichem a zapnu ho z druhé strany.
„Výborně,“ ozve se Sue, „tak, máš všechno správně, jdeme na jízdárnu,“ pokyne mi
Vyvedu Shakespera ven a jdu za Sue.Zde si ho Sue přebrala a uvázala do na lonž.
„Je to proto, aby se rozehřál,“vysvětlila mi, když jsme už byli v jízdárně. Pobídla Shakea do kroku, pak pomalu zrychlovala a nakonec přešla na klus. Pokaždé měnila směr, aby se Shakeovi netočila hlava.
„Hodný,“ pochválila ho a nakonec pomalu zastavila
„Tak, teď si nasedni, ale nejdřív si uprav délku třmenů, délku zjistíš tak, že máš třmeny stejně dlouhé jako předloktí,“ vysvětlila mi a nechala mě, ať si to vyzkouším.
Přistoupila jsem tedy k Shakespearovi a upravila délky třmenů, tak abych je měla stejně dlouhé jako předloktí.
„Výborně, nyní si otoč třmen kolmo ke koni a levou rukou se chytni přední rozsochy sedla a našlápni levou nohou na třmen. Poté se pravou rukou přichyť zadní rozsochy sedla, odraz se pravou nohou od země, pravou ruku přesuň na přední rozsochu sedla a pravou nohu přehoď přes koně. Dávej přitom pozor, aby ses ho nedotkla nohou,“ poví mi Sue instrukce a čeká, až vyplním její požadavek
Otočím si tedy třmen do požadované polohy, levou rukou se chytnu přední části sedla a našlápnu levou nohou na třmen. Pravou rukou se chytnu zadní rozsochy sedla, odrazím se pravou nohou od země, přesunu si pravou ruku dopředu a přehodím přes koně pravou nohu, aniž bych se ho dotkla.
„Dobře,“ usměje se Sue, „Teď si uprav postoj, tělo musíš mít v jedné přímce, nesmíš se naklánět,“
Udělám, jak mi Sue řekla a vyrovnám se
„Třmeny musíš mít v polovině špičky nohy,“ dodá, když mi zkontroluje postoj a uzná, že je v pořádku
„Chytni si otěže, palec musíš mít nahoře, noha musí být uzavřená,“vysvětlí, „to znamená, že se musíš dotýkat koně,“
Udělám vše, co mi Sue řekne.
„Teď pár cviků na udržení rovnováhy, dej si ruce v bok a snaž se co nejvíc vytočit,“ poví. Udělám, co mi řekne
„Ted to zkus znova,“ poví a dá Shakeasperovi povel, ten se rozejde.
Tentokrát to jde obtížněji, z počátku mi dělá problém rovnováha, ale rychle si zvyknu. Ještě párkrát to opakuji a pak Sue zavelí k dalšímu cviku.
„Nyní předpaž, předkloň se co nejdál, aniž bys zvedla zadek ze sedla,“ dá mi Sue instrukce
Znovu zkusím cvik při stojícím koni a pak když se pohybuje. Zpočátku mi to nejde, ale pak už je to lepší.
„Super, teď už ho můžeš zkusit sama pobídnout,“ poví mi Sue, „Stiskni ho holeněmi a postupným stiskem ho udržuj v chodu,“
Stisknu tedy holeně a cítím jak se pode mnou Shakespare pohne. Jde pěkně v kroku.
„Nohu máš daleko od jeho boku, přitiskni si jí,“ radí mi Sue. „Tak je to v pořádku,“ poví, když dám nohu do správné polohy.
„Teď zkus koně zadržet, přitáhni otěž a vyrovnej se,“ radí mi Sue
Přitáhnu Shakespearovi otěž a on se zastaví. Pohladím ho na krku.
„Teď ji pobídni znovu, tentokrát aby začal klusat. Dělej to samé jak při kroku, akorát mírně povol otěž a stiskni silněji holeně,“ poradí mi
Stisknu tedy holeně a on se dá do kroku, pak stisknu holeně silněji, povolím otěž a Shake začne klusat.
„Výborně, myslím, že by to stačilo,“ poví, „Zastav ho a sesedni,“
Zastavím Shakespeara a sesednu z něj.
„Šlo ti to dobře, teď ho odveď do boxu, odstroj ho a vyčisti,“ udělí mi Sue další pokyn
Vezmu Shakea za uzdu a odvedu ho do boxu, kde ho odstrojím.
Na krk koně pověsím ohlávku, rozepnu nánosník a podhrdelník. Uchopím otěže a nátylník a přetáhnu ho přes hlavu koně, dávám přitom pozor, abych ho neuhodila do zubů. Pak zapnu ohlávku.
Obrátím se na Sue a ta kývne.
„Teď sedlo, víš si rady?“ optá se
„Snad,“ odpovím a vytáhnu třmeny směrem nahoru k sedlu. Rozepnu podbřišník a dávám, abych koně neuhodila do břicha. Jednu ruku vložím pod přední rozsochu sedla a druhou pod zadní rozsochu sedla. A sedlo opatrně stáhnu směrem k zádi koně. Pak uzdu i sedlo odnesu do sedlovny.
„Výborně, teď ho zase vyčisti a zaveď do výběhu,“ dá mi Sue s úsměvem pokyn
Provedu tedy očištění koně, mám pocit, že tentokrát mi to jde i trošku rychleji než poprvé, možná v tom získávám cvik.
Pak koně vyvedu z boxu a výjdu ven k ohradě, Sue jde vedle nás.
„Hoodný, šikovný,“ pochválím ho a vypustím do ohrady, kterou pak zavřu.
„Sue, můžu vyčistit box?“ optám se
Sue se na mě s úsměvem podívá „ne můžeš, ale musíš, to je pravidlo, vidle jsou opřeny u boxu a seno je u dveří,“ poví a já jdu tedy pro vidle a kolečko. Příjdu do boxu, naberu vidlemi koblížky, až mám kolečko plné, vysypu ho na nedaleké hnojiště. Padnou na to tři kolečka, než se toho voňavé nádhery zbavím. Pak nanesu na podlahu čisté seno, které uhrabu vidlemi. Do žlabu ještě doplním seno a oves a naplním do napajedla vodu a mám hotovo.
„Já se nestačím divit,“ kroutí Sue s úsměvem hlavou
„No, vedla sis výborně, o tvém přijetí či nepřijetí tě budeme informovat,“ poví mi, když se loučíme u východu
„Děkuju, jsem ráda, žes mi radila a že jsem se mohla něco nového naučit“, zamávám jí a jdu k zastávce autobusu, mám štěstí, zrovna mi jede. Nastoupím a sednu si na sedadlo. Zítra budu určitě skuhrat bolestí, pomyslím si, než mě přepadne dřímota a totálně vytuhnu.
floresta: Nell: je vidět, že jsi čerpala z různých zdrojů, kde ale vždy nejsou správné informace, hlavně výrazy jako "uzda" nebo "hříblo". Jsou to detaily, ale stejně považuji za dobré je opravit hned na začátku. "Uzda" má dvě udidla, používá se až v pokročilejší drezúře od L k preciznějšímu shromáždění koně. Ve westernu má uzda pákové udidlo. Oproti tomu to, co používáme ve většině případů, při výuce, běžném ježdění nebo na parkurech, je "uzdeČKA" - s jednoduchým JEDNÍM udidlem.
Slovo "hříblo" bude nejspíš kombinací slova "hřbílko" a "hřeblo" - přičemž obojí je správný výraz pro plastové, kovové nebo gumové hřeblo. Hřbílko se někdy říká i jemnému kartáči, ale příliš se to už nepoužívá a tak dávám přednost slovu kartáč. Hřeblo pochází ze slova "hřebelcovat" - jak vám všem jistě došlo.
Pojem "ocasní hřívu" bych raději nahradila prostým slovem "ocas", nebo "žíně" na ocase. Hříva je výraz pro žíně na krku a hlavě koně.
Co se týče tréninku, klus si hodně usekla, ale chápu, že jedeš naprosto bez jakýchkoli znalostí z reálu a tak si to necháš nejspíš na členství. Tréninkový rozhovor dobrý, dost se z toho naučíš sama, i ostatní. Moc se mi líbila připomínka s tím, že vyčistíš i box koně. Je to sympatické, i když boxy se u nás čistí vždy ráno po vyvedení koní - kompletně u koní, které nemá nikdo na starosti (tedy i u příjmačkových koní)..studentky si hážou samy. Krmení se podává ráno nebo večer a každý koník má odměřenou a namíchanou dávku podle zátěže, toho, jak je krmitelný (pokud dobře, rychle přibírá a naopak) atd.
Jinak jsem spokojená, jdi s vervou, co máš a dotáhneš to daleko.
mary*: Přijímací zkoušky
Ráno jsem se nasnídala, šla jsem se podívat do stájí sourozenců, jestli tam není Caroline, aby mě odvezla do Akademie na přijímačky, akorát jsem jí zastihla, když se vrátila s Jasnou z terénu. Zeptala jsem se jí, jestli mě teda odveze a řekla, že jo jenže je problém že neví, kdo pro mě přijede. Oznámila jsem jí, že už jsem domluvená s klukama na tom, že mě odvezou z Akademie. Ok řekla Caroline a poslala mě domů pro tašku s věcmi do Akademie a za 5 minu se sejdeme u auta. Když jsem přišla k Autu tak jsem si dala tašku do kufru, nasedla jsem a zamávala jsem všem a vyrazili jsme. Když jsme po půl hodině cesty Caroline zastavila před velkou železnou bránou, na jejíž dvoukřídlých jsou vyobrazení koně a nad vchodem visí také nápis "Jezdecká akademie Floresta", tak jsem jí řekla, že až skončím tak jí zavolám a aby pro mě přijeli Damon se Shanem, aby kvůli mně nemusela odcházet od nedodělané práce, celá nervózní jsem vylezla z auta a přehodila si tašku přes rameno. Caroline sotva odjela a v reproduktoru u zvonku se ozval hlas. "Dobrý den, slečna Mary? Ano odpověděla jsem. Pojďte prosím dál, odpověděl hlas z reproduktoru u zvonku. Když se otevřela brána tak já vyšla do dvora Floresty. Naproti mi šla starší paní středního věku a v patách jí šla postarší fenka. Dobrý den madam pozdravila jsem. Ahoj já jsem Susane tykej mi všichni mi říkají Sue a tohle je dalila a ukázala na fenku představila se. A ty musíš být určitě Mary, jestli se nepletu, řekla Sue. Ano odpověděla jsem nervozně. Něco málo jsem o tobě zaslechla od mého syna, prý už tě vyděl skákat v česku. ¨Ano to je možné odpověděla jsem Sue¨. No nic nebudeme mrhat časem, utíkej do šatny a převlíkni se do jezdeckého a za chvilku se sejdeme ve stáji. Když jsem vlezla do klubovny tak jsem se převlíkla, helmu jsem nechala v šatně u tašky s věcmi a vyrazila jsem za Sue do stáje, kde jsme vzali vodítko a vyrazili jsme k ohradě pro Shakespeara, cestou k výběhu se mě Sue vyptávala na Irsko, koně v Irsku, stáje, jak jsme se já Shane potkali a jak jsem se do Irska vůbec dostala, když Matt, Caroline, Taylor vyrůstali celý život tady. Než jsme došli k výběhu tak jsem jí odvyprávěla celý svůj příběh. Když jsme přišli k výběhu tak už u ohrady stála bouře. Sue vlezla do výběhu jako první a potom jsem vlezla za ní i já a vydala jsem se pomalu, k Shakespearovi promlouvala jsem k němu a než jsem ho připla tak jsem mu dovolila, aby si mě očichal. Když jsme přišli k Sue, tak nám otevřela výběh a my jsme se Shakespearem vyšli z výběhu a počkali jsme na Sue, potom jsme vyrazili k uvazišti. Když jsme došli na uvaziště tak mi Sue řekla, ať ho připnu na provazy, které vyseli po stranách a ať si dojdu pro čištění, které je v šatně, že tu počká, když jsem se vrátila ze šatny s čištěním tak jsem Shakespeara vyhřebelcovala, vyčistila jsem mi kopyta, vyčesala ocas a hřívu, pak jsem za pomocí Sue nauzdila Shakespeara, jelikož jsme nikdy ve stáji neměli snad žádnou uzdečku se slintáky jediný, kdo používal slintáky, u svých koní byl Liam, nasedlala jsem ho a nasadila jsem mu kamaše. Radši jsem to nechala pro jistotu skontrovat Sue, jestli je všechno tak jak má být v pořádku. Sue mě poslala, ať jdu se Shakespearem do haly, že si ještě vezme lonž s bičem a sejdeme se v hale. Chvíli jsem bloudila po areálu, než jsem našla halu. Když jsme přišli se Shakespearem dovnitř tak už tam na nás čekala Sue s lonží bičem a mojí helmou protože jsem jí zapomněla v šatně, omluvila jsem se a vzala jsem si helmu do ruky. „Nic se neděje, to se stává“ řekla Sue s úsměvem. Došli jsme do středu jízdárny, kde jsem Shakespeara předala Sue. Sue si ode mě převzala Shakespeara otěže a vysvětlila mi, že ho nejdřív rozehřeje na lonži a až pak si sednu během té doby, co mi všechno vysvětila tak si připla Shakespeara na lonž a svázala mu otěže na krku asi, aby se nezdržovala a stáhla třmeny a přehodila je křížem přes sedlo, pak vyslala Shakespeara na kruh. Já jsem si stoupla vedle Sue, abych mohla více pozorovat, jak se Shakespeare pohybuje. Shakespeare byl stočená hlavou do kruhu a na kruhu se pohyboval, svižným krokem si kráčel na kruhu po, pár kolečkách mu dala Sue povel ke klusu a lehce švihla bičíkem ve vzduchu. Shakespeare se rozklusal přirozeným ladným klusem, jeho klus byl tak energický a ladný až se mi nechtělo věřit, že takový koník jako on, chvílemi pohazoval hlavou jako by říkal. “Já jsem tady, díky které máš možnost se dostat na akademii“. S úsměvem jsem chvíli pozorovala Sue, jak se soustředí na práci s koněm ze země, pak jsem se zaměřila opět na Shakespeara, po chvíli dostal od Sue povel ke cvalu, jeho cval byl ladný a energický. Po pár kolečkách ho Sue zpomalila do kroku a přitáhla jemně Shakespeara za lonž na znamení že má přijít k ní. Sue protáhla lonž z druhé strany a odehnala Shakespeara zpět krokem na kruh po pár kolečkách mu dala povel ke klusu a pak do dalších pár kolečkách ho Sue nechala přejít do ladného cvalu. Po chvíli Sue Shakespeara zastavila a kývla na mě, ať jdu k ním. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila jsem k Sue a Shakespearovi. V duchu jsem si řekla tak je to tady buď anebo, ať se stane co se má stát. Pak mě Sue řekla, ať si nastavím třmeny a utáhnu Shakespearovi podbřišník, nadzvedla jsem bočnici a utáhla, jsem Shakespeara podbřišník, jak to jen šlo a pak jsem si upravila třmeny mezi tím, Sue rozvázala Shakespeara otěže. Tak a teď se Mary vyhoupni do Shakespearova sedla. Když už jsem seděla na Shakespearovi tak Sue řekla, svážu opět otěže a přehodím třmeny zpátky křížem přes sedlo, že je teď nebudu potřebovat. “Tak a teď si vyzkoušíme tvojí rovnováhu“ řekla Sue. Narovnej se, bradu mírně nahoru, prošlápni patu, co jen jde. Fajn a teď Shakespeara pobídni do kroku a až ho pobídneš tak roztáhni ruce. „Správně, po chvíli mi Sue řekla, abych ho pobídla do klusu a nechal ruce stále roztažený. Po chvíli Sue dala nečekaně povel ke cvalu, no málem jsem spadla tak jsem se chytla sedla, abych se srovnala, pak jsem opět rozpažila ruce. Po chvíli Sue nechala valáška přejít do kroku a řekla mi, ať si udělám mlýn nejdřív v zastavení a pak párkrát v kroku, po chvíli jsem dostala za úkol dotknout se pravou rukou levé špičky boty a obráceně a párkrát zopakovat. Fajn to bychom měli, vezmi si třmeny a otěže teď “tě pustím z lonže a budu ti říkat různé cviky a ty je budeš plnit, ano?“ řekla Sue. Kývla jsem hlavou na znamení, že rozumím. pobídni Shakespeara do lehkého klusu a udělej vlnovku o 4 obloucích, vždy před obloukem si musíš přesednout, abys nevysedala na špatnou nohu. Když jsem dokončila cvik tak jsem poplácala valáška po krku, velký kruh jedenkrát kolem. Pozorně jsem Sue poslouchala, jaké povely mi říká a já se je snažila co nejlépe splnit. Pak mi Sue řekla, ať dám pobídku do cvalu a udělám 3x cvik od stěny ke stěně na obou dlouhých stranách a pak abych diagonálou změnila směr, když jsem dokončila cviky tak mi Sue řekla ať si i na tuhle stranu také udělám 3x na dlouhých stěnách, od stěny ke stěně. Když jsme měli splněno tak mi Sue řekla, ať si uděláme velký kru a vlnovku o 4 obloucích. Tak jsme opět se Shakespearem přešli do lehkého klusu, ve kterém jsme udělala velký kruh jedenkrát kolem, pak jsem zopakovala vlnovku o 4 obloucích, jak řekla Sue. Shakespeare byl pod sedlem poslušný a jeho chody byli příjemně překvapující až šokující, když jsem dokončila cvik o 4 obloucích, tam mi Sue řekla, ať Shakespeara vykrokuju. Po vykrokování jsem ze Shakespeara sesedla, vytáhla jsem třmeny nahoru, povolila jsem mu podbřišník, pak jsem mu rozepla nánosník, když jsem přehodila Shakespearovi přes hlavu otěže tak jsem se otočila na Sue. Sue mě s úsměvem pochválila a zeptala se, jestli můžeme vyrazit ke stájím, když jsem kývla, že jo tak jsem se Shakespearem vyrazila za Sue. Sue nám otevřela vrata, abychom mohli projít, potom jsme vyrazili se Shakespearem ke stájím. Pak mě Sue celou dobu sledovala z povzdálí na uvazišti jsem Shakespeara odsedlala, když jsem se mu chystala sundat uzdečku, tak mě pozdravil kluk o něco málo starší než já. “Ahoj já jsem Mary“ odpověděla jsem v pozdrav a pozdravila jsem . “Jsem Tom, těší mě“ odpověděl a podal mi ruku. “Ano vím, kdo jsi, už jsem tě viděl skákat na závodech, za Irsko si závodila, jestli se nepletu“. Řekl Tom s úsměvem. “Ano máš pravdu“. Odpověděla jsem slušně. “Děláš přijímačky k nám?“. Zeptal se. “Ano dělám“. Řekla jsem. “Tak ti přeji hodně štěstí, už půjdu tak zatím ahoj. Rozloučil se Tom. Než zmizel tak jsem mu poděkovala a pozdravila jsem ho na rozloučenou. Sundala jsem Shakespearovi uzdečku a nasadila jsem mu ohlávku, pak jsem Shakespearovi vyhřebelcovala srst, vyčesala opět hřívu, vyčistila kopyta, které jsem před mazáním pořádně promáčela a odvedla jsem Shakespeara zpět do výběhu, ve výběhu jsem mu rozepla a sundala ohlávku, chvilku jsem Shakespeara pozorovala s úsměvem, jak vyvádí, potom jsem se vrátila do stáje. Když jsem došla zpět do stáje tak jsem nejdřív vzala uzdečku k vodě, abych omyla udidlo a slintáky, potom jsem se vrátila pro sedlo a odnesla jsem Shakespearovo sedlo a uzdečku za doprovodu Sue, aby mi ukázala, kam patří. Když jsem se vrátila k uvazišti vzala jsem Shakespeara ohlávku s vodítkem a čištění. Ohlávku jsem odnesla do stáje na místo, kde jsme jí vzali, čištění jsem odnesla do šatny z místa, ze kterého jsem si ho půjčila. Když jsem se vrátila k Sue tak mě poslala zpět do šatny, abych se převlékla a abych si zavolala domu. Pak jsem se vyrazila převlečená s taškou na zádech k Sue. Když jsem došla k Sue tak mi řekla, že než přijedou pro mě tak i ukáže pár volných koní. Kývla jsem tedy, že jo ale budu se rozhodovat delší dobu, odpověděla jsem jí. To nevadí, řekla s úsměvem a vyrazili jsme na prohlídku koní. Všechny koně co mi Sue ukázala, byli nádherný. Akorát když jsme dokončili prohlídku koní tak mi přišla SMS. Zeptala jsem se Sue, jestli si to můžu přečíst, odpověděla mi, že bych si tu SMS měla přečíst, jestli už u brány na mě nečeká auto. Po přečtení správy jsme vyrazili ze stáje směr výjezd, kde už na mě čekali Shane a Damon v Autě. Když jsme došli k východu tak jsem pohladila Dalilu a pak jsem se rozloučila se Sue a vyrazila jsem k autu, do kufru jsem si dala tašku a vlezla jsem si na zadní sedadlo, než jsem zavřela dveře od auta tak mi Sue ještě řekla: Doufám, že se k nám dostaneš a že nám neodjedeš zpět do Irska. Budeme se tu na tebe těšit zatím ahoj a usmála se. S úsměvem jsem Sue poděkovala a slíbila jsem jí, že nikam neodjedu, pokud to nebude nutné (kvůli lidem co jsem tam nechala) a oznámila jsem jí, že bych se sem ráda dostala a že se na ně taky těším . Zavřela jsem dveře od Auta a zamávala jsem ještě naposledy Sue a Auto se rozjelo domu.
PS.: omlouvám se za chyby snad to je dobrý
floresta: Mary: při lonžování většinou nestačí svázat otěže na krku, ale také provléct je podhrdelníkemm, protože tam se většinou prověsí, když dá koník hlavu dolů. Třmeny mohla nechat Sue jednoduše vytažené, křížem přes sedlo by mlátily buďto o sebe, nebo by se při klusu a cvalu mohly uvolnit.
Co se lonže týče, nijak nic neprotahujeme, pokud měníme ruku, ale lonž se jednoduše připíná do kroužku udidla. Protahování lonže kroužky na druhou stranu, nebo kol týlu koně jsou bohužel zažité blbé zvyky českých koňařů, které přišly do módy někdy před lety.
Jinak u příjmaček se necválá na volno..a už vůbec ne se cviky, které jsi napsala..no s přihlédnutím k tvému ději a příběhu budu tolerantnější..ale čtěte to zadání pořádně.
Chválím umytí udidla po jízdě.
Ještě odeslat dotazník ..
claudie: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Susan se s holčinami rozloučila a ukázala směrem ke stáji. Po pár krocích a pár laciných vtípků jsme došly do dřevěné a krásně provoněné budovy. Na zádech jsem měla žlutý batoh a zeptala jsem se Susan kde bych se mohla převléknout. "Myslím na tebe Claudie." pronesla vlídným hlasem. Natož jsem se jí rozpačitým tonem zeptala jestli by mi nemohla říkat Clau
V tom jsme se zastavili vedle mycího boxu kde zrovna jedna ze studentek stříkala vodu na krásného hnědáčka. Hnědák na mě se zájmem hleděl.měl krásný velký očka a voda mu zbarvila srst do kávově hnědé barvy. Jeho majestátná hlava se ke mne blížila a já jsem ho podrbala po nose, v tom na mě lehce sáhla ruka a já se otočila. Susan se na mě pousmála a něco mi říkala ale já jsem byla stále zasněná do hnědáka, naštěstí jsem zaslechla: ,, šatna je hned za tebou.'' Poděkovala jsem a odkráčela do šaten. V šatnách mi bylo příjemně, vonělo to tam jako v citronové zahradě. Holky které se zrovna dopřevlékly mi opětovaly pozdrav a přátelský úsměv. z batohu jsem si vytáhla helmu se starými chapsy. o proti holčinám jsem vypadala jako sedlák. věci jsem si odložila vedle batohu a nasadila si černé chapsy a odkráčela ke Susan která na mě už venku trpělivě čekala. Opět jsme se lehkým krokem rozešli k výběhům. Susan popadla zpod ohrady vodítko a předala mi jej. Nechápavě jsem hleděla z vodítko na Susan.Otevřela dvířka od ohrady a vkročili jsme do výběhu, závonělo to koňmi. "Clau vidíš támhletoho hnědáka s hvězdičkou na čele?" Zaostřovala jsem do dálky na koně. Po pár vteřinách jsem ho zahlédla. "Vidím." "Tak to je Shakespeare.Zvládneš ho přivést?" Odpověděla jsem že ano. Susan se semnou rozešla ka já nervózně k oři. Když už jsme byly dva metry u něj, jako by to věděl a vydal se naproti. "Ahoj Shakespeare." Pohladila jsem ho po žuchvě a přicvakla vodítko. Zamlaskala jsem a zatáhla za vodítko. Hnědák se líně rozešel za mnou. Po chvilce jsme u vchodu. Zastavila jsem a Shakespear udělal to samé. Susan nám otevřela branku a já vyvedla koně z ohrady. Susan šla přede mnou a vedla mě zpět do stáje valachů, jak mi vypověděla.Natěšená jsem vedla koně k boxům, ale v tom mě Susan zarazila a navedla k cihlovému uvazišti. Měla jsem otevřenou hubu dokořán a Susan zatím uvázala hnědáka uvnitř.Susan poplácala koně po krku a promluvila ke mě: "Clau dojdeme teď pro čištění a výstroj." Vyšli jsme z uvaziště k sedlovně. Před sedlovnou jsme se zastavili aby Susan mohla odemknout. S otevřenými dveřmi proklouzla vůně kůže. Susan mi podala tašku s čištěním a sama vzala zbylou výstroj. Vše bylo tak krásně sladěné . Vráceli jsme se k uvazišti ale v tom nás zastavila taková střeštěná blondýnka se zelenýma oči. Pozdravila Susan a na mě se usmála. Cestou k uvazišti jsem se ptala kdo to byl a Susan mi odpověděla naše Karin. Ani jsem se nenadála a už jsme byli u Shakespeara. Susan se mě zeptala jestli už jsem čistila koně. Rozpačitě jsem jí odpověděla že trochu. Podala mi hřbílko a naznačovala mi rukou jakými pohyby mám čistit a kde začít. Začala jsem u krku a postupovala pomalým kroužením přes břicho k zádi. Byla jsem plná prachu ale bavilo mě to. Podala jsem Susan hřbílko a ona mi vtiskla do ruky kartáč. Opět mi řekla jak mám čistit. Čistila jsem kratšími tahy. Hnědák trpělivě stál. Vrátila jsem kartáč Susan a začala hřebínkem rozčesávat hřívu a ocas. Nakonec jsem chňapla po háčku na kopyta. Shakespear nohy zvedal opravdu vysoko až jsem se lekla že mě chce kopnout. Susan mě uklidnila že u něj je to normální. Vyčistila jsem mu kopyta a uklidila háček. "Umíš sedlat koně?" "Moc ne." pípla jsem nervózně. Blondýnka se pousmála a sedlo mi podala " jen to zkus, dej mu ho jak mám ruce". Když byl Shake nasedlaný Susan mu utáhla podbřišník a já vzala uzdečku a zvolala "Tohle umím." Stoupla jsem si k levé straně Shakespearovy hlavy, sundala mu ohlávku a nabídla udidlo, nečekaně otevřel hubu a já mu přetáhla uzdečku přes uši. Susan počkala až nauzdím a koně si převzala. Lehkým krokem jsme všichni tři vyšly k hale cestou tam jsme prohodily pár slov. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit jaký to je luxusní areál, kolem nás chodily studentky a semtam pobíhal pes. Došly jsme k hale. Susan otevřela a já udivená koukala jaký to je prostor. Blondýnka mi řekla ať se někam posadím že rozehřeje Shakespeara, stoupla jsem si ke stěně a opřela se. Nejdřív jsem sledovala jak s koníkem pracuje potom jsem se rozhlédla po hale a pomyslela si " tohle musí vyjít". Kolem bylo docela rušno pár holek trénovaly své koně a některé si jen tak povídaly, najednou ke mě přistoupila holčina s koněm, příjemně se na mě usmála a s koníkem přistoupily ke mě " ahoj já jsem Karin ty děláš příjmačky? hodně štěstí" "děkuji jmenuji se Claudie..." v tom mě přivolala Susan a bylo po konverzaci. Zašly jsme blíže ke stěně aby jsme měly prostor jen my jenže já jsem byla nervózní však tam byla spousta zkušených holek a co když se strapním co to bude?
Dost obav prostě vypnout. vyhoupla jsem se na hnědáka. trenérka mi řekla ať přehodím třmeny na hřbetu potom zamlaskala a kůň se rozešel ladným krokem. Susan mi řekla ať se nebojím a trochu se narovnám prý tam sedím jako pytel brambor.Nádech, výdech narovnala jsem se a už to bylo lepší. Susan se usmála a potom zase zvážněla ted vzpaž ruce. udělala jsem to a připadala jsem si jako kdybych létala pak jsem je měla dát do boku a otočit se na levou a pravou stranu. Jo to mi šlo supr, cítila jsem na mě upnuté zraky dívek. "dobře dobře ted se dotkni pravou rukou levé špičky u nohy". Tohle mi vcelku nevadilo když jsem byla doma na gymnastickém míči ale na chodícím obrovy to mi běhal mráz na zádech ale co nádechla jsem se a uklonila jsem se na levou stranu a dolů. když jsem se narovnala zvolala na mě "na druhou stranu jde ti to dobře Clau!" a znovu nádech a úklon. potom zastavila koně a já dala dolu třmeny a nohy jsem do nich uložila. Susan si povolila lonž a já pobídla koně. Shake se rozešel a já tam seděla jen tak, bohužel si toho všimla děvčata, včetně Susan a hned mi poradila " zapoj občas holeně, když cítíš že zpomaluje, jinak se ti zastaví. Tak znovu holka" znovu jsem Shakespeara pobídla a zamlaskala srovnala se v sedle. holeněmi jsem ho pobídla když jsem cítila zadní nohu jít dopředu ale susan ho raději pobídla bičem. Potom jsme přešly do klusu. Nadlehčila jsem ze sedla a pobídla ho potom jsem začala vysedávat na vnější přední nohu.Držela jsem se v sedle trochu křečivitě a snažila se sladit s hnědákovým pohybem. "Uvolni se Clau.Vysedávej jen co tě to vyhodí." Snažila jsem se vnímat jeho rytmus a občas mi u přišlo že jsem na to přišla. "Holeň pod sebe! Hodně ti tam lítá." Zavolala Susan. Přiložila jsem holeně blíž k břichu a snažila se dál vysedávat. Takto mě Susan opravovala asi dalších deset koleček, potom jsem viděla trenérku jak přešlapuje a řekla mi že změníme směr. Povolila jsem otěže a Shake se s pomocí Susan otočil. Já se snažila koně nerušit a jen jsem seděla v sedle.Znovu jsme si daly krok opět jsem ho pobídla holeněmi a zamlaskala jsem kůň se rozešel a já si dávala pozor na pobídky.
V hale jsme byly něco málo přes hodinku " už můžeš zastavit a sesednout" přitáhla jsem otěže a trochu se zaklonila Shake se zastavil. Nohy jsem nechala vyklouznout ze třmenů a seskočila na tvrdou půdu" jéjé to je hrozné být zase nohách" Susan mi podala otěže a smotávala lonž obcházely jsme holky a ti vedly velmi tichou konverzaci a přitom si mne prohlížely. Cestou do stáje jsem byla zamlklá a docela na sebe naštvaná že mi to nešlo líp ale co stalo se. ve stáji jsem koníka odstrojila zatímco Susan došla pro tašku s čištěním. Když přišla sedlo a uzdečku jsem pokládala na věšák Susan si to vzala a podala mi tašku a odešla uklidit sedlo a uzdečku do sedlovny já mezitím jsem vyhrabala hřbílko a začala Shakespeara čistit od prachu a potu. potom jsem ho přejela kartáčem a rozčesala hřívu a vyčistila kopýtka. Susan zatím přišla s pitím. Chlazená voda mě osvěžila ale opět jsem se dala do práce. Blondýnka odepnula Shakespera a já si vzala připnuté vodítko k jeho ohlávce. Odkráčely jsme do výběhu kde jsem se s ním rozloučila a zavřela za sebou. Ještě chvíli jsem se koukala jak se koně pasou ptáci krásně zpívaly a byl krásný letní vánek. Se Susan jsme se ještě chvíli bavily a potom jsme vyšly k příjezdové cestě kde na mě nedočkavě čekal dědeček. Pousmála jsem se a vypravila " Ahoj dědo toto je trenérka se kterou jsem měla zkoušky jestli se sem hodím " "dobrý den" řekl děda svým hlubokým hlasem. Susan mi podala ruku a já jí stiskla na rozloučenou " na shledanou Susan" "Nashledanou Niora ti dá vědět jestli jsi obstála zatím se měj krásně Clau".
Když jsme se rozloučily ještě s otevřenými dveřmi do malého citroenu jsem naposled nasála tu atmosféru a odjely prašnou ale příjemnou cestou domů.
floresta: Claudie: pěkně popsané, rozepsané, konverzace i děj v pořádku. Nic nechybělo ani nevadilo, nevidím důvod tě nepřijmout .
delisa: ...Celá se chvěji.Je to pro mě velmi důležitý den.A není to jen den,je to den s velkým D,na který jsem celý život čekala.Z mého přemýšlení mě vytrhne zaržání koní.Neboj se,uklidňuje mě Sue,chtějí nás jen přivítat.Vidíš tamtoho hnědého valáška?Ten je kráásný.Jmenuje se Shakespeare a na něm budeme dělat dnešní lekci.Podlezeme plot a pomalu se blížíme k Shakespearovi.Na tady máš ohlávku,víš jak se nasazuje?No,ano vykoktala jsem.Už jsem u Shakespeara na dosah ruky.Přijdu ještě blíž a pohladím ho po nozdrách.Rázem ze mě spadl všechen strach.Opatrně jsem mu nasadila ohlávku a připla vodítko.Výborně,povídá Sue,zdá se že máš už s koňmi nějaké zkušenosti.Díky Sue a něžně pohladím Shakespeara po krku.Pomalu jdeme ke stájím a Shakespeare ladný chod mě úplmě omámil a tak jsem si ani nevšimla,že jsem šlápla do koňského koblížku,ale bylo mi to jedno.Uvaž ho tady ke kůlu a já zatím přinesu čištění,řekla Sue.Nějak jsem zapoměla jak se ten uzel dělal.Chceš pomoct?Řekla nějaká dívka a dlouhými blond vlasi.NO,asi ano.vykoktala jsem.Já se jmenuji Aneta,ale říkají mi Anett a ty?No,mě říkají Delli,ale ve skutečnosti se jmenuji Delisa.Tak Delli,teď tě naučím jeden uzel,který budeš používat vždycky když budeš uvazovat koně ke kůlu.Vezmeš vodítko...Díky moc.Nemáš za co,ale už musím jít tak zatím ahoj.Ahoj.Najednou se zpoza rohu vynořila Sue.Tak mám to čištění.Já vyčistím pravou stranu a ty levou ju?Jasně!Takže nejdříve se vem do pravé ruky hřbílko,to je "to" modré A do levé měkký karáč.Hřbílkem děláš krouživé pohyby proti srsti koně a měkkým kartáčem smeteš prach...Zanedlouho byl už koník připraven k nastrojení.Pojď se mnou Delli.Půjdeme pro sedlo.Shakespearovo je to hnědé,já ti ho podám.Drž ho v levé ruce opřené o tvůj bok.A co uzdečku?zeptám se ze zvědavosti.Tu zatím brát nebudeme,dnes budeme jen lonžovat,takže uzdečku nebudeme potřebovat,ale dám ti "otěže",je to vodítko co má z obou stran karabinku,abys neškubala koni v hubě...Mám to sedlo dobře??Dej ho víc na kohoutek aby se kůň neotlačil.Ano tak.Já ti podám podbřišník.Utáhni ho co nejvíc,protože většina koní se před sedláním "nafoukne" a Shakespeare je na to expert Teď pojď zamnou.Tohle je kruhovka.Říká se jí tak,protože má tvar kruhu.Zatím s ním dělej kolečka a já zajdu pro lonž.Ok.Po nějakém pátem kole se Sue vrací s lonží a bičíkem.Tak,teď ho budu zahřívat,aby byl připraven k práci.Sue ho nechá chvíli vykrokovat,potom mu dá pobídku ke klusu a pak k cvalu.Klus a cval prokládá krokem.Shakespeare má úžasné chody a ve cvalu vypadá jakoby létal!říkám si v duchu.Tak nyní je připaven k práci,prohlásí Sue.Pojď Delli,stoupni si k levému boku koně,dej levou nohu do třmenu a chytni si otěže.Pravou nohu přehoď přes záď.Neboj,já ti pomůžu.Udělala jsem jak Sue řekla.Dala jsem levou nohu do třmenu a chytla jsem otěže.Pravou nohu přehodila přes Shakespearovu záď.Taky že se mi to podařilo!Nyní sedím na Shakespearovi.Jupíí!!Tak nejdřív pojedeme krokem.Měj vždy paty dolů,špičky ke koni a lokty k sobě.Ucho,rameno,zadek a pata musí být v jedné přímce.Koně pobídneš do kroku stiskem obouch noh a mírně povolíš otěže.Tak,správně a do každého krku ho pobízej střídavě pravou a levou nohou.Uděláme si rozcvičku.Přehoď si třmeny přes krk koně.Takto?Jo.Tak první cvik spočívá v tom že vzpažíš a "jakoby" trháš jablíčka.Pořádně tě to protáhneDruhý cvik spočívá v tom že se zakloníš a lehneš si na Shakespearovi záda.Naučí tě to mít holeň na stejném místě.Třetí cvik spočívá...Tak rozcvičku máme za sebou.Nyní budeme klusat.Klus se děli na pracovní a lehký.V pracovním klusu jezdec pořád udržuje kontakt se sedlem a musí klus takzvaně "vysedět".V lehkém klusu jezdec vysedá s rytmem koně a ulehčuje tím koni klus.My budeme teď klusat v pracovním,ale když ti to půjde,zkusíme i lehký.V pracovním klusu musíš být uvolněná v kříži.Noha ti nesmí poletovat tam a sem.Můžeš pouze "pérovat" kotníkem.Zkusíme to?Dobrá.Co když to nezvládnu,co když spadnu.Kulus,Sue mlaskla a já jsem stiskla obě dvě nohy a Shakespeare naklusal.Neboj se a uvolni se.Když se uvolníš tak ti to půjde lépe!řekla Sue.Poslechla jsem a najednou to šlo!Byla jsem šťástná.Króók,zvolala Sue.Tak co zkusíme lehký?Jasně!Tak si dej nohy do třmenů.Změň si ještě směr,ať neklusáme pořád dokola.Tak víš co máš dělat?Jo,když bude venkovní noha vepředu,tak se postavím do třmenů.Ano,správně.Sue mlaskla a Shakespeare naklusal. Hop hop hop hop říkám si.Klusáš na špatnou nohu přesedni si.Teď už klusám správně?Jo,perfektní.Króók.Myslím že to pro dnešek stačilo.Ještě ho vykrokuj...Tak myslím že to stačí.Zajela jsem do doprostřed a ladně jsem seskočila z Shakespeara.Tak super,líbila se ti dnešní lekce?Bylo to úžasný!To jsem ráda.Zase uvaž Shakespeara ke kůlu a odsedlej ho a vyčisti.Já tam za tebou přijdu.Ok.Tentokrát už jsem věděla jak koně uvázat,díky Anett.Sundala jsem nu sedlo a dala ho do sedlovny.Dečku jsem dala sušit ven a oteže jsem uklidila také do sedlovny.Senem jsem mu vysušila srst a pak ještě pořádně vyčistila.Než přišla Sue,měla jsem všechno hotové.Pojď Delli,odvedem Shakespeara do výměhu. Shakespeare se očividně nemohl dočkat svých kamarádů,až jsme byli u ohrady,pořádně zařehtal kamárádům.Asi tím chtěl říct:Ahoj kamarádi,Shakespeare je zase tady!Sundala jsem mu ohlávku a rozloučila jsem se s ním.Něžně jsem ho pohladila po nozdrách jako poprvé.Teprve teď jsem si uvědomila,kde vlastě jsem.Jsem v akademii Floresta a hladím nádherného valáška Shakespeara.Tohle je splněný sen.Je to nejlepší den mého života,den s velkým D,na který jsem celý život čekala...
floresta: V příjmačkách je napsáno, že máte jít do haly, ale budiž, změna mi nevadí. Trénink trošku nakrátko, ale nic tam nechybělo, takže momentálně spokojenost. Líbila se mi zmínka o sušení dečky po jízdě a vysušení koně senem - i když pro příště slámou - tou se stele, seno je na žraní.
Určitě posílám dotazník.
laila: Když jsem měla jít na první jízdu tedy přijímací zkoušky velice jsem se těšila.Přijela jsem a uviděla blondýnku řekla jsem vy musíte být Sue ona přikývla a řekla ty si Laila?A nevykej mi. A mrkla na mě.Já řekla ano."Tak pojď ukážu ti šatnu kde se budeš moci převléci.Šly jsme směrem do stáje ,tam jsem vešla do šatny a převlékla pak šla za tetou Sue a zeptala se co dál.Susan řekla ,že pujdeme pro koně tentokrát ,že budu mít Perlu.Došly jsme společně pro ohlávku a vazák.A pak se vydaly na castu k výběhu.Na drezurní jízdárně jsme viděly Vanilku ,na které právě trénovala Karin.Šly jsme dál a Sue otevřela výběh Koně zvedly hlavy a čekaly co se bude dít Perla byla klidná ,ale Susan ji raději odchytila já jí dala očichat ruku a pomalu ji pohladila po hebkém nosu.Poté jsem připla karabinu a vzala vazák pevně do ruky.Sue šla vedle mě a kontrolovala jak s koněm chodím .Zavřela výběh a my prošly,když jsme dorazily ke stáji Susan řekla ať ji uvážu k uvazovišti a přijdu za ní do sedlovny pro postroj a čištění.Šla jsem tedy s Perlou k uvazovišti tam ji pohladila po krku a uvázala.Když jsem došla za Susan vzala jsem si čištění a Sue řekla ,že mi postroj zachvály donese ,že ještě musí vyřidit telefonát.Vzala jsem to a šla za tou krásnou hnědou kobylkou.Po cestě jsem si ,ale vzala kyblík s vodou abych po tréninku mohla utřít Perlu.Vzala jsem si nejprve plastové hřbílko a měkký kartáč pořádně odstranila všechen prách a bahno.Potom jsem si vyměnila měkký kartáč za tvrdý a přetřela všechny 4 nožky do čistoty.Následovala hříva a ocas na ty jsme si vzala plastové hřeblo.Hřívu jsem rozčesala a pak ještě vzala pořádně čupřinu vepředu a rozdělila ji.U ocasu jsem se soustředila na to aby nebyl zacuchaný tak jsem začla od spoda nahoru.Když jsem toto všechno měla splněné vzala jsem si kopytní háček a vyčistila kopyta dávala jsem si velký pozot u čištění okolo střelky.Když jsem je vyčistila vzala je ještě druhou stranou kopytňáku a odstranila prach.Potom ji dala tvrdý chléb ,na kterém si doopravdy pochutnala.Za chvíly přišla Sue i s potrojí a řekla ,že můžu začít sedlat.První jsem si vzala uzdečku a přehodila otěže přes hlavu pak si z levé strany k ní stoupla a vzala si udidlo do ruky vsunula ji palec do koutku a ona otevřela tlamu vsunula jsem jí ho tam.Po té přetáhla nátylník přes uši a urovnala čelenku.Zapla nánosník a poté podhrdelník tak aby se mi do něj vešla pěst.Asi po 2 minutách jsem začala sedlat vzala jsem si podsedlovou dečku a dala ji na záda.Pak jsem si vzala sedlo které jsem stejně jako dečku přehodila a urovnala na kohoutek.Dokontrolovala správné sezení a začala utahovat podbřišník s beranem z levé strany to se ovšem Perle moc nelíbylo a začala přešlapovat a různě se kroutit a šklebit.Když jsem to konečně zvládla vzala jsem si šlachovky a zapla na suchý zip na předních nohou pak si vzala strouhačky a udělala totéž u zadních.Zkontrolovala jestli vše dobře sedí a vzala si helmu a jezdecké rukavice.Susan mi ji ještě zkonrolovala a prohlásila ,že můžem vyrazit.Vzala jsem ji z levé strany za otěže a Sue vzala lonž.Cestou do haly jsme viděly jak přes cestu přeběhla neznámá kočka a Perla sebou trochu cukla ,ale pak se uklidnila a mohly jsme pokračovat v chůzi.Susan otevřela dveře od haly a zakřičela:"Dveře!"V hale nikdo nebyl ,takže vše bylo v pořádku.Sue si ode mě vzala Perlu a vysvětlila mi ,že ji nejprve uvolní na lonži.Připla ji lonž za udidlo a podrbala za ušima.Vyslala ji na levou ruku na kruh.Začala krokem ,na kterém se kobylka rozehřála.Pak následoval klus při ,kterém se chovala naprosto důležitě.Byla na pohled příjemná kobylka s chytrýma očima.Zachvíly Sue Perlu zpomalila a obrátila na pravou ruku na té stejně jako u levé začala krokem který už byl o něco svižnější než u toho prvního.Bylo vidět ,že je vyrovnaná a ochotná,ale za pár sekund ji teta Susan nacválala pomocí malého mrsknutí bičem a hlasitým zamlaskáním.Perla celkem dobře nacválala ,ale zachvíly začala trochu pohazovat hlavou s vymýšlet lumpárny ,tak na ni Sue káravě mluvila a Perla pochvíly bláznění nechala.U této kobyly jsem viděla neuvěřitelnou dynamiku a důstonost cvalu.Bylo znát ,že je to šikovná parkuračka ,protože cval si vysloveně užívala.Zbrzdila jí a vyslala zpět na levou začala kraťounkým krokem a pokračovala na klus ,ve kterém ji nějakou dobu nechala chodit.Perla poslouchala na všechny pobídky.Susan jsem celou dobu pořádně vnímala a pozorovala nikdy jsem ještě neviděla ,že by někdo tak něžně a vyrovnaně vedl koně.Nedivila jsem ,že Perl tak pěkně na tom lonži chodila.Sue potom zamlaskala a škubla trochu bičem.Kobylka přistoupila na všechny pobídky a nacválala.Musela jsem uznat ,že se hodně snažila.Byla mnohem klidnější než na začátku příchodu.Sue kobylku zbrdila povelem ššš.A pochválila ji něžným hlasem.Perla zafrkala a podrbala se o Sue,který na mě zavolala ,že budu moci nasednout ať se připravím.Nejdříve ji dotáhla a pak mě vyzvala k nasednutí.Sue mi do sedla pomohla a pak řekla ať si ještě nastavím třmeny dle své velikosti. Já si dala oba řemeny na 15 dírku.A kývla k otázce jestli jsem připravená.Sue mě nejprve na lonži navedla na kruh na pravou ruku v krku.Nejdříve řekla ať přehodím třmeny Perle přes krk a udělám stehení sed tak 3x a ,že mi bude počítat dobu vysednutí.Stehení sed mi v celku šel.A zachvíly mi pochválila sed a řekla ještě cvik ,kterým mi moc nešel -zastavila Perlu a já 3x musela se dotkonout botama nad zádí koně.Tenhle úkol byl doopravdy těžký.Pak jsem zpátky udesla do sedla a Sue změnila směr na pravou ruku.Na té mě ještě procvičila ve správném sedu a ptala se nějaké otázky z teorie ta mi šla celkem přijatelně.A pak naklusala nejdříve jsem vysedávala na špatnou ruku a Sue mě upozornila ať si přesednu hned poté jsem to provedla.V klusu jsem se cítila spokojeně ,protože Perla měla všechny chody pohodlné.Ale zachvíly si Perla trošku vyhodila z kopýtka ,ale já se naštěstí udržela.Sue pak řekla ,že to dneska stačí ať ješt na volné otěži kobylku vykrokuju.Odepla mi lonž a já se připojela na levou dlouhou stěnu pak následovala na krátkou na které jsem Perlu trochu přibrzdila ,protože se chtěla rozklusat.Kdežto na úplně druhé straně se zas loudala.Na to Sue na mě zavolala ať jí trochu více pobídnu tak jsem zamlaskala a přitlačila více holeň.Kobylka zrychlila a já jí poplácala a poté pohladila po krku.K tomu přidala slovní pochvalu:"Ty si ,ale šikovná holka."Sue mě po pár kolečcích a výměnách směrů zavolala ,že trénink pro dnešek stačí.Dojela jsem k ní doprostřed sesedla a vytáhla třmeny nahoru aby o něco nezavadily.Sue otevřela vrata a já s Perlou vyšla.Sue řekla ať zamířím zpítky k uvazovišti a tam jí odstrojím,vyčístím a umeju houbou ,že jí pak odvedeme zpítky do výběhu.Dorazila jsem s Perlou k uvazovišti tam ji připla vazák a sunadla postupně šlachovky a strouhačky z nohou.Pak je dala uschnout od potu stejně pak i dečku.Pochvíly jsem odepla podbřišník a sundala ji sedlo které jsem levou rukou dala na držák u uvazoviště.Sundala jsem ji tu deku a dala ji ke šlachovkám.Pak odepla podhrdelník a nánosník pak přetáhla přes hlavu ohlávku aby nikam nemohla utéct na ni jsem přepla vazák.Sundala jsem jí uzdečku a ona ochotně vyplivla udidlo.Uzdečku jsem pověsila k sedlu a začala ji mýt houbou a stěrkou nejprve jsem přejela mokrou houbou všechna spocená místa a pak celé tělo se stěrkou. Znovu ji jako na začátku vyhřebelcovala a vyčistila kopyta.Pak dala mi Sue ,ale řekla ať ještě dojdu pro vodu s kýblem aby se pořádně napila čerstvé vody.Donesla jsem to Perla se žíznivě napila a já kýbl zase odnesla.Když jsem se vrátila dala jsem ji jablko.Pak Sue řekla ,že ji odvedeme do výběhu a já se jí zeptala jestli mám šanci a ona řekla ,že nejezdím špatně ,že si myslí ,že jo.Já se usmála a poděkovala.Susan otevřela výběh a já vešla dál s Perlou.Pka ji poplácala po krku a řekla:"Jsi moc šikovná!"Odepla ohlávku a šla za Sue ,která za mnou výběh zase pečlivě zavřela.Šly jsem na dvorek kde jsme čekaly než pro mě přijede táta.Chvíly si povídaly a Sue mi vyprávěla pár věcí o zdejších koní ,které jsem ještě jaksi všechny nepoznala.Povídly jsme si celkem dlouho ,ale pak přijel táta a já s úsměvem na rtech a poděkováním se rozloučila se Sue a doufala ,že mi to vyjde.Domu jsem odjížděla s hlavou zamyšlenou někde v oblacích a spokojeně po cestě usla jak jsem byla unavená z dnešního dne.
floresta: laila: u tohoto koně je to povahově dané, ale musím pro ostatní podotknout, že běžně bychom nikdy nedali na zkoušky koně, který by mohl jezdce-začátečníka nějak ohrozit rizikovým chováním. Takoví koně patří pod zkušené jezdce. Jinak stále se opakující chyba - tentokrát pro všechny a snad naposledy:
BEZ TŘMENŮ V KLUSU SEDÍTE V SEDLE - PRACOVNÍ KLUS...
LEHKÝ KLUS - TEDY S VYSEDÁVÁNÍM, MÁTE DĚLAT AŽ PO NASAZENÍ SI TŘMENŮ.
Neustále si to všichni pletou - opačně je to pro zkušenější jezdce, rozhodně to není pro začátečníky u zkoušek.
Text pěkně napsaný (i když občas podivný slovosled), jsem spokojená - posílám dotazník.
eliz: Přikývla jsem a řekla "Dobře" Věděla jsem co máme na plánu. Byla jsem nervózní, ale věděla že když potom na koni pojedu, bude to super. Se Susan jsme šli k výběhům. Dneska jsem měla přijímací zkoušky dělat na Perle. U výběhů jsme prošly brankou. Susan jí za mnou zavřela. Po pár krocích jsem se zastavila a Susan šla ještě kus dopředu. Ohromená jsem nebyla jen tím, jak Sue chytila Perlu na jednoduché zavolání, ale i toho krásného výběhu. Nikdy jsem neviděla tak upravený výběh, napajedlo ve výběhu bylo čisté. To se také málo kde vidí. Byla tu vidět prestiž. Sue už s nasazenou ohlávkou, přivedla Perlu a já jen natáhla ruku. Perla trochu pohodila hlavou potom se naklonila a lehce mě očichala. Zafuněla a pak jsem jí dala ruku na krk. V pořádku. "Povedu jí k uvazovišti a ty ji vyčistíš ano?" přikývla jsem a šli jsme. Prošli bránou, kterou jsem tentokrát zavřela já. Sue a Perla prošly a já je došla svižnějším krokem. Procházely jsme okolo drezůrní jízdárny, kde jsem viděla nádherného Hnědáka. Poznala jsem už jen ze slov jezdkyně že to je Dekameron. Šli jsme dál, do stáje č. 2 průchodem do 3-ky. Perla měla box vedle Zaii (na plánku není uvedená, tak alespoň tipuji. ) .
Zavedly jsme Perlu do boxu a já do rukou dostala hřbílko a tvrdý kartáč. Vedle jsem měla ještě kopytní háček, měkký kartáč a hřebínek na žíně. Houbičky byly vedle tři. "Pořádně jí vyčisti. ať se leskne" "Jojo, aleee.. Nemohla bych jí někam uvázat? Aby tady z ní nebyl ten prach a aby to nevdechovala." Poprosila jsem Susan. Sue mi odpověděla že můžu jít k uvazišti. Proto jsem si zbalila saky paky a šla k tomu uvazovišti. Připla jsem Perlu z obou stran. Vzala jsem kopyťák a začala vyškrabovat kopyta. Vždy jsem řekla noha, poté zvedla a vyčistila, potom jsem to přejela kartáčkem z drzhé strany kopyťáku. Dále jsem vzala hřbílko, proti srsti krouživým pohybem. Neměla jsem s čištěním žádný problém. Dál jsem vzala tvrdý kartáč a přejela koníkovi nohy. Následně měkký kartáč a odstranila zbylý prach. Dál jsem vzala houbičku a vyčistila jím koníkovi oči. Vymáchala, a druhou houbičkou jsem koníkovi vyčistila oblast - partie po ocasem. Poslední houbička byla na nozdry. Po skončení jsem dala Perle kus tvrdého vysušeného chleba kousek jablíčka.. Potom jsem vzala hřebínek - mám radši než rejžák, nebo plastové hřbílko, a vyčesala ji zacuchané žíně. Pak jsem koníka ještě jednou přejela měkkým hřbílkem a pochválila jí. Pak jsem sue řekla že jsem hotová.
Pochválila mě. Usmála jsem se a zeptala se na vybavení. Sue ho zatím donesla a já mohla Perličku nastrojit. Sundala jsem jí ohlávku. Poté vzala do ruky uzdečku. Přehodila jsem otěže přes hlavu. Uzdečku si dala do pravé ruky a levou jsem vložila Perle do huby udidlo. Přetáhla jsem nátylník přes uši a nakonec zapla podhrdelník mezi kterým bylo místo na pěst. Šla jsem z levé strany - sedlo si vzala do ruky. Potom jsem ho i s dečkou dala nad kohoutek. Potom jsem sedlo dorovnala na hřbetě aby bylo na správném místě. Zkontrolovala jsem dečku a pak protáhla podbřišník pod břichem Perly. Dál jsem jen podbřišník utáhla, ale to nebylo tak lehké, při jakémkoliv tlaku se Perla pohla, Sue mi nabídla přidržení, a při tom se začala šklebit. Po úspěšném dotažení jsem měla to hlavní za sebou. Nakonec jsem na nohy dala chrániče, bylo to lehké protože jsou na suchý zip. Celá sada k Perle krásně ladila. Sue překontrolovala jestli je všechno dobře zaplé a já jen pokukovala. Když řekla že ke všechno v pořádku, vzala perlu a šli jsme do haly. O koně bych se dokázala postarat perfektně, ale při jízdě to bude horší. Nikdy jsem nebyla na tréninku u trenéra. Uvidíme jak nám to půjde. Ale zatím co jsem seděla v sedle, myslím že ty základy vím… Přemýšlela jsem po cestě jak bude hodina probíhat.. uvidíme no. Když jsme stály před halou Sue zakřičela „Dveře“ Já jen překvapeně koukala a otevřela. Vysvětlila mi, že to budu hlásit vždy když budu do haly vstupovat, aby jezdci co by byly v hale, věděly o někom kdo vchází do haly. Když jsem za námi dvěře zavřela, šli jsme doporostřed haly. Tedy do bodu X. Usmála jsem se, povytáhla si své jezdecké rukavice a když mi Sue řekla že Perlu nejprve na lonži rozehřeje, ustoupila jsem skoro do rohu haly. Ale ne úplně.
Připla k Perle lonž a řekla „Jdeme na kruh holkaa“ Poslala jednoduchou vlnku po lonži a Perla se krásným energickým krokem rozešla. Krokovala hezky dokola na levou ruku, rychlostí kterou určovala Sue. Sem tam si Perla pohodila hlavou, ale v kroku šla hezky v pravidelném rytmu. Po chvilce rozhodla Sue pobídnout Perlu do klusu. „Kluusss! Holka, kluusss!“ Pověděla a poslání vlnky na lonži a s použitím lonž. Biče pobídla Perlu ku klusu. Perla se rozešla klusem hezky svižně. Sledovala jsem všechny její pohyby, ale i Sue, protože jsem věděla že budu muset za nějakou dobu Koně lonžovat také. Perla mi přišla strašně aktivní, energická, takovou povahu jsem už dlouho neviděla, do práce šla s chutí… líbilo se mi jak ke všemu jde rychle, bez váhání vykonává to co musí. Po klusu mohla Sue zase Perlu zpomalit do kroku. Bič položila k zemi v levé ruce, jakoby do směru Perliny klusu, ale ne tak aby do něj šla. Řekla také slovní povel „Spomaaal, kroook“ Líbilo se mi jak Perla reaguje. Neměla Sue ani Perla s lonžováním žádný problém. Po nějaké době kroku mohla zase na povel „Kluus“ A zamlaskání přejít Perla do klusu. Klusaly zase nějakou určitou dobu, asi jako 1. Klus. Perla zvedala nožky hezky vysoko a poklusávala zlehka kupředu na kruhu. „prrr“ Vybídla klisnu k zastavení sue, a použila i lonžovací bič. Klisna zastavila, Sue si jí přepla na druhou ruku a potom jí zase navedla na krok. Klisna se krásně rozešla do kroku. Sem tam poslala Sue po lonži menší vlnku aby nestrácela rytmus chodu, ale její krásná rychlost udržovala tempo po celou dobu. Následoval znova klus… Když Sue uvolnila Perlu krokem klusem i na druhou ruku, přepla si ji zpět na levou a zvolna přes krok a klus přešla s ní na zamlaskání a povel „hop, cváláme“ Přešla do cvalu. Klisna se rozcválala na kruhu, kdež jí Sue trochu víc hlídala a sem tam povolovala lonžku. Klisna měla pohled jako by to milovala. Po chvíli mohla jít klisna znvoa na druhou ruku do cvalu. Krásně se rozcválala i na druhou ruku, energické tempo a krásné pohyby nohou se míhaly před mýma očima. Líbilo se mi to čím dál tím více, Perla byla úžasná. Když Sue klisnu zastavila a řekla mi ať přijdu, usmála jsem se a došla k Perle. Dotáhla podbřišník a já mohla vyskočit do sedla. Chytla jsem levou rukou obě otěže, abych měla jistotu že se Perla nerozejde – nebo spíše pokud se rozejde abych nad ní měla kontrolu. Dál jsem dala nohu do levého třmenu a odrazila se. Udržovala jsem rovnováhu apoté otočila levou nohu a dosedla jsem do sedla. Pravou nohu jsem poté zasunula do třmenu. Sue mi hned řekla že se třmeny hlídat nemusím, že mi je stejně přehodí, takže jsem je vyndala a prošlápla si paty.
„Takže začínáme. Vysvětlím ti co a jak. Poprvé pojedeš na lonži, ale potom pojedeš i sama – reps. Vykrokuješ si koně.“ Usmála jsem se a byla trochu zmatená. Snažila jsem se si zapamatovat každé slovo. „ Narovnej se, nehrb se.“ Řekla a já se narovnala. „Holeň se dotýká koně, paty prošláplé, špička mírně od koně. Ramena kyčel a pata jsou v jedné přímce. To si pamatuj!“ Poučila mě. Vysvětlila mi ještě jak správně držet otěže, jak koně dobře pobídnout a co nesmím. „Teď ty třmeny“ Přehodila je přes sebe, na kříž přes kohoutek a usmála se. Řekla mi ještě něco k jízdě pak šla ode mne dál doprostřed. Připravila se a oznámila „krok“ Rozešli jsme se do kroku a Perla hezky v energetickém tempu krokovala. Hlídala jsem si paty – celkově holeně – nohy. Sue mě během jízdy upozornila na povolení otěží, které jsem držela v ruce abych se to správně naučila, ale také na sed. „Nehrb se tak, narovnej se! Hlídej ti to Eliz“ byla jsem trochu rozhozená, že jsem měla několik chyb, ale to má každý začátečník že? Snažila jsem se ke všemu přistupovat pozitivně a každou radu si brát k srdci, abych se zlepšila. Krokovaly jsme na kruhu a já se snažila dodržovat všechno, co mi Sue řekla. Zapamatovala bych si to hned, ale udržovat to, to už je horší.. V kroku jsme šli v klidu. Žádný problém nebyl. „Můžeme jít do klusu jo?“ Řekla mi. „Pobízíme sedem a holení.. pamatuješ? Zkus to.“ Dívala jsem se před sebe a pokusila se pobídnout koně do klusu. Sue mi trochu pomohla. Sedem a holení – jsem působila jemným stiskem za podbřišníkem. Sedem jsem vlastně vyvíjela tlak na sedací kosti a mírně se zaklonila. Neměla jsem s pobídkou moc problém, jen mě hned Sue opravila, ať prošlápnu paty. Sue mi řekla že s bez třmenů o vysedávání nemusím pokoušet, že to je moc těžké, ať jedu pracovním. Ze začátku jsem v tom sedle lítala, proto Sue zpomalila. Vysvětlila mi že mám napnout kříž, lehce se zaklonit, uvolnit se a ramena lehce dozadu. Proto jsem teď znova působícím tlakem pobídla koně do klusu. Perla se rozklusala vpřed. A pokusila jsem se provést správný pracovní klus. „Mnohem lepší Eliz, uvolni se ještě trochu!“ Řekla mi. Uvolnila jsem svaly a napla kříž.. Povedlo se! Pracovní klus už vypadal více jako pracovní klus a neskákala jsem v tom sedle! Byla jsem nadšená! „Vidíš jak ti to jde. Udržuj to ještě chvíli.“ Snažila jsem se, nebylo to perfektní, ale co by kdo chtěl po nováčkovi. „Kroook“ Řekla a já měla pravděpodobně zpomalit. Zpomalila jsem pohyb kyčlí, skoro jako kdybych nehybně seděla. Lehce jsem brzdila koni klus a jemně přitáhla otěže směrem k břichu a kyčlím. Když perla zareagovala na moje zpomalení, přestala jsem vyvíjet tlak. „ Eliz.. Pokud kůň zareaguje na sed, nemusíš už tolik používat otěže. Slouží jen jako taková pomoc koníkovi. Ale žádné tahání za hubu.“ Přikývla jsem a v kroku si chytla rytmus. „Hlava“ Upozornila mě Sue, protože jsem se dívala do země. Opravila jsem si to a krokovala dál. „Super. Půjdeme na druhou ruku taky klus a pak dáme zpět třmeny jo? “ Řekla mi a já přikývla. Šli jsme na druhou ruku, zastavila jsem tedy pomocí sedu a skoro žádným tlakem otěží. Potom Sue přepla ložnku na druhou stranu a zase jsem pobídla sedem a holení koně ku kroku. Perla se rozešla, šlo jí to perfektně. Sue mě chválila, ale i kárala, protože nějaké chybky tam byly.Po krásném kroku chvíly, jsme se rozešly do klusu. Zamlaskala jsem a sedem a holení pobídla koně do klusu. Zase jsem jela pracovním klusem. Šlo asi o udržování rovnováhy. Perla se rozeběhla klusem kupředu a já se snažila i tak jít s koněm. „Vem si jí trochu víc na otěž“ Řekla mi a já si jí trochu víc pobrala. Super.. Potom jsme koně spomalila zase až do zastavení přes krok. Sue mi udělala třmeny a já si dala nohy do třmenů.
Pobídla jsem koně do kroku. Ale pořád jsem byla na lonži. Šli jsme v kroku a Sue mi říkala něco k pobídkám a sedu. Pilně jsem se snažila si vše zapamatovat, ale pořád jsem na něco zapomínala. Při kroku na druhou ruku se třmenama jsem už měla lepší sed a hlídala si nohy. Vypadalo to už trochu k světu. Už prý jezdíme 50minut. Řekla mi že půjdeme naposledy do klusu a potom budu moct vykrokovat. Šli jsme na druhé ruce do klusu a Sue mi řekla ať vysedávám. Že jdeme na lehký klus. Začala jsem vysedávat nemotorně špatně. „Přesedni si!“ Přikázala mi Sue a já si přesedla. Už to bylo lepší. Vysedávala jsem v rytmu. „Klidná ruka Eliz!“ Pokárala mě Sue. Uklidila jsem ruce abych koni nijak v hubě necukala, jen měla s hubou kontakt.. „Výborně. Ještě 3x dokola a končíme. Půjdeš krokovat“ Řekla mi. Potom jsme zastavily plynule… Pochválila jsem Perlu a pohladila ji po krku. Sue mě odepla a řekal mi ať jdu podél haly a budu 10minut krokovat. Takže jsem jí pobídla a udržovala si kontakt s hubou, nohy a sed. „Před sebe se dívej!“ Řekla mi Sue. „Hodná holka“ pochválila jsem jí a dívala se před sebe. Po 10minut krokování podél haly i se změnou směru (asi 2x) jsme byly hotový. Sue mi koně podržela a já jednoduše seskočila.
„Jaký máš pocit z přijímaček?“ zeptala se mě zatímco jsem zavírala dveře od haly. „Skvělý. Strašně mě to bavilo, a i kdyby to nevyšlo, tak se budu snažit víc zlepšovat. Ale jinak to tu máte krásné, Perla je úžasná. Děkuju moc za tuhletu možnost!“ Nejradši bych Sue obejmula! Když jsme došly do stáje měla jsem za úkol koně odstrojit a přečistit po jízdě. Proto jsem jako první sundala sedlo. Pak uzdečku a vyměnila za hlávku. Chrániče jsem také hned sundala. Umyla jsem udidlo a spocená místa na perlině těle jsem umyla vodou. Pak jsem mu vyčistila kopyta alehce ho přejela měkkým kartáčem. „Do výběhu půjde?“ Zeptala se a Sue řekla že ano. „Dobře“ odpověděla jsem a Perla se zatím napila. Dala jsem jí kus suchého chleba a pak jí vzala na vodítko. Šli jsme do výběhů. V drezůrn jízdárně tentokrát nikdo nebyl. Usmála jsem se když jsem Perlu pouštěla a potom vodítko šla uklidit se Sue. „Takže Eliz. Závěr bych měla kladný, pobavíme se o tom s Niorou a dáme ti vědět. Ale myslím že na tom jsi dobře. Přijímačky proběhly v klidu, základy zvládáš, něco chce dopilovat.“ Řekla mi. Usmála jsem se a podala si se Sue ruku. „Děkuji moc Susan, nashle!“ Řekla jsem. „utíkej“ Řekla Sue a já šla k autu kde na mě čekala mamka. Sedla jsem do auta a když jsem mamce všechno vyprávěla sama jsem byla naprosto zmatená. Začala jsem si doma číst knížky o koních abych se naučila základní věci ohledně péče apd… Floresta je ráj
- Jestli někde budu psát o Perle v mužském rodě, tak se omlouvám Psala jsem to 1. na Shakespeara
floresta: Eliz - tak tady nemusím komentovat, sami jsme si tě vychovali k dokonalosti . Taky jsi pochopila zadání klusu..super. Úplné nováčky bych poprosila, ať si přečtou tréninkovou část textu, hlavně krok, protože na ten se nejčastěji ve virtu zapomíná, bere se to jako "nuda, nebo samozřejmost".. ale i krok se dá pořádně rozepsat, zkoumat a probrat.
K tobě více nic, posílám dotazník, který je už jen formalitkou.
joanie: PŘÍJMAČKY
Ten kůň byl tak úžasný na dotek. Cítila jsem jak mu kůže vibruje pod mým dotykem dlaní; utápěla jsem se v tom pocitu, když jsem si vzpoměla na realitu. Ještě to zdaleka nemám v kapse. Susan už odcházela, tak jsem popoběhla a srovnala s ní krok.
"Jdeme do stájí, tam si necháš věci a pak půjdeme odchytit koně do výběhu."
"Dobře." odpověděla jsem. Zatím je to jednoduché. Odložit věci-odchytit koně. Uff... Jsem tak nervózní! Už se vidím, jak čtu ten mail: Nepřijata. To by byl konec. Á, tady jsou stáje. Je to krásná budova, voní po koních.
"Tady si nech věci.",Sue ukáže na malou trojnohou stoličku u uvaziště," Ještě se sem vrátíme." Když uvidí, že všechno co nemusím mít s sebou jsem si odložila, otočí se a společně vyjdeme ze stáje. Projdeme přes malé nádvoří, k trávě. Mineme drezurní jízdáru, kde zrovna trénuje nějaká holka, asi o rok starší než já. A pak už spatřím těch několik nádherných zvířat, jak se pasou, pobíhají, klušou nebo prostě pozorují ostatní. Proto jsem sem přišla. připomenu si. Kvůli koním.
"Tak, eeh..."
"Joanie." připomenu jí moje jméno.
"Tak Joanie, tady je výběha a mi potřebujeme klisnu Perlu. Je to támhleta hnědá s bílou lysinou, která se jí táhne až k nozdrám." Přikývnu, že už jsem jí zpozorovala. Pomalu vkročíme mezi koně, kde Sue Perlu odchytne. Já k ní opatrně vztáhnu ruku a ona skloní hlavu, abych ji mohla pohladit. Nasaju vůni její kůže a pak jí za zvuku klapajících podkov odvedeme se Sue do stáje, kde mám věci. Tam jsem jí u uvaziště přivázala.
Se Susan jsem jí kousek po kousku vyhřebelcovala a vyčistila. Nezapomělo se ani na kopyta. Prostě všechno co bylo třeba. Pak mi Sue ukázala kde je sada na postrojení koně a kterou budeme používat my. S její pomocí jsem donesla k Perle všechno včetně sedla. Sue mi dopodrobna popsala každý kousek této sady a vysvětlila k čemu slouží a na jakou část těla koně patří. Potom jsem se pokusila sama Perlu osedlat. S uzdečkou a nánosníkem mi Susan pomohla. Ještě v tom nemám takový cvik.
"Běž se převléknout, šatna je tady." ukázala na jedny dveře. Vzala jsem si tašku a bundu a vešla. Byla docela velká. Na jedné straně byla lavička a nad ní několik věšáků. Naproti se nacházelo vysoké zrcadlo. Vzala jsem si jezdecké kalhoty, holinky, černé tričko s dlouhým rukávem a vestu. Když jsem vylezla ze šatny, Sue mi ještě podala přilbu pro bezpečnost. Mezitím Perle dotáhla podbřišník a třmeny hodila přes sedlo, aby Perle mi chůzi nevadily. Sue mi pokynula, abych koníka do haly odvedla já. Tak jsem Perlu uchopila za uzdičku a pomalu s ní vyšla před stáje. Sue nás předešla a ukazovala mi cestu. Perlu jsem vedla pokudmožno mimo asfalt, aby ji nebolely nožky. Přešly jsme nádvoří a byly u haly. Nikdo tam nebyl, všichni asi věděli že sem půjdu dělat příjmačky.
"Můžeš si sednou, já Perlu nejdříve zahřeju. Dívej se co dělá a jak reaguje na moje povely." odpověděla jsem, že dobře a sedla jsem si. Sue připnula Perle lonž a přešla s ní doprostřed haly. Tam lonž natáhla na co největší délku a pobídkou popohnala Perlu do chůze, na pravou ruku. Když se Perla pořádně rozehřála, pobídla jí Susan do klusu, po chvilce ji zastavila a otočila na levou ruku. Z chůze přešly do klusu a po chvilince do cvalu. Ten Perle náramě šel! Já jsem se rozhlížela po hale. Byla velikánská a dobře upravovaná. Bylo tu čisto a koním se tu zřejmě jezdilo dobře. Tahle škola se mi zamlouvala čím dál víc. Perla ještě jednou vystřídala všechny tři chody. Pak jí Sue jedním náhlým šššš zastavila a za odměnu pohladila. Perla jí na oplátku zafrkala.
"Pojď Joanie, už můžeš nasednou." povzbudila mě úsměvem Sue. Pak spojila dlaně a já do nich položila svoje koleno. Tak mi Sue pomohla do sedla.
"Třmeny nech takhle nahoře." poradila mi a pobídla Perlu do kroku.
"Chytni uzdečku a malíčky dej zespodu. Ano, tak. Pořádně narovnej záda a ramena. Hezky." radila mi Sue, zatímco stíhala dávat povely Perle.
"Dívej se dopředu před sebe a ne na koně! Zadek nevystrkuj, hezky seď v sedle." připomínala mi.
"A nohama koně jakoby obejmy. Dobře, takhle je to správně!" říkala pořád dokola. Bylo těžké dělat všechno dohromady, ani trochu tak jako to vypadalo na závodech, kde se prostě vyšvihly do sedla a majestátně skákaly parkur.
"Tak, teď ještě nech třmeny přehozené, ale přejdeme do klusu. Nevysedávej, ale zakloň se. Nejdřív zkusíme pracovní klus. Lehký klus budeme cvičit potom." dávala mi rady Sue. Pak znovu pobídla Perlu. Dala jsem na její varování a trochu se zaklonila. Všemožně to se mnou házelo, myslela jsem si že to horší už být nemůže.
"Zakloň se víc, míň to bude házet." Sue má vždycky pravdu. Opravdu to se mnou házelo míň. Takhle jsme chvilku jezdily pár koleček. Sue pak dala Perle povel, aby zastavila. Myslela jsem, že jsem byla tak špatná, že toho raději hned necháme, ale jen jsme se s Perlou otočily na druhou ruku, aby z toho nebyla zmatená.
"Teď můžeš dát třmeny dolů.", radila mi Sue," A uprav si je na svoji délku." To bylo horší, jasně že jsem to uměla, ale z koně to je přeci jenom těžší než ze země. Nakonec jsem to zvládla. A nohy dala do třměnů. Stoupla jsem si tak, aby třmeny byly na místě chodidel, kde končí prsty a jsou tam klouby. Tak je to lepší. To jsem se naučila už dávno. Sue mě za to pochválila, to jsem byla ráda. Je na řadě lehký klus. Sue mi ještě dala doporučení.
"Vysedávej na vnější nohu koně. Budu ti říkat, na jedna si sedneš a dvě vysedneš." znovu jsem kývla, že rozumím. Pak Perla dostala pokyn a z kroku přešla rychle do klusu.
"Připrav se.", varovala mě Sue," Jedna. Dvě. Jedna. Dvě. Jedna. Dvě..." a tak pořád dokola. Za chvilku jsem si zvykla, ale pak se Perla oklepala a já vypadla z rytmu. Chvíly mi trvalo, než jsem se vrátila.
"Neza-pomí-nej-na-zá-da." říkala do rytmu kroků Perly teta Susan. Úplně mi vypadlo, že mám být narovnaná.
"A nemusíš vysedat tolik, stačí se jen trochu zvednout." Tohle mi stačilo říct jednou. Cval začátečníci nezvládají, takže jsme znovu přešly do kroku až ke Sue, kde odepla Perle lonž.
"Teď hezky vykrokujeme. Zkus to sama Joanie, okolo celé haly." Tak jsem se srdcem v kalhotách zamířila s Perlou ke zdi haly. Nechala jsem si tak metr mezeru, pro jistotu. Když jsem se blížila k rohu, zmáčkla jsem Perlu levým stehnem. A mírně levou rukou zatáhla za uzdečku. Poslouchá nádherně! Stejně jsem to provedla u všech rohů haly. Snažila jsem se po celou dobu držet záda rovně a neklátit nohama. Dívat se před sebe a prostě dbát na to co mi Sue řekla při lekci. Když jsem s Perlou krokovala, Sue byla potichu a nic mi neříkala, tak jsem snad dělala všechno dobře. Ze sedla jsem seskočila sama, takže Sue u toho nebyla potřeba. Perlu jsem znovu vzala za uzdečku a odvedla ji do stájí. Tam jsem jí pod Suesiným dohledem odstrojila a pomocí hřbílka, měkkého i tvrdého kartáče koně očistila. Řada přišla i na kopyta. Na to jsme použily háček na kopyta a jako finále jsem vzala do ruky slámu a celou Perlu jsem s ní dočistila. Moc se mi líbí pach slámy a koní. Pak už jsme se Sue jen zavedly Perlu do výběhu mezi ostatní. Uvítala je zařehtáním a během mezi ně. V šatně jsem se zase převlíkla do svých džín a trička. Všechno to narvala do tašky a vyšla před stáje. K ředitělně mě doprovodila Sue i se svým psíkem.
"Děkuju, že jste to se mnou alespoň zkusily." usmála jsem se na ni.
"Neboj se, mi ti ještě dáme vědět." pes štěknul, aby ještě zdůraznil Susanina slova.
"Nashledanou!" otočila jsem se u brány a zavolala. Sue mi na oplátku zamávala a já jsem vyšla tou krásnou branou, o které jsem doufala, že se zavře, ale se mnou na druhé straně.
P.S: Pardon, za možné chyby.
floresta: Joanie - líbí se mi, že hodnotíš i areál, jakoby skutečnýma očima člověka, co sem přišel poprvé a přemýtá, že sem bude patřit. Text je jinak pěkný, velmi uhlazený a smysluplný, takže jsem náramně spokojená. Tréninkovou hodinu jsi taky pochopila a správně napsala, poznámky trenéra atd.. spokojenost.
Dotazník na cestě.
tess*: Vešla jsem do dveří a užasla jsem nad stylovou šatnou. Začala jsem se tedy oblékat vzala jsem si na sebe hnědé rajtky, vysoké jezdecké boty a do ruky jsem si vzala jezdeckou helmu a rukavice. Jakmile jsem vyšla ze dveří Sue už na mě čekala, dala mi o ruky ohlávku a vodítko a řekla mi že půjdeme pro koně do výběhu na kterém pojedu. Přišli jme k výběhu, a Sue mi řekla abych ho nejprve zkusila sama chytit.Šla jsem tedy ke koníkovi už jsem se připravovala že mu nasadím ohlávku ale on si mi vytrhnul a utíkal na druhou stranu výběhu. Zoufalým pohledem jsem se podívala na Sue a ona se na mě opětovaně usmála povzbuzujícím pohledem. Tak jsem to šla zkusit znovu a tentokrát se koník nechal chytit, když jsem s ním došla k Sue řekla: ,,Je to takový náš rošťák."
Šli jsme všichni ke stáji a Sue mi ukázala uvaziště, kam jsem koně uvázala. Sue mi přinesla kartáče na čištění a já začala hned s chutí čistit když jsem měla dočištěno Sue mi podala kopytní háček. Zvedla jsem první kopyto a začala vyndavat kamínky které uvízly v kopytě když se koník proháněl po výběhu. Když jsem oznámila že jsem koně vyhřebelcovala Sue mi ukázala kde je postroj pro mého koně. Bylo toho opravdu hodně nejprve jsem koníkovi nasadila dečku a na ní nasadila univerzální sedlo, k sedlu jsem připnula podbřišník s beránkem. Nasadila jsem mu uzdečku s kombinovaným nánosníkem, všimla jsem si že má udidlo dvakrát lomeného sněhuláka. Nakonec jsem koni nasadila chrániče na nohy a do ruky vzala lonž.
Se Sue jsme šli do kryté jízdárny, ona mi zatím zahřívala koně na lonži a já jsem se rozhodla že si prohlédnu prostředí. Jízdárna byla obrovská a velice čistá.
Sue koně zahřála a já už si mohla sednout na koně, celou dobu jsem byla hrozně nervozní tak jsem nevěděla jak i¨mi to půjde až si sednu na koně ale kupodivu jakmile jsem usedla do toho krásného velice drahého sedla ucítila jsem závan radosti a oddechu. Celých 20 minut jsem chodila okolo jízdárny krokem a dělala jsem různé cviky které mě a mému koni pomohli se uvolnit a rozhýbat. Když jsem po těch 20 minutách začala lehkým klusem nemohla jsem uvěřit té ladnosti, měla jsem pocit že se vznáším. V lehkém klusu jsem šla na malý kruh Sue se mě zeptala jak to udělám, já jí odpověděla: ,, Povolím vnější otěž, vnitřní nohu nechám na podbřišníku a vnější posunu za podbřišník a ztvárním obrys kruhu." ,,Výborně" pochválila mě Susan.
Hned jak jsem slezla z koně vytáhla jsem třmeny a povolila podbřišník. Když jsme dorazily do stáje začala jsem odstrojovat, nejdříve jsem sundala chrániče potom sedlo s dečkou a nakonec uzdečku. Všechny tyto věci jsem odnesla do sedlovny a vrátila jsem se ke koni který už čekal až ho ošetřím po jízdě. Začala jsem vysoušením jeho vlhké srsti, samozřejmě jme na konci tréninku odkrokovaly ale koník nestihl uschnou pořádně, když jsem ho vysoušela představovala jsem si jaké by to bylo kdyby mě sem vzali, celý den bych byla u koní a nedělala nic jiného. V ošetření jsem pokračovala kopyty, už jsem měla všechny čtyři kopyta a uklízela jsem čistící potřeby když za mnou přišla Sue a řekla mi že nestihne se mnou dojít odvést koně, řekla mi že to musím zvládnout sama protože ona má další jezdeckou hodinu a nesmí přijít pozdě. Souhlasila jsem. Vzala jsem ohlávku a nasadila jí koníkovi a připnula k ní vodící lano. Vyšli jsme ven ze stáje a já si prohlížela okolí a koník poslušně kráčel za mnou, byli jsme už před branou do výběhu když se všichni koně seběhli, asi si mysleli že půjdou domů. Najednou jsem nevěděla co mám dělat, když otevřu bránu všichni koně vyběhnou. Tak jsem popadla o kus dál dlouhý klacík a snažila jsem se aby se otočily a šli o kus dál. Povedlo se! Vyndala jsem kládu která ležela jako brána do výběhu a koně kterého jsem držela stále na vodítku jsem pustila dovnitř. A bylo po problému, šla jsem se převléknout a rozloučit se se Sue a poděkovat jí za skvělý trénink. Když jsem stála na autobusové zastávce kde zastaví autobus a odveze mě domů, jsem si přehrávala celou svou návštěvu na Florestě.
charlie: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Opravdu je to tady, říkám si v duchu, když se v šatně převlíkám. Pomalu si na sebe obleču hnědé rajtky, které jak se později zda jsou mi malinko větší. Pousměju se spíše nervózním úsměvem, na to si hned obleču černé vysoké holínky, které končí pod kolenem, ale tak aby nevadily. Prohlídnu si to oblečení a ještě si obleču růžové tričko s dlouhým rukávem a černou mikinu, kterou si zapnu do půlky. Když už jsem zcela připravena postavím se ke dveřím. Oddychnu si a pomalu otevřu dveře, vyjdu ven a kouknu se na Sue. Sue mi pohled opětuje a mile se na mě usměje „Super tak teďkom jdeme pro koně do výběhu, pojď za mnou.“ Nic na to neřeknu jen zrychlím krok, abych ji dohnala, přece jen než se vzpamatuju tak už je o kousek dál přede mnou. Po cestě stájí vnímám tu vůní slámy, koní a přitom si pozorně prohlížím koně, občas kolem nás projdou nějaké studentky. „Ahoj Sue“ pozdraví dívku, která jde přede mnou. Ta jim vždycky s úsměvem oplatí. „Počkej chvilku zajdu pro ohlávku s vodítkem.“ A odejde do jedné místnosti, která bude asi sedlovna. Po chvilce se vrátí s ohlávku a vodítkem v ruce. „Můžeme jít.“ Rozejde se ven ze stájí a po cestě, která trvá pár minut a už v dálce vidím výběh s několika konmi. „Dávala jsi už ohlávku?“ Zavrtím hlavou „Ne.“ Koukne se na mě „Dobře to nevadí tady tě všechno naučíme“ a mrkne na mě. Malinko zvednu koutky, ale přesto se tvářím jak kdybych právě snědla něco kyselého, stále cítím ten šimrající pocit v žaludku. Zastavíme se u velmi prostorného výběhu, který končí, vlastně já ani konec nevidím. „Koně, které ho dneska budeš mít je támhle, je to hnědka a jmenuje se Perla. Pojď“ a už se rozejde do výběhu a pokyve na mě rukou, abych šla za ní. Opatrně se rozejdu za ní a sleduju ty úžasné tvory, jménem koně. Dojdu až za Sue, která už hladí Perlu. „Takže tohle je ohlávka a tohle patří na týl. A tohle na nánosník.“ Koukne se na mě jestli tomu rozumím a já jen přikývnu. „Dobře, tady to máš.“ S třesoucíma rukama si od ní převezmu ohlávku a stoupnu si na levou stranu k Perle. Něco jsem na ní mluvila, potichu tak, aby to Sue neslyšela. Přetáhnu ji ohlávku, to co patří na týl jsem přetáhla přes uši a pak jen spravila a zapla přesku. „Vidíš nic to nebylo a k tomuhle kroužku připni vodítko.“ Ještě mi ukáže k jakému kroužku a já ho tam okamžitě připnu. „Vždycky se kůň vede na levé straně.“ Přikývnu, jen aby věděla, že rozumím. „Tak jdeme k uvazišti.“ A rozejde se jako první, já se okamžitě rozejdu za ní a koukám se malinko nedůvěřivě na Perlu, ale přesto jí po cestě občas pohladím a něco jí řeknu. Sue se náhle zastaví a otočí se na mě, převezme si vazák na kterém je připnuta Perla. „ Tohle je uvaziště, k tomuhle se připínají koně, když ji chceš vyčistit a nastrojit. Můžeš samozřejmě i v boxe, ale je to lepší tady. Teďkom ti vysvětlím a ukážu jak se dělá bezpečnostní uzel.“ Stoupneme si obě dvě k dřevené tyčce, spíše k tyči. Vysvětluje a mezitím i ukazuje. „Neboj to se naučíš. Tady už máš nachystanou bednu s čištěním tak se pušt do toho.“ Pokyve hlavou a já pomalu otevřu bednu s čištěním ze které si vytáhnu hřibílko. Začnu na levé straně čistit kroužovými pohyby od krku. „Přitlač takhle tu špínu z toho koně nedostaneš“ řekne s úsměvem. Já tedy přitlačím o něco víc,po chvilce mám celou levou stranu. Krk, záda, břicho, zadek. Projdu pod krkem koně na druhou stranu a udělám to samé i na pravé straně. Tentokrát mi Sue nic neřekla, za což jsem ráda, protože to asi dělám správně. Už cítím při tom čištění Perly, že nervozita pomalinku opadá. Kdžy už mám vyčištěné obě dvě strany schovám hřibílko a vezmu si měkký kartáč, kterým začnu přejíždět po srsti. „Ne, musíš to dělat takhle.“ Vezme si ode mě kartáč a ukáže mi to. Přikývnu a začnu to dělat tak jak mi to ukazovala Sue. Zase to dělám od krku až po zadek, poté hned projdu po krkem koně a udělám to i na druhé straně. Hezky vyčesam veškerý prach. Sue se stále na mě dívá a je připravena mi cokoliv vysvětlit. Kouknu se letmo na Sue a potom po areálu, nakonec jdu k bedně, kde uložím měkký kartáč a vytáhnu tvrdý kartáč. Jdu k levé přední noze a pořádně jí vyčistím od bahna, takto to udělám i u pravé přední. Obejdu Perlu a postavím se k levé zadní a udělám koleno a pak celou nohu, opět přejdu a to samé i na pravé zadní. Kouknu se na Sue a ta jenom s mírným úsměvem pokyve hlavou. S odfouknutím pramínkem vlasů dojdu k bedně, kde převezmu kopytní háček. Přejdu k přední noze a rukou po ní řpejedu a řeknu „Nohu“ a Perla mi jí ochotně dá. Začnu ho čistit. „Pozor tohle je střelka, nejcitlivější místo. Musíš to udělat jen kolem ní tím háčkem.“ Vysvětlí mi to a já háčkem udělám kolem té střelky a pak to vezmu kartáčkem na druhé straně. Když už mám všechny nohy mírně udýchaně se narovnám. Schovám čištění a zaklapnu bednu. „Dobrý to by ti šlo, samozřejmě se to ještě zdokonalí. Teďkom půjdu pro věci tak tu na mě počkej.“ A odejde do stájí, po pár minutkách se vrací s postrojem, které dá přes tu dřevěnou tyč. Vezme si sedlo, tedy spíše podsedlovku. „Tohle je podsedlovka, která se dává jako první na hřbet a tohle je sedlo. Nejprve ti to popíšu a pak vysvětlím jak se to dává.“ Vezme si jako prvně sedlo „Tohle je přední rozsocha, tohle zadní“ říká a přitom ukazuje“ Posedlí, třmenové řemeny a třmeny, podbřišák. Na tom podbřišáku je beránek, který, ale nemusí být. Takže teďkom ti to ukážu a pak si to zkusíš dát sama. „ Dá na hřbet Perly, která stojí klidně a dívá se po okolo, občas si vezme seno. „Musíš to spravit po směru srsti, aby to dobře sedělo.“ Posune to na krk a pak posune dolů, na to dá sedlo. Poupraví, aby to sedělo, ukazuje jak správně má sedět a stále vysvětluje. „Tak teď si to vyzkoušíš ty.“ Všechno to sundá a podá mi podsedlovku. Mírně překvapeně udělám krok k perle a dám jí podsedlovku, kterou dám na krk a pak posunu dolů jak to dělala Sue. „Super, tak teď sedlo.“ A převezmu si od ní sedlo, které opatrně položím na hřbet, je malinko těžší než jsem očkeávala tak s tím mám trošičku problémy, ale nakonec ho tam dám. Spravím sedlo, aby nikde nedřelo. „Dobrý, jen to můžeš mírně poposunout dopředu.“ A udělá to. Do rukou vezme uzdečku a opět ukazuje a vysvětluje. „Takže tohle jsou otěže, které se dávají na krk. Udidlo, dává se do pusy koně. Nátylník a už od názvu si můžeš říct, že je to na týl. Nánosník, lícnice a toho je takzvaný mexický nánosík, má tady dva. Jeden se dává pod udidlové kroužky a druhý na udidlo. Rozumíš?“ A koukne se na mě, já malinko zmatená, ale přesto přikývnu, že ano. Nakonec přejde ke koni a přetáhne přes hlavu koně a do tlamy dá udidlo, okamžitě přes uši přetáhne nátylník a pak zapne podhrdelník. „Tohle musí být aplé na pěst a nánosník na dva prsty.“ Zapne to a pak mi ještě dovysvětlí jaks e dávají bandaže na nohy. Já pozorně poslouchám a přitom ji pozorně sleduji. Vezme lonžku a připne k levému kroužku od odidla a ještě vezme lonžovací bič. „Jdeme do kruhové jízdárny.“ A rozejde se směrem k jízdárně, projdeme kolem kryté jízdárny. Nevěděla bych, že je to jízdárna pokud by mi to Sue neřekla. Vejdeme po chvilce do kruhové jízdárny. „Můžeš se dívát já ji nejprve rozehřeju.“ A stoupne si doprostřed, já jdu okamžitě na kraj a sleduji jí. „Krok“ A Perla se rozejde i pomocí mlasknutí, které vydala ze svých úst. Po pár kolečkách změní ruku a opět udělám s Perlou několik koleček. Ještě jednou mlaskně „Klůůs“ řekne mírně zdlouhavě a Perla po chvilce nakluše, Sue musí párkrát po zemi švihnout bičem, aby šla trošku svižněji. Mírně s otevřenou pusou je sleduje, těším se až tohle taky budu umět. Po pár kolečkách zase změní směr a nechá ji klusat i na druhou ruku několik koleček. Hned na to na cválá a na opačnou ruku taky jí nechá na cválat. Poté jí zpomalí do klusu, kroku a nakonec jí nechá zastavit. Koukne se na mě „Tak a teď je čas na tebe.“ Usměje se a mírně neochotně zamířím za ní. Sue mezitím spravuje třmeny na mojí délku. „Takže nasedá se tak, že se postavíš na levou stranu, pravou nohu dáš do tmřenu. Párkrát se rozskáčeš a pak vyšvihneš. Tak zkus to.“ A já se postavím mírně zády ke koni, pravou nohu dám do třmenu a párkrát se rozskáču a pak vyšvihnu, trošku nemotorně sednu do sedla. „No to se ještě vylepší. Super teďkom ti vysvětlím správný sed. Prošlápni paty, špičky dej ke koni a narovnej se, mírně se zakloň.“ A když to dořekne dá třmeny přes krk křížem. Trošku vyděšeně se na ní podívám. Usměje se a mávne rukou „Neboj je to pro lepší sed“. A já během toho prošlápnu patu, špičku ke koni a mírně se zakloním, narovnám. „Super ještě víc prošlápni paty, holeň, což je toto, měj na podbřišníku.“ Pokyve hlavou, když už je s mým sedem spokojená a stoupne si zpět doprostřed kruhovky. „Pobízí se do kroku tak, že pobídneš holeněmi a když tak malinko mlaskneš. Zkus to.“ A já mírně zmáčknu holeně, ale Perla se nerozejde, tak malinko přitlačím. Náhle se Perla rozejde, vyloudím ze sebe zářivý úsměv a užívám si ten krok. Sue mě chvilku nechá si zvyknout na ten chod, ale občas mě opraví – buď prošlápnuté paty, narovnat se. „Tak konec užíváni se, loudá se ti. Když chceš koně udržet ve svižném kroku musíš pobízet a to znamená tak, že když jde pravou nohou ty pobídneš levou a naopak.“ Přikývnu, že rozumím a začnu střídavě pobízet, přitom se snažím myslet na správný sed. „No není to ještě nejlepší, ale na začátečníka je to dobrý.“ Mrkne na mě. „Prošlápni ty paty.“ A já opět prošlápnu paty, přitom neustále pobízím. „Super, dej si třmeny dolů a dej si je na nohy“. Dám si pravý třmen dolů a do něj si dám nohu, leště levý třmeny a tam si dám taky nohu. Opět prošlápnu a narovnám se. „Dobře, teď kom si zkusíme klusu, nejprve pracovní. Více se zakloň a nech se houpat.“ Sue mlaskně a Perla nakluše, chvilku tam skáču jak pytel brambor, ale po pár kolečcích si zvyknu na ten chod a pak už tam jdu s tempem koně. „Dobrý.“ Řekne Sue a usměje se, zpomalí do kroku a chvilku krokujeme, občas mě opraví. „Pro dnešek by to stačilo.“ Perla zastaví, sundám nohy ze třmenu a se slezu. „Na vem si jí zpátky k uvazišti: „Tak dobře.“ Řeknu a vezmu jí za lonžku, kterou ku vazišti sundám. Jak mi ukázal Sue dám tmřeny nahoru sundám sedlo a uzdečku, místo toho dám ohlávku s vazákem, který už je přivázaný. Vyčistím jí jenom měkkým kartáčem a hlavně kopýtka kopyťákem. „Dobře teď jdeme do výběhu zpátky. Potom uklidíme věci“ A já ji vezmu rozejdu se i se Sue vedle sebe k výběhu, přitom si povídáme jak mi to šlo. Pustíme jí, když se ocitneme ve výběhu, poté se hned vrátíme. Schováme čištění, postroj a ohlávku s vazákem. Rozloučím se Sue a převleču se. Jedu domů
P.S: Omlouvám se za pravopisné chyby.
ell*: ...nemohla jsem tomu pořád uvěřit. Byla jsem zase zpět. Stála jsem uprostřed ztichlé šatny a zhluboka jsem dýchala. Nasávala jsem atmosféru stáje každým pórem těla. V tichosti jsem se převlékla a protáhla jsem si krk doleva a doprava. Opadl ze mě stres a napětí. Po neuvěřitelně dlouhé době jsem se cítila klidná a vyrovnaná. Vnímala jsem pohodu okolí a nasávala jsem ji do sebe jako houba voda. Ticho vyrušilo zaťukání na dveře a dovnitř nakoukla Sue. „Už jsi vypravená?“ zeptala se mě a usmála se. Oplatila jsem jí úsměv a kývla. Moc ráda jsem ji znovu viděla. Uběhlo hodně času od doby, co jsem prošla velkou kovovou bránou naposled a teď je tu možnost, že bych mohla být zase zpátky. Vyšla jsem za Susan ze šatny. Zahlédla jsem dívku, co jsem neznala, jak si připravovala věci na ježdění. Třeba už brzy budu taky procházet stájemi, užívat si chvilky přátelství s koňským svěřencem a smát se spolu s ostatními. Prošla jsem za Sue přes nádvoří směrem k výběhům. Pohledem jsem prohledávala pastviny. Hledala jsem vysokého bílého bělouška. Tarotek ale nebyl k nalezení. „Tak Ell, zkoušky budeš plnit na Perle, je to nová kobylka, dívej, tam stojí.“ Promluvila Sue a vytrhla mě ze zamyšlení. Zrak mi padl na krásnou vysokou hnědkou kobylku s bystrýma očima. Sue mi podala vodítko, podlezla jsem hrazení a šikmo jsem se přibližovala k Perle. „Ahoj krásko.“ Promluvila jsem na ni tiše a napřáhla jsem k ní dlaň, aby si mě očichala. Perla nejdříve nedůvěřivě frkla, ale pak zabořila hebký nos do mé dlaně. Pohladila jsem ji po líci a cvakla jsem karabinu do kovového kroužku na ohlávce. Pohladila jsem ji po lesklém krku a vyvedla jsem ji z výběhu. Sue za mnou zavřela vrátka. Perla šla způsobně vedle mě a po očku na mě pokukovala. Sue mě nasměrovala do jejího boxu. Silná vůně sena, teplých koňských těl a čerstvé vody mě objala a moje nálada se ještě o několik stupňů zvedla. Automaticky jsem zamířila do sedlovny, kde mi už Sue skládala na vozíček věci na Perlu. Poděkovala jsem jí a zvedla jsem spadlé otěže. Přejela jsem dlaní po hladké hnědé kůži na sedle a sama pro sebe jsem se usmála. Kolečka vozíku se rozdrnčely, když jsem se opřela o madlo. Kobylka zvědavě vykoukla z boxu. „Na, její oblíbený.“ Sue mi vtiskla do ruky pamlsek, kolem kterého se linula svěží lékořicová vůně. Perla natáhla plyšový čumáček a jemně si vzala pamlsek. Otevřela jsem box a zlehka jí zatlačila na plece, aby ustoupila dozadu. Z boxu na čištění jsem vylovila hřbílko, krouživým pohybem jsem začala za ušima a pokračovala dál po krku a těle. Když jsem přejela v oblasti podbřišníku, nespokojeně po mě koukla a švihla ocasem. Z hřbílka jsem vyklepla prach a vyměnila ho za kartáč s dlouhými štětinami. Uhladila jsem jí rozčeřenou srst a zároveň stáhla volné chlupy a prach, které se usadily na slaměné podestýlce a mých botách. Rozčesala jsem hřívu a z ohonu prsty vybrala kousky slámy a spadaného listí. Na závěr jsem si vzala měkký kartáč. Jemně jsem jí očistila hlavu a pokračovala jsem dál po krku, druhou rukou jsem projížděla celé její tělo, pro kontrolu, jestli je vše v pořádku. Když byla naleštěná, zbývala mi už jen kopýtka, zvedla jsem pěkně jedno po druhém a vybrala z nich zašlapané bláto a drobné kamínky. „Můžeš se pustit do čištění.“ Pokynula mi Sue s úsměvem. Doufám, že to ještě budu umět! Pomyslela jsem si sama pro sebe a natáhla jsem se pro kostičkované kamaše. Rukou jsem uhladila chlupy na její štíhlé nožce a nasadila jsem chránič. Zapnula jsem pásky na suchý zip a ještě překontrolovala, jestli kamaše správně sedí. Zvedla jsem se a přešla k zadní nožce, rukou jsem po ní přejela a promluvila tichým hlasem, aby měla Perla pořád přehled o tom, kde se pohybuji. Dřepla jsem si a nasadila kamašku. Zvedla jsem se a opět jsem na ni promluvila, zatím co jsem přecházela na druhou stranu. Když jsem měla nasazené všechny chrániče, vzala jsem z vozíku dečku a položila ji na kobylčin hřbet, uhladila jsem záhyb a jemně jsem položila sedlo. Upravila jsem jeho polohu a srovnala beránkový návlek na podbřišníku. Když jsem začala dopínat zápinky, Perla se začala šklebit, udělala několik kroků a házela hlavou. Pevným, ale klidným hlasem jsem ji napomenula a zapnula jsem podbřišník na první dírku. Vzala jsem si uzdečku a povolila jsem otěže z podhrdelníku. Sue stála u dvířek a bedlivě sledovala mé počínání. Převlékla jsem kobylce otěže přes uši na krk. Uzdečku jsem si přechytla za lícnice a na dlani levé ruky jsem jí nabídla udidlo. Ochotně ho přijala. Převlékla jsem uzdečku přes uši a pozapínala kožené řemínky. „Děkuji Sue.“ Usmála jsem se na ženu, když mi podala přilbu, stáhla jsem si vlasy do culíku a nasadila si ji. Sue vzala lonž a já Perlu, dvířky doširoka otevřenými jsem zamířila za Sue do haly. Před otevřením dveří jsme se ohlásily, chvilku jsme čekaly na odpověď, ale žádná nepřišla, vypadalo to, že v hale nikdo není. Je pravda, že podzimní sluníčko příjemně hřálo a vylákalo tak všechny studentky s jejich koníky ven do podzimem zbarveného lesa. V hale Sue odepnula otěže, aby si na ně Perla nešlápla a připnula jí lonž do kroužku udidla. Gestem jí poslala od sebe na obvod velkého kruhu. Já stála u zdi a sledovala jsem, jak kobylkla bystře sleduje vše kolem. Sue ji nechala chodit pět minut doprava a potom změnila směr doleva. Když byla Perla rozehřátá v kroku, přistoupila k ní, pohladila jí po čele a poslala na druhou stranu, ve chvíli, kdy pravidelně a aktivně kráčela, zamlaskáním ji poslala do klusu. Perla dynamicky vyklusala, první kolečko měla hlavu vztyčenou, ale brzy z ní první prudký nával energie vyprchal a ona si snížila hlavu, sledovala jsem, jak na ní hrají svaly. Byl na ni moc pěkný pohled, klusala vydatně a měla úplně lehký krok. Sue ji po celou dobu věnovala maximálně pozornost a korigovala její pohyb, po sedmi minutách doprava ji protáhlým slovem krok, přiměla snížit tempo. Dopřála jí kolečko v kroku a potom změnila směr a pracovala s ní v klusu na druhou ruku. Když byla Perla rozehřátá a uvolněná v klusu, svižnou pobídkou jí Sue uvedla do cvalu, bylo vidět, že to se kobylce moc líbí , pořádně se do toho opřela, až odlétla sprška písku od jejich kopýtek, brzy ale zmírnila tempo a vyrovnaně cválala. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Sue ji po pár kolečkách převedla do klusu a potom do kroku, změnila ruku, po kolečku v kroku a dvou v klusu ji opět pobídla do cvalu. Perla už byla trochu vybouřená a poslouchala jako hodinky. A pak to přišlo. Sue ji převedla do kroku, nechala ji obejít pár koleček a kývla na mě. Rozechvělými prsty jsem si zapnula helmu a došla jsem za Sue. „Ničeho se neboj, dostaneš se do toho rychle!“ promluvila na mě, jako by věděla, co se mi honí hlavou. Pomohla mi upravit délku třmenů a nasednout. Dosedla jsem do hladkého koženého sedla a nepatrně jsem se zavrtěla, abych se usadila v sedle. Sue mě zhlédla kritickým okem. „Posaď se trochu víc dopředu a paty dolů.“ Opravila mi sed a pokračovala s pokyny. „Zůstaň tu u mě na kruhu ano? A můžeš se rozejít krokem.“ Pohladila jsem kobylku po hnědém krku a uchopila jsem otěže. Nervozita ze mě trochu opadla. Zahleděla jsem se přímo před sebe a holeněmi jsem stiskla její kulaté boky. Perla ihned zareagovala a rozešla se příjemným energickým krokem po hale. Tvář mi roztáhl široký úsměv. Pocit koňského těla kráčejícího pode mnou byl k nezaplacení. „Narovnej se a postav si ruku.“ Dolétl ke mně další pokyn od Sue. Ze všech sil jsem se snažila pracovat podle jejich pokynů. Sue mě nechala obejít několik koleček, abych si na kobylku zvykla. Uvolnila jsem se a plně jsem se soustředila na její pokyny. Perla zatím zodpovědně kráčela kupředu. Měla příjemný krok. Sue mě požádala o zastavení. Posadila jsem se hluboko do sedla, ztuhla jsem v kříži a stiskla nohy, nakonec jsem použila jemnou zádrž na otěži. Perla přešla do zastavení. Tak třeba jsem přece jenom nezapomněla úplně všechno. Pomyslela jsem si sama pro sebe a na pokyn Sue uvolnila tělo a stiskla holeně. „Změň si v kruhu směr a nezapomeň, že koně točíš vnější otěží a hlavně používej holeně.“ Zavolala na mě Sue. „Začni tím, že natočíš ramena ve směru, kam chceš jet, potom přidáš pobídku vnitřní holení na podbřišníku a vnější bude hlídat záď kousek za ním. Přidržíš vnější otěž a vnitřní posuneš pár centimetrů od kohoutku. Udržuj jemný kontakt na otěži.“ poslouchala jsem pokyny a snažila se přesně, jak Sue řekla, natočila jsem se rameny a pobídla holeněmi. Zarámovala jsem jí vnější otěží a vnitřní ukázala směr pohybu. Projela jsem středem kruhu. „A teď pomůcky prohoď.“ Zavolala Sue a já přehodila pobídky tak, abych se napojila na kruh v druhém směru. Sue mě nechala obejít kruh dvakrát dokola. „Zkrať si trošku otěže, aby si měla lepší kontakt a naklusej do lehkého klusu.“ Trošku jsem si kobylku posbírala, narovnala jsem se a stiskla holeně. Perla byla dopředná, stačila jí malá pobídka. Ihned se pustila do plavného klusu. Soustředila jsem se na to, abych jí při vyklusání nepotáhla zpátky. „Snaž se mít co nejvíce lehkou ruku a dovol jí, snížit si krk.“ Zavolala Sue. Kobylka pravidelně klusala a já vysedávala v rytmu kroků. Snažila jsem se jí co nejméně rušit, po pár krocích si sama automaticky snížila hlavu a krk. Vnímala jsem její pohyby a soustředila jsem se na Sue, která po mně chtěla přechod do kroku. Posadila jsem se do sedla, ztuhla jsem v kříži, stiskla jsem nohy a použila jemnou zádrž. Perla přešla do kroku, pochválila jsem jí a na pokyn Sue změnila v kruhu směr. Po chvilce v kroku jsem měla opět vyklusat. Porovnala jsem se v sedle a stiskla kobylku holeněmi. Sue se věnovala mému sedu a ruce. Poradila mi, ať si dám ruce trochu výše a vysedávám více nahoru. Perla zodpovědně šlapala. „Tak převeď ji do kroku a vykrokuj ji po obvodu.“ Zaznělo z prosřed kruhu. To je neuvěřitelné, že už je konec, pomyslela jsem si. Tolik jsem se do jízdy zabrala, že mi vůbec nedocházelo, jak ten čas letí. Zasedla jsem, ztuhla v kříži a převedla jsem Perlu do kroku, úplně jsem jí propustila otěže a pohladila jsem ji po krku. Navedla jsem kobylku na obvod haly a volným krokem jsem chodila po stěně, zhruba po dvou kolečkách jsem vždy změnila směr po diagonále, aby měla trošku změnu. „Tak pojď dolů a vezmeme ji do stáje.“ Zavolala na mě Sue, zavedla jsem Perlu k ní a seskočila jsem na zem. Sue mi pomohla vytáhnout třmeny a otevřela mi dveře haly, abych mohla projít. Poděkovala jsem jí a zavedla perlu do boxu. Povolila jsem zápinky na uzdečce a stáhla jsem jí ji z hlavy. Povolila jsem podbřišník a sundala sedlo. Věci jsem odložila na vozík a dlaní jsem promasírovala místa, na kterých ležela výstroj. Odepla jsem kamášky a položila je do košíku na vozík. „Nasa´d jí ohlávku a vezmeme ji do mycího boxu ostříkat nohy a kopýtka.“ Řekla Sue a podala mi ohlávku s vodítkem. Perla si ji nechala nasadit, i když bylo vidět, že od sena se jí dvakrát jít nechce. V mycím boxu jsem povolila kohoutek na přívod vody a proudem jsem ostříkala její nožky a kopýtka od písku a potu. Na závěr jsem si navlhčila houbičku a otřela jsem jí hubu a nozdry. Sue mi řekla, že ji tu můžu i vyčistit. Poprosila jsem ji, aby na ni dohlédla a šla jsem pro čištění. Hřbílkem jsem promasírovala Perlino tělo a rozlepila srst zacuchanou potem a prachem z haly. Nečistoty jsem stáhla kartáčem a doleštila jsem jí kartáčem s měkkými štětinkami. Hřebínkem jsem jí rozčesala zacuchanou hřívu a upravila jsem jí kštici na čele. „Tak pojď, vezmeme jí do výběhu.“ řekla Sue a prsty povolila uzel na vodítku. Nechtěla jsem se milou kobylkou rozloučit, ale věděla jsem, že je čas jít. Společně jsme jí odvedly do výběhu. Opřela jsem si bradu o hrazení a sledovala jsem, jak spokojeně kluše po pastvině. Nechtělo se mi odtud, ale už byl čas. Sue na m vřele pohlédla: „Ozveme se ti, neboj.“ Zatím se měj pěkně.“ Rozloučila jsem se s milou ženou a pomalu jsem zamířila chodbou stájí ven. A pak jsem ho uviděla. Tarote. Zašeptala jsem, když jsem spatřila bílého valáška, jak stojí ve svém boxu. Tarotku. Vyhrkly mi slzy do očí. Bělouš zvedl svoji krásnou hlavu a podíval se na mě. Dotkla jsem se jeho nosu. Určitě už si na mě nevzpomíná, pomyslela jsem si, ale tohle setkání pro mě bylo moc důležité! „Tarotku.“ Zašeptala jsem znovu a vpíjela jsem si jeho podobu do očí. Došlo mi, že musím jít nebo zmeškám autobus. „Já se vrátím!“ pronesla jsem k velkému bělouškovi a po zpátku jsem vyšla ze stáje.
vēra nīkē: PŘIJÍMACÍ KURZ (už jsem se nemohla dočkat, až si zase napíši nějaký ten textík, takže jen doufám, že jsem na nic nezapomněla, nic nespletla a prostě že se mi jednou podařilo napsat text bez vážnějších chyb...)
Od chvíle, co jsem vkročila do areálu akademie, byla jsem neuvěřitelně nervózní. A to i přes to, že žena, která se představila jako Susane, působila celkem mile - a měla roztomilou fenku! V každém případě, bylo tady příliš mnoho lidí, na mé poměry. Ač atmosféra tady byla kupodivu příjemná, ale to nejspíše bylo tím množstvím koní, kteří jednoduše měli tu moc uklidňovat. A tak jsem se vydala za Susane směrem k výběhům. Těšila jsem se, ale ještě více se projevovala má nervozita.
Výběhy byly krásné, a rozlehlé… všude plno zeleně, a koně… jen tak se v klidu popásajíc. Chvíli jsem jen stála a dýchala tu atmosféru, tu svobodu a volnost, kterou jsem si nedokázala dosud představit u tak velkého areálu. A pak jsem se raději rychle vydala zase za Susane, jelikož jsem se trochu opozdila.
A pak jsme se zastavily u jednoho z výběhů, ve kterém se popásalo několik koní a Susane mi představila koníka, na kterém jsem měla dělat přijímací zkoušky. Chorál byl již od pohledu velice zajímavý a navíc velice hezký valach. A právě za ním jsme se vydaly.
„Ahoj, Chorále,“ pozdravila jsem koníka s mírným úsměvem na tváři a pohladila jej po krku po směru růstu srsti. Susane mi předala ohlávku a tak jsem koníkovi nasadila na nos nánosník a nátylník přehodila za uši, zapnula přezku a mohlo se vyrazit. Podrbala jsem Chorála za ouškem a s vodítkem v ruce poté jsme se vydali zpátky do vnitřního areálu akademie.
Došli jsme tak do stáje a Sue mi ukázala, jak správně uvázat koně bezpečnostním uzlem, což kupodivu nebylo vůbec složité na to, na jak důmyslném systému tento uzel pracuje. A pak hurá do čištění. V tomhle jsem si alespoň byla jistá - jinak pro mne bylo takové… zvláštní, minimálně. Ta nervozita, která mě umlčela, takže jsem musela působit dosti zakřiknutě.
V každém případě, na jednu ruku jsem si nasadila ouško gumového hřbílka a do druhé kartáč a mohla jsem se pustit do jedné z těch velice uklidňujících činností, u kterých jsem si pročišťovala hlavu, když jsem zrovna měla tu možnost - a i tentokráte mi to pomohlo trochu zahnat pocit nervozity, když jsem začala krouživými pohyby hřbílka koně hřebelcovat a druhou ruku držela stále na těle koně a když jsem jednu část těla hřbílkem vyčistila, tak jsem ještě zbytek nečistot - kterých moc nebylo, vždyť venku bylo hezky - smetla právě kartáčem.
Ovšem skončila jsem s hřebelcováním v poměrně krátkém časovém úseku, když se na to podívám zpětně, nejspíše taktéž proto, že jsem nebyla sama - samozřejmě, Sue mě celou dobu pozorovala. No a potom nastal čas na kopyta, kde mi naštěstí Susane vysvětlila i to, že koníkům stačí rukou sjet po noze, aby jí nadzvedli. A Chorál byl opravdu ochotný, což mě příjemně překvapilo - a rozhodně jsem za to byla vděčná, jelikož to vypadalo, že by mohl být stejně chápavý a hodný i pod sedlem, což by pro mne rozhodně znamenalo obrovské plus, zvlášť když jsem byla tak nervózní.
Nakonec byl Chorál tedy vyčištěn a se Sue jsem se pustila do jeho strojení. Prvně sedlo, tedy ještě dečka. Urovnat a opatrně nasadit sedlo a samozřejmě ještě jednou zkontrolovat, zda není někde pokrčená, aby to koni nebylo nepříjemné a neměl pak otlak. Připnout podbřišník a utáhnout, přehodit třmeny do kříže přes sedlo, aby po cestě koníka neoťukávaly a pak uzdečka. S čímž jsem opět potřebovala odbornou radu a tak mi bylo hezky vysvětleno, jak koni opatrně zasunout udidlo do huby a že se mě Chorál nepokusí sníst, když tak učiním. V každém případě pak už to bylo poměrně jednoduché, přetáhnout nátylník přes uši a koni dle všeho vůbec nevadilo, že mu manipuluji s ušima. „Jsi zlatíčko, Chorálku,“ pošeptala jsem téměř jakoby automaticky, když jsem mu opatrně vytahovala kštici zpoza čelenky a pak zapnula zbylé řemínky. No což, se zvířaty jsem byla zvyklá mluvit běžně, ač většinou ne v případě, že byl poblíž ještě někdo. A tak nakonec zbylo nasadit chrániče a mohlo se vyrazit směrem do haly.
A ve mně opět začala narůstat nervozita, jen co jsem ten prostor spatřila. Ovšem vypadalo to tady opravdu upraveně a čistě. Sue připnula Chorála na lonži a začala jej rozehřívat a tak jsem se na ně dívala.
V pohybu vypadal valášek ještě elegantněji než když se jen tak popásal ve výběhu či když se nechal hřebelcovat. Hrdě kráčel a následovně i klusal a cválal a ta jiskra života v něm, to kouzlo osobnosti, které z něj vyzařovalo, bylo něco magického. A já se opět musela sama sebe ptát, jak někdo může nevěřit v magii, když je jí kolem nás tolik - a to hlavně v našich zvířecích přátelích.
Z pozorování Chorála mě vyrušila až Sue, která se mne se smíchem zeptala, zda jsem na zemi či v nějakém míle vzdáleném světě fantazie. A tak jsem zatřásla hlavou, snad abych se doopravdy probrala a užila si realitu a vydala se za nimi. Chorálovi byl prve dotáhnut podbřišník a pak přišla řada na to, abych jela. Na otázku, zda vím, jak nasednout jsem samozřejmě odpověděla kladně a tak jsem za chvíli vložila jednu nohu do třmenu, odrazila jsem se, a co nejměkčeji dopadla do sedla.
Chytila jsem si otěže a vyndala nohy ze třmenů, jelikož ty jsem neměla pro začátek potřebovat. A tak jsem je přehodila stejně jako předtím přes kohoutek koně a pak byla vyzvána, abych koně pobídla do kroku a že k tomu stačí jen trochu stisknout holeně. A tak jsem tak učinila. Nebyla to taková věda, navíc jsem na koni neseděla poprvé - což však neznamenalo, že bych věděla, jak jezdit, jak jsem si taktéž uvědomovala.
Chorál se rozešel krokem tak, jak mu dovolovala lonž, která byla jakousi mojí jistotou, že mě bude snad i respektovat - trochu více než pytel brambor, který by na něj však nejspíše nikdo nepoložil, na to byl Chorál moc elegantní zvíře a brambory příliš nevzhledné potraviny.
Chvíli mi trvalo, než jsem si na ten nový pohyb zvykla, ale pak to začalo být stále přirozenější. Rozhodně se na to dalo zvyknout bezproblémově, jelikož Chorálův pohyb byl elegantní a když jsem si uvědomila, že stačí uvolnit a hned se vnímá pohyb koně daleko lépe, tak jsem chápala i daleko lépe kouzlo jezdectví, zvláště když Chorál vypadal taktéž, že mu já, tedy to závaží, co musel táhnout s sebou, ani nevadí.
Zvláštní bylo i to, že mi vůbec nevadilo, že mě Sue upozorňovala na mé chyby, kterých bylo stále dosti a dosti - špatně prošlápnutá otěž, pak zase špička otočená od koně, anebo minimálně nepřirozený sed, když jsem se snažila obě činnosti skloubit dohromady. Ta žena měla nejspíše nějakou uklidňující auru, řekla bych téměř zvířecí, avšak v lidském společenství se přec toto přirovnání nehodí. V každém případě, ani nevím, kam se poděla ona nervozita, která mě sužovala na začátku.
Nakonec to však dokonce vypadalo, že je i Sue spokojena s mým sedem, držením nohou a vším tím okolo - včetně uchopení otěží tak, abych koně nezlobila otěžemi, které jsem se snažila držet tak, jak se má a ne halabala, jak jsem to dělala dosud, když jsem zrovna měla nějakou výjimečnou možnost na koně sednout.
Ovšem její spokojenost vyústila v to, že se rozhodla mě nechat naklusat. Poradila mi však, ať jen zůstávám uvolněná a necukám otěžemi, což zní velice jednoduše, ovšem sama jsem věděla, že to až tak jednoduché nebude. Ovšem dle informací od Sue bych se měla držet dobře právě díky tomu, že budu mít správně špičky ke koni, tedy i kolena stisknutá. A tak jsem stiskla holeně a Sue jen mlaskla, načež Chorál plynně naklusal. I tak však mi ten přechod neudělal dobře a můj sed se trochu pokazil tou změnou rytmu a bohužel jsem vypadla z rytmu úplně, což pro mne znamenalo, že jsem se začala nebezpečně klonit na stranu a Sue raději tedy nechala Chorála zastavit, abych nespadla.
Začala jsem se omlouvat, ale Susane to přešla jen mávnutím ruky, a ještě mi znovu poupravila sed a vysvětlila, jak se držet, abych příště neztratila rovnováhu. A tak se to opakovalo. Do kroku, kde jsem už byla celkem navyknutá na Chorálovo tempo a pak do klusu, kde mi tentokráte netrvalo moc dlouho, než jsem dokázala zvládnout i tento chod. A pak už to šlo lépe, ač jsem měla dojem, že po téhle jízdě budu pořádně naklepaná, jelikož jsem se stále nedržela zrovna nejideálněji a ač mi nehrozil pád, měla jsem dojem, že pracovní klus nebude mou oblíbenou činností - dosud jsem totiž obvykle pracovní klus nezkoušela, jelikož těch pár lekcí jsem si odseděla v pohodlném kroku či při lehkém klusu, což jsem sice seděla obvykle jako „vosa na bonbóně“ jak s úsměvem pronesl jednou můj otec, a vysedávala tak, jak mě to zrovna vyhodilo.
Nakonec jsem však i pracovní klus přežila, ač jsem měla dojem, že si dlouho opět nesednu, jen co sesednu z koně. Ovšem ještě nebyl konec a já si teprve měla sundat třmeny a mít podporu v nich. Bylo mi vysvětleno, jak „nakopnout“ třmen, abych z toho třmenu nevypadávala při jízdě, ale přitom při pádu nezůstala zaháknutá.
A tak následovala chvíle kroku a pak jsem si zkusila vysedávat. A já byla poučena i o tom, na kterou nohu vlastně klusat, ač jsem si osobně neuměla představit, jak to vlastně poznám, jelikož jsem měla dojem, že tu vnější přední prostě v tom klusu nepoznám, jak jde dopředu. Jednoduše jsem myslela, že tohle jednoduše nemůžu zvládnout. Ovšem bez reptání se mi podařilo opět naklusat a držet se v sedle se mi taky dařilo, a kupodivu jsem ani nevypadla ze třmenů, což jsem brala jako prvotní úspěch. Ovšem tu vnější přední jsem stejně nezachytila a tak jsem byla vděčná Sue za to, že mi řekla, kdyže to mám začít vysedávat a pak už to bylo celkem jednoduché - Chorál mě svým pohybem už tak trochu nutil k tomu, abych vysedávala stále ve stejném rytmu a tak jsem si po chvíli začala i uvědomovat, jakže to vypadá, když klušeme na tu správnou nohu. Což bylo úžasné poznání!
Nakonec však má chvíle slávy skončila a Chorála jsem již jen nechala vykrokovat, přičemž jsem se dokonce i trochu začala projevovat a začala se Sue vyptávat… proč se co dělá tak a ne jinak a Susane kupodivu velice ochotně odpovídala na mé všetečné a občas snad i zbytečné otázky.
V každém případě, v závěru jsem byla ráda, že končíme, protože ač jsem si to opravdu užila, tak můj zadek se mnou až tak nesouhlasil a já v prvním momentě po sesednutí měla dojem, že snad ani nebudu moci chodit. Sue to však okomentovala tak, že lze alespoň vidět, že jsem se po tu dobu snažila a že na tohle si člověk pravidelným ježděním zvykne.
Povolila jsem tedy Chorálovi podbřišník a společně se Sue jej odvedla k uvazišti, kde jsem mu sundala chrániče, sedlo a následně vyměnila uzdečku zpět za ohlávku. Kupodivu jsem svůj bolavý zadek rozchodila, takže to nebylo až tak těžké - ač jsem doufala, že ještě chvíli potrvá, než si budu muset sednout. V každém případě, odnesla jsem sedlo do sedlovny, a bylo mi i popsáno, kdepak mám umýt udidlo, aby byla uzdečka zase příště připravena pro použití a nemusela se předem ještě čistit. A tak jsem nakonec odnesla i uzdečku na její místo, stejně jako zbytek vybavení.
Chorála jsem pak už jen trochu osušila, ač příliš zpocený nebyl a vzhledem k jeho stálé aktivitě jsem začala mít podezření, že pro něj to bylo jednodušší než pro mne, což dle mého osobního názoru nemělo být možné, vzhledem k tomu, že já nikoho na zádech nenesla, na rozdíl od něj. Pohladila jsem jej po krku a bez ohledu na Sue, která mi totiž začala po dnešku připadat jako součást „toho mého světa“, dala Chorálovi pusu na čumák, za což jsem si vysloužila fouknutí do tváře a musela jsem se rozesmát, ač rychle jsem si ruku zase zakryla rukou, ovšem Chorálovi očividně můj mírně hýkavý smích nevadil.
Ještě jsem tedy měla za úkol Chorálovi očistit kopyta od písku kopytním háčkem, tedy konkrétně jeho druhou - štětinatou - stranou. Když bylo všechno hotovo, měla jsem tedy odvést Chorála do výběhu, což jsem šla moc ráda a po cestě jsem si dokonce začala broukat.
„Tak zatím, Chorálku, věřím, že se ještě určitě uvidíme,“ rozloučila jsem se s koníkema pohladila jej ještě jednou po krku, než jsem jej propustila, ať se jde pást a dovádět s přáteli stejného živočišného druhu, protože lidské společnosti již měl jistě dostatek.
A se Sue jsme se vrátily zpátky do areálu, kde už na mě čekal otec, který se tam vybavoval s nějakým mužem, dle všeho nějakým zdejším trenérem. A tak byl čas se rozloučit i se Susane a samozřejmě s Dalilou - jelikož na jméno fenky jsem se nemohla zapomenout poptat - a vyrazit směrem domů, kam jsem se na jednu stranu těšila, na druhou stranu jsem však doufala, že se tady brzy navrátím.
klárča: Seděla jsem zrovna u počítače, když mě zavolala mamka, že se pojedeme podívat do stáje. Nejprve jsem si myslela, že si ze mě dělá srandu, ale po chvilce jsem poznala, že to myslí vážně. Tak jsem se tedy vzala na sebe staré džíny, tílko a mikinu. Projížděli jsme městem a zastavili u obchodu "Koňský ráj", kde prodávali snad všechny věci ohledně koní. Mamka mi tak koupila rajtky, helmu a boty. Poté jsem pokračovali v naší cestě na ranč. Tomu jsem už vůbec nemohla uvěřit.
Když jsme do stáje dorazili, bylo to jako v pohádce vůbec jsem nestíhala vnímat co se to vlastně okolo mě odehrává. Jediný co jsem zaregistrovala byla dívka jménem Sue, která mi měla vše ukázat a měla vést mou první hodinu.
Sue byla velmi přátelská a také hezká, později když jsem jí viděla jet na koni, myslela jsem, že se mi to jen zdá opravdu to s koňmi uměla, její pobízení nebylo skoro ani vidět.
Byl mi přidělen kůň jménem Chorál, Sue mi sdělila, že miluje mrkev a mezi jeho povahy patří domýšlivost, rošťáctví, ochotnost a ohleduplnost. Byl zbarvení grošáka.
Vyrazili jsme k výběhům pro Chorála, abychom ho mohli osedlat na mojí první hodinu. Zrovna se pásl u protější strany výběhu, ale když mi Sue poradila abych vytáhla kousek mrkve okamžitě zbystřil a klusem se k nám rozběhl. Asi 3 metry od nás zastavil,aby se ujistil, že mu nic nehrozí. Pochvíli ke mě přišel a snědl mrkev. Byla jsem tak šťastná a chytla ho za ohlávku z pravé strany (ode mě). Sue mi řekla, že tohle by udělal každý jezdec který už nějakou dobu jezdí a to mě potěšilo, jelikož jsem byla nováček. Odvedla jsem ho do boxu a tak jsem ho vyčistila hřebílkem, hrubým kartáčem a poté jemným. Vypletla z hřívy a ocasu kousky slámy, poté jsem mu háčkem vyčistila kopyta.
Když bylo vše hotovo pustila jsem se do sedlání, které jsem provedla z levé strany. Na Chorákův hřbet jsem umístila pod sedlovou deku a na ní sedlo a zapnula podbřišník. Uzdění bylo asi také v mé podobě zajímavé, protože mi Sue musela pomoci. Nejdříve si Uzdu připravila a poté dala udidlo do huby koně, přetáhla nátylník uzdečky opatrně přes uši. Nakonec zapnula nánosník a podhrdelník, ke kterému ještě dodala, že musím mít mezeru minimálně na 2 prsty.
Poté mi Sue dovolila odvést Chorála do haly, kde jsem poprvé měla jet. Když jsem viděla tu jízdárnu z venku připadala malá, ale vevnitř byla obrovská a moderně zařízená, stejně jako zbytek ranče.
Sue připnula Chorála na lonži a nejprve ho nechala objet asi 5 koleček krokem poté ho přinutila lehkým mlasknutím, aby přešel do klusu. Byl to ten nejkrásnější koník, a ten lehký klus. Byla to prostě krása. Než jsem se vzpamatovala Chorál už cválal, bylo vidět, že má za sebou léta výcviku.
Když jsem pak na Chorála z levé strany nasedala, ani se nehnul, ale jak mile jsme přešli do kroku, začal klusat. Sue ho zpět zpomalila do kroku a já jen civěla. Vysvětlila mi jak sedět mít nohy atd. a také jak ho pobídnout, aby mě zaznamenal ale aby ho to nebolelo. Zbytek hodiny probíhal krásně, ale až moc rychle. Když jsem si pak zvykla na klus Sue mi ukázala jak vysedávat, po nějaké době jsem se s koněm sladila a strašně mě to bavilo. Cval, byl o něco rychlejší a proto jsem se musela dívat na to abych nespadla. Když jsme pak toto odjezdili Sue mi sundala třmeny. Šlo o zvyk a tak nějak jsem se stále nakláněla. Ale když jsem si poté zvykla v kroku, zkusili jsme klus. To bylo také něco, ale cval už jsem nezvládla a spadla proto mi Sue slíbila, že příští hodinu na tom zapracujeme. Poté mi zase vrátila třmeny. A vše jsme zopakovali, ale tentokrát na druhou stranu lonže. Asi 5 minut před koncem hodiny mě Sue nechala, abych si s Chorálem objela krokem jízdárnu a tím ho vykrokovala. Když pak Chorál vychladl odvedli jsme ho do stáje, kde jsme ho odstrojili. A to takhle nejdříve jsme uvolnili podbřišník, poté jsme sundali sedlo ze hřbetu, pod sedlovku a také uzdečku. Rozepli jsme nánosník a podhrdelník. Chytli nátylník a opatrně stáhli přes uši a Chorál už naučeně otevřel hubu a udidlo vypadlo samo ven. Poté jsme mu dali ohlávku a přivázali, aby se nevyválel nebo nezačal couvat a podobně. Postup čištění koně byl stejný jako když jsme ho ošetřovali před jízdou. Tudíž hřebílkem, hrubým kartáčem, jemným kartáčem srst a kopyta háčkem. Z ocasu jsme nemuseli slámu vyplétat, protože se nikde nevyválel. A nakonec jsme mu ještě houbou umyli hubu od "pěny".
Poté jsem Chorála odvázala a společně se Sue ho odvedli do výběhu. Po cestě mi zatím vyprávěla o své první jízdě na koni. Když jsme došli k výběhu vyndala jsem z kapsy mrkev a dala jí Chorálovi, který jí okamžitě sežral. Byla jsem tak šťastná, že jsem mu dala na čumák pusu a on mě za to olízl, bylo to jako v pohádce, ještě jednou jsem ho poté pohladila a pustila, Chorál se okamžitě otočil a tryskem se rozeběhl za ostatními koňmi. Když jsem pak pokračovala se Sue zpět ke stáji, mamka na mě už čekala a celá zářila napětím, co jí budu vyprávět, proto jsem se se Sue rozloučila a domluvila na další lekci, která se měla konat už nevidět.
Tak tohle je můj příběh! 
hunter: Příjmací zkoušky
V břiše jsem měla motýlky a myslela jsem že snad umřu.Nervozita byla opravdu strašná věc.I když jsem se těšila až uvidím Florestu tak jsem byla přece jen nervózní.Konečně jsme zastavili a já vystoupila z auta.Vzala jsem si batoh rozloučila se s mámou a vydala se vstříc novému dobružství.Areál byl rozlehlý a velmi pěkně zařízený.Všude se pohybovali členky s koňmi.Došla jsem ke stájím kde byla taková starší blondýna.Přišla jsem k ní a slušně pozdravila:,,Dobrý den.´´Byla jsem pořád trošku nervózní ale už jsem neměla v břiše motýli.,,Ahoj,já jsem Sue a provedu tvými přijmačkami´´řekla žena a vlídně se na mě usmála.,,Tak fajn,zajdi si do šatny a odlož si tam batoh a pak se sejdem u sedlovny odkud vezmeš potřebné věci k odchytu koně´´řekla a ukázala na dveře na konci stáje.Až ke dveřím jsme šli spolu a Sue pak vešla do sedlovny a já do šatny.Odložila jsem si batoh a vydala se za Sue.Vezmi támhle tu ohlávku s vodítkem a tady tuto bednu s čištěním.Ohlávku jsem si hodila na rameno a do ruky si vzala vodítko s bedínkou.Bedínku jsme odložili na uvazišti a vydali se k výběhu kde byli klisny a valaši.Sue mi ukázala který je z koní je Chorál.Byl to krásný grošák který vypadal celkem přátelsky.Sue mi dala mrkev a já vešla do ohrady.Pomalu jsem přišla ke koni a pohladila ho jemně po krku.Zvedl hlavu a vzala si ode mě mrkev a já mu mezitím než ji skřoupal nasadila ohlávku a připla vodítko.Mlaskla se a s ním po boku se vydala dolů za Sue.Sue jen přikývla a otevřela mi ohradu.,,Děkuji´´poděkovala jsem a zastavila na cestičce.,,Teď půjdeme na uvaziště kde ho přivážeme a ty se půjdeš převléct pak zajdeme pro výstroj,vyčitíme Chorála a nakonec ho nastrojíme´´řekla milým hlasem.Zastavili jsme u naší bedínky s čištěním a Sue mi ukázala jak mám správně koně přivázat.Zašla jsem se tedy převléct do šatny.Byli tam nachystané krásné černé rajtky,vysoké naleštěné boty,černé rukavice a helma.Když jsem se konečně nasoukal do vysokých bot tak jsem se vydala za Sue do sedlovny.,,Ta helma je ti trochu větší ukaž trochu ti ji dotáhnu´´řekla Sue a tak taky udělala.Vzala jsem hnědé sedlo,uzdečku,podsedlovku,chrániče a podbřišák a vydala se k uvazišti.Všechno jsem tam odložila a vrhla se k bedínce s čištěním.Vzala jsem kopytňák a sklonila se k prvnímu přednímu kopytu.Opatrně jsem vybrala bláto,hnůj a kamínky a pak jsem přejela celé kpyto kartáčkem.Tak jsem ro udělala u všech tří kopyt a pak jsem si vzala hřeben.Pěkně jsem učesala krásně zastříhanou hřívu a vrhla se znovu k bedínce.Vyhrabal jsem gumové hřbílko a krouživými pohyby jsem Chorála celého promasírovala.Zřejmě si užíval.Teď jsem vzala tvrdý kartáč a pěkně Chorála očistila od prachu s bahna.Teď jsem vzala měkký kartáč a nejprve očistila hlavu a pak teprve tělo.Konečně byl dokonala čistý.Znovu jsem vzala hřeben a pěkně mu pročesala ocas.Teď mi Sue padala kyblík s vlažnou vodou a tři houbičky.Umyla jsem Chrálovi nejprve hubu a nozdry,pak druhou houbičkou oči a nakonec tou třetí místo pod ocasem.Teď jsem vzala podsedlovou dečku a dala ji Chorálovi na kohoutek.,,Trošku víc dozadu´´řekla Sue a já posunula dčku víc dozadu.Na ni jsem opatrně položila sedlo a zapla suchý zip na zápinky k podbřišníku.Nejprve jsem skontrolovala jestli ani na jedné straně není podsedlovka skrčená a pak jsem nadzvedla podsedlovku a posunula to hodně dopředu a pak kousek zpátky aby neměl Chorál postavené chlupy.Zarazila jsem podsedlovku do přední rozsochy aby se Chorál neodřel.Teď jsem vzala podbřišník a zapla ho na levé straně.Pak jsem Chorála obešla zepředu a zapla podbřišník na pravé straně.Na každé straně jsem měla podbřišník provlečen poutkem od podsedlovky aby neklouzala dozadu.Teď jsem vzala chrániče a nejprve jsem nasadila přední a pak zadní.Na všech nohách zipem ven.Teď jsem si vzala uzdečku a přehodila Chorálovi otěže přes hlavu.Odepla jsem vodítko sundal mu ohlávku a chytla si ho na nose.Levou rukou jsem mu držela hlavu a uzdečku a pravou jsem roztáhla slintáky a vložila mu do huby udidlo.Pak jsem přetáhla nátylník přes uši a vytáhla z pod čelenky hřívu.Nakonec jsem zapla podhrdelník a nánosník.Sue šla pro lonž a lonžovací bičík.Pak jsme se vydali do haly.
Trénink
Sedla jsem si na tribuny a Sue pořádně zamotala třmeny aby nepadali.Připla Chorálovi lonž a povolila ji.Mlaskla a Chorál se okamžitě rozešel.Měl krásný a ladný krok.Sue se soustředila pouze na Chorála a já se soustředila na vrabce který létal kolem nich.Hala byla opravdu prostorná.Po několika minutách kroku na pravou ruku Sue přehodila lonž a Chorála otočila.Pak opět pokračovala v okrokování.Chorál už vypdala uvolněně a najednou Sue znovu mlaskla.Chorál za chvilku přešel do klusu a ladně klusal.Měl prostorný klus.Naposledy jsem jela na malém poníkovi a ten oproti Chorálovi cupital.Měla jsem trošku strach jak to se mnou dopadne až se vyhoupnu do sedla.Sue zase změnila směr a znovu Chorála mlasknutím vybídla ke klusu.Už mě začínalo nudit sledovat toho vrabce jak závodí s Chorálem a tak jsem radši sledovala to krásné a mohutné zvíře které by mě mohlo jedním jediným krokem zabít.No co aspoň umřu s někým koho jsem měla ráda.Teď Sue mlaskla na posled a Chrál nádherně nacválal.Jeho cval byl tak úžasně pravidelný opravdu poník se koni nevarovná.Bylo těžké nic neříkat a jen nechat Sue klidně pracovat.Za několik minut znovu změnila ruku.Bylo na Sue vidět že s koňmi pracuje opravdu dlouho.Konečně byl Chorál připraven na to abych se na něj vyšvihla.,,Tak pojď´´řekla Sue a já k ní došla s nedočkavým pohledem.Stáhla jsem si třmeny a dotáhla podbřišník.Pak jsem se vyhoupla do sedla a srovnala jak jsem to znala z videí na internetu.Sue mi trochu upravila nohu jinak nic.,,Můžeš´´řekla Sue a já zmáčkla holeně.Uvolnila jsem se a snažila se pánví kopírovat pohyb koně.,,Máš pěkný sed akorát špičky ke koni´´řekla Sue a usmála se na mě.Já jsem se na ni taky usmála a dala jsem špičky víc ke koni.,,Tak jo teď vytáhni nohy ze třmenů a přehoď je přes přední rozsochu´´řekla Sue a já vytáhla nohy ze třmenů a sklonila se pro třmen.Nachala jsem přiložené holeně a snažila se držet nohy tak jak je držela ve třmenu.,,Teď si lehni´´řekla Sue se šibalským pohledem.Pomalu jsem se položial ale pěkně mě tlačila zadní rozsocha.Pak jen kývla a já se zvedla.,,Snaž se dosáhnout Chorálovi na čelo ale tak abys nezvedla zadek a nepohnula s noham´´řekla a já se snažila to udělat podle jejích představ.Pomalu jsem sklouzla po krku až na hlavu ale na čelo jsem opravdu nedosáhla.,,Dobrý to stačí´´řekla Sue a doufala jsem že nebudu dělat něco zase tak namáhavého.,,Teď zastavím a uděláš kolotoč´´ řekla Sue a zastavila Chorála.Já jsem nejprve přehodila pravou nohu přes krk pak levou přes záď,pravou přes záď a nakonec levou přes hlavu.,,Výborně´´řekla Sue a vytasila na mě svůj obrovský úsměv.,,Teď sundej třmeny a skus so nich dát nohu po slepu´´řekla.Já jsem na poníkovi měla nohy pořád venku a tak jsem tento cvik hrevě zvládla.,,Naklusej´´řekla Sue a já skoro nemohla dýchat.Pobídla jsem Chorála do kroku a pak jsem přesunula vnitřní holeň za podbřišník a jemně je zmáčkla.Chorál se rozklusal a já ze začátku nemohla najít rytmus až pak jsem konečně začala vysedávat.,,Skus pracovní sed´´řekla Sue a já si zasedla.Snaažila jsem být uvolněné a zároveň v tom sedle nedrcat.No řeknu vám bylo to zastrest.,,Už můžeš zase vysedávat´´řekla Sue a já si zase chytla rytmus.Pak jsem si přesedla na druhou nohu a klusala dál.,,Teď zastav a změníme směr´´řekla a já si zasedla do sedla trošku víc do zadu zpevnila se a mírně přitáhla otěže.Chorál přešel do kroku a pak zastavil.Sue odepla lonž a já Chorála otočila.Pak ji Sue připla a šla si zase stoupnout na své pěkně vyšlapané místo.Já jsem Chorála podbídla do kroku a objela si s ním pár koleček v kroku na volné otěži aby nebyl zadýcháný.Pak na mě Sue kývla a já ho vybídla.Začal klusat a já zase chvilku hledala rytmus pak jsem ho opět našla.,,Do kroku´´řekla Sue.,,Zase si dej třmeny před přední rozsochu´´řekla.Já jsem je zase vytáhla a znovu jsem CHorála vybídla do klusu.,,Špičky ke koni´´řekla Sue a já svou chybu okamžitě napravila.,,Hlídej si ruku máš ji neklidnou´´´řekla a já se snažila abych si ruce uvolnila víc v ramenách a zastla jsem spíš více od loktu dolů.,,Sundej třmeny a najdi si je v klusu´´řekla Sue.Já jsem je tedy spustila dolů a nejprve jsem si našla třmen špičkou a pak jsem do něj vklouzla celou nohou.Měla jsem ale stále přiložené holeně jak to bylo v tom videu.,,Už můžeš zastavit odpnu ti lonž a vykrokuješ Chorála na volné otěži´´řekla Sue a já Chorála zastavila a počkala až Sue ode mě odstoupí.Pobídla jsem Chorála do kroku a vydala se na stěnu na levou ruku.Povolila jsem otěže a nechala Chorála jít svým krokem.Za deset minut jsem změnila ruku a pokračovala.Krokovali jsme 20 minut.,,Tak už pojď´´řekla Sue a postavila se.Já jsem seskočila vytáhla třmeny a vydala se za Sue.Na uvazišti jsem Chorála odstojila a vyčistila.Pak jsme společně se Sue Chorála odvedli do výběhu a šla jsem se převléct.Pak jsem se rozloučila a zavolala mamce aby pro mě přijela.
mary*: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Když jsem vylezla z auta tak mě s úsměvem vítala už Sue se slovy. “Ahoj Mary tak si se přeci jen rozhodla vrátit zpět na florestu“. Ano hrozně jste mi tu chyběli“ Odpověděla jsem s úsměvem. “Tak jo Mery běž se převlíknout však ty víš co se bude dít“ řekla Sue. … vyrazila jsem do šatny tam jsem se převlékla do jezdeckého, chvilku jsem tam mlčky seděla a v tichosti jsem přemýšlela, jestli je tu něco nového nebo jestli si někdo jiný po mém odchodu vzal Eróta do péče… Když jsem se akorát zvedala tak do klubovny přišli Nell s Lou… “Ahoj Mary tak Sue přeci jen měla pravdu “ přivítali mě obě holky naráz s úsměvem. “Ahoj holky tak co je tu nového?“ pozdravila jsem holky a začla jsem se vyptávat. “nové členky, a trošku pozměněný areál ale to už víš teda, až na pokoje taky vypadají jinak, nech se překvapit“. “A co Erós má ho někdo v péči nebo ho nikdo nejezdí?“. Holky se obě zadívali do země zmateně a pak se podívali na mě a řekli “Myslím, že se mu chybíš“ řekla Nell. “Nikdo ho v péči nemá “ řekla Lou … No nic holky já poběžím za Sue kvůli přijímačkám tak se tu mějte a zatím Ahoj…“ Rozloučila jsem se s Holkama. “Ahoj Mary tak zatím a hodně štěstí “… cestou k Sue do kanceláře jsem se rozhlížela po areálu, jestli někde neuvidím ještě někoho známého… přišla jsem ke dveřím kanceláře a zaťukala jsem, z kanceláře se ozvalo “dále“ tak jsem tedy vstoupila “Ahoj Sue omlouvám se, že jsem se zdržela, že jsem se potkala s Lou a Nell v šatně“ v okamžiku jsem se omluvila za pozdní příchod. “V pořádku nic se neděje, holky tě viděli u brány, ale nevěděli to jistě, jestli to jsi ty nebo ne tak se museli jít přesvědčit“ odpověděla Sue… “No tak jdeme pro Chorála co ty na to“. Řekla Sue a vyrazili jsme z kanceláře ke stájím pro Chorálovu ohlávku a pak k výběhu. Cestou k výběhu jsem se Sue vyptávala, co je nového tady a taky mě zajímalo co Erós. Než jsme došli k výběhu tak jsme si pověděli všechno, co jsme chtěli. Když jsme přišli k výběhu tak už u ohrady se nikdo nepásl tak jsme se Sue vlezli do výběhu a vydali jsme se pomalu, ke stádu koní co se páslo opodál, jako první zvedl hlavu Erós okamžitě ke mně vyrazil klusem tak jsem ho chvilku drbala, ale pak jsem se Sue vyrazila hledat grošáka jménem chorál, když jsme ho našli tak jsem k němu pomalu vyrazila a promlouvala jsem k němu a než jsem ho připla tak jsem mu dovolila, aby si mě očichal. Když jsme přišli k Sue, tak jsme vyrazili k východu výběhu který nám Sue otevřela a my jsme s Chorálem vyšli z výběhu a počkali jsme na Sue, potom jsme vyrazili k uvazišti. Když jsme došli na uvaziště tak mi Sue řekla, ať ho připnu na provazy, které vyseli po stranách a ať si dojdu pro čištění, které je v šatně, že tu počká, když jsem se vrátila ze šatny s čištěním tak jsem Chorála vyhřebelcovala, vyčistila jsem mi kopyta, vyčesala ocas a hřívu, pak jsem nauzdila Chorála, nasedlala jsem ho a nasadila jsem mu kamaše. Pro jistotu Sue požádala o překontolování, jestli je všechno tak jak má být v pořádku. Sue mě poslala, ať jdu se horálem do haly, že si ještě vezme lonž s bičem a sejdeme se v hale. Když jsme s Chorálem přišli k hale tak jsme počkali na Sue a pak jsem křikla dveře. Nikd se neozíval tak Sue otevřela vchod do haly a my jsme vešli s Chorálem dovnitř. Došli jsme do středu jízdárny, kde jsem Chorála předala Sue. Sue si ode mě převzala Chorála otěže a vysvětlila mi, že ho nejdřív rozehřeje na lonži a až pak si sednu během té doby, co mi všechno vysvětila tak si připla Chorálaa na lonž a odepla mu otěže, a podala mi je pak stáhla třmeny a přehodila je křížem přes sedlo, pak vyslala Chorála na kruh. Já jsem si stoupla vedle Sue, abych mohla více pozorovat, jak se Chorál pohybuje. Chorál byl stočený hlavou do kruhu a na kruhu se pohyboval, svižným krokem si kráčel na kruhu po, pár kolečkách mu dala Sue povel ke klusu a lehce švihla bičíkem ve vzduchu. Chorál se rozklusal přirozeným ladným klusem, jeho klus byl tak energický a ladný až se mi nechtělo věřit, že takový koník jako on, chvílemi pohazoval hlavou jako by říkal. “Já jsem tady, díky komu máš možnost se dostat na akademii“. S úsměvem jsem chvíli pozorovala Sue, jak se soustředí na práci s koněm ze země, pak jsem se zaměřila opět na Chorála, po chvíli dostal od Sue povel ke cvalu, jeho cval byl ladný a energický. Po pár kolečkách ho Sue zpomalila do kroku a přitáhla jemně Chorála za lonž na znamení že má přijít k ní. Sue přepla lonž na druhou stranu a odehnala Chorála zpět krokem na kruh po pár kolečkách mu dala povel ke klusu a pak do dalších pár kolečkách ho Sue nechala přejít do ladného cvalu. Po chvíli Sue Chorála zastavila a kývla na mě, ať jdu k ním. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila jsem k Sue a Chorálovi. V duchu jsem si řekla tak je to tady buď anebo, ať se stane co se má stát. Podala jsem Sue otěže které připla zpět na uzdečku a pak mě Sue řekla, ať si nastavím třmeny a utáhnu Chorálovi podbřišník, nadzvedla jsem bočnici a utáhla, jsem Chorálovi podbřišník, jak to jen šlo a pak jsem si upravila třmeny. Tak a teď se Mary vyhoupni do Chorálova sedla. Když už jsem seděla na Chorálovi tak Sue řekla, ať svážu otěže a přehodím třmeny zpátky křížem přes sedlo, že je teď nebudu potřebovat. “Tak a teď si vyzkoušíme tvojí rovnováhu“ řekla Sue. Narovnej se, bradu mírně nahoru, prošlápni patu, co to jen jde. Fajn a teď Chorála pobídni do kroku a až ho pobídneš tak roztáhni ruce. „Správně, po chvíli mi Sue řekla, abych ho pobídla do klusu a nechal ruce stále roztažený. Po chvíli Sue dala nečekaně povel ke cvalu, no málem jsem spadla tak jsem se chytla sedla, abych se srovnala, pak jsem opět rozpažila ruce. Po chvíli Sue nechala valáška přejít do kroku a řekla mi, ať si udělám mlýn nejdřív v zastavení a pak párkrát v kroku, po chvíli jsem dostala za úkol dotknout se pravou rukou levé špičky boty a obráceně a párkrát zopakovat. Fajn to bychom měli, vezmi si třmeny a otěže teď si vyzkoušíme, co zvládneš ano? Tak nakluš Chorála a chci vidět dvě kolečka v klusu ve stehenním sedu fajn dobře to by, jsme měli tak přejdi do lehkého klusu a sedni si víc na zadek to je ono Mary a nedopadej tak tvrdě do sedla, protože mu takhle ničíš záda tak to už je lepší pracovní klus. Přestala jsem vysedat a pobídla jsem Chorála aby nezpomaloval do kroku. “Tak a teď nacválej“ řekla Sue tak jsem pobídla Chorála do cvalu a přešla jsem do steheního sedu abych Chorálovi odlehčila záda. “Fajn dobře ale teď si sedni do sedla“ řekla Sue. Tak jsem teda zasedla sebrala jsem si víc Chorála na otěž. “Fajn dobře a teď přejdi do zastavení“ řekla Sue. Zlehka jsem jsem přitáhla otěže a přešli jsme do klusu a po chvlíli do kroku. “Fajn ta to by jsme měli a teď dě pustím a zkusíš si jízdárenské povely ano?“ řekla Sue. Kývla jsem hlavou na znamení, že rozumím. pobídni Chorála do lehkého klusu a udělej vlnovku o 4 obloucích, vždy před obloukem si musíš přesednout, abys nevysedala na špatnou nohu. Když jsem dokončila cvik tak jsem poplácala valáška po krku, velký kruh jedenkrát kolem. Pozorně jsem Sue poslouchala, jaké povely mi říká a já se je snažila co nejlépe splnit. Pak mi Sue řekla, ať dám pobídku do cvalu a udělám 3x cvik od stěny ke stěně na obou dlouhých stranách a pak abych diagonálou změnila směr, když jsem dokončila cviky tak mi Sue řekla ať si i na tuhle stranu také udělám 3x na dlouhých stěnách, od stěny ke stěně. Když jsme měli splněno tak mi Sue řekla, ať si uděláme velký kru a vlnovku o 4 obloucích. Tak jsme opět se Shakespearem přešli do lehkého klusu, ve kterém jsme udělala velký kruh jedenkrát kolem, pak jsem zopakovala vlnovku o 4 obloucích, jak řekla Sue. Chorál byl pod sedlem poslušný a jeho chody byli příjemně překvapující až šokující, když jsem dokončila cvik o 4 obloucích, tam mi Sue řekla, ať Shakespeara vykrokuju. Po vykrokování jsem ze Shakespeara sesedla, vytáhla jsem třmeny nahoru, povolila jsem mu podbřišník, pak jsem mu rozepla nánosník, když jsem přehodila Chorálovi přes hlavu otěže tak jsem se otočila na Sue. Sue mě s úsměvem pochválila a zeptala se, jestli můžeme vyrazit ke stájím, když jsem kývla, že jo tak jsem se Shakespearem vyrazila za Sue. Sue nám otevřela vrata, abychom mohli projít, potom jsme vyrazili s Chorálem ke stájím. Pak mě Sue celou dobu sledovala z povzdálí na uvazišti jsem Chorála odsedlala, Sundala jsem Chorálovi uzdečku a nasadila jsem mu ohlávku, pak jsem Chorálovi vyhřebelcovala srst, vyčesala opět hřívu, vyčistila kopyta, které jsem před mazáním pořádně promáčela a odvedla jsem Chorála zpět do výběhu, ve výběhu jsem mu rozepla a sundala ohlávku, chvilku jsem Chorála pozorovala s úsměvem, jak vyvádí, potom jsem se vrátila do stáje. Když jsem došla zpět do stáje tak jsem nejdřív vzala uzdečku k vodě, abych omyla udidlo a slintáky, potom jsem se vrátila pro sedlo a odnesla jsem Chorálovo sedlo a uzdečku do sedlovny, kam patří. Když jsem se vrátila k uvazišti vzala jsem Chorála ohlávku s vodítkem a čištění. Ohlávku jsem odnesla do stáje na místo, kde jsme jí vzali, čištění jsem odnesla do šatny z místa, ze kterého jsem si ho půjčila. Když jsem se vrátila k Sue tak mě poslala zpět do šatny, abych se převlékla a abych si zavolala domu. Pak jsem se vyrazila převlečená s taškou na zádech k Sue. Když jsem došla k Sue tak mi řekla, že než přijedou pro mě tak mi ukáže volné koně, jestli chci nebo jestli se vrátím zpět na Eróta. Kývla jsem tedy, že se mile ráda podívám ale už jsem předem rozhodnutá se vrátit k Erótovi, odpověděla jsem jí. Oki já s tím docela i počítala odpověděla s úsměvem a vyrazili jsme na prohlídku koní. Všechny koně co mi Sue ukázala, byli nádherný. Akorát když jsme dokončili prohlídku koní tak mi přišla SMS. Zeptala jsem se Sue, jestli si to můžu přečíst, odpověděla mi, že bych si tu SMS měla přečíst, jestli už u brány na mě nečeká auto. Po přečtení správy jsme vyrazili ze stáje směr výjezd, kde už na mě čekali Shane a Damon v Autě. Když jsme došli k východu tak jsem pohladila Dalilu a pak jsem se rozloučila se Sue a vyrazila jsem k autu, do kufru jsem si dala tašku a vlezla jsem si na zadní sedadlo, než jsem zavřela dveře od auta tak mi Sue ještě řekla: Doufám, že když si se rozhodla k nám vrátit, že nám zase neutečeš . Budeme se tu na tebe těšit zatím ahoj a usmála se. S úsměvem jsem Sue poděkovala a slíbila jsem jí, že se tentokrát nevzdám, a oznámila jsem jí, že bych se sem ráda vrátila a že se na ně taky těším . Zavřela jsem dveře od Auta a zamávali jsme si ještě naposledy se Sue a Auto se rozjelo domu.
rolnička: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Již po třetí jsem stála v šatnách, které jsem tak moc dobře znala. Šatny, které jsem tak milovala, ale vždy jsem byla nucena je opustit. Šatny, které naplňovala nádherná vůně sena, koňského krmení a samotných koní.
Jen jsem se přezula do holinek a vyrazila ven. Před stájemi stála Sue s ohlávkou, vodítkem a úsměvem od ucha k uchu, jak je u ní zvykem. "jsem ráda, že vidím známou tvář!" řekla a my jsme si přátelsky podaly ruku. Pak mi podala ohlávku a vodítko. "Však ty už to znáš." řekla s úsměvem a já přikývla. "Jaký kůň je tento týden na přijímačky?" zeptala jsem se a přehodila si ohlávku s vodítkem přes rameno. "Pokud se nepletu, je to Chorál." řekla Sue zrovna když jsme procházely hlavní bránou a mířily k výběhům. Byla to nádhera, zase to po dlouhé době vidět. Nádherné, obrovské výběhy, které mi přišly snad nekonečné. Ve výbězích, klidně se popásající koně, kteří si užívají posledního slunka. Chtělo se mi brečet. Měla jsem nesmírnou radost, že tu můžu znova být a cítila ještě větší odpovědnost. Tentokrát už to nesmím zkazit!
Než jsme došly k výběhům, Sue mi povídala, co všechno se stalo za tu dobu, co jsem tu nebyla. A že toho bylo hodně..
Když jsme došly k výběhům, Sue mi otevřela branku. Když jsem prošla, zase jí za mnou zavřela a čekala na mě. Vyrazila jsem do nitra výběhů a pohledem vyhledávala ušlechtilého šimla. Netrvalo to dlouho a našla jsem ho. Upozornila jsem na sebe zapískáním, na což Chorál reagoval nečekaně. Zvedl hlavu, nastražil uši a rychlým klusem se vydal ke mě. "No nazdar šmudlo!" pozdravila jsem ho se smíchem, když ke mě doklusal a začal mi očmuchávat okolí kapes. "Chtěl by si něco dobrého, ano?" usmála jsem se a vyndala z kapsy pamlsek. Chorál ho s radostí zchroupl a šmejdil dál. Pohladila jsem ho mezi předníma nohama, tam kde to má rád a on se začal, dle jeho zvyků, ksichtit. Měla jsem radost. Po dlouhé době zase u koní. Když už se Chorál přestal "usmívat", nandala jsem mu ohlávku a připla vodítko. Vyrazili jsme směrem k brance, kde čekala Sue a drbala Lady. Když jsme přišli k nim, Sue nám otevřela, pohlídala, aby žádný kůň neutekl a zase za námi zavřela. Všichni jsme se vydali ke stájím.
Když jsme došli do stájí, zavedla jsem Chorála k vnitřímu uvazišti, kde jsem ho uvázala a šla si pro čištění. Mezitím dorazila i Sue. "Tak..vyčisti si ho, nastroj a přijď do haly. Já si ještě musím něco vyřídit. Sejdeme se tam!" zamávala za běhu a já jsem jí s úsměvem zamávala zpět. Položila jsem tašku s čištěním na zem a vyndala si kartáč a gumové hřbílko. Začala jsem čistit Chorálovo tělo, díky bohu nebyl moc špinavý. Krouživé pohyby hřbílka si užíval, stál hezky uvolněně a odpočíval. Když bylo hotové tělo, přesunula jsem se k nohám, na ty jsem si vzala tvrdý kartáč. Vyčistila jsem každou nohu, kartáčem jsem vzala také kopyta, která byla zaprášená. Pak jsem se chopila kopytního háčku a dala se do čištění kopyt. Když jsem čistila přední kopyta, Chorál mi začal ohledávat zadní kapsy, takže to lochtalo a já se musela smát. Jinak byl moc hodný a šikovný, fajn na péči. Nakonec jsem rozčesala hřívu a ocas a bylo hotovo. Uklidila jsem všechno čištění zpět do tašky a vrátila jí na místo. Pak jsem došla do sedlovny pro sadu na přijímací zkoušky, byla to všestranná sada, moc hezká. Donesla jsem si k uvazišti tedy podsedlovou dečku, sedlo, uzdečku a chrániče. Položila jsem Chorálovi na hřbet podsedlovou dečku a zkontrolovala, zda někde není přehnutá. Vše bylo v pořádku a tak jsem vzala krásné hnědé všestranostní sedlo a položila ho na dečku. Zapla jsem podbřišník s beránkem, všechno to bylo tak hezky udržované! Pak jsem Chorálovi nasadila chrániče, alespoň doufám, že jsem je nasadila správně, musím si to pak nechat od Sue zkontrolovat. Tak, už jenom nauzdit a můžeme vyrazit. Chvilku jsem se prala s uzdečkou, byla celá nějaké přetočená, až mi to motalo hlavu, ale nakonec jsem svůj boj proti uzdečce vyhrála! Sundala jsem Chorálovi ohlávku a přetáhla mu jí přes krk. Pal jsem Chorálovi nabídla udidlo, ten zaasistoval a tak jsem ho chtěla pochválit, jenže než jsem se nadála, Chorál udidlo zase vyplivl. Podruhé už si ho vzít nechtěl a tak jsem mu do koutku huby strčila palec, ten musel chtě nechtě hubu otevřít a já mu do ní vložila udidlo. Přetáhla jsem uzdečku přes uši, upravila hřívu, zapla podhrdelník a nánosník. V jedné ruce jsem držel Chorála, druhou rukou jsem si na hlavu nandala helmu a vzala si na záda páteřák. Pak jsem s Chorálem vyrazila do haly.
V hale už čekala Sue, zrovna akorát rozmotávala lonžku. "Super, zvládli jste to dobře?" optala se hned, jak si mě všimla. "Ano, ano, všechno v pořádku, můžeš se jenom prosím podívat, jestli jsem nandala ty chrániče dobře? Vždy se v tom nějak ztrácím.." zasmála jsem se a Sue pohotově přiskočila a koukla se na chrániče. "Jo, vypadá to dobře." koukla se a na chvíli se odmlčela. "Tak fajn, dotáhni ho a odepni oteže, nejprve ho olonžuji, však víš." usmála se a já uposlechla rozkazů. Dotáhla jsem Chorálovi sedlo a potom odepla otěže, které jsem si vzala k sobě a usadila se do písku. Sue vzala Chorála na střed a začala ho lonžovat ve všech chodech. Já jsem se zatím porozhlédla kolem. Hala se moc nezměnila, řekla bych, že jsou zde nová drezurní písmena, ale to bylo jediné, čeho jsem si všimla. Pak jsem sledovala Sue a Chorála. Sue vypadala u všeho co dělala hrozně profesionálně, bodejď by ne. Chorál měl velice prostorné, krásné chody. Sám si balil hlavu, prostě radost se na to všechno dívat. Já jsem se před jízdou také protáhla. Pak už si mě zavolala Sue. Vzala si ode mě otěže a "přistavila" mi ruku. "Dnes bez třmenů, tak šup, vyskoč." usmála se a já jsem pokrčila levou nohu, kterou Sue chytila a na tři mě vyhodila do sedla. Třmeny jsem překřížila přes kohoutek, usadila se a kývla na Sue, že můžeme začít. Nejprve mi Sue připomněla základy hezkého a pohodlného sedu jak pro koně, tak pro jezdce. Připomněla mi linie, které by měly při správném sedu být, jak mít paty, špičky, holeně. Když jsem v kroku seděla alespoň trochu podle Sueniných představ, pobídla Chorála do klusu. Ten okamžitě přešel. Jeho prostorné chody byly moc pohodlné, já se snažila udržet si sed. "Polož si ruce na stehna, zklidni si je!" řekla mi Sue a já jsem podle rozkazu učinila. "Ták, super, teď rozpaž." přišel další rozkaz. Já jsem rozpažila ruce a hrála si na "koňské letadýlko". "Tak dobrý, můžeš vrátit ruce na stehna. Teď zkusíš přejít do kroku pomocí tvého sedu. Žádné hlasové pobídky, jenom sed." Zkusila jsem to tedy. Sedla jsem si hlouběji do sedla, paty více prošlápla a trochu posunula dopředu. Cítila jsem, jak Chorál zpomaluje klus, chvilku to trvalo, ale nakonec přešel do kroku. Poplácala jsem ho po krku a Sue změnila směr. "Tak, teď už si dej dolu třmeny, snad ti budou, kdyby ne, řekni si, klidně ti zastavím." Sundala jsem opatrně třmeny a zkusila si jejich délku. Každý sem při kroku a jednu dírku zkrátila a zkusila se v nich postavit. Řekla bych, že teď byly vyhovující a tak jsem směrem k Sue zdvihla palec. Ta se usmála a pobídla Chorála do klusu. "Tak a hezky lehký klus, vysedávej, hlídej si nohu." řekla Sue a já jsem se podívala, kdy je vnější noha vpředu a vysedla. "Super!" pochválila mě Sue. "Tak, teď si sedni do pracovního klusu, zkus si ho sedem trochu zpomalit, neoddaluj holeň." Zasedla jsem a zkusila Chorála trochu zpomalit sedem, díky bohu na toto reagoval docela dobře. "Tak a teď si stoupni do stehenního sedu!" usmála se Sue a dala mi další rozkaz. Postavila jsem se v třmenech, více se chytla kolenama a vydržela jsem ve steheňáku jedno kolečko! "Tak super!" řekla Sue a zastavila Chorála. Připla mu otěže, přetáhla je přes krk a podala mi je. "Tak, můžeš ho tu ještě po obvodu vychodit." řekla a pustila Chorála z lonže. Kývla jsem a navedla Chorála na obvod. Obešli jsme kolečko na každou stranu a vrátili se k Sue. "Tak pojď dolů, bylo to dobrý." mrkla na mě povzbudivě a vyrazili jsme zpět do stájí.
Tam si se mnou Sue povídala, než jsem Chorála odstrojila. Nejprve jsem ho oduzdila a dala mu ohlávku. Došla jsem umýt udidlo a uzdečku vrátila na své místo. Pak jsem ho odsedlala, sedlo s podsedlovkou odnesla do sedlovny. Zpocený Chorál nebyl, ale alespoň jsem ho vykartáčovala a vyčistila mu kopyta. Pak mi Sue donesla jeho deku, tu jsem mu dala a zvedla ho do boxu. V boxu jsem mu sundala ohlávku a poplácala ho po krku. Všechny věci, které po mě zbyly u uvaziště jsem vrátila na své místo, včetně kobližku, který jsem odnesla na hnojiště. Pak jsem šla Sue pomoci s přípravou Chorálova krmení. "Moc děkuji za dnešek." řekla jsem, když rochnila ve lněném semínku. "Ale prosím tě, není zač." usmála se Sue a položila kýbl na zem. Společně jsme Chorálovi donesli krmení a já si došla pro věci do šatny.
"Tak ještě jednou moc děkuju!" usmála jsem se, když jsem stála se Sue před hlavní bránou. "Ale!" zasmála se a pokračovala. "Doufám, že tě tu brzy uvidím." "Také doufám, budu se snažit." usmála jsem se a zamávala na pozdrav. Pak už jsem jen šla cestu na autobus a přemýšlela, zda budu na této akademii strávit více dní.
sendy: Po večeři jsem šla na počítač, abych se koukla do mailu.A tam stálo
rosíme dostavte se v pondělí 4.11 v 15:00 do jezdecké akademie Floresta.Byla jsem štěstím bez sebe.Byla neděle večer a já stále čekala do pondělka.Ten mail jsem si pořád četla dokola.Až v pondělí brzo ráno jsem si všimla datumu:4.11.!!!Takže jsem čekala,čekala a čekala.V pondělí tentokrát to správné jsem nešla do školy,abych se připravila.V 13.30 jsme vyjeli.Pěkně jsme bloudili,ale přijeli deset minut před.Tu chvilku jsem ještě seděla v autě a přemýšlela,jestli nemám říct mamce aby zavolala že na příjmačky nejdu.Ale když jsem to chtěla říct,bylo pozdě.
Zaskřípala brána a vyšla mladá paní."Ahoj,ty budeš asi Sendy vid?Já jsem Sue a dneska tě budu doprovázet na příjmacích zkouškách."Řekla.Pomalu jsem koktala,sotva jsem ze sebe vymáčkla jedno slovo:"Do-dobrý den.Ano jsem Sendy.Sue?Moc hezké jméno." "Děkuji",řekla Sue,"Tak pojd zavedu tě do šatny a až budeš hotová,přijd ven."Dovedla mne k šatnám a řekla, že za deset minut bude čekat tady venku.
Tak jsem se převlíkla,teda spíš jsem si sundala moje staré tenisky a nandala si boty na ježdění.Potom jsem vyšla ven a zeptala se Sue jestli bych si nemohla odskočit na záchod.Ta řekla, že ano a ukázala mi kam.Po třech minutách jsem se vrátila a řekla Sue že už jsem připravená.Šli jsme k výběhu a Sue mi říkala,jak to dnes bude probíhat.
Přišli jsme k výběhu a Sue ukázala na koně,na kterém budu jezdit."To je Chorál.Moc milé zvíře."Už od pohledu vypadal že je to klidas.Sue otevřela branku do výběhu a pustila mne.Potom vešla a zavřela.Dala mi vodítko a šla se mnou za Chorálem.Když jsme tam došli,pohladila jsem Chorála po čumáku a dala mu pamlsek, který jsem si připravila.Potom jsem mu karabinu od vodítka připnula na ohlávku.Sue mě pochválila a řekla:"Dobře,vodítko jsi připnula, ale dokážeš ho vyčistit?"V té chvíli jsem trochu zaváhala.Sue mi řekla ,at se nebojím, a že mám zrychlit tempo,jestli prý se nevzpamatuji,tak tady budem do zítřkaPotom jsme šli zase k brance a pak do stáje.
Když jsme stáli před stájí,prošla okolo holčina,která vypadala celkem fajn."Ahoj Sue a nováčku!"Řekla.Sue jí na to odpověděla:"Ahoj Mary!Jak se ti vede?"Mary odpověděla,pozdravila a pokračovala.To Sue udělala to saméozdravila a pokračovala.
Přišli jsme do stáje,Sue mi ukázala kde je uvaziště a Chorála jsme uvázali.Potom mi ukázala, kde vezmu tašku s čištěním.Přišli jsme za Chorálem a Sue si stoupla k sloupu a koukala se jak čistím.Vzala jsem si gumové hřbílko a kartáč.Krouživé pohyby mu dělali asi dobře.Potom jsem kartáčem smetla nečistoty které zůstaly na srsti.Opatrně jsem koně obešla a začala znovu krouživými pohyby a kartáčem smétala.Potom mi Sue řekla, abych hřbílko a kartáč dala zpět do tašky a vzala si háček na kopyta.Ukázala mi jak kopyta čistit.Já vyčistila přední kopyta a Sue zadní.Potom jsem vše uklidila a vrátila se zpátky.Sue zatím přichystala podsedlovou dečku,sedlo,uzdečku a chrániče.Vzala jsem si dečku a dala ji Chorálovi na hřbet.Sue mi ji zkontrolovala a řekla mi, at dečku trochu posunu ke krku.Udělala jsem co mi Sue řekla a vzala si sedlo.Sedlo jsem položila na dečku a Sue mi ukázala jak zapnout podbřišník.Podbřišník jsem tedy zkusila zapnout a kupodivu se mi to povedlo!! Potom jsem nasadila uzdečku,(samozřejmě s pomocí Sue).Chrániče jsem nasadila sama.Potom jsem Chorála vyvedla před stáj,kde mi Sue řekla,at dotáhnu podbřišník.
Došli jsme do haly a Sue pořádně všechno zkontrolovala.Sue mi řekla,at si sednu na zem,že Chorála zahřeje.Zahřála ho ve všech chodech.Než ho zahřála,porozhlédla jsem se po hale.Bylo to tak hezké a nové.Najednou mě Sue zavolala k sobě."Sendy!Pojd sem.Zkus se vyhoupnout do sedla." Zkoušela jsem to a při tom si říkala"Už tam skoro-nejsem."Potom jsem se tam dostala.Sue mi třmeny přehodila do kříže,přes kohoutek a ukázala mi jak držet pořádně otěže."Tak jo,chyt si otěže,soustřeď se na sed,pobízej a koukej se před sebe a ne dolů."Řekla Sue a já jí poslechla.Chytla jsem si otěže,dala jsem patu dolů abych měla hluboký sed,pobízela jsem a koukala jsem před sebe.Udělali jsme tak dvě tři kolečka v kroku.Potom mi Sue řekla,ať dám ruce v bok.Udělala jsem co mi řekla a kolečko jsem takhle vydržela.Potom mi dávala za úkol podobné cviky jako tohle.Když mi řekla ať se posadím,měla jsem Chorála pobídnout do klusu.Klusala jsem kolečko Chorál mi zastavil a začal se drbat na břiše.Trošku mi skousnul botu ale nic se mi nestaloPobídla jsem Chorála do kroku a potom do klusu.V klusu jsem musela upažit.Upažila jsem jak mi Sue řekla a když mi řekla ať dám ruce zase podél těla,tak mi Chorál trochu zakopnul a já slítla.Potom mi Sue řekla, že to bylo celkem dobrý a vyhoupla mě do sedla.Dala mi třmeny a řekla mi, ať koně pobídnu do kroku.Zatlačila jsem holení na břicho koně a on se rozkrokoval.Udělala jsem pár cviků a Sue na mě zvolala abych ho pobídla do klusu.Pobídla jsem ho a on naklusal.Potom co zastavil,změnila jsem směr aby se nám nemotala hlava.Zase to bylo jako předtím:krok,klus a to je vše.Slezla jsem s koně a vytáhla třmeny nahoru.
Potom jsme Chorála zavedli na uvaziště a tam jsem ho postupně odstrojila.Nejdřív jsem na uzdečce rozepla podhrdelník,lícnici a potom nánosník.Potom jsem uzdečku sundala a nandala jsem mu ohlávku a potom došla umýt udidlo.U sedla jsem rozepnula podbřišník a sedlo sundala.Sundala jsem i dečku a vše vrátila na své místo a ještě sundala chrániče a taky je vrátila.Přinesla jsem si rovnou tašku s čištěním.Hřbílkem jsem slepenou srst rozlepila a kartáčem smetla zbytky.To samé jsem udělala na druhé straně.Vyčistila jsem mu kopyta a vše uklidila.Potom jsem se vrátila a karabinu vodítka připnula na ohlávku.Dovedla jsem se Sue Chorála k výběhu,Sue otevřela branku a já zavedla koně do výběhu.Odepla vodítko a šla za Sue.Ta za mnou zavřela a doprovodila mě zpátky k šatně.
Tam jsem si vzala svoje staré tenisky,a šla k autu.Sue tam za mnou přišla a rozloučila se.“Tak ahoj,uvidíme jestli tě přijmeme“Říkala.“Ahoj Sue,dneska to bylo fajn.Díky za hezký den“Odpověděla jsem jí.Nastoupila jsem do auta,zapla si pás a při odjezdu Sue ještě zamávala…
floresta: Sendy - méně je někdy více.. Není třeba hrotit to hned pádem při zakopnutí v klusu - to by spadlo snad opravdu jen batole nebo by si musel kůň opravdu kleknout úplně na předky, aby tě to vyhodilo ze sedla.. navíc si pak připadám, jako by to byl nějaký šmatlal a ne špičkový německý sportovní kůň. To s tím podrbáním bylo fajn.
Dávej pozor na "naklusala jsem ho"..hodilo by se napsat jak - vypsat pomůcky, nejen diktovat činnosti, co se udělaly tak nějak samy . Rozumím začátku děje, že nejsi super-jezdec, to je pak vždycky lepší psát texty, ale v tom případě by bylo lepší už od začátku psát i pomůcky, protože ty je třeba se naučit.
Jinak pokud jezdíš na lonži, ovládá směr pohybu lonžér, ne ty. Otěže jsou svázané na krku koně, abys mohla dělat cviky a nemotaly se mu přitom pod nohy, kdyby snížil hlavu.
sendy: A co když jsem se zrovna pořádně nedržela v kolenou?I v reálu se mi to stalo
floresta: Tak to ses potom nedržela vůbec ničím.. no, nebudeme to rozebírat, možné je všechno, hlavně si vem k srdci že nic se nemá přehánět. Nemůžeš každou jízdu padat ze zakopnutí - tak to bylo myšleno .
samantha - verk: Přijímací zkoušky - už jsem to jednou poslala, ale neobjevilo se to tady v komentářích, tak to posílám znovu, tak se kdyžtak nezlobte, že to tu máte dvakrát )
'Teď je tvůj velký den Sam. Nesmíš to zvorat!', říkám si v duchu a kráčím za Susan. Jdeme k výběhům kde se pasou koně. Svítí sluníčko a je krásně.
"Tak jsme tady Sam. Tady se nacházejí všechny výběhy a tamhleten vysoký grošák, tak ten se jmenuje Chorál a na něm dneska pojedeš a budeš na něm dělat přijímačky." řekla mile a klidně Sue.
"Páni! Je krásný, to...to všechno je tady krásné." zakoktala jsem se.
"To jsem ráda, že se ti tady líbí." řekla Sue a otevřela bránu do ohrady a vešla. Já ji následovala a pečlivě jsem za sebou zavřela. To by bylo aby koně utekli a mě si tu každý zapamatoval jako nešiku a nespolehlivého člověka!
Pomalu jsme došli k Chorálovi, který se popásal vedle ostatních koní. "Máš nějaké zkušenosti Sam?" zeptala se Sue a pohladila grošáka. "No chodila jsem ke koním než jsme se přestěhovali, ale nějaký pátek už to bude." řekla jsem. "Dobře, tak zkus nasadit ohlávku a připnout vodítko." Dodala jsem si odvahy a vzala si od Sue ohlávku. Natáhla jsem ji přes čumák a pak přes uši. Zapla ji a připla na ni vodítko. "Výborně Sam. Tak jdeme." řekla Sue a znovu se usmála. 'Aspoň něco se mi povede,' pomyslela jsem si a vedla Chorála k východu a on šel poslušně za mnou.
Vyšli jsme a Sue za námi zavřela. Odvedly jsme Chorála do stáje a dala jsem ho do boxu kam mi Sue řekla.
"Vyčistiho ho a já ti přinesu jeho vybavení." řekla Sue a odešla někam. Já si vzala čištění, které leželo před jeho boxem. Přivázala jsem ho v boxe a začala ho čistit gumovým hřbílkem proti srsti krouživými pohyby. V druhé ruce jsem měla měkký kartáč a čistila jsem ho po směru srsti až se blýskal. Když jsem takhle vyčistila obě strany, tak jsem si vzala hrubý kartáč a vyčistila prach z noh. Poté jsem si vzala hřeben - kartáč a vyčesala mu ohon a hřívu. Nejdříve se díval naštvaně a způsobem jestli to myslím vážně, ale pak se nechal učesat i mezi ušima.
Nakonec přišly na řadu kopyta. Vzala jsem si kopytní háček a zvedla přední nohu. Nechtěl dát. 'Kruci s tímhle nemám zkušenosti!' pomyslela jsem si a zkoušela jsem se do něj opřít a i když to nepomohlo, tak přišlo na řadu přemlouvání. Pak se objevila nějaká holčina. "Chceš pomoct?" zeptala se mile a usmála se. "No já nevím. Dneska tu dělám přijímačky, tak jestli je to povolený." řekla jsem nervozně, ale to už přišla Sue. "Stalo se něco?" "Ne jen mi Chorál nechce dát nohu. Nemám s tím moc zkušeností, spíše to je nějaká moje chyba než jeho." řekla jsem a dala kopyťák Sue a ta mu nohu vyčistila. "Tak já půjdu, ahoj a držím palce." řekla neznámá dívka a zmizela.
"Děkuju moc!" řekla jsem a převzala si zpátky kopyťák od Sue. "Není zač." Pak jsem dodělala zbylé nohy a uklidila čištění.
"nastoj si ho. Tady máš všechnu výbavu, víš co jak se používá?" zeptala se Sue a zase se usmála. "Ano, vím." odpověděla jsem a vzala jsem si sedlo s podsedlovou dečkou. Opatrně jsem ho dala na Chorálův hřbet a dala ho výš a pak s ním posunula dolů aby neměl otlaky. Zapla jsem podbřišník. Pak jsem si ze země vzala chrániče na nohy. Šla jsem k Chorálovi a promluvila na něj aby věděl že jsem u něho. Sehnula jsem se a nandala mu první chránič. Sue mě pozorovala. "Otoč ho trochu doprava ten chránič." řekla. a já to udělala. "Tak super, takhle má být." řekla. To samé jsem zopakovala na druhé straně. Pak přišli na řadu zadní nohy. Sue mě zase opravila a druhý zadní chránič jsem nasadila dobře. Pak si vezmu uzdečku a jdu k Chorálovi. Postavím se vedle něho z levé strany a sundám mu ohlávku. Pak si pravou rukou chytnu uzdečku a i jeho hlavu a levou rukou m do pusy strkám udidlo a na každém konci udidla jsou kroužky. Když vezme udidlo, tak mu uzdečku přetáhnu přes obě uši. Pak mu zapnu podhrdelník a nánosník a upravím hřívu mezi ušima, což se mu moc nelíbí.
"Ukaž já ho vezmu." řekla Sue a vyvedla Chorála z boxu a vedla ho na opačný konec uličky než je východ. Vedla ho do haly. Šla jsem vedle ní.
"Tak co bojíš se?" zeptala se a objala mě kolem ramen. "No trochu." přiznala jsem a připadalo mi, že v břiše mám horskou dráhu a můj žaludek jí právě testuje.
"Posta se tady a zatím se jen dívej." řekla Sue a připla si Chorála na lonž a vešla doprostřed haly. Tam ho dátáhla. Chorál chodil vedle ní dokola. Nikde nikdo nebyl.
Nejdříve kolem Sue chodil Chorál krokem na pravou ruku. Pak na levou ruku. Mluvila na něho mile, trpělivě a tiše. Za všechno ho chválila.
"Sam? Pojď." řekla a já přišla za ní. Nasadila jsem si helmu jak mi Sue řekla a pak jsem si stáhla třmeny a upravila si jejich délku. Poté jsem nasedla.
"Chorále krok!" řekla důrazným,, ale milým hlasem Sue a Chorál se dal do kroku. "Sam, vyndej si nohy ze třmenů a přehoď je přes sedlo." řekla Sue a já to udělala. "Hezky se narovnej a prošlápni paty i když třmeny nemáš." "Dobře." řekla jsem a narovnala se v zádech a prošlápla nohy a zároveň jsem je dala i trochu dopředu. "Tak výborně." řekla Sue. "Polož otěže a protáhni se." Položila jsem otěže a dala ruce nahoru a snažila se co nejvíce vytáhnout. Pak jsem se točila do strany. "Tak to by stačilo. Pochval ho." udělala jsem to. "Tak teď se drž sedla a naklušeme, ano?" "Dobře." řekla jsem. "Chorále klus!" řekla a Chorál naklusal. "Hm. Zajímavé držíš se velmi dobře. Zkus se pustit a dát si ruce v bok, ale kdyby něco chyť se!" řekla Sue. Dala jsem si ruce v box a pevně tiskla nohy k jeho bokům. Seděla jsem rovně a pohupovala se na jeho hřbetě.
"Krok!" řekla Sue a Chorál přešel do kroku. Pak ho Sue zastavila a přepla si ho na druhou stranu. Nejdříve jsme šli krokem a já zase měla dělat ty protahovací cviky a pak jsme zkusili naklusat. Všechno bylo v pohodě až na pár chyb, že jsem neměla moc paty dole a nohy jsem měla moc vzadu.
"Nandej si třmeny a chyť si otěže." řekla Sue a Chorál šel krokem. Udělala jsem to o pořádně ho pochválila. "Dej si Sam ty třmeny víc na špičku a teď musíš mít ty paty prošlápnuté, aby ti ty třmeny nepadaly nebo nelítaly na té noze, ano?" řekla mile Sue a já jí bedlivě poslouchala. "Tak a až napočítám do tří, tak Chorála zastav sama." řekla Sue a začala počítat," Jedna...Dvě...TŘI!" a jakmile to Sue dořekla, tak jsem dala nohy dopředu, trochu se zaklonila, zlehka přitáhla otěže a řekla jsem "Stůj." Chorál zastavil. Pochválila jsem ho. "Výborně! Teď ho rozejdi Sam." řekla Sue a ten její hlas mi dodával sebedůvěru. Povolila jsem otěže, stiskla holeně jako pobídku a narovnala jsem se a Chorál se rozešel. Zase jsem ho pochválila. Pak jsme zkoušeli zastavování a rozcházení. Docela mi to šlo, ale i párkrát se stalo, že mi Chorál zastavil pozdě nebo se zase brzy rozešel. Ale jeho chyba to není!
"Tak zkus naklusat pracovním klusem Sam." řekla Sue. Poslechla jsem. Zkrátila jsem si otěže a stiskla holeně. Nic! Tak jsem dala důraznější pobídku a řekla jsem klus a zamlaskala na něj. Naklusal. Jeli jsme dokola kolem Sue pracovním klusem a já ho řídila aby šel do kruhu i když byl na lonži. Parkrát málem se mnou utekl, ale snad to tak hrozné nebylo.
"Sam zkus lehký klus." Začala jsem vysedávat a koukla se na vnější přední nohu. Špatně vysedávám, došlo mi. Udělala jsem pár kroků v pracovním klusu a pak jsem začala vysedávat znova, ale teď už spávně. Když vnější přední noha šla dopředu, tak jsem dosedla. Klusali jsme asi čtyři kola a pak Sue řekla,"přejdi do kroku a pak zastav." Tak jsem přestala vysedávat a stuhla jsem. Trošku jsem přitáhla otěže a řekla Krok. Přešli jsme do kroku. Pak jsem se trochu zaklonila, dala nohy dopředu a trochu zatáhla za otěže k sobě a Chorál zastavil. Sue si nás přepla na druhou stranu. Udělali jsme všecho odznova - krok a klus se třmenama. V kroku jsme trénovali zastavování a rozcházení a v klusu držení noh, protože mi pořád létaly třmeny při pracovním klusu. Za všechno jsem Chorála chválila.
"Teď ho vykrokuj Sam po celé hale a klidně si zkus zastavit. Já se budu jen dívat." "Dobře." řekla jsem a usmála se. Sue nás odepnula z lonže a zatočila jsem Chorála na stěnu tak, že jsem přitiskla levou nohu k jeho bokům a lehce jsem přitáhla pravou otěž. Hnedka jsme jeli na stěně. Hala je obrovská! Po chvíli jsme zkuseli zastavit neposlechl, ale nakonec zastavil. Pak jsme to zkusili znovu a už hnedka zastavil. Pochválila jsem ho. Po asi deseti minutách byl vykrokovaný a přijela jsem k Sue a ta ho podržela a já seskočila a dala nahoru třmeny. Pochválila jsem ho.
Pak jsme ho společně se Sue odvedli do jeho boxu. Tam mi řekla Sue ať jí pomůžu. Sue mu sundala uzdečku a nandala ohlávku a já mezitím sundala zadní chrániče a sedlo s podsedlovkou. Pak jsem ještě sundala přední chrániče. Sue to všechno odnesla zpátky (asi do sedlárny). Chorál se mezitím napil z napáječky. Pak se vrátila Sue a připla ho na vodítko. Sue pak odvedla Chorála do ohrady a já šla s ní. Před ohradou jsem ho pořádně podrbala a pochválila. Cestou zpátky ke stájím jsem řekla," Děkuju Sue za všechno." "Není zač, tak se zatím měj hezky." řekla a pak jsme se rozloučili a já jela domů....
floresta: Pěkně napsané příjmačky, moc hezky, má to děj, o koních taky něco víš, jsou tam takové ty jemné detaily z praxe. Takže to tad ještě dopilujeme a bude to dokonalé.
nikuš: Email: Kikisek44@seznam.cz
PŘIJMACÍ ZKOUŠKY
Nervózně jsem si na sebe navlékala těsné rajtky. Nechápu, proč jsem tak nervózní, vždyť na tohle čekám
už několik let... Možná celý svůj život "Notak , vzchop se holka" Potichu jsem se uklidňovala a dopla sem si přilbu.
Když jsem si obula pérka a nasadila Chapsy Nervózně jsem chytla za kliku. Když jsem za sebou zavřela , uviděla jsem před sebou Sue. "Tak co , mužem nato?" Pousmála se a já věděla, že si tím vůbec nejsem jistá.
Cestou k výběhu jsme si vykládaly o tom proč jsem se sem přihlásila co si slibuju a podobně. Když jsme došly k
velkému výběhu s pevným dřevěným plotem ucítila jsem zvláštní pocit... Ani ho vlasně neumím popsat.
"Tady máš vodítko" Strčila mi do ruky vazák a pousmála se. Když však viděla moji nervozitu jen dodala.
"Neboj , Chorál je hodný kůň" Dvakrát zapískala a v dálce jsem uviděla siruletu velkého bělouše jak běží
k nám. Podlezla jsem pod ohradou a vešla dovnitř. Sue čekala venku , nejspíš to byla nějaká zkouška nebo co.
Zachvili už u mě stál krásný bělouš. S nasvalenýma nohama a úžasným pohledem. Automaticky jsem ho pochválila.
Valach jen zafrkal a rukou mi drcl do kapsy , v které jsem měla pár cukrů. Věděla jsem, že se budou hodit. Rukou
jsem zašmátrala v kapse a vytáhla z ní jeden z cukříku a s natáhlou dlaní jsem mu ho nabídla. Nezaváhal a hned si
ho vzal. Připla jsem mu vazák a vedla jsem ho k východu z ohrady. Sue mi otevřela a pak za mnou i zavřela.
S úlevou jsem se pousmála, vůně koní mi chyběla, milovala jsem jí jako snad nic jiného na světě.
Když jsme došly k uvazovišti , přivázala jsem Chorála a udělala bezpečnostní uzel. Byla jsem hrozně vyklepaná a plná
Očekávání, skoro mi to přišlo, jako kdybych na koni seděla poprvé v životě. Sue mi donesla čištění a s úsměvem mi
ho podala. Položila jsem bednu na zem a otevřela jsem jí. Valach byl docela od blata a tak jsem ho vyčistila první
hřbílkem a pak jemným kartáčem , poctivě jsem ho čistila místo po místu aby byl jako ze škatulky. Poté jsem mu
vyčesala hřívu a ocas. Nakonec jsem mu po jednom vyčistila kopyta, u kopyt jsem si dávala zvlášť záležet
aby byly tip top v pořádku. Když jsem koně vyčistila zašla jsem do sedlárny pro jeho vybavení.
První jsem vzala uzdečku. Přehodila jsem mu otěže přez hlavu. Poté jsem vzala udidlo a nabídla jsem ho koni.
Chorál vypadal docela klidně a tak po chvilce otevřel tlamku a vzal si ho. Uzdečku jsem popravila a dopla
jsem podhrdelník a nánosník s náhubkem. Sue mi ho podržela, abych mohla nasedlat. Přehodila jsem přez něj
podsedlovku a posunula jí tak, aby zakrývala kohoutek. Naní jsem položila beránka a nakonec i sedlo.
Společně jsem všechno upravila a urovnala. Nakononec jsem vše pozapínala a opět popotáhla. Podbřišník
jsem neutahovala moc. Vzala jsem koně za otěže a kývla na Sue. Sue mi trochu poupravila
Sedlo, protože bylo víc v zadu a v tu chvily jsem se pohltila tunou nejistoty. Nakonec se ale usmála
a pobídla mě, abych šla za ní. V ruce svírala lonžku. Šly jsme do haly. Sue už měla halu připravenou.
"Běž si sednout já ho zatím rozpohybuju" Pousmála se namě a já kývla. Když jsem si sedla. Sue připla
Chorála na lonžku. V jedné ruce svírajíc bič a v druhé lonžku pobídla chorála do kroku. Jeho nádherné tělo
vypadalo pod sedlem tak dokonale a nasvaleně že mě to až ohromovalo. Prohlížela jsem si halu. Byla udržovaná
a bylo v ní prázdno. Všude byla vůně koní. Z přemýšlení mě vytrhlo až zafrkání Chorála který spokojeně
naklusal. Měl prostorné a lehké chody jako kdyby chodil po vodě. Spokoje pofrkoval a sem tam se namě podíval.
Pousmála jsem se. Po pár kolečkách namě Sue zavolala. "Tak pojď, už si můžeš sednout"
Polkla jsem ale ihned jsem se zvedla. Rajtky, které jsme měla nově koupené mě tlačily na nohách, protože jsem
je ještě neměla rozchozené a to mě znervózňovalo. Přišla jsem z vnitřní strany ke koni a chytla jsem si otěže.
Levou nohu jsem strčila do třmenu a vytáhla se do sedla. Spokojeně jsem usedla. "Dej si třmeny nahoru, zkusíme to první bez nich" Řekla mi sue a já jí poslechla, neměla jsem taky na výběr. Kdybych nějak namítala stoprocentně
Bych neměla ani sebemenší naději na přijetí. Nohy jsem nechala volně vyset, ale po chvilce sem sije, pokrčila přesně jak
v sedle. "Rozchod si ho" Ještě jsem si popravila otěže a přimáčkla jsem holeně ke koni. Kůň se rozešel couravým krokem
v před. Pobídla jsem ho holení a hlasem do rychlejšího kroku. Chorál nepokojně pohodil hlavou, ale rychle jsem
si ho srovnala. Snažila jsem se mít prošláple paty a holeně pod sebou.
"Paráda, teď si ho naklusej" Řekla a já jí poslechla. Přitlačila jsem jemně holeně a pobídla ho hlasem.
Chorál naklusal energickým klusem kupředu. Na chvilku jsem zavrávorala a ztratila tak rovnováhu ale pak jsem jí opět
našla a vrovnala jsem se. Když Sue Rozhodla, že to stačí, dala mi k dispozici i třmeny. Jakmile jsem cítila pevný třmen pod
nohou šlo to líp. Nasadila jsem si je, jak mají být, to je skoro na špičku nohy a pobídla jsem valacha do klusu.
Chorál naklusal. Podle vnitřní nohy jsem začala vysedávat. Jakmile byla vnitřní noha natažená a ve předu ,
byla jsem nahoře. Jakmile pokrčená a podemnou tak jsem seděla v sedle. Sem tam jsem to popletla
tak jsem si přesedla. Kolena jsem měla zaryté do opěrek ale nohy pořád ve stejné poloze jak
mají být. Paty jsem se snažila pořád tlačit do země. Tak to pokračovalo na obě nohy.
"Dobře stačí" Pověděla mi Sue a dala mi pokyn na sesednutí. Naprosto nejistá svým ježděním
jsem sesedla z koně. Poté jsem koně odsedlala a od uzdila. A nasadila Chorálovi Ohlávku. "Děkuji"
Poděkovala jsem mu a poplácala ho po krku."Děkuji, chlapče" Nakonec jsme h vyčistila a osprchovala mu nohy.
A Pustila jsem ho do výběhu.
"Super, byly tam nějaké chyby, ale výsledek se dozvíš až po nějaké době, moc mě těšilo a naschle"
Pohodila vlasy žena a usmála se.
"Moc děkuji, nashledanou" Řekla jsem a s dobrým pocitem že je to už za mnou, jsem odešla.
floresta: Cukr jako pamsek pro koně není zrovna ideální - hlavně proto, že je tak sladký a i koním se kazí zuby - podobně, jako lidem. Daleko lepším pamlskem je tedy kousek sušeného pečiva, mrkve, či jablka (i když i s jablky by se to nemělo přehánět, protože jsou také velmi sladká)..nebo speciální keksy či peletky.
Texty nepiš ve word-padu (poznámkový blok) nebo si tam alespon vypni zalamování řádků (formát - zalamování řádků), protože pak je text rozházený, věty pozpřetrhané a čte se to špatně .
Nikde nevidím zmínku o dotažení koně před nasednutím, abys jednou neskončila na zemi .
Pokud koník pracoval v klusu, nemůžeš jen tak sesednout a jít ho odsedlat.. musí se vykrokovat, aby se uvolnil, protáhl a aby mu nezatuhly svaly - i když po práci jde opět do výběhu.. Každý správný jezdec neslézá z koně, dokud není jeho dech klidný, jako by nedělal nic. Celková lekce s trenérem poněkud krátká, nebyly tam žádné cviky, které byly v zadání, klus bez třmenů téměř vůbec, se třmeny chvlika a bez připomínek trenéra. Oceňuji, že jsi tam psala jak co děláš, to se ti bude velmi hodit. Ze začátku je tam i děj, ke konci je to dost zkrácené, jako bys toho už měla dost , ale zvykej si, bez té omáčky kolem to prostě nejde.
nawita: Příjmačky
Ahoj takže pomalu začnu.. Beru to jako že jsem u koní asi 3x byla (v minulosti před Florestou)
,, Jak ti mám říkat Nawito? " všichni mi říkají Nawito nebo tak zkomoleně Nejw."
Sue mi řekla že teď půjdeme pro Chorála, podala mi vodítko, ohlávku a lonž a štrádovali jsme si to k výběhům. Jenže jako vždycky se mi muselo něco úžasného stát... No jasně, hned jak jsme vyšli k výběhům pro Chorála šlápla jsem na vodítko a slítla na zem hned vedle koňské koblihy (aspoň nějaké to štěstí). Sue nejspíš věděla jak mi je tak nějak potlačila smích (díky Sue). Vstala jsem oprášila se a Sue mi řekla že nemám tahat vodítko po zemi. Tak jsme teda šli dál, moc jsem nepřemýšlela kam jdeme a koukala se po okolí. Zahlédla jsem dvojici dívek jak vedou koně do stáje a hrozně jim záviděla. Po chvíli chůze jsem uviděla tolik výběhů (kterej je ten pravej, pane Bože?). Sue samozřejmě věděla kam jít, takže jsme zahli k jednomu z výběhů, tam se páslo pár koníků. Sue mi otevřela bránu a já jsem vešla do výběhu s koňmi, ti za náma pomalu přicházeli a já bych nejradši skákala 1,5m do vzduchu, nasedla na koně a už bych nesesedla. Ale takhle to bohužel nešlo Se Sue jsme šli naproti skupince koní, já už jsem si v duchu začala vybírat koně na kterým bych chtěla jet, jenže Sue ukázala na vysokého grošáka a řekla mi ať mu nandám ohlávku. Už jsem to dříve dělala takže jsem se postavila k levé straně koně, ale Chorál asi ohlávku nechtěl takže si ode mě odstoupil.
Tak znova, postavila jsem se na levou stanu ke koni do levé ruky jsem si vzala ohlávku. Koni jsem pod krkem prostrčila pravou ruku a chytla koně za nos. Nasadila jsem mu ohlávku a zapla mu voďák (oddechla jsem si že to šlo celkem dobře). ,,Dobře" řekla Sue. ,, teď půjdeme Chorála nesedlat a potom půjdeme do jízdárny". Jupííí pomyslela jsem si. Chorála jsem vzala za vodítko a šli jsme zpátky k bráně a ostatní koně šli za námi. Ani jsem si nevšimla že s námi šel celou dobu pes.
Když jsme přišli do stále Sue mi řekla ať Chorála uvážu za voďák a zatím ho čistím , ona dojde pro sedlo a uzdu.
Nejdříve jsem si vzala hřbílko a z levé strany od krku jsem ho začla krouživými pohyby čistit. Lítali z něj chlupy a prach. Asi se rád válel. Pořádně jsem mu vyčistila krk a mezi tím přišla Sue, zatím mě kontrolovala ještě mi připomněla ať netlačím na místech kde jsou vidět kosti (nevím jak to mám nazvat). Na to že to bylo zatím čištění mě to docela bavilo, ale stejně jsem se víc těšila na jízdu Dále jsem přešla na břicho, to měl celkem dost od bláta takže jsem ho musela hodně vydrhnout (když je težký jenom vydrhnou koně, tak jak je na tom opravdová jízda???). To nevadí hlavně že tu jsem. Sue se už na mě asi nemohla dívat tak mi pomohla, no. Začla Chorálovi čistit druhou stranu (díky Sue).
Když jsme Chorála měli vyčištěného hřbílkem tak šel na řadu kartáč. Hned jsem ho chňapla do ruky začla ho zuřivě čistit ( já se snad nedočkám!!) Vzala jsem zrovna tvrdej kartáč a čistila mu nohy. Sue mě napomenula že na nohy mám brát měkkej kartáč. Vzala jsem si kopytní háčak a vyčistila jsem mu kopyta. ,,Tak" řekla Sue ,,vem dečku a nasaď ji Chorálovi na záda. Položila jsem jí na něj a Sue ji přisunula blíž ke krku, snažila jsem si to všechno zapamatovat, ať se tu ostatních neptám jak tidýt jestli mám dečku správně nasazenou.,, Tak teď přijde sedlo, vem si ho do ruky a posaď ho koni na záda, podle toho jak jde dečka." Vzala jsem sedlo ( týjo to je těžký) a vyzdvihla jsem ho nad svojí hlavu a potom jsem ho položila Chorálovi na záda aby bylo tak stejně s lemem dečky ,,dobře, teď provleč podbřišník těmi poutky co jsou dole na dečce." Z jedné strany byl už podbřišník zapnutý tak jsem ho provlékla těmi poutky na dečce z obou stran a Sue ho zapla. Když jsem to udělala Sue mi popsala všechny věci na sedle co a jak se má dělat a já myslela že to do hlavy nedostanu ani za tisíc let ( ale aspoň něco mi tam utkvělo). ,,Teď mu dáme uzdečku, sundej mu ohlávku já mu nandám uzdečku, ať si to prohlédneš a jestli chceš můžeš si to zkusit taky." Sue Chorálovi obratně nandala uzdečku a zeptala se mě jestli to chci zkusit taky. ,,Radši ne" odpověděla jsem jí (jsem moc ráda že mě do ničeho nenutí- nemám ráda lidi co jsou jako moji rodiče).,, Takže já mu nandám jeden chránič a ty můžeš nandat ty ostatní, chceš?" ,,Tak jo." Sue mu zapla jeden chránič na nohu a ja jsem to potom zkusila taky ( jů to je docela jednoduchý). ,,Tak teď dojdu už jenom pro přilbu nebo tu nějakou máš?" zeptala se mě Sue. ,, Jejda já ji zapomněla v šatně!",, Tak si pro ní skoč já tu ne tebe počkám."
Když jsem přišla Sue už byla připravená u v chodu a pomalu vycházela když mě viděla. ,, Umíš něco, myslím tím jestli jsi už někdy v minulosti jezdila?" ,,Jo jezdila jsem v jednom JC, uměla jsem klusat a cválat" . ,,Tak to je dobře a proč tam už nejezdíš?" ,, Když jsem tam jezdila tak jsem si nevšimla že ty koně tam jsou hrozně vyhublí, asi je týrali. Protože je někdo nahlásil na policii. Takže JC skončilo." ,, Aha, chudáci koně" řekla smutně Sue.
Když jsme přišli k jízdárně Sue otevřela dveře a já jsem tam s Chorálem vešla. Tam to bylo úžasné. Strašně jsem se těšila už začnu jezdit.
Sue si nasedla na Chorála a neznatelně ho pobídla do kroku. Kůň se lehce rozešel a se Sue na hřbetě objeli jednou jízdárnu. Když objeli kolo Chorál se rozklusal a Sue mu pravidelně vysedala v sedle. Potom jakoby zadkem vytřela sedlo a Chorál se rozcválal a Sue s ním objela dvě kola a potom zpomalila do klusu a do kroku a nakonec úplně zastavila. Lonž připla na pravý kroužek udidla a pomohla mi nasednout.
,, Objeď s ním asi 1 kolo v kroku a potom uvidíme." Tak doufám že jsem to nezapomněla- záda rovně, paty dolů, špičky ke koni, lokty u těla, ruce gumové (ať koníkovy netahám zbytečně za udidlo), lopatky k sobě. Snad je to všechno.
,,Sed máš dobrý Nawito, jen prošlápni paty a špičky víc ke koni a pobídni ho do kroku." Takže jsem ho lehce zmáčkla holeněmi a Chorál se rozešel ( tak si to pamatuji dobře). Obešla jsem jedno kolo a snažila se dělat všechno co Sue řekla. ,,Tak pořádně tě protáhneme takže si pravou rukou šáhni na levou špičku nohy. Snažila jsem se to udělat jenže mě táhnul sval na boku (au), ale nakonec se mi to povedlo. ,, Teď to udělej obráceně (levou ruko si šáhni na pravou nohu). To už mi šlo lépe (nechápu proč). Mezitím Chorál obešel asi půl kola. ,, Teď si přesedni na tak abys koukala koni na zadek. Nejdřív jsem si sedla na bok a potom přehodila nohu na druhou stranu a koukala se koni na zadek jak se hezky houpe.
,, Teď si přesedni zpátky, mám pocit že se víc protahovat nemusíš a tak ho můžeš naklusala třmeny přehoď přes sedlo a svaž otěže."
Třmeny jsem přehodila a protáhla si nohy, potom jsem svázala otěže.Zmáčkla jsem Chorála holeněmi a on se rozklusal. Hop, hop, hop skákala jsem tam jak brambora, moc mi to nešlo ale snažila jsem se neskákat koni na zádech. ,, Tohle je pracovní klus, při něm se nevysedá. Snaž se jakoby pérovat v zádech ať v sedle tak nehopsáš, a dávej si pozor na ty nohy pořád ti míří od koně a paty máš málo prošlápnuté."
Snažila jsem se pérovat v zádech a to už docela šlo, jenže dávat pozor na ty nohy- to byl snad nadlidský úkol. Tak nějak jsem tam seděla s nohama skoro v křeči. ,, Dobře Nawito, zpomal ho do kroku a stáhni třmeny půjdeme na lehký klus, to budeš muset vysedat, víš jak se vysedá?" ,,J-o" z toho kodrcání to znělo jako bych koktala. Když jsem chtěla aby přešel zpět do kroku tak jsem tiskla kolena, mírně se zaklonila a Chorál přešel zpět do kroku. ,, Dobře teď si dej třmeny zpátky dolů. Hodila jsem je opatrně dolů abych Chorála jimi nebouchla. Do třmenů jsem prostrčila špičky nohou. A Sue mi řekla ať ho pobídnu do klusu. Zmáčkla jsem holeně a Chorál se rozklusal. ,, Budu ti Nawito počítat raz, dva na raz vysedneš a na dva dosedneš." Sue počítala a mě to stejně moc nešlo ale asi po třech kolech jsem se s Chorálem sladila a Sue přestala počítat. Začli mě z toho bolet nohy ale nechtěla jsem dát najevo že jsem trochu unavená. ,, Už toho máš dost, viď? zeptala se Sue. ,,Už jsem unavená" odpověděla jsem jí dost nerada. ,,Tak zpomal do kroku a udělej s ním asi ještě jedno kolečko " stiskla jsem kolena zaklonila se přestala vysedat. Chorál přešel do kroku a udělala jsem s ním ještě jedno kolečko aby vychladl. Slezla jsem z něj a nohy jsem měla pořád ve tvaru sedla. Bylo to hrozně srandovní když jsem měla tak ty nohy. Sue mi řekla že Chorála odvedeme do stáje a uklidíme tam ten bordel co jsme tam předtim nechaly.
Když jsme přišli do stáje Sue pohlídala Chorála a řekla mi co kde mám uklidit. Rozepla Chorálovi uzdečku a nandala jsem mu ohlávku, potom jsem omyla udidlo a uzdečku zatím pověsila na své místo. Rozepnula jsem mu podbřišník a sundala sedlo. Sedlo jsem šla pověsit do sedlovny a dečku jsem nechala vyschnout. Sundala jsem mu chrániče a ty jsem také dala na své místo. Potom jsem ho přejela kartáčem a vyčistila jsem mu kopyta. Všechny dával ochotně takže to bylo rychle hotové. Potom jsem zametla podlahu. ,, Tak zavedeme Chorála do výběhu a pak se půjdeš převléknout." Ještě jsem z kapsy vytáhla mrkev a dala ji Chorálovy za odměnu. Chorál ji sežral a já jsem zacvakla vodítko za ohlávku a se Sue jsme šli zpátky k výběhům, musela jsem zadržovat pláč protože se mi to tak líbilo... Po chvíli jsme došli k výběhu a Sue mi otevřela bránu a já s Chorálem vešla dovnitř, ostatní koně ho pozdravili (zahřáli na něj) a já ho pustila z vodítka. Sue se na mě usmála a mě zčervenali oči pláč jsem měla na krajíčku.
Šli jsme zpátky se Sue k šatnám. Tam jsem se převlékla. Když jsem vyšla ven Sue mě vyprovodila k hlavní bráně kde na mě už čekali prarodiče v autě a mávali na mě. ,, Tak se měj hezky Nawito, už se na tebe těšíme až přijedeš zase. Tak Ahoj." Řekla mi s úsměvem Sue. ,, Tak ahoj Sue taky se moc těším." Nasedla jsem do auta a nadšeně jsem babičce a dědovi vypravovala co jsem právě zažila.
Já mám svého koně, ale jeho naučili pobídky blbě takže si nejsem jistá jestli ty pobídky v tomto textu jsou správné.
floresta: Když dějově začínáš s tím, že jsi seděla předtím 3x na koni, nemůžeš pak Sue tvrdit, že umíš klusat a cválat. Člověk, co seděl na koni 3x by se u pořádného trenéra ke klusu nejspíš ještě ani nedostal, natož ke cvalu. Takže na to pozor, nic neuspěchat.
V zadání je červeným písmem, že Sue koně lonžuje - nejezdí na něm, takže příště pořádně číst zadání, všechno má nějaký smysl.
Už na začátku se vyvaruj psaní "koleček" při krokování možná, ale potom už na ně rychle zapomeň, na jízdárně se jezdí možná tak obvod, ale jinak co nejvíce figur (jízdárenské figury najdeš po přijetí v rubrice přiježďování). Navíc vždy pracujeme na OBĚ RUCE - to znamená, že když objedeš jízdárnu v kroku na levou ruku, změníš směr a to samé uděláš i na pravou ruku - aby se koník zatěžoval rovnoměrně (všechny nohy stejně). To samé v klusu a ve cvalu. Stejně tak později - při skocích, všechno se jezdí a skáče vždy na obě strany.
Celkově to Sueino opracování je velmi krátké, řekla bych až odbité, rozhodně klusová práce by měla být delší, no, o opracování se taky dočteš u tréninků nebo jízd.
Rady trenéra máš dobré, rozepsané, vysvětlující, tady nebude problém .
Vyvaruj se ale vulgarismům, nikdo není zvědavý na slova jako "bordel" apod. Při krokování koně určitě nebude stačit jedno kolečko o průměru cca 7m, ale tak 2-3 na každou ruku minimálně.
Chválím za umytí udidla!
Děj je takový upřímný, i když dost svérázný, osobitý. Rozhodně je to ale zajímavě napsané, chválím znovu.
PS: pobídky budem probírat postupně s tím, jak budeš postupovat v levelech..
sillia: Omlouvám se, je to trochu delší, taky jsem se s tim psala několik dní, původně to tak dlouhé být nemělo, přepisovat to vážně nebudu
Byla jsem ráda, že mi Susan řekla, co se bude dít, díky tomu ze mě ta nervozita alespoň částečně slezla. Rychle jsem se převlékla do svých rajtek a dala si přes ně a boty chapsy, nic víc jsem si převléct nepotřebovala, triko na jízdu jsem si vzala rovnou, stejně jako boty, tenisky mi prostě stačí na všechno a pro helmu se stavím později, přeci jen, koně jsme ještě nepřivedli ani nevyčistili a tak není důvod si ji nasazovat. V tu chvíli mě napadlo leda vzít nějaké vodítko a pro koně prostě dojít, ale pak jsem se zarazila. "Můžu se jenom zeptat, pro kterého koně jdeme a kde je sedlovna, kde bych si mohla vzít jeho vodítko?" Sue se jenom pousmála a odvedla mě až k sedlovně, ale to, co jsem viděla jsem nečekala, místo na stěnu připevněných držáků se jmény koní jsem viděla spoustu velkých kovových skříněk, byly sice uspořádané, ale pořád jsem z toho byla tak trochu v šoku a moje nervozita znovu vystoupala, protože jsem měla dojem, že všechno je tu jinak a já jsem tu jako Alenka v Říši divů, takový pocit, jakože tu nemám co dělat, ale nakonec jsem přemohla sama sebe a neutekla jsem. Susan mi pokynula směrem ke stěně, ve které byly dveře, kterými jsme přišli, bylo tam pověšeno pár vodítek a ještě jedna sada postrojů a čištění. "To budeš potřebovat, je to sada pro koně, na kterém, se tento týden dělají přijímací zkoušky pro zájemkyně jako jsi ty." řekla a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila a z jednoho věšáku jsem vzala vodítko a spolu se Sue jsme vyrazily k výběhu.
Vyšli jsme ze stáje a otočily to jakoby ven z areálu a směřovaly k výběhům, naštěstí koník, pro kterého jsme šly byl poměrně blízko, docela mě překvapilo, že je blízko dálnice, měla jsem pocit, že je to od ní dál, ale asi mám jen špatný odhad vzdáleností, pomyslela jsem si a dál to neřešila, když jsme došly k výběhu, upřela jsem svůj pohled na krásného grošovaného valacha, co se poklidně popásal uprostřed výběhu, ohlávku měl díkybohu nasazenou. Chvíli jsem jen stála a pozorovala to úžasné stvoření, co pro mě neznamená jen zvíře. Opatrně jsem vešla dovnitř a došla až k němu. "Ahoj krasavče, ty jsi krásnej, vypadáš úžasně ..... a špinavě." dodala jsem když jsem se podívala na jeho druhou stranu a břicho, "Ty mi to teda vůbec neulehčuješ." vzdechla jsem s jakýmsi úšklebkem na tváři a pohladila ho, chvíli jsem se tam s ním mazlila a mezitím mu k ohlávce připnula vodítko, které jsem měla v ruce. Nakonec jsem toho nechala a potáhla za vodítko. Kůň zvedl hlavu a posléze se rozešel za mnou, i když se mu moc nechtělo. Došla jsem s ním až ke Sue, která se stále tvářila mile a s úsměvem na rtech mi řekla, že ten valach, co ho mám na vodítku se jmenuje Chorál. Mozkem mi přelétla myšlenka, jestli se ta milá paní vůbec někdy neusmívá a není milá a taky, jak bych tomu koni mohla říkat nějakou zdrobnělinou, přeci jen, Chorál je dost tvrdé a říkat mu tak je jako Míše říkat Michaelo. Během cesty z výběhu do stájí mi to vrtalo hlavou, ale i tak jsem poslouchala, co mi mezitím vykládá Susan, všechno, co mi říkala o tomto koni i o celém areále jsem slyšela, i když ne všechno jsem vnímala, protože myšlenkami už jsem byla v hale a představovala si, jak bych chtěla aby to probíhalo. Toho, že ji ne zcela poslouchám si všimla ve stáji, kdy jsem zapomněla odbočit s koněm do boxu a místo toho pokračovala stájí dál rovně. "Sill, SILL, SILLIO! Posloucháš mě vůbec?" Sue byla naštvaná, ale když jsem jí znovu odříkala něco z toho, co mi cestou říkala vrátil se jí na tvář znovu ten milý výraz a dál jsme pokračovaly jakoby se nic nestalo. Prostě jsme udělali otočku a koně zavedli do boxu, kde jsem ho za vodítko přivázala několika uzly k mřížím boxu.
Spolu jsme pak došly pro čištění a zpět k Chorálovi do boxu, vzala jsem do ruky gumové hřbílko a krouživými pohyby se snažila z něj dostat to bahno, kterým měl pokrytou celou jednu svojí stranu, břicho, prsa a nohy. Cítila jsem se dobře, nervózní už jsem nebyla vůbec, celkově čištění koně je pro mě velmi uklidňující činnost a ani teď to nebylo výjimkou, zapomněla jsem na všechno kolem nás a jen jsem čistila, když bylo bahno pryč, vzala jsem z bedýnky do ruky středně tvrdý kartáč celého koně jím očistila, nakonec vzala měkký kartáč a použila ho k odstranění prachu. Potom jsem kartáče vrátila do bedýnky a vyměnila je za kopytní háček a začala jsem u levé přední nohy, a pak jsem pokračovala levou zadní, pravou zadní a poslední pravou přední a čištění jsem skončila tím, že jsem mu hadrem otřela hlavu. Doufala a chtěla jsem udělat co nejlepší dojem, přijetí na tuhle akademii je pro mě důležité a tak jsem znovu znervózněla, když přišlo na sedlání, ten valach je moc vysoký, byla jsem ráda, že jsem mu vůbec byla schopná vyčistit hřbet a i tak jsem musela Sue poprosit, aby mi s ním pomohla a sedlání je něco, co rozhodně sama nezvládnu, stejně jako uždění. Tak jako tak jsem došla do sedlonvy a vzala sedlo a uzdečku, a odnesla k boxu, uzdečku jsem zatím pověsila na dvířka boxu a dovnitř šla už jenom se sedlem, byla jsem ráda, že je všechno složené a já to nemusím skládat dohromady. "Sue..." zarazila jsem se, když jsem jí oslovila "Jenom mi tykej, vykat mi nemusíš sama to ani nemám ráda" oddechla jsem si, když mi to řekla, odpověděla mi tak na mou otázku dříve, než jsem ji stačila položit. "Pomůžeš mi prosím se sedlem? Je těžké a Chorál je na mě opravdu moc vysoký, skoro mu ani nedosáhnu na hřbet." Sue se znovu usmála a pomohla mi sedlo na něj nejen položit, ale i umístit, podbřišník už jsem ale zapnula sama, dotáhneme ho až v hale. Potom přišla na řadu uzdečka. A sakra, kombinovanej nánosník, to si dělaj srandu... Pomyslela jsem si, když jsem se podívala na uzdečku, sice jí normálně nasadit umím, ale to v případě, že je nánosník hannoverský, takto je to změť do sebe zapletených cancourů, jak tomu já říkám, chvíli jsem si to prohlížela a v hlavě jsem přemýšlela jak to udělat, aby mi stačilo to pak jenom to rozmotat dát to tam, kam to patří. "Prosimtě ukaž mi to, motáš se v tom jako moucha v pavučině" řekla s mírným úšklebkem, uzdečku srovnala a dala mi ji do ruky dokonale srovnanou. Přistoupila jsem k jeho hlavě, do jedné ruky jsem vzala udidlo a jakousi "dolní část" uzdečky a tu "horní" jsem si dala do druhé ruky, kterou jsem dala koni na nos z druhé strany a chytla ho v místě, kde ve výsledku bude nánosník. Vsunula jsem mu palec do koutku huby, aby začal přežvykovat a tou samou rukou mu udidlo dala dovnitř do pusy a tou druhou jsem mu přetáhla nátylník přes uši, bohužel se jeden z gumových kroužků zatoulal do jeho huby, nikoli ven a tak jsem musela uzdečku sundat a udělat to znovu, naštěstí podruhé už se podařilo. Teď jsem byla ráda, že nemá martingal. Když byl připravený skočila jsem si do šaten ještě pro přilbu a rukavice, bičík jsem si nebrala, protože podle toho, co mi Sue říkala, budu jen na lonži. Připravená jsem se vrátila k boxu a chytila Chorála za otěže a vyvedla ven z boxu, celkem mě překvapilo, že hala je součástí stáje, ale líbilo se mi to, alespoň nebudeme muset třeba přes celý dvůr, jak to někde bývá nebo v tomto větru být venku.
Když jsme vešly do haly, překvapilo mě jak je velká, normálně jsou haly celkem malé a tahle byla v poměru s ostatními obrovská, velká jako normální jízdárna, nestísněná. Sue vzala Chorála na lonž a začala ho rozehřívat, nejdřív v kroku, pozorovala jsem je, jak se přes lonž pobízí kůň, protože jsem nikdy nelonžovala, takže v této oblasti mi znalosti opravdu chybí a tak jsem dávala pozor, bohužel jsem to v tom pohybu nebyla schopná postřehnout a tak jsem svou pozornost přesunula na koně. Měl krásné ladné pohyby a já si už představovala, jak na něm jedu a ještě více jsem se začala těšit na svou jízdu a když jsem uviděla jak elegantně cválá, byla jsem myšlenkami opět na jeho hřrbetě a cválala jsem po široké louce a omezení v nedohlednu, člověk a kůň jako jedna bytost, bez sedla a bez uzdečky a vstříc nám cválající stádo koní i s hříbaty... "Tak už je rozehřátý, pojď sem a já ti pomůžu nasednout" vytrhl mě Suin hlas z mého snění.
Sue mi pomohla do sedla, otěže jsem svázala otěže a dala je na krk, Sue mi pokynula abych třmeny přehodila křížem před sebe koni na kohoutek. Sue koně rozešla a já jsem čekala, co ode mě bude chtít. První, co jsem měla udělat bylo šáhnout koni na uši nejdříve jednou rukou, potom druhou a oběma, když jsem mu sáhla na ucho poprvé trochu se zašklebil a tak jsem ho druhou rukou poplácala po krku, následně jsem ruce vyměnila a potom k té jedné přidala i druhou. Když jsem se znovu napřímila v sedle protáhla jsem paty dolů a špičky nahoru a ke koni, celkem to bolelo, snažila jsem se to nepovolit, ale tak vytrénovanou nohu ještě opravdu nemám a tak jsem nechtěně povolila, ale stále jsem se snažila se správnému držení nohou alespoň přiblížit. Chvíli jsem se na to soustředila a zároveň vnímala chod koně. Potom jsem měla udělat střih a tak jsem se chytila za zadní rozcochu a tleskla jsem nohama nad krkem koně, potom střih dozadu, bylo to o něco těžší, zvlášť se přesvědčit o tom, že když švihnu víc, tak nespadnu, takže jsem to asi pět minut tak jako nanečisto zkoušela a psychicky se připravovala a nakonec jsem udělala pár špatných a jeden, který mi Sue pochválila. Potom přišlo na řadu hnízdo, prostě jsem se jednou na každou stranu otočila okolo své osy, nic těžkého, Chorál má úžasné chody a tak mi cviky nedělaly problém. Potom jsem si měla křížem rukou sáhnout na špičku nohy, takže jsem se nejdřív levou rukou chytila bočnice a pravou rukou jsem si šáhla na špičku levé nohy a následně obráceně, horší to bylo když jsem se měla dotknout oběma rukama jedné, ale nakonec jsem to zvládla. Potom přišel na řadu indián, nejdřív jsem nevěděla, co po mě chce, ale pak jsem pochopila a přešvihla pravou nohu k levé a jakoby jsem si lehla přes sedlo a potom jsem se zvedla a znovu jsem se vytáhla do sedla, to samé ještě na druhou, potom po mě chtěla něco, co nazvala nůžkami, koně zastavila a navigovala mě: "Takže teď udělej jako bys chtěla udělat střih dozadu, ale nohy překřiž, prostě je vyměň, tak a teď se otoč, budeš na koni sedět obráceně." říkala mi a zároveň mi pomohla se přetočit tak, abych nespadla a zároveň to udělala dobře, "Tak a teď znovu, ale tentokrát bez pomoci." Znovu se na mě usmála, a dodala mi tak odvahu, předklonila jsem se, nohy za zády překřížila a pak se přetočila, zvládla jsem to, zase jsem seděla tak jak se má. Byl to celkem záhul, zvlášť když jsem si potom měla na koně kleknout a posléze stoupnout a to v kroku, udělali jsme tak asi dvě kolečka a já jsem se cítila celkem dobře a tak jsem chtěla zkusit něco víc, zkusila jsem si stoupnout jen na jednu nohu, ale houpnutí spolu s krokem koně způsobilo, že jsem neudržela rovnováhu a spadla na zem, ale hned jsem se zvedla a to s pořádným záchvatem smíchu, Sue si chvíli myslela, že mi něco je, ale jakmile jí došlo, že ne, tak starost u ní vystřídala mírná zloba a její usměvavý výraz se změnil na naštvaný, naštěstí to netrvalo dlouho a ona mi pomohla do sedla, ale nešlo to tak snadno, protože jsem se stále svíjela smíchy, za chvíli jsem se ale uklidnila a mohlo se pokračovat, tentokrát už v klusu, zase ty samé cviky, teď už to ale šlo hůř, při hnízdě jsem nejednou spadla, myslím, že dvakrát nebo třikrát, střih dopředu mi šel ještě jakž takž dobře, ale ten dozadu byl hodně kostrbatý, ale na několikátý pokus se to podařilo tak, že se to jako střih dozadu nazvat dalo. Potom jsem se soustředila jenom na sed a vnímání chodu koně, takže jsem se jen vezla, samozřejmě bez třmenů a v klusu, a dělala jsem jenom cviky rukama, jako nahoru, dozadu dopředu, na přilbu... To mi šlo, do té doby než jsem u toho musela zavřít oči, ale šlo to a nakonec se mi to i líbilo.
Potom jsem sundala třmeny a v klusu jsem měla dělat stehenní sed bez držení rukama. Šlo to těžko, pořád jsem si sedala, kůň na to taky reagoval, tím, že jsem si sedla a následně stiskla holeně jako poslední pokus o udržení stehenního sedu, tak nacválal, mě se to líbilo, cval mám ráda, ale Sue z toho očividně moc nadšená nebyla a mou chybu a tedy důvod, proč Chorál nacválává mi vysvětlila. Po hodně marných pokusech jsem nakonec těch 30s vydržela držet stehenní sed, ale když jsem jich dosáhla, chtěla po mě, abych vydržela jak to jen půjde a už jsem chtěla povolit a sednout si, ale na její povel jsem ještě více stiskla kolena a holeně jsem posunula dozadu a rukama jsem to sem tam dorovnávala, sama jsem byla překvapená, že moje tělo to vzdalo až po minutě a něco. Potom jsem si konečně mohla na chvíli oddychnout, Sue převedla koně do kroku a pustila lonž na zem "Vím, že jsi jezdila a že umíš nebo alespoň jsi uměla víc než tohle a chvíli krokovat zvládneš, takže si rozvaž otěž a krokuj s ním, ať si taky odpočine, za chvíli budeme pokračovat, máme ještě něco okolo 20 min." trochu jsem se zarazila, když řekla "nebo alespoň jsi uměla" protože to, že jsem cca. měsíc na koni neseděla neznamená, že jsem většinu zapomněla, takže tohle mě trochu urazilo a tak jsem celou pauzu přemýšlela, co ještě budeme dělat, stále jsem krokovala v kruhu jako doteď a ani jsem si nevšimla, že Sue odešla, všimla jsem si toho až když se vrátila, také jsem si všimla, že v ruce drží flašku s vodou. "Chceš taky napít?" zeptala se mě a já neodmítla, žízeň už jsem měla, po tom co jsem tu přes půl hodiny makala. Podala mi flašku a já se napila a vrátila jí. Mohlo se pokračovat. "Tak teď budeš jezdit v podstatě sama, ale i tak tě budu jistit, jo a otočíme směr." vzala jsem tedy otěže do ruky, přiložila holeně a ruku nechala v klidu, Chorál se rozešel potom jsem přitáhla pravou otěž a více zatlačila pravou holení a kůň nádherně reagoval, když se otočila a byl zpátky na kruhu, tak si postavil hlavu a odmítl udělat jakýkoli krok navíc, přitlačila jsem holeně ještě více, ale nereagoval v tu chvíli mi musela Sue pomoc, zase udělala nějaké to kouzlo s lonží a Chorál se rozešel, nejdřív jsem s ním chodila jenom v kroku, když chtěl zastavit tak jsem jenom více přiložila holeně a aby kruh byl trochu slušný, měla jsem napnutou vnější otěž a s vnitřní jsem si pohrávala a vnitřní holeň jsem tlačila více. Potom jsme naklusali, na valacha se mi zdál dost jemný, protože reagoval téměř hned, začala jsem vysedávat "Přesedni si, vysedáváš na špatnou nohu." slyšela jsem od Sue "Co?" zeptala jsem se jí nechápavě a čekala vysvětlení "Když se kluše na kruhu nebo kdekoli, kde můžeš rozlišit vnitřek a vnějšek, tak musíš vysedat s jeho vnější nohou, tedy když jdeš nahoru, tak nahoru by měla jít i jeho vnější noha, ale podle toho, co jsem četla, tak jsem si myslela, že toto už bys mohla znát." přesedla jsem si a chvíli přemýšlela nad tím, co právě řekla, je pravda, že jezdím dlouho, ale tohle slyším prvně "Bohužel, tohle slyším prvně." odpověděla jsem jí se zpožděním "Tak už si zase o něco chytřejší." hodila na mě optimistickou poznámku a pokračovali jsme. Během klusu jsem se soustředila na to, abych měla klidné ruce a pro jistotu jsem se držela jeho hřívy a na to, abych měla nohy jak mají být, nebo alespoň abych se k tomu co nejlépe přiblížila. Potom se mě zeptala, jestli nechci nacválat, ale že bude muset maximálně povolit lonž, aby kůň vůbec cválat mohl a že bude potřeba moje pobídka. S tím jsem nemohla než nesouhlasit, počkala jsem až povolí lonž a mezitím jsem více tlačila vnitřní holení a popotahovala vnější otěží a Chorál ochotně zvětšoval kruh. Sue mi dala povel a já jsem si sedla do pracovního sedu vyrovnala se, o něco jsem si zkrátila otěž, potom jsem posunula nohy o málo dozadu a pevněji stiskla holeně, s pobídkou jsem vydržela několik sekund a když kůň nenacválal pobídku jsem opakovala, nohy přitlačila více než předtím a řekla "hop", kůň nacválal a já se cítila jako v nebi, seděla jsem vyrovnaně a ruce jsem měla položené na kohoutku a cítila to propojení s jeho hubou, stále jsem byla na kruhu a tak jsem více tlačila vnitřní nohou, vnější otěž jsem držela napnutou a s vnitřní jsem si pohrávala. Byla jsem ráda, že jsem stále na lonži, protože během jedné hodiny bych sama asi na koni, na kterém sedím poprvé necválala, sice jsem byla zvyklá koně měnit, ale vždy jsem měla nějaký čas na seznámení s koněm. Stále jsem se držela hodně koleny a rukama za hřívu a asi jsem byla i tak trochu ztuhlá, protože na tom koni sedím poprvé, ale stále jsem byla schopná si cval užívat. Po několika kolečkách jsem dostala povel k přechodu do klusu. Vyrovnala jsem se, přitáhla otěže a stiskla holeně a on přešel do klusu, trochu to se mnou hodilo, protože jsem nečekala, že tento přechod nebude tak úžasně plynulý, jako ty ostatní, ale ustála jsem to.
Po přechodu do klusu jsem více přitáhla vnitřní otěž a více zatlačila vnější holení a zmenšila tak o trochu kruh, byla jsem asi 3 - 3,5m od Sue. Teď jsem si měla opět dát třmeny nahoru. Udělala jsem pár jednoduchých cviků, střih dopředu, sáhnutí koni za uši a na ocas a potom na špičky nohou. "Teď si sundej třmeny a přejdi do kroku, ukážeš mi jak umíš jízdárenské povely." Oddychla jsem si, konečně přišla na řadu ta lehčí část, přitáhla jsem otěže a stiskla holeně, kůň plynule přešel do kroku. Sue ke mně přišla a odepla lonž. "Takže teď pojedeš na levou ruku, aby se změnil směr, po obvodu jízdárny." přitiskla jsem holeně a Chorál se ochotně rozešel, na obvodu jsem přitáhla levou ruku a přiložila levou holeň a zatočila jsem doleva. Když se Chorál usmyslel, že by se mohl zastavit znovu jsem přitlačila nohy, abych mu připomněla, že teď bude dělat to, co chci já a ne to, co chce on. Takto jsme udělali jeden okruh a potom jsem začala dostávat další příkazy. "Takže teď diagonálu a v bodě C malý kruh, víš jak pojedeš?" nepřekvapilo mě, že se zeptala, i když mi to přišlo trochu zbytečné "Vím, teď pojedu ze začátku dlouhé stěny přes střed na protější dlouhou stěnu a v bodě C začnu dělat kruh o průměru asi 10 metrů." odpověděla jsem a v bodě F jsem přidala vnitřní (levou) holeň a otěž a v H jsem přiložila pravou holeň a přitáhla pravou otěž, Chorál ochotně zatočil a momentálně jsme jeli na pravou ruku, v C jsem více přitáhla vnitřní otěž a přidala pravou nohu, byli jsme na kruhu, s vnitřní otěží jsem si pohrávala a vnitřní nohou tlačila, vnější otěž byla stále stejně natažená. Udělali jsem kruh a dále pokračovali po obvodu. "Dobře. Teď potřebujeme otočit směr, takže teď... Nebo víš co? Co napadá na otočení směru tebe?" Chvilku jsem se zamyslela, co mohu udělat, abych se otočila co nejdříve. "Tak první příležitost mám na půl jízdárny se změnou směru, potom obloukem změnit směr, pak ze středu se změnou směru, nebou v kruhu změnit směr a nakonec diagonála." nevěděla jsem, co teď říct, už jsem byla skoro v půli stěny. "Tak pojedeš oblouk" řekla a usmála se na mě. A tak jsem zhruba vprostřed druhé půli stěny přitiskla vnitřní nohu a přitáhla vnitřní otěž, Chorál otočil hlavu dovnitř a udělal to, co jsem po něm chtěla, jen jsem musela více pobízet. Vrátila jsem se na stěnu a krokem pokračovala. "Takže co myslíš, zkusíš si sama zaklusat?" byla jsem nadšená, nečekala jsem, že by mě nechali si zaklusat i bez lonže, zdá se, že si opravdu četli mojí přihlášku. "Jo zkusím to." "Dobře, tak naklusej na dlouhý stěně a klusej po obvodu, ale jestli se začneš cítit špatně tak zpomal, do ničeho tě nechci nutit." to ale, jsem už ani neposlouchala, už v půlce krátké stěny jsem si co nejlépe srovnala sed a nohy, které jsem musela posunout kousek dozadu, v rohu jsem nakonec překontrolovala sed, aby moje ucho, rameno bok a pata tvořili jednu přímku a abych přes koleno viděla jen kousek svojí špičky a vyrovnala jsem se v zádech a potom jsem jenom přimáčkla holeně. Chorál naklusal a já začala vysedat a podle toho, co mi dnes řekla Sue jsem si zkontrolovala jak vysedávám a byla ráda, že si nemusím přesedávat, při každém dosednutí do sedla jsem připobídla, protože se mi zdálo, že se každým krokem chystá zpomalit, ale na krátké stěně už jsem nemusela, asi mu došlo, že opravdu chci klusat a nepovolím mu zpomalit dřív než budu chtít. V rohách jsem musela více přidržet vnitřní holeň a vnější otěž, aby si nezkracoval rohy. "Takže, teď uděláš velký kruh a 1x od stěny ke stěně, v klusu, a potom už dáme Chorálovi pokoj, jenom ho vykrokuješ a potom jej odvedeme, odstrojíme, vyčistíme a odvedeme zpátky na pastvu, ale teď pokračuj jak jsem řekla." to už bude konec? Pomyslela jsem si když dořekla větu a dál jsem pokračovala v klusu, ale už méně nadšeně. V bodě E jsem znovu přitiskla vnitřní nohou, více přitáhnula vnitřní otěž a více pobízela. Udělala jsem velký kruh, a na dlouhé stěně jsem přitáhla vnitřní otěž a přitlačila vnitřní nohu, jela jsem jako na diagonálu, ale v bodě X jsem přitiskla vnější nohu a potáhla za vnější otěž a jela zpět na stěnu jako bych jela diagonálu z opačné stěny. Po dokončení dlouhé stěny jsem si sedla pevně do sedla, vyrovnala se v zádech, přitáhla otěže a jemně přiložila holeně.
Chorál chvíli zpomaloval až přešel do kroku, poplácala jsem ho po krku a povolila mu otěž, dál jsem s ním krokem jezdila po obvodu na zahozené otěži, jednou jsem udělala půl jízdárny a ze středu, potom znovu několikrát po obvodu, Chorál dal hlavu více dolů a i ze sedla vypadal, že je rád, že už jsme skončili a tak šel klidným vyrovnaným krokem. Sue nás pořád kontrolovala a sem tam mě napomenula za špičky dole či hrbení, ale byla jsem už unavená, ono to sice složitě nevypadá, ale makačka to je. „Dobře, tak to by stačilo, sesedni a odvedeme ho do stáje, tentokrát ale ne do boxu, ale na vnitřní uvaziště, teď už by nemělo být plné, tam ho odstrojíme, vyčistíme a potom ho odvedeme zpátky na pastvu.“ Dala jsem pobídku k zastavení a kůň zastavil, jakoby na to byl připravený nebo na to jen čekal, vyndala jsem nohy ze třmenů, pravou nohu přehodila přes jeho záď a pomalu jsem se spustila až na zem, přičemž jsem stále držela otěže, ty jsem mu pak položila na krk, o dvě dírky jsem mu povolila podbřišník a z jeho levé strany je chytla a odcházeli jsme z haly. Sue nám otevřela dveře a pak už jsme jen pokračovali stájí až k jeho boxu. Tam jsem si vzala do ruky ohlávku, srovnala ji a připravila si ji do ruky. Odepla jsem podhrdelník a nánosníky na jeho uzdečce , vzala zezadu otěže a přetáhla mu je spolu s nátylníkem přes hlavu a sundala tak celou uzdečku. Ještě s uzdečkou v ruce jsem chytla jeho hlavu, tak jako bych mu uzdečku nasazovala, ale místo ní jsem mu na hlavu natáhla ohlávku, připla na ní vodítko a to uvázala k uvazišti.
Teď přišlo na řadu sedlo, třmeny jsem dala nahoru, rozepla podbřišník a přehodila jej přes sedlo, chtěla jsem ho sundat, ale Chorál je prostě moc vysoký, takže jsem si poradila tak, že jsem ho z jedné strany odsunula jakoby výš a do strany, takže už nedrželo pevně na místě a dalo se vzít a odnést, když jsem viděla, jak na mě Sue kouká, musela jsem se bránit „Vím, že to není správně, ale já to jinak nesundám, určitě jste si už všimla, že nejsem tak vysoká, abych to sundala a už vůbec abych to mohla nadzvednout“ řekla jsem trochu naštvaně, protože nesnášim když na mě lidé koukají tím pobaveným výrazem, který sám o sobě říká něco na způsob, jak to takhle můžeš dělat, to opravdu nevíš… „Já myslela, že si tykáme.“ Prohodila na mě s úsměvem „Jen jsem koukala, cos to vymyslela, nebylo by snazší říct si o pomoc?“ Tentokrát měla ještě více pobavený úsměv „Možná bylo, ale lepší je si umět poradit i sama, ne vždycky je někdo kolem, třeba když se zjistí, že kůň kulhá a musí se odvést zpátky, nebo když se v létě někomu zatočí hlava…“ Byla jsem už naštvaná, nemám ráda, když se mě ptají tak jakoby to nebylo zřejmé, bylo to slyšet i na mém hlase, cholerik se ve mně prostě nezapře. „Dobře, dobře..“ slyšela jsem její hlas, ale radši jsem se dál věnovala koni, sundala jsem mu chrániče a pak to všechno odnesla do sedlovny a vzala si tam čištění. Zároveň jsem si odskočila do šatny odložit svojí přilbu, rukavice a chapsy, už mi to všechno bylo nepříjemné
Nebyl nijak zvlášť zpocený a tak jsem vzala středně tvrdý kartáč a přejížděla jsem jím po srsti a snažila se, pot ze zpocené srsti dostat, když jsem s tím byla spokojená přečistila jsem tím kartáčem i nohy a potom přišla na řadu kopyta. Kopytním háčkem jsem z nich dostala to, co drželo pevněji a potom jsem to vzala ještě tím malým tvrdým kartáčkem na druhé straně, poslední kopyto moc dát nechtěl, takže jsem byla důraznější, na podruhé jsem přidala ostřejší hlas a když to nešlo ani tak, tak mě nenapadlo nic lepšího, než že jsem mu flákla jednu menší ránu rukou do nohy, kterou nechtěl dát a když jsem jí znovu zvedala, opět jsem přidala důraznější hlas, fungovalo to a já mu vyčistila i poslední nohu, potom jsem mu hadrem otřela hlavu a jelikož byl ještě čas, než pro mě táta přijede, vzala jsem do ruky hřebínek a od spodu jsem mu rozčesala hřívu a opatrně i ocas, nakonec jsem vzala jemný kartáč a několikrát ho jím přejela, byla jsem spokojena se svou prací. „Můžeme do výběhu?“ otočila jsem se s otázkou na Sue, ta ale jenom mlčky přikývla „Jestli jsem se Tě dotkla tak promiň, nemyslela jsem to tak tvrdě… Jen nesnáším, když se mnou lidi jednají nebo se na mě tváří z patra a dávají mi otázky jako bych byla totálně… vypatlaná. A prostě jsem tak napůl cholerik, tak promiň.“ Omlouvám se nerada, když toho, co jsem řekla nebo udělala nelituji a celkově jsou omluvy spíš jenom jako známky slabosti (nepočítám omluvy za něco, co opravdu bylo omylem, ale to, co jsem řekla nebo udělala zcela vědomě ano), ale moc jsem se sem chtěla dostat a tak mi nic jiného nezbylo, než se omluvit a tvářit se mile, i když nechápu, proč si lidé řeči berou tak osobně a citlivě. Sue se na mě usmála, mile. „Tak jdeme.“ Řekla s úsměvem, já odvázala vodítko a s Chorálem jsem šla vedle Sue, která mi cestou k výběhům povídala o Chorálovi a jiných koních tady z Floresty, poslouchala jsem, protože jestli mě přijmou, v což doufám, tak mi nějakého koně přidělí, alespoň myslím a tak chci vědět co nejvíce a co největším počtu koní. Cestou k výběhům jsem Chorála zároveň drbala pod hřívou a na hlavě a on se tak divně šklebil. „Toho se nelekni, to dělá když se mu líbí drbání“ informovala mě Sue a já se musela pousmát, něco takového jsem totiž ještě neviděla. Než mi Sue otevřela, abych mohla Chorála pustit, vytáhla jsem z kapsy u mikiny pytlík s jednou mrkví a několika pamlsky a tomu krásnému grošákovi je podstrčila, potom už jsem ho jen navedla ke vstupu do výběhu, odepnula vodítko a on elegantně odklusal mezi své koňské přátel. V tu chvíli mi v kapse zazvonil mobil, táta volal, tomu jsem vysvětlila, že se ještě musím převléct a že má cca. 15 min. počkat.
Cestou od výběhů mi Sue ukázala na každého koně, kterého jsme v nich zahlédly a řekla, jak se jmenuje a nějakou jeho zajímavost. V šatně jsem se převlékla do mých oblíbených úzkých džín a šla se rozloučit se Sue. „Tak ahoj, já už budu muset běžet, každopádně, ráda jsem Tě poznala a díky za všechno.“ Poděkoval jsem ve spěchu. „Tak ahoj, já tebe taky, hodně štěstí a méně prořízlou pusu.“ Řekla ona mě a já už jenom zamávala, málem jsem do někoho narazila, ale to už jsem nevnímala, šla jsem rychle, ale rozběhla jsem se až od brány a nasedla k tátovi do auta „Ahoj tati.“
ess: Ten deň, na ktorý som vrcholovo čakala. Auto zastavilo. Otvorila som dvere a zhlboka som sa nadýchla. Svoj pohľad som upriamila na veľkú železnú bránu. „domov.“ – šepla som si sama pre seba a vedela som, že toto je to, čo my chýbalo a mojou jedinou chybou bolo, odísť. Postavila som sa na nohy, vybrala z kufra malú príručnú taštičku a kráčala ku bráne. Prechádzala som bránou dnu, pri stajni ma čakala Sue. Po boku jej stála verná fenka Dalila. Usmiala som sa a s rozklepanými kolenami som kráčala smelo vpred. „Tak ahoj!“ – pozdravila ma a darovala mi hrejivé objatie. „Ahoj.“ – pozdravila som sa jej úsmevne, klepala som sa a bola mi zima. „Ty to tu poznáš holka.“ – povedala a žmurkla na mňa jedným okom. Ja som sa len usmiala a kráčala za Sue. „Tak poď“ – vošli sme do riaditeľne kde mi Sue ukázala papiere ktoré som podpísala a ona si ma zaškrtla na papieri s nápisom „uchádzačky“. Keď sme vyšli von, užívala som si to. Po chvíľke ma z myslenia vytrhla Sue. „Zabehneš si po ohlávku s vodítkom do sedlovní?“ – spýtala sa ma. „Určite.“ – zdvorilo som odpovedala a otvorila vysoké dvere stajne. Prudko som sa nadýchla čerstvého sena a znovu som bola v eufórii, bola som znovu šťastná. Rýchlym krokom som kráčala popri prázdnych boxoch, avšak, pomaly som si vychutnávala vôňu „domova.“ Otvorila som drevené dvere do útulnej miestnosti zo skrinkami. Vzala som tmavo hnedú ohlávku a k tomu vodítko. Rýchlym tempom som sa znovu dostavila k Sue. „Môžeme ísť?“ – spýtala sa ma. „Samozrejme.“ – jednoducho som odpovedala, prehodila ohlávku s vodítkom cez plece a kráčala za Susan, smerom ku výbehom. Túto cestu som už dávno poznala, každý deň som tam predsa odvádzala valacha kde trávil väčšinu svojho času. Keď sme v tichom znení konečne došli ku výbehu valachov a kobýl, bolo mi jasné, že nepôjdem na žrebcovi. xD Susan chvíľu stála a pozorovala kone, zrejme hľadala toho pravého. „No, tento krát je koňom na príjímačky Karamel.“ – povedala. „Aha, tamto je.“ – ešte dodala, mrkla na mňa ľavým okom a ukázala prstom na ryšavého pasúceho sa koníka. Usmiala som sa a spokojne vošla do výbehom. „Karameeeel!“ – zavolala som na karamelovo sfarbeného koňa bez ohlávky. Valach zdvihol hlavu, ale ani ho to nepohlo, stále sa smelo pásol. „Karamel! – zavolala som trochu silnejšie ale bola som nútená ísť za ním, na koniec výbehu. Kráčala som pomaly a rozmýšľala nad tým, aký bude. Usmievala som sa od ucha k uchu a konečne som k nemu došla. Obrátila som zrak ku Sue ktorá bola opretá o ohradu a pozorovala ma. „No ahoj krásavec.“ – pozdravila som ho a pohladila po nose. Postavila som sa k nemu z boku a nasadila mu ohlávku na pysk a druhú časť pretiahla cez uši. Zapla som mu ju a chvíľku ho hladila. „No musím uznať, hnedá sa ti nehodí, viac ti pasujú krikľavé farby.“ – povedala som a zasmiala sa. Nakoniec som mu zapla vodítko o ohlávku a viedla ho smerom k Sue ktorá sa trochu maznala s Dalilou. Už sme boli konečne pred bránou výbehu, Sue nám otvorila a valacha som vyviedla von. „No ako vidím, na toto si nezabudla. Uvidíme ako ti to ide v jazdení.“ – povedala, zasmiala sa a kráčala vpred, smerom do stajní. Chvíľku sme sa rozprávali. „prečo sa vlastne vraciaš?“ – spýtala sa ma. Chvíľku som bola ticho, no nakoniec som sa odvážila a rozrozprávala sa. „No vieš..všetko mi to tu chýba. Niora, ty, študentky s ktorými som mala výborný vzťah a hlavne Chorál. Všetky spomienky sa mi nedávno navrátili a ja som nemala inú možnosť, ako vrátiť sa. Dostala som novú silu, ja to proste musím zvládnuť, od začiatku, do konca. Verím tomu.“ – povedala som nakoniec. „Uvidíme.“ – dodala Susan a otvárala veľké dvere stajne. Vošla som dnu, Kari za mnou. Keď sa zaradil vedľa mňa, pohladila som ho po krku a viedla ho k jeho boxu. „Kde má vlastne box?“ – spýtala som sa Sue, ktorá kráčala za mnou a Dalila...samozrejme vedľa nej. „uhm...“ – na chvíľu sa zamyslela. „úplne vzadu. „Box má tamto vzadu, ale rovno ho nechaj na uvázku“ – nakoniec dodala a ja som sa usmiala do vetra. Keď som pohľadom hľadala uväzovisko a konečne ho našla, Karamela som previedla na uvázko a uviazala som ho na uzol, ktorý ma učila Niora.. „Pôjdeš si po čistenie?“ – spýtala sa ma Sue , keď som valachovi skontrolovala uzol. „Jasné.“ – povedala som a usmiala som sa. Vošla som do sedlovne a vzala hnedý kufrík s čistením. V ruke som ho zaniesla na uvázko, presne tam, kde kázala Sue a položila som si hnedý, presne farbou rovnaký ako ohlávka a vodítko kufrík na zem. „Super, tak a vyčisti ho.“ – povedala Susan a pozorovala ma. Ja som len ticho prikývla a otvorila hnedý kufrík. Vybrala som z neho kopytný háčik a pristúpila ku valachovej ľavej prednej nohe. Prešla som mu po nej odzhora dole a ryšiak mi ju po dlhšej chvíli podal, moc sa mu nechcelo ale ja som ho k tomu donútila a potom spolupracoval jedna radosť. Vybrala som mu z kopyta všetku špinu, blato z výbehu a potom som ho pochválila. Potom som mu vyčistila zadnú ľavú a nakoniec kopytá na druhej strane. Všetky nohy držal krásne a mal správnu rovnováhu. Pochválila som ho a vzala som si plastové žbilko na vyčesanie hrivy. Pristúpila som ku jeho do rovna ostrihanej a hustej hrive a poriadne som mu ju vyčesala. Pri korienkoch hrivy som hrivu držala druhou rukou, aby som mu zbytočne hrivu nevytrhávala. Nakoniec som sa postavila zboku jeho zadku, prihovorila sa mu, vzala si do ruky jeho dlhý, hustý a zároveň rovnako farebný chvost ako jeho srsť a poriadne som mu ho vyčesala. Nakoniec som ho pochválila po krku a vydýchla si. „Uff, to je drina...vidno že som to dlho nerobila.“ – povedala som a zasmiala sa. „No vidíš, aspoň si pospomínaš.“ – povedala Sue a pozorovala ma aj naďalej. Znovu som otvorila kufrík, vrátila doňho žbilko a vzala gumové žbilko. Jeho srsť som mu od krku po zadok, krúživými pohybmi čistila a zároveň masírovala. Potom som si prešla na druhú stranu a gumeným žbilkom robila to isté. Snažila som sa to robiť precízne a poriadne. Žbilko som si potom vymenila za tvrdú kefu a srsť som mu čistila a zároveň česala od krku po zadok, v smere rastu srsti. Poriadne som mu čistila srsť tam, kde bude mať sedlo a podbrušník aby ho tam nič neodieralo, pretože človek nikdy nevie. Čistila som ho poriadne, z oboch strán. Keď bol tvrdou kefou vyčistený, ešte som si vzala mäkkú kefu a zo srsti som mu vyčesávala v smere rastu srsti od krku po zadok, najprv z ľavej strany ten najjemnejší prach, potom z pravej, pretože aj jemnučký prach môže narobiť problémy pri jazdení. Potom som si popred Karamela prešla na pravú stranu a rovnako som mu vyčistila aj tú, od krku po zadok, v smere rastu srsti. Jemný prach som mu vyčistila poriadne. Čistila som najlepšie ako som vedela, snažila som sa zo svojím čistiacich zručností vybrať všetko čo som vedela aby to bolo čo najlepšie. Ešte som mu jemnou kefou prešla nohy a keď som všetky kefy dala do kufríka, skontrolovala som ho od prípadných poranení. Nakoniec som sa pred neho postavila. „Hotovo.“ – povedala som úsmevne a hladila valacha po nose. „Počkaj, pozriem sa.“ – povedala Sue a išla ku Karamelovi. Rukou mu skúšala srsť a kontrolovala, či som niekde nenechala nejakú špinu, keby niečo. „paráda.“ – povedala po dokontrolovaní. „Tak choď po sedlo a ostatné vybavenie.“ – povedala. „a zober späť aj tento kufrík.“ – nakoniec Susan úsmevne dodala a ja som sa len usmiala. Vzala som do ľavej ruky kufrík, pretože ľavú ruku som vždy uprednostňovala, po mamke som bola ľaváčkou a kráčala som do sedlovne. Kufrík som položila tam, odkiaľ som ho vzala a na ľavú ruku som si položila podsedlovku, gélovku a sedlo. Do druhej som zobrala uzdičku a kráčala za Sue. „Tak som tu.“ – povedala som úsmevne ako kôpka šťastia a položila sedlo na stojan, uzdičku tiež. „Tak hor sa do toho, ukáž mi, či si náhodou nezabudla sedlať.“ – povedala Sue a ja som len súhlasne prikývla. Vzala som si do rúk podsedlovku, pristúpila ku Karamelovmu vysokému chrbtu a položila naň zrejme čerstvo vypratú podsedlovku hnedej farby, ešte som cítila príjemnú vôňu. xD Karamel stál pekne, občas hodil hlavou a švihol ma chvostom. Keď som podsedlovku vydvihla smerom vyššie ku kohútiku po srsti, ešte som ju potiahla nadol, aby ho náhodou netlačila srsť ktorú by mal v zlom smere. Potom som si vzala gélovku a položila ju na podsedlovku ako som bola naučená, na správne miesto. Nakoniec som vzala do rúk ľahučké drezúrne sedlo, strmene boli vytiahnuté dohora a položila som mu ho na chrbát. Upravila som mu ho tak, aby mu sedelo krásne a bez hocijakých vád, išlo mi poväčšine o to, aby mu sedelo správne a netlačilo ho pretože dobre viem, aké kone vedia byť keď im sedlo alebo nejaký postroj nesedí. Keď som si bola istá, že mu to sedí dobre, pretiahla som podbrušník popod jeho brucho a pritiahla mu ho. Ešte som mu dala dole ohlávku a nasadila nánosník na jeho pysk. Zubadlo prijal pekne no potom mi ho vypľul naspäť. „Kari!“ – povedala som a bola som nútená použiť palec. xD vopchala som mu ho do kútiku papule a vtedy zubadlo pekne prijal. Nakoniec som mu nátylník pretiahla cez uši a zapla lícnicu. Oťaže som mu prehodila cez krk a čakala na ďalšie pokyny od Sue. „Tak ja ti ho podržím, bež sa prezliecť.“ – povedala Susan s úsmevom, prehodila som si tašku s oblečením cez plece a usmiala som sa. Kráčala som do šatne. Sadla som si na pohodlnú lavičku a otvorila tašku. Dala som na seba hnedé rajtky s celokoženým sedom, modré tričko, podkolienky a krátke jazdecké topánky. Na hlavu som si nasadila prilbu, dala som si vestu a smelo vykročila von. „To bola rýchlovka.“ – začudovane sa Susan zasmiala a ja som nahodila úškrn. „Tak si ho zaveď do haly.“ – povedala Sue a v ruke si niesla lonžku a ostatné potrebné veci. Karamela som držala za oťaž a viedla ho von zo stajne. Vyšli sme z mohutných dverí a kráčala som smerom ku dverách haly. Pod topánkami mi vŕzgal piesok a pod Karamelovými nohami tiež. Bála som sa, bola som v strese, ale zároveň som sa tešila, znovu okúsiť dokonalý pocit na konskom chrbte. Otvorila som dvere haly, ktorá bola prázdna. Každý jeden zvuk sa tam ozýval. Pozerala som sa na halu, v piesku boli vychodené cestičky od koní. „Tak ja ho zahrejem, môžeš sa pozerať.“ – povedala a ja som jej podala oťaže valacha, Karamela. Stála som na kraji a pozorovala Susan. Bola skúsená, vedela všetko. Nastrojila si valacha na lonžovanie a pomocou lonžovacieho bičíka si dala Karamela na kruh. Kráčal neochotne ale po tom, ako zistil, že musí a je nad ním pevná ruka, išiel krásne, na priľnutí. Keď sa pomaly zahrial v kroku, išiel hlavou úplne dole popri mäkkom piesku, Sue mu zmenila smer. Kráčal pekne, svižne a vôbec nie lajdácky. V tom ku mne pribehla Dalila. „No ahoj kráska.“ – povedala som jej, čupla si a začala ju hladiť. Fenka vrtela chvostíkom a ja som sa len pochmúrne usmiala. Hladila som ju po hlave a po chvíľke zase verne odbehla ku svojej majiteľke. Keď som sa na Sue pozrela, Karamel už pekne klusal, hlavu mal pekne zbalenú a bol fantasticky uvoľnený. Z nemým úžasom som sa na Susan pozerala, išlo jej to perfektne. „Snáď aj ja budem niekedy tak skúsená ako Sue a Niora.“ – povedala som si v duchu, sama pre seba a čakala kedy sa Karamel rozcvála. Jemným švihnutím bičíka valach letmo preskočil do cvalu. Mal pekný a zároveň rovnomerný cval, ale ten Chorálov pre mňa bude vždy tým najlepším. Usmievala som sa a bolo mi teplo. Bála som sa, či mi Karamel niečo nevyvedie no ale zase, tešila som sa. „Tak poď.“ - po chvíli ma k sebe zavolala Susan. Roztrasená, s pevnou prilbou na hlave som sa pomaly dotackala ku Susan. „Tak, šup do sedla, pôjdeš na lonži.“ – povedala, mrkla na mňa ľavým okom, ja som len flegmaticky prikývla. Karamel stál na mieste, pekne uvoľnene a ja som si stiahla strmene. Bola som po valachovej ľavej strane a vložila som ľavú nohu do ľavého strmeňa a pravou nohou švihla pod ryšavý chrbát a usadla som. Upravila som si sed a pomyslela si, a myslela som správne, že Karamel je nižší a to o dosť, od Chorála. „Takže začneme tak, že si prehodíš strmene cez kohútik koňa, do kríža a pôjdeme trénovať bez strmeňov.“ – povedala s úsmevom. Ja som sa nebála, už som sa snažila prekonať sa a tak som sa na pokyny Sue natiahla po ľavý strmeň a jemne ho položila do kríža, do pravej strany cez kohútik Karamela a potom som sa natiahla po druhý, po pravý. „Tak začneme. Pôjdeme v kroku, ty sa hlavne sústreď na svoj sed, všetko rob tak, ako keby si bola so strmeňmi. Ja som len prikývla. „a daj si ruky v bok.“ – ešte dodala a ja som znovu prikývla. Ruky som si dala v bok, nohy ako keby som bola so strmeňmi, dala som mu jemnú holeň a kôň sa rozhýbal. Išiel pomalým krokom a občas som sa mrkla na Susan. Niekedy som ho musela pohnúť viac vpred, aby nešiel ako pred smrťou. xD Bola som narovnaná, sed som mala dobrý a päty prešliapnuté aj bez toho, aby som ich mala v strmeňom. Špičky som mala pri koňovi a sústredila som sa na svoj sed, pretože koňa mala pod kontrólou Susan. Po asi troch kolečkách ma Sue upozornila: „meníme smer.“ – povedala. „Fajn.“ – jemne som povedala a zároveň prikývla. Valach sa zmenil, jeho strana tiež a tak som bola kľudnejšia, lebo smer prvých obvodov na lonži ma utápal v tom, že sa mi pomaly začínala točiť hlava. „Sed máš dobrý, len sa snaž byť viac uvoľnená, nie úplne ale trochu viac ako si. A nebuď strnulá.“ – upozornila ma Susan na chyby, ja som len prikývla a trošku sa uvoľnila. Karamel mal príjemný krok, išiel tempovo a uvoľnene. „samozrejme ho môžeš kedykoľvek pochváliť.“ – povedala Susan a ja som prikývla a hneď to využila. Jemne som sa natiahla dopredu a pohladila ho po krku. Znovu som nasadila sed, ako pred tým, narovnaná, päty som sa snažila mať prešliapnuté, ramená vzadu a špičky pri koňovi. „Tak čo, dáme klus?“ – spýtala sa ma Susan so šibalskou iskrou v očiach. „Bez strmeňov?“ – povedala som váhavo, ale so smiechom. „Jasné, ako inak? Tak čo, pripravená.“ – spýtala sa ma znovu a ja som len prikývla a bola som pripravená. „Vysadať nemusíš. Tak si ho daj do klusu“ – povedala a ja som mu dala jemnú holeň. Tvrdohlavý valach nereagoval a tak som mu dala pevnejšiu. Vtedy pekne naskočil do klusu a ja som ho pochválila. Išiel pekne, plynulo a Susan ho kontrolovala, tak isto ako mňa. Ruky som mala v bok, bola som jemne zaklonená dozadu. Nohy som mala ako v strmeňoch a na to, že som klus bez strmeňov nemala rada, držala som sa v celku dobre, nehádzalo ma a nohy som mala správne – päty prešliapnuté a špičky pri Karamelovi. Samozrejme som nezabúdala byť narovnaná a mať ramená vzadu. „Ide ti to super.“ – pochválila ma Sue a mňa to zahrialo pri srdci. „Tak dáme krok, tento krát už zo strmeňmi.“ – povedala ja sa som si vydýchla. Sue mi dala Karamela do státia. „Ďakujem.“ – poďakovala som jej a stiahla si strmene z jeho kohútika dole. Nohy som si do nich dala správne a čakala na pokyny. „Tak poď, daj ho do kroku, jemnou holeňou.“ – povedala Susan a ja som len letmo prikývla. Dala som mu jemnú holeň na ktorú reagoval perfektne a prešiel do kroku, do svižného kroku a tak som ho pochválila. Na to, že je to lenivec bol zatiaľ perfektný. Sedela som v sedle jemne a zároveň dobre. „Super Ess, len si daj trochu nohy dozadu a viac si prešliapni päty.“ – prihovorila sa mi Susan a ja som ju poslúchla. Nohy som si dala viac dozadu a poriadne som si prešliapla päty. Ramená som mala vzadu a hneď sa mi išlo lepšie. Po troch obvodoch okolo Susan ma trénerka upozornila že mení smer. Len som prikývla a Karamel na pokyn Sue zmenil smer. Pochválila som ho a kráčala v správnom sede vpred. „Tak dáme klus.“ – povedala mi pokyny a hneď som vedela že mu mám dať jasnú holeň. „Tentokrát ľahký, vysadaj na vnútornú nohu, ako vždy.“ – upozornila ma dodaním jednej vety a ja som súhlasila prikývnutím. Valachovi , ktorý bol perfektne uvoľnený som dala jasnú holeň na klus. Naskočil pekne a ja som okamžite začala vysadať na vnútornú nohu. V moment, keď išiel ľavou prednou (vnútornou) do predu som vysadla a keď šiel pravou, jemne som zasadla aby som mu nevrážala do chrbta a takto som pokračovala stále. Päty som mala prešliapnuté a ruky v bok, ako keby som tancovala. xD „Super, len nemusíš vysadať tak vysoko.“ – upozornila ma Susan. „Dobre.“ – len som letmo povedala a vysadala tak, ako mi bolo prikázané. Karamel klusal pekne svižne a tak som ho pochválila. „Tak ho dám do kroku.“ – povedala Susan, ja som zasadla do sedla a Karamel flegmaticky prešiel do kroku a ja, ja som čakala na ďalšie pokyny. „Chyť si ho na oťaž a ja ho odopnem z lonže, po obvode haly ho poriadne vykrokuješ.“ – povedala a kráčala bližšie k nám. Prikývla som a pozorovala Sue ako odopína lonž a zatiaľ sa jej okolo nôh motá Dalila. „Tak choď. A poriadne!“ – zdôraznila na posledné slovo. „Jasné!“ – len som odpovedala a valachovi dala ráznu holeň do kroku. Skrátila som si pravú oťaž a zatlačila ľavú holeň aby som ho dostala na stenu. Keď som ho tam po chvíľke dostala, pohladila som ho a uvoľnila som mu oťaže. Kráčal pekne a pomaly sa uvoľňoval úplne. Pohladila som ho po krku a keď sme šli rohmi haly, vonkajšou holeňou som ho stlačila dnu, aby si krokovanie neskracoval. Po dvoch rohoch to pochopil a išiel pekne uvoľnene. Keď sme okrokovali dva obvody celej haly, zastavila som sa pred Sue, pretože mi niečo chcela povedať. „Zvládneš mu povoliť podbrušník?“ – zo smiechom sa ma spýtala. „Hej ale! Toto ešte zvládnem, ešte som to nezabudla.“ – zasmiala som sa a odpovedala. „Fajn, tak o dve dierky a krokuj ďalej.“ – povedala a ja som sa natiahla na bok. V pohode som mu povolila dve dierky podbrušníku aby sa mu lepšie krokovalo a v sedle som sa snažila udržať rovnováhu, aby som neskončila na zemi. Darilo sa mi, po prvom obvode som nespadla. xD „Tak, ešte jeden obvod.“ – povedala Susan keď som s Karamelom na voľnej oťaži akurát prechádzala popri nej a ja som len prikývla. „Dobre.“ – ešte som stihla dodať a valacha viedla na stenu. Keď sme prešli dlhú stenu, chcel si to znovu skrátiť ale ja som mu to nedovolila, vnútornou holeňou som ho vtisla dnu a pochopil, že sa žiadne skracovanie nekoná. Po dokončení obvodu som sa zastavila pri Susan. „Tak šup dole zo sedla.“ – povedala mi. Vybrala som si obe nohy zo strmeňov a zoskočila zo sedla. „Zajtra to vidím na poriadnu svalovicu.“ – povedala som Susan zo smiechom a viedla za oťaž Karamela z haly. Susan neodpovedala, len sa prosto zasmiala a kráčala vedľa mňa do stajne. „Tak daj ho na úvázko a odsedlaj.“ – prikázala mi úsmevne Sue, od ktorej sa Dalila vôbec nepohla. Dala som ho na uväzovisko a dala mu dole uzdičku. Hneď na to som mu nasadila ohlávku, zapla ju a o ňu som zapla vodítko. Karamela som priviazala na známy uzol od Niory a išla na odsedlanie. Povolila som mu podbrušník a prehodila ho cez sedlo. Sedlo s gélovkou a podsedlovkou som mu naraz dala dole a položila na stojan. Bol len trochu mokrý. „Choď si do kufríka po hadru.“ – poprosila ma Sue a ja som len tak svižne kráčala. „a zober aj vybavenie!“ – dodala ešte a ja som na jednu ruku vzala sedlo s podsedlovkou a gélovkou a na druhú uzdu. Všetko som položila na stojany v sedlovny a otvorila kufrík. Vzala som odtiaľ stredne veľkú hnedú handru na pot. Pomaly som prišla späť za Sue. „Tak ho vysuš trochu, aby nenachladol vo výbehu.“ – povedala Susan a ja som samozrejme prikývla. Prišla som ku jeho ľavej strane, prihovorila sa mu a sušila mu miesto kde bolo sedlo, lebo spotený bol iba tam. Pot sa mi do handry nabral a potom som mu vysušila druhú stranu. „Tak mám hotovo.“- povedala som po dokončení a Susan išla moju prácu skontrolovať. „Super, tak poďme do výbehu.“ – povedala a ja som odviazala uzol, na ktorý bolo vodítko uviazané a viedla som valacha smerom ku východu. Kráčal pekne za mnou a ja za Sue. Keď som vyšla von, do očí mi zasvietilo prudké slnko a na chvíľu som oslepla. xD „Tak poď.“ – povedala som Karamelovi keď sa mi vrátil zrak a zvykla som si na teplé slnko. „Tak daj ho do výbehu.“ – povedala Susan keď sme prišli ku výbehom a otvorila mi ho. Usmiala som sa a voviedla Karamela dnu. Dala som mu dole ohlávku a Karamel odklusal za stádom. Vyšla som von z výbehu a Sue ho zatvorila. Spoločne sme išli do stajne. Vodítko s ohlávkou som odložila, vzala som si svoje veci a so Sue som sa rozlúčila z nádejou, že čoskoro tu budem znovu „ako doma.“ Nastúpila som do auta a spomínala na dnešný deň.
kari.: ,,Dostavte se prosím v pondělí dopoledne do Akademie ke splnění zkoušek'' předčítám nahlas a nevěřím že je to pravda.
,,Ááááááááá!'' ječím na celý dům a skáču po mé posteli.
,,Panebože co se zase děje?'' vtrhne do pokoje moje máma.
,,V pondělí se mám dostavit na přijímačky na Florestu!'' řeknu jí nadšeně.
,,Divím se že tam ještě chceš a ještě víc že tě vzali zpátky'' odpoví. Já nic neříkám ale propaluju jí pohledem. ,,Ale jak chceš já tě tam klidně v pondělí hodím'' rozhodí rukama a odejde.
Typické.
Doma je to děs. Rodiče se o mě nadále moc nezajímají spíš o mojí mladší sestru Nell, která závodně lyžuje a o mého o rok mladšího bratra Jacka, který zase závodně plave. No hold já se tu cítím jako ta nejvíc postradatelná. Můžu být ráda že na Florestu máma zaveze..
Musím také povinně jezdim s našima na všechny závody mých sourozenců. Buďto mrznu někde na tribuně u svahu nabo se dusím chlórem u bazénu. Vážně paráda..
O volném čase studuji na netu teorii jak skákání tak i tu drezúrní. Když už namůžu jezdit ke koním tak můžu být ráda alespoň za to. Jediná změna v mém pokoji nastala ta, že jsem poprosila tátu aby mi přibil na zeď poličku. Tam jsem si vystavila všechny svoje výhry s Fidorkou a i naše společné zarámované fotky z jara a z kousku léta. Vždy když je uvidím tak se mi začne po té černé kobylce se strachem ke skákání stýskat.
Je Pondělí a já sedím v našem Land roveru a jsme na cestě na Florestu. Cesta se neuvěřitelně vleče. Přirovnala bych to k dřepění ve škole . Chvíli jedeme po nové silnici a odbočujeme doleva na silnici vedoucí lesem. Už z dálky slyším šum z dálnice. Ví že pojedeme ještě tam půl hodinky a tak zapínám Iphone a pouštím si písničky.
,,Vtávej, jsme tu!'' třese se mnou máma.
,,Hmm'' zammlám a promnu si oči.
,,Štípni mě, ať vím že jsme doopravdy tu''! říkám překvapeně.
,,Jááu, gelovými nehty to bolí'' řeknu.
,,Alespoň ses probrala'' odvětí mi mamka a pousměje se.
,,Co se jí dneska stalo'' říkám si v duchu .
,,Až budeš chtít odvézt tak zavolej, já tu mám poblíž schůzku s jedním špičkovým trenérem pro Jacka''.
,,Dobře'' řeknu jen a vyběhnu z auta.
Domov..
,,Ahoj Kari!'' uslyším známý vlídný hlas.
,,Ahoj!'' řeknu s úsměvem a obejmu Sue.
,,Chyběla jsi nám tu, všem. Jsme ráda že jsi se rozhodla se vrátit'' řekne blodýnka s úsměvem.
,,Dalilo!'' oslovím fenku a ta ke mě radostně přiběhne.
,,Jak si se měla?'' ptám se jí a drbu za ušima.
,,Můžeme?'' zeptá se ještě Sue a já přikývnu.
Společně jsme vešli do teplé budovi ředitelny. Ihned mě ovanul teplý vzduch a vůně pomeranče a skořice, vždyť už jsou skoro Vánoce.
,,Tady mi to prosím podepiš'' probere mě ze snění Sue ukáže na papír. Do ruky si vezmu propisku a na danou řádku se podepíšu.
,,Skočíš si do sedlovny pro ohlávku s vodítkem?'' řekne mile Sue. ,,Já ještě musím tvůj papír o přijímačkách uložit do počítače, tak se potom sem stav'' dodá a usměje se.
,,Jasně'' řeknu hned a otočím se k odchodu.
Sedlovnu nemusím hledat, tu bych našla i po slepu. Otevřu tedy velké tmavé dveře a vejdu dovnitř. Rozhlédnu se kolem a moje uči zůstanou na cedule ,,Erární věci''. Otevřu tedy skříňku a beru zelenou ohlávku s vodítkem. Skříňku opatrně zavřu a odejdu ze sedlovny.
,,Můžeme jít pro Karamela?'' zeptá se Sue, která už stojí před sedlovnou.
Přikývnu a obě se vydáváme do třeskuté zimy. Pod nohami nám křupe sníh a už zdálky vidíme koně.
,,Jak se má Fidorka?'' ptám se bez rozmyslu.
,,Teď má novou jezdkyni'' řekne jen.
,,Doufám že se o ní stará dobře'' řeknu tiše a v duchu vím že je to má chyba, že tu teď nejsem s ní..
,,Karamele!!'' volám na valacha. Ryzák se otočil a vydal se líným krokem ke mně.
,,Hodný kluk'' řekla jsem, nasadila mu ohlávku přes uši a zapla karabinu. Sue nám otevřela vrata výbehu a vyšla s Karamelem ven.
,,Vem si ho dovnitř na uvázko a potom si vezmi ze sedlovny erární čištění a vybavení'' řekla Sue, když už jsme byli u stáje. Sue nám otevřela dveře a vešli jsme do teplé stáje. Sue zavřela a dovedla nás s Karamelem až na uvázko. Karamela jsme přivázala a otočila jsme se směrem k sedlovně. Jak mi to tu chybělo..
Do jedné ruky jsem si vzala hnědý box na čištění, přes rameno jsem si hodila uzdečku a do druhé ruky jsem si dala sedlo. Vypotácela jsme se s věcmi ven ze sedlovny a položila jsem je na stojany u uvázka. Doběhla jsme si ještě pro helmu, hnědé kárované kamašky a struhavky a nim ladící podsedlovku. Kamašky a struhavky jsme dala na zem, helmu jsem pověsila k uzdečce podsedlovku jsem hodila přes sedlo a mohla jsem začít čistit. Do jedné ruky jsem si vzala gumové hřbílko a do druhé tvrdý kartáč. Začala jsme čistit Karamela hezky od krku krouživými pohyby gumovým hřbílkem a poté jsme špínu táhla kartáčem. Karamel klidně stál a občas pohodil hlavou. Zvláště pečlivě jsme ryzákovi vyčistila oblast kde bude mít sedlo a podbřišník. Hřbílko i kartáč jsme odložila a do ruky mi padl měkký kartáč. Tím jsem vyčistila ryzákovi oblast kolem hlavy, ikdyž se mu to zjevně moc nelíbilo . Nožky měl také špinavé hlavně od kolenníhokloubu ke spěnkám. Oparně jsme mu je vyčistila aby byli čisté hlavně tam kde budou chrániče. Karamelovi to nevadilo a já měla za chvíli hotovo. Ještě jsme ho kartáčem celého přejela a zbavila jsme ho prachu, který měl v srsti. Jako další na řadu přišla hříva a ocas. Zacuchanou a zablácenou hřívu jsme mu opatrně rozčesala aby mu tam ještě nějaká zbyla . K ocasu jsem si stoupla bokem a také jsem ho rozčesala. A jako poslední mi zbyla kopyta. Odložila jsme tedy hřeben a vzala jsme si hnědý kopyťák. Ke karamelově přední nožce jsme si stoupla bokem a zatlačila do ní ramenem. ,,Nohu'' řekla jsme ještě ale Karamel nic. ,,Nohu!'' zopakovala jsme důrazněji a silně mu zatlačila ramenem do nohy tak, že jí musel dát. ,,Hodný kluk'' pochválila jsme ho a kopyťákem jsem mu odstanila našlapané bláto, slámu a hlavně kamínky. Další nohy už dával v pořádku.
,,Hodný kluk!'' pochválila jsme ryzáka a pohladila jsem ho po krku.
Čištění jsme vyklepala a odnesla zpátky do skříňky v sedlovně.
Karamel v klidu stál a čekla až se vrátím. Když jsem přišla vzala jsem si do ruky rovnou kamaše a nasadila jsme mu je. To samé jsme udělala i se struhavkami. Na řadu po nich přišlo sedlo. Nejprve jsem dala na ryzákovi na hřbet podsedlovku a přes ní jsme přehodila sedlo. Upravila jsem podsedlovku aby hezky seděla a zapnula jsem poutka. Jedním poutkem jsme provlékla podbřišník s hnědým beránkem a zapnula do zápinek. Oběšla jsme ze předu Karamela a zapnula podbřišník i na levé druhé straně a dala jsme si pozor aby guma na dotahování byla také na levé straně. Když sedlo sedělo jak má vzala jsem si do ruky uzdečku. Sundala jsem Karamelovi ohlávku a přes hlavu jsem mu rychle přehodila otěže. Nánosník i celou uzdečku jsme si podržela v pravé ruce a levou jsem dala ryzákovi do huby udidlo. Hned jsme si pomyslela že dněhulák nebude na tlačivějšího koně třeba ale je to erární vybavení né jen jeho. Zapnula jsem zápinku na nánosníku a zkontrolovala jsem aby tam měl místa tak na dva prsty. To samé jsem udělala s podhrdelníkem, ale tam musí být mezera na pěst. Když jsem měla hotovo nasadila jsme si helmu a otočila se s Karamelem směrem hala.
,,Dveře'' řekla jsme a otevřela.
,,Už jste připraveni?'' zeptala se mě stále se usmívající Sue.
,,Jasně'' řekla jsme a úsměv jí oplatila.
,,Já si vezmu teď Karamela na lonž abych ho opohybovala a potom si na něj sedneš ty'' obeznámila mě s programem 'tréninku' Sue. Já jsme totiž minule přijímačky nedělala až teď a ta nevím přesně jak to probíhá. Ryzáčka jsem tedy po dotáhnutí sedla předala Sue a kus poodstoupila, aby tam měla Sue dostatek místa k vytvoření kruhu.
Jak mi Floresta chyběla. Hned se cítím víc živá když jsem u koní.
Sue krokovala s valáškem a poté s ním naklusala. Když naklusal chvíli klusal jak před smrtí ale dlouho mu to nevydrželo, protože Sue prásla bičem a Karamel nasadil hezké tempo. Po nacválání jsme viděla že je to určitě něco jiného než Fidorka. A oproti ní se zdál ryzák více pohodlný, takže si myslím že to nebude problém. Sue opohybovala ryzáka i na druhou ruku.
,,Tak a teď si můžeš na Karamela vylézt'' řekla Sue a kývla na mě.
,,Jasně'' odpověděla jsem a stáhla si na obou stranách třmeny. Levou nohu jsem dala do levého třmenu, ruce jsme položila na sedlo a vyhoupla se nahoru. Pravou nohu jsme vložila do třmenu a upravila jsme si délku otěží.
,,Můžeme? Zatím půjdeme v kroku a ty si prosím vyndej nohy ze třmenů'' řekla Sue.
,,Ok'' řekla jsme a vyndala si nohy ze třmenů.
Karamela jsme zatím měla na delší otěži a dala jsme mu jemnou holeň aby se rozešel. Propnula jsme patu a nezapomněla jsme na špičky u koně. Protože se ryzák táhnul hrozně pomalu musela jsme mu čas od času dát pevnější holeň aby šel energičtěji. Sue odložila zatím bič aby viděla že ho zvládnu rozhýbat sama.
,,Super, teď naklušeme a ty zůstaneš v pracovním klusu, ano?'' zeptala se po chvíli Sue.
Já jsem jen kývla, vzala jsme si valacha na pevnou otěž a dala jsem mu pevnou pobídku oběma holeněmi. Ryzák naklusal hezkým tempem a já jsme ho neustále pobízela aby si udržoval tempo. Patu jsme měla stáje prošláplou a snažila jsme se jít hezky s pohybem, což nebyl až takévý problém, z nepohodlného fidorčina klusu .
,,Trochu víc se narovnej'' opravila mě Sue. Ano to že jsme mírně přihrbená je moje největší chyba. Opravila jsme se a klusala dál.
,,Skvělé, teď s přejdi do kroku, vezmi třmeny a jdeme na lehký klus'' řekla Sue.
Ztuhla jsme tedy v zádech zatlačila jsme nohy do sedla a ani jsme nemusela dát ryzákovi poloviční zádrž a už přešel do kroku. Nasadila jsme si třmeny a znovu mu dala pevnou holeň. Karamel se rozklusal a já jsem po dvou dobách v sedle vysedla a zkontrolovala jsme si zběžně, že vysedám na správnou nohu. Valáškovi jsem musela dávat pevnější holeň aby jsme si udržovali stejné tempo.
,,Super! teď si přejdi do kroku a změníme si ruku'' řekla Sue. Znovu jsme tedy ztuhla v zádech a zatlačila kolena. Karamel ihned pochopil a přešel do kroku. S ryzákem jsme došli k Sue a změnili jsme ruku. Chvíli jsme chodili v kroku znovu bz třmenů a poté jsme měli naklusat. Dala jsme tedy valáškovi pevnou holeň a naklusala jsem. Znovu jsme se soustředila abych šla s pohybem a abych se nenahrbila. Musím říct že má Karamel oproti Fidorce výrazně pohodlnější chody ale je zas o hoodně tlačivější.
,,Super, můžeš přejít do kroku, nahodit si třmeny a půjdeme naposledy na lehký klus'' řekla Sue.
,,Dobře'' odpověděla jsme a přešli jsme do kroku (zatuhla jsme v zádech a zatlačila kolena do sedla). Nohy jsem si dala do třmenů a automaticky jsem prošlápla patu. Dala jsme ryzákovi pevnou holeň a naklusali jsme. Já zůstala dvě doby sedět a poté jsme začala vysedat. Valach už šel hezky na přilnutí a ani jsem ho místy nemusela tak pobízet aby jsme měli stejný takt.
,,Skvěle sis s Karamelem poradila, ikdyž tě možná budu bolet zítra nohy . Teď ho už můžeš bez lonže na dlouhé otěži vykrokovat'' pochválila mě Sue.
,,Jasně'' řekla jsme s úsměvem a přešli jsme do kroku.
,,Hodný kluk'' pochválila jsem Karamela a poplácala ho po krku.
Sue nám odepla lonž a mi jsme se rozešli po stěně podél haly. Nechala jsme ryzáka aby si vytáhnul krk. Po tak 6 minutách mi Sue řekla že mám jít s Karamelem k ní, že už končíme.
,,Okej'' řekla jsme a s Karamelem došli jsme doprostřed haly. Naposledy jsme ho poplácala po krku, vyndala jsem si nohy ze třmenů a sesedla. Ryzákovi jsme povolila podbřišník a třmeny jsem vytáhla nahoru.
,,Už se sem těšíš?'' zeptala se mě teta Sue, když jsme se odebrali krokem ke dveřím haly.
,,Hrozně! Taky se moc těším i na holky, moc mi chyběli'' řekla jsem okamžitě.
,,Tak teď odstroj Karamela a možná ho trochu osuš fleecovým hadříkem'' řekla Sue.
,,Jasně'' odvětila jsem a postavila jsem Karamela k uvázku. Prvně jsme mu rozepla zápinku na podhrdelníku a na nánosníku. Do ruky jsme si vzala otěže a společně jsem mu celou uzdečku sundala. Hodila jsme si jí přes rameno a valachovi jsme ihned dala ohlávku. S uzdečkou jsme si zběhla do mycáku abych umyla oslintané udidlo. To jsem pověsila na tyč na uvázku. Rozepla jsem Karamelovi podbřišník a přehodila ho přes sedlo. Nazapomněla jsem ho vytáhnou z poutka podsedlovky. Ostatní poutka jsem také rozepla a sundala jsme valachovi sedlo ze zad. Sedlo jsme dala na stojan a sundala jsme z něj i trochu spocenou podsedlovou dečku. Tu jsme hodila přes sedlo. Nakonec jsme mu sundala kamašky a struhavky. Do jedné ruky jsme popadla sedlo a podsedlovku, přes rameno jsme hodila uzdečku a a do ruky jsme si vzala chrániče. Celá obložená jsem se došourala k sedlovně. Tu jsem si loktem otevřela a ramenem jsme strčila do dveří ab se otevřeli. Všechno jsem uklidilao skříňky a vzala jsme jen kopyťák a fleecovou hadru. Sedlovnu jsme za sebou zavřela a došla jsme zpět k valachovi. Přes jeho záda jsem přehodila hadru a mezitím jsme mu vyčistila všechny čtyři kopyta. Hadrou jsme mu ještě stáhla přebytečný po a obě věci jsem vzala zpět do sedlovny. Kopyťák jsme dala do tašky na čištění a hadru jsme dala na sušák vedle podsedlovky.
,,Tak a máme hotovo'' ohlásila jsme tetě Sue.
,,Dobrá, tak ho teď vezmeme do výběhu a potom můžeš jet domů'' odpověděla.
Srdce mi poskočilo z toho zjištění. Pojedu zpátky, nezůstanu tu.. Bohužel se nedá nic dělat a do té doby než mě přijmou, musím zůstat doma s jezdit na závody mých sourozenců a hrát si na šťastnou rodinku.
Odvázala jsme Karamela a bok o boku se Sue jsme vešli do té zimy. Venku bylo ticho až na křupající sníh pod našimi nohami a pod ryzákovými kopyty. Když jsme došli k výběhům, Sue otevřela vrata, já jsem naposledy pohladila Karamela a sundala mu ohlávku. Ryzák odklusal za stádem a mi jsme za ním zavřeli.
Napsala jsme mámě SMSku že už mže přijet a mezitím jsme si povídala cestou k parkovišti se Sue.
,,Túútúú'' slyším a vím že už musím odjet..
,,Měj se hezky a pozdravuj holky a Fidorku!'' řeknu naposledy Sue a objímám jí.
,,Neboj vyřídím'' odpověděla mi s úsměvem a já se rozcházím k autu..
mellysa(přímačky): V šatně jsem si navlékla černé rajtky a vzala jsem si svou helmu a pak jsem společně se Sue šly pro Karamela. Karamel šel poslušně a Sue si prohlížela mě jak držím vodítko a jestli si Karamela hlídám. Došli jsme do stájí. Sue se mě zeptala jestli umím hřebelcovat. Přikývla jsem. Dala mi do ruky hřbílko a já začala Karamela hřebelcovat. Moc se mu to líbilo. Pak mi Sue ukázala jak mu mám učesat hřívu a ocas a pak přišlo čištění kopyt. Tuhle práci jsem neměla moc v lásce protože mě jednou při čištění kopyt jeden kůň pokopal. První 2 kopyta vyčitila Sue a pak mi řekla ať zbilá dvě vyčistím. Když jsem viděla že Karamel stál Sue jako beránek odvážila jsem se k tomu. Zvládla jsem to!
Pak mi Sue pomohla Karamela osedlat. Sedlo mi šlo nandat v pohodě ale nešlo mi ho nauzdit. Takže mi Sue ukázala jak se na Karamela musí a že se to časem zvládne.
Po zkontrolování jsme šly do haly, kde Sue Karamela rozehřála na lonži. Hezky začali krokem asi 3 kolečka pak klusem a nakonec se dal Kaaramel pěkně do cvalu. Hala byla velká a moc se mi v ní líbilo. Pak mě Sue přizvala ať se na Karamela posadím. ,,Asi umíš na koně nasednou že?" ,,Ano", odpověděla jsem. Dala jsem nohu do třmenu a Sue mi Karamela podržela a já se vyhoupla do sedla a opatrně jsem dosedla. ,,Pěkně nasedáš." Pochválila mě Sue. ,,Mysím že otěže taky umíš držet viť?" ,,Jo, ale musím se přiznat že mi nejde moc klusat. Dříve jsem jezdila na jednom Velš poníkovi a ten měl tak strašně rychlej a drncavej klus že jsem to prostě nezvládala." Řekla jsem trochu s ostudou. ,,Tak to se ti ulevý, protože Karamelův klus nedrncá skoro vůbec." Řekla Sue. ,,Tak fajn můžeme začít?" Zeptala se Sue. ,,Ano." Řekla jsem. Sue pobídla Karamela do kroku. ,,Máš dobré držení těla. Je vidět že už si opravdu jezdila, ale ty paty dej níž...Ták je to správně.." Objeli jsme ještě 2 kolečka a pak se Sue zeptala: ,,Můžeme do klusu?" ,,Jo." ,,Tak si ho skus pobídnout..." Jen jsem trochu přitiskla holeně ke Karamelově břiše a hned naskočil do klusu. Začala jsem vysedat. Sue měla pravdu Karamelův klus byl opravdů skvělý a já ho zvládala dobře. ,,Trofneš si na cval?" Jelikož jsem ve cvalu jezdituměla i sama(narozdíl od klusu) řekla jsem že jo. Doklusali jsme kolečko a pak Sue pobídla Karamela do cvalu a ten se jen hlehce nesl po hale. Po 3 kolečkách ho Sue začala spomalovat a nakonec ho úplně zastavila. ,,Jsi celkem dobrá jezdkyně, teda až na ty tvoje paty." Řekla s úsměvem. ,,A co je s nimi?" Řekla jsem hloupě a podívala jsem se na ně. ,,Pořád je cpeš nahoru." Řekla a zasmála se. ,,Vykrokoješ ho už sama?" ,,Jo jasně." Sue odepnula Karamelovi lonž a já ho začala krokovat a Sue mi vždy řekla kam máme zatočit. Ale strašně mi dělali problémi diagonáli ale pak už se celkem povedli.
Nakonec jsem seskočila z Karamelova hřbetu a společně se Sue jsem ho odvedla do stájí, odstrojila, vyčistila a ještě jsem ho nakrmila. Pak mě Sue poslala ať se jdu přvléct do šaten. Pak jsme se Sue odvedli Karamela do výběhu, rozloučila jsem se s ním a pak se Sue a odjela jsem.
bloodye - záskok za nioru: Příště se to neboj trochu rozepsat, natáhnout, dát tam nějaký děj a zapojit fantazii prostě nějakou tu omáčku kolem. Nikde nevidím zmínku, že by se kůň opracovával na obě ruce což je nutnost, uvolňovat na obě ruce stejně dlouho jinak to nejde , stejně tak pak skoková práce, prostě to co děláš na levou ruku děláš i na pravou ruku, aby se nohy rovnoměrně zatížily a kůň se naohýbal na obě ruce. Na Florestě je pak zákld, že nepíšeš jen co děláš, ale předevčím JAK to děláš, samozřejmně, že to se tu časem naučíš pokud vytrváš a zachvíli to pro tebe bude automatické hledat si problematiku jednotlivých cviků a jak se správně provádí pokud sis nějaké ještě naživo nezkusila. Prostě příště místo obyčejného "naklusala jsem" se vžij do situace, kdy opravdu sedíš na koni a přemýšlej co všechno pro to, aby koník naklusal musíš udělat. Taky bych víc rozepsala problém s tím, že se chytáš patama na které si dvakrát v textu narazila, další začátečnické chyby - propnuté lokty, neklidná holeň, ruka, ztuhlost a pokud jsi dřív jezdila nějaké zlozvyky a jejich nápravu, lehká sebekritika - neber to zle jen kdyby každý jezdil jako mistr světa není proč tu být. Pokud nevíš co psát inspiruj se textem v úvodu příjmaček, kde máš v krátkosti napsáno co všechno si mohla dělat jako například pracovní klus a krok bez třmenů, aby sis zvykla neopírat se o třmeny, zvyknout si na rytmus koně, víc rad od trenéra atp. Myslím, že se do toho rozhodně dostaneš a brzy ti to půjde jako po másle.
alexiss: Tet pro přijímací zkoušky doufám že to nepíu moc pozdě i když se obávám že ano
Mezitím co jdu se Sue pro Karamela se rozhlížím po okolí. Vidím holky pobíhající sem a tam a štěbetající mezi sebou. Usměju se, Floresta na mě působí krásným dojmem. Trochu zpomalím a mezitím se mi Sue vzdálí, trochu přidám do kroku s už jsem zase kousek za ní. Už jsme u první ohrady, projdeme kolem ní a jdeme k druhé, tam se Sue zastaví a ukáže mi na karamelově zbarveného valáška „ Na, tady máš ohlávku a zkus si ho chytit.“ povzbudivě se na mě usměje a popostrčí mě k vratům ohrady. Otevřu je a trochu váhavě vejdu, pak je zavřu, ne tak pečlivě abych je pak složitě neotevírala. Dojdu až na druhý konec a snažím se najít valacha, kterého mi Sue ukázala. „Á, tady jsi.“ Řeknu, když ho konečně najdu. Dojdu k němu a cestou na něj tiše promlouvám. Pak ho podrbu na hlavě a stoupnu si k němu, nalevo samozřejmě a dám mu ohlávku a pak si ho chytnu za levý okraj ohlávky u huby a jdu s ním zpět k Sue. Cestou si zase otevřu a pečlivě zavřu vrata a pak následuji Sue ke stáji.
Když dojdu do stáje ukáže mi Sue Karamelkův box a já ho do něj zavedu. Pak si přinesu jeho čištění a začnu ho čistit. Nejdřív ho pořádně několikrát přejedu hřbílkem a pak si vezmu ještě tvrdý kartáč a párkrát ho jím přejedu. Dojdu k jeho čištění a uklidím hřbílko s kartáčem a vezmu si měkký kartáč a kopyťák. Srst mu pořádně uhladím měkkým kartáčem a pak mu začnu čistit kopyta. Začnu u pravé přední a pak pravé zadní, kopyta pořádně vyčistím a pak je ještě opráším. Přesunu se na levou stranu a opakuji svůj postup na pravé straně. Opatrně položím levé zadní kopyto a uklidím čištění. Cestou si dojdu pro veškeré vybavení, včetně lonže a odnesu ho k boxu, nejdřív nauzdím a pak nasedlám, sedlo ještě párkrát přesunu, abych se ujistila že ho mám dobře a zkontroluju beránka a udidlo. Pak mu ještě zkontroluju utažení uzdečky . Všechno sedí a tak si vezmu chrániče a nandám je, opět je nandám několikrát abych se ujistila že sedí, všechno je dobře a tak vezmu lonž a připnu mu ji. Sue mezitím odešla do haly. Vezmu si Karamela za otěže a vydám se za ní.
Sue už na nás v hale čeká. Dojdu s Karamelkem k ní a předám jí lonž. Ještě ji upraví a pak vyšle Karamela na kruh, zatím ho krokuje, zhruba po třech kolečkách si s ním naklusá a zase chvíli počká a pak i nacválá. Po chvíli si s ním přejde do klusu a do kroku a změní směr a opakuje postup, krok, klus, cval, klus krok. Když Karamel zastaví, pokyne mi ať jdu za ní. Rozejdu se k ní a pak vylezu na Karamela. Pak mi řekne ať si zatím neupravuju třmeny že je stejně ještě nebudu potřebovat a přehodím si je křížem přes přední rozsochu. Udělám tak a pak ho pobídnu do kroku, chytnu si otěže, zatím jen na volno a čekám na pokyny Sue.
„Narovnej se a už si pomalu zkracuj otěže.“ Dostanu první instrukce, narovnám se jak nejvíce mi to jde a trochu si zkrátím otěže a postupně zkracuji víc a víc. Zatím mě Sue na vykrokování pustí volně po jízdárně. „ Ukaž mi co umíš, ale jen v kroku.“ Řekne mi a pozoruje mě. Na začátek si udělám na každou ruku velký kruh v A a C. „Jak dlouho už jezdíš?“ ptá se mě Sue. „Už od mala, měla jsem svoji kobylku, pak jsme ji museli prodat, ale stále na ní jezdím a jako jediná takže ji pořád beru za svoji.“ Usměju se a vzpomenu si na Midnight. Mezitím si změním v kruhu směr a udělám to samé na druhou ruku. „Tak si zastav a já už si tě vezmu na lonž.“ Řekne mi a já dojedu na x a zastavím. Mezitím ke mně dojde Sue a připne mě na lonž. Pak mi sundá třmeny. „Zkusím tě bez třmenů, když to nepůjde tak ti je zase nandám“ usměje se „ Zatím si naklusej. Hlavně ho pořádně pobídni a jenom do pracovního.“. Přikývnu a pobídnu Karamela, nic, kašle na mě, zkusím to znovu, jenom prodloužil krok. Tiše na Karamelka promluvím a zkusím to znovu, nakluše. Pořádně ho pochválím a snažím se jeho klus usedět, není to moc pohodlné. „Fajn, pořádně pobídni a prodluž klus, až pak začni vysedat.“ Dá mi další pokyn. Soustředím se na pořádnou pobídku a zkusím to. Pak začnu vysedat, chytím se pořádně stehny a snažím se vysedávat. „Uvolni se!“ křikne na mě Sue, udělám jak mi řekne ale automaticky uvolním i stehna a dopadnu tvrdě do sedla. „Sakra.“ Řeknu si a znovu se chytnu stehny a soustředím se na uvolnění v kříži ale nějak mi nejde se udržet nohama. „Ach jo…“ řeknu si a zpomalím do pracovního a pak do kroku: „ Můžu si změnit směr?“. „Nevadí.“ Usměje se na mě Sue „Jojo, klidně.“. Změním si v kruhu směr a pak si opět naklušu, nejdřív pracovní a pak zkusím lehký, snažím se soustředit na uvolnění, už se mi vede trochu líp ale pořád to není ono. Bez sedla, nebo bez třemnů, jsem nikdy moc nevysedávala. „Tak jo, vrátím ti třmeny a zkusíme to ještě ve třmenech, stále se ale drž koleny.“ vrátí mi třmeny a já pak zase pobídnu Karamela do kroku. Rozejde se takovým tím chípajícím krokem, začnu ho pobízet pravidelněji a intenzivněji dokud si neprodlouží krok. „Tak si zase naklusej, rovnou do lehkého a pak jdi do lehkého sedu.“ řekne mi a trochu povolí lonž a Karamel si zvětší kruh. Pobídnu ho, rovnou mi nakluše, pořádně ho pochválím a ještě pobídnu a pak si stoupnu do lehkého sedu. Obklušeme takhle 3 kolečka. „Teď jdi do lehkého klusu a po jednom kolečku prodluž.“ dává mi dál Sue pokyny. Udělám tak, přejdu do lehkého klusu a začnu vysedávat, zkontroluju si vysedávání a přesednu si. Vysedávám, vysedávám a pak prodloužím klus. „Přejdi do kroku a změň si směr.“ poslechnu Sue a plynule přejdu do kroku a změním směr. „Teď udělej to samé na druhou ruku,“ řekne mi Sue a pozoruje mě. Vzpomenu si co jsem dělala jako první, jasně, lehký klus a lehký sed. Udělám tak, na druhou ruku se mu nějak nechce ale podaří se. Pak dělám to co předtím, lehký klus, klus prodloužit a pak si přejdu do kroku. „Moc dobře!“ pochválím mě Sue „Ještě si vykrokuj a pak sley a pojď zpět do stáje.“. Odepne mi lonž a já se vydám na stěnu na pravou ruku a povolím otěže, po chvíli si změním ruku a pak zastavím. Slezu, povolím podbrišník a přehodím třmeny. Pak přehodím otěže a vydám se do stáje.
Dojdu do stáje a zavedu Karamela do boxu. Sundám mu chrániče, sedlo a uzdečku. Pak si dojdu pro čištění a pořádně ho vykartáčuju. Pak mu rozčešu hřívu a vezmu si kopyŤák. Pořádně je vyčistím, hezky jedno po druhém a opráším. Pak mu dám ohlávku a jdu za Sue zpět k ohradám. „Jeudíš dobře.“ usměje se na mě „Jaké plemeno je ta kobylka na které jezdíš?“. „Fríska. Je to ta nejlepší kobylka kterou jsem kdy viděla.“ usměju se a vedu dál Karamela. Mezitím si se Sue povídáme o různých věcech, ona mi vypráví o Florestě a já o mé kobylce. Mezitím jsme došli k ohradě. Otevřu vrata, zavedu Karamela dovnitř a sundám mu ohlávku. Pak ho ještě pohladím a odejdu. Prčlivě za sebou zavřu. Ještě mávnu na Sue a pak se vydám ke kanceláři, kde jsem si nechala své věci.
„Tak nashledanou.“ usměju se na ředitelku a vezmu si svboje věci. „Nashledanou a ještě vám dám vědět o svém rozhodnutí.“ usměje se na mě a zamává mi. Odejdu z kanceláře a zavřu za sebou dvěře. „Ufff“ oddechnu si a hodím si batoh na záda a vydám se k bráně na autobus. Podívám se v kolik to jede, vyndám si mobil a mrknu kolik je hodin. Je 14:30 a utobus jede v 15:00. „Pfff.“ odfrknu si a sednu si na lavičku u zastávky. Vyndám si sluchátka a zapojím je do mobilu. Projíoždím písničky a nakonec si pustím Wake me up a pak následují další pisničky. Časi utíká a už slyším z dálky autobus. Podívám se směrem odkud by měl přijet a už ho vidím, pomalu se přibližuje a už je skoro na zastávce. Brzdí a už stojí. Stoupnu si a vejdu do dveří. Vyndám peněženku a zapltím za jízdenku. Sednu si na první volné sedadlo, není tu moc plno. Pak už jenom autobus zavře dveře a já jedu domů.
bloodye - záskok za nioru: Koně zásadně nevodím eza ohlávku, máme k tomu vodítka, která se k ohlávce zacvakávají a z hlediska bezpečnosti je to rozodně vhodnější, každý kůň má jedno pověšené na boxe takže pro něj nejdeš nikam daleko. Je vidět, že už jezdíš přesto je trenér stále s tebou, rozhodně neodchází když koně cajkuješ a nečeká na tebe v hale, stojí u tebe a v případě nutnosti ti radí a pomáhá je to dozor a je nad tebou zodpovědný, jako studentka to pak obstaráváš sama, ale jako návštěvník asi ani pořádně nemáš šanci vědět jak na tu halu trefit či kdesi cosi. Stejně jako u většiny ostatních píšeš sice CO děláš, ale ne JAK to děláš což je hlavním záměrem Floresty, hezky rozepsat jak si to vlastně ten velký kruh udělala - holeň, váha, otěž. Ikdyž nejseš začátečník hned bych se nekasala lehkým kluseb bez třmenl, spíš pěkně procvič základy, bez třemnů zatím jen krok a pracovní klus, napravujte třeba nějaké chyby, zlozvyky - jseš tu od toho aby ses učila. Trochu jsme nepochopila jak jsi změnila směr když tě měla Sue na lonži, to by moc nešlo v tomhle případě se směr mění přepnutím lonže ke druhému kroužku takhle by jste se akorát zamotali. Dál se tu nepobízí každý krok, tím akorát koně na pobídky otupíš a to by bylo špatně, je to sice zvyk pobízet co krok, ale je to špatně, koně pobízíš jen když začne ubírat na tempu do té doby máš holeně jen přiložené. Jinak je to moc pěkně rozepsané, nechybí tomu děj, je to čtivé a je vidět, že o koních něco víc teď jen doladit detaily.
mellysa: Já se bojím rozepisovat aby to zase nebylo moc dlouhý.Tak se omlouvám za to že je to krátky.
floresta: Mellysa: to bys musela být opravdový znalec, abys dokázala rozepsat něco tak, aby to bylo "mega-dlouhý" ).. příště to zkus a uvidíš. Floresta je to poslední místo, kde by ses měla bát se rozepsat.
anče(příjmačky): Společně se Sue jsme zavdli Meteroa do jeho stání a začali jsem ho čistit. Sama jsem ho vyhřebelcovala a učesala hřívu a ocas. Pak mi Sue ukázala jak vyčistit Meterovi kopyta a já mu vyčistila obě levá kopyta. Pak jsme Meteora nasedlaly a pak přišly mé obří obavy...Uzdění.... ,,Sue já se bojím uzdit koně. Jednou mě při pokusu nauzdit mě jeden kůň pokopal." ,,Neboj. MY tě tady toho strachu zbavíme. Víš co? Pojď nauzdíme ho spolu." Sue se usmála a podala mi uzedčku a pak jsem pomalu se Suinou pomocí nauzdila. Pak jsme šly do jízdárny. Sue MEteora rozehřívala na lonži, nejpv krok,klus a nakonec pěkně plynulý cval. Při tom jsem se dívala jak je jízdárna veliká a pomyslela jsem na to jestli se mi Meteor splaší bude ho Sue nahánět dlouho. Nic takového se ale při jízdě nestalo. Na lonži jsem nejprve krokovala a pak jsem ještě na lonži klusala a při klusu mě musela Sue několikrát napomínat: ,,Když klušeš a vysedáš křivíš záda, zkus se narovnat, bude se ti lépe vysedat a ty pay nervy nahoru! Paty jsou u jezdců ten nejnižší bod!" Nakonec jsem mohla Meteora pěkně vykrokovat a to už mi pěkně šlo." Poté jsme Meteora odvedli zpět do boxu a začali ho odsedlávat. Byl trošku rozívený. Pak jsem ho mohla ještě očistit a nakrmit. Sue ho odváděla na pastvinu a mě poslala se převléci. Rychle jsem se převlékla a doběhla jsem k pastvinám kde jsem se rozroučila nejdříve s Meteorem a pak i se Sue. Nakonec jsem s bolavýma nohama odjížděla domů.
bloodye - záskok za nioru: Tak s tímhle vystačíš možná na stájích UFOtypu, ne tady. Příjmačky jsou tu od toho, aby tě připravily a naznačily ti jaké to bude až se dostaneš dovnitř, připravily tě na týdenní aktivitu. Nicméně zapojila si i některé fajn detaily jako například obavy z uždění.
Samotné ježdění je pak vážně nedostatečné, takový ten typ "přišel jsem - viděl jsem - odešel jsem" aneb kolečko v kroku, klusu, připomínka kvůli patám a jde se dom. Zkus to rozepsat, nepiš jen úkon co jsi provedla, ale především JAK jsi ho provedla. Místo obyčejného "naklusala jsem" zkus popsat pobídku, jak jsi to udělala, co ti na tom nešlo. - třeba si se moc předklonila, moc ti kloktala holeň,... Je to trénink, kde se především zabývá pobídkama, zlepšováním se, učením se... Můžeš použít knížky, internet a už teď můžeš hledat různé informace, rady, nápravy zlozvyků a všechno to do textu zapasovat, věř, že tím se naučíš nejvíc. Tohle ber jako takovou radu, ono se to naučíš, až se sem dostaneš. Je to pro tvoje dobro, tímhle textem si nic neodneseš, nic se nenaučíš.
Doporučuju si začít hledat informace nebo si klidně přečti texty jiných příjmaček i s komentáři k nim a ono ti to fakt dá hodně.
anče(příjmačky oprava): Společně se Sue jsme se vydaly pro Meteora do výběhu. Pásl se nedaleko od branky. Vydaly jsme se pro něj. Sue mi podala ohlávku že mu ji mám nandat. Přišla jsem blíž k Meteorovi a navlékla jsem mu ohlávku a k ní jsem připnula vodítko. Když jsem ho vedla Sue řekla: ,,To vodítko si chyť klidně níž."
Když jsme zavedli Meteroa do jeho stání, začali jsem ho čistit. Sama jsem ho vyhřebelcovala a učesala hřívu a ocas. Pak Sue vyčistila Meteorovi obě levá kopyta a obě pravá jsem mohla vyčistit já. Nejdřív mi Meteor nechtěl zvednout zadní nohu ale pak mi Sue trochu pomohla a už byl klidný. Pak jsme Meteora nasedlaly a najednou přišly mé obří obavy...Uzdění.... ,,Sue já se bojím uzdit koně. Jednou mě při pokusu nauzdit mě jeden kůň pokopal." ,,Neboj. MY tě tady toho strachu zbavíme. Víš co? Pojď nauzdíme ho spolu." Sue se usmála a podala mi uzedčku. S obavami jsem uzdečku vzala do rukou a pomalu se Suinou pomocí nauzdila. Pak jsme šly do jízdárny. Sue Meteora rozehřívala na lonži, nejpv krok,klus a nakonec pěkně plynulý cval. Při tom jsem se dívala jak je jízdárna veliká a pomyslela jsem na to jestli se mi Meteor splaší bude ho Sue nahánět dlouho. Nic takového se ale při jízdě nestalo. Na lonži jsem nejprve krokovala a ještě jsem si skusila Meteora naklusat. Stiskla jsem ho holeněmi, ale Meteor nic. Tak jsem ho stiskla o něco silněji a už naklusal. V klusu mě musela Sue několikrát napomínat: ,,Když klušeš a vysedáš křivíš záda, zkus se narovnat, bude se ti lépe vysedat a ty paty nervy nahoru! Paty jsou u jezdců ten nejnižší bod!" Tak jsem vyrovnala záda a paty jsem dala níž a už se mi vysedalo mnohem lépe.
Nakonec jsem mohla Meteora pěkně vykrokovat, až na malou kolizi se stěnou, která se mi podařila tak že jsem Meteora zatočila na špatnou stranu to šlo dobře. Poté jsme Meteora odvedli zpět do boxu a začali ho odsedlávat. Tentokrát jsem mu uzečku sundavala sama. Divné, najednou mi to přišlo jako bych to dělala nejmíň 1000x. Byl trošku rozívený. Pak jsem ho mohla ještě očistit jemným kartáčem a nakrmit. Sue ho odváděla na pastvinu a mě poslala se převléci, ale já jsem šla s nimi. Chtěla jsem se s Meteorem rozloučit, ale jakmile okusil volnost ve výběhu začal se po něm rozbíhat. Tak jsem ho alespoň pohladila když jsem mu sundavala vodítko a pak jsem se rozloučila se Sue, převlékla jsem se v šatnách. Když jsem šla se převléct zabloudila jsem. poradila mi jedna dívka. Když jsem se převlékla podívala jsem se k pastvinám a šla jsem ven z areálu k autu kde na mě čekala mamka a pomyslela jsem si, jestli se tam dostanu budu nejšŤastnější holka na světě!
nell: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
„Zavolej, až skončíš,“ říká mi mamka, která mě dovezla sem, na akademii Florestu. Už jsou to asi čtyři měsíce, co jsem si podala přihlášku a včera mi došla odpověď, že se mám dostavit na přijímací zkoušky.
„Jasně,“ usměji se a už jdu po cestě vedoucí k areálu.
„Ahoj, tak ses přece rozhodla se vrátit?“ usměje se na mě Sue
„Ano, chybělo mi to tady,“ odpovím
„No, neztrácejme čas, jsme tady kvůli přijímačkám že? Pojď,“ odvětí a jde dovnitř. Jdu za ní. „Tady je sedlovna,“ řekne celkem zbytečně, neboť to si ještě pamatuji. Zajdu do sedlovny pro vodítko. Sue kývne a vede mě dozadu k výběhům.
„Támhle je Meteor, tentokrát budeš dělat přijmačky na něm,“ ukáže na tmavého grošáka a dodá
„Když k němu jdeš, musíš působit uvolněně a mluvit na něj,“ udělí mi Sue radu. Otevřu ohradu a blížím se k Meteorovi.
„Ahoj Mete, ty jsi ale krasavec, ano, hodný kluk,“ mluvim na něj, když jsem u něho, pohladím ho po krku a zapnu mu vodítko.
„Šššikovný,“ protáhnu sykavky a jdu zpátky k Sue. Kývne a vede mě k jeho boxu. Cestou na Meteora trochu mluvím. Jakmile dojdeme k jeho boxu, zavedu ho dovnitř a obrátím se na Sue.
„Teď ho vyčístím a pak nasedlám,“ předběhnu jí. Jen s úsměvem kývne. Odběhnu do sedlovny pro věci, které budu potřebovat k čištění.
Jako první vezmu do ruky hřbílko. Začínám od krku a krouživými pohyby postupuji až k ocasu koně. Následuje ryžák, se kterým začnu od krku, až k ocasu, včetně břicha, kloubů končetin a kohoutku. Tahy provádím od shora dolů, jsou dlouhé a rytmické. Po pár tazích vždy ryžák vyčistím o připravené kovové hřbílko. Jako další přijde na řadu měkký kartáč. Opět začnu od hlavy a postupně se propracovávám až k ocasu. Tahy provádím krátké a u toho vytočím zápěstí. Postupuji shora dolů a zepředu dozadu. Poté si vezmu ještě hadřík a vyčístím jím nozdry Meteora a jiný hadřík na podocasní část. Ještě rozčešu hřebenem hřívu a ocas.
„A může se sedlat,“ povím Meteorovi a jdu do sedlovny pro věci. Za chvilku jsem zpět s věcmi na sedlání. Přistoupím k Meteorovi a sundám mu ohlávku, kterou pověsím na háček. Zasunu palec do koutku koňské huby a vložím mu tam udidlo tak, abych ho neuhodila do zubů. Přetáhnu mu přes uši nátylník a přehodím kštici přes čelenku. Nakonec zapnu podhrdelník a nánosník. Místa nechávám tak na dva prsty. Vezmu sedlo a položím ho na hřbet v blízkosti kohoutku. Zapnu podbřišník a mám hotovo.
„Výborně, jdeme na jízdárnu,“ ozve se Sue
„Hodný Meteor, hodný,“ pochválím ho a jdu za Sue
„Dveře,“ řekne Sue a když se nic neozve, otevře dveře a vejdeme dovnitř.
„Zatím ho trochu rozehřeju,“ poví a převezme si Meteora, kterého uváže na lonž a dá mu pokyn k vyjití do kroku.Meteor se okamžitě rozejde, Sue často mění strany. Poté ho pobídne do klusu a opět vystřídá strany. Nakonec přejde zpět do kroku a zastaví ho.
„Tak, shoď si dolů třmeny a uprav si jejich délku. Tu zjištíš tak, že třmen budeš mít stejně dlouhý jako předloktí,“ poví mi Sue. Dám tedy dolů třmeny a zpravím jejich délku.
„Dobře, můžeš nasednout,“ pokyne mi
Třmen si otočím kolmo ke koni, stojím z levé strany koně, vsunu levou nohu do třmenu, chytnu se levou rukou přední rozsochy sedla. Pravou rukou se chytnu zadní rozsochy sedla, pravou nohou se odrazím od země, ruku přehodím na přední rozsochu sedla a pravou nohu přehodím přes hřbet koně.
„Fajn, teď si uprav postoj. Vyrovnej se. Tělo musí tvořit jednu přímku,“řekne. Udělám co řekne a poté přijde pokyn abych pobídla Meteora do kroku. Ještě mi Sue připomene, že musím mít uzavřenou nohu. Stisknu tedy Meteora holeněmi a ten se hned rozejde.
„Dvě kolečka kolem jízdárny,“ příjde další povel od Sue.
„Hlídej si nohu, vyrovnej se, nenaklánět,“ snažím se dělat přesně to co říká.
„Dobře, teď klus,“ poví a pokračuje „stiskni silněji holeně a povol mírně otěž,“ stisknu tedy holeně silněji a povolím Meteorovi otěž. Opět si na Suenin pokyn dám s Meteorem dvě kolečka kolem jízdárny.
„Teď pomalu přejdi do kroku a zastav ho,“ přejdu tedy do kroku, chvíli ho nechám krokovat a pak ho zastavím.
„Nyní sesedni a vytáhni třmeny,“ poví Sue. Učiním tak a pohladím Meteora po zpoceném krku. A pochválím jej.
„Zaveď ho do boxu a vyčisti jej, pak ho dáme zpět do výběhu,“ zavedu tedy Meteora do boxu, sundám mu sedlo, opatrně abych ho nepraštila a uzdečku a nasadím mu ohlávku. Odnesu věci do sedlovny a vrátím se z věcmi pro čištění. Jde to rychleji, jelikož není tak špinavý, jako byl prvně. Odnesu věci a zavedu koně do výběhu. Odepnu mu vodítko a Meteor odpeláší radostně pryč.
Jdu zpátky a cestou vezmu vidle a kolečko. Zajdu do výběhu, naberu na lopatu koblížky a šup s nimi do koleček. Takle to párkrát pokračuje a vždy vyhodím kolečko na nedaleký hnoják. Vidlemi rozhážu slámu po boxe, když mám hotovo podívám se na Sue.
„Výborně o tvém přijetí či nepřijetí tě budeme informovat,“ poví mi.
Rozloučím se s ní, a jdu čekat na parkoviště, odkud zanedlouho přijede odvoz.
bloodye - záskok za nioru: Dějový začátek fajn, rozepsaný a popsané úkony, ale pak jako když utne. Jízda, jakožto hlavní část příjmaček, je dost stručná. Máš tam určitě pár dobře zakomponovaných rad od trenéra, ale jinak je to vážně takové nijaké - kolečko v kroku, kolečko v klusu a jdem domů.
Dál. Při nasedání není úplně vhodné chytat se zadní rozsochy sedla - akorát ho vytočíš, ale lepší je chytout si pravý třmenový řemen, nezvyklé ale lepší. Při přechodu do rychlejšío tempa se otěž nepovoluje, zůstává, když jí povolíš kůň padne napředek a nejde tím pádem jak má - od zadku. Takže stisk holeněmi, lehce nadlehčit sed a otěž nepovolovat. Taky nepiš "kolečka", jezdí se obvod a různé jízdárenské cviky, ne kolečka to na lonži.
Zdá s emi že jsi už trochu zapomněla jak to na Florestě chodí. Třeba ten přechod z klusu do kroku nebo z kroku do zastavení, JAK jsi to udělala? Hned máš další větu navíc.
Nakonec jen nechápu to vybírání koblížků - nejdřív píšeš, že vybíráš ve výběhu pak rozhazuješ slámu v boxe tak jak? Každopádně je ale super že sis na něco tkového vzpomněla, pochvala!
helen: V sedlovně mě přepadne panika.
Což mě dostatečně vyděsí, že začnu nervózně pochodovat a hrát si s lemem u trička. Nejsem nervák, to ani za mák, ale když vám jde o něco o co opravdu stojíte-jako Floresta-jste prostě nervózní ať děláte co chcete. Máte takový ten pocit v břiše-dalo by se to přirovnat k motýlkům?- který nechce zmizet. Ruce se vám jemně třesou a nohy škubou, jako když máte natažené svaly. Dech se vám třese a srdce buší jako po dlouhé běžecké trati. A navíc-v mém případě-se vám začne i točit hlava...
Snažila jsem se zhuboka dýchat a soustředit se na rytmus dechu, jinak hrozilo, že by mi mohlo být opravdu špatně, což jsem nechtěla. Určité osvobození se naskytlo v podobě okna. Sice jsem se ho bála otevřít-no, sama ani nevím proč... Stačilo však přitisknout obličej k studenému, orosenému sklu a hned se mi dýchalo lépe. Když jsem se konečně uklidnila, začla jsem se převlékat. Místo uzkých tmavě modrých džínu jsem si vzala černé rajtky s bílým páskem a přes tenisky a rajtky jsem si navlékla tmavě hnědé chapsy. Dlouhé vlasy jsem si stáhla do vysokého ohonu a přetáhla si přes hlavu tmavě modrý svetr a oblékla černou vestu. A až pak jsem vyšla ze šatny.
Asi mi to trvalo hodně dlouho, jelikož Sue má ustaraně stažené obočí k sobě a oči se jí lesknou.
„Děje se něco?“ Zeptá se mně jemně. „Jen se mi udělalo trochu špatně...“ Odpovím šeptem.
Povzbudivě se na mě usměje: „Pojď, dáme ti něco k jídlu a pití, ať nám tady sebou nesekneš.“ Laškovně mě dloubne do boku, já se jen zasměji a následuji jí.
S plným žaludkem a nevyschlým krkem se Sue vydáváme k pastvinám. Cestou se mě Sue ptá na takové ty základní otázky: Jestli jsem někdy seděla na koni, jestli ho umím čistit, sedla a uzdit, proč jsem se přihlásila na Florestu a tak podobně. Popravdě jí říkám vše co mám na jazyku a dopodrobna popisuji. Pak se dostává i k podrobnějším věcem jako je moje rodina a čtyři bratři-tři starší a jeden mladší. Dokonce jsem se jí svěřila se svými problémy-Sue byla totiž výborná posluchačka. Byli jsme tak zabrané do rozhovoru, že jsme si ani nevšimli že už jsme u výběhu.
„Tak na kterém budu dnes jezdit?“ Ptám se a dychtivě se nakláním přes ohradu a pozoruji koně na pastvě. Na to, že je leden poměrně svítí slunce. Tráva má nazelenalý odstín. Koním se leskne srst jako drahokami. Občas na sebe zařechtají, nebo se o sebe otřou. Zrovna pozoruji ryzáka, když Sue promluví: „Vidíš támhle toho grošáka úplně vzadu?“ Nakláním se ještě více přes zábradlí a mračím se proti odpolednímu slunci, které mi bije do očí. Nejdříve nerozeznám nic víc než dlouhé stíny stromů na druhém konci výběhu. Až po chvíli poznávám obrysy vysokohé koně se zvláštním zbarvením. Klidně se pase dál od ostatních. ‚Alespoň nejsem jediná, komu nevyhovuje společnost.‘ Pomyslím si a lehce se usměji a zatajím dech. „Je krásný...“ Zašeptám. „Jak se jmenuje?“ Odtrhnu oči od koně a podívám se Sue zpříma do očí. Usměje se od ucha k uchu a praví: „Meteor.“ Také se na ni usměji.
Meteor... To jméno k němu sedí. Jeho srst vypadá jako malá galaxie třpitící se mezi paprskami slunce, procházející skrz listoví.
Sue zabubnuje prsty o dřevěnou ohradu a řekne: „Tak, jdeme na odchyt.“ Usměje se na mě, podá by modré bavlněné vodítko s ohlávkou a otevře mi vrata.
Ve stínu stromů je zima. Od úst mi jde pára a jemně fouká studený zimní vítr ze severu-zdá se mi to, nebo dooparvdy cítí lesní plody? Vodítko a ohlávka mi dřou do ruky, jak je mačkám, abych se uklidnila. Zhluboka se nadechuji štiplavého vzduchu a hned se mi dýchá lépe. Sue stojí opodál a pozoruje mě s úsměvem na tváři. A já odhodlaně vykročím k Meteorovi.
Přistupuji k němu z levé strany směrem k plecím. Jakmile jsem u něj dostatečně blízko, nastražuje oči, zafrká, zvedne hlavu od země a podívá se mím směrem. A já musím znovu zatajit dech, protože znovu žasnu nad krásou těchto mohutných stvoření, které člověka provázejí od nepaměti jako strážní andělé. Dívá se na mě takovým tím vševidoucím pohledem a já jen musím zas a znovu žasnout, jak moc mi ten kůň připomíná galaxii, vesmír a Mléčnou dráhu. Hvězdy... Ty hvězdy, které tak ráda pozoruji za jasných letních nocí ležíc v trávě na dece a dýchám. A prostě jen ležím a žasnu, žasnu nad tím, jak jsme vlastně maličcí. Jako mravenci ve velkém obrovském světě. A pak uvidím Meteora a krása se už nedá vyjádřit slovy.
Srst se snad ještě více leskne než zdálky. Září jako malé souhvězdí a já už málem začnu hledat své oblíbené-Perseus, jako ten řecký hrdina. Zdá se mi to, nebo na strsti doopravdy má Malý vůz?
Meteor znovu zastříhá ušima a tento malý detail mě probere. Vydám se směrem k němu. Cestou si přehodím vodítko přes levou ruku a ohlávku beru do pravé ruky. Meteor se ke mě zvědavé přibližuje-hlavu nataženou jemně dopředu uši nastražené-když už jsem skoro u něj, trochu se uklidněju a očichá mi ruce. Když vidí, že nejsem potencionální hrozba dloubne me do natažené dlani a já ho podrbu za ušima. Podívá se na mě a já v očích vidím takový výraz, který skoro říká: ‚Tebe ještě neznám, kdo ji?‘ Pro sebe se usměji a začnu mu nasazovat ohlávku. Nejdříve ji přetáhnu přes čumák a uši a pak ji až zapnu. Vezmu vodítko z levé ruky do pravé a připnu ho k ohlávce. Meteora poplácám po krku a zašeptám: „Hodný, Meteor, hodný.“ A blaženě se usměji.
Sue je už skoro u nás a usměv jí z tváře nezmizel: „Výborně, Helen, na to, že nemáš z koňmi zas tak moc zkušeností sis vedla dobře.“ Poplácá mě po rameni. „Tak pojď, půjdeme ho vyčistit a osedlat.“
Když vchází me Sue a Meteorem do hlavní budovy, Meteorovo klapání se odráží od stěn a já musím slastně zavíř oči. Tenhle zvuk úplně miluji-jako vůni máty a sněhu a zvuku ostří na ledu odrážejícího se od prázdného stadionu. Sue mě zavádí až snad na samí konec budovy, k boxu č. 34. Když procházím kolem zbylích boxů označených 31, 32 a 33, čtu si jména na boxech. Na 31. Je napsáno ozdobným černo-hnědým písmem ‚Perla‘ a na 32. Stejným písmem ‚Bouře‘. Box 33. Je volný. Chorála uvazujeme v boxu a Sue se zatím vydává pro čištění. Já zatím Meteora hladím po zádech a jaksi mě to uklidňuje a tak pokračuji dokuď nepříjde Sue se sadou na čištění. Sue mi vysvětluje jak ho mám vyčistit a dává mi rady a tipy. Pak mi ukazuje jak přimět koně aby zvedl nohu abychom mu mohli vyčistit kopyta. Já si to vyzkouším a můžu si připsat další uspěch na-zatím-krátký seznam. Když Sue odchází pro sedlo, začínám čistit Meteora. Nejdříve si beru do ruky gumové hřibílko a začínám čistit jeho vesmírnou srst proti srsti krouživými pohyby. Pak si ještě do ruké ruky beru měkký kartáč a začala ho čistit po směru srsti. Když jsem byla spokojená, to samé jsem udělala na druhé straně. Když jsem odložila kartáče vzala jsem si rýžák a očistila mu nohy od bláta, kterého je teď venku až až. Když už na nojou neměl žádné nečistoty, pročísla jsem mu ocas a hřívu. Když jsem zrovna rozplétala jeden zamotaný pramínek, přišla Sue a pomohla mi. Já jsem se na ní vědčně usmála. A pak přišla na řadu kopyta. Vzala jsem si do ruky kopytní háček. Druhou rukou jsem mu sjížděla po nože až k rohoviny a pak jemně zatlačila, skoro hned nohu zvedl a já se usmála. Sue mě pozorovla od dveří boxu opředá o rám dveří s úsměvem na rtech. Po dokončení čištění jsme se vrhly na uždění. Sue mi znovu vysvětluje jak na to a říká mi, že když budu chtít pomoct mám jí říct.
Nejdříve mu sundavám ohlávku a do pravé ruky si beru uzdu a jeho hlavu a levou rukou mu strkám do huby udidlo. Až teď si všímám, že uzda má i slintáky. Když je udidlo správně zasezané, přetáhnu mu uzdu i přes uši. Zapnu mu podhrdelník i nánosník a a upravím hřívu mezi ušima. Pak si beru sedlo s podsedlovou dečkou, Sue mi musí pomoct jelikož nevím kam sedlo přesně dát. Sue dává sedlo do správné polohy a vysvětluje mi, že kdyby se sedlo dalo jinak Meteor by měl otlaky. Nakonec mu zapínám podbřišák. A pak přichází můj první problém-chrániče nohou. Zvedám obočí a povídám: „Já nevím jak na to.“ Sue se na mě jen mile usměje a ukazuje mi na přední a zadní noze jak na to. Pozoruji každý jjeí pohyb a ukládám si to do hlavy. Když je hotová, podává mi zbylé dva chrániče a já se s tím musím poprat sama. Nakonec to jakž takž zvládám, jen u zadní nohy musí Sue trochu upravit chránič do leva aby správně seděl. Meteora jsem vyvedla ven z boxu a vydala se za Sue k velkým dvoj křídlovým dvěřím. Sue se ke mě otočí čelem a povídá: „Tak co, připravená?“ Mnu si okraj vesty-ehm, zase... Můj žaludek dělá salta a kotrmelce. Bojím se že zase omdlím. A pak se podívám na Meteora-jeho hvězdou srst a ve mě se vzedme vlna něhy, která upokojí můj žaludek. Narovnámvám se a s pevným hlasem pravím: „Na stoprocent, Sue.“
Zatímco jí stojím u mantinelu, Sue zatím Meteora lonžuje uprostřed pískové haly, aby ho patřičně rozehřála. Meteor nejdříve chodil na levou ruku. Pak Sue změnila směr a meteor chodil na pravou. Když byl Meteron pořádně rozehřátý, Sue si mě zavolala k sobě. Cestou jsem si nasadila helmu a nakonec přišla k Sue. „Tak, Helen, teď ti pomůžu do sedla, jo?“ Mile se na mě usmála a odvedla mě k Meteorovi. Pomohla mi do sedla a já se na ni-už ze shora- usmála.
„Helen, vyndej nohy ze třemenů a přehoď je přes sedlo.“ Udělala jsem co mi řekla. „Tak a teď budeme zatím jne krokovat. Ty prošlápneš paty a hezky se narovnáš v zádech, ano?“ Přikývla se s snažila jsem se zkrýt třesoucí ruce. Sue zavelala Meteorovi do kroku a on poslušně nakrokoval. Nejdříve jsem se docela bála, ale pak strach přešel. Po jednou kolečku mi Sue řekla ať se protáhnu. Nejdříve nahoru, pak na každou stranu. Z počátku jsem se bála, abych třebas nespadla, ale strach také přešel jako to bylo z počátku. Po provedení cviků mi Sue řekla ať si lehnu na záda na Meteorovu záď a jen ležím. Poslušně jsem si lehla na záda. Cítila jsem pod sebou Meteorovi svaly. Jak se pohybují a natahují. Cítila jsem jak dýchá. Cítila jsem i jeho vůni-vůni koně smíchaného se slámou a kůží. Jak se svaly pohybovali, už jsem konečně pochopila, proč se u motoru aut počítá síla v koňských silách. Tenhle kůň, byl přesně promazaný stroj.
„Super, Helen.“ Usmála se na mě Sue. Rozhodla se změnit strany- teď jsme chodila na pravou ruku. „Teď naklušeme ano?“ Vzala jsem do rukou otěže-tak správne, jak mi to Sue ukázala-Meteor se pode mnou zhoupl a přešel do klusu. Nejdříve jsem se lekla toho zrychlení, ale po chvíli jsem přešla do rytmu a už se nebála. Nohy jsem tiskla k jeho bokům, abych náhodou nespadla. Sue mě párkrát upozornila ať narovnám záda, že se hrbím a já se vždy poslušně narovnala. Po pěti kolečkách Sue přepla Meteora ne levou ruku a rozhodla, že zkusíme klus ve třmenech. Dala jsem tedy třmeny dolů a dala si je na nohy. Sue mi je správně upravila aby seděli dobře a napomínala mě, ať mám pořádně prošláplé paty. A pak jsme naklusali do lehkého klusu. Zprvnu jsem vysedávala špatně. Mimo rytmus, ale po pár kolem jsem se do toho dostala a už vysedávala v rytmu Meteorova pohupování. Nakonec jsme přešli do kroku a Sue mi oznámila, že budeme zkoušet zastavování. Ukázala mi co a jak dělat a jak Meteora zastavit. A pak ho znovu pobídla. Nejdříve jsem nic nedělala, nechala si jedno kolečko a půl a až pak jsem jemně dala nohy dopředu, trochu se zaklonila a zlehka přítáhla otěže. Metero zareagoval až po pár chvílích, ale přece jenom, zastavili jsme! Znovu a znovu jsme zkoušeli zastavování až Sue rozhodla, že bysme mohli vyzkoušet pobídky. Znovu mi ukázala co a jak a Meteora přepla na druhou ruku. Meteor stál a jne čekla na mou pobídku-slyšela jsem jak si pohrává s udidlem v hubě. A tak jsem Meteorovi povolila otěže, stiskla holeně a ještě víc jsem se narovnala. Meteor se k mé radosti rozešel a já jsem měla chuť zavískat radostí. V kroku a klusu jsme trénovali zpomalování a zrychlování. Párkrát mě Sue napomínala na nahrbená záda či nohy, ale jinak vše bylo celkem fajn. Párkát mi sice pozdě zastavil nebo se rozešel, ale to byla spíše má chyba. Nakonec jsem už byla tak vyčerpaná, že mi Sue poručila ať slezu a dám třemyn nahoru, že vykrokuje Meteora a pudeme ho odsedlat. Byla jsem za to celkem ráda, jelikož jsem byla docela dost unavená.
Sue ho vykrokávala na lonži asi deset minut, až jsme nakonec vyrazili z haly ven. V boxu jsme ho odsedlali a oduzdili a nandali ohlávku. Dali jsme mu u deku. Sue mazitím co jsem jsme byla s Meterorem v boxu, šla odnést věci do sedlovny. Já jsem si mezitím hrála s malým stéblém trávy, které jsem sebrala z podestýlky a ze země před boxem jsem pozorovala přivázaného Meteora, který zrovna pil z napáječky. Jeho strst se jemně leskla potem a já si znovu vzpomněla, jak moc se mi líbí. Ta vesmírná srst, ta mě uchvátila...
Když se Sue vrátila, přinesla i hrušku-Meteorovu nejoblíbenější pochoutku- a já mu ji dala. Když jsme Meteora odváděli do výběhu, Suea ani já jsme nemluvili, jen jsme se kochali krásným západem slunce-vypadalo to, jakoby západ hořel. Červená, žlutá, oranžová, růžová... Krása... Meteora jsme v ohradě sundali ohlávku s vodítkem a nechali ho ve výběhu. Na přijezdové cesty už čekal šofér s autem, který mě měl zavést do mého „malého“ království. Tajně jsem doufala, že se sem ještě někdy vrátím. Už jako právoplatná studentka.
floresta: Helen - nohy jsi čistila dvakrát, meteor má určitě uzdečku, ne "uzdu" - uzda má dvě udidla a používá se k preciznější shromažďovací a vzpřimovací práci - tedy od drezúry stupně L.. uzdečka má 1 udidlo a sekáš se s ní v 90% případech. Jinak se dříve sedlá, než uzdí. Pokud máš nějaký martingal či jiné pomocné otěže, které se zapínají do pobřišníku, nechá se tento nezapnutný a po nauzdění se jen zapne . Jinak pod sedlem máme i gelové dečky.
U zastavení nedáváme nohy dopředu, jen tiskneme kolena a zatížíme sedací kosti. Nohy dopředu dávají možná westernoví jezdci, v anglii se to nedělá .
Pokud koně pobízíš do rychlejšího chodu, otěže nepovoluješ. Kůň se totiž pobízí "odzadu" a zadek nastartuješ jedině holeněmi. Pokud koni povolíš předek ztratíš přilnutí a hlavně ti koník "spadne na předek" ..hlavně u pokročilejšího tréninku.
No...a teď konečně se pustím do chválení. Naprosto skvělé! Krásně napsané, dějově pěkně zakomponované, nebojíš se improvizovat a zapojit i vlastní prvky - i když neměníš podstatu Floresty - zdá se, že sis tady o tom hodně nastudovala a tak trošku už to tady znáš - to bych čekala od každého uchazeče od přijetí. Jsi vzorný případ. Jinak tvá fantazie a všechny ty abstrakní popisky, moc krásné a celkově to text sjednocuje. Trénink tak akorát, ničeho moc a ničeho málo.. Zkrátka jedny z nejlepších příjmaček, co se ucelenosti týče, které jsem tady kdy viděla, opravdu. Bude mi ctí přivítat tě v našich řadách. !
PS: doporučuji všem budoucím uchazečkám přečíst si je, než začnou psát vlastní texty.
catty: Pomali jsem následovala Susan k ohradě,kde se popásali koně."Támhle to je Meteor,na něm dnes pojedeš"řekla Susan a ukázala na šedého valáška s bílými flíčky,který,hned jak uslyšel své jméno,nastražil uši a rozešel se k ohradě.Susan mi otevřela vrata a já s ohlávkou v ruce vešla dovnitř.Meteor byl hrozně hodný,když jsem ho pohladila po nose a nasadila mu ohlávku,pomali jsme vyšli ven a Susan za námi zavřela vrata. "Teď se běž převléct,potom běž pro Meteorovo vybavení a přijď za mnou do stájí." řekla Susan a vydala se s Meteorem ke stájím. Já ještě chvíli hledala místo,kde se mám převléct a potom sedlovnu,ale za chvíli už jsem to všechno táhla ke stájím,kde už byl uvázaný Meteor.Sue mi ukázala,kde najít hřbílko,kartáč a ostatní věci na číštění.Nejprve jsem ho vyčistila hřbílkem (ten Meteor je ale špindíra!),potom jsem mu měkkým kartáčem vyčistila nohy,břicho a další citlivější místa.Kopyta vyčistila Sue.Pak jsem mu dopředu na záda položila dečku a pomali sjela níž.Po dečce následovalo sedlo,to mi Sue pomohla dát na koně a já pak zapla podbřišník"nesmím ho zapomenout dotáhnout" říkala jsem si v duchu a pokračovala jsem k uzdečce. "Víš,jak na to?" ptala se Susan. "Už jsem to párkrát dělala,ale nejsem s jistá" přiznám se po pravdě,a tak mi Sue vše popíše a já správně přehodím otěže pře hlavu a položím je na záda,strčím Meteorovi udidlo do pusy,prostrčím uši nátylníkem a zapnu podbradník.Pak Sue Meteora odváže a vede ho do haly. "vem lonž a pojď za mnou" řekne mi ještě přes rameno a už mizí za dveřmi stáje.Rychle vezmu lonž a jdu za ní,cestou potkám jednu starší žákyní,mile se na mě usměje a zeptá se "přijímačky?"já jen kývnu a utřu si pot z čela.Když dojdu do haly,Susan už na mě čeká.Dám jí lonž a ona začne Meteora zahřívat.Tak se postavím na kraj a sleduji Susan.Jde jí to skvěle,doufám,že jednou budu stejně dobrá jako ona.Pak se podívám na Meteora.Ten je úžasný!právě se na povel Sue rozklusal.Sledovala jsem,jak se mu pod kůží rýsují svaly a jak se napínají a povolují.Koně jsou nádherná zvířata.Potom,co Sue Meteora zahřála,zavolala mě a já se postavila po boku koně(Sue mi ho držela),Vložila jsem levou nohu do třmene a v tom si uvědomím "utáhnout podbřišník!" řeknu až příliš nahlas,Meteor dá uši dozadu a škaredě se na mě podívá. "Catty!U koní nesmíš křičet!A na ten podbřišník jsis měla vzpomenout dřív!" pokárá mě Sue,ale má v očích přátelský výraz.Utáhnu pobřišník a nasednu na Meteora.Vezmu si od Sue otěže,Srovnám sed,prošlápnu paty a chytím líp otěže.Jedno kolečko v kroku (na lonži) a pak začneme cvičit "Vytáhni nohy ze třmenů a třmeny polož do kříže na krk koně.Pak jdeme pár koleček krokem,přičmž mě Sue pozoruje a každou mou chybu opravuje "prošlápni ty paty Catty,kolikrát ti to mám říkat!?!"Pak zkouším cviky jako dotkout se koni kořene ocasu,podrbat za ušima a dámský sed.Když mám udělat mlýnek,mám trochu strach,a tak mi Sue řekne,ať Meteora zastavím.Já se zakloním,zatáhnu za otěž a potichu Meteorovi říkám klliid,ššš,hodný koník.Pak udělám mlýnek a ten v kroku mi už nedělá takový problém.Pak zkoušíme lehký klus,bez třmenů se cítím jako brambora a jsem trochu nejistá,ale za chvíli se pozbírám a dost si jízdu užívám. "nohy víc dozadu Catty" musí mi pořád opakovat Sue.Pak jsme zase zpomalili do kroku a Sue mi řekla,ať si dám třmeny.Pak zkoušíme krok se třmeny,po pár kolečkách mi Sue řekne,ať se postavm ve třmeech a snažím si vydržet co nejdýl.Až se posadím,řekne mi,A´t pobídnu Meteora do klusu.Pobídnu Meteora sedem a mírně přitlačím holeněmi a už klusáme.o pár kolečkách zkouším i stát nebo vysedávat.Pak najednou Meteor uvidí asi nějakého ducha na zemi a uskočí do strany.Taktak se udržím v sedle,a rychle ho zpomaluju. "promiň,to byla moje chyba..."omlouvám se Susan,ale ona jen řekne "ty za to přece nemůžes,každý kůň se někdy lekne,ale dobře,že jsi se udržela v sedle.Stejně už jsem ctěla končit.Ještě uděláme jedno kolo krokem,ať schledne,a pak ho odvedeš do stáje k uvazišti."Tak jsem udělala poslední kolečko a když jsem sesedla z koně,dala mi Sue něco do ruky.Byla to půlka hrušky "pro Meteora,miluje je" říká mi Sue s úsměvem.Tak mu to nataženou rukou podám a Meteor štastně přežvykuje.Pak ho odvedu do stáje,přivážu ho,rozepnu podbradník,sundám uzdečku a podám ji Sue,která za mnou došla,pak rozepnu podbřišník,sundám sedlo,také ho podám Sue a dečku jí také dám. "odnesu to do sedlovny,postarej se o něj."Tak jsm meteora znovu vyčesala a tentokrát se i odvážila vyčistit kopyta,pak mu ještě vyčesala hřívu aa až přišla sue,odvedli jsme ho zpátky na pastvu.Pak jsem zavolala mámě,ať pro mě přijede a ještě chvíli si povídala se stejně starou jedzkyní o přijímačkách.Pak už jsem viděla mámino zelené autíčko,nasedla do něj a loučila se s Florestou."Brzy ahoj,Floresto..."
Omlouvám se za přípané chby
floresta: Catty - takže v první řadě prr.. trošku přibrzdi . Je to takové rychlé až zběsilé. I když tam nic nechybí, je to info info info..a nic kolem. Jasně, můžeš takhle psát (nic tam nechybí) ale časem tě to začne spíše deprimovat (mě už to deprimje teď ). Zkusila bych se do toho vžít, zpomalit. Když popisuješ nějakou činnost, zkus si představit, že v té šatně skutečně stojíš. Popsat nějaký ten děj. Hned je to pak čtivější a pro tebe časem určitě i lepší na psaní. Nějaké tendence už tam máš teď, tak je jen posil a bude to skvělé.
Pokud jsi hostem a nejsi ještě ani studentka, Sue by tě určitě nenechala jen tak se poflakovat po stájích samotnou, šatnu by ti ukázala a určitě by si tě neposlala pro veškeré vybavení do sedlovny u nás se chováme k hostům (a nejen k nim) slušně a vstřícně.
Péče dobrá, pokud uzdíš, otěže necháváš pouze na krku, netaháš je až na sedlo (na záda), protože potřebuješ mít volný prostor při manipulaci s uzdečkou, když ji koni nasazuješ. Krom podhrdelníku máme také nánosník .
Co nejdříve bych se do budoucna zbavila psaní "koleček"..na lonži by se to ještě tolerovat dalo, ale při jízdách už nikoliv . Nezapomínat taky na to, že koník se jezdí na obě ruce stejně - je tedy potřeba měnit směr (ruku).
Pokud na tebe trenér mluví /a ještě k tomu Sue /, tak vol mírnější přístup. Na Florestě nenapomínáme, na Florestě PŘIpomínáme s vykřičníky bych taky šetřila, prostě v klidu.
Opět výměna - klus bez třmenů (začátečník) VŽDY PRACOVNÍ a se třmeny (začátečník) VŽDY LEHKÝ. Jinak byste koni opravdu skákaly na zádech jako brambory, všechno má svůj čas.
Jinak pokud popisuješ co, piš k tomu i JAK, je vidět, že se o to snažíš, což chválím. Popsat se ale dá i ten mlýnek, nějakou tu omáčku kolem toho..ale to už se časem naučíš.
Líbí se mi nácvik stehenního sedu v kroku - to se hodí.
Už na začátku si zapamatuj, že jedno kolečko koni nestačí, aby se vydýchal a vychladnul. Většinou se to odvíjí od práce, kterou dělal, ale pokud na lonži opracovával v kroku, klusu i cvalu, pak s tebou krokoval a pak zase klusal, dala bych mu minimálně 2-3 kolečka na každou ruku. To je ale něco, co se naučíš až praxí, nebo zkrátka přibližným odhadem při psaní. Chválím ale, že sis na to vzpomněla.
Z "chyb" si nic nedělej, vesměs jsi měla vše v pořádku, jsou to moc dobré příjmačky. Jen srovnáme pár věcí, něco se naučíš sama a bude to super.
sindy: ,,Ségra, omilem jsem otevřela tvé emaili. Píšou ti z Floresty!" Když jsem doma ležela na koberci a psal jsem úkoly, zavolala na mě mý dvojče Mellysa. ,,Co mi lezeš do mailů? Ale uhni co píšou?" Okamžitě jsem vyzkočila a mrkla jsem se na mail. Odstrčila jsem Melklysu i s židlí bůh ví kam. ,,MÁM SE V NEDĚLI DOSTAVIT NA PŘÍMÁČKY! HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" V tu chvly jsem si uvědomila že neděle je zítra! Okamžite jsem vytáhla z svý podpostele méj batoh. Začala jsem tam dávat vše co by se mi mohlo hodit. Helmu, pérka a takové. Když jsem se otočila na Mellysu, jela na židli zpět k Pc: ,,Přečti si jen tu Florestu! Jestli se my budeš hrabat v mailech uvidíš!" Zavolala jsem na sestru. Mellysa si přečetla mail z floresty: ,,No vidíš, já ti řikala že tě vemou! No budeme mít spolu školu. To je fajn, ale nevim jestli budem spolu v pokoji!" Řekla mi Mellysa. Mě ale bylo teď vše jedno. Hlavně ať mě vemou. Říkala sem pro sebe. ,,Holky do postele." Najednou přišla mamka do pokoje. ,,Mami zítra ve 13:00 se mám dostavit na Florestu, kvůly přímačkám, odvezeš mě tam?" Zeptala jsem se mamky. ,,Samozdřejmě že tě tam odvezu Sindy." Odpověděla mi mamka. ,,Mellyso vypni ten počítač a spát." ,,Mami ještě né." Ségra zase prosila aby mohla bejt dýl vzhůru to bylo pro ní tipický. ,,Ne Mellyso. Můžeš si číst v posteli, ale do počítače čučet nebudeš!" Konečně jednou spravedlnost. I když jsme byly s Mellysou dvojčata, byla Mellysa vyspělejší než já, ale nebyla ve škole chytřejší. Měla 3 a 4 kdežto u mě to byly 1 a 2. Když už sestra vlezla do své patrové postele na pravé straně pokoje, vlezla jsem i já do své. Mamka nám popřála doprou a odešla. Ségra si číst nechtěla, ale já jsem nemohla usnout. ,,Melly, jaký to je na Florestě?" Zeptala jsem se. ,,Super." Řekla mi jednim slovem. Věděla sem že je pěkně naštvaná. Na jednom gymplu kam musí chodit, když není zrovna na Florestě jí strašně otravuje jedna učitelka. Prý za to že chodí s jednim supr klukem. Jmenuje se JAkub. Jí se strašně líbí. Prej je dokonalej. No já jsem si mohla myslet cokoliv. Ale Mellysa je protivná pořád. Ona je hodně citlivá. Když chodila na tákladku, měla tam nej. kámošku Nikolu. Ale ta jí v 5. třídě zradila a moc jí to ublížilo. Je opravdu hodně citlivá. A raději je na všechny hrubá, než aby dala najevo to že ji něco mrzí. Najednou jsem se začala propadat. Pochopila jsem že je to sen. Zdálo se mi o tom že ségra chodí s Jakubem a že musej drhnout celou školní podlahu. A najednou jsem tam byla já jak jsem se propadala na Florestu. Tam jsem spadla z koně a padala jsem a pořád jsem padala.
Když jsem se ráno v 6 vzbudila, rychle jsem se oblékla a šla jsem za našima poníkama. Já jsem šla pohladit Ajtíka. ,,No kámo, jestli mě vemou na FLorestu tak se o tebe bude starat táta. No vlastně máma když je táta na služební cestě. Ještě že jí táta nechal tady bydlet Nechápu proč se rozvedli. Když bylo 11::30 jela jsem s mamkou a sestrou na Florestu. Mellysa už tam měla na tejden zůstat, ale já ještě ne. Mamka vyhodila mě a Melly před bránu Floresty. ,,Zavolej až tu zkončíš Sindy. Budu tady něco zařizovat. A ty Melly se dobře uč! Ahoj." Mamka dala Mellyse pusu na čelo a pak odjela. Najednou se otevřela brána a já jsem šla Mellyse v patách. Nejednou se před námi objevila mladá dívka. Mellysa jí řekla: ,,Ahoj Nio. Tohle je má ségra Sindy. Jde sem na přímačky." ,,Áano. Sidny. Pojď zavedu tě k Sue. A ty Mellyso jdi na pokoj. Jo a mrkni se na tabulky, hledá se ta malá Lena. Tak kdybys chtěla pomoct."Řekla Niora ellyse. Mellysa přikývla, zamávala mě a Nioře a zmizel ve velké budově. Mě Niora zavedla k Sue. Sue mě vzala do šaten a řekla aŤ se převléknu a pak půjdeme pro Meteora. Když jsem se tedy převlékla, šla jsem se Sue do výběhu. Ukázala na grošáka. ,,To je Meteor. Na tom si tě vyzkouším. Na tady máš ohlávku a vodítko. A jdeme pro něj." Se Sue jsem šla k velkému grošanovy. Opatrně jsem mu navlékla ohlávku ke které jsem připnulůa vodítko. Pak mi Sue ukázala jeho box. Tam mi podala čistící sadu. ,,Meteor je trochu zablácený, tak ho nejprve vyhřebelcuj tvrdým hřbílkem a potom měkkým kartáčem odstraníš prach." Vzala jsem nejdříve hřbílko a odstraňovala jsem Meteorovi ze špinavé srsti bláto. Pak mi Sue podal měkký kartáč a tím jsem mu odstranila zbytky co mu zbyly v srst. ,,Tak teď jdeme na kopyta. Já udělám dvě levá a tobě nechám pravá ano?" Sue vyčistila háčkem nejdříve kamínky a pak kartáčkem odstranila nečistotky. Já jsem si pak od ní vzala kopyťák a začla jsem čistit Meteorova kopyta. Měl tam jeden zaseknutej kamínek, který mi moc nešel vyndat, tak mi pomohla Sue. Když měl grošáček čistá kopýtka, vyčistila jsem mu ocas a hřívu. Pak mi Sue pomohla přinést sedlo a uzdečku. Sedlo jsem mu nandala a zapla jsem podbřišák a pak jsem ho nauzdila. ,,Tak dobře, teď půjdeme jezdit." Sue mě pak zavedla do velké jízdárny. Tam si vzala Meteora na lonž. Začala ho krokem rozehřívat, pak ho pobídla do klusu a nakonec i do cvalu. Meteor vypadal jako dobrý učitel jízdy. ,,Tak pojď." Pokynula mi Sue. Já jsem šla k Meteorovi a strčila jsem levou nohu do třbenu a vyhoupla jsem se do sedla. Sue mi podala otěže. ,,No nejprve půjdeme krokem, pak skusíme i klus." Pobídla Meteora do kroku a začala jsem s ním chodi do kola. ,,Nehbit se a ramena dozadu. A můžeš trochu zvětšit kolečko." Udělala jsem to co mi Sue řekla. Po 3 kolečku mi Sue řekla: ,,Stiskni Meteora holeněmi a naklusejte. A hezky lehký klus." Stiskla jsem Metyho a on hezky naklusal. Já začala vysedat. Pak Sue Meteora otočila znovu to samé na druhou stranu. ,,Chceš si zkusit sama krokovat?" Zeptala se mě Sue. ,,Ano." Řekla jsem nadšeně. Sue zastavila Metyho a sundala mu lonž. Já jsem ho stiskla holeněmi a on se rozešel. ,,Vycházet rohy." Řekla mi Sue. Přikývla jsem a začla jsem chodit jízdárnou. Když mi Sue řekla že už staší dojela jsem k ní a seskočila jsem z Meteorova hřbetu. Pak jsme se Sue odvedli Metyho do stájí. V boxu jsem ho odstroila a pak jsem ho ještě měkkým kartáčem vyčistila. Pak jsme společně se Sue odváděli Metyho do výběhu. Pohladila jsem ho a sundala jsem mu ohlávku. Pak mi Sue ještě ukázala kde jsou šatny, kde jsem sep převlékla. Pak jsem se rozloučila se Sue, u brány s Niorou a pak jsem zavolala maca a s celkem dobrým pocitem jsem jela domů.
bloodye - záskok za nioru: Zdravím Sindy,
při čtení tvého textu mě trochu zarazilo, že 3/4 se skládají jen z povídaní o Mellyse a jejím chlapci. Je dobře, že jsi se snažila zapojit nějaký děj, ale nám jde především O TEBE a ne o tvoji sestru/dvojče. Lepší by možná bylo rozepsat toho víc o tvém životě, rozepsat příjezd na Florestu a především rozepsat jízdu...
Část, kdy se ve svém textu věnuješ přípravě koně a ježdění samotnému se mi zdá dost odbitý, píšeš hodně CO děláš, ale ne JAK. Jako příklad uvedu rdy Sue po kterých následuje už jen tvoje "udělala jsem". Udělala, ale jak? Přesně o to tady jde, tím se učíš protože se pídíš po tom jak se vlastně to a tamto správně provadí. Ovšem na začátku je pochopitelné a v našich řadách se to naučíš, přesto se mi zdá, že tě tahla část nebavila.
Líbí se mi, že píšeš o práci na obou rukách ikdyž stručně je to moc dobře. Všechno co se dělá na jednu ruku se musí udělat i na ruku druhou, na lonži pak obzvlášť.
Pak taky jedna rada, ty ji máš zrovna v textu uvedenou dobře, ale do budoucna ti to uvádím hlavně aby jsi se vyvarovala omylů. Jde o psaní koleček, NA LONŽI ANO, tam kůň chodí po kruhu, ale když pak chodíš samostatně po jízdárně tak už se nekolečkuje, tam se chodí obvody, stěny... Kapiš?
Dál už asi nemám co psát, jen tě ještě pochválím za čištění koně po jízdě, na to se občas zapomíná.
Hodně štěstí.
nerred: Když jsem procházela brankou,třásly se mi nohy. „Neboj Nerred,to zvládneš" podpořil mě otec,který se mnou přijel. Uviděla jsem nějakou paní jak míří směrem k nám. Představila se jako Niora. Chvíli se otec s Niorou bavil,vůbec jsem neměla ponětí o čem. Byla jsem tak nervózní že se to ani nedalo popsat. „Nerred neboj se " uklidňovala mě Niora. „Támhle jsem Sue,běž za ní,ukáže ti co a jak." Z dálky jsem ještě zaslechla jak otec mluvil o mé matce. Ona byla výbornou parkůrovou jezdkyní,ale se svým koněm spadla a zemřela na následné následky. „Ahoj,já jsem Sue,dnes tě tu provedu." „A..Ahoj,já jsem Nerred." Nedokázala jsem ze sebe vykoktat více. Vydali jsme se směrem k pastvinám. „Támhle ten grošák je Meteor,dnes na něm budeš dělat příjmačky". Podlezla jsem dřevěnou ohradu a vydala jsem se s ohlávkou k Meteorovi. Jakmile jsem ho uviděla,ihned ze mě spadl všechen strach. Pohladila jsem ho po jeho uzkém nose a přehodila jsem mu přes hlavu ohlávku. Do karabiny jsem připla vodítko a vydala jsem se za Sue na druhou stranu dřevěného plotu. „Dobře Nerred,to by ti šlo" pochválila mě Sue a společně jsme se vydali k boxům. Prošli jsme celou stájí až k boxu Meteora. Sue už mi před box nachystala čištění a tak jsem do čištění mohla hned pustit. Uvázala jsem Meteora k železné příčce v boxu a začala jsem prohrabávat boxík s čištěním. „Zajdu pro postroje,zatím ho vyčisti krouživými pohyby hřbílkem a měkkým kartáčem,poté můžeš ještě kopyta" řekla Sue a ztratila se v další uličce. Nahmatala jsem hřbílko a měkký kartáč. Začala jsem krouživými pohyby hřbílkem Meteora čistit a měkkým kartáčem jsem postupně smetávala prach. Takto jsem vyčistila celé Meteorovo tělo od kopýtka až po ouška. Poplácala jsem Meteora po krku a z malého boxíku na čištění jsem vyndala kopytní háček. Začala jsem čistit přední levou nohu. Dávala jsem si pozor na střelku aby jsem ji nezasáhla,ale podařilo se mi jí vyhnout. Opatrně jsem položila Meteorovo kopyto na slaměnou podestýlku a pustila jsem se do druhého kopýtka. Odstranila jsem hlínu s kameny a přesunula jsem se k dalšímu kopýtku,tentokrát k pravému zadnímu.Meteor byl moc hodný a stál po celou dobu klidně. Nakonec jsem vyčistila poslední,pravé přední kopyto a to už sem mířila Sue s postroji. „Nejprve nasedlat,pak nauzdit" řekla Sue,otočila se na podpadku,šla si ještě pro bičík a lonžku. Vzala jsem si gelovou podložku a posaďila jsem ji na Meteorův hřbet. Poté nasledovala dečka a nakonec samotné pohodlné hnědé sedlo s hlubokým posedlým. Sedlo jsem s dečkou a gelovou podložkou posunula o trochu níže po směru růstu srsti,aby pěkně pasovalo a aby si Meteor nic neodřel. Podbřišník jsem zatím zapla pouze na jednu přezku a na jednu dírku. Pak přišla řada na uzdečku. Nejprve jsem sundala ohlávku a navlékla jsem si ji na pravou ruku. Levou rukou jsem nabídla Meteorovi udidlo,které ochotně přijal. Přehodila jsem mu přes hlavu uzdečku a zapla jsem podhrdelník a nánosník. Udělala jsem si pár koleček kolem boxu(spíše oválků) a dotáhla jsem obě přesky na třetí dírku. To už sem mířila Sue s lonžkou a bičíkem. Já,Sue a Meteor jsme se vydali k hale. Před tím než jsme ale vztoupili,obě jsme naráz zapískali,aby se nás kůň nelekl a nestal se úraz. Nikdo v hale nebyl a tak jsme mohli v klidu vztoupit. V hale si Meteora převzala Sue a začala ho lonžovat. Stála jsem opodál a všechen ten děj jsem pozorovala. Nejprve nechala Sue chvíli Meteora pár koleček krokovat. Změnili směr a opět chvíli krokovali. Sue ho udržovala v rychlejším tempu a pak mu dala povel ke klusu. Meteor poslušně naklusal. Ladně se odrážel,vypadal jako by se snažil vzlétnou,to už ale dala Sue pokyn k cvalu. Meteor cválal v kruzích. Pod jeho kopyty se vířil prach a jeho hříva nádherně vlála. Poté opět chvíli klusali,Meteor se opět snažil vzlétnout do oblak a nakonec zakončili lonžování uvolněným krokem. Sue mi dala pokyn k nasednutí. Nejprve jsem si ale nasadila helmu a z obou stran jsem odmotala třmeny. Obešla jsem Meteora na levou stranu a ještě jsem o dvě dírky dotáhla podbřišník. Dala jsem levou nohu do třmenu a se Suijinou pomocí jsem se vyhoupla do sedla. Musela jsem si ještě trošku prodloužit třmeny,poněvadž byly krátké. Sue připla lonž a řekla mi něco o pobídkách do kroku a klusu. Oběmi holeněmi jsem Meteora pobídla do kroku. „Když ho chceš rozejít,nesmíš ho tahat za otěže,naopak musíš otěž povolit" poradila mi Sue a já jsem poslechla. Zkusila jsem to tedy znovu. Pobídla jsem Meteora oběmi holeněmi do kroku,povolila jsem otěže a zhoupla jsem se v sedle. Meteor poslechl a vydal se krokem vpřed. Střídavě jsem ho podporovala v kroku. Šlapal jako hodinky. Soustředila jsem se hodně na sed. Paty dolů,špičky ke koni,palce nahoru. „Nerred zkus se v tom sedle tak nehrbit a zkrať si otěže" nabádala mě Sue a já jsem si sed ihned opravila. Za pár minutek soustředění se na můj sed,mi Sue oznámila že budeme klusat. „Při lehkém klusu musíš vysedávat,zatím se nebudeme soustředit moc na vysedání na správnou nohu,ale hlavně na samotné vysedání. Pobídla jsem Meteora do klusu podobně,jako jsem ho pobídla ke kroku. Pár prvních klusových kroků jsem zůstala sedět,poté jsem ale začala vysedávat. Zpočátku mi Sue pomohla s tím kdy mám správně vysedávat slovy hop hop hop hop,poté jsem to ale dokázala určit sama. Změnili jsme smět a opět jsme klusali. Už mi to celkem šlo. Vysedávala jsem správně a pobídky jsem dávala vždy v moment kdy jsem seděla. „Dobra,přechod do kroku" oznámila Sue a já jsem převážila váhu do zadu,jemě jsem zatáhla za otěže a tlačila jsem pouze stehnami směrem do sedla. Samozřejmě že ve správném pořadí Meteor přešel do kroku a Sue mě požádala o to abych si přehodila třmeny. Udělala jsem to a posouchala jsem jaké pokyny mi Sue dá. Jako první řekla že se mám dotknout levé špičky nohy pravou rukou a naopak aniž bych pohnula holení a změnil se mi sed. To jsem celkem zvládla. Poté následoval cvik ležení na zádech a kolotoč. Cvik ležení na zádech spočíval v tom že jsem si musela lehnout na Meteoův hřbet aniž bych změnila polohu sedu. Při kolotoči jsem se zase musela otočit o 360 stupňů dokola. Tento cvik spočíval v tom že jsem se musela přispůsobit rytmu koně. „Perfektní,zastav Meteora a můžeš sesednout. Pro dnešek končíme"řekla Sue a já jsem s Meteorem zastavila uprostřed kruhu. Seskočila jsem a poplácala jsem Meteora po krku. „Hóódný kluk řekla jsem a začala jsem namotávat třmeny. Po namotání třmenů jsme se se Sue a Meteorem vrátili opět do stáje. Povolila jsem podhrdelník s nánosníkem a sundala jsem mu uzdečku. Poté jsem uvolnila podbřišník a společně s dečkou a gelovou podložkou jsem sedlo podala Sue. Ta postroje šla odnést do sedlovny a já jsem zatím začala čistit Meteora. Nejprve celé tělo gymovým hřbílkem,poté jsem z něj smetla prach měkkým kartáčem. Ještě jsem vyčistila kopýtka a bylo to. Uklidila jsem čištění a zašla jsem opět k Meteorovu boxu. Nasadila jsem mu ohlávku a připla jsem k ohlávkové karabině voďítko Sue mezitím přišla a společně jsme Meteora odvedli na pastvu. Sundala jsem mu ohlávku a naposledy jsem ho pohlaďila po krku. Tohle byl úžasný den strávený s koňmi!!
delisa/delli: Omlouvám se že to píši až teď,ale nějak jsem si neuvědomila že jsem tam nedopsala poslední bod,tak tady je
Poplácala jsem Meteora po krku a vydala jsem se za Sue na druhou stranu plotu. Sue mě pochválila že mi to šlo velmi dobře,ale musíme ještě vypilovat pobídky. Otec si ještě pořád povídal s Niorou,myslím že se posunuli tak o dva a půl metru. Niora nás pozdravila a Sue jí začala líčit jak jsme jezdili a jak mi to jde. Já jsem s otcem stála opodál a poslouchali jsme co si povídají. ,,Dobrá Nerred,podle toho co mi řekla Sue ti to šlo moc dobře" řekla Niora a lehce se pousmála. ,,Ještě se ozveme,ale máš velkou šanci na přijeťí". Rozloučili jsme se s Niorou a Sue a vydali jsme se k našemu malému autíčku. Než jsme odjeli zamávali jsme Nioře a Sue na pozdrav. ,,Tak viďíš Nerred,nebylo to tak zlé,že ne"?
nerred: Omlouvám se,jsem strašně zbrklá. Místo Delisa/Delli jsem chtěla napsat Nerred.
Dříve jsem tu toťiž jako Delisa bývala.
Ještě jednou se moc omlouvám
bess: Zhoupla jsem se v koženém křesle a opřela lokty o opěrátka. Pozorovala jsem z okna plující mraky naducané sněhem, a čekala až naskočí notebook. Tichým zapředením mi dal vědět, že je připraven a já si projížděla trošku znudeně poštu: „Zlaté masky proti vráskám“, „Zhubněte snadno a rychle!“, „Jazykový kurz v zahraničí za babku“, „Jezdecká Akademie Floresta“, „Nemáš kamarády?“... moment. Rychlým trhnutím myši jsem posunula obrazovku zpět nahoru. „Jezdecká Akademie Floresta“. Okamžitě jsem chytla křeč do nohy a srdce mi vynechalo.
„Myroo!“ volala jsem na sestru a přitom divoce dupala, abych bolest v lýtku zahnala do míst, kam slunce nezasvítí. To už se s funěním vyřítila po schodech má o rok starší sestra s chňapkou v ruce. „Co tady na mě hulákáš?! Chceš ten koláč s připálenou krustou?! No, vyklop to, musím zpátky k troubě!“ a zírala na mě s rukama v bok. „Nekřeň se tu jak poprvé políbená a mluv!“ pobídla mě znovu, protože jsem mlčela. Natočila jsem k ní monitor. Se svraštěným obočím se sehnula. „Trápí tě vrásky?“ loupla po mě pobaveným pohledem. Zavrtěla jsem prudce hlavou a zabodla prst na blikající řádek.
Slyšela jsem, jak hlasitě polkla. „Oni tě vybrali?“ optala se tiše. Stojí tu: Dostavte se prosím v pondělí dopoledne na příjimací řízení... a nevěřícně mi ukazovala na slova, která MNĚ už vůbec nedávala smysl. „Bess, chápeš to?!“ vypískla nadšeně. Jen jsem pomalu vrtěla hlavou a kulila na ni oči. „Ty trubko, oni tě vybrali, oni tě vybrali! Neseď tu a okamžitě si sežeň něco pořádnýho na sebe! Jedem nakupovat! Hned! Nemůžeš se tam ukázat v teplácích!“ Divoce mi třásla rameny a smála se jako šílenec.
„Myro, já ti nevím, to bude asi omyl..“ začala jsem tiše.
„Nechci nic slyšet!“ a už mě strkala do pokoje. „Obleč se, jedem!“ zavelela.
„A co koláč?“ zkusila jsem to ještě.
„Pak ho dopeču, teď oblíkat. Ježíš, přesně vím, co ti koupíme! Nejlepší bude když si vezmeš ty úžasný...“ a už prebentila, rozmachovala rukama a oči se jí leskly nadšením.. Vždyť co já bych si bez ní počala, nejspíš bych se zavrtala doma a na Akademii se ani neodvážila vyjet. S povzdechem jsem vzala klíčky od auta a sešla za sestrou dolů. Jelo se nakupovat, chystat a plánovat zítřejší cestu.
…
Vykulila jsem se z našeho malého sporťáčku a postavila se na třesoucí se nohy. Myra ještě stáhla okénko a povzbudivě zamrkala: „Jen běž a ukaž jim, co v tobě je! Vyzvednu tě, hned jak mi zavoláš!“ nasadila si zpátky sluneční brýle a ještě jsem zaslechla, jak si mumlá: „Sakra to je ale luxusní bejvák..“ a s menšími obtížemi se rozjela. Musela jsem se uchechtnout. Ještě jí to řízení moc nejde.
Pak jsem se ale otočila zpět k obrovské kovové bráně. Opatrně jsem nakukovala skrz mříže. „Nevypadá to tu zas až tak velké,“ napadlo mě.. Naposledy jsem si uhladila nové rifle a záhyby na kabátu (Myra byla včera k nezastavení. Vyměnila mi snad půlku šatníku..). Cítila jsem se zvláštně bez svých oblíbených prošoupaných riflí s našitými knoflíky a vytahané mikiny s kapucí. Nervózně jsem stiskla zvonek. „Dobrý den, slečna Bess?“ zapraskalo v malém reproduktorku. „Ano, ano, to jsem já,“ zakoktala jsem. „Pojďte prosím dál.“ a brána se s tichým cvaknutím začala sama otvírat. Až jsem nadskočila a chvíli to nevěřícně sledovala. Pak jsem si uvědomila, že je neslušné stát s otevřenou pusou a udělala krok kupředu. To už ze dveří vycházela postarší blondýnka v elegantních rajtkách a za ní cupital tiše poblafávající chlupáč. Natáhla jsem pravačku a potřásla si s dámou rukou. Voříšek na mě vycenil ostré zuby a já s respektem ukročila půl kroku dozadějš. „No tak Dalilo, nebuď zase nepříjemná,“ vyhubovala jí paní s úsměvem. „Neboj se, nic ti neudělá. Jsem Susan.“
„Moc ráda vás poznávám, Bess.“ představila jsem se i já.
...
Následuji Sue dovnitř budovy a zaplujeme do kanceláře, kde vyřídíme pár formalit. Jsem šíleně nervózní a při podepisování papírů mi spadne propiska na zem. „Jsi nervózní?“ptá se mě blondýnka se smíchem. Rychle přikývnu a začervenám se. „Neměj strach. Však ono to z tebe brzy spadne. Tak co, jdeme do stájí?“ přátelsky na mě mrkne a otočí mě čelem k proskleným dveřím na druhé straně chodby.
Srdce cítím až v krku. Zběsile buší a musí mi každičkou chvíli vypadnout. Ipřesto se mi povytáhnou koutky, když si vzpomenu, jak si ze mě sestra v těchto situacích vždy utahuje tím, že přehnaně natahuje dlaně pod mou hruď, jakože bude chytat.. Rychle jsem se však vrátila zpět na zem. Respektive zpět do snu. Ne na zem..teda..do snu. No..uvidíme.
...
Ocitnu se na nádvoří s fontánou. Rozhlédnu se a ze všeho toho luxusu a pozemků se mi zatočí hlava. To je neuvěřitelné. Mou pozornost upoutá klapot kopyt a před námi se objeví dvě jezdkyně na vysokých nasvalených koních. Kolem je několik dalších studentek v uniformách. Nenápadně po mně pokukují. To už mi Susan začne vysvětlovat plán dne. Všechno odkývu a snažím se pamatovat každé slovo.
...
Poté se už ocitám sama v obrovské šatně plné značkového kvalitního vybavení pro jezdkyně a jejich koně. Opatrně se usadím na gauč a vytáhnu z tašky své staré rajtky, prošoupané chapsy a přilbu. Když jsem nachystaná, ještě se dvakrát zhluboka nadechnu a zvedám kotvy. Když tu si uvědomím, že jsem zapomněla kudy jsem vlastně přišla. V duchu jsem si vynadala a bezradně se rozhlédla po široké uličce. Z jednoho z boxů zrovna vycházela hubená brunetka a vedla nízkého hnědáčka. „Hledáš někoho?“ zeptala se přátelsky. „Ehm ahoj, jsem tu na příjimačky a mám počkat na Susan u Meteorova boxu. Ale asi jsem se tady už stihla ztratit.“ povídala jsem a cítila, jak se mi krev hrne do obličeje. Brunetka se upřímně zasmála a řekla, že s tím taky měla ze začátku problém a že mě naprosto chápe. Poradila mi kudy, popřála mnoho štěstí a vyšla ven.
Tak jsem úspěšně našla Susan, jak na mě čeká u prázdného boxu. „Převlečená? Výborně. Teď půjdeme do sedlovny a nachystáme potřebné vybavení. Pojď se mnou, ukážu ti kde.“ a vešli jsme do obrovské sedlovny. Z katalogů jsem poznávala ty nejkvalitnější sedla a dělalo mi dost problém se soustředit. Susan mi zatím ukazovala, který postroj mám kam dát. „Tohle hnědé sedlo dej na stojan..ano tam na ten a ještě tuto uzdečku a česání..“ až byl stojan plně naložený všemi potřebnými cajky. Odtlačila jem náklad zpět k boxu a za doprovodu Sue jsme se vydali k výběhu. Podala mi ohlávku s vodítkem, kterou jsem si přehodila přes rameno a po cestě k dřevěné brance jednoho z výběhů jsem si už opravdu pečlivě vrývala do paměti kudy jdu
Spolu se Sue jsme podlezly hrazení a paní mě vedla ke klidně podřimujícímu grošákovi. „Tak tohle je Meteor,“ řekla s úsměvem a pohladila valáška po nose. Natáhla jsem k němu dlaň a nechala ho ať se mě jako první dotkne on. Pak jsem jej taky opatrně pozdravila krátkým pohlazením a zaplavila mě vlna hřejivého pocitu.
„Můžeš mu nasadit ohlávku a půjdeme zpátky do stájí.“
Přikývla jsem a přetáhla Meteorovi ohlav přes uši. Tiše jsem mlaskla a udělala krok vpřed. Koník mě bez problémů následoval.
Zastavili jsme se v mycím boxe, kde jsem měla koníkovi ostříkat nohy od bahna ať nenaděláme ve stáji a zrovna mu vyškrábat z kopyt. Odmotala jem hadici a jednou rukou si valacha přidržovala za vazák. Ten stál jako beránek a zvědavě koukal kolem sebe. Otočila jsem kohoutkem a ostříkala mu nožiska od karpů až po kopyta. Pak jsem přívod zastavila, pohladila šimla po krku a pochválila. Z poličky jsem vzala kopyťák, jak mi Susan poradila, a zatímco mi valacha přidržela, přejela jsem mu dlaní po přední nožce, řekla: „Dej nohu!“ a koník mi ji krásně zvednul a nechal si vybrat postupně ze všech kopyt. Háček jsem uklidila, osprchovala ještě zbytky bláta do kanálku a šlo se.
Až v boxe jsem si pořádně šimla prohlédla - pěkně se vyválel :S špindíra. Otočila jsem jej k uvazovacímu kroužku a přivázala bezpečnostním uzlem. Susan nakoukla a usmála se. Myslím, že mám plusový bod Grošáček se hned pustil do kupky sena, kterou tu měl už nachystanou a tvářil se naprosto spokojeně. Sue se zatím opřela o stěnu boxu a pozorovala mě, jak si poradím s čištěním. Vytáhla jsem z brašny nejdřív tvrdé hřbílko a dlouhými tahy od krku dolů jsem valáška začala hřebelcovat. Stahovala jsem z něj tu nejhrubší špínu a přes klouby byla velmi jemná. Pořádně jsem jej vydrbala i z druhé strany a vždy, když jsem se pohybovala mimo valachovo zorné pole, tiše jsem na něj promlouvala. Zpočátku jsem byla trošku nejistá, kartáč mi popojížděl v dlani, nezvládala jsem snad ani pravidelně dýchat. Ale po chvíli jsem zapomněla na to, že mě Sue pozoruje, že jsem v té nejproslulejší stáji široko daleko a zajela jsem zpět do starých kolejí. Hřbílko jsem pravidelně oklepávala a když bylo největší zaschlé bláto dole, vzala jsem hřebínek a pustila se do žíní, protože kdybych je nechala nakonec, celá práce přijde vniveč, protože i hřívu měl plnou zaschlého bláta. Od kštice až ke kohoutku jsem mu ji pěkně rozčesala a snažila se ji moc netrhat. Vždy jsem si kořen přidržela a zbytek pročesala. To samé u ocasu. Pak jsem vzala rejžák a valacha přejela pěkně od hlavy až po zadek a posundávala krátkými tahy zbytky bahna i z míst, která jsem hřbílkem vzít nemohla (klouby, hlava, slabiny..). Nakonec jsem jej krouživými tahy přejela měkkým, sesbírala poslední prach a lupy, a kartáč schovala. Všimla jsem si i utěrky a nedalo mi to, abych jej ještě trošku nevyleštila. „Ty jsi ale pašák,“ promluvila jsem tiše k šimlovi a poplácala jej po krku. Loupla jsem pohledem po Sue a čekala na povely, protože bylo hotovo. Trenérka koníka zkontrolovala. Hlavně v oblasti podbřišníku a za ušima, kde by se mohl o zbytky bláta snadno odřít, ale měla jsem vše v pořádku, tak jsem se mohla pustit do strojení. Položila jsem mu na hřbet podsedlovku a posunula ji kousek dozadu, aby správně sedla. Na ni přišla gelovka a nakonec hnědé všestranné sedlo. Zase jsem s ním sjela víc dozadu a správně usadila na kohoutku. Dečku jsem připla k zápinkách sucháčem a pak zapla podbřišák. „Bude stačit na této straně na čtvrtou?“ zeptala jsem se blondýnky, protože kožené zápinky byly už v tomto místě trochu otlačené. „Jojo, to bude tak akorát. Z druhé strany pak pořádně dotáhneme až na hale.“
Pak jsem vzala kamašky a zapla mu je na předky. Na zadky přišly strouhačky a mohlo se uzdit. Do jedné ruky jsem si přebrala uzdečku a druhou stáhla valachovi ohlávku a přidržela si jej za nos. Jemně jsem mu vložila do huby udidlo a nátylník přetáhla přes uši. Koník si s udidlem hned začal hrát a já zatím vytáhla zpod čelenky kštici a pozapínala pod dohledem Sue řemínky. Přicvakla jsem do levého udidlového kroužku lonž a Sue vzala do ruky odeplé otěže, protože bude koníka prý první uvolňovat na lonži bez jezdce. „Výborně holčičko, tak pojďme na halu. Tudy.“ a šla jako první. Mlaskla jsem na valáška, abych ho trošku probrala a vyvedla jej z boxu.
...
„Dveře!“ houkla trenérka a chvíli počkala. Pak nám otevřela a vstoupili jsme dovnitř. Neuniklo mi tiché hvízdnutí. Hala byla obrovská a překrásná. Na stěnách vyleštěná zrcadla, vedle srovnaný skokový materiál. Na protější stěně okna do areálu.
Zastavili jsme uprostřed pískové jízdárny a Sue ke mně znovu promluvila: „Povoď ho na obě ruce ať se trošku protáhne a pak pojď zpátky za mnou a já už jej uvolním pěkně na lonži.“ Přikývla jsem a vykročila. Valach byl vážně jako beránek, možná až moc usínající. A na to mě hned Sue upozornila. „No nenechej se! Pěkně si přimlaskni a ať si vyšlápne!“ Honem jsem svou chybu napravila, na valacha živě zamlaskala a prodloužila krok. Moc se mu nechtělo. „No šlapej, šlapej,“ napomenula jsem ho tiše a polechtala koncem lonže za podbřišníkem. Zafrkal a přidal. „Tak je hodný,“ pochválila jsem ho a v tu samou chvíli trenérka pochválila mě. Když jsme si dali dvě kolečka na každou ruku, vrátili jsme se k blondýnce, která si už valacha přebrala, dala mi do ruky otěže a pokynula, že si můžu sednout na tribunu a sledovat.
Posadila jsem se úplně na krajíček a celá napnutá sledovala pohyby Susan a nasedlaného valáška. Natahovala jsem uši, abych slyšela každý povel. „Jdi na kruh!“ a pak zase hlasité zamlaskání a „krok, krok!“ Hltala jsem doslova všechno. Snažila se rozpoznat, kdy udělal valášek a chybu a jakou, a proč jej Susan napomenula. Moc mi to nešlo. Chybky byly pro mé nezkušené oko ještě neviditelné.
Trenérka koníka uvolnila postupně ve všech třech chodech a zařadila spoustu přechodů. Sledovala jsem, jak šimlík odkusuje od udidla a spouští pomalu hlavu. Vypadal spokojeně. „Takhle by to určitě mělo vypadat,“ napadlo mě. Asi za deset minut Susan zavelela k zastavení, smotala lonž a valacha přecvakla na druhou ruku. Postupovala úplně stejně. Když jsem viděla, že koníka začíná pomalu ze cvalu zklidňovat, začalo mi srdce bušit jako o závod. Nervózně jsem žmoulala pásku přílby a v duchu si opakovala vše, co jsem zatím z knížek a občasného ježdění poznala. Holeň, pata, rameno, nezapomeň se dívat dopředu...a kolečka šrotovala na plné obrátky.
„Stůůj!“ protáhla Sue a valacha pochválila pohlazením po krku. Zvedla ke mně hlavu a pokývnula. Při zvedání z lavičky jsem doufala, že mě nezradí nohy a spěchala jsem k trenérce. Valášek se po mně ohlédnul a já si všimla, že má okolo pysků bílou rtěnku. Sue zaregistrovala můj pohled: „Myslíš, že je to správně, když sliní?“ zeptala se jakoby nic. „No...nejspíš si pohrával s udidlem, takže asi ano.“ usoudila jsem a vzpomněla si na hodinky na veterině, a na všechny příušní a podjazykové žlázy. Sue se jen usmála. „Připni otěže a pustíme se do toho,“ poradila mi a já si dávala pozor, abych koníkovi neškubla v hubě a abych otěže nepřekroutila. Stáhla jsem si dolů třmeny a od oka prodloužila. Cvakla jsem přezku helmy a zhluboka se nadechla. „Nasedat,“ povzbudila mě Sue. Levou rukou jsem vzala otěže, vložila nohu do třmenu a vyhoupla se nahoru. Dosedla jsem tam však jak pytel brambor a koník si malinko nespokojeně přešlápnul. Já si zase omluvně skousla ret a podívala na trenérku. „Příště opatrněji a dosedej jemně, abys koníkovi nezničila hřbet,“ poradila mi. Nakopla jsem si třmeny a Sue mi pomohla je ještě o dírku zdelšit na správno. Jsem holt trošku žirafa Až pak jsem si uvědomila, že vlastně zase sedím v sedle! A pocit to byl nepopsatelný...
„První si zkusíme krok a pracovní klus bez třmenů, ano? Podíváme se, jak jsi na tom,“ dala mi instrukce trenérka. Přehodila jsem třmeny valachovi přes kohoutek a chopila se otěží za první zarážku. „Krok!“ zavelela Sue Meteorovi a koník se pode mnou dal do pohybu. „Uvolni sed, nebuď tolik ztuhlá, jdi s pohybem koníka, víc ho vnímej,“ opravila mě skoro ihned trenérka. A i já si uvědomila, že jsem celá ztuhlá a zatínám břišní svaly. Vydechla jsem a dala se víc do pohody. Hned jsem si připadala lépe. „Táák a nohy svěs zatím v klidu volně podél koně. Paty, špičky zatím necháme taky uvolněné.“ Provedla jsem a vnímala rytmický pohyb koně pod sebou. Dívala jsem se mezi uši koníka a snažila se sedět rovně. „Tak, lokty víc k tělu a pěkně pravý úhel mezi kloubem a paží ať můžeš správně použít ruku..to je ono!“ pochválila mě Sue, když jsem si opravila své propnuté lokty. Kolečko mě nechala jít uvolněnou a v klidu, abych si přivykla na valáškův pohyb. „Teď se trošku protáhneme. Zkus ´trhat jablíčka´ a to co nejvýš dosáhneš.“ Tyto cvičení jsem už moc dobře znala, tak jsem natáhla ruce nad hlavu a pořádně se protáhla. „Dotkni se Metyho první levou dlaní na kořeni ocasu, poté i pravou. V klidu a pomalu. Nikam nespěcháme.“ Otočila jsem se až to ve mně zakřupalo a podrbala koníka. „Teď mezi ušima a snaž se udržet holeně stále ve stejné poloze.“ znovu pobízela Sue a já získávala čím dál tím větší jistotu a rovnováhu v sedle. Pak předklon do kříže k jedné špicce nohy, chvíli vydržet i poté i k druhé. „Tak, už sedíš moc pěkně. Jsi si jistější, viď?“ zeptala se mě s úsměvem. Šťastně jsem přikývla. „Tak a než začneme pracovat na pomůckách, ještě na chvíli zavři oči, ničeho se neboj a soustřeď se jen na pohyby pod tebou.“ Provedla jsem a ´viděla´jsem sedem, holeněmi a vahou. „Dobré, stačí. Teď mi ukaž, jaké bys použila pomůcky při práci na kruhu.“ Propnula jsem tedy paty, špičky natlačila ke koni, vnější holeň posunula o kousek dozadějš a vnitřní nechala přiloženou na podbřišníku. Přenesla jsem váhu mírně na vnější sedací kost a pak pomalu zkrátila otěže o jednu zarážku. Vnitřní otěž jsem mírně zkrátila. „Dobře, vidím, že základy máš. Teď se natoč vnitřním ramenem pěkně po kruhu..áno..a sprav si tu povytahující se vnitřní patu. Hned je to lepší!“ pochválila mě, když jsem se spravila. Nechala mě takto obejít dvě kolečka a sledovala, jestli mé pomůcky vydrží. Valachův směr jsem si už musela hlídat hlavně já, ale byl to starý mazák a uměl chodit na lonži Přesto jsem si hlídala vnější holení, aby byl ohnutý na kruhu a vnitřní holení jsem si musela i semtam dopobídnout, protože Meteor malinko pospával a když zpomalil, musela jsem ihned zareagovat a vrátit jej do správného aktivnějšího kroku. „Kterou otěží Meteora teď vedeš?“ zeptala se mě Sue. „Vnitřní,“ odpověděla jsem. „Špatně! Vedoucí je vždy vnější, to si pamatuj. Vnitřní slouží jen k nabídnutí, ale pokud bys ji zahodila a měla správně vedenou vnější otež, koník by neměl nijak zareagovat. Zkus teď jemně prsty zavibrovat na vnější otěž a vnitřní mu jemným ohnutím zápěstí nabídni, ale nechej proplou. Na kontaktu..Neboj se, ještě kousíček,“ pomáhala mi trenérka, když jsem si moc nevěděla rady. Ale valach si najednou odžvýknul a já ucítila na malinkou chvíli jakýsi jemný kontakt. Ucítila jsem, že valach vnímá mou ruku a přitom to bylo takové přirozené. „Cítila jsi to teď? To se ti povedlo jej správně přistavit! Hned to bylo lepší, nemyslíš?“ řekla nadšeně Sue a mě to hrozně povzbudilo „Připravíme se na pracovní klus ano? Zatím bez otěží a bez třmenů. Otěže zauzluj a nechej položené na kohoutku. Správně. Tak..á kluss!“ Dost to se mnou hodilo a já se raději přidržela přední rozsochy sedla. „Uvolni sed, ramena dozadějš, lokty!“ ihned mi pomáhala trenérka. No první kolečko byla naprostá katastrofa a připadala jsem si tam opravdu jak pytel brambor. „A krook!“ zavelela a Mety přešel plynule do kroku. „Vydechni a zkusíme znovu. Podsaď víc pánev a mírně se zakloň, stačí malinko. Nezapomínej pravidelně dýchat.“ Znovu jsme naklusali. Prvních pár kroků jsem tam zase poskakovala, ale Sue valáška zpomalila tichým „ššš“ do pomalejšího tempa a najednou mi to šlo! Zvládla jsem jít s pohybem a ani jsem nestihla zaregistrovat, že grošáček zase pomalu přidával na tempu a já s menšími výpadky, ale přece, dokázala správně vysedět. „To je ono! Tak se mi líbíte,“ chválila nás blondýnka. A mě to hrozně potěšilo. Pak už jsem si měla vzít otěže, ale zatím stále bez třmenů, ale již s pomůckami jsem si to zkusila znovu. „Tak si jej naklusej a ukaž mi ty samé pomůcky a sed, jako v kroku. „Zkrátila jsem otěže, s vnější zavibrovala a vnitřní se pokusila nabídnout stejně jako předtím. Vnější holeň jsem přiložila za podbřišník, vnitřní nechala na něm, zatížila vnější sedací kost a natočila vnitřní rameno do kruhu. Stiskla jsem šimla holeněmi a držela pobídku tak dlouho, dokud nenaklusal. Po naklusání jsem okamžitě přestala a jen si vnitřní hlídala pravidelné tempo a přiloženou vnější holení ohnutí. Zvládla jsem to poměrně slušně usedět, ale ujížděla mi vnitřní holeň dost dopředu a Sue mě musela stále opravovat. Valášek už začínal odfrkávat, protože nás Sue nechávala vyklusávat delší úseky s kratšími krokovými pauzami. A já už začínala pěkně jasně cítit bolest v nohou. „Jste oba moc šikovní. Změníme ruku a zkusíme si to bez třmenů i na druhou. Přecvakla si mě a postupovali jsem stejně i na levou ruku. Přišlo mi snad, že mi to jde hůř než předtím! Jakobych byla nějaká otupená na levou stranu. A i Sue mi mé myšlenky potvrdila, když říkala, že každý člověk, stejně jako kůň je na jednu stranu otupělejší a nejde mu to zas až tak dobře. Ne, že by mě to nějak uklidnilo... Ale opravdu jsem se snažila chyby napravovat a už je nedělat.
„Tak, bez třmenů by myslím stačilo, můžeš si je opatrně přehodit zpátky a zkusíme si jak krok, tak klus, tentokrát už lehký, s nimi.“ a mrkla na mě. Jemně jsem si je nakopla a našlápla na nejširším místě chodidla. Propla jsem patu a připadala si se třmeny mnohem pohodlněji a jistěji. „A lehký klus!“ Pomůcky jsem nijak neměnila, jen jsem stiskla koníka holeněmi a jakmile naklusal, pobídku jsem utnula. Vyseděla jsem první dva klusové a hodila letmý pohled na zvedající se vnější lopatku. Jakmile byla nahoře, nechala jsem se přirozeným pohybem zlehka vyhodit ze sedla a začala jsem vysedat. Sue nic neříkala, takže se mi povedlo vysedat správně na vnější nožku Pohyb šel od kolen, dívala jsem se do kruhu, vždy o čtvrtku před a pohledem, a tím pádem rovnou i celým tělem jsem vedla valacha po kruhu. Zlehka jsem vysedala a zase dosedala. „Lokty k tělu!“ napomenula mě Sue a já si zase uvědomila, že mi nepruží, ale mám je proplé. „Narovnej se! Ramínka dozadějš!“ pomohla mi zase. „Dopobídni si jej tou vnitřní holení! Teď zpomalil!“ a já ihned přitiskla vnitřní holeň a jakmile valach znovu energicky vyšlápnul, přestala jsem, nechala ji volně přiloženou. „Pěkné, pěkné! Lepšíš se!“ Nechávala nás zase delší dobu vyklusávat, opravovala chybky, kterých nebylo zrovna nejmíň a dávala kratší pauzy v kroku, abychom se oba vyfuněli. Při přechodu do kroku, jsem zpomalila vysedání a ztuhla v jinak pružících zápěstích. Jakmile valach zpomalil, zasedla jsem, ztuhla v kříži a mírně přitáhla otěž. Nepřešel do kroku sice ihned, ale zareagoval. „To bylo dobré! Příště tu ruku o něco jemnější. Zkusíme si to!“ a tak jsem procvičovali přechody krok-klus, klus-krok a Sue mi naposledy změnila ruku. Prohodila jsem pomůcky a s každým dalším valáškovým krokem jsem se cítila jistější a jistější. Ale byla jem už pěkně zpocená a připadala si jak přejetá kombajnem. Naprosto jsem vypadla ze cviku.
Když už jsme pracovali zhruba čtvrt hodinky na každou ruku, Sue nás pochválila, řekla ať dám valáškovi pauzu a nechám ho vytáhnout krk postupným prodloužením otěží. Rozevřela jsem dlaně a pomalu nechávala otěže proklouzávat mezi prsty, až jsem je držela za přezku. Valach spokojeně zafuněl, natáhnul se a šlapkal dlouhými kroky. „Odcvaknu tě a zkus si jej sama vykrokovat po hale na obě ruce, ju?“ loupla po mně pohledem Susan a čekala, jak zareaguji. První jsem se trošku lekla, ale opadlo to ze mě stejně rychle, jako to přišlo, protože stačilo mírně přenést váhu na danou sedací kost a přiložit holeň za podbřišník a šimlík šel jako beránek. Trošku to zkoušel u vchodových dveří, protože už se asi trošku nudil a rád by se vrátil za kamarády do výběhu. Vykrokovala jsem jej na obě ruce po dvou obvodech a směr změnila diagonálou. To už si mě Sue zavolala k sobě do X, kde jsem valacha zastavila mírným záklonem, ztuhnutím pánve a ruky. Přidala jsem ještě tiché „stůůj,“ které jsem slyšela od Sue při lonžování a grošáček ochotně zastavil a loupnul po Susan pohledem. „Tak pochvala a dolů!“ řekla blondýnka. Poplácala jsem Meteora po krku, vykopla třmeny a seskočila na zem. Uf, úplně se mi podlomily kolena a až teď jsem ucítila, jak hrozně moc ty nohy bolí. Vytáhla jsem nahoru třmeny, povolila valachovi podbřišník, rozepla nánosník, přehodila přes hlavu otěže a následovala jsem Sue zpátky do stájí do boxu.
…
V boxe jsem si valacha otočila hlavou do uličky, nenechala jsem ho, aby se hned vrhnul k senu, jak to na mě zkusil a stáhla jsem mu uzdečku. Druhou rukou jsem mu hned natáhla ohlávku, aby mi nepláchnul a uvázala ke kroužku. Pak jsem z něj stáhla sedlo a sundala mu kamašky. Pod podsedlovkou byl jen malinko vlhký, tak Sue řekla, že nemusím sušit, jen na něj mám hodit lehkou odpocku a zatím mu vybrat z kopyt, stáhnout ohlav a než doschne, uklidit cajky. Umyla jsem tedy v sedlovně udidlo, očísla mírně zpocenou podsedlovku od chlupů a potu a převrátila narub, ať proschne. Pak jsem se vrátila do boxu, kde jsem z už suchého valacha stáhla deku a přejela jej gumovým hřbílkem krouživými pohyby hlavně v oblasti sedla a podbřišníku. Rejžákem za ušima a nožky, a nakonec přelízla jemným kartáčem. Pochválila jsem ho a protože venku začínalo mírně poprchat, měla jsem mu dát lehkou nepromokavku a ve společnosti Susan odvedla valacha do stejného výběhu jako předtím.
Ohlávku jsem vrátila na háček a Sue mě doprovodila do šatny, kde počkala až se převléknu. Já už zavolala sestře, že mě může vyzvednout a blondýnka mě doprovodila až k bráně. „Měj se krásně holčičko, ráda jsem Tě poznala a snad brzy nashledanou,“ a potřásla si se mnou pevně rukou. „Moc Vám děkuji, bylo to úžasné,“ rozloučila jsem se slušně a už padla vysílením na přední sedačku v autě. „Tak co, tak co?“ ptala se zvědavě Myra. „Všechno ti povykládám po cestě. Prožila jsem neskutečný den,“ začala jsem vyprávět zasněně a nevědomky si třela bolavá stehna...
floresta: Pecka.. dlouho jsem se u komentáře tak řádně nezasmála. Vtipné, s nadhledem, s příběhem. Dějově dokonalé. Hrozně se mi líbí, že jsi snad první, která zapojila i to kolem příjmaček, kancl a vyřizování..formality . Ostříkání bahna v mycím boxe, další bod. Podle volby některých slov mám velmi silný dojem, že se i v reálu motáš kolem koní, což je určitě ku prospěchu věci.
Jen na kruhu by měla jít váha sedacích kostí dovnitř - tedy zatížit bys měla vnitřní sedací kost. Vnější pouze v případě, že koně potřebuješ z kruhu vytlačit ven - s použitím vnitřní holeně.
Je zajímavé, jak s každým dalším komentářem, občas někdo dokáže posunout hranice ještě o kousek dál, co se kvalit týče a na takové se těším nejvíc.
Na tebe se pro změnu budu těšit již brzy v našich řadách!
hunter: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Dneska byl krásný den.Ve vzduchu,přestože byla zima,bylo cítit jaro.Konečně jsem spatřila bránu Floresty.Za chvilku jsme parkovali a já uviděla Sue.Nic se na Flo kromě ročního období nezměnilo.Sue měla úsměv od ucha k uchu.,,Dobrý den"řekla Sue a podala tátovi ruku.Táta jí pozdrav oplatil a pak se o něčem bavili a táža nakonec odešel směrem k ředitelně.,,Ahoj,Hunter"řekla Sue.,,Ahoj,ráda tě vidím"řekla jsem.,,Tak jsi se nám vrátila?"otázala se mě.Já jen přikývla.Pak jsme se konečně vydali do sedlovny.,,Budeš jezdit na Meteorovi"řekla Sue a já se natáhla pro ohlávku a vodítko s cedulkou Meteor.Konečně jsem zase cítila to napětí.Došli jsme k výběhům a Sue jen příkývla.Já už věděla co a jak.,,Meteore" zavolala jsem a čekala které hlava se zvedne.Zvedli se samozřejmě všechny ale jen jedna ke které vedlo grošované tělo.Došla jsem až k Meteorovi a něžně na něj mluvila.Už jsem mu zvedla hlavu a jemně nasadila natylník a poté nánosník a úplně nakonec jsem mu zapla podhrdelník.Připla jsem vodítko a vydala se za Sue.,,Teď půjdeme koně konečně vyčistit"řekla Sue.Došli jsme na uvaziště uvnitř stáje.Běž si pro věci a rovnou se obleč.Nejprve jsem tedy zaběhla do šatny a tam se převlékla do jezdeckého.Na ruku jsem si dala helmu a rukavice jsem si strčila do kapsy.Jako další jsem se stavila v sedlovně.Na rameno jsem si dala tašku s čištěním do které jsem přihodila chrániče.Přes sedlo jsem hodila podbřišník a podsedlovku.Na ramenovjsem vzala uzdečku a pak jsem popadla sedli.Na uvazišti jsem všechny věci odložila a vytáhla jsem z tašky kopytňák.Přistoupila jsem k Meteorovi z leva a zadkem k jeho hlavě.Chytla jsem mu nohua řekla:,,Nohu."Meteor mi podal nohá a já ji přechytla na kopyto.Jemně jsem vyškrábala nečistoty a pak kopyto očistila kartáčkem.Když jsem dočistila všechna kopyta tak jsem vzala gumové hřbílko a začala Metiho čistit krouživými pohyby od krku až po zadek.Obešla jsem Metiho na druhou stranu a opět ho začala čištit.Jako další jsem si vzala tvrdý kartáč a gumové hřbílko si přehodila do druhé ruky.Po každém třetím tahu jsem kartáč očistila o hřbílko.Nakonec jsem mu očistila nohy a pak jsem přešla na druhou stranu.Opět jsem Metiho vyčistila i na druhé straně.Jako další byl na řadě měkký kartáč.Když jsem z Metiho konečně dostala ooslední smítka tak jsem si vzala hřeben a pořádně jsem rozčesala ocas a hřívu.Vzala jsem si přední chrániče a jemně je nasadila Metimu na nohu.Zapla jsem zip který směřoval ven.Chrániče byli připevněny na nohou a tak jsem vzala podsedlovku a položila ji Metimu za kohoutek.Na ni jsem dala sedlo a zapnula pásky které byli na podsedlovce.Všechno jsemnadzvedla a posunula hodně dopředu a pak zpátky.Zkontrolovala jsem jestli Metimu nikde netrčí chlupy nebo někde není deka skrčená .Sue mě jen klidně pozorovala.Vzala jsem podbřišník a zapla ho nejprve vlevo a pak vpravo.Poslední byla uzdečka.,,Skočím si pro lonž a bič ty mezitím nauzdi"řekla Sue a já popadla uzdečku.Odepla jsem vodítko a přehodila otěže přes hlavu koně.Pak jsem sundala Metimu ohlávku,roztáhla slintáky,přetáhla nátylník přes uši a vložika do huby udidlo.Zapla jsem nánosník a podhrdelník a bylo hotovo.Sue už byla zpět a připla Metimu lonž.Já jsem poskládala kartáče,pověsila ohlávkua pak i vodítko.Vzala jsem helmu a vydala se se Sue do haly.,,Ahoj,Sue.Už budeme končit"řekl Tom a usmál se.,,Ahoj,Tome"řekla jsem.Pozdrav mi oplatil a já se vydala na tribunu.Sue přehodila třmeny do kříže přes sedlo a povolila lonž.Jemně mlaskla a Meteor se dal do kroku.Šel klidným a pravidelným krokem.Za chvilku ho Sue zastavila a dotáhla mu trochu sedlo.Pak ho opět vybídla mlasknutím.Meteor se začal krásně uvolňovat a snižovat hlavu.Svaly mu poskakovaly po celém těle.Pak už Sue mlaskla a Meteor přešel do klusu a jemně zvednul hlavu.Za chvilku ji opět snížil a zasč se uvolnik.Jemně nadzvedl ocas.Byl prostě úžasný.V písku byla vyšlapaná pravidelná stopa.Pak Sue Meteora zastavila a obrátila.Meteor měl pauzu v kroku a pak zase Sue mlaskla.Byli odjakživa fascinující že tak silné a krásné zvíře se podmaní vůli člověka.Sue mlaskla naposled Meti přeskočil do cvalu.Ze začátku trochu nemotorně ale pak už pravidelně.Podle mě dokáží lidi z Floresty neuvěřitelné věci s koňmi a občas i s lidmi.Meteor opět snížil hlavu a uvolnil se.Hříva mu na krku skákala a vlála jako splašená.Meteor přešel do kroku a jemně odfrkoval.V hale už jsme byli sami a tak jsem poslouchala pouze zvuk vycházející z koňských nozder.,,Už se připrav"řekla Sue.Já si nasadila helmu a natáhla rukavice.Konečně byl můj čas.Přistoupila jsem k Meteorovi z leva a nastavila si třmeny.Pak jsem se vyšvihla do sedla.Jemně jsem dosedla a vytáhla nohu z levého třmenu,jelikož byl přetočený.Opět jsem si nakopla třmen a celá se v sedle srovnala.Jemně jsem přiložila holeně,špičky přitáhla ke koni a prošlápla paty.Chytila jsem otěže a provlékla je v pěsti a malíček strčila po ně.Nahoře jsem je přimáčkla palcem.,,Můžeš vyrazit a zkus takhle vydržet"řekla Sue.Já jemně zmáčkla holeně.Chvíli jsem byla strnulávale pak jsem se klidně uvolnila.,,Nekrč se"řekla Sue s šibalským úsměvem.Narovnala jsem seba zkrátila si trošku otěže.Meteor se zakousl do udidla a snížil hlavu.Opět jsem tedy musela otěže uvolnit.,,Teď Meteora zastavíš a otočíš"řekla Sue a já jemně zatnula svaly takže jsem se nehýbala s koněm a jemně přitáhla otěže.Sue odepla lonž a já Meteora otočila.Opět Sue lonž připla když se vrátila zpět na své místo tak jsem Meteora pobídla zmačknutím holení.Za chvíli jsme opět byli jako jedno tělo.,,Špičky ke koni"řekla Sue a já,trošku s námahou,přitáhla špičky koni.Ještě několik minut jsem vydržela uvolněná ve správném sedu a pak jsem zase povolila špičky ale včas jsem si toho všimla a zase je přitáhla na své místo.,,Teď trošku procvičíme tvou rovnováhu"řekla Sue a usnála se.,,Pravou rukou se dotkni levé špičky tvé nohy"řekla a já se opatrně předklonila a dotkla se levé špičky.Bylo to těžké ale když jsem to chvíli dělala na obě strany tak už to šlo.,,Dobře už zase můžeš normálně"řekla Sue a já se narovnala a opět uchopila otěže.Několik minut jsem byla trošku pomačkaná ale pak už to bylo dobrý.,,Poslední cvik je kolotoč"řekla Sue.Já už věděla jak na to.Chytla jsem se jednou rukou zadní rozsochy a přehodila levou nohu k pravé a pak jsem rychle přehodila pravou přes Metiho zadek.Jako další jsem přehodila levou nohu a pak nakonec pravou přes krk.Nakopla jsem si třmeny a vzala si otěže.,,Výborně už můžeš naklusat"řekla Sue a já posunulu vnitřní holeň za podbřišník a stiskla je obě zároveň.Meteor skoro okamžitě zareagoval a já začala vysedávat.,,Zasedni si do pracovního sedu"řekla Sue.Nějakou chvilku jsem drncala v sedle než jsem se konečně zžila s rytmem klusu.,,Máš neklidnou ruku zkus spíš víc zamezit pohybu v zápěstí než v ramenou"řekla Sue s klidným pohledem.Uposlechla jsem její radu a Sue spokojeně přikyvovala.,,Zastav,otočíme Meteora" řekla Sue a já jen zamezila pohybu v kyčlích a jemně přitáhla otěže.Meteor přešel do kroku a pak úplně zastavil.Sue přehodila lonž a kývla že můžu do kroku.Obešli jsme několik kruhů v kroku a pak Suepřikývla i na klus.Opět jsem posunula vnitřní holeé za podbřišník a Meteor klidně naklusal.Já jsem vysedávala a čekala jsem na Suein rozkaz k pracovnímu sedu ale nic nepřišlo.,,Teď tě prozkouším z odlehčeného,steheního,sedu"řekla Sue a já sejemně předklonila a postavila ve třmenech.Chvíle nejistoty a nerovnováhy.Pak už jsem se držela v pohodě.Po deseti minutách mě boleli stehna a Sue jediným pokynutím ukončila mé mučení.,,Přejdi do cvalu"řekla Sue a já si zasedla do pracovního sedu a posunula jsem vnější holeň za podbřišník a pobídla.Pak už jsme pouze obcválali několik koleček na obě ruce.Pak jsem Meteora zastavila a seskočila jsem.Vytáhla jsem třmeny a vydala se rovnou za Sue.Mezitím než Sue uklidila lonž a bič tak jsem Meteora odstrojila.Sue dorazila a já jsem vyčistila Meteora.Pak jsme Metiho odvedli do výběhu a já jsem uklidila vybavení a čištění.Nakonec jsemvse převlékla a vydala se za tátou který na mě už čekal.
lesněnka: Už od rána jsem byla nehorázně nervózní. A teď, když jsem stála před hlavní branou jezdecké akademie, bylo to ještě horší. Přistoupila jsem blíže ke zavřené bráně a mezi mřížemi jsem pokukovala dovnitř. Zahlédla jsem dívky vedoucí koně. Nádherný pohled. Najednou se ozval reprák vedle mě. Leknutím jsem poskočila. Chvíli mi trvalo, než jsem chytila dech, ale už jsem nechtěla dál zdržovat. Pootevřela jsem tedy hlavní bránu a vklouzla dovnitř. Raději jsem ji opět zavřela, aby sem nikdo bez pozvání nevlezl. Narovnala jsem se a můj pohled sklouzl na ženu ve středním věku, která mi šla naproti. Na tváři měla přátelský úsměv. „Ahoj, jsem Susan, ale oslovuj mě Sue,“ představila se a potřásly jsme si rukou. „Lesněnka, těší mě,“ představila jsem se i já. Zpoza Sueiných nohou se vyřítila drobounká fenka. Trochu jsem ustoupila, protože na mě začala vrčet. Ačkoliv byla malá, měla jsem z ní respekt. Sue fenku odvolala k sobě a pokárala ji. „Nemusíš se jí bát. Je hodná, jen tě nezná,“ ujistila mě. Tiše jsem přikývla a na tváři se mi objevil nejistý úsměv. Sue mi vysvětlila, že teď bude potřeba podepsat nějaký dokument a pak se můžeme vrhnout ke koním.
Následovala jsem ji do menší budovy, kde byly zřejmě kanceláře. Bylo tu všechno cítit po papíře. Pousmála jsem se a podepsala se na vyhrazenou kolonku. Sue si papír vzala a položila jej na velký stůl. Vepředu bylo napsáno jméno ředitelky akademie. Do téhle místnosti jsem se opravdu zakoukala. Všechny papíry tu byly seřazené podle abecedy, a vůbec to tu nevypadalo jako v kanceláři mého táty. Ten měl všechno na jedné hromadě, člověk aby se v tom vyznal. Otočila jsem se za sebe. O zeď se tam opíraly dvě dívky a prohlížely si mě. Bylo mi to nepříjemné, ale nic jsem neřekla. Naopak jsem se otočila k Sue. Ta už všechno měla hotové a vyvedla mě na dvůr. Před námi na druhé straně stála velká budova – stáj. Na tváři se mi objevil šťastný ale zároveň nejistý úsměv. Sue zamávala směrem ke stáji. Odtamtud se k nám blížila dvojice jezdkyň s koňmi. Smály se a vesele se bavily. Nakonec zastavili u nás. Sue se jich na něco zeptala, ale já moc neposlouchala. Natáhla jsem se k jednomu z koní. Ten se odtáhl, ale při druhém pokusu už zůstal stát a já ho krátce pohladila. Sue se s dívkami rozloučila a rozešla se ke stáji. Já ji poslušně následovala. Když jsme došly do stáje, Sue mě poslala se převléknout do šaten za rohem. Nechtěla jsem se zdržovat, takže jsem byla hotová za rekordní čas.
„Teď dojdeme pro koníka, na kterém dneska budeš jezdit. Jmenuje se Meteor, zlatý koník,“ začala Sue a zastavila u jeho boxu, kde měl pověšenou ohlávku s vodítkem a ještě další drobnosti. Na pokyn jsem ohlávku s vodítkem vzala a přehodila si ji přes rameno. „Bude na tebe akorát,“ usmála se. Tím zřejmě myslela mou výšku. Také jsem se usmála. Vyšly jsme ven. Vzduch byl sice chladný, ale to bylo to poslední, co mi mělo v tomto areálu vadit. Blížily jsme se k ohradám. Bylo tu opravdu hodně koní všech barev a velikostí. Sue podlezla ohradu, následovala jsem ji a podívala se na koně, kteří se k nám začali přibližovat. Byli sice jen tři, ale zaujaly jsme je. „Náš velevážený Meteor“ představila mi Sue koníka se zimní dekou, který k nám dorazil jako první. Se šťastným výrazem v očích jsem ho pohladila a nasadila mu ohlávku. Pohladila jsem ho po mohutném, osvaleném krku a nadechla jsem se jeho nádherné vůně. Rozešla jsem se za Sue k východu z výběhu. Valášek mě poslušně následoval.
Cestou do stáje mi Sue vysvětlovala, jak to vše bude probíhat. Zbývalo Meteora vyčistit, připravit na ježdění a odvést do haly. „Přivázej ho k tamtomu uvazišti, já zatím dojdu pro čištění,“ přikázala mi a vešla do menší místnosti. Byla to zřejmě sedlovna. Nadechla jsem se a šla dál k místu, kam Sue ukázala. Meteor šel za mnou klidně a spořádaně. Jakoby to vše dělal denně. U kroužku k uvázání jsem se zastavila a udělala bezpečnostní uzel. Kdyby se náhodou něčeho polekal, odvázal by se a neublížil si. Odepla jsem všechny přezky deky, kterou měl koník na sobě a pohodlně jsem ji sundala. Samozřejmě jsem ji řádně složila a položila na oddělovací přepážku mezi uvazištěm, abych ji tu nenechala jen tak ležet. Sue k nám došla s čištěním v ruce. „Už jsi mu sundala deku, super!“ pochválila mě a usmála se. Položila čištění na zem a opřela se o stěnu. Chápala jsem to tak, že mám začít sama, že ona na mě bude jen dohlížet. To se mi líbilo. Vzala jsem tedy stěrku na pot a začala s ní přejíždět po koňském krku. Tam totiž měl mokro od roztátého sněhu. Pak jsem vzala hřbílko a do druhé ruky jemný kartáč. Krouživými pohyby jsem hřebelcovala jeho tělo a rovnou jsem čistila i jemným kartáčem. Dávala jsem si záležet především na místech, kde na něm bude sedlo a podbřišník. Nechtěla jsem přeci, aby se koník kvůli mně odřel. Na vyčištění nožek jsem také nezapomněla. To samé jsem samozřejmě udělala i z druhé strany. Milovala jsem čištění koní, vše tak hrozně hezky vonělo. Nakonec jsem kopytním háčkem vyčistila kopyta. Meteor byl opravdu úžasný koník. Stál klidně a neřešil, že se kolem něj motá holka, kterou vidí poprvé v životě. Nožky zvedal už téměř automaticky, nemusela jsem se do něj tolik opírat. S úsměvem jsem vše uklidila zpátky do bedničky a hrdě se postavila k Sue, která mě při práci pozorně sledovala. Následovala jsem ji do sedlovny. Sue mi podala hnědou sadu – sedlo, podsedlovku a uzdečku. Ona vzala chrániče a vrátily jsme se zpátky k Meteorovi. Vyhodila jsem mu sedlo na hřbet a zkontrolovala, zda nemá někde pokrčenou deku. „Dej ho trochu dozadu,“ poradila mi Sue. Jak jinak, dala jsem na její radu a tázavě se na ni podívala. S přikývnutím se usmála. Teď bylo sedlo na správném místě. Zapla jsem podbřišník tak, aby během přesunu do haly nespadlo a vrhla jsem se na uzdečku. Meteorovi jsem sundala ohlávku a pohotově mu přehodila otěže přes hlavu. Stál klidně a téměř ničeho si nevšímal. Chvíli jsem se trápila se slintákama, ale přišla jsem na to! Když Meteor povolil stisk zubů a udidlo mu vklouzlo do huby, přetáhla jsem nátylník přes uši. Oddechla jsem si. Na první pokus to nebylo tak špatné. Pozapínala jsem řemínky a ujistila se, že nejsou překroucené a Meteora nic netlačí. Ve společnosti Sue jsem mu nasadila chrániče. Pak jsem Meteora vzala za otěže a šla za mou trenérkou do haly.
Sue otevřela dveře, abychom s Meteorem mohli v klidu projít. Jakmile jsme byli všichni tři v hale, Sue zase zavřela. „Projdi se s ním po obvodu. Já si zatím připravím lonž,“ houkla na mě. Přikývla jsem, jakož rozumím. Energicky jsem se rozešla a Meteor mě následoval. Sice nešel tak živě, ale doufala jsem, že se na lonži rozhýbe. Spokojeně si odfrkával a šel za mnou. S úsměvem jsem se ohlédla po Sue, ke které jsem se zase přibližovali. Už lonž měla hezky připravený a čekala jen na nás. U ní jsem valacha zastavila a něžně ho pohladila po čele. Hleděl na mě tak klidnýma očima, za to já byla úplně vynervovaná. Sue mu dotáhla podbřišník a zahákla otěže za třmen, aby si do nich kůň náhodou nešlápnul. Nejprve ho chtěla rozehřát, jak mi již říkala. Odstoupila jsem tedy bokem, abych jim nijak nevadila. Meteor se dal do pohybu. Sue na něj zamlaskala, když náhodou zpomalil. Rozhýbala ho ve všech chodech na obě ruce. V klusu vypadal spokojeně a nádherně se nesl. Co bych od sportovního koně mohla čekat jiného, že? Ve cvalu si zase párkrát vyhodil.
„Tak fajn, pojď ke mně,“ řekla Sue a poodstoupila od koně, aby mohla vyměnit směr lonžování. Nervózně jsem si nasadila jezdeckou přilbu, kterou mi půjčila a rozešla jsem se k ní. Meteor klidně stál a oddechoval. Podle pokynu trenérky jsem si upravila třmeny na správnou délku a pak jsem se vyhoupla do sedla. Dosedla jsem opatrně. Sue přikývla a vyslala koně na kruh. „Vyndej si nohy ze třmenů a vnímej jeho rytmus,“ houkla na mě. Poslušně jsem vyndala nohy ze třmenů a vnímala pohyb koně. Bylo příjemné cítit jeho teplo a vůni. „Pokrč ruku v lokti. Máš je natažené,“ napomenula mě trenérka. Vrátila jsem se zpátky do reality a chybu napravila. Snažila jsem se na to vše myslet, abych to neudělala podruhé. Několik kruhů jsme prošli takto v kroku, ale pak Sue Meteora zastavila a změnila směr. „Na tuhle ruku je více ohebnější. Přistavení a ohýbání ti tak půjde lépe,“ mrkla na mě. Usmála jsem se a mlčky přikývla. Rukou pokynula ke třmenům, abych do nich dala nohy. Provedla jsem tak. Paty jsem prošlápla a hlídala si i špičky u koně. No, dlouho mi to nevydrželo a trenérka mě na to upozornila. Tahle část mi dělala strašný problém. Sue se ale usmála a pokývala hlavou. „Uchop otěže a zkus ho ovládat sama. Když zpomalí, pobídni ho holeněmi a zkus ho přistavovat,“ rozhodla trenérka. Upravila jsem tedy otěže tak, aby byly stejně dlouhé. Správné postavení chodidla a rukou jsem si stále hlídala. Vnitřní část trupu jsem posunula malinko zpátky a tu vnější malinko dopředu. Vnitřní nohy jsem protáhla co nejvíce dolů, tím pádem se kolem ní mohl Meteor ohýbat. Sue se usmála a pokývala hlavou. „Super, teď se hezky ohýbá. Ale jak ti to půjde v klusu, to je otázka,“ zazubila se. „Zastav s ním, vyměníme směr,“ dodala ještě. Zasedla jsem více do sedla a lehce jsem se zaklonila a přitáhla otěže k sobě. Meteor přežvýknul udidlo v hubě a zastavil. Spokojeně jsem ho pohladila po krku a pochválila ho. Příjemně mě překvapil.
Vyměnili jsme ruku a šli jsme opět v kroku po obvodu kruhu. Podle pokynu Sue jsem si opět vyndala nohy ze třmenů a nechala je volně viset. „Cítíš se na klus bez třmenů?“ zeptala se mě. „Ráda bych si klus osvěžila zatím se třmeny. Pak to můžeme zkusit bez,“ řekla jsem nejistě. Trenérka přikývla. Lehce jsem se zhoupla v sedle a pobídla Meteora holeněmi. Koník hned zareagoval a naklusal. Začala jsem vysedat. „Přesedni!“ upozornila mě Sue. Zasedla jsem do sedla a začala jsem vysedat, když mě to samo “vyhodilo“. Znovu jsem začala vysedat. V klusu se mi paty i špičky držely lépe, což bylo trochu zvláštní. Znovu jsem vnitřní část trupu posunula malinko dozadu a naklonila se do směru pohybu. Meteor se opět začal ohýbat a přistavovat, ale nebylo to tak plynulé jako předtím. „Vidíš, cítíš to? Na tuhle ruku se hůře ohýbá,“ vysvětlila mi Sue. Meteor měl opravdu krásné a ladné chody. Sem-tam přežvýkl v hubě udidlo, ale nesnažil se nikam pláchnout. Vždycky, když zpomalil, opět jsem ho pobídla kupředu. „Krok, změníme směr,“ řekla Sue. Zasedla jsem do pracovního sedu, zaklonila jsem se a přitáhla otěže k sobě. Nejprve jsme zpomalili do kroku a pak rovnou do zastavení. „Super, už vám to jde!“ pochválila nás Sue a vyměnila ruku. Znovu jsem Meteorka pobídla do klusu. Začala jsem vysedat na vnější přední nohu, tedy tu dobrou. Pomalu ale jistě jsem se do toho opět dostávala. Na tuhle nohu už šel zase moc hezky přistavovat a ohýbat. Dokonce už jsem téměř automaticky dávala vnitřní část trupu zpátky a vnější trochu dopředu. Když Sue řekla, opět jsme zpomalili do kroku. „Teď to zkusíme bez třmenů, dobře?“ na její otázku jsem přikývla. Třmeny jsem vytáhla a překřížila přes sedlo. Lehce jsem sedem i holeněmi pobídla Meteora do klusu. Začala jsem v sedle poskakovat, jakože docela dost. Až jsem se lekla sama sebe. „Hýbej pánví, nebude to tak drncat,“ poradila mi Sue. Poslechla jsem a o něco jsem se pokoušela. No, nic slavného to nebylo, ale snaha byla. Zaklonila jsem se tedy a přitáhla otěže k sobě. Zpomalila jsem Metyho do kroku a pochválila ho. „Vykrokuj ho na volné otěži po hale,“ Sue rozepnula lonž od Meteorovy uzdečky a pustila nás. Povolila jsem mu úplně otěže a stále jsem ho hladila po krku a chválila. Procházeli jsme se po obvodu haly pár minut, pak mě Sue přivolala k sobě. Slezla jsem z něj a třmeny vytáhla nahoru. O díru jsem mu ještě povolila podbřišník, aby poznal, že už ho nic nečeká. „Tak fajn, jdeme,“ vyšla ven Sue a s Meteorem jsme ji následovali.
Dorazili jsme zpátky do stáje. Pro tentokrát jsem ho zavedla do boxu. Sundala jsem mu uzdečku a ruvnou i sedlo s podsedlovkou. Sue za mnou zavřela box a já vybavení odnesla do sedlovny. Sue mezitím připravila Meteorovi papání. Když jsem přišla zpátky k boxu, už šťastně hodoval. Vešla jsem dovnitř a ještě mu sundala chrániče, které jsem mu prozatím nechala, protože s uzdečkou a sedlem jsem měla plné ruce. Když už ty byly v sedlovně, postavila jsem se vedle Sue a sledovala papajícího koníka. Povídaly jsme si a Sue mi radila, co vše zlepšit. Jakmile Meteor dojedl, nasadila jsem mu zimní deku a ohlávku. V doprovodu Sue a rošťácké fenky jsem ho odvedla do výběhu.
„Děkuji moc, Sue,“ poděkovala jsem, když jsme se spolu rozloučily před hlavní branou. „Nemáš za co. Ředitelka akademie ti dá vědět mailem,“ mrkla na mě. Potřásly jsme si rukou a už jsem jen viděla, jak žena ve středním věku odchází v doprovodu své fenky. Teď jsem už jen čekala na můj odvoz, který tu měl být do pár minut.
melannie: ,,Nemůžu tomu uvěřit" mumlala jsem si, když jsme následovala velmi milou ženu, která se představila jako Sue. Už jsem pomalu nedoufala, že bych se někdy mohla octnout tady, tedy v části, kde už to opravdu vypadá jako pravá koňská akademie. Je to jako ukryté místo z pohádky, ty koně, vůně, ti lidé a celkově celá úprava areálu. Úplně se nad tou krásou rozplývám. Když se dotknu jemné srsti jednoho z koní, dodá mi to trochu sebevědomí a už nejsem rozklepaná jako předtím. ,,Klid, si tu, opravdu si tu tak zachovej klid a využij příležitost" říkám si potichu a přitom dále následuji Sue.
,,Dobře tak tady se můžeš převléknout" usměje se na mne Sue a ukáže mi na jednu místnost - šatny. Zhluboka se nadechnu a vyndám si s tašky pohodlnější oblečení, ve kterém budu mít lepší pohyb než v upnutých džínách. Po převlečení si tašku odložím a vyrazím za Sue, ta už mi dá do ruky vodítko a ohlávku ,,Jdeme pro koně" usměje se a než řeknu jakékoliv slovo, vyrazí kupředu. Tak jí tedy následuji k výběhům, kde se zastavíme ,,Vidíš tamtoho koně?" koukne na mě a ukáže na krásného grošovaného koně. Kývnu na souhlas a pousměji se, i když vím, že nervozita je na mě znát, ale Sue je milá a tak věřím, že to nebude tak složité. ,,Dobře, je to valášek, kterému se dnes budeme věnovat, jmenuje se Meteor a na dnešek bude tvým parťákem" usměje se. ,,Tak to bude fajn" vyhrknu ze sebe. Sue se zasměje. ,,Dobře, protože si tu také chceme ozkoušet tvé dovednosti nečekej ode mne, že ti Meteora přivedu a všechnu práci udělám za tebe.. Hezky tam půjdeš a provedeš vše sama" řekne naoko přísně. Polknu ,,D-Dobře" kouknu na ní ,,Nemáš se čeho bát, budu na vše dohlížet a kdyby přece jen byly problémy tak ti pomohu" mrkne na mě. Usměju se a když mě Sue pustí do výběhu s velkým nádechem vykročím směrem ke svalnatému valachovi. Vypadá klidně, ale jak si všimne kroků tak prudce zvedne hlavu, na to zůstanu stát jako socha. Když Meteor popošel blíž a zastřihal ušima pomalu jsem se rozešla za ním. Po pár minutách se mi povedlo dostat se až k němu, ale, když jsem ho chtěla pohladit tak zase o metr couvl. Trochu jsem znejistila a udělala krok, Meteor se rozeběhl kousek pryč. Koukla jsem na Sue ,,Klid, musíš trpělivě" usměje se. Kývnu a kouknu na Meteora, který mě pořád pozoruje, jako nějákou hrozbu. Svěsím ruce a zůstanu úplně volně, udělám pár kroků dozadu a doufám, že mi to vyjde. A po chvilce vyšlo! Meteor se ke mě ze zvědavosti rozešel, sice né tak blízko, ale stačilo to. Udělala jsem ještě jeden krok, ale zásadní chyba byla v tom, že jsem nedávala pozor pod nohy. Zakopla jsem a v tu ránu jsem seděla na zemi, Meteor sebou cukl, ale potom přišel blízko a začal do mě strkat nosem ,,V pořádku?" přišla Sue a pomohla mi vstát. Kývnu a nemůžu se ubránit smíchu. Potom si všimnu, že Meteor stojí vedle a pozoruje nás. Nasadím mu ohlávku a připnu vodítko ,,Tak můžeme jít" usměje se. Společně všichni vyrazíme, Supe nás vede, nebo spíše mě, protože Meteor je zvyklí. ,,Dobře, tady Meteora uvaž" usměje se. Kývnu a uvážu ho, uzel si ještě jakž takž pamatuji. ,,Dobře, pojď se mnou" řekne a pokyne mi rukou ať jdu za ní.
Dojdeme do sedlovny, kde jsou věci pro ježdění a tak. ,,Tak tady je čištění" ukáže mi Sue ,,A tady je základní výbava" usměje se. Kývnu a nejdříve vezmu čištění. Přijdu ven a vyndám si u Meteora hřbílko s měkkým kartáčem. Pořádně ho vydrbu, aby se jen leskl, tohle mě vždy bavilo. ,,Dobře to by bylo" vytřepu kartáč a znovu ho přejedu, potom vezmu kopytní háček a vyčistím i kopyta. Ze začátku mi to nejde, Meteor nohou pořád ucukává. Sue se musí zasmát, ale jak říkala, chce to trpělivost. Nakonec se mi to povede a já tak čištění s klidem uklidím, vyndám si výbavu, lépe řečeno Sue mi ukáže co si vyndat. Přijdu a odložím si vše stranou. Vezmu si uzdu a snažím se ji nandat Meteorovi, nakonec se mi to povede, ale Sue po mě raději vše překontroluje, když se mi konečně podaří nandat sedlo, tak se mi zase nedaří dotáhnout podbřišník. Sue se na mě nemůže dívat a tak ho nakonec dotáhne. Jak že to říkala? Chce to trpělivost? Ta bude potřeba i semnou.. řeknu si. Nakonec bude potřeba nandat chrániče. To mi jde hladce, akorát se ujistím, jestli opravdu jsou dobře nasazené, nechci způsobit problémy. ,,Hotovo?" koukne na mě Sue. Kývnu, ,,Dobře, předpokládám, že tu nemáš přilbu a chrániče co?" koukne na mě. ,,Ne" hlesnu tiše. ,,Tak pojď, něco ti najdeme" usměje se a popožene mě dopředu. Nakonec se něco našlo a já tak v doprovodu Sue, která si nesla lonž, mířila i s Meteorem do jezdecké haly, kde se uskuteční trénink, ze kterého mám trochu nervy. Je mi asi jasné, že budu na lonži, ale i tak.
,,Dobře, ty chvíli počkej, já rozpohybuju Meteora ano?" usměje se ,,Hlavně se nám tu nezatoulej, raději zůstaň v hale" řekne a už se věnuje Meteorovi. Kývnu a začnu se procházet, když se otočím, Meteor už chodí na lonži vedený Sue. Pozoruju jeho ladný krok a přitom si všímám jak Sue mění směr či dává pobídky. Když Meteor kluše, vypadá jako kdyby vůbec nedopadal kopyty na zem. A to na koních miluju, božská zvířata, ta ladnost a elegance, to jim nikdo nemůže vzít. Jak jsem se tak zasnila, Sue už měla zahřátí Meteora hotové. ,,Tak dobře, můžeš nasedat" usměje se Sue. Přikývnu a přijdu k Meteorovi ,,Nebudeš chtít pomoc?" řekne Sue, když vidí jak se tam motám. Se smíchem kývnu a počkám na Sue. ,,Tak na tři.. 1.. 2 .. 3" na tři mě vyhoupne nahoru a já se pevně chytím otěží. ,,Pro začátek otěže nech volně a soustřeď se na střed. Sedni si rovně, lokty k sobě a narovnej se, musíš mít lokty ramena a paty v jedné rovině. Patu prošlápni a bradu nahoru" usměje se. Přikývnu a pokusím se srovnat. ,,Můžeme?" ,,Můžeme" usměju se a hledím dopředu. Vnímám rytmus Meteorova kroku a pozoruji trať kterou jdeme. Když Sue pobídne do klusu trochu zakolísám ,,Hlavně nespadni!" řekne Sue ,,A vysedávaj.. Na zadní vnitřní nohu" usměje se. Kývnu a pokusím se vysedávat, když se mi konečně povede vysedávat na tu správnou nohu, neudržím sed. ,,Lokty k sobě a narovnej se, sedíš tam jako kdyby si máchla prádlo" řekne Sue a zpomalí Meteora do kroku, abych se srovnala v sedle, když se srovnám tak Sue pobídne Meteora a pojedeme zase na druhou ruku. ,,Pobídni do klusu" řekla najednou Sue. Vytřeštím oči, ale když pochopím, že to myslí vážně tak se pokusím. Meteor je naštěstí velmi šikovný a tak pochopí co po něm chci. ,,Chytni si otěže" dořekne Sue. Popadnu otěže a stáhnu si je Snad to je dobře.. řeknu si. Konečně se mi povede sladit vysedávání a správný sed, i když netvrdím, že předtím nebylo pár špatných pokusů, bylo jich hodně, ale s Meteorem se to dalo zvládnout. ,,Tak teď do klusu" řekne Sue. Abych pravdu řekla tohle byl pro mne bod zlomu, bála jsem se nacválat, ale šlo o to, aby mě přijali a já sem se sem chtěla dostat. Sue pobídla Meteora do cvalu. Trochu jsem nadskočila a pak sem zase byla ve špatném sedu ,,Narovnej se, když se budeš hrbit za chvíli z toho koně spadneš!" řekla Sue. Pokusila jsem se narovnat a Sue měla pravdu, sedělo se mi o mnohem lépe, ale měla jsem pochyby, že si potom nesednu ani na židli Ale komu by to vadilo? Konečně po pár minutách se mi povede alespoň na oko dobře cválat, bohužel pořád to má nějáké vroubky. Sue potom ještě jednou změní směr a jedeme na stejnou ruku jako na začátku. Aby to nebylo cik cak i na tuhle ruku cváláme, nevím proč, ale jde mi to hůř jak na druhou. Postupně zpomalíme až do kroku. Sue mě odepne z lonže. ,,Tak a můžeš Meteora vykrokovat, to zvládneš" mrkne na mě a pohladí ho. Potom smotá lonž a já Meteora pobídnu do kroku. Otěže nechám volně a používám nohy, stále se snažím udržet sed, alespoň trochu. Takhle krokujeme pár minut a někdy se mi opravdu nedaří s Meteorem zatočit. Nakonec zastavíme u Sue a já sesednu. ,,Byl si skvělý" pohladím Meteora, ten do mne na oplátku šťouchne ,,Héj" usměju se a chytnu ho za otěže, potom společně se Sue odejdeme do stáje.
,,Dobře, tak teď můžeš odstrojit Meteora, potom to ukliď na původní místo ano?" koukne na mě. Kývnu a pak si všimnu, že si Sue někam odběhla. ,,Meteore ty si tak šikovný" povídám si s valáškem, zatímco sundávám sedlo a uzdu, společně s chrániči. Všechno poberu a doběhnu to uklidit do stáje. Přijdu k Meteorovi a pohladím ho po zpocené srsti, doslova se na něj přilepím, ale nevadí mi to, jeho srst je i tak krásná. Zatímco já objímám Meteora, přijde Sue. ,,Dobře, dej mu deku a odvedeme ho na pastvu" usměje se. Kývnu a vezmu si od Sue deku, kterou přes Meteora přehodím. Sue mi pomůže deku zapnout a pak vyvedeme Meteora ze stáje na pastvu, kde ho pustím ,,Děkuji za den strávený s tebou" pohladím naposledy koně po srsti a pozoruji jak odkluše prsč. Sue si odemě vezme věci, které jsem si vypůjčila a já se zaběhnu převléct.
Po převlečení vezmu tašku a přehodím jí přes rameno. Vyjdu za Sue, která mě doprovodí z areálu, kde už bude pokračovat moje cesta domů ,,Je to tu opravdu nádherné" usměju se. Sue taky ,,To tedy je, snad se nám sem brzy vrátíš" řekne ,,Ale to není jisté.." dodá ,,Každopádně těšilo mě a někdy příště ahoj" potřese mi rukou ,,Naschle" usměju se na Sue, která mi ještě zamává, potom už vyrazím domů a nemůžu uvěřit tomu, že den tak rychle skončil.
aini: Byla jsem strašlivě nervózní. Nestihla jsem se ani rozkoukat, a už jsem byla vtažena do děje. Teprve když jsem se převlékala, měla jsem konečně čas na několik dlouhých a hlubokých nádechů a výdechů, abych se trochu uklidnila. Jedna část mé osoby se velice těšila na koně, ta druhá část se toužila otočit na podpatku a tiše vyklouznout za tu těžkou kovanou bránu, aniž bych zanechala sebemenší stopu po své existenci. Naštěstí jsem se rychle vzpamatovala a umlčela tu druhou část mé osoby, obula si rychle boty a vrátila se zpět za Susan. „Tak pojď, Aini, půjdeme pro koně,“ oslovila mne s milým úsměvem. Zahřál mne u srdce, ale stejně jsem neřekla nic jiného než: „Dobře.“ Vyrazila jsem za ní směrem k výběhům. Rozhlížela jsem se po areálu, který byl obrovský, a měla jsem pocit, že se tu nemám šanci nikdy zorientovat. Polovinu toho, co jsem viděla, se mi podařilo zapomenout dokonce už do té doby, než jsme došly k výběhu. Jak jsme tak šly vedle sebe, zeptala se mne Sue, jestli mám nějaké zkušenosti s koňmi. „Dědeček měl dva koně,“ pravila jsem. „Chlaďasku a poníka. Občas mne na nich svezl, ale sama jsem nikdy nejela. Pomáhala jsem mu je čistit, ale to je asi tak všechno. Moc toho o koních nevím,“ přiznala jsem. Vlastně- teoreticky jsem věděla nebo tušila docela dost. Ale převeďte si to do praxe, že? „Jen se neboj, všechno se naučíš. Tak, už jsme skoro tady.“ Opravdu jsme už byly od výběhů, co by kamenem dohodil. A tam jsem je konečně uviděla.
Koně. Jakmile jsem zahlédla první ze zvířat, jak zvědavě vykukuje nad ohradou, plnou silou mi došlo, proč tu vlastně jsem. Kvůli NIM. Zahleděla jsem se na nádherné koně, úplně jsem se do toho zabrala, dokonce až tak, že jsem sebou trhla při zvuku Susanina hlasu. „Je to támhle ten grošák. Jmenuje se Meteor.“ Stiskla jsem vodítko pevně v rukou. Podívala jsem se směrem, který Sue naznačila, a zatajil se mi dech. Na takovém koni, že mám dnes jet? Propána, to snad ani není možné. „Opravdu je to tenhle krasavec?“ ujistila jsem se. „Samozřejmě,“ usmála se Susan. „To je náš Meteor, pan profesor a skvělý učitel.“ Dívala jsem se na nádherné zvíře, které stálo ve výběhu, s bušícím srdcem. Meteor byl vysoký, elegantní. Vypadalo to, že se nedávno pěkně vyválel, ale i přes bláto na srsti byl nádherný. Vyhlížel laskavě, důvěryhodně a mile, skoro jako dědečkův střapatý poník Kája. Jen nesrovnatelně větší. „Tak běž,“ pobídla mne vlídně Susan. „Připni si Meteora na vodítko a přiveď ho sem. Zavedeme ho k uvazišti, abys ho mohla vyčistit.“ Vykročila jsem do výběhu k Meteorovi. Vypadal v mých očích jako jednorožec bez rohu. „Meteore,“ oslovila jsem ho polohlasem, když jsem od něj byla už jen pár metrů a překvapilo mne, když udělal posledních několik kroků ke mně sám od sebe. Pohladila jsem jej po krku a připjala vodítko do kroužku ohlávky. Tedy, dobře, nehorázně jsem bojovala s karabinou, protože se mi klepaly ruce jako nějaké staré babičce, ale Meteor byl tak krásně trpělivý, že nedal najevo ani známku podráždění z toho dlouhého čekání. „Hodný kluk,“ vydechla jsem s ulehčením, když konečně karabinka zacvakla, a opět jsem se rukou dotkla krásné Meteorovy šíje, ze které se odrolil kousíček zaschlého bláta. Ale co teď? Chytila jsem vodítko pevně do obou rukou přibližně tak, jak jsem to již dříve viděla na fotografiích. Jediný rozdíl byl v tom, že na fotografiích byly povětšinou usměvavé slečny se zářícíma očima, a rozhodně nedrtily vodítko prsty tak pevně, až jim klouby na rukou zbělely. Bezradně jsem teď stála vedle Meteora, lámaje si hlavu, jak ho vlastně přimět ke kroku. „Dobře, Aini. Stoupni si teď na druhou stranu. Koně vodíme zleva.“ Provedla jsem s mírným začervenáním to, co mi Sue poradila, a hned jsem se ptala: „Jak … jak udělám, aby Meteor šel?“ „Narovnej se, podívej se před sebe a vykroč dopředu. A ničeho se neboj, Meteor půjde s tebou. Je moc hodný, neměj strach. Jen se uvolni, nemusíš vodítko tak mačkat, Meteor se ti nevyškubne.“ Sue mi věnovala uklidňující úsměv. A skutečně, poté, co jsem vykročila dopředu, následoval mne Meteor bez sebemenšího zaváhání. Susan šla vedle mne a vysvětlovala mi, jak to vlastně s voděním koně je. „Nikdy si nesmíš omotávat vodítko okolo ruky, to kvůli bezpečnosti- kdyby se kůň polekal.“ To mne zaujalo. „Takže konec vodítka musí zůstat volný?“ „Ano. Musíme pamatovat na to, že kůň, ať je sebespolehlivější, se může kdykoliv znenadání polekat. Je to silné, těžké zvíře, a když vodítko jenom držíš, maximálně se ti kůň z rukou vyškubne. Zato když jej máš omotané pevně okolo ruky, může tě kůň zranit.“ Trošku mi při té představě přeběhl mráz po zádech. „Uf, dám si pozor,“ pravila jsem s nervózním úsměvem. „Tak je to také správně,“ odvětila Sue. Ani jsem se nenadála, a už jsem s Meteorem po boku stála před uvazištěm. Všude okolo to žilo. Nádherní koně se vznešeně procházeli se svými jezdci, kopyta klapala v nádherné melodii a já se přistihla, že tiše závidím. Jak by ne? Ačkoliv jsem nejprve chtěla utéci, i já jsem se těšila do sedla, a připadalo mi, že se snad nikdy nedočkám. Neměla jsem na takové úvahy moc čas, protože mi velice brzy došlo, že netuším, jak vlastně to vodítko uvázat. „Sue, ehm, mám udělat uzel nebo mašličku?“ zeptala jsem se trošku hloupě. K mé úlevě si Susan vzala Meteorovo vodítko z mé ruky a vysvětlila, že koně se vážou na bezpečnostní uzel. Názorně mi předvedla, jak se to dělá, a já si jej pak vyzkoušela sama. „Dobře, Aini,“ pochválila mne Sue. „Běž prosím teď do sedlovny a přines čištění Meteora. Počkám tu na tebe.“ „Ach, nejsem si jistá, jetli trefím.“ Susan mi ochotně vysvětlila sestu do sedlovny. Přesto jsem se po cestě zatoulala, ale jednou ze slečen, která si vedla svého koně nejspíš do stájí, jsem byla opět nasměrována na to pravé místo.
Když jsem se octla v sedlovně, málem to se mnou seklo. Jak mám, pro pána krále, v takové hromadě věcí najít ten jediný správný box na čištění? Motala jsem se sedlovnou jako vítr v bedně, až se mi podařilo pochopit systém uspořádání věcí zde. Podařilo se mi nalézt Meteorovo čištění, a už jsem klusala zpátky k Sue, jen se mi kartáče v bedně přesýpaly. „Tak tady jsi. Už jsem se lekla, že se ti něco stalo,“ řekla Susan, která stála u Meteora a hladila ho po hlavě. „Zabloudila jsem,“ přiznala jsem se. „V pořádku. Tak, pojď na to. Už jsi to někdy dělala?“ „Občas jsem dědečkovi pomáhala čistit koně,“ přikývla jsem a vytáhla hřbílko. Meteor vypadal jako pořádný špindíra. Fascinovalo mne, že i přes pěknou vrstvičku bláta, především na bocích a na krku, mu to pořád tak slušelo. Hřbílkem jsem začala odstraňovat z jeho srsti bláto a hlínu. Pohyby mých rukou byly trochu nemotorné, prostě ruce začátečníka, ale snažila jsem se Meteorovi nezpůsobit žádné nepohodlí. Díky bohu byl moc trpělivý a kdejaké to neobratné šťouchnutí komentoval jen mírným pohozením ocasem. Jak jsem se propracovávala dál a dál k Metorově zádi, uvědomila jsem si, jak moc se mi to vlastně líbí. Ve vzduchu se vznášel prach z Meteorovy srsti. Na chvíli jsem se zastavila a položila jen tak ruku na jeho tělo. Uvědomovala jsem si hebkost jeho srsti i teplo jeho těla. Pohyby, jak se nadechoval a vydechoval. Prostě život. Doma jsem měla mnoho plyšových koní, včetně jednoho vskutku obrovského ponyho s bujnou hřívou jménem Bali, ale bylo to něco jiného než opravdový kůň. Od dob dědečkových koní, což už bylo pár let, jsem na koně nesáhla- možná párkrát, letmo, ale cítila jsem, že toto je prostě jiné. Přišlo mi to tak nádherné, až mi do očí vhrkly slzy. Rychlým mrkáním jsem je zahnala, aby si Susan nevšimla, a pokračovala jsem v čištění. Konečně jsem dospěla až k zádi, a jedna strana byla za mnou. Obešla jsem Meteorovi okolo zadku, a přitom ho oslovila jménem, aby mne třeba nekopl, ačkoliv jsem velice pochybovala o tom, že by takový kliďas jako on mohl něco takového udělat. Na druhou stranu, jistota je konec konců jistota. Na druhé straně už jsem dělala hřbílkem pohyby o něco jistější. Potěšilo mne to natolik, že jsem se do práce pustila s mnohem větším nasazením, než předtím. Jakmile jsem skončila s hřbílkem, pustila jsem se do čištění hrubým kartáčem. Z Meteora se prášilo o sto šest, a za chvíli i já jsem byla plná prachu. Měla jsem ho snad i v zubech. Tvrdým kartáčem jsem čistila i jeho nohy. Susan mě pozorovala a kontrolovala, ale p ochvíli jsem přestala její přítomnost úplně vnímat a soustředila jsem se jen na pečlivou práci. Moc mne těšilo, že se Meteor pod mýma rukama postupně měnil z obaleného řízku na čisté zvíře. Co se mu muselo nechat, byla jeho krása. Když jste si v této fázi odmysleli špinavou hřívu a ocas, vypadal skoro jako nějaký šampion. Tedy alespoň v mých očích. Poté, co jsem dočistila obě strany kartáčem hrubým, chopila jsem se kartáče jemného. Susan mě upozornila, že tím bych měla vyčistit i hlavu. Meteor mi ji ochotně podržel, když jsem kartáčem opatrně odstraňovala špínu. Měla jsem strach, abych mu nezajela třeba do oka, kdyby sebou cuknul, trvalo mi to proto dlouho. Nakonec se mi však povedlo uvést Meteorovu hlavu do přibližně původního stavu, a vrhla jsem se na čistění těla. Už jsem byla skoro u cíle svého čištění, což mi dodalo energii a byla jsem pak již rychle hotova. Zbývalo rozčesat hřívu, ocas a smosebou také vyčistit kopyta. Do česání hřívy jsem se pustila poněkud neochotně, a musela jsem si dost pomáhat rukama, neboť se koníkovi povedlo si udělat parádní dredy. Nepodařilo se mi dovést hřívu k dokonalosti, ale alespoň do přijatelného stavu, stejně tak, jako po chvíli ocas. Po téhle šílené, piplavé práci s každým slepeným pramínkem, jsem se pustila do kopyt. Meteor mi ochotně nabídl přední nohu a já mu kopyťákem vybrala nečistoty z kopyt. Snažila jsem se udělat to opravdu pořádně, a zároveň jsem byla hodně opatrná. Zadní nohu mi Meteor taky podal a hezky podržel. „To je hodný!“ pochválila jsem ho nadšeně. Na druhé straně jsem opakovala to samé. Když byl Meteor konečně čistý, obrátila jsem se na Sue s dotazem, co teď. „Teď ze sedlovky přines jezdeckou sadu a nasedláme Meteora.“ Vyrazila jsem opět do sedlovny, nalezla to, co jsem hledala, a ověšená jako vánoční stromeček jsem spěchala nazpět za Sue, snažíc se nepřerazit o vlastní nohy, neboť jsem přes sedlo neviděla na zem. Když jsem se konečně dotrmácela k uvazišti, Susan na mne soucitně pohlédla a převzala si ode mne sedlo. Okamžitě se mi ulevilo. „Děkuji,“ vydechla jsem a Susan se pobaveně zasmála. „Neboj se, na to si zvykneš. Tak, osedláme Meteora.“ Sue mi dávala instrukce a já opatrně položila na koňský hřbet podsedlovou dečku. Bylo mi doporučeno, abych s ní po směru růstu srsti sjela trochu níže, aby pěkně seděla. Měla jsem trochu problém se sedlem- Meteor nebyl žádný drobeček. Podařilo se mi ho nakonec položit jemně na hřbet. Sue zkušeným okem přelétla můj výtvor, a pak sedlo i s dečkou mírně urovnala. „Na první pokus to nebylo špatné,“ pochválila mne Sue. Usmála jsem se na ni. Pak mi Susan vysvětlila, jak dopnout podbřišník. Provlékla jsem ho očkem na dečce, podtáhla koni pod břichem a na druhé straně jsem se ho snažila zapnout. Nejdříve se mi to nedařilo. Až když jsem sebrala odvahu pořádně zabrat, povedlo se mi zapnout přezky. Konečně bylo sedlo bezpečně na zádech koně. Přišla má největší obava. Uzdění. Nedokázala jsem se pořádně vyznat v těch řemíncích a vůbec. Sice jsem měla představu, jak se co jmenuje i kam to přibližně patří, vyčetla jsem to z knih, ale jak to koni všechno dostat na hlavu, to mne písmenka nenaučila. Co však nezvládly knihy, to zvládla Sue. „Přehoď mu otěže přes krk,“ poradila, a já Meteorovi opatrně přetáhla přes hlavu otěže. Hned všechno dávalo větší smysl. Už nebylo složité dát valachovi do huby udidlo. Vzal si jej ochotně a bez problémů. S potěšením jsem poznala, že je to sněhulák. Další věc, co jsem se naučila z knih. Přetáhla jsem mu nátylník přes uši, opatrně, abych ho snad nějak nepodráždila. Mé obavy se ukázaly jako zbytečné, protože Meteor stál úplně klidě. „Ty jsi ale zlatíčko, viď?“ řekla jsem a pohladila koně po širokém čele. „Vyndej mu zpod čelenky kštici, Aini,“ poradila mi Susan a já tak učinila. Vypadalo to hned mnohem lépe. „Tak, a teď zapni podhrdelník a nánosník. Pod nánosník se ti mají vejít dva prsty.“ „A pod podhrdelník?“ zeptala jsem se, abych neudělala něco špatně. „Tam celá pěst. Ale většinou to snadno poznáš i podle toho, kde jsou dírky otlačené,“ prozradila mi Sue s úsměvem a rovnou mi ukázala zřetelné stopy na řemíncích. Pozapínala jsem je, a Susan hned objevila další mou chybu. „Nánosník musíš strčit takhle dospod,“ upozornila mne a rozepnula řemínek. Urovnala jej pod lícnici a já se trochu začervenala. „Mrzí mne to…“ Ale k mému údivu se Sue jen přátelsky zasmála. „To nic, naučíš se všechno! Každý jsme nějak začínal, no ne?“ Přikývla jsem a hned se cítila lépe. „A ještě chrániče.“ S těmi mi Sue pomohla. Nasadila jednu přední kamaši a názorně ukázala zapínání suchého zipu, Já si měla zkusit druhou stranu. Povedlo se mi to hned napoprvé správně. U zadních nohou to bylo hodně podobné. Nemůžu ale říct, že by se mi neulevilo, když jsme konečně měly Meteora připraveného k jízdě. Sue už jen připnula lonž ke kroužku udidla a mohli jsme všichni tři vyrazit do haly. Meteora jsem vedla sama. Už jsem věděla jak na to a měla jsem radost. Po cestě jsem Meteorovi pořád něco šeptala, většinou o tom, jak je hodný kluk, a hladila ho po krku.
Sue mi ukazovala cestu k hale, abych zase nezabloudila, a tak také otevírala dveře. Musím říct, že ačkoliv jsem byla na několika hradech a zámcích a dokonce v krápníkových jeskyních, nic z toho co jsem viděla, mi nevyrazilo dech tolik, jako ta obrovská jezdecká hala. Vydechla jsem hypnotizovaně úžasem a v prstech jsem si pohrávala s Meteorovou lonží. Jestli chci někde jezdit, tak je to tady, napadlo mne. „To je nádhera!“ řekla jsem Sue nadšeně. Ta se na mne potěšeně podívala, pousmála se, ale neodpověděla. Místo toho mi řekla, že mám počkat, až Meteora trochu rozhýbe. Hleděla jsem na ty dva. Susan dávala grošákovi povely a on poslouchal jako na drátkách. Všimla jsem si ale, že se trochu loudal. V mé hlavě se najednou vynořila překvapující myšlenka. Jakého koně si vyberu, když mne přijmou? Koukala jsem se na koně, který poslušně kráčel na lonži a reagoval na vše, co po něm Sue chtěla. Je to zlatíčko. Asi je hodně zkušený a všechno zná. Něco mi říkalo, že by pro mne byl ten pravý právě on, nebo nějaký podobný koník. Na druhou stranu jsem si ještě neprohlédla všechny koně, a to bych asi taky měla udělat, než se ukvapeně rozhodnu pro jednoho z nich. Možná pro mne bude vhodnější nějaký jiný koník? Zatímco jsem se zaobírala těmito myšlenkami, přešel Meteor do klusu. Ze samé nedočkavosti jsem si jezdeckou přilbu nasadila pro jistotu už teď. Hleděla jsem na nohy koně, jak dupou po pískovém povrchu jízdárny. Náhle Susan energeticky pobídla koně. „Hop!“ Trochu jsem sebou škubla, protože Meteor okamžitě nacválal. Rozbušilo mi to srdce. „Nádhera…“ zašeptala jsem si pro sebe a stiskla pravou ruku v levé. Nervózně jsem přešlápla. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, než Sue konejšivým hlasem zpomalila koně do klusu a pak do kroku, změnila směr a všechno opakovala i v druhém směru. Bedlivě jsem sledovala, jak to Susan vlastně dělá, ale nedařilo se mi na to moc přijít. Pokrčila jsem rameny. Mám na učení času dost. Nehledě na to, že není vůbec jasné, že se na Florestu dostanu. Než jsem stihla propadnout depresivním myšlenkám na to, že nemám šanci se dostat, zavolala na mne Susan a já byla konečně už jen pár minut od usednutí do sedla. Spustila mi třmeny dolů, pomohla mi do sedla a náhle jsem pocítila tak zvláštní pocit. Pohladila jsem Meteora po krku. „Musíme třmeny trochu zkrátit,“ řekla Sue a hned mi pomohla upravit řemínky, aby mi dobře seděly a neměla jsem nohu protaženou až dolů. Jakmile si byla jistá, že třmeny jsou v pořádku, vrátila se do středu kruhu. Vybavila jsem si, jak dědeček vždy dbal na to, abych seděla rovně, s prošláplou patou, špičkami u koně, dívala se před sebe a měla lokty u těla. Teď jsem mu za tyto rady byla vděčná tak, že až ho příště uvidím, na sto procent ho budu muset obejmout. Susan si prohlédla můj sed a pochválila mne. „Dobře, Aini. Dej jen ramena víc dozadu.“ Provedla jsem, co se po mne chtělo, a Meteor byl Sue pobídnut ke kroku. Vykročil a já trochu zakolísala, hned jsem ale získala trochu jistoty a zkusila se vrátit zpět do normální pozice. „Narovnej záda,“ opravila mne Sue. „A propni paty!“ Obešli jsme asi dvě tři kolečka, abych si trochu zvykla na pohyb koně, když Sue řekla, ať zkusím rozpažit obě ruce. „To se dělá kvůli rovnováze,“ vysvětlila. Roztáhla jsem ruce a zapomněla na nohy. „Paty tlač pořád dolů a špičku ke koni.“ Chvíi jsem jela s rukama roztaženýma, než mi Susan dala za úkol dát obě ruce v bok a mírně se otáčet v pase. Na jednu stranu a na druhou. Za chvíli jsem se přestala bát a cítila se jistěji. Měla jsem tedy provést něco, čemu Sue říkala „roztleskávačka“. Spočívalo to v tlesknutí rukama nejdřív v předu před břichem, pak nahoře nad hlavou a nakonec za zády. Když jsem toto zopakovala po několikáté, zastavila trenérka „mého“ grošáka a hodila třmeny křížem přes sedlo. „Teď to zkusíme bez nich, ano?“ Souhlasila jsem. Ještě nějakou dobu jsem prováděla různé cviky, které mi dávala Sue. Bylo jich hodně, a velmi mne bavily. Vzpomínám si například na trhání jablek, tedy natahování se rukama co nejvýše nad hlavu („Dívej se, co trháš, zelený nebereme!“), pak natažení dopředu co nejdále k uším koně nebo až dolů, k jeho plecím. Nejhorší bylo pro mne dotýkání se levou rukou špičky pravé nohy a naopak. O to větší byla má radost, když se mi to podařilo na obě strany správně. Susan změnila s Meteorem směr a začala se mnou cvičit správný sed. Po té rozcvičce už mi to šlo mnohem lépe, protože jsem nebyla tak křečovitá a přestala jsem mít strach. I nervozita se skoro vytratila. Brzy mi to šlo nejspíš natolik, že Sue usoudila, že můžeme začít klusat. „Až naklušeme, zakloníš se a nepustíš se nohama, ano? Můžeš se trochu přidržet sedla, když budeš mít potřebu, dobrá?“ „Dobrá.“ „Klus!“ pobídla Meteora, a už jsem se natřásala. Nejdřív jsem přepadla dopředu, ale po Susaniném napomenutí jsem se zaklonila, chytla pevně sedlo a dívala se před sebe. Lokty jsem držela co nejvíc u těla a tlačila paty dolů. Susan mi všechno, chudák, musela připomenout nejméně destkrát, než jsem si na to skutečně pamatovala, ale podařilo se mi objet několik koleček nejspíš již obstojně, protože jakmile přešla do kroku, pochválila mne. „To bylo dobré, Aini. Zkusíme to teď na druhou ruku,“ oznámila a změnila rovnou s Meteorem směr. Chvíli jsme chodili krokem, a pak přišel opět klus. Podařilo se mi vzpamatovat už o něco rychleji. Necítila jsem se jako bezmocný praporek odevzdaný do rukou koně pode mnou, měla jsem pocit, že mi to začíná jít. „Dobře, Aini,“ pochválila mne Susan. „Ještě pár koleček a přejdeme do kroku.“ Meteor ještě chvíli krásně vyrovnaně klusal, a po Susaniném „hoouu“ přešel plynule do kroku. „Výborně. Teď si vezmi do ruky otěže, tak, dobře. Postav pěst a nech ruku položenou na kohoutku. Zkusíš teď Meteora sama naklusat, ano? Jemně ho stiskni holeněmi, ale žádné kopání. Až naklušeš, zůstaň v pracovním sedu. Připravená?“ „Ano,“ souhlasila jsem a stiskla Meteora holeněmi. Taky jsem na něj zamlaskala, a, světe div se, Meteor naklusal. Co ale mám dělat s otěžemi? „Aini, polož ruku, nesmíš mu tak škubat v hubě udidlem!“ Přitiskla jsem ruku dolů, ve snaze, aby se mi ani nepohla a opravdu už jsem se cítila mnohem lépe. „Dobře. A teď zkus přejít do kroku,“ dala mi za úkol Sue. „Zakloň se, stiskni pevně kolena, ale ne holeně, a pokud to nebude stačit, jemně přitáhni otěže k břichu.“ Udělala jsem přesně to, co po mne Sue chtěla, a na otěže ani nedošlo. Meteor se hned dovtípil, co je po něm žádáno. Susan potom změnila směr a to stejné jsme opakovali i na druhou ruku. To bylo trochu horší, a několikrát jsem byla napomenuta, ať se narovnám nebo nehledím pod koně. Nakonec mi Sue dala dolů třmeny, a ž mne naučí lehký klus. „Vysedává se na vnější přední nohu. Když jde dopředu, vysedneš.“ Pobídla jsem tedy Meteora do klusu a začala jsem se snažit zdvihnout se v sedle. Sue mi pomáhala tím, že mi říkala, kdy se mám zvednout: „Teď…teď…teď…“ Zprvu jsem chudákovi Meteorovi asi hodně bušila do zad, což jsem samozřejmě nechtěla, ale mé dosedání bylo opravdu hodně tvrdé. Když jsem ale jednou chytla rytmus, šlo mi to hned lépe a dokonce jsem ani moc netrhala rukama. Zato nohy! „Prošlápni patu, dej špičku víc ke koni. Snaž se udržet klidnou holeň. A nehrb se!“ Závěrečná dvě kola už jsem zvládla snad obstojně. Lehký klus na druhou ruku byl už o něco lepší. Ukázalo se, že můj největší problém je špička u koně a prošlápnutá pata, občas taky neklidná ruka. Když mi ale Sue oznámila, že budeme končit, pocítila jsem bodnutí lítosti. Klidně bych ještě chvíli v Meteorově sedle strávila. Hned mi ale spravila náladu Sue, když řekla, že Meteora vykrokuju bez lonže. Odepnula lonž od udidla a já pobídla koníka do kroku. Šli jsme spolu okolo stěn haly a Meteor jako starý mazák chodil skoro sám od sebe. Stejně jsem ale měla radost z toho, že jedu sama, a když jsem měla změnit směr, povedlo se mi to asi jen po třech neúspěšných pokusech. „Tak, Aini, to stačí. Pojeď sem za mnou.“ Dovedla jsem Meteora za Sue. Vyndala jsem nohy ze třmenů, předklonila se a sklouzla ze sedla dolů. Meteora jsme zavedly tentokrát do stáje. Měla jsem tedy příležitost si tu krásnou budovu prohlédnout, nicméně mnoho času na to nebylo, protože jsem zjistila, že jestli chci stihnout autobus, musím sebou hodit.
Odsedlala jsem tedy a oduzdila, samozřejmě s pomocí Sue, sundala jsem Meteorovi chrániče z nohou a vše odnesla do sedlovny. Důkladně jsem také umyla udidlo, protože to byla jedna z věci, které mi dědeček opakoval pořád a pořád. Jako bych ho slyšela: „Jestli necháš špinavé udidlo, tak nejsi žádný jezdec.“ Ve stáji jsem Meteora důkladně vyčistila hrubým i měkkým kartáčem a vyčistila kopyta. Z kapsy jsem vylovila trochu usušeného chleba a strčila mu ho k čumáku. Něžně si ho vzal jemnými pysky z mé ruky. „Půjde ještě ven?“ zeptala jsem se. „Ano, odvedeme ho do výběhu,“ přisvědčila Sue. Vyšli jsme ze stájí. Vedla jsem Meteora opět na vodítku, mluvila k němu a hladila jej. Vedle Susan klusal voříšek. Už jsem si fenky všimla- samozřejmě, moc vřele mne nepřivítala. „Jak se jmenuje?“ zeptala jsem se s nepředstíraným zájmem. Měla jsem ráda psy. „Dalila. Nosí štěstí,“ zazubila se na mne Sue příjemně. Vypustila jsem Meteora do výběhu, naposledy ho pohladila po krásné šíji a už jsem chvátala do šatny. Rychle jsem svlékla vypůjčené věci, předala je Sue a už jsem se loučila, abych nemusela jet autobusem až o hodinu později. „Mockrát děkuji. Za všechno!“ „Nemáš vůbec zač, Aini. Byla jsi dobrá a budu se na tebe těšit snad někdy příště.“ Usmála jsem se. „I já se moc těším! Ale už musím spěchat, abych stihla autobus,“ sdělila jsem omluvně. „Jen utíkej. Ahoj, Aini!“ „Nashledanou, Sue!“ řekla jsem a zamířila ke kované bráně. Když jsem vycházela z těch vrat, měla jsem zvláštní pocity. Směs štěstí, nadšení, radosti, nedočkavosti z toho, jak to dopadne, a nervozity, co přijde. Ale nemá smysl dělat si zbytečné starosti. Čas ukáže! A když jsem si koupila lístek a usadila se na sedadlo autobusu, vzpomínala jsem na to, co jsem prožila a co jsem se naučila. A přemýšlela, jaké to na Florestě asi bude…
marigold: Silnice se vinula pod příkrovem polonahých stromů, jejichž větve se pohupovaly v mírném vánku, jako kdyby snad chtěly ukolébat rašící lístky a kvítky. Slunce se mihotavě odráželo ve skle jedoucího auta, jak přeskakovalo přes vlnící se stíny, ve snaze najít si k nám cestu. A teprve pak se obloha rozjasnila, alej se rozestoupila a před námi se konečně otevřelo to, co doposud probleskovalo jen mezi kmeny listnáčů. Cesta obíhala koňské výběhy.
„Dědo, podívej, támhle se pasou koně! Néé, tady neparkuj, vždyť bys překážel! Támhle, támhle zaparkuj!“ volala jsem, upírajíce rozzářené zraky na zavřenou železnou bránu. Když dědeček konečně vypnul motor a vystoupil, já už dávno poskakovala kousek od něj a popoháněla ho, ať už jde. Vážně to nebylo zrovna reprezentativní chování na můj věk, ale já se tím zkrátka jen uklidňovala. Nervozita a zároveň nesmírná radost, že existuje možnost následovat své sny, se míchala dohromady a dělala mi v hlavě strašný nepořádek.
„Dobrý den, slečna Marigold?“ vnikl mi do uší ženský hlas jako záblesk z čistého nebe.
„Ano prosím.“ odpověděla jsem dřív, než stačilo zapůsobit leknutí. Copak tady mají reproduktor? Kameru? Páni, co bude příště?
„Pojďte dál, jste očekávána. Vás, pane, ale musím požádat o přeparkování, takhle stát nemůžete.“ Na popud prosby toho hlasu jsem se musela na dědu zašklebit v zadržovaném smíchu. Jakmile mi ale došlo, že dovnitř půjdu tím pádem bez něj, smích mě okamžitě přešel. Brána se pohnula, její křídla se od sebe pomalu vzdalovala. Připomnělo mi to dravého ptáka nebo draka, co se připravuje k letu, rozevírá své perutě v očekávání vstupu do světa bez překážek, světa větru, nespoutanosti a svobody. Cítí se takhle člověk i na tomhle místě?
Automaticky jsem si sáhla do kapsy vesty pro čtvereček čokolády. Bez ní ani ránu!
„Ahoj, Marigold! Jsem Susan, budu na tebe dohlížet v průběhu přijímaček. A tohle je naše Dalila, nic se jí neboj. Možná vypadá nepřátelsky, ale neublížila by ti.“ Ozvaly se něčí kroky a tiché ťapání na dlážděné cestě. Můj pohled se zastavil na ženě středního věku, celé oblečené do jezdeckého. U nohou, obutých do těch drahých nablýskaných jezdeckých bot, které jsem viděla leda tak v katalogu nebo v televizi, se jí držela menší chlupatá fenečka, jejíž tmavá očka si mě ostražitě prohlížela.
Ne každý obličej se dal nazvat vlídným, ačkoliv se usmíval, stejně tak i leckterý úsměv nebyl upřímným, ačkoliv hrál na sebemilejším obličeji. Oči vždycky prozradily, kde je pravda. Susanina tvář vypadala ovšem tak přátelsky a vesele, až se moje obavy skoro rozplynuly. Pokud budu plnit přijímačky pod jejím dohledem, třeba přestanu mít i tu třasavku z jízdy…
„Dobrý den, paní Susan. Moc mě těší.“ podala jsem jí ruku a zdvořile oplatila nabízený úsměv.
„Ale kdepak, žádná paní! Říkej mi Sue, ano?“ její hlas mi připomínal rolničky. Měkký, barvitý a teplý. Omluvila jsem se a přikývla.
„Dobrá tedy, tak půjdeme. Ještě spolu musíme vyřídit nějaké to papírování a pak hurá do stájí!“ vyrazila energickým krokem do velkých vrat budovy, jejíž roh mi padl do očí hned jako první. Prošly jsme okolo několika prázdných boxů a zastavily se v místnosti, kde tlumeně hučel pracovní počítač, a na stole ležely připravené formuláře k podpisu. Očima jsem přejela, co je mi to předloženo ku zdolání, a propiskou naškrábala své jméno, dnes bez špetky studu. Možná, že bylo neobvyklé, ale znělo tak bardsky a vzletně, že mi to vůbec nevadilo.
Jakmile mě Sue měla odškrtnutou a zaevidovanou, dovedla mě k šatně a nabídla mi prostor k převléknutí se.
„Omlouvám se Sue, ale já moc nejezdila a nemám žádné vybavení.“ pronesla jsem opatrně a věnovala nejistý pohled svým starým džínovým kalhotám. No, z nejhoršího už byly venku, ale jelikož měly čistě pracovní funkci, moc reprezentativně nepůsobily. Žena mě přelétla kritickým okem a zakroutila hlavou.
„Ty džíny se dají pro tentokrát přehlédnout, vypadají poměrně pohyblivě, ale ty boty… Nevím, nevím, jak se ti pojede v keckách. Holka, copak to jde, přijít nám sem na zkoušky takhle?“ poslední větu pronesla spíš zpola žertovně. Tak jsme se spolu vydaly do skladu vybavení, ukrytého za uvazištěm. Nestačila jsem se divit, jak je to tu obrovské. Tolik se toho sem vešlo!
Nervózně jsem zabodávala oči do země, zatímco se Susan přehrabovala mezi jezdeckým vybavením. Takhle jsem tedy nezapůsobila zrovna dobrým prvním dojmem… Nestačilo mi, než doufat, že už do žádné takové trapné situace nespadnu. Ale na to jsem se bohužel znala až příliš dobře.
„Tady! Zkus si, jestli ti sedí.“ podala mi pár nízkých jezdeckých bot, chapsů a černou přilbu. Nejdřív jsem si na hlavu narazila helmu. Velikostně nebyla špatná, ale řemínek mi po chvíli přivodil modrou barvu v obličeji. Zatímco mi ho Sue povolovala, nasoukala jsem se do bot a nasadila si chapsy. Oboje se zdály být starší a dnes už málo využívané, soudě podle mnoha ošoupaných a odřených míst. Už jsem si všimla, že většina holek, co jsem zatím koutkem oka stačila zahlédnout, nosí spíš vysoké boty, a ne chapsy. Beztak mnou cloumalo nadšení, vybavení se lesklo čistotou a já si připadala jako pravý jezdec
Sue si mě spokojeně prohlédla a konstatovala, že bychom už konečně měly skočit pro koníka, který mi bude pro dnešek partnerem. Helmu jsem nechala u boxu, kde visela jmenovka s nápisem: „Meteor“ a následovala svou průvodkyni do sedlovny. Meteor, hmm… moc hezké jméno. Co by mohlo znamenat? Kůň s ohněm v srdci, ze kterého lidi padají jako meteority z hvězd? Nebo světlo na noční obloze, co se prožene temnotou a zničí úzkost, která v ní obvykle vládne?
„Vezmi si tuhle uzdečku a beránek, tohle sedlo s tou podsedlovkou a k tomu ty chrániče.“ Ze snění a přemítání mě vytrhly Susaniny instrukce. Dle jejího přání jsem popadla nádherně čistou a suchou podsedlovou dečku, elegantní hnědé sedlo, uzdečku a navrch si nahodila kamaše s beránkem. Připadalo mi to tak moderní, profesionální a nablýskané, oproti těm starým rozpraskaným sedlům a propoceným podsedlovkám, co jsme kdysi používali u nás ve stáji.
No, abych pravdu řekla, ta cesta ze sedlovny k boxu Meteora mi utíkala nesmírně pomalu. Ne, že bych na fyzickou zátěž nebyla zvyklá, ale stáj měla táák dlouhou uličku a to sedlo bylo táák těžké… S úlevou jsem věci položila na hák zvnějšku boxu a nahlas si oddechla. Tohle chce další kousek čokolády!
Sue nechala u věcí i čistící sadu a předala mi do ruky ohlávku s vodítkem. Poslušně jsem jí následovala, když mě vedla k výběhům, ačkoliv mi mysl poletovala rozsáhlým areálem stáje a oči těkaly z jednoho objektu na druhý. A to jsem ani neviděla všechno.
Cesta probíhala více než pohodově. Ačkoliv se s blížící jízdou zvyšovalo i moje napětí, Sue navázala příjemnou konverzaci, kde zjišťovala moje zkušenosti okolo koní. Rovnou jsem se přiznala, že znalosti ježdění jdou úplně mimo mě, ale alespoň okrajově se snad postarat dokážu. Já se zase na oplátku vyptávala na Meteora.
Výběhy se táhly po travnaté pláni, jen občasně narušené osamělým stromem, pod jehož ochrannou náručí hledala útočiště skupinka pasoucích se svalnatých koní nejrůznějších zbarvení. Sem tam nás minula jedna z dívek, jejíž svěřenec trávil čas venku, s přátelským pozdravem směřovaným k Sue. Činilo mě to poněkud nejistou. Ten ruch, co probíhal celou Akademií jako dálnice z chodbiček v obřím mraveništi, kde má každý jedinec své místo a žádný pruh se nemůže srazit, na mě působil rozporuplně. Tolik lidí, tolik míst, tolik možností se nadobro ztratit…
Susan otevřela vrata.
„Vidíš toho grošáka, co se támhle pase? To je Meteor. Zvládneš ho chytit?“ ukázala mi s tázavým pohledem. Rozhodně jsem přikývla, ačkoliv nad valnou většinou mého já převládala nejistota.
„Zkusím to.“ Ohlávku s vodítkem jsem schovala za záda, snad už ze zvyku. V hlavě mi utkvěly každodenní honičky, které nastávaly, kdykoliv naši staří koníci shledali, že už se jde domů. Mým cílem byl tentokrát mnohem mladší kůň; stál tam, elegantní grošovaný valášek se štíhlýma nohama, svalnatým tělem a jemně tvarovanou hlavou. No, z dálky by se možná dal nazvat valáškem… Ale z blízka už mi tak malý nepřipadal.
„Zdravíčko, fešáku….“ Na tváři se mi uhnízdil výraz blaženosti. Přišlo mi to tak vzdálené, tak neskutečné, dotknout se sametové koňské srsti, cítit jejich teplo. Meteor našpicoval ouška a otočil ke mně svou velkou hlavu. A já se mu podívala do očí. Jeho výraz, jeho klidný, přívětivý a dobromyslný výraz, mě naprosto uchvátil. Valášek se mě dotkl čumákem a zhluboka se nadechl.
„Máš nádherná očka.“ špitla jsem, uchopila ho rukou nad nozdrami a přetáhla mu přes uši ohlávku. Jak zafoukal vítr, hedvábná, i když dost špinavá tmavá hříva se zavlnila pod jeho neviditelnou dlaní a vzduch se naplnil vlhkou vůní nedalekého lesa. Jako kdyby sama příroda promluvila.
Sue přistoupila a zkontrolovala, jak jsou všechny přezky zapnuté. Trochu je poupravila a prohrábla valáškovu kštici, vytaženou ven.
„Tak, půjdeme.“ usmála se a postavila se vedle mě, aby dobře viděla, jakým způsobem koně vedu. Jak to říkali v knihách? Ano, z levé strany, jednou rukou chytit blíž ke koni, druhou konec a jde se.
Meteor šlapal za námi se zvědavým výrazem, natáčeje uši po zvucích v okolí. I já naslouchala rytmu jeho kroku, podbarvenému zpěvem ptactva, který se nesl z nedalekých stromů. Při pomyšlení, že za mnou pokojně a ochotně kráčí tak velký valach jsem se zachvěla. No teda!
Jakmile se jemné dunění na svěží trávě změnilo v rytmické klapání po dlážděné cestě, moje nervozita začala stoupat. Jistě, ještě je třeba Meteora pořádně vyčistit a nastrojit, ale už se to blíží, a nějak moc rychle…
Stáje nás přivítaly svou charakteristickou vůni a zejména zvukem. Uličkou se rozléhaly kroky mohutných sportovců, sem tam i jejich hlasy, když zdravili své koňské přátele. Minuli jsme několik dívek vedoucích své zpoceně koně po náročném tréninku do boxu, i mnoho jiných, pro změnu činícím šoférky kolečkům plným hnoje nebo čisté podestýlky. Pustila jsem Meteora do jeho stání a přivázala si ho, aby v klidu stál, zatímco ho budu čistit.
„Tak ukaž, jak to umíš.“ pobídla mě Sue a opřela se o stěnu boxu. Přikývla jsem, vytáhla kovové hřbílko a opatrně jím po směru srsti přejížděla na místech, kde se shluky zaschlého bahna držely ve velkém. Meteor hlasitě vydechl, stál ale tak klidně a trpělivě, až by mě to mělo uklidnit. Tihle dva mi z přijímaček neudělají peklo, to je jasné. Ale pořád jsem tu byla já, ten nejpravděpodobnější objekt, co by mě z ráje přeci jen dostat mohl.
Kovové hřbílko vydávalo při pohybu prapodivné zvuky, jako kdyby Meteora chtělo obrousit. Jakmile byl z nejhoršího venku, vzala jsem obyčejné plastové hřeblo a hezky v rovných tazích…
„Takhle bys ho moc nevyčistila. Zkus to krouživými pohyby, uvidíš, že to půjde líp.“ poradila mi Susan, s očima upřenýma na mé konání. Uposlechla jsem a opisovala rukou nepravidelné kruhy, snad podle vzoru flíčků, pomalu, ale jistě vystupujících z valáškova kožíšku do svých šedých odstínů. Špína konečně mizela a já se cítila téměř vítězoslavně.
Vzala jsem rýžový kartáč a projížděla trajektorií dané lesem kaštanovo-stříbřitých chloupků, vyhánějíc z nich oblaka prachu zbylého z bláta. Meteor po mě občas hodil svým krásným dobrosrdečným očkem, někdy zase sklonil hlavu, až kam mohl, a hledal u země něco k snědku. Položila jsem mu dlaň na plece a podlezla ho pod krkem, zatímco mu má ruka dávala najevo, kudy se to pohybuji. Jímal mě strach, projít okolo jeho zádě. Ačkoliv by bylo vysoce nelogické dát k přijímačkám k dispozici nebezpečného koně a Meteor se jako nebezpečný kůň ani netvářil, snad přirozená opatrnost mi ten čin zakazovala. Nehledě na to, že už od začátku mi to tenkrát tloukli do hlavy.
„Dobře, to stačí, přeci z něj nechceme sedřít kůži, že ne? Pokračuj měkkým kartáčem.“ usmála se má dozorčí. Byla jsem na sebe hrdá; už tolik času uteklo a já ze sebe znovu neudělala naprostého omezence!
Kartáč s měkkými štětinami ležel skoro na vrchu. Nasadila jsem si ho na ruku a stejně jako předtím i tentokrát pečlivě stírala prach a špínu krátkými rovnými tahy, sem tam bylo potřeba nástroj otřít za pomocí hřebla. Nečistoty na nohou, vzaté už předtím rýžákem, jsem finálně zničila až teď a jakmile se Meteorova srst jemně zaleskla, spokojeně jsem se odtáhla.
„No vidíš, je jako ze škatulky. Nebýt ovšem té hřívy…“ a přišly na řadu smotky. Hezky ručně jsem vybírala žíně slepené bahnem, rozplétala je a rozčesávala hřeblem, dokud se hedvábná hříva nevlnila při valáškových pohybech jako kaskády vodopádů odrážejících sluneční světlo. Ještě kopýtka a opět se ocitnu o něco blíž nejtěžší zkoušce. Nadešel čas vzít do ruky kopyťák a opustit aktivitu, u které se člověk cítí trochu jistě. Začala jsem u předních nohou, postavila se zády k Meteorově hlavě, přejela rukou po jedné z končetin a zvolala: „Nohu!“
Valášek ctil dobré způsoby. Umožnil mi podepřít ho zespoda a hezky do tvaru Véčka vybrat háčkem všechnu špínu, jen nezajet ke střelce. Kartáčkem se dalo dovést čistotu téměř k dokonalosti; pak přišel na řadu zbytek štíhlých, přesto silných nožek. A šlo se pro sedlo.
„Nejdřív deku, takhle nad kohoutek, pak jí posuneš dolů, aby měl hezky uhlazenou srst a nic ho netlačilo. Ták, správně. To musíš udělat ještě několikrát, pro jistotu. Ne, tu dečku dej trochu výš. Musí zůstat u kohoutku. Jo, přesně tak. Pod sedlo beránka…“ Sueiny instrukce vedly mou ruku při strojení téměř po celou dobu. Vzala jsem sedlo a opatrně ho položila na to všechno, co už sídlilo na Meteorově hřbetě. Spousta věcí pro mě byla naprosto nová. Tolik vybavení!
Nablýskané kožené sedlo leželo na pěst od kohoutku, tak, aby podbřišník obepínal trup kousek za předníma nohama. Spustila jsem ho dolů, provlékla na úchytech z podsedlovky a vzala z druhé strany.
„Zatím ho nedotahuj. To uděláme až v hale. Teď kamaše.“ Do ruky se mi dostaly čtyři kusy chráničů, které jsem viděla poprvé v životě. Sue mi vysvětlila a ukázala, že se vždy nasazují o kousek výš a pak posouvají na své místo, mezi koleno a spěnku. Zapnuté musí být tak, aby koni neklouzaly, ale zároveň nesmí v žádném případě omezovat krevní oběh. První udělala Susan, ty zbylé pak nechala mě, samozřejmě je pak ale zkontrolovala a doladila.
Ohlávka se zastavila kousek nad zemí, jak visela na přivázaném vodítku. Meteorova volná hlava se sklonila k uzdečce, visící na mojí ruce. Zkoumavě jsem si prohlížela ten podivný nánosník, co jaksi nikam nezapadal. Sue si všimla mojí bezradnosti a přistoupila k nám.
„Otěže mu přehoď přes hlavu, stoupni si pod něj a chyť si tu uzdečku za ty lícnice, druhou rukou mu strč do huby udidlo. A pozor na slintáky, ať zůstanou tam, kde mají. Správně. Teď mu přetáhni přes uši nátylník, vytáhni kštici nahoru a srovnej čelenku.“ Uzdečka seděla jakž takž dobře. Podle dalších instrukcí jsem zapnula nánosník tak, aby se pod něj vešly 2 prsty a podhrdelník nejméně na dlaň. Kovové přezky hezky zapadly do děr v kožených řemíncích, o výstroj se evidentně někdo dobře staral.
„Dobře, dobře. Už jen ten nánosní řemínek. Zapni ho pod lícnicí udidla, nesmíš ho ale utáhnout víc, než na dva prsty.“ Vzala jsem do rukou ten podivný vynález a přemýšlela, k čemu tam asi je, na té uzdečce. Dosud mi totiž pod nos přišel jen hannoverský nánosník. Jelikož mi ale nervozita svázala jazyk, zeptat už jsem se nestačila.
Meteor stál připravený a tázavě nás pozoroval. Jako kdyby přemýšlel, proč se ještě nic neděje, když už jsme ho takhle nastrojily. Sue ho ještě jednou obešla, všechno překontrolovala a občas něco povolila či dotáhla.
„Nás kluk je přichystaný, takže šup, nasaď si helmu a půjdeme.“ zavelela a vyvedla valáška před box, kde jsem si hlavu skryla v přilbě a převzala od ní otěže. Moje dozorkyně svírala v rukou lonžku, jak jsem poznala, a dlouhý lonžovací bič. Uff, ještě, že nebudu muset jezdit na volno!
Od Meteorova boxu to ke dveřím do haly nebylo daleko. Sue vstoupila jako první, ovšem ještě, než otevřela, zvolala: „Dveře!“. Zprvu mi nedošlo, proč se to dělá. Pak mě ale napadlo, že by to mohlo být kvůli jezdcům uvnitř.
A skutečně. Ozvalo se: „Můžete!“, pak mi Susan pokynula a my s Meteorem vstoupili dovnitř. Valášek zařehtal na pozdrav menšímu grošáčkovi s jiskřivýma očima, který k němu natočil uši, nenechal se ale vyvést z míry. Za což nejspíš mohla vysoká dívka, setrvávající v jeho sedle se soustředěným výrazem. Ovšem když projížděla okolo nás, ani jsem nepostřehla jak, zabrzdila svého koníka a mávla Sue na pozdrav.
„Beru tady uchazečku na lonž, nebude ti to vadit?“ otázala se jí má dozorkyně.
„Né, nebude, stejně budeme za chvíli končit.“ odvětila jezdkyně a pohladila grošáka po krku. Vypravila jsem se za Susan s otěžemi pevně v rukou, zírajíc na trénující dvojici. Zastavili jsme v zadní části haly, s odstupem od stěn.
„Tak ho zkus dotáhnout.“ po rozhodném a sebevědomém přikývnutí jsem zvedla velkou bočnici a vytáhla řemeny výš, aby kovová přezka našla své místo. Nebudu lhát, s úspěchem se to nesetkalo. Po delší době marného snažení přistoupila Sue a pomohla mi podbřišník dotáhnout tak, aby se pod něj mohla strčit ruka. Dala mi za úkol zkontrolovat, jestli někde není skřípnutá Meteorova kůže a odepla valáškovi otěže. Postavila jsem se stranou, zatímco si ho vzala na lonž, bič nechala volně za ním a slovem ho pobídla ke kroku.
Ta prostorná hala mě skutečně zaujala. V písku zůstávalo spousty otisků po koňských kopytech, které se odrážely v ohromných zrcadlech jako spousty uměleckých děl, shlížejících se závistí na sebe navzájem. Napadlo mě, jestli se koně nelekají, když projíždějí okolo, opět jsem ale nesebrala dost odvahy se zeptat. Beztak mi částečnou odpověď poskytl valášek, jehož zpocená srst se zaleskla, jak právě energickým klusem projížděl okolo oken propouštějících dovnitř teplé sluneční světlo. Žádné pobídky, byla jsem si skoro jistá, že jezdkyně se za celou dobu ani nepohnula. Přesto její kůň střídal krok s klusem, někdy u toho takovým zvláštním způsobem zkrátil svůj chod, až mi to přišlo nemožné, jindy zase tolik prodloužil, že to vypadalo jako prapodivný tanec.
Susan střídala s Meteorem chody, převážně v kroku a v klusu, pak změnila ruku a pokračovala i se cvalem. Sledovala jsem, jak vysoký valášek klade elegantně zadní nohy pod sebe, a říkala jsem si, čím to asi je. Naši koně to nikdy nedělali. Reagoval bez námitek, ochotně a klidně, až jsem pochybovala, že to není reinkarnovaný inteligentní člověk. A ty svaly, které se mu vlnily při každém pohybu na zádi! Takové koně člověk doposud vídal jen v televizních přenosech z prestižních soutěží, jež pro něj byly nedostupné. Ale sledovat to přímo na živo! Připadala jsem si jako Alenka v Říši divů. To jsou věci…
„Tak pojď, Marigold, Meteor už na tebe čeká.“ Sue mi opět věnovala ten klidný utěšující úsměv. Další čokoládu, ano jistě, ta mi pomůže!
Nacpala jsem si do pusy pár čtverečku z kapsy a přistoupila. Valášek se na mě ohlédl, jako kdyby i on říkal, že je všechno v pořádku.
„Stáhni si třmeny a zkus nasednout z leva. A nic se neboj.“ Susan přidržela Meteora za otěže, nedávno znovu připnuté, zatímco jsem se nemotorně škrábala na jeho vysoký hřbet. Nejspíš to muselo vypadat opravdu směšně; ruce mi klouzaly dolů, ve snaze najít nějaký záchytný bod. A tělo šlo rovnou za nimi. Jen ta noha ve třmeny, tak zůstala.
„Tak počkej, vyhodím tě.“ nabídla se má dozorčí, a zatímco jsem se odrazila, jak nejvíc to šlo, přidržela mi druhou nohu a zvedla jí výš, takže mé tělo vlastně s žuchnutím dopadlo do sedla. Jupí, sedím!
„Příště trochu opatrněji, nesmíš na něj takhle skočit.“ zakroutila Sue hlavou a konstatovala, že musíme srovnat délku třmenů. Ty mi byly, inu, velké. A tak zatímco jsem se vnitřně rozplývala nad tím, že právě obývám koňský hřbet a Susan řekla slovíčko „příště“, mi pomáhala zkrátit velikost tak, aby mi padla. Když poodešla a prohlédla si mě, už mi došlo, že něco dělám špatně.
„S tím základním sedem musíme něco udělat. Zkus se narovnat, ať tam nesedíš jako pytel brambor, kolena musí být u koně, paty prošlápnuté. Ale ne takhle, špičky musíš natočit víc ke koni. Správně. Vždycky si pamatuj, že rameno, kyčel a pata musí ležet na stejně přímce. Vydržíš tak?“
„Pokusím se.“ popravdě pro mě jistota byla něco tak pomíjivého, že uvěřit vlastním slovům se stávalo nadlidským úkolem. Ta poloha mi přišla poněkud krkolomná, hlavně kvůli těm zádům, se kterými jsem vždycky mívala problém. Udržet je narovnané by mohlo být poněkud těžší.
„Dobrá. Říkala jsi, že už jsi dřív trochu jezdila. Zkus ho pobídnout do kroku.“ Sue poodstoupila, zanechávajíc Meteora na lonži. Kopla jsem valáška patami a tím taky hned všechno zkazila. Celý sed se mi rozhodil, grošák sklopil uši a vyrazil poklusem vpřed s hlavou zdviženou. Susan ho naštěstí pobídkou hned zastavila a uklidnila.
„Tak takhle přesně ne. Nevím, kdo tě to učil, ale takhle si koníka strašně otupíš na holeň a to tady rozhodně nechceme. Správně vychovaný kůň musí reagovat na ty nejcitlivější pobídky a správný jezdec je musí umět podávat. Takže se znovu soustřeď na to, jak sedíš, a až budeš připravená, přesuň těžiště trochu dozadu a jemně stiskni holeně. Uvidíš, že pozná, co po něm chceš.“ trpělivost koně i trenérky byla hodna obdivu.
„Promiň.“ pronesla jsem směrem k Meteorovi a následovala Sueiny instrukce. Valášek vyrazil pohodlným houpavým krokem vpřed.
„Trochu si ty otěže zkrať, ať cítíš kontakt s jeho hubou.“ a opět se mi na tváři usadil ten blažený úsměv. Páni…Je to tak skutečné, tak opravdové. Žádná představa v knize, žádné záběry ve filmu, kde hudba naznačuje pocity jezdce. Došlo mi, jak moc mi to celé vlastně chybělo. Jak mi chyběli koně, se vším všudy. Od koňských kopyt odletoval písek, náš obraz se odrážel v nablýskaném zrcadle. Já jedu!
„Soustřeď se na jízdu, už tam zase sedíš ohnutá jako měsíček. Narovnej se, špičky ke koni, paty dolů. A lokty k sobě, ruka má být prodloužením otěží. Váha rovnoměrně rozložená.“ rychle jsem přesunula svou pozornost k tomu, co dělám. Pár koleček už bylo za námi a mě ta záda pěkně bolela, přesto jsem ale uposlechla Susaniny rady a odsunula všechno ostatní na hranici svého vnímání. Alespoň že ta nervozita už ze mě naprosto spadla.
Meteor opisoval kruh okolo Sue svými dlouhými kroky, s jedním uchem natočeným k trenérce a druhým ke mně. Má jízda byla čím dál úspěšnější, jelikož intervaly mezi jednotlivými výtkami se postupně zvětšovaly. Ale nedalo se říct, že by měly v nejbližší době ustat úplně. Proto mě Susan překvapila, když pronesla:
„Vyndej nohy ze třmenů, ty přehoď křížem přes sedlo a udrž si správný sed bez nich.“
Už to samo o sobě zní nebezpečně. Ale co, řekla jsem si, třeba je to tak jednoduché jako na rogalu. Od té doby, co jsem se vznesla do vzduchu, už mi rovnováha takové problémy nedělala.
A tak se mé nohy ocitly ve volném prostoru. Celá ta piplačka se sedem začala znovu. Faktem zkrátka bylo, že jsem nedokázala uhlídat všechny ty věci najednou a vždycky mi něco uniklo. Sue přepnula lonž na druhý kroužek udidla a Meteor změnil nohu. Trenérka mě nechala pár koleček vydusit v marné snaze dělat všechno správně, než přišlo něco mnohem víc šokujícího, než předtím.
„Naklušeme, ano?“ chtělo se mi zařvat „Ne!“, ale proč taky, že ano? Když spadnu, tak spadnu. Přenesla jsem tedy váhu trochu dozadu a stiskla holeně, jak mi to Sue říkala předtím. Valášek přešel do klusu, do toho skákavého, neuseditelného chodu. Hopsala jsem v sedle jako hadrová panenka a marně přemýšlela, jak to udělat, abych nesklouzla dolů, což se blížilo každým okamžikem.
Susan naštěstí zareagovala rychle. Hlasem zpomalila Meteora do kroku a pochválila ho.
„Nic se neděje. Zkusíme to znovu. Můžeš se pro začátek zkusit přidržovat hřívy, ale nesmíš tahat za otěže.“ přikývla jsem a pobídla valáška znovu ke klusu. Pokojně a bez protestů zrychlil tempo. Mě to přišlo zvláštní. Sedím na tak obrovitém zvířeti a ono mě poslouchá na slovo… No, spíš Sue samozřejmě, ale ten pocit, jak daleko je to dolů, byl vážně opojný. Pokud jsme dřív někdy vzali koně ven, vždycky jsem jela na mnohem menší klisně, než byl Meteor, na vyššího koně jsem nikdy dobrovolně nešla. Ono by to taky vypadalo blbě, při mé nevelké velikosti.
Moje ruce automaticky vystřelily k pečlivě zastřižené tmavé hřívě, která při každém kroku polétavě nadskakovala. Moc mi to nejspíš nepomohlo, protože jsem se bála držet pořádně, abych mu nějak neublížila, ale probudila se ve mně o něco větší jistota. Otěže jsem stále svírala mírně napnuté; teď už mi to díky Sue uvízlo v hlavě.
„Dobře. Je to složité usedět pracovní klus, vyžaduje to mnohem větší spolupráci a porozumění mezi pohyby koně a jezdce, proto se tím dneska nebudeme zabývat pečlivě. Přeci jen, tohle není tak úplně jezdecká lekce, ale přijímačky. Dokážeš ho převést do kroku?“ zalovila jsem v hlavě, jak jsme to dělávali, ačkoliv mi bylo jasné, že to nejspíš nebude dobře. Když Meteor reaguje na citlivě pobídky, prosté přitažení otěží se mezi ně jistě nepočítá.
Navzdory tomu ale skutečně zpomalil, ačkoliv okamžitě začal couvat, nespokojeně zvedal hlavu a pohazoval ocasem.
„Ne, takhle ne. Správný jezdec by otěže neměl skoro vůbec používat. Hlavními pomůckami jsou sed a holeně. Naklusej si znovu a tentokrát zpomal jedině tím, že si zasedneš do sedla trochu víc a ztuhneš v kříži. Meteor je citlivý a bude reagovat na změny ve váze jezdce.“ opravila mě Sue tím nepřekonatelně trpělivým hlasem. Zato já už začínala pomalu propadat zoufalství; copak není nic z toho, co jsem uměla, správně? Z klavíru jsem věděla, že když se člověk naučí byť jen prstoklad v hloupé triole špatně, může to mít fatální následky pro budoucí postup. A především, přeučit se to je mnohem těžší, než si dát pozor už od začátku.
Meteor znovu přešel do energického klusu. Tentokrát jsem se pokusila držet ruce v klidu, a když už se mi nepodařilo zabránit bezvládnému poletování a cestování po sedle, alespoň se nevychýlit na žádnou stranu jako nějaký metronom. Přinejmenším část kruhu, námi opisovaného kolem Sue, jsem se pevně soustředila na sed, a jakmile přišel čas, kdy to nešlo ani chvíli, snad z pudu sebezáchovy mi v hlavě červeným nápisem vyskočilo to, co mi trenérka radila. Musím se přiznat, že bych ani nečekala, jak rychle se dá na takové drobnosti zareagovat. Susan Meteora pochválila.
„Víš, zdá se mi, že jsi v tom sedle strašně ztuhlá. Zkus si dát ruce v bok a trochu zakroužit trupem. Jo, přesně tak. Hezky si protáhni záda, ruce dej nad hlavu a schválně, jestli se dotkneš Meteorových uší. Dobře, stačí. Můžeš si zase vzít třmeny.“ oh, ta ouška, ta tolik vzdálená ouška! A především moje záda. Mám je ještě vůbec?
A tak moje nohy opět našly podporu. Jak to bylo? Narovnat se, jéjej, prošlápnout paty, špičky ke koni, lokty k tělu, váhu rovnoměrně rozložit…
„Teď zkusíme lehký klus, hezky se třmeny. Vysedává se vždy na vnější nohu, což znamená, že až uvidíš, že Meteor jde přední, nacházející se směrem ven z kruhu, zvedneš se, ano?“ přikývla jsem na srozuměnou. Načasování bude přesné – u toho písmene F, jak tak na to koukám, ho pobídnu.
Znovu jsme naklusali. A můj sed se znovu rozhodil. Jakže? Narovnat, jistě… Špičky ke koni… Á, ještě pobízet, aby náhodou nepřešel zpátky do kroku!
„Meteor nepotřebuje, abys ho udržovala v klusu. To je další věc, kterou bys ho akorát otupila. Jen se soustřeď a uvidíš, že to brzy půjde samo – propni paty, sleduj nohu a najdi si rytmus. Chápu, chvíli to trvá, ale… no vidíš! Teď přestaň koukat dolů a sleduj, kam jedeš. A udrž to… Dobře, dobře, nevadí…“ ačkoliv mi v hlavě až doteď hrál soundtrack z Dragon Age v čtyřčtvrťovém taktu, perfektně sedící do kroku, zalovila jsem v paměti a našla skladbu, která by mi dodala síly, ačkoliv do dvoudobého chodu pasovala spíš s velkou dávkou fantazie. Naštěstí už jsem ji znala nazpaměť.
Myslí se mi rozezněl Carnival, na jehož druhou a čtvrtou dobu jsem se zhoupla ze sedla do vzduchu. Meteor šlapal bez námitek po linii kruhu, duněním kopyt udávaje allegro. Jaký to zlatý kůň!
„Jde ti to dobře, ale ten sed má ještě rezervy. Tak zpomalte do kroku a pak zastavte.“ to už poněkud rozhodilo mé soustředění. Zasedla jsem si hlouběji, ztuhla v kříži, nechala valáška obejít ještě kousek a pak jeho pohyb pobídkou zarazila. Susan k nám přistoupila a odepnula mu lonž od uzdečky.
„Teď už ho jen vykrokuj, tlačí nás čas. Povol otěže, a obejděte si halu od té stěny až sem ke mně. Na zatáčku ho navedeš lehkým otočením boků, posunutím o něco vpřed holeně u požadovaného směru a tu druhou trochu dozadu. Žádné tahání za otěže, ano?“
„Už si dám pozor.“ ujistila jsem trenérku a vyrazila s Meteorem podél stěny haly. Najednou mi přišlo líto, že už to celé končí, ačkoliv na ježdění jsem nikdy neměla patřičný genetický materiál. Valášek nechal hlavu volně skloněnou, s ušima rozcapenýma do stran. Tohle dělávali naši koně, když se cítili uvolněně. Pohladila jsem ho po krku a nenápadně se přitom podívala do zrcadla, jež náš právě míjelo. Vysoký, mohutný kůň kladl své dlouhé nohy elegantně pod sebe, nastrojený do drahého čistého vybavení, zatímco na hřbetě mu seděla drobná dívka, sice působící jako zneuctitel jeho profesionálního vzhledu, ale se zářícíma očima. Skutečně jsem to já? Možná.
Ježdění mě nikdy nijak zvlášť nebavilo, rozhodně ne tolik, jako třeba procházka nebo hřebelcování. Jediné, co jsem na něm milovala, byly vyjížďky a to ještě s koníkem, kterého dobře znám, jinak by to nebylo to pravé ořechové. Ale teď… Ne, zkrátka mi nemohlo dojít, proč mi dnešní den přišel tak dokonalý; proč jsem si užila dokonce i tu jezdeckou lekci s valáškem, kterého vůbec neznám.
„Dobře, můžeš sesednout. No vidíš, šlo vám to docela dobře, a to bylo strachu!“ zasmála se Sue, když jsem Meteora zastavila a seskočila dolů. Jenže to byla taková nezvyklá výška, že mi při dopadu bolest pohltila chodidla a chvíli to trvalo, než znovu odezněla.
Jakmile byly třmeny vytažené, odvedli jsme valáška z haly. Ani jsem si nevšimla, kdy ta jezdkyně odešla, každopádně teď už prostor zel prázdnotou, což jistě nemohlo vydržet dlouho. A ba, u vchodu nás minula vysoká dívka s mohutnějším ryzákem, opět zdravíc Susan.
V boxe mi má dozorčí poradila, jak všechno zase sundat. A tak jsem pečlivě rozepnula všechny přezky a řemínky, sňala z Meteora sedlo, uzdečku i kamaše a všechno to odnesla do sedlovny. Ale samozřejmě, že ne sama, sotva bych našla cestu zpátky.
„O výstroj se po ježdění musí taky trochu pečovat. Nech tu podsedlovku vyschnout támhle, sedlo polož sem a než tu uzdečku pověsíš, nezapomeň utřít udidlo. Asi to není nic příjemného, mít v hubě zaschlé sliny z minula, řekla bych!“ usmála se na mě Sue, opět.
S čistící sadou jsme se vrátily opět k Meteorovi. Tentokrát už nebylo potřeba mě tolik korigovat, většina věcí mi utkvěla v hlavě, takže to ani netrvalo tak dlouho. Valášek trpělivě stál, občas se na mě ohlédl, aby zkontroloval, co to s ním provádím, nebo mi ukázal, že to je mu nepříjemné.
„Výborně, pamatuješ si. Teď už zbývá jen jediná věc, než ho odvedeme zpátky do výběhu – musíme mu ostříkat nohy od toho písku v hale. Byla jsi někdy u moře? Tak tomu jistě rozumíš.“
Do mycího boxu to nebylo daleko. Sue mi ukázala, jak se manipuluje s hadicí, nastavuje příslušný proud a kontroluje teplota a chvíli na to už se milióny kapek rozbíjely o valáškovy nožky nejdřív u kopýtek a pak až po lokty a lýtka. Jeho mokrá srst nabrala temně šedého odstínu, voda z něj mlaskavě dopadávala a odtékala kanálkem. Znovu jsme ji vysušily.
„Ještě počkej, než ho odvedeme, radši mu dáme výběhovku, venku to nevypadá zrovna ideálně.“ zamračila se Sue a přinesla šedorůžovou výběhovou deku s logem Floresty. Dostalo se mi vysvětlení, jak se nasazuje a hned nato mě vrhla do akce jednoduchým pokynem. Tak jsem deku položila nad kohoutek a posunula ji dolů, stejně jako se to dělalo u podsedlovky, zkontrolovala, jestli někde není zkroucená a zapnula řemínky. Susan ji po mě pro jistotu ještě upravila a teprve pak jsme všichni vyrazili ven.
Jak dlouho jsme v té hale mohli být? Když jsem přijela, oblohu neskrýval ani jeden mráček a teď se to všude jen hemžilo shluky šedých zlověstných oblud. Meteora to ale vůbec netrápilo. Zvědavě pokukoval po okolí, přičemž klidně kráčel za námi se spokojeným výrazem. Kopýtka vesele klapala na dlážděné cestě a já si vzpomněla, jaké to bylo, když se to samé dělo ještě před pár okamžiky a my šli teprve strojit. Trochu mě to rozesmutnilo.
Ohlédla jsem se za sebe, na koně, co kráčel za námi. Ačkoliv jeho krásně zbarvené tělo pod sebou schovávala deka, přeci jen, bylo to zvláštní a hřejivé, vidět toho hodného tvora, co je ochotný mě následovat i přes to, že je oproti mně tak velký a tak mocný.
Znovu se před námi otevřely výběhy, lemované ohromnou zelenající se loukou a pomalu kvetoucími stromy. I ten Meteorův. Sue mi podržela vrata, zatímco jsem valáškovi rozepnula řemínky na ohlávce, vzala ji za nátylník a sňala. Koník pohodil hlavou a rozeběhl se zběsilým cvalem vpřed, ke svým přátelům a kolegům, pasoucím se daleko pod stínem ohromného listnáče. Nenechali se strhnout jeho nadšením; zato on se k nim přidal.
Uklidily jsme se Sue ohlávku i vodítko a já jí vrátila všechny vypůjčené věci. Stáj mě naposledy zahrnula svým klidem skrytým v každodenním ruchu, svým teplem a bezpečím, dokud nás nepřevzal ten samý dvůr, který mě ještě před chvílí vítal. Stála tam Niora a můj dědeček.
„Dobrý den, tedy… Nashledanou, totiž …“ zakoktala jsem se trochu, když jsme si s ředitelkou potřásly rukou. Nějak se mi nechtělo říkat slovo sbohem, naděje přeci umírá poslední. Niora se usmála a kývla.
„Nashledanou Sue, děkuji vám za krásný den.“ setkaly se ještě naše ruce.
„Není za co. Hlídej si poštu, ozveme se, jak to dopadlo.“ mrkla na mě. Pak už mě dědeček odvedl ven, do našeho auta, a brána se za mnou zavřela.
„Tak povídej ty koňáku, jaké to bylo?“ zeptal se zvesela. A moje radost se vrátila spolu se vzpomínkami. Byl to přeci jen vskutku nezapomenutelný den.
*Omlouvám se, pokud je to moc dlouhé, obvykle píšu stručněji
floresta: Jé, tady někdo četl (nebo hrál) Zaklínače . Vidím zmínku o Dragon Age..holka, neznáme se?
Myslím, že co se textu týče, tak nepotřebuje komentář, dokonalost sama.
diana: Přijímací zkoušky
Susan mě odvedla do šaten abych se mohla převléct. Z tašky jsem vytáhla šedé rajtky, pérka, chapsy a lehkou mikinu. Svlékla jsem ze sebe oblečení a strčila ho do tašky. Nasoukala se do připravených věcí a vyšla ze šatny. Sue už na mě čekala. "Trvalo mi to dlouho?" zeptala jsem se opatrně. "Ne v pořádku" usmála se Susan. Vyšli jsme z jedněch dveří a mířili přes dvůr ke stájím. Cítila jsem v zádech pohledy všech okolo. Stálo tam pár holek, kteří si něco povídali a přitom čistili koně. Opodál někdo jel s kolečkem a pod nohama se mu motal oříšek, který byl se Susan u vrat. Sue mi ukázala kde jsou ohlávky a vodítka. Vzala jsem vodítko a ohlávku z Meteorova boxu. Znovu jsme vyšli na dvůr, ale tentokrát jsme mířili k výběhům. Cestou se mě Sue ptala na různé otázky. "Od kolika jezdíš?" Ptala se s úsměvem na rtech. "Už od malička" odpověděla jsem. To už jsme byli u výběhu. Zrovna odtud odcházela holčina s velkým hnědákem. "Ahoj Sue" pozdravila Susan. "Ahoj" odpověděla jen Susan a přidržela jí vrata. "Támhle ten šedivej to je Meteor. Toho si přiveď" řekla mile Sue a ukázala na šedivě zbarveného koně pasoucího se až skoro vzadu. Vykročila jsem nejistě směrem k Meteorovi. Jen co mě spatřil nastražil uši a klusem si to ke mě namířil. Zastavila jsem se a přemýšlela jestli mu uhnout nebo ne. Naštěstí mi pomohl, protože se zastavil u mě a začal mi prohledávat kapsy. Pohladila jsem ho po nose a pomalu mu přetáhla ohlávku přes uši. Nechal si jí v klidu zapnout a připnout vodítko. Znova jsem ho pohladila a vzala vodítko pevně do ruky. "Tak jo" řekla jsem si "nesmíš mi zlobit" pošeptala jsem Meteorovi a šla za Sue. "Super, jsi tady" řekla Susan a rozloučila se s nějakým mužem. Přikývla jsem na náznak, že jsem připravená. "Vyčistíme ho, nasedláme a za pár minut máme volnou jízdárnu." Usmála se Sue a šla směrem ke stájím. Okolo běhal její voříšek.
Dovedla jsem Meteora k uvazišti. Susan mi ukázala kde je čištění a sedlovna. Začala jsem Metea čistit. Gumovým hřbílkem zaschlé bahno a špínu, kartáčem smetu prach a ostatní nečistoty. Rozčešu hřebenem hřívu a ocásek. Vezmu kopyťák a sehnu se k jedné noze. Přejedu mu po noze a Meteor jí ochotně zvedne. Takto vyčistím i ostatní kopyta. Zvednu se, vrátím věci do bedny a ještě vezmu houbu a otřu Meteorovi čumák a oči. Poplácám ho po krku a veškeré čištění uzavřu do bedny. "Tohle jsi zvládla na jedničku" řekla a usmála se na mě Susan. Tak teď ho ještě nasedlat. Vzala jsem si uzdečku s otěžema a martingelem. Odvázala jsem Meteora a odepla vodítko. Rozepla jsem ohlávku a přes krk jsem mu přehodila otěže s martingalem. Stoupla jsem si vedle krku a rukou mu chytla čumák. Sundala jsem ohlávku a strčila jsem Meteorovi do huby udidlo. Nandala mu zbytek uzdečky a pozapínala pásky. "Mám ti ho podržet?" zeptala se Sue. "Kdyby si byla tak hodná" řekla jsem potichu. Susan přešla k Meteorovi, něco mu pošeptala a chytla ho za otěže. Došla jsem pro sedlo a ostatní věci. Hodila jsem mu na hřbet dečku, na ní gelovku a opatrně jsem na to položila sedlo. Protáhla jsem podbřišníkem martingal a zapla jsem ho. Poplácala jsem Meteora a přebrala si otěže od Susan. "Tak pojď za mnou, půjdeme na jízdárnu." Řekla a odcházela. Mlaskla jsem na Metea a šli jsme za ní.
Na jízdárně nikdo nebyl. Sue mi vzala Meteora se slovy, že ho rozehřeje na lonži. Ochotně jsem jí předala otěže a mezitím si nasadila přilbu, vestu a chapsy. Susan připla Meteorovi lonž na kroužek od udidla. A sundala mu ze sedla třmeny. Podala mi je a tak jsem je dala ke kraji jízdárny. Sue si vzala bič a mlaskla. Meteor vykročil. Otočila jsem se a sledovala co se děje okolo. U kraje jízdárny seděl voříšek a sledoval dění na jízdárně. Na pastvině se pokojně pásli koně všech barev, plemen, velikostí. Někteří se jen pásli jiní běhali a honily se.
Sue už byla s Meteorem hotová. Otočila jsem se a vzala jsem třmeny. "Ještě je tam nech" řekla Sue a mrkla na mě. Trapas! bože. Přešla jsem k Meteorovi a koukla na Sue. "Takže, nasedneš a začneme s lekcí. Budeš na lonži dobře?" vysvětlovala mi. "Dobře" řekla jsem. Sue mi nastavila ruku a já se za její pomoci vyhoupla do sedla. "Děkuju" řekla jsem a upravila jsem se v sedle. Srovnala jsem si nohy a do rukou chytla otěže. Meteor byl pořád na lonži. "Takže pobídni si ho do kroku a jedeme!" Tak zněl první pokyn. Lehce jsem Meteora ťukla do žeber. Ihned se rozešel a já jen udržovala styk s koněm. "Narovnej se a tlač paty dolů" opravila mě Sue. Narovnala jsem se a paty strčila dolů. Meteor šel klidně a já mohla vystřídat strany. Zastavila jsem. "Příště zastavuj spíš sedem" usmála se Sue. Přepla lonž na druhej kroužek a já mohla zase korkovat. "Dobře zkus naklusat." Řekla Susan. Trochu jsem Meteorovi zatlačila na žebra a přejela po nich patou. On se ihned rozklusal. Držela jsem se jen sedem a vyseávala. Trochu jsem tam skákala. "Uklidni ruku! A pořádně přitiskni nohy k sedlu" zvýšila hlas Susan, abych jí slyšela. Udělala jsem co mi řekla. Takhle jsem to udělal i na druhou ruku. "Zastav" poručila Susan. Malinkou jsem přitáhla otěže a Meteor se hned zastavil. Sue přinesla třmeny a připla je k sedlu. Upravila jsem si je na mou velikost a strčila si do nich nohy. "Tak krok, klus a do cvalu." Řekla mi Susan. Pobídla jsem Meteora do kroku a dával jsem si pozor na chyby. Po chvíli jsem naklusala "Takhle ti to jde líp" pochválila mě Susan. "Nacválej si" dodala ještě. Trochu víc jsem zatlačila Meteorovi na žebra a on nacválal. "Na špatnou" zakřičela Sue. Zpomalila jsem zpět do klusu a znovu nacválala. "Dobrý" zakřičela znovu Sue. Snažila jsem se přizpůsobit pohybu. "Pata, ruka" zakřičela Susan. Dala jsem ruku do klidu. Snížila jsem patu a cválala. Takto se to dělo i na druhou stranu. "Tak jo přejdi do kroku" řekla ke konci lekce Susan. Přišla ke mě a odepa lonž od udidla. "Okrokuj ho" řekla. Povolila jsem úplně otěže. Chodili jsme celkem dlouho po jízdárně. "Pojď odvedeme ho." houkla na mě Sue. Přišla jsem k ní a sesedla.
Došli jsme zpět k uvazišti. Sundala jsem Meteorovi sedlo, dečku a gelovku. Sue to odnesla do sedlovny. Mezitím jsem mu sundala uzdečku a nandala ohlávku. Zapla jsem jí a připla vodítko. Přivázala jsem ho k uvazišti. Vzala jsem kopyťák a vyškrábala kopyta od špíny a kamínků. Ještě není úplné teplo, tak mu dám lehkou deku, protože se zapotil. Mezitím Sue odnesla věci do sedlovny. "Tak zpátky do výběhu" řekla jsem Meteorovi. "Jdeme?" zeptala se Sue. "Jojo" odvětila jsem. Vzala jsem vodítko a spolu s Meteorem jsem šli za ní. Susan nám otevřela bránu a já došla kousek s Meteorem do výběhu. Pohladila jsem ho a dala mu něco dobrýho na zub. Nakonec jsem mu dala pusu na čumák, sundala mu ohlávku s vodítkem a on odběhl za kamarády.
"Tak mi ti dáme vědět jak jsi dopadla." Loučila se se mnou Sue. Měla na tváři opět úsměv. "Děkuji moc. Nashledanou" odpověděla jsem a rozloučila jsem se. Zamávala jsem a nastoupila do auta. Brána se zavřela a tím skončili moje přijímačky.
Moc se omlouvám za pravopisné chyby.
bloodye - záskok za nioru: Diana: Prve připomenu, že je lepší přijít na Florestu jako začátečník. Správně bys neměla mít moc zkušeností a tady je získat, když jezdíš od malička není moc co tě učit. Nebo alespoň ne tolik. Na Florestu se dostávají lidé, co nemají peníze, nebo mají jiný problém proč nemohou být u koní.
Při lonžování nemusíš ze sedla sundavat třmeny, stačí je nechat vytažené nebo přehozené, je pak zbytečně složité je zase připevňovat a zdržuje to. Kdžy je pořádně vythneš a konec řemene třmen omotáš není důvod bát se že sjede. Stejně tak když je potřeba pracovat s jezdcem bez třmenů, většinou se přehazují na krk, aby koně nerušily.
Patou koně zásadně nepobízíš, stačí stisk holení, ale patou si ho neokopáváš. Lehce stiskneš holeněmi boky koně, což by u dopředného koně mělo v klidu stačit, když ne tak pobídku zesílíš, pomůžeš si zamlaskání a popřípadě bičem. O patě při pobídce nemůže být řeč, pobízí zásadně holeň. Dál mi tam chybí, jak jsi provedla ono zastavení? Vzala si za otěž a..?
Bez třmenů začátečník nevysedá, pracuje pouze v pracovním klusu. Zbytečně bys mu tam hepala a pro nejezdce je to příliš složité, i když píšeš, že už jezdíš. Při příjmačkách necváláš, pouze pracuješ krok a klus, je to psáno v zadání. Příště pozorněji přečíst. Ale když už tedy cváláš, tak tam nemáš vůbec popsanou pobídku - vnitřní holeň na podbřišník a vnější za, první pobízí vnější zatímco vnitřní se přidává - "silněji jsem zatlačila na žebra" prostě nestačí. Kůň na lonži, tj. na kruhu ti na špatnou nenaskočí. není to možné, protože je ohnutý dovnitř a kruh v kontracvalu neprocváláš. U kontracvalu je typické především přistavení ven a to na kruhu nezískáš.
Celkově mi to nepříjde špatné, ale chybí mi tam popsané pořádně co a jak. Do toho se ovšem dostaneš, ale bude to chtít nějaké samostudium a vyhledávání si článku na internetu, abys pořádně věděla co a jak, protože v něčem jsou vidět nedostatky. Ale neboj, doženem, jen budeš muset chtít.
myšák: Dnes byl velký den D!
Dnes jsem se měla poprvé dostat na Florestu. Moc jsem se těšila , že si po dlouhé době sednu zase na tak ohromné a krásné zvíře , jako je kůň. Doufám , že si budu moc vyzkoušet základy , přeci jenom jsem dlouho nejezdila a něco jsem už zapomněla (). Rychle jsem si na sebe vzala mé oblíbené rajtky a oblíbené tričko. Vlasy jsem si hodila do ohonu a běžela jsem po schodech dolů. „Dobré ráno , dcerko, tak jak se dneska těšíš na svůj první den u koní po dlouhé době“ zeptal se mě otec „Moc!“ zajásala jsem a rychle jsem do sebe hodila snídani a čaj a jeli jsme. Cesta byla úmorná , staršně moc jsem se těšila a každý metr byl pro mě jako kilometr. Neklidně jsem čekala , když v tom jsem viděla cestu po které jsme odbočili a já už jsem viděla ten nádherný areál. „Wau!“ řekla jsem s udivením. „Tady se koně musejí mít jako v bavlnce!“ řekla jsem a otec přikývl. Zastavili jsme a už na nás čekala nějaká paní.
„Dobrý den , já jsem Susane a dnes tě tady budu provázet“ řekla mému otci.
„Dobrý den , já jsem Mark a tohle je moje dcera Myšák“ řekl můj otec a kouknul se na mne.
„Ahoj , Myšáku , dneska jsi to spolu užijem a já se podívám , jak jezdíš a jak se umíš starat o koně“ řekla mi Sue
„Dobrý den , Susane“ odpověděla jsem
„Můžeš mi tykat a říkej mi Sue!“ zvolala Sue a zasmála se
„Děkuji“ odpověděla jsem s úsměvem
Otec odjel..
„Tak se dáme do toho! Jako první si musíme dojít pro Meteora“ řekla mi Sue cestou do stáje
„Dobře“ odpověděla jsem radostně
„Vem si jeho ohlávku a společně pro něj půjdeme“ řekla Sue a já pokývla
Došly jsme k velkému výběhu , kde byli kobylky i valášci.
„Meteor je támhle ten grošák nalevo! Půjdeme pro něj spolu , musím vzít s sebou ještě jednoho koně“ řekla Sue
Vyšly jsme a okolo koníci nás docela ignorovali , zelená tráva , krásné počasí , co jiného by dělat mohli . Sue šla pro jednu kobylku a já jsem šla za Meteorem. Byl tak nádherný! Zlehoučka jsem na něj zavolala a on se na mě kouknul se svýma krásnýma očima. Pomalu jsem se k němu přiblížila a pohladila jsem ho. Meteor mi foukl do tváře a já jsem se zasmála. Pomalu jsem mu nandala ohlávku a dávala jsem pozor na uši.
„Sue , můžu mu dát chleba?“ zeptala jsem se Sue
„Ano“ zavolala na mne
Dala jsem mu chlebík a pomalu jsem si ho vedla z výběhu. Meteor vedle mě krásně šel a spolu jsme se dívali po areálu. On to tady znal , ale já ne. Začal řehtat , jakoby říkal „Holka to bude dobré!“ usmála jsem se a pohladila jsem ho po krku. Když jsme došli k brance z výběhu Sue na nás už čekala. Usmála se
„Můžeme?“ zeptala se
„Ano“ odpověděla jsem a otevřela branku a my jsme prošli
Sue mi ukázala kde má Meteor box. Odvedla jsem ho do boxu a hladila jsem ho. Za chvilku přišla Sue.
„Teď jsi Meteora vyčisti a nasedlej. Věci máš připravené v sedlovně , která je támhle“ řekla a ukázala na dveře do místnosti
„Já se tady budu pohybovat a budu tě kontrolovat“ řekla nakonec a šla se podívat za nějakým koníkem.
Já jsem si vzala tašku s čištěním a vzala jsem si hřbílko s kterým jsem mu ze srsti smetla všechno bahno. Krouživými pohyby jsem ho i promasírovala ) . Meteor stál jako nehybný a bylo vidět , že si to moc užívá. Když jsem vyčistila obě strany , vzala jsem si měkký kartáč a tím jsem mu srst urovnala a „doleštila“ a všechen prach , který zbyl z bláta jsem sundala (kartáčem). Čištění mě strašně moc baví. Dávám si vždy záležet. Sue se na nás chvilku dívala a pak přikývla a na chvilku zase odešla. Pohladila jsem Meteora po hlavně a vzala jsem si o něco jemnější kartáč a tím jsem mu otřela hlavu. Meteor furt stál bez pohybu. Usínal. Pak jsem si vzala houbu a u kohoutku s vodou jsem si jí mírně namočila a otřela jsem mu nozdry a druhou houbičkou jsem mu otřela oči. Pak jsem si vzala tvrdý kartáč s kterým jsem mu vyčistila nohy a nakonec jsem mu vyčistila kopýtka.
„Meteore , málem bych zapomněla na ocas a hřívu“ řekla jsem a praštila jsem se do čela!
Vzala jsem si hřebec a hezky jsme mu hřívu a ocas vykartáčovala od slámy.
„Sue mám hotovo“ zvolala jsem když šla Sue okolo nás.
„Výborně , šlo ti to moc pěkně , tak jdi nasedlat!“ zvolala a usmála se
Usměv jsem jí oplatila a zavřela jsem za sebou dvěře do boxu a šla jsem si pro věci. Jako první jsem se oblékla. Vzala jsem si jezdecké boty , helmu , vestu a šla jsem pro věci. Popadla jsem všechny věci co jsem tam měla naskládané a rychlým krokem jsem vyrazila k Meteorovi. Všechno jsem si naskládala na držák na sedlo ,aby se nic neodřelo a nic nespadlo. Pohladila jsem Meteora a ještě jsem si sundala věci ze sebe (Helmu a vestu) bylo horko , tak abych se hned teď nespotila! Jako první jsem Meteorovi na uzdečku nasadila udidlo Sněhuláka a přidala slintáky. Pak jsem šla uzdečku nasadit Meteorovi na hlavu. Udidlo jsem mu nabídla a Meteor si ho vzal rád (). Dávala jsem pozor na zuby a na uši. Zapla jsem podhrdelník na pěst a nánosník na prst. Nánosní řemen mu zapnu než půjdeme jezdit ). Pak jsem mu dala dečku a hezky jsem jí urovnala. Na dečku jsem velmi opatrně položila sedlo. Sedlo jsem urovnala aby sedělo a vyndala veškerou hřívu , která byla „skříplá“ pod dečkou , aby ho to netahalo při jízdě. Vzala jsem si podbřišník a na něj jsem dala beránek a zapla jsem ho na sedlo. Jako první jsme to zkusila na první dírku a to bohatě stačilo. Tak jsem pak ještě jednu dírku přidala. K sedlu jsem přidělala třmenové řemeny s třmeny. Tyto třmeny jsem měla i na Catanzarovi… Trochu mi to připomínalo můj dávný příběh ( Pak jsem to vypustila z hlavy a nandala jsem mu chrániče na všechny čtyři , pomalu jsem sjela od kolena na holenní kost kde jsem šlachovky zapla. Chvilku jsem počkala než příjde Sue a zatím jsem Meteorovi zapla nánosní řemen a připla jsme mu lonžku.
„Můžeme jít?“ zeptala se Sue
„Ano!“ řekla jsem radostně a s Meteorem jsme vyšli z boxu.
„Jdeme do haly“ řekla Sue a já jsem šla za ní
Dorazili jsme do haly a já jsem si dotáhla sedlo a protáhla jsem mu nohy , aby neměl skříplou kůži pod podbřišníkem. Pak jsem ho povodila po hale a Sue zatím na mne koukala , jak umím vodit koně.
„Jdeme na to Myš! Jako první ho vezmu na lonž opohybovat“ řekla Sue
„Dobře“ řekla jsem a podala jsem Sue Meteora
Sue začala krokem. Zatím jsem se dívala okolo , kde se co děje , v takové velké hale jsem nikdy nebyla. Ten lustr byl úžasný! V hale byl krásný písek , tak se musí koním určitě suprově chodit. Do haly přišla po chvilce jedna dívka
„Ahoj , Sue , můžu tady lonžovat?“ zeptala se dívka
„Radši běž ven , povrh je venku dobrý“ odpověděla Sue a usmála se
Dívka se na mě usmála a já jsem jí úsměv oplatila
Když dívka odešla , Sue už měla oklusáno a začala pomalu cválat. Já jsem se pozorně dívala , svého koně jsem také lonžovala , ale né moc často. Meteor měl krásné chody , určitě se na něm musí báječně jezdit.
„Dobře , to by mělo stačit , bylo to jenom takové lehké opohybování“ řekla Sue
Usmála jsem se a šla jsem k Meteorovi , pohladila jsem ho na krku a dotáhla jsem mu ještě sedlo. Stáhla jsem si třmeny dolů a nasedla jsem. Měla jsem ještě většího koně , takže mi nasednutí nedělalo problém. V sedle jsem se hezky usadila , uvolnila se. Zkontrolovala jsem jestli Mety nepotřebuje ještě dotáhnout , ale bylo to v pořádku.
„Můžeme?“ zeptala se Sue
„Ano!“ trošku jsem vykřikla radostí
„Takže si sedni , tak jak jsi zvyklá , já ti k tomu když tak něco řeknu. Jedeme bez třmenů a na druhou stranu , pak pojedeme s třmenama “ řekla Sue a usmála se
Kývla jsem a přehodila jsem třmeny přes sedlo , pobídla jsem holeněmi Meteora ke kroku. Mety hezky hned přešel do kroku a udržovala jsem stálé rychlejší tempo. Koukala jsem před koně , bradu jsem měla zvedlou , záda rovné , seděla jsem na zadku , holeň jsem měla u koně , prošláplá pata , špička , postavená ruka, loket u těla. Furt jsem na to myslela a snažila jsem se to furt dodržovat.
„V kroku sedíš moc hezky , jenom ti někdy vyjede trochu pata nahoru , tak na to mysli nejvíce“ řekla mi Sue
Přikývla jsem si a stoupla jsem si do třmenů a pak jsem si sedla , abych patu lépe prošlápla.
„Klus!“ Řekla Sue
Pobídla jsem jedním stisknutím holení a Meteor naklusal. Hlídala jsem si vysedávání (na vnejší nohu).
Meteor hned naklusal do správného tempa a vždy do dosednutí dosedla jsem stiskla holeně, rukou jsem držela otěže , abych ho měla furt na otěži a otěž mi neplandala , za se jsem si opakovala věci co jsem si opakovala v kroku. Vysedávala jsem i bez třmenů , jde to o něco hůře , ale furt to jde.
„Sedni si do pracovního“ řekla Sue
Sedla jsem si do sedla a furt jsem udržovala správně nohu , rovné záda a koukala jsem nahoru , podsadila jsem pánev a snažila jsem se být co nejvíce přilepená k sedlu.
„Víc prošlápni patu , pak se ti prodlouží noha a bude se ti tam lépe sedět“ řekla Sue
Udělala jsem přesně to co řekla.
„Nacváláme a udržuj takové pomalejší tempo“ řekla mi Sue
Vnejší holeň jsem dala na podbřišník a vnitřní jsem pobídla a pomohla jsem si s pomůckou „hop“ Meteor nacválal a cválali jsme. Bez třmenů se mi cválá o hodně líp než s nimi. Lépe tam sedím. Hezky s rytmem jsem pobízela. Aby Meteor věděl , že má furt cválat dopředu. Né rychle ,ale prostě aby to mělo tempo.
„Sedíš tam opravdu moc hezky , akorát ti někdy vyjede ta pata, ale je vidět , že se na ní soustředíš , pojď do klusu a udělej jedno kolečko a přejdi do kroku“ řekla mi Sue
Zašíšala jsem a maličko jsem použila ruku Meteor přešel do klusu , půl kolečka jsem ho nechala klusat byla jsem v pracovním sedu a přešla jsem do kroku a Meteora jsem pochválila.
„Pojď ke mně a půjdeme na druhou stranu“ řekla Sue
Pobídla jsem Meteora směrem ke Sue a ta mu přicvakla lonž na druhou stranu.
„Sundej si třmeny“ řekla Sue
Sundala jsem jsi třmeny a dala jsem si do nich nohu, byly mi akorát.
Meteora jsem pobídla směrem na kruh , chvilku jsme krokovali a pak Sue přešla do klusu. Meteor si trošku povyhodil a já jsem se zasmála. Nedělalo mi problém se udržet , byla jsem zvyklá na Catyho , který mi kozly házel celou hodinu.
„Výborně , zkus stehenní sed!“ Řekla Sue
Postavila jsem se do stehenního sedu a vystrčila jsem zadek , zkrátila jsem si otěže a pořád jsem pobízela a měla patu dolů. Meteor hezky klusal
„Výborně! Moc se mi líbí jak jezdíš , máš takový přirozený sed , přejdeme do cvalu , Meteor toho má už dost“ řekla Sue
Pobídla jsem do cvalu a Meteor hned hezky naskočil , akorát na špatnou nohu , tak jsem přešla do klusu a hned jsem znova nacválala. Tentokrát to bylo správně. Cválala jsem zase trochu v pomalejším tempu , ale furt to bylo tempo , každým krokem jsem pobídla a sunula jsem zadek furt nad sedlo
„Sedni si do pracovního sedu“ řekla mi Sue
Sedla jsem si na zadek a cválala jsem nejspíše 4 kolečka
„Ano! Výborně , stačí přejdi si do klusu a do kroku“ řekla mi Sue
Dala jsem pobídku do klusu a nechala jsem ho klusat na dlouhé otěži , aby si protáhl krk , pak jsem přešla do kroku a pochválila jsem ho , jak hlasem , tak i poplácáním po krku. Sue mě nechala pár koleček okrokovat.
„Dobře zastav a sesedni a ještě ho povoď , nech ho vychladnout a odveď ho do boxu , jdu se podívat na holky ven , co tam vyvádějí“ řekla mi Sue
„Děkuji za hodinu , Sue!“ řekla jsem Sue a Sue mávla rukou , jako , že se nic neděje )
Meteorovi jsem rozepla řemínek , který měl okolo huby a povolila jsem mu sedlo , třmeny jsem vytáhla nahoru. Povodila jsem ho okolo haly a furt jsem mu něco šeptala a plácala jsem ho po krku , je to úplně jiné ježdění , než na to mém bývalém hřebčákovi. Když Meteor vychladl , odvedla jsem ho do boxu , venku bylo mokro , ale udělala se teplo a až teď jsem si všimla jak je Meteor spocený. Odvedla jsem ho do boxu a rychle jsem mu sundala sedlo , která jsem si položila na držák na sedlo a pomalu jsem mu sundala i uzdečku , dávala jsem pozor na uši a zuby , nakonec jsem sundala chrániče. Udidlo jsem umyla v kbelíku s vodou a vše jsem uklidila. Meteorovi jsem dala mňamku a poplácala jsem ho po krku. Nechala jsem ho chvilku vydechnout a šla jsem mu umýt nohy. Osprchovala jsem mu i část pod kořenem ocasu. I bříško. Pak jsem ho ještě povodila a koukala jsem se okolo po areálu , potkala jsem Sue
„Vidím , že se o koně umíš velmi dobře postarat“ řekla mi Sue
Kývla jsem a usmála jsem se
Se Sue jsme si povídaly , o tom kde jsem jezdila a tak , vše jsem jí řekla ). Odvedla jsem Meteora do boxu a Sue vše po mě zkontrolovala. Zatím jsem ho přečistila aby neměl spocená místa a slepené chlupy. Pak jsem mu dala ještě mrkvičku. Sue přišla a zkontrolovala Meteora
„Opravdu výborně jsi dnes jezdila a ještě lépe si se o něj postarala“ řekla mi Sue a usmála se
„Děkuji , strašně moc mne to baví“ řekla jsem a Sue přikývla
„Už přijel tvůj otec , tak odveď Metyho do výběhu a můžeš jéct , já ještě s tvým otcem promluvím“ řekla Sue
Přikývla jsem , vzala jsem ohlávku s vodítkem a odvedla jsem Meteora do výběhu. Otevřela jsem vrátka a objala jsem ho.
„Děkuji , ti Meteore“ řekla jsem a pohladila jsem ho po nozdrách a sundala jsem mu opatrně ohlávku , Meteor frkl a odběhl za svými kamarády
Já jsem za sebou zavřela branku a ještě jsem jí zkontrolovala , jestli je správně zavřená.
Došla jsem k autu a Sue si s otcem ještě povídala
„Vaše dcera je opravdu nadaná , je vidět , že už nějaké ty tréninky podstoupila“ řekla mu Sue a otec přikývl
„Ozveme se vám“ řekla Sue a chystala se na odchod
„Ahoj Myšáku , doufám , že se ještě uvidíme!“ řekla a usmála se
„Nashledanou Marku“ řekla Sue a odešla
„Ahoj Sue , děkuju!“ řekla jsem a usmála jsem se od ucha k uchu
Nasedli jsme do auta a jeli jsme domů . Myslím , že dneska neusnu , budu na to muset pořád myslet! Doufám , že mne do akademie vezmou a já si třeba budu moct vybrat Meteora! Je to úžasný kůň a strašně moc mi připomíná Catanzara.
bloodye - záskok za nioru: Myšák: Tak tady je to docela podobné jako u Diany výše. První odstaveček o příběhu by se mohl týkat i tebe, ale je to vaše věc jaký má vaše postava příběh. Další - začátečník bez třmenů nevysedá, pracuje v pracovním klusu a i když píšeš, že jsi jezdila nemyslím, že je to nejvodnější. O cvalu na příjmačkách není vůbec řeč a už vůbec ne bez třmenů. Příště lépe pročíst. Taky jsem si všimla, že pobízíš vnitřní holení zatímco se vnější přidává. Tad yje to dost sporné, někdo zastává názor, že je to takhle někdo zase, že pobízí právě vnější už kvůli naskočení na správnou nohu, a to platí i na Florestě.
Koně zásadně nepobízíš co krok, ale jen když spomaluje nebo chceš jít rychleji. Zbytečně si ho okopeš a to je k ničemu. Taky z těch koní děláte trošku oslíky. Takový kůň, kterým Meteor bezesporu je, by na špatnou nohu neměl naskočit. Rozhodně ne, když ho máte přistaveného k vnitřní ruce a dáváte správnou pobídku, přitom byste měly i přenést váhu lehce donitř, takže přiježděný kůň by měl automaticky naskočit správě. Kdyby to neuměl naskakuje se před rohem, aby se tomuto předešlo.
Je tam na mě hodně toho cvalu co tam prakticky vůbec nemá co dělat. Dlouh si nejezdila, tak bych nečekala, že takovouhle práci zvládneš bez mrknutí oka. Chybí mi tam popis pomůcek, je to spíš sled událostí a občas něco ve smyslu, že jsi stiskla oleň nebo přitáhla otěž, ale váha, sed to nic.
Každopádně chválím za příjemné etaily jako omytí udidla po jízdě, což většina jezdců zapomíná. Na Florestě jsi byla, takže počítám, že se do toho rychle dostaneš, ale je potřeba si to připomenout. Hodně štěstí.
myšák: Děkuju Přece jenom je to rok a bylo to pro mne takové těžší , že jsem vůbec nevěděla , jak "to psát" S tím naskočením na správnou nohu máš pravdu , ale chtěla jsem aby to bylo něčím "zajímavějším"
nawita: Přijímací zkoušky...
Přišla jsem k bráně, která byla krásně naleštěná a vešla jsem dál. U budovy stála postarší žena, nebo spíš paní- zřejmě Sue. Přišla jsem blíž a slušně jsem pozdravila. Sue mě také pozdravila, podala ruku a potřásly jsme si. "Ahoj já jsem Sue, dneska s tebou mám hodinu " Usmála se a na mě působila velmi sympaticky, usmála jsem se tedy také a představila se, " Dobrý den já jsem Nawita". " Můžeš my tykat". Rychle jsem si v hlavě přenastavila vykání na tykání. " Tak, teď by jsme si došly pro koně, budeš jezdit na Meteorovi, je moc hodný a určitě se ti bude líbit". Mrkla na mě jedním okem a donutila mě usmát se. Podala mi ohlávku a vodítko a šly jsme k výběhům.
Jakmile jsme k nim došly, koně si nás všimli a začali se k nám pomalu loudat. Líbil se mi naprosto každý a trochu mě ohromila jejich velikost. Sue mi otevřela a obě jsme k nim vešly, koně se k nám už doloudali a Sue šla ze jedním grošákem ( teda myslím že to byl grošák, ještě jsem se v tom moc nevyznala). Podala jsem jí ohlávku a ona mi řekla ať si jí nechám a nasadím mu ji. Stoupla jsem si na levou stranu vedle jeho hlavy, zády k zbytku jeho těla. Chytla jsem ho za nos, jak jsem to viděla na farmě, kam jsem se občas chodila koukat. Do levé ruky jsem si vzala ohlávku a nasadila mu jí. Připla jsem voďák a Sue se usmála a ptala se mě " ty na koních jezdíš, nebo se jen chodíš koukat někam na farmu?" " Jojo" odpověděla jsem jí a usmála jsem se.
Došly jsme k úvazišti a Sue ho tam uvázala, na "bezpečností uzel". Koukala jsem se jak to dělá, abych si to zapamatovala. Vyndala tašku s čištěním. Otevřela ji a v ní bylo plno různých kartáčů, trochu jsem vykulila oči a Sue mi poradila ať si vezmu hřbílko a krouživými pohyby ho vyčistím. Pečlivě jsem kroužila a Sue mezitím přinesla chrániče, sedlo, dečku, podložku, uzdečku. Dokroužila jsem obě strany a Sue mi podala tvrdý kartáč a tím jsem srst jenom "uhlazovala" do směru růstu srsti. Za chvíli jsem to měla hotové a Sue mi podala ještě další kartáč, který byl měkčí. Jenom jsem tím dočistila všechny malé nečistoty. Meteor se leskl a já jsem byla ráda že už můžeme přijít k sedlání. "ještě nezapomeň na kopyta", připomenula mi Sue. Kopytní háček jsem poznala a vyndala ho z tašky. Stoupla jsem si k Meteorovy a ohla se k jeho noze. Ten jí už instinktivně zvednul a já jsem jí vzala a vydlabala jsem z ní špínu a kameny. Dohladila jsem jí kartáčkem a dodělala všechny nohy.
"Nejdříve mu nandej chrániče, a pak mu dáme dečku a gelovou podložku". Nenápadně jsem kývla a do ruky jsem ochopila jeden chránič, zřejmě na přední nohu, rozepla jsem ho a dala na nohu, suché zipy jsem provlékla železnými očky a zapla, seděly mu perfektně. Nandala jsem mu všechny a do ruky si vzala dečku, tu jsem mu dala na záda, Sue přišla a ještě jí trochu přerovnala a pak mi dala gelovou podložku, kterou jsem položila na dečku, kde by mělo být sedlo. Nasadila jsem na něj sedlo a podbřišník jsem spustila dolů. Sue šla na druhou stranu koně a podbřišník utáhla. Meteor zpozorněl, ale jinak nereagoval. „Chceš mu dát uzdečku?“ zeptala se mě Sue. „Radši ne“ odpověděla jsem nesměle a aspoň se koukala jak to dělá. Zkušeně mu jí nasadila a řekla mi ať se jdu převléknout, že to ještě trochu porovná a zkontroluje, usmála se na mě a já si šla vyměnit obyčejné oblečení za jezdecké.
Sue už s Meteorem čekala před stájí a já si v jezdeckém připadala parádně a hlavně elegantně, už jsem si představovala, jak se proháním na svém vysněném koni po nekonečné louce... Ale Sue mně přerušila a zeptala se mě jestli jsem připravená, já jsem kývla a šly jsme k hale.
Otevřela jsem Sue a Meteorovi dveře a oni vešli dál a já jsem zase zavřela. Sue mezitím utáhla Meteorovi nánosník a pak i podbřišník. „Vždycky když sedláš, nedopínáš podbřišník úplně, protože neteří koně se záměrně nafukují a pak při jízdě by vám mohla sklouznout sedlo.“ řekla mi Sue. Několikrát jsem zakývala a na hlavu si dala helmu, kterou jsem si kolečkem vzádu nastavila na přesnou velikost mojí hlavy. „Ještě nemusíš, musím ho nejdřív zahřát“ tak jsem si helmu zase sundala a pozorovala jak Sue přichytne Meteora za kroužek udidla dlouhým vodítkem, které po odmotání mělo asi 15 metrů. Meteor už instinktivně šel do kruhu okolo Sue, ta mu dávala pobídky a zahřívala ho v kroku, klusu a pak i ve cvalu. Byl to krásný pohled na Meteora jak cválá.
Po zahřátí mě Sue vybídla ať si nandám přilbu a že mi pomůže na Meteora. Ještě jsem si před tím upravila kalhoty, protože mě škrábala cedulka a mě to hrozně vadilo. Skrčila jsem levou nohu dozadu a Sue mě vyhoupla nahoru, protože Meteor byl moc velký. „ Nejdřív si přehoď třmeny přes kohoutek a budeme zatím procvičovat sed“ Třmeny jsem vzala a opatrně dala přes kohoutek. „Stiskni holeně, ale ne paty, to je pobídka do kroku.“ Silně jsem zatlačila holeněmi a nebylo to tolik ani potřeba, Meteor se rozešel hned. Pohladila jsem ho po krku a Sue začla dávat další požadavky. „Ták, výborně, vem si do ruky otěže a ruce si nastav, jakoby jsi nesla půlitry.“ Uchopila jsem je a provlékla přes mlíček, jak jsem viděla u jezdkyň a jezdců. „Dobře, ty už jsi někdy jezdila?“ zeptala se mě Sue, působila na mě velmi sympaticky a tak se mi povedlo na tu trému zapomenout. „ Ne ne jen se chodím koukat na farmu mojí kamarádky, mají tam asi patnáct špičkových koní, na kterých jezdí celá jejich rodina, jsou totiž moc bohatí.“ Snažila jsem se dělat že s ní kamarádím, ale bylo to spíš naopak. Přestala jsem se tím zabívat a Sue dávala další povely. „Sedíš na něm jako na záchodě, nehrb se, dej paty dolů a špičky ke koni a trošku vyšpul zadek, máš ho moc zasedlý.“ snažila jsem se udělat všechno dohromady a nikdy jsem netušila, že jezdit na koních je taková dřina, hned na začátku, pomyslela jsem si a zastyděla jsem se. Trochu se mi povedlo se nějak tak uspořádat v sedle, ale stále jsem nestíhala vše najednou, chvíli jsem se soustředila na záda, ale zase mi ujely nohy. Byl to začarovaný kruh.
Po chvíli se mi povedlo všechno stíhat najednou a zvyknout si na tento nepřirozený pohyb zvyknout a mohla jsem se více soustředit na vše ostatní. „ Už to vypadá docela dobře“ usmála se Sue a já jsem hluboce obdivovala její trpělivost. „Jen se ještě kontroluj, já na druhou stranu nevidím, takže nepodváděj“. Kývla jsem a ještě trochu si srovnala nohy. „Zkusíme klusat? Pokud budeš padat, tak se chytni třeba hřívy, on necítí, pokud by jsi mu jí třeba vytrhla“ tak to jsem netušila, řekla jsem si v duchu.“Pobídni ho, jako do kroku a jenom trochu mu povol otěže. Otěže jsem povolila a Meteora slabě pobídla. Ten se energicky rozklusal a já měla hned ze začátku problémi se udržet. Skákala jsem tam jako pytej brambor, nohy mi lítaly všude okolo a já měla zmatek co teď vůbec dělám. Spustil se mi alarm a snažila se jen udržet a nějaký sed, nebo držení otěží šlo teď stranou. Chytla jsem se hřívy, což mi moc nepomohlo a nechtělě jsem pustila otěže. „jejda“ utrousila jsem se a pokusila se sehnout abych je zvedla, jenže jsem se neudžela a Sue na mě křikla drž se, zrovna když jsem opouštěla sedlo. Dopadla jsem na záda, přičemž se mi povedlo pod sebe ještě narovnat ruce, takže se mi podařil pád bez jakéhokoli zranění. Meteor okamžitě zastavil a ohnul hlavu, aby se na mě podíval. Hned přiběhla Sue: „Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Měla sis říct, já bych ho zpomalila.“ Ano, řekla jsem si v duchu, ale v tu chvíli mě to prostě nenapadlo. Nahodila jsem úsměv a odpověděla: „ Nic mi není, jsem v poho, jen jsem se snažila chytnout ty otěže, aby si na ně třeba nešlápnul a při tom se mi povedlo spadnout.“ Zvedla jsem se a oprášila si zadek a nohy. „Chceš ještě pokračovat? “ Zeptala se Sue. Já jsem zuřivě zakývala hlavou, nepřipadalo v úvahu, že by jsem odešla.
Sue už sundala třmeny a pomohla mi nasednout. Dala jsem do nich nohy a na kývnutí Sue sem ho pobídla holeněmi, Meteor se pokojně rozešel. „Cheš ještě klusat?“ Zeptala se mě Sue. „ Jasný “ znova jsem ho pobídla a Meteor se znovu rozklusal. Přišla jsem na to že když dám paty dolů, tak mi nebudou ujíždět třmeny a líp se udržím. „ to jsem ale chytrá holka“ řekla jsem si v duchu a trochu se zachychotala. „ Dobře dáváš nohy, trochu se narovnej a zkus vysedávat- jen se nadzvedneš, když to budeš dělat dobře, tak to poznáš že tě to nebude mlátit do zadku a v klusu tě to bude samo vyhazovat.“ Trochu sem vykulila oči a pokusila se vysednout, po pár minutách jsem si našla svůj rytmus a v duchu si počítala jedna, dvě. „Výborně, jde ti to jen si ještě srovnej nohy“ Dala jsem paty dolů a špičky ke koni, přičemž mě Sue musela po chvíli zase na napomínat. Byla to dřina a už mě začínaly bolet nohy. Stejně mi vysedávání ještě moc nešlo, nemohla jsem přesně chytit ten rytmus.
„Tak co, nebolí tě už nohy?“ optala se Sue. Nerada jsem kývla, aby náhodou nechtěla skončit. Moc ne, řekla jsem, abych nevypadala jako padavka. „Dobře, za chvíli budeme končit, dáme si ještě pár kol a pak ti ukážu jak ho zpomalit do kroku“. Kývla jsem a snažila se chytat rytmus, přičemž se mi povedlo spíše vysedat přesně naopak.
Po pár minutách na mě promluvila Sue: „Tak, dobře, pokud chceš teď zpomalit, ztuhni v kříži, nepobízej ho a malinko se zakloň.“ Udělala jsem přesně co Sue řekla a Meteor mi zpomalil do kroku. Byla jsem ráda že si moje nohy odpočinou. „Výborně, teď ho necháme chvíli vychodit, takže pust otěže a sama si taky odpočiň, zachvíli ho půjdeme odstrojit, trochu ho vyčistíme a dáme zpátky do výběhu.“ Bylo mi líto že už musíme skončit, ale zároveň jsem byla ráda že už nemusím vysedat, byla to makačka pro někoho kdo moc nesportuje. „Pusť úplně otěže a objedeme si pár kol a pak půjdeme“ mrkla na mě jedním okem Sue.
Po vychození Meteora mi Sue pomohla sesednout a povolila mu nánosník a podbřišník. Otevřela jsem jim dveře a šli jsme společně k úvazišti a mezitím se mě Sue vyptávala na různé věci.
Meteora jsem uvázala a pohladila ho po jeho hebkém krku. „Zkusíš mu sundat uzdečku?“ Zeptala se mě Sue. Kývla jsem nenápadně že ano a rozepla mu podhrdelník a uzdečku sundala. „Super, ještě omyj udidlo, támhle v kbelíku, pak si tam napustím novou vodu“.
Udidlo jsem mezitím omyla a Sue už měla dole sedlo. Sundala jsem teda gelovou podložku a dečku, kterou jsem nechala proschnout a gelovou podložku uklidila. Vrátila jsem se zpátky k Meteorovi a sundala jsem chrániče, ktré pak Sue odnesla k ostatní výbavě do sedlovny. „Vem si hřbílko a po směru srsti ho vyčisti, pak tvrdým i měkkým kartáčem“ řekla mi Sue. Vzala jsem si tedy hřbílko a čistila ho po obou stranách, už z něj moc prachu a špíny nešlo, takže nebylo potřeba tolik tlačit.
Když jsem měla hřbílkem hotovo, vzala jsem si do levé ruky měkký kartáč a do pravé tvrdý a obouma rukama jsem ho čistila. Meteor na mě koukal a já pak na něj Krásně se mu leskla srst a mě se strašně líbil, i když jsem zrovna pro grošáky slabost neměla. Jakmile jsem ho dočistila kartáči, tak jsem ho pochválila a hladila ho po hlavě a drbala mezi oušky, což se mu zjevně líbilo, protože neuhýbal hlavou a poslušně držel. „ Je to mazel“ prohlásila Sue a zasmála se. „jejda, málem bych zapomněla na kopyta“ vzpomněla jsem si na ně. Vyndala jsem z tašky kopyťák a vybrala kopyta, kvůli písku v hale ani nebylo potřeba brát háček, stačil by kartáč, který by jen oprášil písek.
Jak jsem měla hotové nohy, tak jsem ho zase pochválila a šla se převléknout do civilu.
Po odchodu z šatny na mě už čekala Sue s meteorem na vodítku a dala mi ho rovnou do ruky. „Tak zavedeme tam Meteora, ještě mi řekni, jak se ti tady líbilo?“ zeptala se mě přátelsky Sue. „Je to tu úžasný, strašně se mi tady líbí a chtěla bych tu být“ řekla jsem upřímně a Sue zřejmě odpověď potěšila.
Při našem klábosení jsme došli až k výběhům, kde nám Sue otevřela a my jsme vešli dovnitř. Koně začli na Meteora z druhé strany výběhu řehtat a mě se to hrozně líbilo. Meteor se jim ozval a já ho odepla. Okamžitě vystartoval za nimi a párkrát si vyhodil z kopýtka. Zasmála jsem se a všimla si že se po chvilince začal válet. Nebyla jsem zrovna nejradši když jsem ho čistila a on se stejně zprasil, tak jsem se radši obrátila, abych to neviděla a šla zpátky za Sue. Ta za mnou zavřela bránu a pomalu jsme se blížili k mému odvozu.
„Moc děkuji Sue, strašně se mi tu líbilo“. „My jsme taky rádi že jsi se sem přišla podívat, určitě přijď zase“ mrkla Sue a rozloučila jsme se. Já jsem si nastoupila do auta a jela jsem domů...
PS: Omlouvám se ža takhle pozdě, ale nemám moc času. A dopsala jsem to teď.
bloodye - záskok za nioru: Další známá tvář. Pěkný dějový úvod, není to jen frc frc, ať to mám z krku. Palec hore. Při čištění bych na srst spíš používala po hřbílku měkký kartáč než rejžák, který se používá spíše na nohy než na celé tělo. Jízda hezká, rozepisuješ co a jak, to se mi líbí. Mám připomínku k té hřívě, samozřejmě že kůň cítí, že mu hřívu vytrhneš. Jsou to jeho "vlasy", které mu rostou z krku, takže to cítí podobně jako když si vytrhneš vlas. Proto se spíš chytáme pojistky, která je připevněná k sedlu - u přední rozsochy a připíná se do oček kam se zapínají i karabinky popsáku. Je to ohleduplnější. Další věc je to vyklusání. Nepovoluješ otěž, protože by ti tím kůň padl na předek. Naopak spíš rukou následuješ jeho pohyb, lehce nadlehčíš sed a stiskneš holeně. Stejně tak ostatní přechody, povolení otěže není správné. Při přechodu do nižšího tempa bys měla před plnou zádrží použít ještě tu poloviční, abys koně upozornila na změnu. /Rozdíl mezi poloviční a plnou zádrží je ten, že při poloviční kůň zkrátí kroky - shromáždí se zatímco při plné přejde do nižšího tempa/ Opět je to o ohleduplnosti a přechod samotný je pak i čistější. Poloviční zádrž provedeš ztuhnutím v kříži, váha mírně vzadu, obejmeš koně holeněmi v pobídce a pak přitáhneš otěž jen jemným pohybem zápěstí. Po pár krocích následuje zádrž plná, kde krom váhy a otěže - opět jemný pohyb, jak píšeš je zapotřebí kolen. Ty zatlačíš do opěrek.
Super je že po jízdě nezapomínáš ani na povolení nánosníku po jízdě, stejně tak omytí udidla.. No a závěrem. Je znát žes u nás už byla, text je povedený, je v něm znát že něco už víš a dál už to bude jen o otm jestli se budeš chtít nadále vzdělávat.
sindy: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Sama to chci zkusit a když už mám mail že se mám dostavit na Florestu na příjímačky, nevěřím že mě i po druhé propouštějí branou znovu. Vše si připravím a ráno vstávám brzy. Společně se sestrou nás mamka vyloží před Florestou. Rozloučí se a já se sestrou čekáme až se brána otevře. ,,Tak sem jdu po druhé." Říkám si před branou Floresty. ,,Sindy nezklam mě po druhé. A nezklam ani ostatní. Vím že předtím to pokazila ta noha, ale mohla jsi se jen dočasně omluvit a né hned utíkat z boje. Hodně štěstí sestřičko." Co má zase s těma citama? Je nějaká vyměněná. Říkám si a nechám se obejmout od sestry a ještě ji chvilku pozoruji, jak mizí ve velké budově. Poté chvilku počkám na Sue. ,,Ahoj Sindy. Tak po druhé?" ,,Ano. Ale tentokrát žádná rychlokvaška!" Sue se usměje a poté mi pod nohy skoč Sueina fenka. Párkrát ji pohladím a poté se vydávám za Sue. ,,Holky máte mobili?" ,,Ano Sue." Najednou zahlédnu dvě dívky v sedlech krásných mohutných koní. Jednoho znám. To je Tarot a druhý je nespíše Dekramon. Jdu za Sue, známou cestičkou až k výběhům. ,,Tak tady máš vodítko a skoč pro Meteora. Toho myslím znáš " Vezmu si tmavé vodítko a vydám se výběhem pro vysokého grošáčka. ,,Mety!" Zavolala jsem na valacha. On zvedl hlavu od trávy a pomalým krokem se vydal ke mě. Přicvakla jsem mu ke kovovému kroužku karabinu a vyvedla jsem ho z výběhu. ,,Dobře tak ho vezmeme do boxu a vyčistím před jízdou. Přikývla jsem a vedla jsem Meteora stájemi, které jsem znala. Dovedla jsem ho do boxu a uvázala jsem vodítko k mřížce na bezepčnostní uzel. Sue mi podala hřbílko a já jsem začala Meteorovi kroužit po srsti. Byl celý od bláta Začala jsem u krku. Hřívu jsem přehodila na druhou stranu a odstranila jsem z krku bláto a prach. Od krku jsem postupovala ke kohoutku a poté na nohy. U nohou jsem byla s tlačením trošku nejistá, přeci jen to byli nohy. Takže jsem opatrnými kroužky odstranila z Metyho nohou bahno a následně jsem se dostala na bříško. Trošku zafrkal, jako by ho to lechtalo. Poplácala jsem ho po pleci a vyčistila jsem mu břicho. Poté jsem se dostala na hřbet. Na chvilku jsem přestala, abych mohla vytahat z hřbílka srst a následovně jsem pokračovala v čištění. Jedna strana byla hotová a přešla jsem na druhou. Tam jsem byla u nohou zase o něco pomalejší, ale vyčistila jsem ho celkem pěkně. Vysoký šiml už byl natěšený, tak jsem si vzala kartáč měkký a srst jsem mu uhladila. Kartáče jsem uklidila a vzala jsem si hřebínek a učesala jsem Meterovu hřívu. Měl ji hodně zacuchanou, takže jsem postupovala při česání velice opatrně. Hřívu jsem přehodila na jednu stranu krku a poté jsem mu šla rozčesat žíně. Povytahovala jsem z ocasu slámu a travičku a poté jsem mu žíně učesala. ,,Dobře teď kopyta a poté ho půjdeme sedlat a uzdit." Řekla Sue a podala mi kopyťáček. Sjela jsem šimlovi po přední, pravé nožce a on ji ochotně zvedl. Stejně klidně mi dal i ostatní nožky a já jsem mu je mohla vyčistit. Uklidila jsem kopyťák a poté jsme se s Sue vydali pro hnědou výstroj. Já jem vzala sedlo, dečku a gelovku a Sue mi pomohla a vzala uzdečku a kamašky. Položila jsem Meteorovi na hřbet gelovku, dečku a sedlo. Zapnula jsem podbřišák a poté jsem šimla nauzdila. Dobře přijmul udidlo. Zapnula jsem nánosník a podhrdelník. Poté jsem si vzala helmu a vydali jsme se se Sue na halu.
Sue připnula Meteora na lonž a vzala si dlouhý bič. Začala ho rozpohybovávat. Nejprve ho nechala krokovat. Občas ho popohnala bičem a on začala po asi třetím kolečku snižovat hlavu. Sue ho otočila na druhou ruku a zase počkala až sníží hlavu a uvolní se. Po chvíli ho pobídla do klusu. Nechala ho obklusat 3 kolečka a poté ho otočila a on klusal na druhou ruku. Zase 3 kolečka a poté ho pobídla do cvalu. Jeho krásné a ladné skoky vypadaly úžasně. Nechala ho cválat na každou ruku tři kola a poté s ním přešla do kroku a zastavila ho. ,,Tak pojď." Došla jsem k šimlovi a prodloužila jsem si třmeny o 2 dírky. Poté jsem kopla nohu do třmenu a vyhoupla jsem se do sedla. ,,Dobře. Srovnej se v zádech, chyť otěže a pobídni ho do kroku." Řekla Sue. Pořádně jsem srovnala záda a posunula jsem se v sedla více dopředu. Chytila jsem do rukou otěže na třetí zarážce a stiskla jsem Meta holeněmi. On se rozešel po kruhu. ,,Ták. Vnější otěž může být trošku kratší než vnitřní. Vedeš koně na kruhu vnější otěží a vnitřní holení." Řekla mi Sue. Obešli jsem s Metem 2 kolečka a poté zazněla další slova od Sue. ,,Lehká pobídka a naklusat." Stiskla jsem Meta holeněmi a on se energicky vydal klusem po kruhu. Počkala jsem si a začala jsem vysedat. ,,Přesedni." Zasedla jsem na jeden skok a poté jsem začala vysedat. ,,Dobře. Do kroku." Řekla Sue po chvilce. Přestala jsem tedy vysedat, zmáškla jsem kolen a mírně jsem zadržela otěže. Šimlík přešel do kroku. ,,Dobře a znovu naklusat." Řekla Sue. Znovu jsem Metyho stiskla holeněmi, počkala jsem si několik kroků a pak jsem začala vysedat. Sue nás nechala klusta 3 kolečka a poté mi řekla že mám přejít do kroku a zastavit. Přešli jsem do kroku a poté jsem úplně zastavili. ,,Dobré to bylo Teď jestli chceš pustím tě a můžeš ho vykrokovat na volných otěžích " ,,Jo můžeš mě pustit." Řekla jsem. Sue odepnula lonž a já jsem Meteora pobídla a navedla jsem ho na stěnu. Otěže jsem měla uvolněné a vycházeli jsme rohy. Když Sue řekla že ho mám zastavit, úplně jsem stuhla a poté jsem seskočila ze sedla. Vytáhla jsem třmeny a rozepnula jsem nánosník a podbřišník. Vzala jsem Meteora do jeho boxu a tam jsem ho odstrojila. Výstroj jsem uklidila a poté jsem ho hřbílkem prokrvila. Navlékla jsem mu ohlávku a odvedla jsem ho do výběhu. Rozloučila jsem se se Sue a poté jsem už šla čekat na mamku.
betty:
Hned po tom, co jsem se konečn nasoukala do svého jezdeckého oblečení a sepnula si vlasy do culíku, jsem se zase vrátila k Sue, která už na mě čekla před šatnami. "Takže ty jsi Elizabeth, viď?" zeptala se. "No, jo, ale budu radši, když mi budete říkat Betty." odpověděla jsem. "Dobře, tak tedy Betty. A já jsem Sue, ale to už určitě víš. Byla bych ráda, když mi budeš tykat, nepřipadám si potom tak stará," zasmála se. Kráčely jsme po cestě vedoucí k výběhu vysypanou štěrkem, který mi při každém kroku zaskřípal pod nohama. "Tak, a jsme tady," prohlásila Sue. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Tak nádherné pastviny a tolik koní pohromadě jsem neviděla snad ani na obrázcích v časopisech, co mi občas kupovala babička. "Vidíš tamtoho grošáka? Na tom budeš dneska jezdit." Srdce mi poskočilo radostí. Konečně. Moje první hodina jízdy na koni. A na jak nádherném koni! Popadla jsem tyrkysové vodítko, co mi podala Sue a vyrazila na pastvinu. "Ahoj, kluku. Ty jsi ale krasavec!" šeptala jsem mu do ucha, zatímco jsem se snažila přijít na to, do kterého kroužku ohlávky mám zacvaknout karabinu vodítka. Konečně jsem si vzpomněla! Hrdě jsem vzpřímila hlavu a kráčela k východu. Z časopisů vím, že se musí chodit po levé straně koně, a tak jsem to taky tak udělala. "Výborně," prohlásila Sue, když jsem dorazila k ní. "Zatím ti to jde skvěla. Uvidíme, jak si poradíš s čištěním." Tyrkysová bedýnka s čištěním už byla nachystaná, stačilo ji jen otevřít. Se Sueinou pomocí se mi podařilo zprávně uvázat koně – nejdříve provléct vodítko kroužkem u úvaziště, potom překřížit, udělat smyčku, provléct a utáhnout – úplná hračka. "Fajn, začneme čistit. Začíná se gumovým hřbílkem. Krouživými pohyby čistíš srst směrem od krku k zadku koně, abys vyhřebelcovala prach," radila Sue. Hned jsem to udělala tak, jak mi řekla. Následoval "rýžák" na očištění nohou. Poté jsem použila měkký kartáč, abych oprážila prach ze srsti koně. Pak přišla na řadu hříva a ocas. Pořádně jsem je rozčesala plastovým hřbílkem. V čištění byl ještě kovový hřebínek, ale ten se prý nepoužívá tak často. Když jsem hřbílko vracela zpátky na své místo, všimla jsem si ještě jedné podivné věci: "A co je tohle?" "To je kopytní háček, nebo zkráceně kopyťák. Používá se na čištění kopyt. S jeho pomocí z kopyt vybereš všechny nečistoty a nakonec oprášíš tím kartáčke, který je na druhé straně," odpověděla mi s úsměvem Sue. "Na levé přední noze ti ukážu, jak na to a pak už to zkusíš sama, dobře?" Přikývla jsem. Sue se postavila levým bokem těsně ke koni. V pravé ruce svírala "kopyťák" a tou levou sjela koni po celé noze až ke kopytu. "Nohu!" zazněl povel, a světe div se, koník opravdu poslušně zvedl nohu. "Tak, teď už jen zbývá vyškrabat hlínu. Neboj se na háček pořádně zatlačit. Pokud budeš opatrná, kůň to skoro neucítí. Pozor si ale musíš dát v téhle oblasti. Říká se jí střelka, a právě na tomto místě je koník o něco citlivější, protože, na rozdíl od ostatních čístí kopyta, není zrohovatělá a prochází jí spousta nervů". Snažila jsem se všechno si pořádně vštípit do paměti. Sue mi podala kopyťák. "Ny, teď to zkus ty!" Přešla jsem k levé zadní noze. Pomalu jsem sjela až ke kopytu, přesně jako Sue, a zavelela: "Nohu!" Zaradovala jsem se, když se noha koně opravdu odlepila od země. Musela jsem ji natáhnout co nejvíc dozadu a vydlabat hlínu. Trochu mě překvapilo, jak je kopyto těžké. Měla jsem co dělat, abych ho vůbec udržela. Ze začátku jsem se trochu bála, že se omylem trefím do střelky, takže jsem ze začátku čistila hodně opatrně, ale po dokončení posledního kopyta už jsem se cítila o něco jistěji. Nakonec jsem ještě houbičkou utřela oblasti kolem očí a vyčistila nozdry. "Tak, hotovo! Meteor přímo září čistotou!" rozplývala se Sue. "Meteor?" podivila jsem se. "Aha, promiň," zasmála se, "Já jsem ti úplně zapomněla říct, jak se jmenuje. Takže," odkašlala si, "Betty, představuji ti vznešeného a urozeného sira Meteora!" Pronesla komickým hlasem a já se musela smát. Pohladila jsem Meteora po šíji. Měj krásně jemnou srst a zlehka oddychoval. Z toho krásného okamžiku mě vytrhl Suein hlas: "Pojď se mnou prosím do sedlovny, pomůžeš mi s cajkama – tak se říká výstroji." Poslušně jsem vykročila za ní. Vešly jsme do místnosti plné sedel a uzdeček. Zhlubok jsem se nadechla. Nádherně to tu vonělo čerstvě namazanou kůží. Zatímco Sue vzala sedlo, na mě navěšela spoustu jiných věcí, takže jsem si připadala trochu jako vánoční stroměček. Když jsme se vrátily k Meteorovi, odložily jsme věci na speciální stojan. "Tak, dáme se do práce. Nejdřív budeme uzdit." řekla Sue, a sundala z věšáčku uzdečku a podala mi ji. "Stoupni si koni k hlavě, přehoď otěže přes krk, udidlo vezmi do levé dlaně a zbytek uzdečky a čumák koně si přichytni pravou rukou. Správně. Teď mu musíš strčit palec do koutků, abys ho přiměla otevřít hubu." "A co když mě kousne?" "Neboj, v koutcích totiž koně nemají zuby, takže nemusíš mít obavy." Pokusila jsem s udělat, co mu Sue řekla. A opravdu. Meteor vážně otevřel tlamu a vzal si udidlo. Sue mi ještě pomohla přetáhnout nátylník přes uši a zapnout řemínky – nánosník na dva prsty a podhrdelník na šířku pěsti. "Skvěle, zbývá sedlo" usmála se Sue. Nejdřív mi podala dečku, kterou jsem urovnala koni na hřbětě, a poté přes ni lehce přehodila sedlo. Zkušenými pohyby mi ukázala, jak ho porovnat, aby koně nikde netlačilo. Nakonec jsme zapnuty podbřižník a pořádně ho dotáhly. "Super, první část máme za sebou, tak můžeme vyrazit do haly," řekla Sue a odvázala Meteora. Cestou do haly, kde jsem měla už za malou chvíli konečně poprvé jezdit, jsme procházely kolem velkých výběhů s pasoucími se koňmi a kolem dokonale upravených okrasných keřů. Připadala jsem se jako v podádce, jakoby to snad ani nebylo skutečné, jakobych se naráz ocitla v jiném světě. Když jsme přišli do haly, Sue mi oznámila, že Meteora před ježděním ještě trochu vylonžuje, aby se zahřál a rozhýbal svaly. Zatím jsem si sedla na lavičku u vstupu do haly a pozorovala ji. Připnula lonž na uzdečku a vyslala Meteora na kruh. Pár minut chodil v kroku, pak Sue pozvedla lonžovací bič a dala současně i hlasovou pobídku do klusu. Tempo koně se zrychlilo. Za nedlouho Sue pobídla koně do cvalu. Bylo krásné sledovat tu krásu, vidět svaly, které se koni rýsovaly pod kůží. Z venkovního výběhu jsem najednou uslyšela ostré zařehtání. Meteor pozvedl hlavu, rozšíšil nozdry a zaržál odpověď. Škoda, že tomu nemůžu rozumět, pomyslela jsem si. Sue ještě Meteora vylonžovala na druhou ruku a pak mě konečně zavolala. Stáhla mi třmeny a pomohla mi upravit jejich délku – musela jsem si stoupnou k sedlu, natáhnout ruhu, položit pěst na třmenové zápinky a podle délky paže se poznala i délka třmenů. Když bylo všechno připraveno, vyškrábala jsem se do sedla. Ještě jsme dotáhly podbřišník, aby sedlo pevně drželo a nezpůsobilo koni otlaky. Instinktivně jsem hned zasunula nohy do třmenu, ale Sue se jen zasmála a řekla, že ty zatím potřebovat nebudu. "Nejdřív si musíš zkusit jet bez třmenů, aby sis zvykla na pohyb koně a přizpůsobila se mu" Kývla jsem, jako že rozumím a nohy ze třmenů zase vyndala. Když jsem obešla pár koleček, začla mi Sue dávat povely. Nejdřív vrtulka – musela jsem upažit ruce a otáčet trupem do stran. Jako další jsem se musela sklonit na bok a dotknou se špičky boty. Občas jsem se nebezpečně nahnula na stranu, ale naštěstí se mi to povedlo vždycky vyvýžit, takže jsem nespadla. "No vidíš, jak ti to jde," pochválila mě Sue, "můžeme přejít k trošku náročnějšímu cviku. Tvým úkolem bude otáčet se dokola jako mlýnek – nejdřív budeš sedět na koní normálně, potom předosíš jednu nohu přes krk, takže budeš sedět na boku, a tak pořád dál, dokud nebudeš zase sedět zpátky na svém místě, chápeš?" "Možná" usmála jsem se. Zkusila jsem tedy přehodit nou přes krk...povedlo se. Teď jsem seděla bokem a dívala se na Sue. "Super, teď přehoď nohu tak, aby sis sedla jakoby naopak, zády ke krku" radila Sue. Udělala jsem co mi řekla. Bylo vtipné sedět na koni a přitom nevidět, kam jedu, a dívat se jen na jeho ocas. Postup jsem ještě dvakrát zopakovala, než jsem zase bezpečně seděla v základním sedu. "Jde ti to skvěle, chceš zkusit klus?" zeptala se Sue. "Proč ne?" odpověděla jsem natěšeně. "Tak dobře. Připrav se na to, že to bude trochu víc drncat, ale když se přizpůsobíš pohybu, bude to pohodlné. Dovolím ti třmeny, protože je to s nimmi o něco lehčí, a budeš mít aspoň nějakou oporu." Zasunula jsem nohy do třmenů a prošlápla paty, jak mi Sue radila. "Klus!" zazněl povel trenérky. Meteor zrychlil, a já najednou začala poskakovat na hřbetě jako pytel brambor. "Nic si z toho nedělej, to se stane každému, když poprvé kluše. Můsíš najít rytmus. Budu ti říkat raz, dva, raz, dva a pokaždé, když řeknu dva, tak se zvedneš ze sedla. Když zase řeknu raz, sedneš ji zpátky. Pochopila?" "Ehm" zamručela jsem na souhlas. Sue začla počítat: Raz, dva, raz, dva, raz, dva.... Po chvíli už se mi podařilo najít ten správný rytmus. "Dobře, ještě to zkusíme na druhou ruku" prohlásila Sue. Přepnula lonž a Meteora vyslala opačným směrem. "Teď si zkusíš Meteora rozklusat sama. K tomu ti pomůžou holeně. Když chceš, yby kůň naklusal, musíš jemně stisknout obě holeně a držet je stisknuté, dokud kůň nenakluše. Můžeš si taky pomoct třeba zamlaskáním". Udělala jsem všechno, co mi Sue řekla, ale nic se nestalo. Jakto? "Musíš nohy zmáčknout silněji, aby tě kůň pořádně cítil. Zkus to ještě jednou", vybídla mě. Znovu jsem stiskla holeně, tentokrát důrazněji a ejhle! Ono to jde! Zase mi chvíli trvalo, než jsem našla rytmus, ale potom už se mi jakž takž dařilo pravidelně vysedávat. "Tak, pro dnešek by to stačilo", rozhodla Sue. Ještě ho vykrokujeme, aby nezůstal zpocený a nenachladil se." Mezitím, co jsme chodily s Meteorem kolečka v jízdárně, aby uschnul, do haly vešla jezdkyně s nádherným plavým koněm. Měla pěkně upravený úbor a oba působili ohromě elegantně. I to, s jakou ladností se vyšvihla do sedla. Začala zahřívat a ohýbat koně, potom se dala do klusu. Páni, kéž bych taky takhle někdy uměla jezdit, pomyslela jsem si. Teď mám k tomu příležitost a musím ji využít. Zpátky do reality mě vrátil Suein hlas. Zaslechla jsem jenom útržky věty: "..stáje...sundáme...zpátky...zařídit". Pochopila jsem, že už je Meteor vykrokovaný a zavedla ho zpátky k úvazižti. Sundaly jsme se Sue sedlo, chrániče i uzdečku. Zatímco jsem se pustila do hřebelcování už uschlého potu a vybírání kopyt, Sue šla umýt udidlo, aby na něm nezůstaly zaschlé sliny a taky uklidila sedlo zpět na stojan a dala uschnout dečku na sušák. Když jsem dokončovala čištění posledního kopyta, Sue se odkudsi objevila s mrkví v ruce. "Na, odměn Meteora za to, jak dnes pěkně poslouchal." Vzala jsem si od ní mrkev a na rozevřěné dlani ji nabídla Meteorovi. Než by člověk řekl "kůň", mrkev byla pryč, a bylo slyšet jen Meteorovo spokojené křoupání. "Tak pojď, ty labužníku," zasmála jsem se a odvedla ho zpět do výběhu. Jen co jsem mu sundala ohlávku, radostně poskočil a cvalem se řítil k ostatním koním. Vrátila jsem se zpět k Sue a pomohla jí uklidit zbývající věci do sedlovny, pěkně na své místo. "Dnes ti to opravdu šlo, těším se na další hodinu", prohlásila Sue, "teď už ale musím jet ještě něco zařídit ohledně krmení, tak zatím ahoj!" "Ahoj, a moc ti děkuju za dnešek, konečně jsem seděla na koni a bylo to naprosto úžasné!" rozplývala jsem se. Sue se usmála: "za málo". Otočila se, nasedla do svého auta a pomalu vycouvala po příjezdové cestě. V bráně mi ještě naposledy zamávala, pak se otočila a odjela.
bloodye - záskok za nioru: Velice kvalitní text po všech stránkách. Opravdu to vyvolává pocit, že jsi u koní poprvé a necháváš si vše vysvětlit. Paráda.
Když máš koně na úvazku je o něco lepší, než začneš uzdit si koně nasedlat, dát mu chrániče atp. protože po nauždění už uzdečku NEMŮŽEŠ přicvaknout za vodítko a musíš přes ní dávat ohlávku nebo ti někdo musí koně držet, a to je vcelku nepraktické. Při lomžování nejdřív koně uvolňujeme v kroku na jednu ruku, pak v kroku na druhou, pak na jednu i druhou v klusu a nakonec ve cvalu. Asi to víš, je mi z textu vyplývalo, že Sue nejdřív Meteora rozhýbala ve všech chodech na jednu ruku a následně až na tu druhou. Takhle koně správně neuvolníš. Taktéž sedlo dotahuješ už při lonžování, ne až když nasedá jezdec, takhle by mohlo sklouznout. Super nápad je ono cvičení v kroku, to se ti povedlo! Trošku mi pak přijde neúplná ta pobídka do klusu. Správná pobídka neznamená jen stisk holení, ale přidává se i mírné nadlehčení sedu a rukou vycházíš s pohybem koně - nezaměňovat s povolením otěže. Jen pro upřesnění. Chybí mi tam pak přechod z klusu do kroku. Přijde mi že je tam víc práce před a po než jízda samotná, i když text co k ní máš je kvalitní, to nepopiratelně... Plus po jízdě máš za umytí udidla, i když to udělala Susanne.
Nic víc už říct nemůžu, psaní v krvi máš, teď jen chtít studovat a zachvíli dosáhneš dokonalosti.
karin: „Bože to je úleva.“ Vysílala jsem děkovné proslovy k nebi a plácala si na spálená stehna a ramena regenerační mléko. Mamka si četla v domě emailovou poštu a přišlo mi, že na mě něco křičí. S upatlanýma rukama jsem odložila krém a vydala se dovnitř domu, kde bylo o poznání chladněji než v parném horku, které všude zavládlo. „Karin zlatíčko, píše ti Niora.“ Potutelně se na mě usmála a já věděla co to znamená. Radostně jsem poskočila a div se nenatáhla na dlaždicích, protože moje gumové žabky nebyly zrovna nejlepší volbou pro tento povrch. Zalila mě nervozita, snad ještě větší než předtím. Co když budou klást vyšší nároky? Přece jen jsem na Florestě svého času ušla dlouhý kus cesty. Mrzelo mě proto, že jsem musela odejít, abych mohla dokončit školu, která mi kladla příšerné nároky na učivo. Učení mě do jisté míry baví ale čeho je moc toho je příliš. Byla jsem proto ráda, že mi za to alespoň nabídli stáž v mé rodné zemi, ve Švédsku. Opustit holky, Vanilku i celou Florestu, mě velmi mrzelo. Z úvah mě vytrhl až maminčin hlas. „Karin, neusnula jsi?“ Zavrtěla jsem hlavou a dala se do plánování. S pomocí mé tety a maminky jsem si našla své jezdecké oblečení. Po odchodu mi jej teta uložila do vaku a uložila do skříně. Vylovila jsem bílý pytel a prozkoumala obsah. Byly tam rajtky, chapsy a bílé tričko s přilbou a pérky. Od mého ježdění na Vanilce již opoužívané, přesto ve výborném stavu. Oblečení již nenesla koňskou vůni. V tom mi došla jedna věc. Zaúpěla jsem. Tričko nemělo zrovna nejpříjemnější látku pro má ramena. „Tu chvilku to vydržíš a věř mi, na tohle myslet nebudeš.“ Teta měla bezpochyby pravdu. To jediné co se mi honilo hlavou, byly myšlenky na zítřejší jízdu. Vždyť já skoro rok nejezdila! Noc se táhla, spánek nepřicházel a já přemýšlela, jestli vůbec usnu. Nakonec se mi to přeci jen podařilo. Ale spala jsem ostražitě, protože jakmile zazvonil budík, s úlekem jsem vystřelila z postele, zda-li jsem přeci jen nezaspala. Bublina, tetin čokoládový jezevčík se po mě v pelíšku s radostným boucháním ocasu ohlédla a vyskočila za mnou. Líbilo se mi, poslouchat uklidňující ťapání tlapek o dřevěnou podlahu, když jsme mířili ke kuchyni. Strejda už byl po snídani a četl si noviny na verandě. Bublina se s ním krátce přivítala a poté se vrátila ke mně. Potvůrka loudivá .Ona na rozdíl ode mě, měla vysoce chuťový apetit. „Bublino co bych si měla dát?“ Stojím před lednicí a ptám se jezevčíka, co si dám. Její přátelské oči a nedočkavé zakňučení, mě vytrhlo z mých potrhlých úvah. Pohlédla jsem do lednice a poté na psa. „Dobře takže salám.“ Pousmála jsem se na ní a sledovala její lačný pohled, když zašustil obal salámu. Ukrojila jsem si chléb a namazala trochou másla. Moc mě sice nepřitahoval, ale hladovět nemělo smysl. Určitě by mi pak bylo ještě hůř. Bublina prosila s kňučením o kousek toho dobrého masa. „Pomalu.“ Upozornila jsem ji, aby mi nesežrala i prsty a podala jí kolečko. Spokojeně ho slupla a následovala mě s hrnkem mléka a chlebem na verandu. „Slyšel jsem, že prý zase budeš jezdit.“ Pousmál se na mě od novin a čekal, co ze mě vypadne. Ukousla jsem si krajíc a přikývla. „No doufám, že ano, ale víš jak to je. Musím ukázat, že na to mám a neuteču hned na začátku.“ Zbytek snídaně jsme už byli mlčky. O malou chvíli později se objevila i mamka. „Za jak dlouho jedeš?“ ptala se se zájmem. „Je devět, asi pomalu vyrazím.“ Omrkla jsem hodiny a sevřel se mi žaludek. A je to tady. Spěšně jsem omyla nádobí, kontrola věci v batohu a převzala si klíčky od auta maminky. Ujistila mě, že papíry jsou v přihrádce, ale raději jsem se přesvědčila.
Cesta k Florestě vedla přes dálnici. Zapnula jsem si rádio ale nikam nespěchala.Trošku jsem se bála. Snažila jsem se na to moc nemyslet a po očku sledovala okolí. Zprvu, dálnici lemovaly domky městečka ale poté už se ubírala většinou kolem jezer a lesů. Vzduch voněl létem a teplem. Byla jsem ráda za klimatizaci auta, protože jeho palubní počítač ukazoval něco málo přes dvacet šest stupňů. Brzy se objevil sjezd z dálnice. Zapnula jsem blinkr a sjela z rušné komunikace. Cesta se změnila na menší ale velmi hezky udržovanou, venkovskou silničku. Menší ukazatel na dřevěném sloupu poblíž jednoho z keřů, ukazoval k Florestě. Pousmála jsem se a opět znervózněla. Brzy se objevily štíty krásného komplexu a vykoukla na mě v celé kráse akademie. Kousek od její brány bylo zbudované menší parkoviště. S poklidem jsem zaparkovala a pohlédla k areálu. Železná brána s logem koně a listu, vůbec nepůsobila nevítaně, ale spíš naopak, vlídně. Nervozitou se mi klepaly kolena. Trochu jsem nadskočila, když mě v reproduktoru pozdravila Niora. S úsměvem jsem jí zamávala na kameru a počkala, až se brána otevře. Už z dálky se ozýval štěkot dobrácké Dalily. „Dalilo!“ zavolala jsem na ní se smíchem. Zmateně zůstala stát a přemýšlela, odkud toho neznámého vetřelce může znát. Přiťapkala ke Sue a držela s ní krok. „Ahoj tetičko Sue.“ Sue byla velmi přátelská a vlídná. Ihned mě objala a chtěla znát veškeré podrobnosti, jak se mi daří. Cestou přes dvůr jsme společně zapředli rozhovor a já nestačila zírat. Floresta byla snad ještě krásnější, než když jsem jí viděla prvně. Tom jezdil na drezurním obdélníku s Dariusem, který poslušně natáhl svůj elegantní krok. Divila jsem se, že v tomhle slunku jim práce nevadí. „Ale proboha Karin, ty jsi se spálila?“ pohlédla na moje ramena a nohy. „Ani mi nemluv, tetičko Sue. S mamkou jsme byli na závodech a já se odmítla namazat. A takhle to dopadlo.“ Sue chvilku přemýšlela. „Vidíš asi bych měla na nástěnku vyvěsit aby si dívky dávaly pozor. Určitě se o tom Nioře zmíním ale s tím si ty nedělej starosti.“ Vedla mě dál známými místy ke stájím. Kancelář se nacházela hned u nich. Sue se mnou vyřídila přihlášku a já se jí vlastnoručně upsala. Věřte mi, že tomuhle „ďáblu“ se upíšu ráda a kdykoliv. „No, vezme to k šatnám a pak půjdeme pro koně.“ Shrnula mi Sue co budeme dělat. Nervozita která ze mě spadla, jakmile jsem pozdravila Sue, se možná trochu vrátila. S batohem v ruce jsem kráčela dlouho uličkou. Většina koní teď byla venku ale někteří postávali ve stáji a nechávali se operovávat od svých svěřenkyň. Dobrou polovinu dívek jsem neznala, byly tu však i známé tváře. Maki se překvapením nezmohla ani na ahoj ale bylo vidět, že se usmívá. Stáje nádherně voněly koňmi, senem a kůží. Jak mi tohle chybělo. Nejraději bych skočila do hromady slámy a vyválela se v ní, ale to bych na Sue asi nezapůsobila.
„Tetičko Sue, je tady ještě Bloodye?“ Pousmála se. Věděla, kdo je Bloodye. Moje úžasná a potrhlá spolubydlící, stejně tak jako já. Padly jsme si do noty skoro první den mého života na Florestě. „To víš že je. Zrovna čistí Dekamerona po jízdě.“ Ukázala k hnědákově boxu. Ten si užíval masáž hřbílkem a spokojeně postával. Na chvilku se mi zastavil dech, když jsem brunetku spatřila. „Mohla bych jí pozdravit?“ Sue se přátelsky usmála. „Určitě můžeš. Na dopoledne nikoho dalšího nemám.“ Tichými kroky jsem se přiblížila k boxu ale tak, abych nevyděsila koně. Dekameron trochu sklopil uši. Bloodye ho pohladila po srsti a tiše k němu promluvila. Pak se rozhlédla, aby našla svůj kartáč. Vylovila jsem ho z čištění a se smíchem na ní promluvila. „Nehledáš tohle?“ Vykulila oči jako bych byla panenka Marie. „Karin?“ I já sama jsem byla překvapená ale na Bloodye jsem neměla. Vrhla se mi kolem krku a nepřestala se usmívat ani poté co jsem zamířila k šatnám. Omluvila jsem se tetičce, že mi to chvilku potrvá protože mé spálené kosti se nenasoukají do oblečení tak rychle. A tak zatímco co Sue vedla jednoho s koníků do výběhu, já se soukala do rajtek a svého důvěrně známého oblečení. „Chybělo jsi mi.“ Přiznala jsem mu a prohlédla svůj odraz v zrcadle. Tahle Karin se mi líbila nejvíc. Sue zaklepala v zápětí a náhledla dovnitř. „připravená?“ Přikývla jsem.
Vyšli jsme do sluncem zalitého dvora a mířili k výběhům. Sue mi předala vodítko. „Myslm že Meteora ti představovat nemusím.“ Pousmála jsem se na ní. „Meteora? Myslím že vím o koho jde.“ I když jsem krásného valáška nikdy nejezdila, věděla jsem jak vypadá. Bylo zvláštní že jsem skoro žádného z koní nezapomněla jak vypadal. I Vanilku jsem ihned poznala. Měla svou síťovku a spokojeně se popásala s Khandi ve výběhu. Sue otevřela vrátka ohrady a já zamířila k šimlíkovi. Ten ihned zbystřil a vydal se přátelsky naproti. Meteor byl zkrátka přátelský. „Ahoj Meteore.“ Pozdravila jsem ho a pohlédla do jeho velkých hnědých očí. Nedočkavě a rošťácky mě pošťouchl nosem. Přejela jsem rukou po jeho hebkém nose a přicvakla vodítko k ohlávce. Nemusela jsem ho pobízet, spokojený že se mu někdo věnuje, kráčel vedle mě. Neuniklo mi, že v srsti mu spočívá silná vrstva prachu, Meteorek se asi hodně rád válel. Tetička Sue mě cestou ujistila že půjdeme do zastřešené haly, protože ani ona se nechtěla péct na sluníčku.Teploty rapidně stoupaly vzhůru.Dnes asi přijde nějaký ten deštík. Prošli jsme přes krásně upravený dvůr kde se to studentkami jen hemžilo. V dáli se ozvalo zaržání jednoho z koní. Brzy se k nám připojila i Dalila, která odpočívala ve stínu stromu vedle jedné ze studentek, která si četla knížku. Vešli jsme zpět do stájí. Chodbou se ozval drobný klapot od Meteorkových kopyt. Sue mě navedla k uvazišti. Bezpečně jsem valáška přicvaknula na dvě vodítka. „Tak teď dojdeme pro jeho věci.“ Přikývla jsem a pocítila žaludek až v krku. Nebuď nervózní, připomínala jsem si cesto do sedlovny. Sedlovna se nacházela uprostřed stáje. Ihned mě do nosu udeřila vůně kůže a speciálního mýdla na její údržbu. Spokojeně jsem ji vdechovala a poté si prohlížela co mi Sue vše vlastně vložila do rukou. Byl tam box s čištěním, kamaše a uzdečka. Zbytek brala tetička Sue. Pomohla jsem jí zavřít dveře sedlovny a vrátila se k valáškovi. Meteor nastražil uši, a svým pohledem jako by říkal, dobře že jste tu. Dali jsme vybavení do bezpečné vzdálenosti a tetička Sue mi pokynula abych začala s čištěním.
Otevřela jsem valáškův box na čištění a vyndala z něj hřbílko s kartáčem.V klidu jsem k němu přistoupila, nechala jej kartáč očichat a pak se pustila do práce. Jen co zakroužilo první hřbílko, vylétla z jeho srsti spoustu prachu. Pousmála jsem se a pracovala dál. Čištění mi šlo a bavilo mě, tohle se nedalo zapomenout. Krouživými pohyby jsem Meteorovi čistila srst a oklepávala hřbílko. Když už mi přišlo, že z něj víc prachu nedostanu, převzala jsem si kartáč a jím od krku až k zádi kratšími tahy uhlazovala srst. Zbytek prachu vylétal ze srsti, takže se Meteor brzy leskl. Za to já vypadala jak čuně. Ale vůbec mi to nevadilo. Pochválila jsem valáška, že trpělivě stál a převzala si od Sue hadřík. Ta spokojeně sledovala mou práci a občas něco prohodila. Brzy jsem měla koně čistého. „Ještě hřívu a ohon.“ Připomněla mi Sue, když jsem brala kopytní háček. Honem jsem se opravila a opatrně žíni po žíni vyčesala valáškovi jeho krásnou hřívu. Meteor trochu zahrábl kopytem, jako by se už nudil ale poté dál trpělivě postával.Teď už přišel čas na lámání chleba. Kopyta jsem nedělala opravdu dlouho. Něžně jsem sjela rukou po přední noze a promluvila na Meteora. Ten mi nohu podal bez jakéhokoliv přemlouvání. Vyškrábla jsem mu kopyto a spustila pomalu dolů. Odměnou bylo valáškovi lehké pohlazení po pleci. Pokračovala jsem takto dozadu a poté i na pravé straně, dokud neměl všechny kopyta čistá. „No vidíš, že jsi to všechno nezapomněla.“ Pokývala jsem hlavou a uložila háček. Tetička SUe mi mezitím podala chrániče. Ty mě trochu mátly. „Tetičko, teď se přiznám, že si s nimi nejsou úplně jistá jak patří.“ Blondýnka se pousmála a ukázala mi, jak nasazuje chránič na přední a jak na zadní. Ulehčila mi to, takže jsem se nemohla splést. Kontrolovala mě, že to dělám správně a já měla najednou lepší pocit, protože bych nerada aby byl Meteor kvůli mně odřený.Kamašky jsme měli. Sue mi podala uzdečku. Přidržela jsem si jí na levé ruce a sundala Meteorovi ohlávku. Přehodila jsem mu otěže přes krk, a držela ho jemně za nos. Meteor byl klidný a nikam mi hlavou neutíkal. Uchopila jsem udidlo na dlaň a nabídla jej Meteorovi. Jemně jsem mu strčila prsty do tlamy až jí otevřel a udidlo přijal. Pak už to bylo snadné, přetáhnout mu uzdečku přes hlavu, prostrčit uši a zapnout řemínky. Posledním úkolem nastalo sedlo. Bylo měkoučké, doslova volalo aby si do něj člověk sednul. Opatrně jsem ho zvedla nad Meteorův hřbet a položila. Pozvedla jsem ho blíž ke kohoutku a pak s ním opatrně sjela do místa kde mělo pasovat. Sue mi z druhé strany spustila podbřišník. „Tetičko Sue, vůbec nevím jestli to dokážu utáhnout. Moje fyzička je nulová.“ Zasmála se a pomohla mi valáška zatím lehce dotáhnout. „Můžeme jít k hale.“ Pokynula mi. Uchopila jsem otěže do pravé ruky a stoupnula si po valáškově levém boku. Jemně jsem k němu mlaskla.Meteor ihned zareagoval a vydal se vedle mě k hale. Prošli jsme kousek uličkou a ocitli se před dřevěnými vraty. Sue je otevřela hezky dokořán abychom mohli vejít. Hala byla velká, ne obří ale prostorná. „Já si ho teď převezmu a ty se můžeš posadit a sledovat.“ Vlídně ke mně promluvila Sue. Předala jsem jí otěže a omámeně sledovala prostory haly. Na stěnách viselo několik zrcadel aby se jezdkyně mohly dívat co dělají špatně pokud jezdily samy. Usedla jsem na dřevěnou tribunu a pozorovala Sue jak valáška rozehřívá.Meteor měl opravdu krásní a ladné chody. Nesl se jako pan elegán a tu a tam si odrfknul. Neušlo mi že pochvíli, krásně pracoval hřbetem a nátahl krk dolů. Sue mu změnila ruku aby se nezamotala ona ani valášek. Blížila se moje jízda. V duchu jsem si přehrávala jestli si ještě vůbec vybavím jak pobízet či zastavit, ale měla jsem tu tetičku Sue a ta mi pomůže.
„Karin, nasaď si přilbu a pojď k nám.“ Vyzvala mě Sue. Roztřesenýma rukama jsem si zapnula řemínek a vykročila ke koni.S pomocí tetičky Sue jsem si upravila třmeny. „Mám tě vyhodit?“ pousmála se na mě a až teď mi došlo, jak je Meteor vysoký. „Zkusím se vydrápat.“ Založila jsem nohu do třmenu a odrazila se. Kupodivu jsem seděla v sedle. Byl to pro mě trochu šok ale moc příjemný. Druhou nohu jsem založila do třmenu a uchopila jemně otěže. Sledovala jsem valáškův krk a jeho uši. Náhle jsem viděla halu z vysokého bodu a pro mě z toho nejkrásnější, koňského hřbetu. „Karin, otěže můžeš pustit. Já ho povedu.“ Přikývla jsem. Jemně jsem Meteora pobídla holeněmi a Sue švihla bičem. Valášek se rozešel po kruhu. Sue mě chvilku sledovala, jako by vyčkávala, zda-li se sama neopravím ale já už si toho pamatovala vážně pramálo. „Víc prošlápni patu, narovnej se! Lokty k tělu.“ Napřímila jsem se, pustila patu dolů a hlídala si své lokty u těla. Bylo zvláštní dělat, že mám imaginární otěže ale alespoň je nebudu používat příliš. „Abys mi tam neseděla tolik strnule, uděláme si pár cviků.“ Navrhl Sue. Byly to celkem jednoduché úkoly, pro ty, co poslouchali tam dole, ovšem ze sedla, už to šlo obtížněji. Dotknout se levou rukou pravé špičky u boty a naopak. Vyžadovalo to mé plné soustředění a balanc. Ten mi ovšem jak jsem zjistila, pořád zůstával. Alespoň on mě do začátku neopustil. Postupně jsem díky cvikům získala v sedle větší jistotu. Pohodlný krok valáška mě uklidňoval. „Zkusíme krátce zaklusat.“ Řekla mi Sue a já se nachystala. „Nechám tě abys jej sama pobídla a když ti to nepůjde pomůžu ti.“ Přikývla jsem na souhlas. Nadechla jsem se a vybavila si pobídku. Silněji než při kroku a lehkými ťuknutími holeněmi jsem se snažila Meteora pobídnout ke klusu. Valášek nejprve zrychlil krok a švihl ocasem, ale poté přeci jen vyklusal. Rychlejší tempo mě malinko rozhodilo. Mozek však vele vysedávat. Snažila jsem se hezky rytmicky vysedat do jemného tempa valáška. „Prošlápni patu, drž se koleny. Narovnej se!“ Zazněl halou Suein hlas. Udělala jsem přesně oč mě požádala. Nečekala bych, že se rozpomenu ale těla na tom nebylo moc dobře takže jsem tam drncala spíše jako pytel brambor. „Přejdeme do kroku. Zasedni, ztuhni v kříži a promluv k němu.“ Radila mi trpělivě trenérka. Posadila jsem se do sedla a očekávala že to bude jako kdysi, ovšem nebylo. Klus mě rozhodil i tak jsem se nevzdala a zkusila se posadit, ztuhnout v kříži. Ovšem nejlépe asi zabral můj hlas. Valášek pochopil, co od něj chci a přešel do kroku. „Zkus si zastavení teď v kroku.“ Poradila mi. To mi šlo o poznání lépe, i když bez otěží to nebylo jednoduché. Ale valášek byl velmi vnímavý. Zatímco Sue měnila strany, já hladila Meteora po krku. Šimlík zastříhal ušima jako by souhlasil s hlazením. Bylo vidět jak je přátelský. Sue otočila Meteora a já ho pobídla do kroku. Tentokrát valášek krásně vykročil. Konečně se mi také něco povedlo. Hlídala jsem i rovná záda, prošlápnutou patu a lokty u těla, ale snažila jsem se, abych nepůsobila moc křečovitě. Jak mě Sue zaměstnávala cviky a zkoušela se mnou zastavení a zrychlení do klusu, přestala jsem se úplně nervovat a užívala si jízdu. O to více mě mrzelo že jsme už museli končit Meteor by byl jinak zamotaný z těch kruhů. „Ale můžu ti ho nechat vykrokovat po obvodu.“ To bylo jako svátek. Usmála jsem se na ní a vyčkala až odepne lonž. Opatrně jsem uchopila otěže a navedla holeněmi valáška ke stěně. Byl to divný pocit objevit se najednou samotná na obvodu haly, když celou dobu jsem jezdila v bezpečí kruhu a lonže. Meteor spokojeně ťapkal jako by věděl že tohle už je jen krokování a brzy půjde zase do stáje. Obešla jsem s ním dvakrát po obvodu a pak mě Sue poprosila abych přijela na střed a sesedla. Navedla jsem valáška, zatížila vnitřní sedací kost, malinko ho ohnula vnější holení za podbřišníkem a přijela ke středu. Nebyl to vůbec hvezdný oblouk ale mě do začátku stačil, protože jsem si dokázala vybavit pomůcky. Po zastavení jsem jen velmi neochotně seskočila dolů. Valášek se ke mně otočil a já ho podrbala na čele. Sue vytáhla třmen na pravé straně. Já udělala to samé. „Mám mu povolit podbřišník?“ zeptala jsem se nejistě. „určitě můžeš.“ Uvolnila jsem o dírku řemínky a vzala si otěže do rukou. Meteor poklidně kráčel vedle mě, zatímco nám tetička Sue otevřela dveře.
Odvedla jsem Meteora opět k uvazišti. Valášek vypadal že by nejraději odešel k sobě do boxu. „Neboj už brzy půjdeš ven.“ Pošeptala jsem mu. Sundala jsem si helmu a prohrábla si zpocené vlasy v culíku. Pak už jsem zapomněla na své potřeby a věnovala se jen šimlíkovi. Nejprve jsem mu sundala dolů sedlo a odložila ho na stojan který Sue dovezla. Pak jsem sundala i uzdečku a nasadila ohlávku. Meteor byl pod sedlem lehce zpocený. Na nohách měl stále ještě kamašky a tak jsem mu je sundala. Zvuk suchého zipu jsem nikdy neměla ráda. „Ostříkáme mu nohy a hřbet a pak ho vezmeme na sluníčko aby trochu oschl.“ Poradila mi Sue. Meteor zvědavě nastražil uši když slyšel jak jedna z karabin vodítka odcvakla. Mlaskla jsem na něj a vedla valáška za Sue. Zavedla mě do mycího boxu. Pustila lehký proud z hadice a mezitím co já držela šimlíka, ona ho ostříkala. Valášek pravidelně oddechoval a spokojeně držel pod vodou. Líbilo se mu tohle ochlazení v horku. Jakmile Sue skončila, poprosila mě abych vyvedla valáška před stáj a popásla se s ním na slunném plácku. Přikývla jsem a vedla ho dlouho uličkou ven. Sluníčko mě příjemně zahřálo, přeci jen ve stáji byl krásný chládek. Meteor se dal do přežvykování ale pozorně sledoval okolí. I já se zájmem okukovala budovy a hleděla na krásný a čistý areál. Sue přišla za malou chvíli ke mně. Dalila už jí věrně klusala po boku. Bylo vedro a valášek uschnul rychle. Měla jsem za úkol mu trochu přečistit srst a poté ho spolu vypustíme do výběhu.Meteor už byl trošku zmatený že chodí pořád tam a zpět ale čištění mu nevadilo. Srst jse mu čištila převážně kartáčem ale do začátku jsem vzala také hřbílko aby mu vyčistila sůl ze srsti. Po chvíli už se valášek zase hezky lesknul. Jemně jsem mu očistila i obličejovou část. „Myslím že vyapdá krásně.“ Sue mi do ruky vtisknula pamlsek, který jsem mu za odměnu podala. Spokojeně ho schroupal a ještě cestou do výběhu se oblizoval. Sue mě upozornila, abych ho hlídala, kdyby chtěl náhodou vyběhnout za ostatními. Přikývla jsem a držela vodítko malinko kratší. Meteor zpozorněl když uviděl pár koní pod přístřeškem, ale vyčkal až ho vypustím. S radostným vyhazováním se poté odebral k ostatním. Pousmála jsem se a vyšla za Sue.Ta mě pozvala na výtečnou citronádu. Ještě teď si na ní pamatuji a to už jsem nějaký ten pátek pryč. „Moc ráda.“ Přijala jsem její nabídku a skočila se převléknout a trochu očistit od prachu.Seděla jsem se Sue v chladné místnosti a povídala si s ní. Na zdech visely obrázky koní a jezdkyň a na poličce bylo několik pohárů. Se zájmem jsem je prohlížela a povídala si s příjemnou blondýnkou. Když jsem pohlédla na čas, bylo půl jedenácté pryč. „Karin budu muset běžet, oběd se sám neudělá.“ Dopila jsem svou skleničku a umyla jí v umyvadle. Sue mě vyprovodila až k branám a já jí moc poděkovala za skvělé dopoledne. „Ozveme se ti až přijde čas.“ Ujistila mě. „Děkuju mockrát tetičko Sue.“ Rozloučili jsme se a já opustila areál. Moje auto na mě trpělivě vyčkávalo na parkovišti a já věděla, že v něm bude šílené vedro. A to mě čeká cesta domů …
bloodye - záskok za nioru: Stará známá firma, a opět další kvalitní textík.
Stejně jako Betty bych poradila při cajkování koně na úvazku prvně sedlat než uzdit. Je to praktičtější. Opět super nápad přidat nějaké cviky na rozhýbání, hned je text zajímavější. Podobná neúplnost jako u ostatních je pak zase při pobídce do klusu, pobídka neznamená jen stisk holení, ale přidává se i mírné nadlehčení sedu a rukou vycházíš s pohybem koně - nezaměňovat s povolením otěže. Připisuju to spíš tomu žes trošku vypadla ze cviku než tomu že bys to nevěděla. Jinak pěkně popsaná zádrž sedem, dobrý nápad zase pracovat bez otěží. Celkově mi to trošku připomíná text Betty, kdy je zase víc té omáčky okolo, ale jízda je opět velice kvalitní. Lepší víc než málo a i tahle hora textu se četla moc příjemně. Jen připomenu, že při odchodu z jízdárny se krom podbřišníku rozepíná i nánosník...
No, dál marně hledám co dál psát, ale víc už z toho vymáčknout nedokážu. Víš co děláš, proč to děláš i jak to děláš, to není žádný problém a až se do toho dostaneš úplně, tak to bude parádní. Nemám co víc dodat, snad jen hodně štěstí!
betty:
Hned po tom, co jsem se konečně nasoukala do svého "jezdeckého" oblečení a sepnula si vlasy do culíku, jsem se zase vrátila k Sue, která už na mě čekla před šatnami. "Takže ty jsi Elizabeth, viď?" zeptala se. "No, jo, ale budu radši, když mi budete říkat Betty." odpověděla jsem. "Dobře, tak tedy Betty. A já jsem Sue, ale to už určitě víš. Byla bych ráda, když mi budeš tykat, nepřipadám si potom tak stará," zasmála se. Kráčely jsme po cestě vedoucí k výběhu vysypanou štěrkem, který mi při každém kroku zaskřípal pod nohama. "Tak, a jsme tady," prohlásila Sue. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Tak nádherné pastviny a tolik koní pohromadě jsem neviděla snad ani na obrázcích v časopisech, co mi občas kupovala babička. "Vidíš tamtoho grošáka? Na tom budeš dneska jezdit." Srdce mi poskočilo radostí. Konečně. Moje první hodina jízdy na koni. A na jak nádherném koni! Popadla jsem béžové vodítko, co mi podala Sue a vyrazila na pastvinu. "Ahoj, kluku. Ty jsi ale krasavec!" šeptala jsem mu do ucha, zatímco jsem se snažila přijít na to, do kterého kroužku ohlávky mám zacvaknout karabinu vodítka. Konečně jsem si vzpomněla! Hrdě jsem vzpřímila hlavu a kráčela k východu. Z časopisů vím, že se musí chodit po levé straně koně, a tak jsem to taky tak udělala. "Výborně," prohlásila Sue, když jsem dorazila k ní. "Zatím ti to jde skvěle. Uvidíme, jak si poradíš s čištěním." Béžová bedýnka s čištěním už byla nachystaná, stačilo ji jen otevřít. Se Sueinou pomocí se mi podařilo zprávně uvázat koně – nejdříve provléct vodítko kroužkem u úvaziště, potom překřížit, udělat smyčku, provléct a utáhnout – úplná hračka. "Fajn, hurá na čištění. Začíná se gumovým hřbílkem. Krouživými pohyby čistíš srst směrem od krku k zadku koně, abys vyhřebelcovala prach," radila Sue. Hned jsem to udělala tak, jak mi řekla. Následoval "rýžák" na očištění nohou. Poté jsem použila měkký kartáč, abych oprážila prach ze srsti koně. Pak přišla na řadu hříva a ocas. Pořádně jsem je rozčesala plastovým hřbílkem. V čištění byl ještě malý kovový hřebínek, ale ten se prý nepoužívá tak často. Když jsem hřbílko vracela zpátky na své místo, všimla jsem si ještě jedné podivné věci: "A co je tohle?" "To je kopytní háček, nebo taky zkráceně kopyťák. Používá se na čištění kopyt. S jeho pomocí z kopyt vybereš všechny nečistoty a nakonec oprášíš tím kartáčkem, který je na druhé straně," odpověděla mi s úsměvem Sue. "Na levé přední noze ti ukážu, jak na to a pak už to zkusíš sama, dobře?" Přikývla jsem. Sue se postavila levým bokem těsně ke koni. V pravé ruce svírala "kopyťák" a tou levou sjela koni po celé noze až ke kopytu. "Nohu!" zazněl povel, a světe div se, koník opravdu poslušně zvedl nohu. "Tak, teď už jen zbývá vyškrabat hlínu. Neboj se na háček pořádně zatlačit. Pokud budeš opatrná, kůň to skoro neucítí. Pozor si ale musíš dát v téhle oblasti. Říká se jí střelka, a právě na tomto místě je koník o něco citlivější, protože, na rozdíl od ostatních čístí kopyta, není zrohovatělá a prochází jí spousta nervů". Snažila jsem se všechno si pořádně vštípit do paměti. Sue mi podala kopyťák. "Na, teď to zkus ty!" Přešla jsem k levé zadní noze. Pomalu jsem sjela až ke kopytu, přesně jako Sue, a zavelela: "Nohu!" Zaradovala jsem se, když se noha koně opravdu odlepila od země. Musela jsem ji natáhnout co nejvíc dozadu a vydlabat z kopyta všechnu hlínu. Trochu mě překvapilo, jak je kopyto těžké. Měla jsem co dělat, abych ho vůbec udržela. Ze začátku jsem se trochu bála, že se omylem trefím do střelky, takže jsem nejdřív čistila hodně opatrně, ale po dokončení posledního kopyta už jsem se cítila o něco jistěji. Nakonec jsem ještě houbičkou utřela oblasti kolem očí a vytřela nozdry, aby v nich nezůstal prach. "Tak, hotovo! Meteor přímo září čistotou!" rozplývala se Sue. "Meteor?" podivila jsem se. "Aha, promiň," zasmála se, "Já jsem ti úplně zapomněla říct, jak se jmenuje. Takže," odkašlala si, "Betty, představuji ti vznešeného a urozeného sira Meteora!" Pronesla komickým hlasem a já se musela smát. Pohladila jsem Meteora po šíji. Měl krásně jemnou srst a zlehka oddychoval. Úplně jsem cítila to teplo, kter vycházelo z jeho měkkého těla. Z toho krásného okamžiku mě vytrhl Suein hlas: "Pojď se mnou prosím do sedlovny, pomůžeš mi s cajkama – tak se říká výstroji." Poslušně jsem vykročila za ní. Vešly jsme do místnosti plné sedel a uzdeček. Zhluboka jsem se nadechla. Nádherně to tu vonělo čerstvě namazanou kůží. Zatímco Sue vzala krásné hnědé sedlo, na mě navěšela spoustu jiných věcí (opět laděných do hnědé barvy), takže jsem si připadala trochu jako vánoční stroměček. Když jsme se vrátily k Meteorovi, odložily jsme věci na speciální stojan. "Tak, dáme se do práce. Nejdřív budeme uzdit." řekla Sue, a sundala z věšáčku uzdečku a podala mi ji. "Stoupni si koni k hlavě, přehoď otěže přes krk, udidlo vezmi do levé dlaně a zbytek uzdečky a čumák koně si přichytni pravou rukou. Správně. Teď mu musíš strčit palec do koutků, abys ho přiměla otevřít hubu." "A co když mě kousne?" "Neboj, v koutcích totiž koně nemají zuby, takže nemusíš mít obavy." Pokusila jsem se udělat, co mi Sue řekla. A opravdu. Meteor vážně otevřel tlamu a vzal si udidlo. Sue mi ještě pomohla přetáhnout nátylník přes uši a zapnout řemínky – nánosník na dva prsty a podhrdelník na šířku pěsti. "Skvěle, zbývá sedlo" usmála se Sue. Nejdřív mi podala béžovou dečku s bílým a hnědým lemem, kterou jsem urovnala koni na hřbětě, a poté přes ni Sue lehce přehodila sedlo. Zkušenými pohyby mi ukázala, jak ho porovnat, aby koně nikde netlačilo. Nakonec jsme zapnuly podbřižník na první a třetí řemen, a pořádně ho dotáhly. "Super, první část máme za sebou, tak můžeme vyrazit do haly," řekla Sue a odvázala Meteora. Cestou do haly, kde jsem měla už za malou chvíli konečně poprvé jezdit, jsme procházely kolem velkých výběhů s pasoucími se koňmi a kolem dokonale upravených okrasných keřů. Připadala jsem se jako v podádce, jakoby to snad ani nebylo skutečné, jakobych se naráz ocitla v jiném světě. Když jsme přišli do haly, Sue mi oznámila, že Meteora před ježděním ještě trochu vylonžuje, aby se zahřál a rozhýbal svaly. Zatím jsem si sedla na lavičku u vstupu do haly a pozorovala ji. Připnula lonž na uzdečku a vyslala Meteora na kruh. Pár minut chodil v kroku, pak Sue pozvedla lonžovací bič a dala současně i hlasovou pobídku do klusu. Tempo koně se zrychlilo. Za nedlouho Sue pobídla koně do cvalu. Bylo krásné sledovat tu krásu a vidět svaly, které se koni rýsovaly pod kůží. Kůň se ladně pohyboval vpřed. Občas mi připadalo, že se snad ani kopyty nedotýká země, že jenom létá. Z venkovního výběhu jsem najednou uslyšela ostré zařehtání. Meteor pozvedl hlavu, rozšíšil nozdry a zaržál odpověď. Škoda, že tomu nemůžu rozumět, pomyslela jsem si. Sue ještě Meteora vylonžovala na druhou ruku a pak mě konečně zavolala. Stáhla mi třmeny a pomohla mi upravit jejich délku – musela jsem si stoupnou k sedlu, natáhnout ruku, položit pěst na třmenové zápinky a podle délky paže se poznala i délka třmenů. Když bylo všechno připraveno, vyškrábala jsem se do sedla. Ještě jsme dotáhly podbřišník, aby sedlo pevně drželo a nezpůsobilo koni otlaky. Instinktivně jsem hned zasunula nohy do třmenů, ale Sue se jen zasmála a řekla, že ty zatím potřebovat nebudu. "Nejdřív si musíš zkusit jet bez třmenů, aby sis zvykla na pohyb koně a přizpůsobila se mu" Kývla jsem, jako že rozumím a nohy ze třmenů zase vyndala. Když jsem obešla pár koleček, začla mi Sue dávat povely a různé cviky. Nejdřív vrtulka – musela jsem upažit ruce a otáčet trupem do stran, přitom se ale pořád dívat před sebe. Jako další jsem se musela sklonit na bok a dotknou se špičky boty. Párkrát jsem se nebezpečně nahnula na stranu, ale naštěstí se mi to povedlo vždycky vyvážit, takže jsem nespadla. "No vidíš, jak ti to jde," pochválila mě Sue, "můžeme přejít k trošku náročnějšímu cviku. Tvým úkolem bude otáčet se dokola jako mlýnek – nejdřív budeš sedět na koní normálně, potom přehodíš jednu nohu přes krk, takže budeš sedět na boku, a tak pořád dál, dokud nebudeš zase sedět zpátky na svém místě, chápeš?" "Možná" usmála jsem se. Zkusila jsem tedy přehodit jednu nou přes krk...povedlo se. Teď jsem seděla bokem a dívala se na Sue. "Super, teď přehoď druhou nohu tak, aby sis sedla jakoby naopak, zády ke krku" radila Sue. Udělala jsem co mi řekla. Bylo vtipné sedět na koni a přitom nevidět, kam jedu, a dívat se jen na jeho ocas. Postup jsem ještě dvakrát zopakovala, než jsem zase bezpečně seděla v základním sedu. "Jde ti to skvěle, chceš zkusit klus?" zeptala se Sue. "Proč ne?" odpověděla jsem natěšeně. "Tak dobře. Připrav se na to, že to bude trochu víc drncat, ale když se přizpůsobíš pohybu, bude to pohodlné. Dovolím ti třmeny, protože je to s nimi o něco lehčí, a budeš mít aspoň nějakou oporu." Snažila jsem se nahmatat třmeny noho, ale nepovedlo se, takže jsem si pomohla rukama. Zasunula jsem nohy do třmenů a prošlápla paty, jak mi Sue radila. "Klus!" zazněl povel trenérky. Meteor zrychlil, a já najednou začala poskakovat na hřbetě jako pytel brambor. "Nic si z toho nedělej, to se stane každému, když poprvé kluše. Můsíš najít rytmus. Budu ti říkat raz, dva, raz, dva a pokaždé, když řeknu dva, tak se zvedneš ze sedla. Když zase řeknu raz, sedneš si zpátky. Pochopila?" "Ehm" zamručela jsem na souhlas. Sue začla počítat: Raz, dva, raz, dva, raz, dva.... Po chvíli už se mi podařilo najít ten správný rytmus. "Dobře, ještě to zkusíme na druhou ruku" prohlásila Sue. Přepnula lonž a Meteora vyslala opačným směrem. "Teď si zkusíš Meteora rozklusat sama. K tomu ti pomůžou holeně. Když chceš, aby kůň naklusal, musíš jemně stisknout obě holeně a držet je stisknuté, dokud kůň nenakluše. Můžeš si taky pomoct třeba zamlaskáním". Udělala jsem všechno, co mi Sue řekla, ale nic se nestalo. Jakto? "Musíš nohy zmáčknout silněji, aby tě kůň pořádně cítil. Zkus to ještě jednou", vybídla mě. Znovu jsem stiskla holeně, tentokrát důrazněji, a ejhle! Ono to jde! Zase mi chvíli trvalo, než jsem našla ten správný rytmus, ale potom už se mi jakž takž dařilo pravidelně vysedávat. "Tak, pro dnešek by to stačilo", rozhodla Sue. Ještě ho vykrokujeme, aby nezůstal zpocený a nenachladil se." Mezitím, co jsme chodily s Meteorem kolečka v jízdárně, aby uschnul, do haly vešla jezdkyně s nádherným plavým koněm. Měla pěkně upravený úbor, fialovou flanelovou košili a oba působili ohromě elegantně. I to, s jakou ladností se vyšvihla do sedla. Začala zahřívat a ohýbat koně, potom se dala do klusu. Páni, kéž bych taky takhle někdy uměla jezdit, pomyslela jsem si. Zdálo se, že kůň pod jejím vedením skoro tancuje. Jakoby jí četl myšlenky a dělal přesně to, o co ho požádala. Zpátky do reality mě vrátil Suein hlas. Zaslechla jsem jenom útržky věty: "..stáje...sundáme...zpátky...zařídit". Pochopila jsem, že už je Meteor vykrokovaný a zavedla jsem ho zpátky k úvazišti. Sundaly jsme se Sue sedlo, chrániče i uzdečku. Zatímco jsem se pustila do hřebelcování už uschlého potu a vybírání kopyt, Sue šla umýt udidlo, aby na něm nezůstaly zaschlé sliny a taky uklidila sedlo zpět na stojan a dala uschnout dečku na sušák. Když jsem dokončovala čištění posledního kopyta, Sue se odkudsi objevila s mrkví v ruce. "Na, odměň Meteora za to, jak dnes pěkně poslouchal." Vzala jsem si od ní mrkev a na rozevřěné dlani ji nabídla Metovi. Než by člověk řekl "kůň", mrkev byla pryč, a bylo slyšet jen Meteorovo spokojené křoupání. "Tak pojď, ty labužníku," zasmála jsem se a odvedla ho zpět do výběhu. Jen co jsem mu sundala ohlávku, radostně poskočil a cvalem se řítil k ostatním koním. Vrátila jsem se zpět k Sue a pomohla jí uklidit zbývající věci do sedlovny, pěkně na své místo. "Dnes ti to opravdu šlo, těším se na další hodinu", prohlásila Sue, "teď už ale musím jet ještě něco zařídit ohledně krmení, tak zatím ahoj!" "Ahoj, a moc ti děkuju za dnešek, konečně jsem seděla na koni a bylo to naprosto úžasné!" rozplývala jsem se. Sue se usmála: "za málo". Otočila se ke svému autu, nasedla, nastartovala a pomalu vycouvala po příjezdové cestě. V bráně mi ještě naposledy zamávala, pak zahnula za roh a odjela pryč. Podívala jsem se na hodinky. Za 20 minut mi jede autobus!! Rychle jsem si sbalila všechny své věci, ani jsem se nepřevlékla a pospíchalana zastávku.
melanie: Susan ma nechala samú v šatni. Vlasy som si ešte v aute zaplietla do copu, aby mi nezavadzali, takže teraz som si len prezliekla džíny, prezula topánky a nasadila chapsy. Susan ma trpezlivo čakala pred dverami. Ako prvé sme išli do sedlovne. Tam som zobrala ohlávku, ktorú mi Susan ukázala a ešte som chmatla z rohu vazák s panic karabínou. Nasledovala som trénerku dozadu, do zadnej časti celého areálu. Na chvíľu som zostala paralyzovaná. Predomnov sa prestierali výbehy všetkých možných tvarov, veľkostí. V rôznych výbehoch bol rôzny počet koní. Boli tu hnedáci, vraníci, kobyly, žrebci. Bolo to tu ako raj na zemi. Môj osobný raj. „Dnes zoberieme na tvoju skúšku Sezama, to je tamten hnedák,“ ukázala Susan prstom na celkom pekného valacha v jednom z výbehov. Všimla som si na jeho hlave malú hviezdu. Pomaly som prešla k ohrade, akoby som sa bála, že keď urobím niečo zle, všetko zmizne. Potichu, no aj tak melodicky som zapískala a otvorila dvierka ohrady. Kone otočili hlavu ku mne, no potom sa ďalej pásli. Pomaly som prechádzala okolo koní a všetky okolo seba pozorovala. Čakala som, či náhodou po mne nevystrelí nejaký zadok alebo sa dva kone náhodou nepohodnú. Hnedák v tieni zdvihol hlavu, keď som k nemu prišla. „Ahoj, Sézam!“ pozdravila som potichu a zohla sa. Chytila som valacha pod lícami a zdvihla mu hlavu. Bola som prekvapená, že nechal trávu tak. Chytila som ohlávku do rúk, rozopla ju a prevliekla žrebcovi nánosník na nos. Potom som svižne pretiahla nátylník cez uši a popravila ho. Zatvorila som karabínu na boku ohlávky a pripla o ňu vazák. „Pašák,“ usmiala som sa a pohladila žrebca po krku. „No poď, ideme!“ Jemne som potiahla za vazák a doviedla valacha k bráne. Otvorila som ju, vyviedla Sezama von a zatvorila za nami ohradu, aby kone neutiekli. Prišla som s valachom k Susan. „Tak fajn, koňa už máme. Teraz ho vyčisti a nastroj,“ dostala som vľúdny rozkaz. Prikývla som a pomaly, nenáhlivo som žrebca zaviedla do budovy stajní. Tam som ho priviazala o uväzovisko. „Kde nájdem sedlovňu, prosím?“ spýtala som sa. Bolo to tu veľké a ja som sa popravde stratila. Susan sa usmiala a zaviedla ma do sedlovne. Zobrala som si čistenie a so Susan som išla naspäť. Položila som si debničku k valachovi, ale tak aby na ňu nedosiahol. Zobrala som žbilko a rýchlo ním prebehla po konskej srsti. Nemusela som však žbilkom veľmi tlačiť, Sezam bol relatívne čistý. Ako ďalšie som si zobrala tvrdú kefu a vyčesala starú srsť. Posledné, čo sa týkalo srsti som si zobrala mäkkú kefu, ktorou som Sezamovi očistila telo od prachu. Zatiaľ to išlo fajn, z času na čas som chodila do JK. Oprela som sa žrebcovi o plece, prešla mu rukou po nohe. Krásne mi ju podal a ja som mu opatrne vyškrabala kopyto. Susan stála pri mne bez slova, no teraz sa ozvala. „Tam si nechala ešte kamienok,“ upozornila ma. Ešte raz som prešla očami po kopyte, až som kameň našla. Vyškrabala som ho a prešla k zadnej nohe. Nakoniec som mu vyčistila všetko štyri nohy a všetko, čo som použila som odpratala do krabice. Susan ma znovu odviedla do sedlovne a ja som sa začala cítiť ako malé dieťatko. „Zober tamtú sadu!“ Pozrela som sa kam Susan ukazuje. Prikývla som, zobrala sedlo, uzdu. Chrániče na nohy, podsedlovku a lonž zobrala Susan. Pri Sezamovi som to všetko zložila a začala som. Ako prvé som mu dala dolu ohlávku, rýchlo nasadila uzdu a znovu ho uviazala. Najskôr som od nervozity nevedela, ako zapnúť nánosník, no s menšou pomocou Susan sa mi to podarilo. Otvorene som sa jej spýtala, ako silno mám zapnúť podrhdelník a lícnice. Týmto som si nebola istá. Potom som zobrala podsedlovku a položila ju valachovi na kohútik. Nechala som ju skĺznuť dolu, kde zostala. Tak som našla správne miesto. So Susaninou pomocou som sedlo položila žrebcovi na chrbát. „Máš ho príliš vzadu,“ upozornila ma Susan. Prikývla som a posunula sedlo trošku dopredu. „Je to už správne?“ Odpoveďou mi bolo prikývnutie. Obišla som Sezama a zobrala spod jeho brucha podbrušník. Zapla som ho o sedlo a narovnala barana. Potom som zo zeme zobrala chrániče. Pozrela som si, ktorý je pravý a ľavý, ktorý je predný a ktorý zadný. „Ako sa to nasadzuje? Ešte som to nerobila,“ priznala som sa otvorene. Susan si ku mne kľakla a ukázala mi jednu stranu. Druhú som s jej pomocou urobila sama. „Nemusíš sa báť, môžeš to ešte pritiahnuť,“ Prikývla som a ešte raz upevnila zadný chránič. Susan si ma privolala k sebe, aby som videla, ako zapína lonž. Takéto veci som v JK nevidela. A nemala som k nim výklad. Spolu so Susan som odviedla Sezama do haly. Obe sme usúdili, že to bude najlepšie vzhľadom na to, že z haly mi nemôže Sezam zdrhnúť. Po ceste si Susan zobrala lonžovací bič a prevzala odomňa Sezama. Zatiaľ som si sadla na tribúnu. Pocítila som, že lavica podomnou je dobre ohobľovaná, nič ma netlačilo. Susan jemne zacmukala a natočila sa. Sezam v kroku natiahol hlavu a začal chodiť okolo Susan. Všímala som si hlavne Susan a to, čo robí. Znovu sa halou rozľahlo cmuknutie, no Sezam išiel stále v kroku. Tu Susan použila bič, no stačilo, aby s ním pohla. Sezam okamžite naklusal, pričom miestami prebehával pásmi svetla, ktoré išlo z okien. Vtedy sa mu srsť nádherne leskla a ja som videla, ktoré svaly na jeho tele pracujú. Nakoniec ho Susan vycválala a zastavila. Zmenila strany a precvičila ho vo všetkých chodoch. „No poď!“ kývla na mňa trénerka. Postavila som sa a zišla k nim. „Nasadni z ľava,“ dostala som inštrukciu. Strčila som nohu do strmeňa a vyšvihla sa do sedla. Dosadla som trochu tvrdšie ako som chcela, za čo som dostala nechápavý pohľad zo strany koňa. „Fajn, daj holeň,“ Bez prikývnutia som ťukla do konských slabín. Sezam prešiel do kroku a ja som si začala opravovať sed. Prešľapla som viac päty a viac zovrela sedlo nohami. „Správne. Je veľmi dôležité nájsť chyby sama,“ počula som trénerku. Zahryzla som si do líca a čakala na ďalší pokyn. „Strmene von!“ zavelila Susan. Vytiahla som nohy zo strmeňov a nechala ich tak. „Tie strmene prehoď pomaly cez jeho kohútik na kríž,“ dostala som radu. Zohla som sa a oba strmene som prehodila cez kohútik. „Tak, znovu si nájdi strmene a nakluš!“ Dala som nohy do strmeňov a znovu ťukla do slabín. Sezam zrýchlil, no po druhej holeni naklusal. „Ľahký klus, vysadaj,“ Prikývla som a začala rytmicky vysadať. „Na ktorú nohu vysadávaš?“ spýtala sa ma Susan. Pozrela som dolu, na lopatky koňa. „Na vnútornú,“ odpovedala som s istotou. „Fajn, tak si presadni,“ Znovu som prikývla a zostala o jednu dobu viac sedieť. V duchu som si počítala rytmus, aby som z neho nevysadla. „Pracovný klus!“ Zaznelo jasne v jazdiarni. Zasadla som, ale stále ma vyhadzovalo. Bol to skôr boj s tým, aby som zostala v sedle. „Dobre, spomaľ,“ Pritiahla som uzdu a Sezam spomalil do kroku. „Pracovný klus bez strmeňov!“ Pri tejto vete som chytila trochu paniku. Nikdy som to nerobila bez strmeňov. Zhlboka som sa nadýchla a vystrčila nohy zo strmeňov. Dala som holeň a držala sa pevne, no skákala som na konskom chrbte. „Ľahký klus!“ zavelila Susan, no ja som sa nedokázala zodvihnúť. „Nevadí, to sa docvičí,“ okomentovala ma Susan. „Už si cválala?“ Spýtala sa ma. „Áno, asi dvakrát,“ odpovedala som. „Spomaľ do kroku, daj si strmene a poď do cvalu,“ dostala som rozkaz. Potiahnutím oťaží som Sezama spomalila do kroku, kde som si dala strmene. Dala som mu holeň a naklusala, zostala som sedieť a rozdelila holeň. Vnútornú som posunula trochu pred podbrušník, vonkajšiu som položila trošku za podbrušník. Sezam nacválal a ja som sa pevne držala kolenami. Snažila som sa nevisieť na oťaži, tá bola pre mňa posvätná. O to ťažšie sa mi držalo v sedle. „Keď potrebuješ, chyť sa prednej rázsochy,“ poradila mi Susan. Tak som aj urobila. „Zastaviť!“ znel pokyn. Postupne som prešla do klusu a kroku, až do stoja. Tam Susan zmenila strany a znovu mi prikázala krok. Dala som Sezamovi holeň a znovu sme prešli do kroku. „Chceš skúsiť trošku gymastiky?“ spýtala sa ma po nejakej dobe Susan. Prikývla som, na čo som dostala pokyn: „Zohni sa k strmeňu, ale na kríž. Čiže pravou rukou k ľavému,“. Vykonala som tak, ako povedala. Neskôr som sa naťahovala v kluse, naťahovala som sa k ušiam, líhala si na zadok a podobné veci. Nakoniec som dostala pokyn, aby som zastavila. „Chodila si už sama?“ Spýtala sa ma Susan. „Áno,“ dala som jej súhlasnú odpoveď. „Tak ho vykrokuj,“ bola rýchlo odpoveď. Prikývla som a počkala, kým ma Susan pustí z lonže. Dala som valachovi holeň a dlhú oťaž. Pomalým, ťahavým krokom som chodila okolo jazdiarne. Občas som upravila trasu, občas som dala holeň aby sme nezastavili. Po asi desiatich minútach som dostala povel zosadnúť a znovu uviazať o uväzovisko. Uviazala som Sezama v stajni a dala mu dolu uzdu. Natiahla som mu na hlavu ohlávku a uviazala ho. So Susan sme ho odsedlali, dali mu dolu chrániče a odniesli to do sedlovne. Zobrala som si po ceste aj čistenie, no Susan ma vrátila s tým, že si mám brať iba kopyťák a polkruhovú stierku na pot. Pokrčila som plecami, no zobrala som to. „Už si umývala koňa?“ spýtala sa moja trénerka s iskrou v očiach. „Ešte nie,“ pokrútila som záporne hlavou. „Tak sa to naučíš,“ usmiala sa Susan a zobrala Sezama do myčáku. Nasledovala som ju. „Postav sa tu, ku mne,“ vyzvala ma Susan. „Nastav mi prosím vlažnú vodu,“ požiadala ma Susan. „Môže byť?“ spýtala som sa po chvíli od pustenia vody. „Je to okej,“ ozvala sa Susan. „Teraz pozri. Namieriš prúd vody na nohy a potom pomaly choď hore. Budem ti regulovať prúd vody,“ ponúkla sa Susan. Prikývla som a zobrala hadicu do ruky. „Ešte počkaj. Zbehnem pre kýbel s vodou, aby sa mohol Sezam napiť,“ Vyšla Susan z myčáku. „No čo, budeme si rozumieť? Čo myslíš, zoberú ma? Páčilo sa ti, ako som jazdila?“ vybalila som na valacha otázky. Počula som tichý smiech spoza mňa. Sklonila som hlavu, no o chvíľku som pozerala na to, ako Susan sprchuje Sezama od nôh až k chrbtu. Popritom som počúvala jej výklad o tom, ako mám koňa sprchovať. „Teraz stiahni tú vodu tým oblúkom,“ dostala som radu. Urobila som tak a vystierkovala prebytočnú vodu zo srsti. „Už ho len odvedieme na pastvu ku kamarátom, dobre?“ usmiala sa na mňa Susan. Zobrala som si do ruky vazák a vyviedla Sezama von z myčáku. Susan ma odprevadila k pastvinám, kde som Sezama zaviedla. V strede pastviny som valacha pustila. Zvliekla som mu ohlávku a odopla vazák. Otvorila som bráničku, prešla a zavrela za sebou. „Tak, to by bolo nadnes všetko. Príde ti domov list o rozhodnutí,“ povedala Susan. „Daj, zoberiem si ohlávku aj vazák. Dokážeš nájsť šatňu? Potom ťa odprevadím.“ Prikývla som a išla sama do šatne. Tam som sa prezliekla do normálneho, civilného oblečenia. Vlasy som si rozpustila, helmu som nechala na lavičke. Vyšla som vonku, kde už bola Susan. „Ďakujem za peknú jazdu,“ poďakovala som. „Nie je za čo. Dúfam, že ťa prijmú,“ usmiala sa na mňa vľúdne trénerka. „Tam už ide mama, dovidenia,“ Zamávala som jej a nasadla ku mamke. „No čo, aký si mala deň?“ Ja som už ani neodpovedala. Oprela som si hlavu o okno a pomaly začala zaspávať. Bol to únavný deň, no aj som sa toho veľa naučila. Dúfala som, že ma prijmú.
bloodye - záskok za nioru: Že bychom na Florestě přivítali další "cizinku" ? Opět pěkný, neodfláknutý textík, tak se mu jdeme podívat na zoubek.
První připomínku mám k Sezamovi, který už není hřebcem nýbrž valachem. Asi jsi si nevšimla, ale pozor na to. Dále tu mám věc co jsem připomínala dvěma tvým předchůdkyním - na úvázku se kůň nejprve sedlá a dávají se mu chrániče, uzdečka jde na konec. Když koně nauzdíš tak za udidlo ho už němůžeš přivázat, musela bys přes uzdečku přetahovat ohlávku a na ní koně uvázat, což je torchu zbytečné.. Taky si jde sehnat někoho k ruce, ale občas se nikdo v tvé blízkosti nenechází a je nepohodlné hlídat pořád koně, aby někam neodcesoval a taky aby nesklouzly otěže... Při jízdě bych se pak vyvarovala onoho "som ťukla do konských slabín". Při pobídce neťukáš do slabin, ale do břicha. Slabinám se vyhýbáš, ty jsou jinde. Trošku mě rozhodilo to hledání chyb sama, samozřejmě musíš přemýšlet co a jak děláš a co je asi špatně, ale některých chyb si sama nemáš šanci všimnout, a jako začátečník rozhodně ne... Jako začátečník pak taky nevysedáváš bez třmenů, je to psané v textu nahoře k příjmačkám. Začátečník bez třmenů trénuje především pracovní klus a s třmeny pak lehký, bez třmenů je to zatím moc složité, ta opora tam je potřeba. Taky mi chybí provedení té zádrže. Z textu sice vyplývá žes zatáhla za otěž, ale v praxi to znamená žes vzala koně jen za hubu. Pěkně ztuhnout v kříži, váhu lehce dozadu, zatlačit kolena do opěrek a přitom otěž lehce přitáhnout - jedná se spíš o pohyb zápěstím než že přitáhneš celou ruku o několik čísel vzad. Taky se mi trošku začíná zdát, žes pořádně nečetla zadání. Na příjmačkách rozhodně necváláš. Jen krok a klus. Začátečník při první hodině cválat nemůže a i když na Florestu přicházíš již jako jezdec co má nějaké zkušenosti, tak se musíš držet zadání textu. Chválím opět za použití gymnastiky při jízdě, pěkné zajímavé... Při odužďování jsi pak použila termín "uzda", což je špatně. Používáme uzdečku /rozdíl mezi uzdou a uzdečkou je v tom, že uzda je uždění do vyšších drezurních soutěží - dvě udidla, dvoje otěže, dvoje lícnice zatímco klasická úzdečka má jedno udidlo, jedny otěže, jedny lícnice a je klasickým užděním pro přiježdění, skokové soutěže atp./
Je vidět že máš zkušenosti a čerpáš z nich. Určitě si myslím že jsi na dobré cestě, teď to chce už jen studovat a zlepšovat se.
melanie: Ďakujem, my uväzovisko nemáme, takže to bol skôr len tip. A rozdeliť uzdu a zdečku som fakt nevedela, ďakujem za rady!
gabrielle: A je to tady je sobota dopoledne a mě čeká moje velká zkouška, přijímací zkoušky do jezdecké akademie Floresta. Převlékla jsem se do krásného klubového jezdeckého oblečení, černé rajtky s růžovým sedem a s malými tmavými puntíky, růžové jezdecké tričko, krásnou černošedou mikynu s růžovým proužkem, potom jsem si nasadila krásnou blyštivou vestu a nakonec jezdecké boty a chapsy. "Páni, to je úžasný..“ Žasla jsem nad úžasným jezdeckým kompletem když jsem na sebe koukala do zrcadla. "Už jsi připravená? Můžeme vyrazit?" Vylekala mě Sue která rozrazila dveře a následně se začala smát tomu jak jsem se lekla. "Sluší Ti to nebooj, pojď!" Usmála se a popohnala mě, popadla jsem helmu a vyrazila s úsměvem a nadšením za ní. Tady vlevo a potom znovu vlevo, naváděla mě, mezitím co jsme procházely okolo boxů s těmi krásnými, vznešenými zvířaty, žasnu, mám co dělat abych udržela zavřenou pusu a normální výraz. "Tady to je, box číslo 24. Sezam. Hodný, přátelský, aktivní valášek, na tom dnes pojedeš." řekla Sue a podívala se znovu na mě. "Páááááni, ten je dokonalej." nezmohla jsem se na nic jiného, krása a sympatie tohoto valáška mě naprosto ochromily. Mezitím co jsem pozorovala to úžasné stvoření, došla Sue pro věci do sedlovny. Přinesla ohlávku s vodítkem a čištění.“Tak, tady máš, začneme s čištěním.“ Řekla a podala mi první kartáč, otevřela dveře do boxu a vstoupila dovnitř. „Pojď.“ Řekla abych ji následovala do boxu, abychom mohly začít s čištěním, a tak jsem šla, trochu nejistě, přece jenom, je to veliké, silné a statné zvíře a nevím co od něho mohu čekat, ale vím že Sue mohu věřit, určitě tu přeci vědí, jací koně se hodí pro nováčky. Sezam vypadal opravdu klidně, vlídně a přátelsky, tak jsem se postupně začala uklidňovat i já, otočil se na mě a podíval se na mě, znovu jsem trochu znejistila, ale při pohledu do jeho klidných, vlídných očí mě ujistil, že je vše v pořádku. Pohladila jsem ho po krku a prsty mu prohrábla hřívu, má tak krásně hebkou srst, a ta hříva, vypadá snad zdravěji a lépe než ta moje, usmála jsem se při té myšlence, protože to tak opravdu vypadalo. Sue mě chvíli pozorovala a nechala mě abych se se Sezamem trochu seznámila a nebyla nervózní, když viděla že jsem se více uvolnila, pokračovala v instrukcích. „To je hřbílko, odstraňuje se s ním hrubší špína, zaschlé bahno a tak podobně, je hlavně na hřbet, boky a záď, případně ještě opatrně na krk, ale citlivější místa jako nohy a břicho se čistí jinými kartáči, které jsou jemnější.“ Dodala informace a zkoumavým pohledem na mě hleděla a čekala jak zareaguji. „Čistí se krouživými pohyby, můžeš začít.“ Dodala s úsměvem a pozorovala mě, já přikývla, pořádně uchopila hřbílko a začala Sezama čistit. Poslední dny počasí nebylo nejlepší, a někdo se tu zřejmě rád válí, tak jsem měla celkem co dělat, ale co, alespoň se to pořádně naučím. Začala jsem krouživými pohyby na krku, kousky zaschlých nečistot padaly na zem, spoustu prachu se začalo vznášet ve vzduchu a padalo mi přímo do obličeje. Už se z pod nečistot začala drát jeho krásná kaštanová, lesklá srst. S čištěním jsem postupně přecházela k hřbetu a boku a nakonec zádi. „Super, dobrá práce, teď přejdi k druhé straně.“ Pobídla mě Sue, tak jsem přešla. „Pozor, Sezam je sice hodný a klidný kůň, nikdy ale koně neobcházej takhle blízko kolem zadku, nikdy totiž nevíš co se může stát, mohl by Tě totiž kopnout! To samé platí o různém podlézání pod břichem a podobně, musíš si dávat veliký pozor, nikdy totiž nevíš, co se koni honí hlavou.“ Začala trochu podrážděně, bylo vidět že se celkem lekla. „Dobře, omlouvám se, už si budu dávat pozor, úplně jsem na to zapomněla.“ Omluvila jsem se a začala jsem v čištění druhé strany koně, uff, to je práce. „Ty jsi hodný kluk, viiď.“ Chválila jsem Sezama během čištění a hladila ho, očividně se mu to líbilo. Dýchal tak klidně a pomalu, jako by se utlumilo vše kolem mě, vnímala jsem jenom Sezama, koukala jsem, jak se při každém jeho nádechu a výdechu pomalu zvětšují a zmenšují nozdry. To je něco tak krásného, pomyslela jsem si. „Gábi? Pročpak jsi přestala?“ Udiveně se mě zeptala Sue a vytrhla mě ze snění. „Ježiš, omlouvám se, nějak jsem se do Sezama zakoukala, je dokonalej!“ Vyjekla jsem a s nadšením jsem začala dál čištit, o něco rychleji, protože jsem se už nemohla dočkat až si na něj poprvé sednu. Když jsem ho dočistila hřbílkem, podala mi Sue jiný kartáč. „Super, na, tady máš jemný kartáč, tím dočisti nohy a břicho, a znovu přečisti vše ostatní od dodatečného prachu.“ Řekla mi, a tak jsem také udělala. S myšlenkami na nedaleké jízdárně, na kterou se už brzy vypravíme, jsem s nadšením čistila Sezama, až do naprosté čistoty. „Bezva, to by stačilo, už se krásně leskne. Nakonec mu rozčeš hřívu a ocas, ale opatrně.“ Řekla a podala mi hřeben. Přistoupila jsem mu ke krku a začala opatrně rozčesávat tu krásnou tmavou hřívu, Sezam klidně stál, až sem si říkala, jestli je v pořádku, může být kůň až natolik klidný? Ale jen co mi ta myšlenka proběhla hlavou, Sezam se na mě otočil a začal se o mě drbat. „Heej, Sezyy, co to dělááš?“ Vyjekla jsem. „To ne, to mu nesmíš dovolit, jinak to bude dělat pořád, odstrč ho, buď rázná.“ Řekla mi Sue, a tak jsem ho odstrčila. Hříva byla rozčesaná a tak jsem přestoupila k ocasu. „Nikdy nestůj za koněm, ocas si vždy chytni do rukou a stůj vedle koně.“ Informovala mě Sue, vzala jsem to na vědomí, ocasní žíně jsem si vzala do rukou , stoupla si vedle zádě koně a začala opatrně rozčesávat. Když už byl rozčesaný i ocas, podala mi Sue kopytní háček. „Bezva, nakonec vyčistíme kopyta. Takhle, koukej. Stoupni si vedle Sezamovi přední nohy, čelem proti němu, sehni se a jemně mu na nohu poklepej, on Ti ji sám zvedne, a pokud ne, trochu mu pomoz.“ Řekla mi a přitom mi to názorně ukazovala, Sezam nohu ochotně zvednul, Sue ho pochválila a nohu mu znovu položila. „Tak, teď ty.“ Vybídla mě k práci. Stoupla jsem si tedy jako Sue vedle Sezama, sehla se jemně mu poklepala na nohu, Sezam slevil na váze na danou nohu a nohu trochu zvedl, já už si ji vzala a začala čistit, Sue přihlížela aby mě mohla případně opravit. „Bezva, ze všech tědlech rýh musíš opatrně vyčistit kamínky a vše ostatní, dělej to ale opatrně.“ Řekla mi a já se tím řídila, háčkem jsem odstranila ze všech rýh kamínky a vše ostatní, dělala jsem to opatrně a citlivě, když už tam nebyl žádný kamínek, kopyťák jsem otočila a druhou stranou s kartáčkem kopyto úplně dočistila, potom jsem Sezamovi nohu opatrně položila, pohladila jsem ho jako pochvalu že mi nohu hezky zvednul. „Bezva, teď zadní noha, postup je stejný, jenom si dávej větší pozor, někteří koně totiž zadními nohami často cukají, nebo dokonce kopou. To ale u Sezama nehrozí, neboj se.“ Řekla Sue, to mě trochu znervóznilo, protože přeci jen, co kdyby. Přistoupila jsem tedy k zadní noze a opět jemně poklepala, Sezam nohu nadzvednul a já si ji chytla a začala čistit kopyťákem. „Vida, už mi to docela jde!“ Pomyslela jsem si. Druhá zadní noha probíhala stejně, bez problémů, Sezam je opravdové zlatíčko! Nakonec jsem ještě vyčistila poslední přední nohu a šlo se na věc. Teď to začne, sedlání a uždění, přičemž se mne začaly zmocňovat nervy a panika. „Bezva, přejdeme tedy k sedlání a uždění. Nejdříve ale koni nasadíme ohlávku a vyvedeme ho ven k uvazišti. Tu máš.“ Řekla a podala mi ohlávku s vodítkem. „Stoupni si vedle něho, tuhle část ohlávky si dej do pravé ruky a tuhle do levé, tohle dej za uši a tohle na nos.“ Řekla Sue s klidným hlasem, tak jsem si ohlávku vzala do rukou jak řekla a nasadila ji Sezamovi na hlavu z postoje vedle něho, který mi předtím ukazovala. Vše proběhlo bez problémů a klidně. „Bezva, nakonec ohlávku zapni.“ Řekla Susan a podala mi vodítko. „Připni ho a vyveď Sezama támhle ven k uvazišti u fontánky, vidíš ho? Je tam někde poblíž Niora, tak se neboj že by jsi tam byla úplně sama se Sezamem. Hned za Tebou přijdu s postrojem.“ Oznámila mi a poté co jsem pevně uchopila vodítko se dala na odchod směrem pro věci. „Jo a, koník se vodí po levé straně, vodítko měj jemně povolené ale ne moc, konec vodítka drž v druhé ruce, nic nesmí plandat po zemi, a v žádném případě nesmíš chodit moc daleko před koněm nebo naopak za ním, měla by jsi s ním udržovat krok a jít asi tak vedle jeho předních nohou.“ Dodala ještě na půli cesty do sedlovny. Šla jsem tedy se Sezamem na místo které mi ukázala a počkala tam na ni, po cestě jsem si dávala pozor abych šla pořádně vedle Sezama, a hlavně po levé straně, nebudu přeci hned na začátku dělat chyby v takových maličkostech. „Taaak, jsem tuu.“ Oddychla si Sue a přehodila sedlo s dečkou a uzdečkou navrchu přes uvaziště. Pohled na postroj mě značně znervóznil, co když si to nebudu vůbec pamatovat? Všechny ty pásky, řemínky, co kam patří.. Přemýšlela jsem a do břicha se mi vehnal nepříjemný pocit, to se mi stává pokaždé když začnu mít z něčeho stres. „Koně nejdříve sedláme, a až poté uzdíme, při sedlání Ti koník totiž nesmí nikam odkráčet že, no a s udidlem v hubě by se určitě nemohl přivázat k uvazišti. Koukej, naučím Tě bezpečnostní uzel, je to jednoduchý uzel, který se ale v případě potřeby, kdyby se kůň třeba vylekal a začal cukat, může ihned uvolnit jedním Tvým škubnutím na druhém konci, ale na straně která drží koně uzel drží pořád pevně.“ Vykládala mi Sue poté co mi z ruky vzala Sezamovo vodítko a začala předvádět jak se dělá bezpečnostní uzel. „Bože, to si nebudu pamatovat.“ Povzdychla jsem si jako uzlíček plný nervů. „Nebooj, časem se všechno naučíš, nikdo přeci nečeká že si všechny informace která do Tebe teď při prvním setkání hučím, budeš pamatovat. Buď v klidu Gábi.“ Uklidnila mě. „Dobře, děkuju.“ Odpověděla jsem ji s úsměvem a znovu si pořádně prohlédla ten zapeklitý uzel. „Tak jdeme sedlat.“ Zvolala a otočila se směrem k sedlu. „Tohle je sada postrojů pro koně v záskocích, koně, kteří nemají jezdce, pokud sem později budeš pravidelně docházet, budeš mít trochu jinou výbavu.“ Řekla pro informaci, při čemž sedlo zvedala ze dřeva u uvaziště. „Jé, co to dělám.“ Zasmála se a sedlo znovu položila. „Nemáme přeci dečku.“ Dodala a sáhla po dečce. Taková krásná, hnědá, lemovaná dečka, a to sedlo, uzdečka, wow.. Pomyslela jsem si při pohledu na výstroj, ale hned jsem zase začala bedlivě pozorovat Sue, aby mi něco neuniklo. „Dečka by měla začínat zhruba na kohoutku, vidíš, tady, to vyvýšené místo na hřbetě, před hřívou.“ Říkala a přitom to názorně ukazovala. „Ano, vidím.“ Kývla jsem a dál jsem ji pozorně sledovala. „Bezva, teď to sedlo.“ Řekla a vzala jej. „Aaaa, hoop.“ Rozpřáhla se a vyhodila ho Sezamovi na hřbet, obrazně samozřejmě. „Pojď sem na tuhle stranu, ukážu Ti, jak se zapíná podbřišník.“ Řekla rázně, hned jsem k ní přistoupila a začala ji znovu bedlivě sledovat. Vzala krásný, hnědý obřišník s beránkem a připnula třmeny ke třmenům na sedle, potom koně obešla a zapnula jej i na druhé straně. „Zatím jen lehce, aby sedlo nesjelo, pořádně ho dotáhneme potom před jízdou.“ Řekla a jemně utáhla podbřišák. „Teď třmeny, pojď sem, zkusíme délku třmenů. Chytni ho a dej si ho podél paže, třmen by jsi měla mít k ramenu, to je zhruba tak správná délka pro Tvou výšku.“ Řekla a podávala mi třmen, zkusila jsem si to a Sue podle toho třmenové řemeny trochu utáhla, nojo, nejsem holt žádná žirafa, s tím už jsem smířená. „Bezva, sedlo je kompletní, je na řadě uždění.“ Řekla a svůj pohled upřela na uzdečku položenou na uvazišti. „Sundej Sezamovi opatrně ohlávku. Ale vodítkem kolem jeho krku si ho stále přidržuj.“ Řekla a tak jsem také udělala. Poté co jsem mu ohlávku sundala k němu přistoupila Sue s uzdečkou. „Tak, pozorně se dívej.“ Řekla a chytila si části uzdečky do obou rukou. „Je to jednoduché, koukej, tohle je nátylník s čelenkou, čelenka má být před ušima, a nátylník za ušima, na týlu, logicky. Tohle je nánosník, to má být logicky na nose. Uzdečka se nandává stejně jako ohlávka, ale koni musíš zároveň dát udidlo do huby, není to nic složitého, koně jsou tady na to navyklí a udidlo si vezmou bez problémů, pokud zrovna někdo nemá svůj nevrlý den.“ Rozpovídala se Sue a přitom uzdečku názorně nandávala. „Udidlo si potom chytneš do dvou prstů a opatrně ho přiložíš k hubě koně, on už si ho vezme, koukej.“ Řekla zrovna když si ho Sezam vzal poslušně do huby a začal si ho tam rovnat, zřejmě. „Bezva, a teď už jenom utáhnout řemínky, tohle patří sem, a tohle sem, koukej… Tak, bezva, hotovo.“ Řekla s úsměvem, podívala se zpět na mě a chytila do rukou otěže hned potom, co Sezamovi ještě nandala chrániče na nohy. Já jsem sundala Sezamovi vodítko s krku a položila ho na uvaziště. „Mám to nechat tady?“ zeptala jsem se rozpačitě. „Ano, nech to tady, až se vrátíme, budeme to všechno zase potřebovat.“ Řekla s úsměvem a rozešla se směrem k hale s lonží a lonžovacím bičem v ruce. „Tak pojďte, sluší Vám to spolu.“ Pobídla nás se smíchem, a zároveň pochválila. „Děkujeme.“ Řekla jsem s úsměvem, ammm.. Kéž by zrovna tenhle krasavec byl jednou jenom můj! Zasnila jsem se a následovala Sue do kryté jízdárny. „Tak jsme tu.“ Řekla Sue a zavřela za námi bránu. „Tak, teď Sezamovi protáhneme nožky a potom ho rozhýbeme. Zatím bez Tebe v sedle, až bude rozhýbaný nasedneš, dobře?“ oznámila mi Sue. „Dobře.“ Odpověděla jsem ji s úsměvem stejně jako ona mi to s úsměvem říkala. „Tak, pojď se podívat. Protáhneme mu nožky.“ Řekla Sue, postavila se vedle Sezama, podobně jako kdyby mu chtěla čistit kopyta, poklepala mu na nohu stejně jako před čištěním a nohu mu opatrně chytla, nejdříve mu s ní pohybovala dozadu, směrem pod břicho, a poté ji začala opatrně protahovat dopředu, to už si stoupla před něho a opatrně táhla tak, jak to Sezamovi šlo. „Vidíš, je to takový strečink, opatrně táhneš tam, kam Tě pustí. Zopakovává se to dokud nohu celou nenatáhne zcela bez problémů. To samé se dělá u všech čtyřech nohou. U zadních se ale musí dávat opět o něco větší pozor.“ Řekla Sue a opatrně mu nohu položila a přestoupila k zadní. Zadní nohu mu také opatrně zvedla a nejdříve nohu protáhla směrem pod břicho a potom začala opatrně protahovat směrem dozadu. „Tak, teď to zkus Ty.“ Řekla mi klidně a s úsměvem Sue, přičemž mi ztuhla krev v těle. „Aamm.. A nekopne mě? Docela se bojím.“ Odpověděla jsem nervózně. „Nee, neboj, vždyť vidíš že je to zlatíčko.“ Řekla s milým úsměvem.“Dobře, zkusím to.“ Odpověděla jsem, protentokrát už klidněji. Přistoupila jsem tedy k druhé zadní noze Sezama, poklepala jsem na ni jako u čištění, on ji klidně nadzvedl a já ji začala protahovat, nejdříve směrem k břichu a potom směrem od těla, to jsem několikrát opakovala, dokud Sezam nohu nenatáhl co nejvíce a bez problémů, nohou vůbec necukal, moje obavy byly zbytečné, ostatně stejně jako většina ostatních, je to prostě zlatíčko. Potom jsem přestoupila k přední noze, to už bylo snažší. Nohu jsem opět protáhla směrem k břichu a potom zase směrem od těla, všechno proběhlo bez problémů. Postavila jsem se a Sezama pochválila. „Výborná práce, chválím!“ Pochválila mě Sue, radostně jsem se na ni usmála a poodstoupila od Sezama abych ji nechala prostor, protože po protažení nohou ho chtěla rozhýbat na lonži. „Tak, dám třmeny nahoru přes sedlo, aby se mu při běhání nedřely o boky, utáhnu podbřišák a dáme se do rozhýbání.“ Řekla Sue přičemž mu na závěr kontrolovala sílu dotažení a potom mu připla lonž. „Tak pojď Sezouši.“ Řekla vlídně a mlaskla. Sezam se poslušně rozešel svižným krokem a Sue mu uvolňovala lonž dokud nepoodešel dostatečně daleko. A bylo to tady. Naskytla se mi možnost znovu vidět tu krásnou, něžnou souhru mezi koněm a jeho pánem. Sue dávala Sezamovi tak jemné ale přitom jasné pokyny, a on je bez rozmyšlení plnil, a podle Susaniného úsměvu zřejmě více než dobře. Nejdříve jen krokem, potom u klusem, potom změny stran, cválání, zastavování a rozcházení, zkrátka pořádné rozhýbání. A bylo to tady, Susan Sezama zastavila a podívala se na mě. „Tak, dopni si helmu Gábi a pojď nasednout.“ Řekla a přitom kontrolovala dotažení podbřišníku a sundávala třmeny které bylo přehozené křížem přes sedlo. „Zvládneš to, nebo Ti mám pomoct?“ Zeptala se mě. „Zkusím to sama.“ Odpověděla jsem nervózně a zvedala nohu do třmenu. „Tak, jsi na levé straně, správně, na koně se nasedá z levé strany, pravou rukou se chytni přední rozsochy a levou rukou zadní rozsochy, a potom se vyhoupni do sedla, a opatrně při dosedu, jemně, žádnej skok.“ Řekla a pozorovala mě. Já jsem jenom kývla a udělala jak mi řekla, kupodivu jsem se do sedla vyhoupla bez nějaké větší námahy, je vidět že dřívější sportovní tréninky a maratony v reprezentaci za naše bývalé město kde jsme bydleli se na mě nějak podepsaly, a nejsem žádné slabé párátko, i když se na to občas chovám. „Bezva, začneme sedem, sedni si do nejhlubšího místa sedla. Vzpřim hlavu a koukej směrem dopředu, dejme tomu na místo kam chceš jet, tento pohled si udržuj celou jízdu, žádné koukání koni na krk nebo na hlavu. Vzpřim záda, ramena nech volně spuštěná, s pohyblivými klouby, vykleň hrudník, seď na sedacích kostech, stejnou vahou na obou. Stehna nech volně po celé přední ploše, kolena měkce přilož k sedlu. Holení udržuješ stálý kontakt s koněm, celou dobu je lehce přiložena na zadním okraji podbřišníku, prošlápni paty a špičky dej mírně od koně. Ramena, kyčel a pata musí být v jedné přímce a zároveň kolmo ke koni.“ Začala s příkazy Sue, ovšem mile, celou dobu jsem ji bedlivě poslouchala a postupně plnila co mi řekla. „Skvěle, takhle by to mělo vypadat.“ Pochválila mě. „Teď ruce s otěžemi. Vezmi si je. Otěže by měly procházet mezi malíčkem a prsteníkem a vycházet by měly mezi ukazovákem a palcem. Drž je tak, aby palce byly nahoře a dlaně proti sobě. Konce otěží nech volně viset dolů po jedné straně, nejlépe ale z levé. Časté chyby tu u nováčků vídám příliš křečovitý stisk otěží, a často mají také tendenci obracet dlaně směrem nahoru, na to si dávej pozor.“ Radila mi Sue a já opět postupně plnila její rozkazy. „Taak, výborně, přesně takhle!“ Znovu mě pochválila a to mě zahřálo u srdce. Sezam po celou dobu klidně stál a dával pozor jak se učím. „Bezva, to by bylo, dáme se do práce!“ zvolala Sue, rovnala si lonž v ruce a odstoupila od nás. „Tak pojď kluku.“ Řekla vlídně a mlaskla na Sezama který se rozešel svižným krokem. „Více prošlápni paty a špičky více ke koni.“ Opravila mě Sue. „Výborně!“ Pochválila mě po chvíli. „Teď zkusíme klus, pracovní, takže nebudeš vysedávat.“ Oznámila a pobídla Sezama který se okamžitě svižně, ale ladně rozklusal. „Hoodný hoch.“ Pochválila ho. „Uvolni se a slaď se pohybem se Sezamem, abys v sedle nedrncala. „Taak, skvěle!“ Pochválila mě za přesné splnění jejího povelu. „Teď zkusíme stehenní sed, tedy – vysedávání, slaď se s pohyby koně a na každou druhou dobu vysedni, to půjde samo.“ Řekla a pozorovala mě, já kývla a dala se do práce. Plně jsem se soustředila na Sezamův chod, začala jsem vysedávat. „Né tak křečovitě, uvolni se, to jde samo.“ Opravila mě Sue. „Taak, to je skvělé!“ Zajásala a já se usmála. „Nezapomínej držet správně ruce a nohy, a na prošláplé paty a špičky směrem od koně.“ Připomenula mi abych se na to pořád soustředila. „Teď Ti procvičíme rovnováhu, dej nohy ze třmenů, dáme je přes sedlo a pojedeš bez třmenů.“ Vybídla mě, trochu jsem znervózněla. „Neboj.“ Řekla když viděla výraz obav v mé tváři, poté se znovu trochu vzdálila a pobídla Sezama do kroku. „Úplně se uvolni, nebuď v křeči. Pořád ale dodržuj sed.“ Řekla vlídným hlasem a já postupně plnila věci co říkala. „Teď se zkus natahovat nahoru, jako kdybys rukama něco trhala.“ Řekla, a tak jsem začala opět plnit povel. „A teď upaž ruce, takže je dej kolmo od těla, a natáčej se při jízdě z levé strany na pravou, jako kdybys dělala rozcvičku.“ Řekla a pozorovala mě. „Výborně Gabčo.“ Pochválila mě a to mi udělalo znovu radost. „Teď zkusíme to samé v klusu, jenom pomalu, neboj.“ Řekla klidně a pobídla Sezama který ihned po pobídce klidně naklusal. Já jsem začala cviky znovu opakovat, ale tentokrát v klusu, bylo to o něco těžší, ale podařilo se mi to bez problémů, Susan mě za to opět pochválila. „Pozor, změna směru.“ Řekla a pobídla Sezama který se otočil vnitřkem kruhu a začal kráčet na druhou stranu. Znovu jsem opakovala předchozí cviky, v klusu i kroku. „Rovnováhu máš moc dobrou, dám Ti zpět třmeny a zkusíme ještě naposledy sed.“ Řekla, zastavila Sezama a vydala se ke mně že mi podá třmeny, ty jsem si ale mezitím už stihla opatrně sundat sama a tak se vrátila na místo, do středu kruhu. Dala jsem nohy do třmenů, prošlápla patu, špičky dala mírně od koně. Znovu jsem si správně chytla otěže, narovnala záda a zkontrolovala si, zda je rameno, kyčel a holeň v jedné rovině. „Výborně. Tak zkus pracovní klus.“ Řekla a pobídla Sezama do klusu, a on naklusal hned z místa, jakoby nic. Uvolnila jsem se a splynula s pohyby koně, tak, abych v sedle nedrncala. „Výborně!“ Nenechala si mou snahu ujít Sue. „Teď stehenní sed.“ Oznámila, a tak jsem začala vysedávat. Opravdu jsem se snažila, vracela jsem si každé její slovo a radu kterou mi při předchozím vysedávání dala. „Skvěle!“ Pochválila mě a znovu mi tím vykouzlila úsměv na tváři. „Skvělá práce, učíš se velmi rychle a máš skvělou rovnováhu, nevím, z čeho jsi měla takový strach.“ Oznámila mi s úsměvem od ucha k uchu Sue. „Děkuju, snažila jsem se.“ Odvětila jsem ji s opětovaným úsměvem. „Taak, odepneme lonž. Tak pojď, slez z něho, znovu z levé strany, opatrně.“ Řekla mi a stoupla si na pravou stranu aby mi jistila třmen. Opatrně jsem sesedla ze Sezama, začala jsem ho hned hladit po krku, protože byl opravdu moc hodný a nedělal mi žádné problémy, naopak, je to opravdu skvělý učitel. Sue mezitím opět přehodila třmeny přes sedlo a povolila podbřišník. Vzala si ze země lonžovací bič který tam položila a lonž kterou odepla, tu následně začala úhledně smotávat. „Tak, vezmi si ho, jdeme zpět k uvazišti.“ Řekla mile, přistoupila jsem tedy k Sezamovi a přehodilo mu otěže z krku, vzala jsem je do rukou a vyrazila. Opět jsem si dávala pozor abych šla na levé straně a pořádně vedle něho. Nějak zrychlil, nojo, domů se chce každému, žee, usmála jsem se a pohladila ho po pleci. Když jsme došli k uvazišti, stála tam Niora která pravděpodobně uklízela své věci z tréninku. „Tak co holkyy, jak Vám to šlo?“ Zeptala se nás s vřelým úsměvem. „Výborně Nio, Gabča se hodně rychle učí, a má skvělou rovnováhu. A Sezam byl taky skvělý.“ Pochválila nás oba Nioře a já se na ni jenom usmívala. „Tak to je skvělý! Myslím, že nám to brzy budeš moct ukázat všem, co Gábi.“ Mrkla na mě Niora a mě se rozzářily oči. Zastavili jsme u uvaziště a Sue mě vybídla ať Sezamovi sundám uzdečku a nandám mu zpět ohlávku, ať se ale nebojím, že mi kdyžtak pomůže. Tak jsem to tedy zkusila a přistoupila jsem k němu, měl ale hlavu hodně nahoře. „Koukej, když má koník hlavu nahořu, zatlač mu jemně dvěma prstama mezi uši a postupně zvyšuj tlak dokud nepovolí a hlavu nedá níž, to je z přirozené komunikace, to se budeme učit až tu s námi budeš.“ Ukázala mi, a tak jsem to zkusila také, Sezam dal hlavu bez problému hned dolů, až jsem se divila, potom jsem mu sundala horní část uzdečky a potom mu z huby opatrně vyndala udidlo. „Hodný kluuk.“ Řekla jsem mu klidným hlasem a pohladila ho. Uzdečku jsem položila na uvaziště, nandala jsem mu zpět ohlávku a připla vodítko které jsem si ho jistila kolem krku. „Teď budu potřebovat pomoct.“ Řekla jsem s rozpačitým úsměvem když jsem se sekla s vodítkem. „Nepamatuju si ten uzel.“ Řekla jsem zarmouceně. „To nevadí.“ Přikráčela se smíchem Sue a začala předemnou bezpečnostní uzel znovu uvazovat. „Ale to nemusíš dělat pokaždé, stačí, když si vodítko jenom jednou přehodíš, pokud je tu třeba klid a není takové riziko, nevadí to.“ Řekla vlídně přitom když vázala uzel. „Tak, teď sedlo, rozepni řemínky od podbřišníku, jenom na jedné straně, aby se to přehodilo přes sedlo.“ Řekla mi a tak jsem také udělala. Mezitím co jsem rozepínala podbřišník, přehodila třmeny přes sedlo. Poté, co jsem přes sedlo přehodila i podbřišník, sedlo i s dečkou sundala a dala ho na dřevo od uvaziště, Susan mezitím ještě sundala Sezamovi chrániče z nohou a dala je také stranou. „Po jízdě je třeba koně vždy znovu a důkladně přečistit. Od potu, a případné zaschlé špíny, nesmí se hlavně zapomenout na vyčištění kopyt.“ Informovala mě a přisunula bedýnku s čištěním. Vyndala jsem si hřbílko které jsme použili před tím a začala Sezama znovu čistit, bylo to lehčí než předtím, byl skoro čistý. Po vyčištění i z druhé strany jsem si vzala jemný kartáč a celého ho znovu přečistila, tentokrát ale i včetně břicha a nohou. Nakonec jsem pročesala hřívu a ocas, a šlo se na čištění kopyt. Vzala jsem si tedy kopytní háček a stoupla si vedle Sezama, ohnula jsem se a poklepala mu jemně na nohu, nadzvedl ji a nechal mě, abych mu v klidu vyčistila kopyto. To samé i u zbylých nohou, vše proběhlo bez problémů. Sezam je zkrátka skvělý učitel. „Skvělá práce.“ Prohodila Sue, poté co jsem dočistila kopyta, přičemž mě celou dobu sledovala. „Něco v Tobě je, určitě Tě tady brzy znovu ráda uvidím.“ Dodala s úsměvem a mě se znovu rozzářily oči. „Tak pojď, jdeme ho odvést do výběhu, aby se trochu provětral a uvolnil po tréninku.“ Vybídla mě vlídně a vydala se směrem k výběhu, já rozvázala bezpečnostní uzel a vydala se s nadšeným úsměvem za Susan. Když jsme dorazili k výběhu, Susan nám otevřela a já se Sezamem vešla dovnitř. Okolo se začali hromadit další koně a já znervózněla. „Neboj, máme tu jenom hodné koně.“ Řekla mi Sue, když viděla mou nervozitu, a tak jsem se uklidnila. Sundala jsem Sezamovi ohlávku, ten se hned vrhnul ke žlabu s pitím. „Nojoo, tady má někdo žízeň.“ Prohodila s úsměvem Susan a já Sezama dodatečně pohladila a potom se vydala za Susan k východu z výběhu. Šly jsme zpět k uvazišti a začaly sklízet čištění a výstroj. Susan vzala sedlo s dečkou a uzdečkou a šla ho do sedlovny uklidit, já ji následovala s čištěním. „Tady to polož do té skříňky.“ Ukázala mi. Věci jsme uklidili a vyšly jsme zpět ven. Koukla jsem se na mobil, ukazoval 12:56. „Mamka pro mě má přijet v půl 2.“ Řekla jsem. „No výborně, tak to se s námi stihneš naobědvat.“ Řekla nadšeně Sue a já znervózněla. „Neboj, ostatní holky už tam teď nebudou, chodí spíš dřív, před chvíli tam ale šla Nia, tak budeme obědvat s Niou, dobře?“ Zeptala se mě. „Tak jo, dobře, děkuju Vám.“ Odpověděla jsem mile a následovala Sue která mě vedla do budovy, přesněji do jídelny. Prohlížela jsem si všechno okolo, ty obrazy, tituly, trofeje a diplomy po stěnách, to je nádhera. Z celého tohohle areálu sálá jedna veliká radost a veliký, krásný příběh. Je to tu úžasné, zasnila jsem se, když jsem si představila že i já sem budu snad brzy patřit, to je jako sen.. „Tak, tady se posaď Gabčo, hned Ti přinesu oběd.“ Vytrhla mě ze snění Sue, když už jsme stály v jídelně. „Ahoj Gábi.“ Pozdravila mě znovu s vřelým výrazem Niora, která seděla u téhož stolu. „Dobrý den!“ vyhrkla jsem ze sebe mile, ale nervózně, přeci jen, je to majitelka celé akademie, a jenom na ní záleží, jestli sem budu nebo nebudu docházet. „Tak co, jak Ti to šlo? Všechno v pořádku?“ Zeptala se mě zvědavě, a zároveň starostlivě. „Ano, všechno v pořádku, Susan je strašně moc hodná, a Sezam je naprosto dokonalej, překrásnej kůň! Máte to tady mooc krásné.“ Vyprávěla jsem natěšeně a Niora se jen radostně usmívala. „Tak to jsem moc ráda Gábi.“ Odpověděla mile. „Taak, tady to je slečno.“ Ozvalo se zpoza mě, Susan mi nesla oběd. „Téda, to vypadá skvěle, mockrát Vám děkuji, jste moc milí.“ Pochválila jsem jídlo a zároveň poděkovala, a potom se pustila do jídla. Hlavně slušně, ať Ti nic nespadne od pusy, bože, ať se nestane nic trapného Gábi! Honilo se mi hlavou. Poté co jsem dojedla si Susan talíř i s příborem vzala a odnášela ho. „Ještě jednou Vám mockrát děkuju, a bylo to výborné! Kolik Vám za to mám zaplatit?“ Znovu jsem poděkovala a samozřejmě se zeptala co jsem dlužna. „Ale prosím Tě, jídlo je naprostou samozřejmostí, nic mi nedávej. „Řekla Sue se smíchem. „Téda, mockrát Vám děkuju.“ Poděkovala jsem znovu. „Téda, Ty jsi nějak moc zdvořilá, mladá slečno, to se jen tak nevidí.“ Ozvalo se od Niory která se na mě usmála poté co jsem se na ni koukla. „No, snažím se.“ Zaculila jsem se. A v tom se odněkud ozval zvonek. „Aa, to bude asi Tvoje maminka, je půl 2, to je zvonek od brány. Tak upaluj ať na Tebe nečeká.“ Řekla mi Susan která na mě celý den dohlížela. „Dobře, ještě jednou Vám mockrát děkuju, bylo to tady úžasný.“ Odpověděla jsem nadšeně. „To jsme moc rádi Gábi. Dáme Ti co nejdříve vědět, kdy se tu máš znovu zastavit.“ Řekla mi Susan s úsměvem na tváři. „Dobře, děkuju Vám, budu se moc těšit! Nashledanou!“ řekla jsem ještě víc nadšeně. „Ahoooj, měj se.“ Ozvalo se. „Ahooj, pozdravuj maminku.“ Přidala se Niora. „Buduu.“ Houkla jsem ještě a cupitala směrem k bráně a do auta za mamkou, abych ji o tom všem mohla vyprávět, protože to nadšení bylo k nevydržení!
bloodye - záskok za nioru: Pěkná slohovka, pěkná omáčka okolo, celkově pěkný text.
Dobrá poznámka o drbání koně. Správná reakce. Plus za protažení nožek před jízdou, aby kůň nebyl skřípnutý. Co ti trošku poopravím nebo spíš poradím je to nasedání. Je lepší si chytnout třmenový řemen z pravé strany pravou rukou a tak vysednout místo chytání se rozsochy. Neobvyklé, ale nekroutíš si tím kostru sedla. S těmi špičkami, ty spíš tlačíš ke koni, dovnitř. Kdybys špičku tlačila ven bude se ti otevírat koleno, takhle ho "zavřeš" a budeš se jím držet. Dál otěž by neměla vycházet mezi ukazovákem a palcem, ale mezi prostředníčkem a ukazovákem, ne mezi ukazovákem a palcem. Pozor na to. Zase pochvala za nějaké ty cviky pro uvolnění. Trošku nešťastný mi připadá termín "stehenní sed" v klusu když vysedáváš. To bych nepletla, buďto klušeš ve stehenním, kdy celou dobu udržuješ stehenní sed - tedy nevysedáváš a zadek máš zvednutý, anebo lehký, kdy při zvednutí vnější nohy zvedáš i zadek. Trošku víc bych popisoval co dělám - např. jak poízím /je to posáno u opravy příjmaček výše, kdyby ses chtěla inspirovat/ Po jízdě pak krom podbřišníku povolujeme i nánosník. Péče po je pěkně sepsaná, nic nechybí a pěkný, čtivý děj je bonus.
Text super, je tam pár nesrovnalostí, které ale určitě brzo zmizí. Je v tobě potenciál, myslím že ti to půjde raz dva.
triss: Přede mnou se rozprostírala vysoká budova.
" Jak je to asi velký?" Řekla jsem si jen tak pro sebe. Na rameni jsem nesla malý báglíček. No... Byl sice malý ale rozhodně ne lehký.
Koukala jsem se všude kolem. Prostředí
bylo malebné a vypadalo velice pozitivně.
Kolem létali ptáci. Přede mnou stála vysoká brána.
Najednou se otevřela a vyšli z ní dvě osoby a pejsek. Jedna z nich byla má sestra Marigold. " Čus ségra. Co to táhneš prosim tebe." Jemně se na mne pousmála a vzala mi malý těžký batůžek. " To víš. Mamka. Posílá ti jídlo a pusu. Začala jsem se smát. Ségra otevřela batoh a našla tam minimálně: řízek s bramborovým salátem, smažený sýr, sušenky, limonádu a ještě strašně moc dalšího.
Ta druhá osoba se na mne mile podívala.
" Slečna Triss?" Zakývala jsem hlavou na souhlas.
" Ano to jsem já." Žena mi podala ruku. Podání ruky jsem oplatila. Měla vysoké jezdecké boty, a vůbec celá byla v jezdeckém. Po jejím boku byla nádherná fenečka. " Já jsem Susan. Ale všichni mi říkají Sue.Budu tě kontrolovat na přijímačkách. No a tohle je naše Dalila." Susan Dalilu pohladila a její pozornost opět zaměřila na můj nervózn obličej, který hledal útěchu v sestřině klidném výrazu.
" Buď v klidu. Dost z nás si to taky prožilo. A hele. Pořád ještě žijem." Marigold mne přátelsky poplácala po zádech. " Tak pojď za mnou. Už začneme. A neboj se. Nikdo ti tu hlavu neukousne."
Susan pokynula rukou ať jdu za ní a zamřila k výběhům, kde stálo spousty nádherných koní. " Omlouvám se. Ale nemohla by jít Marigold s námi?" Susan se na chvíli otočila. " No jestli tě nebude znervózňovat nebo nějak vyrušovat tak klidně."
Ségra mi dala ruku přes rameno a všichni jsme se přesunuli k ohradě.
"Marigold ukázala na hnědého valáška, který měl světlé tečky kolem huby. "Tak tohle je Sezam"
Susan se na Marigold nevěřícně podívala.
"To je dobré, děkuji. Já to řeknu. Na něm pochopitelně budeš dělat přijímací zkoušky. A první bod zkoušky je ten že musíš Sezama odchytit."
Můj zděšený pohled spozorovala hlavně má sestra.
Začala se mému výrazu pochechtávat.
Sue mi podala ohlávku a vodítko. " Tak pojď a neboj se. Pomůžu ti." Hlasitě jsem polkla. Mám takový pocit, že to musela slyšet celá akademie. " Ah. Tak tenhle výraz znám. To dělá od malička. Chce tím naznačit něco jako: Nezabíjejte mně, prosím." Ségra opřená o ohradu si ze mně neustále dělala legraci. Vešla jsem do výběhu a nervózně procházela kolem ostatních koní. " Neboj se už. Maximálně tě jen nakopnou a vyrazí ti pár zubů." Ségra je moc hodná. A má smysl pro humor. Mám jí ráda.
Zašklebila jsem se na ni a dlouze se zadívala na Sezama. Nechala jsem ho očichat svoji ruku. Nic nenmítal. Tak jsem roztřeseně zvedla ohlávku. Sezam si zrovna ukousl trs trávy. Ohlávku jsem mu přendala přes uši a přes čumák. Upevnila jsem ji a přicvakla vodítko. " No vidíš že to jde. Tak proč ta nervozita." Vodítko jsem si omotala kolem ruky a chtěla jsem vyrazit. " Ne, ne. Tohle nikdy nedělej. Kdyby se kůň z nějakého důvodu splašil, táhl by tě za sebou, než by sis to stačila odmotat.A teď buď v klidu. Nechoď od něj moc daleko. Prostě jen normálně jdi a drž vodítko. On v klídku půjde vedle tebe. Nešlápne ti na nohu, pokud mu ji tam sama nenarafičíš." Susan mne nejdřív zastavila rukou a pak mne pustila, abych pomalu a v klidu odvedla valáška do boxu. Susan i Marigold mne následovali.
Došli jsme do boxu na kterém byla jmenovka Sezam. Valáška jsem si v boxe přivázala. Od Susan jsem dostala sadu k čištění. Zadívala jsem se do ní a po dlóuhém bádání a hrabání se v kabele jsem konečně vypátrala gumové hřbílko. Po celém těle jsem ho začala krouživými pohyby čistit.
Tvrdým kartáčem jsem mu po směru srsti začala kartáčovat srst. To jsem velice opatrně udělala i na nohou. Táhla jsem od krku k zádi. Po několika tazích jsem ho vždy o hřbílko oklepala. Aby na tvrdém kartáči nezůstával prach. Třela jsem ho o hřbílko nahoru a dolu. Prostě třela.
Měkkým kartáčem jsem udělala hlavu a vzala srst až do lesku.
Přejížděla jsem Sezamovi po noze, zády otočená k jeho hlavě jsem říkala "noha" až ji nakonec zvednul. Kopytním háčkem jsem mu začala vyškrabávat špínu z kopyt. Dávala jsem si však pozor na střelku. Ale nebylo mi to moc platné. Stejně jsem se střelky dotkla, což mi Sue hned vyčetla. Potom už jsem si opravdu dávala hodně velkej pozor.
Potom jsem si vyndala malou houbičku a navlhčila ji. Očistila jsem houbičkou valáškovi oblast nozder.
No... A bylo hotovo.
" Tak a máš ho vyčištěného. Venku si ho nastroj a půjde se jezdit." Susan za mne uklidila čištění zpátky na své místo.
Otevřela jsem s skřínku se základním vybavením pro koně a vyndala si: Sedlo, podsedlovku,beránek, uzdečku, slintáky.
Venku jsem nejdřív nandala Sezamovi podsedlovku. I když špatně no... Dala jsem ji moc vysoko.
Naštěstí jsem to vydedukovala ze Suina pohledu. Rychle jsem svou chybu napravila. Marigold se zvednutým obočím jen přihlížela.
Potom jsem nasadila beránek, no a potom sedlo v blízkosti kohoutku. Ále... Zapomněla jsem na kombinovaný nánosník. Marigold si zakryla pusu a nenápadně radila. " Ještě tenkombinovanej nánostník, ségra." Obě jsme na sebe mrkli. Susan si napovídání naštěstí nevšimla. " Ah, ano, ještě ten kombinovaný nánosník." Rychle jsem svou chybu napravila a zapla jsem podbřišník. Ale zase aby to koně netlačilo.
Potom jsem nandala uzdečku, zapla nánosník a podhrdelník.
Udidlo jsem strčila koni jemně do huby, tak, abych nepoškodila zuby. Potom jsem už jen nasadila slintáky.
Snad jsem měla hotovo. Sue si skočila pro lonž a
všechny jsme doskočili do hali.
Já jsem si vzala přilbu. Ale měla jsem ji moc navolno. " Máš špatně přilbu Triss. Kdyby si spadla třeba na kámen, tak ti to takhle hlavu neuchrání."
Snažila jsem se si přilbu upravit. Ale po mé snaze, jsem si přilbu z hlavy shodila.
Hned jsem si ji zvedla a konečně správně nasadila.
" Nedjřív koně rozehřeji. Je to třeba. Kdyby se to neudělalo, mohlo by dojít k vážnému zranění. Třeba by se koni mohli natáhnout šlachy. A to opravdu není nic příjemného.
Veškerou svou pozornost jsem upla na Susan.
Připla si k němu lonž a dala mu najevo, aby šel do kroku. Kůň se začal lehce dokola pohybovat. Susan na něj lehoulince mluvila. "Tak je hodný."
Nejdřív udělala pár kol krokem. Potom vyměnila ruku i směr. A neustále na koně mluvila. " Hlavně ale nesmíš dovolit, aby kůň lonžoval tebe. Ne ty něj! Nesmíš udělat to, co chce udělat on.!" Místo toho abych něco řekla jsem jen tupě přikyvovala hlavou.
" CHápeš to?" Sue očividně byla na pochybách.
" Ano, ano. Já to... Ano, chápu." Ségra se "kupodivu" začala smát. " Ja, ja. Das ist gut."
Začala se opravdu moc smát.
" Marigold? Nechceš se jít vysmát ven?"
Sue aniž by se na Mari podívala, ji napomínala.
" Jasně teto Sue." Na chvíli odešla. Ale nevypadalo to, že by si nechala ujít mojí jízdu.
Susan potom promluvila na koně. " Klus."
Jednou to řekla a kůň přešel do klusu. Opět vyměnila ruku a zároveň tedy i směr a zase přešla do kroku. Udělala jen jeden obvod a zase klus.
" Cval." Koníkovi se do cvalu zrovna moc nechtělo. Ale poslechl.
"Tak je hodný hoch."
Koník pohodil hlavou, jako by říkal. " To já přeci dávno vim."
Chvíli jsem se nedívala, a to byla chyba.
Koukala jsem se z okna a sledovala jak si jiné jezdkyně povídají. Ale samosebou že jsem nevěděla co. Odezírání mi ještě moc nejde.
" Tak, a máš ho rozehřátého.
Vyzkoušíme si tedy, jak si na tom s ježděním."
Susan mi pokynula rukou. " Teď si musíš upravit délku třmenů.Víš jak to zjistíš?"
kamžitě jsem horlivě začala kývat.
" Jistě, jistě. Musím mít třmen stejně dlouhý jako... jako..." Právě teď jsem si všimla, že Marigold opět stojí u dveří a tiše napovídá.
" předloktí ségra. Předloktí." Usmála jsem se na ni. Susan si ji ani nevšimla.
" Jo vlastně. Musím mít třmen stejně dlouhý jako předloktí." Susan se usmála kývla hlavou na souhlas. " Tak to udělej." Délku jsem si vyměřila přesně tak jak jsem to řekla, a stáhla třmeny. A ty nervy, které jsem měla před tím, zase začali. " Tak nasedej." Otěže jsem uchopila do levé ruky a stáhla jsem je tak, aby byly napjaté.
Mírně jsem se zády pootočila k hlavě valáška.
Potom jsem levou rukou chytla za přední rozcochu,
a zároveň jsem levou nohou našlápla třmen.
" No... Zatím dobře. Jen aby to vydrželo" Sue si zkřížila ruce na prsou a já pokračovala.
Pravou nohou jsem si stoupla na špičku a pravou rukou se chytla za zadní rozcochu.
" Lépe by bylo, kdyby ses chytla za posedlí, protože když se chytneš za rozcochu, zákonitě sedlo otočíš, a mohla bys poškodit jeho kostru."
Rychle jsem to udělala. Odrazila jsem se z pravé nohy a vyšvihla se nahoru.
Potom jsem pravou ruku přesunula na přední rozcochu, pravou nohu přes záď koně a jemně dosedla do sedla.
Třmeny jsem si zatím přehodila do kříže přes kohoutek koně.
Otěže jsem uchopila do obou rukou a pravou nohu jsem vsunula do třmenu a také jsem do něj mírně přesunula váhu. To proto, abych mohla ještě dotáhnout podbřišník.
Chtěla jsem pobídnout Sezama do kroku, ale kdybych to udělala, udělala bych to úplně špatně.
" Ne. Nikdy ne do slabin. Holeně máš přiložené na břiše a jemným přítiskem holení koně pobídneš.
Představuj si, že tiskneš vnitřní stavu kotníku."
Párkrát jsem si Susan na lonži objela krokem a měnila strany. Sue samosebou měnila ruce při změně strany.
" Ták. Přesně tak. Teď ho pobídni do klusu. Opatrně. Zase jemným stiskem holení."
Pobídla jsem ho tedy, a Sue mi začala počítat.
"raz, dva, raz, dva." Na "dva" Jsem vždycky vysedla. Rytmus počítání jsem měla identický, jako rytmus chůze koně.
"Tak je to správně. Teď zase zpomal do kroku."
Chtěla jsem zatáhnout za otěže ale Susan mně co nejrychleji zastavila.
"Ne. Dám ti malou radu.
Nikdy nezastavuješ tak, že zatáhneš za otěže.
Vždycky ztuhneš, napneš se v kříži a pak vydechneš. Tole je drezurní kůň. Je citlivý.
Kde ses učila jezdit?" Stydlivě jsem se pousmála. " U jednoho soukromníka."
Odpověděla jsem nesměle.
" No... Aha. Tak to musel být tedy opravdu zajímavý soukromník." Zasmála se Sue.
"omlouvám se. Zpomalila jsem tedy podle Suiny rady. "Vůbec nic se neděje.Tak. A teď už si dej dolů třmeny. Počkej.
Strašně se teď předkláníš. Tomu se říká..." Skočila jsem ji do řeči. " Ah... Já vím, já vím.
Je to... To je... No.... Už jsem to měla na jazyku. Jo jo jo. To je tzv. vidličkový sed, že?" Nasadila jsem nadšený výraz.
" ehm... To nebude vidličkový Triss. Říká se tomu vidlicový sed. Ne vidličkový." Trenérka se začala smát a Marigold ostatně taky. " Hele ségra, tak to vidim na to že ti budu říkat vidličko."
Susan se otočila na Marigold. " Ah, už si tady Marigold. No... To nevadí. Tak pokračuj. Narovnej se a znova krok klus s třmeny. Ano?"
Pobídla jsem koně (snad už správně) do kroku a
pár krát jsem objela Sue. Potom jsem to samé udělala i klusem. " No... Tak počkat, počkat. dvě věci:
1. Musíš na koni sedět ve třech bodech. Mám pocit, že nesedíš ani v jednom.
2.Tvoje pohyby musí být naprosto identické s pohyby koně, na kterém jedeš. Jestli to tak nebude, bráníš mu v jeho vlastních pohybech.
Dej si na to pozor, a naprav to."
Začala jsem se v sedle kroutit jako klubko hadů, ale nakonec jsem si správně sedla do sedla
" No... Tak to vidíš že to jde."
Usmála se Sue.
Chvíli mne nechala kolem ní kroužit.
" Tak dobře. Teď už jen povol otěž, aby si povolil svaly." Povolila jsem otěž.
" Výborně. A teď pomalu sesedni."
Vyndala jsem pravou nohu z třmenu a otěže jsem uchopila do levé ruky.
Levou rukou jsem se opřela o přední rozcochu a pravou rukou jsem se vzepřela o přední rozcochu.
Pravou nohu jsem přesunula přes záď koně a vyndala jsem levou nohu z třmenu a spustila jsem
se oběma nohama na zem.
Stále jsem držela otěže a vytáhla třmeny nahoru.
Povolila jsem podbřišník a podhrdelník. A mohla Sezama odvést zpátky do boxu.
Tam jsem podbřišník rozepla a sundala jsem sedlo. Potom i beránek a podsedlovku.
Sundala jsem slintáky, rozepla nánosník a podhrdelník a uzdečku jsem sundala. Pak jsem ještě z huby vyndala udidlo.
Veškeré vybavení jsem uklidila zpět na místo.
Přivázala jsem si valáška v boxe, a opět ho začala krouživými pohyby čistit hřbílkem. Bylo to nutné nejen kvůli hrubé špíně, ale i proto, aby se uvolnili svaly. Kdyby se neuvilnili, mohlo by dojít ke komplikacím.
Měkkým kartáčem jsem z koně setřela prach.
kopytním háčkem neboli škrabkou jsem očistila koni kopyta.
Když už byl vyčištěný, dala jsem mu ohlávku s třásněmi, připla jsem mu vodítko a odvedla zpátky do výběhu.
" Tak, děkuji slečno Triss. Dnes už můžete jít. O vašich výsledcích vám semozřejmě dáme vědět."
Susan mi podala ruku na rozloučení, a ségra mne objala. " Držim palce. Pozdravuj všechny a zatím se měj."
Došla jsem na zastávku a počkala až přifrčí můj bus. A když jsem jela domů,celou cestu jsem přemýšlela nad svým dnešním zážitkem.
bloodyee: Vítej, sestro Marigold
Dějový úvod moc pěkný, rozepsaný a celkově je hezké, že píšeš z pohledu nováčka a nevyhneš se tak ani chybám jako je omotané vodítko kolem ruky a tak podobně.
Co jsem nepochopila je ta pasáž s nánosníkem, zapínáš ho, připínáš a přitom nikde nevidím, že už by byl na koni. Nánosník je k uzdečce již připevněný, vlastně celá uzdečka je komplet sestavená, jen rozepínáš přezky a zapínáš. Jestli jsem to pochopila špatně, tak se omlouvám, ale radši objasním teď, než aby byl potom problém. Taky to všechno zapínáš až po nauždění, první udidlo - slintáky už jsou na něm také připevněné, uzdíš tedy s nimi.
S nasedání... Děláš to správně. Ale. Je lepší způsob jak nasedat a nekřivit tím sedlu kostru. Pravou rukou se chytneš pravého třmenového řemenu a přitáhneš se za něj. Nezvyklé, ale lepší.
Docela by mě zajímalo jak jsi mohla vsunout nohu do třmenu hozeného přes kříž, to dost dobře nejde, ne? A trochu mi chybí rozepsání tvé jízdy, ta omáčka o kolo super, ale jízda samotná..
Při zádrži ještě mačkáš koleno - tuhneš v kříži, váhu posouváš mírně vzad a kolena tlačíš hlouběji do sedla. Taky bez třmenů bych zatím netrénovala vysedání v klusu, jen pracovní klus, tohle je na začátečníka zbytečně náročné. Na a ještě při sesednutí.. Sesedáme klasickým stylem, ne australským, a proto vyndaváš obě nohy ze třmenů a pak sesedáš, ne postupně.
Po sesednutí chválím povolení podbřišníku, ale spíš než podhrdelník povoluješ nánosník, který je víc utažený, aby si kůň mohl volně žvýknout.
Př oduždění znovu ta samá chybka se slintáky, ty jsou nasunuté na udidle, abys je mohla odendávat musela bys odepnout udidlo z lícnic.
Každopádně.. psaní máš v sobě, jen se musíš naučit popisovat věci víc JAK je děláš a PROČ, než žes je udělala. Ale to zvládneme, doplníme i vědomosti a všechno bude skvělé.
aria: Sue se usmála a řekla: Půjdeme tedy pro Sezama do výběhů. Pak ho vyčístíme, nastrojíme a můžeme se vrhnout na jízdu.“ Přikývla jsem a vzali jsme vazák a ohlávku. Vydali jsme se tedy na cestu. Šly jsme kolem jízdárny kde byla Bloodye s Dekameronem(řekla mi Susan). Pokračovali jsme dál já obdivovala areál a užívala si tu úžasnou koňskou vůni ,která mi tak dlouho chyběla.
Sue otevřela bránu, vrátka lehce zavrzala a všichni koně nastražili uši směrem ke skřípání. Sezam byl skoro nejdál od brány spolu s krásným grošákem Chorálem. Poklidně se pásl.. když jsme k němu došli zvedl hlavu a vzal si ode mě mrkev. Sue mu nandala ohlávku a já připla vazák. Sezámek se narovnal a zvedl hlavu výš než mi. V duchu jsem si řekla: „ No páni to je úžasný kůň, tady to bude jedna báseň!“ Odvedli jsme ho do stájí společně se Sue.
„Dáme ho do boxu Ario, tady za rohem je čištění dojdi si pro něj. A pak spolu zajdem do sedlovny připravit výstroj k uvazovišti.“ Došla jsem pro čištění, kufřík měl fialovou barvu vzala jsem ho a donesla k uvazovišti ,které bylo nejblíže k Sezamovi. Hned jsem potom došla za Sue jestli půjdem pro tu výstroj. Sue mi odpověděla: „ Dobře, čištění si našla?“ Usmála jsem se a odpověděla. Došly jsme do sedlovny a Sue mi pomohla některé věci odnést. Společně jsme vzaly: univerzální sedlo, uzdečku s nánosníkem a 2x lomeným udidlem, přední a zadní chrániče, hnědou podsedlovku pro záskoky a lonž. Poděkovala jsem Sue za pomoc a ona mi pak řekla : „Nemáš za co, dojdu si jen rychle přezout boty a sejdeme se u uvazoviště.“ Šla jsem pro Sezama, dala mu ohlávku a připla vazák. Procházely jsme okolo boxů a já koukala na jmenovky na nich. Je to tu jako koňský ráj! Došly jsme k uvazovišti a tam už stála Sue. „ Dobře si to zvládla, když tak mi řekni s čím budeš chtít pomoc.“ Tak jsem jí odpověděla ,že pomoc nepotřebuji a poděkovala jsem za nabídku. Vzala jsem první měkký kartáč a hřbílko. Krouživými pohyby jsem koni masírovala záď a všechno svalstvo, zároveň ten prach smétala kartáčem. Sezi měl obzvlášť špinavé nohy, bílé ponožky na zadních nohou a na pravé přední jsem vzala mokrou hobou. Bahno totiž nebylo zaschlé na to abych ho mohla pouze vyčistit kartáčem. Sezam byl klidný a myslím ,že hlavně i díky horku venku si podřimoval. Pohladila jsem ho po krku a povídala si sním. Atmosféra ve stáji byla velice příjemná asi skoro jako v každé. Dále jsem mu tvrdým kartáčem ještě jednou přejela jen nohy. Položila jsem čištění na zítku a vzala hřbílko na hřívu. Rozčesala mu nejdříve čupřinu a dále jen kousek po kousku rozčesávala jeho překrásnou hřívu ,která byla jako havraní peří. Na hřívě jsem si dala obzvlášť záležet. Když však ta byla příštupná na projetí prstů tak jsem šla k ocasu. Vzala jsem ho a ustoupila kousek na stranu abych koníka neznervózňovala ,že mu stojím hned za zadkem. Začla jsem od spoda a nejřív vybrala z ocasu slámu a seno ,které se mu to zachytilo. Když jsem ho rozčesala celý nevěřila jsem jak má nádherný ocas. Hustý a hlavně vlnitý, byla jsem z toho unešena. Vzala jsem kopytní háček a začla u pravého předního kopyta. Měl tam pár kamínků ,takže dřejmně stál někde chvíly na štěrku nebo o ně zavadil na druhé straně výběhu blíže k lesu. Teď měl kopyta vyčištěné a samozdřejmně jsem si dala pozor hlavně na střelku. Šla jsem pomalu z druhé strany a pohladila ho nejdříve po krku a pak hned po noze. Sjela jsem po ni dolu a s lehkostí mu jí zvedla ,protože byl velice ochotný a nehodlal se rozhodně prát. Myslím ,že je to moc milý a šikovný koník. Šla jsem k jeho levé zadní noze a opět ho po ni pohladila a jela rukou až ke spěnkovému kloubu. Sezam ji opět zvedl snadně. „Hodný kluk, moc hodný.“ pochválila jsem ho. Vyčistila jsem ji a pak jsem si vzala speciální otupený hřebík a vyčistila mu rýhu podél okraje kopyta, měl tam trochu malých kamínků. Na předních nohou nosí podkovy a tak jsem mu to vyčistila jen na zadních. Obešla jsem ho zezadu a šla čistit poslední 4 nohu. Zvedla jsem ji a vyčistila stejně jako ty předchozí. Zase jsem ho pochválila a očistila všechno čištění od srsti a žíní. Uklidila jsem ho zpět a vzala poslední důležitou věc. Namočila si houbičku teplou vodou. Otřela jsem mu opatrně ospalky a prach pod očima a nad nimi. Pak ji znovu namočila a vyždímala, otřela jsem mu ještě pořádně nozdry a dala ji na topení. „Tak dobře Susan můžu začít sedlat?“ Sue se otočila a vyhoupla na špičky nad koně aby mi viděla do očí: „Ano, jde ti to moc dobře.“ Byla jsem moc šťastná za pochvalu o péči. Péče je předci jedno z nejdůležitějších věcí kolem koní. Vzala jsem si uzdečku a odepla jsem podhrdelník , pohladila valacha a dala mu z leva přes hlavu oteže a natáhla je dál přes krk. Do levé ruky jsem položila sněhulákové udidlo a pravou rukou si držela lícnice. Pomocí palce jsem mu uzdečku vsunula do huby pak hned přetáhla opatrně nátylník přes uši. Pak srovnala uzdečku, dala mu hřívu na kštici přes čelenku a zapla vazák za jeden kroužek uzdečky. Pak jsem zapla jsem první kombinaci nánosníku, dále nánosník samotný ,který mu přesně padl. Jako poslední na uzdečce jsem se snažila zapnout co nejpřesněji podhrdelník ,který byl volný natolik aby se tam vešla pěst. Vzala jsem podsedlovou dečku a dala mu ji opatrně na hřbet. Pohladila jsme ho a srovnala ji. Vzala jsem krásné světle hnědé sedlo bylo naprosto luxusní!! Položila jsem ho na podsedlovku a urovnala sedlo přesně tak jak patří. Spustila jsem z druhé strany podbřišník a obešla koně. Na levé straně jsem ho dopla zatím na první. Rozhodně nemá cenu ho přetahovat dokud nejezdíme. Vzala jsem levou přední šlachovku a dala mu ji. Pak druhou… a nakonec zadní strouhačky a nasadila mu je stejně jako šlachovky. Dala jsem mu ještě pamlsek a zaběhla si pro helmu. „Jsi ,už opravdu připravená?“ zeptala se mě Susan. „ Ano jsem Sue.“ přikývla jsem. Sue tedy vzala lonž a já měla vzít za otěže Sezama. Helmu jsem si provlékla do levé ruky a přehodila jsem otěže Sezamovi přes hlavu. Odepla jsem karabinu vazáku a řekla ,že jsem připravená jít. Sezama jsem dala tentokrát k uvazovišti co je dál ,protože tamty už byla zabrány studentkami floresty. Prošli jsme okolo pár boxů a nástěnky u uvazoviště na tu jsem se celkem zaměřila. Můžu říct ,že mě hodně zaujala. Sue zavolala: „Dveře!“ a otevřela je. Později mi také vysvětlila proč se to tak říká. Se Sezamem jsme vešli dovnitř a Sue za námi vrata zavřela.
Odvedla jsem Seziho doprostřed haly a čekala dokuď si ho nepřevezme Sue aby ho opracovala na lonži. Připla si ho za udidlo a utáhla sedlo o 2 dírky výš. Pak si nějak zamotala otěže aby mu nepadaly přes hlavu. Sezam se začal napojovat na kruh. Valach byl na lonži aktivní a rozumný. Sue ho nějak nemusela slovně pobízet ,ale přesto mu občas pomohla. Třeba jako povelem: krok, pojď, mlaskáním apod. Často ho také chválila což se mi moc líbilo. Valach pak vypadal ještě spokojeněji. Sue ho tedy nejdřív okrokovala. Koník se na kruhu krásně ohýbal. Pochvíly Sue řekla: „Tak jo a teď budem klusat zlato.“ Zamlaskala a řekla: „Klus,pojď!“ Valach skoro okamžitě přešel do rychlejšího chodu. Krásně se srovnával a začínal chodit čím dál tím spořádaněji. Už jsem přemýšlela o tom jak já jednou budu lonžovat svého koně tady na florestě. A doufala jsem ,že to budu jednou umět aspoň trochu tak dobře jako Sue. V klusu byl koník cca 5minut. A pak ho nechala jít klidně v kroku. Chvíly si se mnou povídala a vysvětlovala mi pár věcí o lonžování a o tom jak by na ni kůň měl správně chodit. Vše co mi řekla Sezam naprosto splňoval. Jak ho opět dala do klusu nechala ho pár koleček odcválat. U toho ho chválila. Sezam měl překrásné chody a také překrásnou postavu s lehkým svalstvem ,které se mu rýsovalo při každém jeho pohybu. Byla to prostě nádhera. Zpomalila do klusu, kroku a až do zastavením. „ Ááá stát chlapče.“ řekla mile a když zastavil došla k němu a moc ho pochválila. Přecvakla mu karabinu a nechala jít v kroku na druhou ruku. Hnědáček si chvíly odpočinul a po asi 3 minutách začal zase pracovat na klusu. Valášek se podle všeho co znám a pochopila uvolňoval. Ocválala ho tedy znovu teď už na druhou ruku. Sezam se soustředil na chod na lonži. Já se opět upřeným pohledem dívala na jeho nádherné pohyby. Začínal se mu zvedat dech a tak ho Sue po pár kolech nechala přejít až do zastavení. Moc ho opět pochválila a řekla: „Tak jo Sezam je opracovaný, vem si tedy helmu a ukážeš mi co umíš ano?“ Já odpověděla, nasadila jsem si helmu a společně se Sue jsme ještě dotáhli podbřišník o jednu dírku a já si spustila třmeny dolu. Chytla jsem si třmen a s lehkostí se vyhoupla do sedla. „Páni, takhle na toho koně jen tak někdo nevyleze.“ Řekla Sue. Já se zasmála a přehodila třmeny podle Susniných pokynů do kříže přes kohoutek koníka. Chytla jsem si otěže tak jak jsem nejlépe uměla. Nervy mi sice už trochu při lonžování vymizeli ,ale stejně nejsem úplně OK. Spustila jsem nohu ,ale dále se držela kolenami. Usadila jsem svůj zadek co nejhlouběji do sedla. Sue mě pochválila ,že v sedle sedím dobře. Přešli jsme do kroku, já pobízela Sezama a soustředila se na svůj sed. „Ruce víc k sobě a trochu se ještě narovnej pak tam budeš sedět skvěle.“ Řekla poklidně Sue a já poslouchala její pokyny dál. Hleděla jsem před sebe a sem tam koukla na Sue. Ona se svým překrásným úsměvem smála. Pohladila jsem koníka a chválila ho. Chodily jsme ještě chvíly a Sue řekla: „Tak asi naklušeme bez třmenů ne? Znáš krátký klus ,že?“ Odpověděla jsem: „Ano znám a v minulé stáji ,už jsem se ho učila. Sue zamlaskala a já ho pobídla. Měl příjemný klus ,který se dal vysedět. Je to taky drezurák ,žee? Je to boží kůň. „Špičky ke koni a měl přiloženou víc tu holeň ať ho moc nerušíš při práci.“ Opravila mi pár chyb ještě k sedu Sue. „Otěže drž klidně“dodala ještě. Přešli jsme do kroku a do zastavení. „Tak super vem si třmeny a začnem nejdřív krokem a pak zkusíme lehký klus .“ řekla radostně a natěšeně Sue. Nandala jsem si třmeny na špičky a usadila se zase tak správně jak jsem to cítila. Susan mě pochválila a po chvilce korkování jsme nachvíly ještě naklusali. „Ještě se trochu narovnej a nevysedávej tolik.“ opravila mě. Snažila jsem se to napravit a Sue mě pochválila. Chvíli jsme ještě klusali a Susan mi řekla pár věcí ke klusání. A přesto ,že jezdím už celkem dlouho na koních jsem toto opravdu nevěděla. Sue řekla ,že už ho necháme a ,že mě pustí a budu chodit na stěně a jen ho vykrokuji. Povolila jsem mu otěž a šla na pravou ruku. I v kroku jsem se soustředila na svůj sed a ještě jsem zastavila a povolila mu sedlo na 2. Sue mě pochválila ,že je ráda ,že si na takové věci myslím. Mezitím co jsem krokovala jsme si se Sue hezky popovídaly. Změnila jsem směr diagonálou. Sue mi vyprávěla o Nioře jaká je a tak. Pak o historii floresty a také o koních co tu jsou. Podle všeho je Niora moc milá krásná blondýnka o čemž už jsem přesvědčena. Koníci jsou tu také úžasní a zase jsem o něco chytřejší co se týče té historie. Po pár obvodech mě Sue zavolala ať zajedu doprostřed haly ,že už mu dáme pohov. Krokovala jsme asi 10 minut. A Sezamovi to bohatě stačilo akorát se přesně vydýchal. Seskočila jsem z něj a ze země mu povolila sedlo na 1. Pak jsem vytáhla třmeny a přehodila otěže. Šla jsem ho se Sue společně odsedlat a vyčistit. Sue řekla: „Dveře!“ a společně jsme vyšli z haly. Sezama jsem odvedla k uvazovišti kde jsme byli předtím ,protože už tam bylo to čištění.
Krásného středně vysokého hnědého valacha jsem připla prozatím za uzdečku na karabinu zase. Sundala jsem mu jak šlachovky tak strouhačky, oboje bylo lehce zpocené. Rozepla jsem podbřišník a obešla koníka. Tam jsem ho rozepla také a rozhodla se ,že dám podbřišník uschnout ,protože byl zpocený. Sedlo jsem sejmula ze hřbetu hned potom společně s podsedlovou dečkou. Dečku jsem stejně jako podbřišník dala uschnout. Rozepla jsem mu nánosník a hned potom z těžka podhrdelník. Uzdečku jsem mu opatrně přetáhla přes uši a nechala ho vyplivnout udidlo. Dala jsem mu ještě předtím na krk ohlávku. Kterou jsem mu teď nandala a nechala ho přivázaného na ohlávce. Složila jsem uzdečku a ještě rychle umyla pořádně udidlo. Pak jsem vzala do ruky jen měkký kartáč a přejela celé jeho tělo. Na nohy už jsem si vzala gumové hřbílko a tvrdý kartáč. Měl je totiž od písku tak jsem mu je pořádně očistila. Vzala jsem hadici ,která byla poblíž a poprosila Sue aby ho podržela. Opatrně jsme mu ostříkala písek z kopyt aby mu nevysychaly kopyta. Poté jsem i je pořádně vyčistila. Ještě jsem rychle přejela hřívu a pak ocas ,který byl od písku tak jsem si dala více záležet. Sue mi řekla ať ještě dojdu pro erární kbelík s vodou ,který měl být u krmiva. Došla jsem pro něj a šla ještě k nejbližšímu kohoutku do něj napustit co nejvíce vody. Kohoutek jsem pak zavřela a odtáhla kbelík pro Sezama. Sue mi poděkovala a Sezam se v klidu napil a myslím ,že i byl rád ,že se po tom namáhajícím tréninku také napil. Sezam byl naprosto čistý tak jsem mu dala poslední pamlsek a vzala ho se Sue do výběhu. Tam jsme ho hned za brankou výběhů pustily. Nádherný valach hned přicválal na druhý konec pastvy ke svému kamarádovi Chorálovi. Usmála jsem se na něj… Sue mi pomohla ještě uklidit postroj a čištění. Pak jsem se v šatně ještě převlékla. A rozloučila se s koníkami ve stáji. Sue mě šla doprovodit. Šla se mnou až k vratům a cestou jsme potkali Toma. Vysokého a sympatického pána. „Tohle je Tom, můj syn a Niořin bratr.“ řekla Sue. „A tohle je naše budoucí studentka Aria.“ Dodala Tomovi. S Tomem jsme si navzájem podali ruku a širokým úsměvem se na sebe začali smát. „Už musím jít čeká mě trénink studentek.“ Rozloučil se s námi Tom a my s ním taky. Šly jsme dál a Susan mi ještě po cestě vysvětlovala chod floresty. Před branou už čekal táta a zdálky nám mával. Otevřela se brána a Sue se s mím tátou představila. „Tak dobře Ario, uvidíme se za pár měsíců, mějte se zatím hezky, ahoj a nashle.“ Rouzloučili jsme se se Susan a jeli jsme domů. Já celou cestu vyprávěla tátovi tak ,že se i ta pusa nezastavila. A táta už ze mě zdřejmně musel mít migrény. Když jsem přijela domu celý den jsem znovu převyprávěla mamce. A pak šla spát a nechala si jen zdát o tom nádherném místě plném koní a příjemných lidí se ,kterými se těším až budu trávit svůj veškerý čas.
bloodyee: Začíná to moc pěkně.
Péče je pěkně rozepsaná, uvažuješ, snažíš se to mít co nejvíce reálné... Pochvala. Co opravím je fakt, že naši koně chodí bosy, takže poznámka o podkovách na předcích tam nepatří. To je jen takové vpíchnutí a detail.
U nás se koníci pak vodí s přehozenými otěžemi přes hlavu, pokud tedy nemáš martingal, to otěže nepřehodíš... Taky spíše pro upřesnění.
CO z tvého textu vyplývá je pobídka každý krok. To je špatně. Je mi jasné, že takhle to je v 99% našich stájích, kdy jsou koně líní, otupělý, okopaní.. Ale správně bys měla koně pobízet jen tehdy, kdy zpomaluje nebo chceš přechod do rychlejšího tempa, tím ho neotupíš na pobídky. Taky mi tam trošku chybí to naše pověstné "JAK". Jak jsi provedla zádrž? Jak jsi vyseděla pracovní klus?
Taky bych při krokování nepovolovala sedlo, když se ti kůň lekne a splaší se, tak se ti může sedlo přetočit. Povolujeme sedlo společně s nánosníkem až po sesednutí.
Další věc je že NIKDY, nikdy nepřipínáš koně za udidlo. Trhne hlavou a zlomí si čelist. Přivazování, uvazování a cvakání jedině za ohlávku, jakmile uvazuješ za udidlo, tak je to prostě špatně a o zdraví, pozor na to.
U tebe je znát že o koních něco víš, jen to prostě potřebuje dopilovat. Budeme se na tebe těšit.
lizzie: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY – LIZZIE
Suesan mi nabídla tikání a já se usmála a Sue mi řekla
„Zhruba víš kde co je. Tady“ Ukázala na box, kde byla cedulka s názvem \Sezam\.
„Tady, je box koně na kterého dneska půjdeš. První, co ale musíš udělat je snad jasné. Dojdeš pro koně a musíš ho vyčistit a nastrojit. Po té se přesuneme do haly. Já půjdu samozřejmě s tebou.“ Lehce jsem nadzvedla obočí a podívala se na Sue. Ta se usmála a řekla mi že si mám vzít vazák a ohlávku. To mi bylo jasné a na chvilku se zamyslela kde to mám vzít! Potom mi došlo že byla zavěšená i s vazákem na jeho boxe. Takže jsem je popadla a trochu rychlejším krokem jsem se vydala ven z areálu. Z příjemně chladné stáje jsem po otevření vrat byla ováta lehce teplým vzduchem a v tu chvíli na mě dopadly paprsky slunce a cítila jsem jaké je teplo. Sue zavřela vrata, která se prý musí zavírat aby tam byl chládek. Společně jsme se vydaly od hlavní brány k výběhům. Nebylo to tak, že jsem uviděla jeden velký výběh s 30koňmi. Tady bylo minimálně 10takových výběhů s 30koňmi!
„Wau“ Řekla jsem si v duchu a vedle Sue šla až k ohradě kde byl Sezam. Sue mi řekla ať zapískám. Já se pokusila zapískat, ale to co ze mě vyšlo znělo spíš jak kdybych vyflusávala něco z pusy a né jako písknutí. Sue se zasmála a hvízdla tak hlasitě, že se to muselo rozlehnout přes všechny výběhy. V tu ránu jsem viděla 3koníky jak jdou směrem k nám a z toho jeden klusal. Od Sue jsem zjistila že to je Galaxie. Když kobylka přišla, pohladila jsem ji a Sue zapískala ještě jednou, protože Sezam na to prý naučený je, ale někdy se mu hold nechce. Na třetí pokus konečně valášek přišel a já měla možnost začít plnit přijímací zkoušky, které nebyly jen o jízdě. Ale i o vztahu a práci s koňmi. Palcem jsem zamáčkla karabinu a chtěla ji připnout na ohlávku. V tu chvíly mi ale došlo že ohlávku mám přes rameno. V tu chvíly jsem se cítila trochu trapně, ale co. Připla jsem nenápadně vodítko k ohlávce, jako kdyby to byl můj záměr od začátku a Sue mi už otevírala branku. Poté jsem si pravou rukou chytila Sezamův nos a přetáhla ohlávku přes hlavu. Zapla jsem karabinu od ohlávky a tiše zamlaskala.
„nemusíš tady být potichu. Pokud zamlaskáš 3x potichu, je to horší než když mlaskneš jednou a důrazně.“ Přikývla jsem a prošla s Sezamem brankou. Sue za mnou zavřela a já se vydala ke stájím. Okolo mě prošla nějaká studentka, která tu už určitě musí být déle protože mi přišlo že má všechno pod palcem. Nesla kbelík s vodou a v druhé ruce měla nakouslé jablko. Na druhou stranu po mě hodila dost nepříjemný výraz. Chápu. Mají tu skoro pořád někoho kdo jim to tu očumuje a nemusí to bejt zrovna 2x super. Došly jsme k boxům a já odtáhla poměrn těžký zasunovací box vedle. Odepla jsem ohlávku před boxem a Sezam do něj poslušně zašel. Vodítko jsem položila přes box – mezi mříže a Sezam zakotvil u slaného lizu, který tu měly s nějakou příchutí ale netuším s jakou. Pamatuju si že jsme měli s hořčíkem a že jsme ho jako malé s holkama olizovaly Je to asi vtipný, ale co, byly jsme malé.„Čištění si tady půjč, je to erární čištění které mají všichni na přijímací zkoušky.“ Ujistila mě Sue, s čímž jsem asi i počítala. Otevřela jsem tmavě modrý box ve kterém bylo všechno základní. Vše jsem si to dala k boxu a v tu chvíli slyšela jak něco padá na zem. Sezam měl očividně potřebu zaprasit box a nemohl to prostě udělat ve výběhu.. „Sue? Můžeš mi prosím říct, kde je lopata případně kolečko?“ Zeptala jsem se.„Lopata je za rohem naproti nástěnce. Dáš to do rohu, aby to nerošlapal a večer to služba vyveze.“ Řekla mi. Přikývla jsem a zavřela za sebou box. Vydala jsem se najít lopatu. Ta ležela přesně tam, kde mi Sue řekla. Vzala jsem ji do ruky a když už Sue mluvila o té nástěnce.. Přepadla mě zvědavost a nakoukla jsem. Na nástěnce byly např. krmné dávky, rozřazení výběhů apd. A také seznam členek. Lehce jsem to okem prolítla. Všimla jsem si že jsou některé vyškrtané a pod všemi těmi jmény jsem uviděla i svoje. Zamyslela jsem se a pak jsem si přečetla nadpis „členky na přijímací řízení“. Nad tím jsem se lehce zamyslela a všimla si i mé kamarádky. Super! Obrátila jsem se a poklusem se vrátila k boxu. Lopatou jsem nabrala trus a dala ho do rohu. Sue si ode mne vzala lopatu. Já jsem se pootočila a vzala si čištění. Vzhledem k tomu, že Sezam nebyl zablácený, tak jsem si vzala rýžový kartáč a měkký kartáč. Začala jsem přejíždět tělo Sezama. Užívala jsem si ten super pocit, který jsem už dlouho nezažila. Na koních jsem jezdila naposledy před půl rokem u soukromé paní, která byla velmi ochotná, ale koně musela prodat. Docela mě to mrzí, protože koníci byly bezproblémový a úžasní jak na jízdárenskou práci tak na skoky. Byla jsem tak zabraná do práce, že jsem si ani nevšimla, že Sue zmizela. Po vyčištění Rejžovým kartáčem jsem celé tělo i břicho přejela měkkým kartáčem. Pak jsem si kartáče odložila a vzala plastové hřbílko. Začala jsem vyčesávat hřívu a ocas. Po vyčesání jsem ještě jednou přejela tělo měkkým kartáčem, protože mi došlo, že z hřívy popadalo trochu bordelu. Když jsem měla hotovo, odložila jsem i tohle hřbílko a vzala kopytní háček. Šla jsem první na levou přední. Od sebe směrem ven jsem vybrala z kopyt. Poté jsem kopytní háček otočila a přečistila kopyto. Ještě dovybrala poslední nečistoty a pustila kopyto lehce na zem. Poplácala jsem Sezama po krku a šla k zadnímu kopytu. Ohromilo mě že mi podal sám kopyto. Vybrala jsem z něj a poté vzala druhé zadní po kterém jsem sjela aby mi ho podal. Byl zvklý. Poslední přední kopyto šlo také lehce. Všimla jsem se bláta na vnitřní straně u zadní nohy. Kartáčem jsem ho přejela aby se vyčistilo. Byl pak vlastně celý čistý. Vzala jsem houbičku abych mu utřela nozdry. Nechala jsem si jí namočit v teplejší vodě. Poté jsem jí vymáchala a utřela mu ospalky. Měl nádherné oči, ale utření se mu moc nelíbilo. Na druhou stranu, komu by se asi líbilo kdyby mu někdo jezdil vlhkou houbičkou po očích že :O
„Hodný“ Řekla jsem mu a odložila houbičku. Podívala jsem se na celého Sezama a pak na Sue s tím že mám hotovo. Sue stála za boxem.„Vybavení je v sedlovně. Rovně a doleva. Přines si. Je vlevo aby bylo oddělené od vybavení studentek.“ Hned jsem se tam vydala. Uviděla jsem krásně sladěnou světle hnědou sadu. Všechno jsem si dovezla na takovém vozíčku k boxu. Sue hladila Sezama. Já jsem se na ní podívala a ona udělala pohb rukou, takový abych začala. Na vozíčku jsem měla Sedlo – vypadalo jako všestranné. Dál uzdečku s komb. Nánosníkem a pak chrániče a lonž s lonž. Bičem který byl vedle.
„Odnesu ten lonž. Bič zpátky ju? Není potřebný. Sezam je docela bojácný a bič by ho spíš rozrušil. Na pobídky reaguje perfektně. Pod sedlem je skvělý, to se nemusíš bát“ řekla a odcházela. Já vzala uzdečku a Rozepla podhrdelník. Podívala jsem se na udidlo. Byla jsem překvapená že má dvakrát lomeného sněhuláka. Ale asi je potřebný. Popravdě v udidlech se moc nevyznám, ale tuším že sněhulák je lehce ostřejší než třeba klasické stihlo. Sněhuláka jsem měla akorád na anglického plnokrevníka, který vážně táhl dopředu. Asi se na to zeptám Sue, protože mě to zajímá. Každopádně jsem mu přehodila otěže přes krk. Poté jsem si do pravé ruky vzala uzdečku a do levé udidlo, které jsem připravila Sezamovi před hubu. On si udidlo ochotně vzal. Plynule jsem mu přetáhla uzdečku na správné místo . přes hlavu a posunula čelenku malinko dolů aby lépe seděla. Zapla jsem nánosník na třetí dirku od zadu. Vešly se mi tam dva prsty. Poté podrhrdelník na pěst a podbradní řemínek tuším že by měl být taky na prst-dva. Pak jsem vzakla dečku a přehodila jí z levé strany na sezamův hřbet. Položil jsem sedlo a celé potáhla dopředu nad kohoutek. Nechala sjet na správné místo a poté spustila na druhou stranu podbřišník. Sue v tu chvíly přišla.„Zapni ho tak akorád, v hale dotáhnu a po lonžování dotáhneš ze sedla.“ Řekla mi. Usmála jsem se a zapla podbišník. Pak jsem z obou stran přitáhla takové ty pásky na suchý zip k sedlu. Zapla je lehce, aby nějak nestahovaly ale aby nebyly povolené. Sue mě pochválila, že je perfektně vyčištěný a nasedlaný je dobře. Vzala sjem chrániče a dala je na přední i zadní nohy. „Když jsme u toho Sue. Mužu se zeptat proč má Sezam sněhuláka?“ Sue se usmála. Já zapínala poslední chránič.„Sněhulák je vlastně..“ Začala mi Sue vysvětlovat.. Poslouchala jsem.„Pro pákový efekt se sněhulák podepíná a otěže zapínají do spodnějšího/ spodnějších kroužků. Pokud je otěž zapnutá ve stihlovém koužku, funguje jako normální udidlo.“ Dořekla.„A nemůže se pak kůň otupit třeba? Když má tohle udidlo?„ne. Koně neotupuje udidlo. Hubu otupuje tvrdá a necitlivá ruka jezdce“ Řekla mi.. Usmála jsem se a Sue mi řekla kam půjdeme. Vydaly jsme se směrem z boxu do haly.
Sue křikla „Hala“ a otevřela vrata. V hale byla jedna jezdkyně.„Ahoj Sue!“ Řekla holčina ze cvalu a kývla hlavou. Sue mávla a dovedla mě na druhou stranu„Na jak dlouho to ještě vidíš? Mám tu na lonž holčinu z přijímaček“ Řekla. Holčina zpomalila do klusu a řekla Sue „Končíme. Poslední cvalové kolečko.“ Usmála se a Sue připla Sezamovi Lonž. Řekla mi že můžu být vedle ní, nebo si jít sednout. Řekla jsem že budu klidně tady. Sue ho poplácala a Já mu utáhla podbřišník od dirku. Nebylo to na maximum, ale bylo to dost. Sue pustila Lonž na zem a smotala si ji do ruky. Sue chtěla Sezama vyslat na kruh. Lehce pohodila lonží a zamlaskala. Sezam se rozešel do strany a klidným krokem začal chodit podél haly. Sue zamlaskala a řekla kroook a Sezam šel pěkným energickým krokem. Ze začátku byl na menším kruhu, proto lehce propustila lonž a udělala pohyb, díky kterému se Sezam dostal na větší kruh. Pohazoval hlavou, protože měl dost energie. Sezam šlapal krásně. Těšila jsem se až si na něj sednu. Chodil v pravidelném kulatém kruhu. Nebylo to tak, že by bylo jedno kolečko menší a druhé větší nebo jinak tvarované. Byly to stejné kruhy. „Tady můžeš vidět jak vypadá správné lonžování. Jsme na velkém kruhu a Sezam se pohybuje v dobrém tempu, aby se neklopil dovnitř. Netáhne za lonž a jde příjemným tempem.“ Řekla mi Sue.„Proč je lepší velký kruh. Tedy. Proč ho máš na konci lonže?“ Zeptala jsem se.„kruh o průměru 20 m je natolik velký, že se kůň pohybuje „jakoby po rovné čáře“. Na takto velkém kruhu by měli být lonžováni koně mladí, nezkušení, nervózní apod. Já takto ale lonžuju skoro všechny koně, protože mi to přijde mnohem lepší. A je to lepší. „ Usmála se na mě. V tu chvíly lehce stáhla lonž a řekla „A stáááát“ Sezam zastavil a poté ho nechala asi 10secund v klidu stát.„Hodný krooook“ řekla a Sezam se za pomocí lonže – přes kterou Sue poslala lehkou vlnku rozešel. Sezam šlapal hezky energickým tempem – které bylo určeno Sue. Nemůže si přeci dělat co chce. Po chvíli nechala Sezama naklusat. Sezam přešel po jasné pobídce do klusu a klusal na kruhu.. Sue mi řekla že ho okluše na druhou ruku a pak ho nechá zacválat. A pak si ho přepne ještě jednou a nechá ho odcválat na druhou a pak si mě vezme. Přikývla jsem a sledovala jeho pohyby. Nikdy jsem neviděla takhle pěkně chodit koně. Ty anglický plnokrevníci se na to mskoro nedají zklidnit takže to je úplně něco jiného když tu mají vyrovnané a klidné koně. Sue zamlaskala aby Sezam zlepšil krok. Po chvíly ho nechala zastavit a přepla ho na druhou ruku. Teď šel na pravou ruku. Sue ho vyslala na kruh a řekla mi „Pak tě budeme trénovat já, Niora a Tom. Jsme tu hlavní trenéři.“ Říkala mi průběžně různé maličkosti co by mě mohly zajímat. Byla jsem unešena. V tu chvíly už Sue říkala „Hop.. Hop!“ A Sezam po pobídce přešel lehkým a plynulým skokem do cvalu. Sezam se rozcválal podél kruhu. Lonžka byla v kontaktu, nebyla ani prověšená, ani napnutá. Sezam cválal poměrně rozjančeně proto ho Sue tichým „ššš“ zjemnila. Sezam zareagoval a zklidnil svůj cval. Poté zavolala „kroooook“ A Sezam přes lus přešel do klidného kroku. Vnímala jsem Sueiny pohyby, protože jsem věděla, že jednou budu koně lonžovat i já, takže bych si to měla pamatovat. Pokud mě teda vezmou! „Vezmi si helmu a bič. Ten používat nebudeš, ale budeš ho mít v ruce. Vem si rovnou i Chapsy.“ Řekla mi Sue a já věděla že už je olonžovaný na to, abych si na něj mohla sednout. Zapla jsem helmu na hlavě, natáhla si Chapsy a vzala Bič. Navlékla jsem si ho na ruku. Sue mi ho z ruky sundala. „Bič budeš držet. Není dobré ho mír provlíknutý .“ Řekla mi Sue a já ho chytla klasicky. „Chceš pomoct, nebo vylezeš?“ zeptala se mě.
Řekla jsem jí že to zvládnu a když Sezama zastavila dala jsem si levou nohu do třmenu. Plynule jsem se přitáhla k sedlu a přehodila pravou nohu pře sedlo. „Sue můžu se ještě na něco zeptat? Proč se všechno dělá z levé strany..?“ Zeptala jsem se. „Sedlání, nasedání, vodění. Tohle je zkrátka jeden z výmyslů lidí. Kůň opravdu neví, kde je levá a kde pravá. Po pravdě mi tento zvyk přijde poněkud hloupý. Nasedat na koně zleva jen proto, že to někdo tak kdysi zavedl. Ve skutečnosti se pak víc zatěžuje levý třmen a kůň je trochu jako levák. Po pravdě jak to bylo dřív a proč nevím. Ale prostě to tak je a nikdo proti tomu nic nemá ani to koni nijak neškodí tak proč ne.“ Řekla mi Sue a já už seděla na koni. Pokusila jsem si srovnat sed tak, jak jsem jen uměla.„hlava vzpřímená s pohledem dopředu trup vzpřímený ramena jsou volně spuštěná, vyklenutý hrudník. Žádné křečovité držení rukou!, předloktí je prodlouženou osou otěže paty prošláplé, špička ke koni. Držíš se nohama sedla, kdyby náhodou.“ Řekla mi Sue. Já se podle toho zařídila a podívala se na ni. Sue mi ještě přehodila třmeny přes sebe, na kříž přes kohoutek a usmála se.„Neměj tolik lokty od těla.“ Řekla mi Sue a já si je dala více k tělu„Super, vypadáš jako jezdec. Teď aby ti to takhle vydrželo i do dalších chodů“ Usmála se a řekla ať pobídnu Sezama do kroku.Stiskla jsem holeně ke koni a lehce nabídla otěž.„Dobře. První na koně působíme holení, poté otěží a pak čím?“ zeptala se mě Sue když Sezam šel na lonži v pěkném energickém kroku. „Tuším že hlasem a až jako poslední bičem, nejlépe vůbec“ Řekla jsem.„Tak to je dobře že to víš, v tom případě pobízej. Já jsem tu jako tyč, nic nedělám jen držím lonž. Ty koně vedeš, určuješ, aby šel po stejném kruhu. Budeš dělat pravidelný kruh jako byl doteď. Koně nepobízíš oběma holeňma součastně, ale střídavě, podle koně. To musíš cítit!“ Řekla mi. Já se snažila pobízet. „Pobízej holení, ne patou.“ Napomenula mě Sue „Nehrb se tak, narovnej se! Hlídej ti to Lizzie“ A tolik poznámek přilítávalo skoro každou chvíli. Byla jsem trochu rozhozená, že jsem měla několik chyb, ale to má každý začátečník že? Snažila jsem se ke všemu přistupovat pozitivně a každou radu si brát k srdci, abych se zlepšila. Krokovaly jsme na kruhu a já se snažila dodržovat všechno, co mi Sue řekla. Zapamatovala bych si to hned, ale udržovat to, to už je horší.. „děj si holeň trochu víc dozadu a vystrč pánev dopředu.“ Řekla mi Sue. Jediné na co mě vůbec nemusela upozorňovat byla ruka, tu jsme ze stáje měla poměrně dobře v klidu, protože jsem se naučila necukat koni v hubě. Měla jsem ji v klidu ve správné pozici vlastně skoro celou dobu. V tu chvíli mi řekla„Teď půjdeme do pracovního klusu ano? Zvládnout sed v pracovním klusu je poměrně těžké. Následovat pohyb a nedrncat proti koni v pracovním klusu není taková legrace, jak se zdá být. Vyžaduje to sílu trupu, uvolněná bedra, slušnou celkovou.. Budeš se držet nohama a mít ruku v klidu. Nech Sezama jít svým tempem, je zvyklý. Ty se soustřeď na sebe. Uvolni se pořádně v kříži a nabídni se koni. Snaž se jít s pohybem.“ Informovala mě Sue a já přikývla. Stiskla jsem holeně a lehce sedem dotvrdila pobídku ke klusu. Sezam začal klusat rychlejším klusem a tak Sue trochu zapískala. Já se snažila pořádně držet nohama a mít co nejvíce ruku v klidu.„Zakloň se! Nepředkláněj se a strč tu pánev dopředu“ Křikla na mě Sue! Nadechla jsem se a podsadila pánev. Zaklonila jsem se. „Super! Vydrž to!“ Volala na mě Sue docela nadšeně. Poté zapískala a nechala Sezama přejít do kroku„Chvíly to bylo vážně super.Časem to bude ještě lepší!“ Pochválila mě Sue a řekla mi že si mám trochu zkrátit otěže. Zkrátila jsem si je o kousek a po chvíli mi Sue řekla že půjdeme zase na klus. Stiskla jsem holeně a zamlaskala. Sezam se rozklusal do pěkného plynulého tempa. Podsadila jsem pánev a lehce se zaklonila.„Drž se nohama!“ Upozornila mě Sue. Klus pro mě nebyl zrovna extra příjemný, jen jsem v sedle skákala a snažila se držet nohama. Těžší to bylo už jenom v tom že jsem neměla podporu třmenů v noze. „Patu dolů Lizzie“ Řekla mi Sue a potom nechala Sezama zvolnit tempo a přejít do klusu „krooook“ Já jsem lehce vydechla, protože pracovní klus je docela těžký.„Půjdeš ještě na druhou ruku dobře?“ Zeptala se Sue. Přikývla jsem a Sue řekla ať zastavím. Ztuhla jsem v kříži a stiskla lehce obě holeně a nakonec jsem jemně přitáhla otěže. „Supr.“ Řekla mi Sue. Poté mi přepla lonžku a šly jsme na druhou ruku. Mírně jsem povolila otěže, stiskla holeně a v sedle se lehce zhoupla. Sezam se rozešel do kroku a Sue lehce pohodila lonž. Bičem aby měl krok lepší. „Pobízej, chodí pomalu. Musíš pobízet co krok, to pobídka. Trochu mu povol otěže.“ Řekla mi Sue a já trochu povolila otěže, abych mu tolik netahala za hubu.„Super. Ještě dej špičku ke koni“ Dala jsem špičku ke koni a pak mi Sue řekla ať Sezama pobídnu do klusu. Stiskla jsem holeně a lehce se zhoupla v sedle. Sezam se rozklusal i po mé téměř nejasné pobídce. Já se snažila neskákat moc v sedle a držet se nohama.„Zakloň see“ Řekla mi Sue. Podsadila jsem pánev a zaklonila se. „Super“ Pochválila mě Sue. Obě jsme se usmály a poté mě nechala jít zase do kroku.
„Schoď si třmeny a dej noy do třmenů.“ Schodila jsem si teda třmeny a dala nohy do třmenů.
„Dej si je víc do špičky a pobídni do klusu.“ Řekla mi Sue. Dala jsem si je více do špičky a pobídla Sezama jasnou pobídkou do klusu. Snažila jsem se sedět „nee, lehký klus. Vysedávej “ Usmála se Sue a já začala vysedávat na vnější nohu. Sue mě pochválila že vysedávám dobře a poté mi řekla ať si ještě zkusím stehení sed. Že už budeme končit a že chce vidět. Já jezdila ve stehením sedu pořád. Jak klus na vyjížďkách tak cvalm bylo to mnohem pohodlnější. Přešla jsem tedy do stehenního sedu.
„Dež se nohama. A posuň si je více dozadu“ Opravila mě sue. Udělala jsem co p mě Sue chtěla a řekla ať jdu zpět do lehkého.Potom řekla ať přejdu do kroku a zastavím u ní. Zasedla jsem – ztuhla v kříži. Stiskla jsem nohy a lehounce se zaklonila – přestala vysedávat. Sezam přešel do kroku a poté jsem nepobízela a byla ztuhlá pořád, jen jsem trochu přitáhla otěže. Sezam zastavil a já už byla u Sue.
„Teď budeš krokovat po obvodu. Sama bez lonže. Já si jí zatím smotám. Zhruba 10minutek.“ A pak mě Sue odepnula. Já Sezama pobídla a hlídala si sed. Pobízela jsem co to šlo, ale samotné mi přišlo že chodí pomalu.„Chodí jako lemra, pobízej pobízej“ Vynadala mi Sue. Já se snažila pobízet víc. Sezam pak šel lépe, ale ne úplně tak jak by to šlo. Sue měla zatím smotanou lonž a už na mě skoro mávala a´t jdu. Přišla jsem do pomyslného bodu X a seskočila od koně.„Teď půjdeme odsedlat. Pak se o něj postaráš – přečistíš ho a vezmeš ho do výběhu. Pak je vlastně konec.“ Řekla a já z levé strany vzala Sezama z haly. Sue za mnou zavřela a šly jsme do stájí.
V boxe jsem Sezamovi rozepla podbřišník a přehodila ho z druhé strany na sedlo. Sejmula jsem ho a dala ho ven – opřela ho na tyč, kam se dávají sedla. Poté mu rozepla podbradní řemínek, nánosník a podhrdelník. Sejmula jsem mu uzdečku z hlavy a šla umýt udidlo. Vymáchala jsem ho ve vodě a rukou z něj sundala nečistoty. Vzala jsem uzdečku a zapla ji. Pověsila jsem ji na háček a šla pro chrániče. Sundala jsem mu je z nohou a dala je před box. Poté jsem vzala box na čištění. Vzala jsem kartáč a přejela Sezamovo tělo kartáčem, aby šel čištý do výběhu. Vzala jsem si kopytní háček a jedno kopyto po druhém začala čištit. Pokaždé jsem sjela až dolů a řekla „Noha“ Aby Sezam věděl co po něm chci. Poté jsem mu dala ohlávku a připla vodítko.
„Můžeme?“ zeptala jsem se Sue a šly jsme do výběhu. Sezam byl šikovný. Ve výběhu jsem ho pustila z vodítka i ohlávky. Ohlávku s vodítkem jsem si hodila přes rameno a šly jsme se Sue zpátky k boxu. Po cestě mi Sue řekla něco k jízdě a celkově k mým přijímačkám.
„Dobře“ přikývla jsem a když jsme byly u boxu tak jsme odnesla vybavení tam, kde jsem si ho vzala. Pak jsem šla k boxu a uklidila čištění. Z plastového hřbílka vybrala žíně, aby nebylo špinavé. Poté jsem vyšla před stáj kde už čekala moje mamka s Sue a o něčem spolu mluvily. Když jsem přišla Mamka mě přivítala a po rozloučení se Suesan jsme odjely. Sue nám zamávala a pak šla zpátky do stáje. Já mámě v autě vyprávěla jak to tam je úžasné, jaký tam je komfort a co je tam super. :3 Mamka mi řekla, že se mnou Sue byla spokojená a že o mě budou uvažovat. Ten den jsem nezamhouřila oko.
bloodyee: Další kvalitní text.
Hezký úvod, zase je vidět, že už o koních něco víš... Jen u čištění. Tu hřívu česej hřebenem, ne hřbílkem, to je na srst. Taky se mi zdá, že jsi zapomněla hřbílko použít k čištění koně, něbo jsi tam jen zmínila rejžák s měkkým kartáčem.. Chválím za použití houby.
U toho lonžáku. To se neboj, že by se ho Sezam bál, spíš ho jen respektuje, ale pěkná myšlenka. Další pěkná úvaha je nad tím sněhulákem. Prozradím, že sněhulák zapnutý na největší očko, tj. prostřední kroužek, funguje skoro jako klasické stihlo, ale když zapneš sněhuláka jinam už se z něj stává ostřejší uždění. I když to očividně víš.
S tím nasednáním, voděním.. Vypíchnu to jako detail - je to protože vojáci chodili se šavlí u levého boku a zprava by tak bylo nasedání značně obtížnější. Ano, je to zakořeněné až takhle hluboko.
Opět klasicky zakořeněné - co krok to pobídka. Správně ježděný a neotupěný kůň se pobízí pouze, když zpomaluje nebo když chceš po něm přechod do rychlejšího tempa. Jinak si ho otupíš a bude jako 99% všech českých provozáků.
Vyhnula bych se taky slovu "držet" zní to zbytečně silově, na koni se nedržíš, na koni sedíš.
Při zádrži netiskneš holeně, pouze kolena, holeně tiskneš při zádrži poloviční - zkrácení kroků, ne zpomalení jako takové.
Celkově je to popsané moc pěkně, rozepsané a je vidět, že víš co a jak. Paráda. Chce to vážně jen trošku doladit a vysvětlit pár detailů a vzhledem k tomu, že máš slušný základ tak to půjde rychle.
luna*: Vyšla jsem z šatny oblečená v jezdeckém a Sue na mě už čekala s předem připravenou ohlávkou a vodítkem. Vydali jsme se směrem k výběhům a já sledovala, jak nádherné je nebe. Všechno kolem bylo moderně vybavené, trávník úhledně posekaný, vše uklizené. Sue si o mě nejspíš musela myslet, že jsem blázen, protože jsem na tu nádheru koukala s otevřenou pusou a s vytřeštěnými oči. "Tohle je on - Patron," řekla Sue a já se vrátila do reality. Podívala jsem se, kam ukazovala. Ve výběhu stál nádherný ryzák s nosním pruhem táhnoucím se od místa, kde leží čelenka až dolů k hubě. Tipla bych mu asi tak 175-180 cm v kohoutku. "Jak je starý?" zeptala jsem se. "Letos mu bude 12 let," odpověděla Sue, aniž by od toho nádherného tvora odtrhla oči. Zhluboka jsem se nadechla, otevřela výběh a vešla dovnitř. "Patrone," začala jsem na něj mluvit klidným hlasem, aby o mě věděl. Zvedl hlavu od pastvy a udělal pár kroků ke mě. Vytáhla jsem z kapsy pamlsek, který jsem si tam doma připravila a Patron přišel ještě blíž ke mě. Podrbala jsem ho na čele se slovy: "Hodný kluk". Položila jsem mu vodítko na krk s tou největší opatrností, jakou jsem v sobě našla, protože jsem nevěděla, zda je lekavý, či nikoli. Ani se nepohnul. Dala jsem mu pamlsek a nasadila ohlávku. Pečlivě jsem překontrolovala, zda není někde překroucená, nebo jestli ho někde neskřípla. Když se zdálo, že je vše jak má být, chytila jsem vodítko pravou rukou asi 15 cm pod hlavou koně a druhou rukou jsem držela konec vodítka. Koně jsem měla po své pravé ruce. Odvedli jsme ho do boxu. Sue mi ukázala čištění a dala mi zábranu vchodu do boxu. Vodítko jsem uvázala na dveře, vzala si čištění a položila ho před box. Jakmile jsem otevřela dveře a dala ne ně zábranu, Patron se na ni zvědavě přilepil a sledoval, jak se přehrabuji v čištění a hledám gumové hřbílko. Byla jsem k němu otočená zády a jeho nenapadlo nic jiného, než mi začít okusovat zadek. Rychle jsem se postavila, až se mě Patron lek a s vytřeštěnýma očima vyhodil hlavu do vzduchu. Sue se tomu všemu jen tlumeně zasmála, a z čištění mi podala ono gumové hřbílko. "Díky," řekla jsem, podlezla zábranu boxu a pustila se do hřebelcování. Gumovým hřbílkem jsem ho celého projela krouživými pohyby. Zdálo se, že se mu to moc líbí. Tvrdým kartáčem jsem mu očistila zbytky zaschlého bláta na krku a zádi a pak si vzala měkký kartáč. Tím jsem ho celého vyčistila od prachu (a že ho nebylo málo!). Poté jsem mu sundala ohlávku a vyčistila mu hlavu - hlavně na žuchvách, za ušima a v místě nánosníku. Hřebenem jsem mu vyčesala ocas a hřívu. Byla jsem extrémně opatrná, abych mu je nezlámala nebo nevytrhala. Nakonec jsem si vzala kopytní háček a jedno kopyto po druhém jsem důkladně vyčistila. Sjela jsem mu rukou po noze až dolů a poté dala zřetelný povel "nohu!". Poslušně ji zvednul a vyškrabala všechno co jen kůň může v kopytě mít. Šikovně jsem se vyhnula střelce, kterou jsem jen vyčistila kartáčkem. Všímala jsem si při tom, zda nemá něco v kopytě, či zda nemá horkou šlachu apod. Jakmile jsem měla hotovo, vyšla jsem z boxu a postavila se před Sue. "Vyčištěno," oznámila jsem. "Tak pojď se mnou, dostaneš výstroj," prohlásila a vydala se směr sedlovna. Následovala jsem ji. Po příchodu do sedlovny jsem nemohla uvěřit svým očím - tolik krásných sedel! Sue mi podala jedno z nich - hnědé všestranné sedlo s hnědou dečkou a hnědým beránkem na podbřišáku. Dále mi dala hnědou uzdečku, kterou jsem si navlékla na rameno, aby se mi dobře nesla. Poznala jsem, že na uzdečce jsou slintáky, kombinovaný nánosník a dvakrát lomený sněhulák. Nikdy předtím jsem na tomto udidlu nikdy nejela, což ještě prohloubilo moji nejistotu. Nakonec mi na sedlo položila kamaše na přední i zadní nohy. Na přední jsem je už nasazovala, ale neměla jsem ani páru, jestli se na zadní nohy nasazují stejně, nebo jinak. Ale to už se Sue otočila a šla zpět k boxu. Opět jsem jí tiše následovala. Jakmile jsme byli opět u boxu, chytila jsem sedlo do jedné ruky, abych si mohla odložit uzdečku a kamaše. Vešla jsem do boxu a Sue mě tentokrát následovala, aby mě nemusela sledovat jen zvenčí boxu. Zvedla jsem sedlo do výšky a opatrně ho položila Patronovi na hřbet o trochu více dopředu, než má být. Poté jsem ho posunula na správnou pozici , aby neměl pod sedlem převrácené chlupy. Obešla jsem ho, abych narovnala dečku na druhé straně a dala dolů podbřišák. Ještě jsem zepředu překontrolovala, zda není dečka daná šikmo. Poté jsem šla zpět na levou stranu a vzala si podbřišák. Několikrát jsem ho projela rukou,aby tam neměl bláto, od kterého by mohl mýt otlaky, nebo aby nebyl překroucený. Přiložila jsem podbřišák Patronovi na břicho a zvedla bočnici. Zapnula jsem podbřišák do prvního a třetího pásečku a zkontrolovala, zda se pod ním nezmuchlala dečka. Tu samou kontrolu jsem provedla i na druhé straně. Podívala jsem se na Sue, ta se pousmála, pochválila mě a podala mi uzdečku. Nejprve jsem Patronovi sundala ohlávku. Poté jsem mu přehodila otěže přes krk a chytila si uzdečku do pravé ruky. Levou rukou jsem chytila udidlo, slintáky posunula k udidelním kroužkům a opatrně mu vložila udidlo do huby. Klidně ho přijmul. Přetáhla jsem mu nátylník přes uši a upravila kštici. Nánosník jsem zapnula na dva prsty a podhrdelník na čtyři. Řemínek u kombinovaného nánosníku jsem zapnula pod udidlo, ale moc mi to nešlo. Sue si mě hned všimla, přišla ke mě a ukázala mi, jak ho mám zapnout. "Díky," řekla jsem jí. Jako poslední přišli na řadu kamaše. Vzala jsem si nejdříve přední a nasadila je. Pořádně jsem si zkontrolovala, zda není vnitřní část přesahující ven nějak překroucená. Obě kamaše jsem samozřejmě zapnula suchým zipem ven. "Pomohla by jste mi se zadními kamašemi?" zeptala jsem se. "Ale jistě, od toho tu přece jsem," usmála se na mě Sue a vzala do ruky kamaše. Nasadila mu levou a mě nechala nasadit levou. "Obleč si helmu a já zatím dojdu pro lonž a bič," oznámila mi a vydala se do sedlovny. Já jsem si vzala onu helmu a podívala se do boxu na Patrona. Vypadal nadšeně, že jde jezdit. "Tak jdeme!" Pokynula mi. Vyvedla jsem Patrona z boxu a vydala se do haly. Došli jsme do středu jízdárny a Sue mu k uzdečce připnula lonž. Zatím jsem mu zvedla třmeny a zajistila o ně otěže. Vyvedla si ho na kruh a nechala ho zatím jít v kroku. "Ty už si prý někdy jezdila, viď?" zeptala se mě. "Ano, jezdila jsem v jedné rekreační stáji rodinného typu," odvětila jsem jí. "Aha... a co vše jste už dělali?" ptala se dál. "Už umím ovládat koně v kroku a klusu, cválala jsem zatím jen na lonži a v klusu jsme ještě dělali kavaletovou práci," řekla jsem jí. "Tak to toho umíš hodně, ale cválat dneska nebudeme," prozradila. "To mi vůbec nevadí. Ježdění přece není jen o neustálém cválání," prohlásila jsem. "Tak to s tebou plně souhlasím," uzavřela konverzaci a změnila Patronovi směr. Ještě chvíli s ním krokovala a poté ho pomocí hlasu a bičíku naklusala. Pohyboval se s naprostou jistotou a elegancí, jako kdyby byl na nějaké přehlídce. Koukala jsem na něj jako na zjev z vesmíru, jak byl krásný. Ztratila jsem při tom pojem o čase. Vtom jsem viděla, jak pomalu nacválává a s ještě větší elegancí doslova letí vzduchem. "Je nádherný, že?" otázala se mi Sue. To jsem se konečně probudila "Ne, je dokonalý!" opravila jsem si. "Tak já ho nacválám ještě na druhou ruku a pak už půjdeš do sedla," oznámila mi a já jsem dál sledovala jeho eleganci. "Jako první musíme dotáhnout sedlo," opět jsem se vzbudila z kómatu a podívala se na mile vyhlížejícího Patrona. "Já ti ho podržím," oznámila a chytila ho za otěže. Já jsem ho zatím dotáhla, přičemž jsem ani nepotřebovala pomoc, za což se musím pochválit. Pak jsem odhákla otěže, dala třmeny dolů a oznámila, že je hotovo. "Budu ti držet druhý třmen, aby se ti neposunulo sedlo," Sue přišla k patronovi z druhé strany a zapřela se o třmen. Já si chytla otěže. Levou rukou jsem se chytila za kohoutek a pravou za zadní rozsochu. ladně jsem přehoupla nohu přes záď a jemně dosedla do sedla. Sue mi upravila třmeny a pokynula mi, abych šla na kruh. "Sed máš dobrý, jen více prošlápni paty, koukej se mezi ušima koně a více pobízej," opravila mi chyby. "Vyndej si nohy ze třmenů a přehoď třmeny přes kohoutek," řekla mi. Dostala jsem docela strach, protože jsem bez třmenů ještě nejezdila. Začali jsme krokem bez třmenů. Po chvíli mi dala povel k naklusání. "Jedeme v pracovním klusu, to znamená, že nevysedáváme," poučila mě. Ještě chvíli jsme klusali na tu ruku a pak jsme změnili směr. "I na lonži musíš pobízet," připomněla mi, protože mi začal přecházet do kroku. Opět jsme změnili směr a opakovali to samé na druhou ruku. "Jde ti to skvěle, jen nezapomeň mít prošlápnuté paty," připomněla mi. "Nyní si už můžeš vzít třmeny," oznámila. Přešla jsem do zastavení, abych si mohla urovnat třmeny. Pak jsem mohla znovu klusat, tentokrát již v lehkém klusu. "No tak, udělej něco s tima patama," připomněla mi s úsměvem Sue. Pokynula mi, abych zastavila. Přišla ke mě a ukázala mi, jak mám správně držet nohu a jak pobízet. Pak jsem se vrátila na kruh a opět klusala. Za chvíli jsme opět změnili ruku. "Moc se chytáš hřívy, skus rozpažit ruce," pokynula jí. Klusala jsem asi dvě kola s rozpaženýma rukama. "Můžeš přejít do kroku, nech vytáhnout otěže, můžeš chodit na stěně. Šlo ti to dobře," řekla mi a pustila mě z lonže. Krokovala jsem tři kola na každou ruku. "Můžeš zastavit a zášvihem sesednout," řekla mi. Vyndala jsem si nohy z třmenů, rozhoupala se, přehodila nohu přes záď a měkce dopadla na zem. Odvedli jsme Patrona do boxu. Rozepnula jsem podbřišák na levé straně a zatím mu sundala uzdečku - s rozepnutým nánosníkem i podbradním řemínkem a podhrdelníkem. Nasadila jsem mu ohlávku a šla sundat sedlo. Nejprve jsem sundala beránek s podbřišáku, aby uschnul od potu. Položila jsem ho na sedlo a poté jsem přehodila i podbřišák. z levé strany jsem mu sundala sedlu z hřbetu. Sue se nabídla, že mi ho zatím podrží, protože ve stáji nejsou držáky na sedla. Naposled jsem mu sundala kamaše. Všechno jsem opět odnesla do sedlovny, kde jsem i umyla udidlo. "Vezmeme ho ještě pod sprchu," zavelela Sue. Vzala jsem si vodítko, připnula mu ho k ohlávce a vyvedla ho z boxu. "Následuj mě," řekla mi Sue. Dovedla mě do sprchy, kde jsem mohla Patronovi osprchovat nohy. Setřela jsem mu je stěrkou. Poté jsem ho odvedla zpět do výběhu. Teď už jsem věděla, který je jeho. Sundala jsem mu ohlávku a nechala ho, ať se jde pást. "Pro dnešek je to všechno, můžeš se jít převléct," oznámila mi Sue. Dala jsem jí vodítko a šla do šatny. Jakmile jsem se převlékla, odvedla mě k hlavní bráně. "Moc ti děkuji, ahoj!" rozloučila se Sue. "Nashledanou!" rozloučila jsem se také. Před hlavní bránou už na mě čekali rodiče v autě. Chtěli se mi zeptat, jaké to bylo, ale úsměv na mé tváři jim mluvil za vše...
bloodyee: Moc pěkný text, je vidět, že o koních toho víš hodně a dobře to umíš zakomponovat do textu zároveň s nejistotou z neznámého prostředí.
Ovšem i u tebe se najde pár chybek, či nejasností.
První je u podhrdelníku. Spíš než měřit na čtyři pěsti, tak se dává mezi žuchvy a řemínek pěst. Je to častější, vhodnější.
Další je to dotažení sedla po olonžování, správně by se mělo sedlo dotáhnout ihned, aby neklouzalo a neodíralo koně.
Pak je tu věc, co dělá 99% lidí a to nasedání. Není to špatně, jen tím křivíš kostru sedla a je lepší si přehmátnout a chytnout se pravou rukou za pravý třmenový řemen a vytáhnout se za něj, k sedlu je to mnohem šetrnější.
Když už jsi v sedle, tak mi tam chybí popis pomůcek a už je to sled, jen věcí po sobě jdoucích. "Naklusala jsem do pracovnío, přešla jsem ho kroku,.." ale už tam není JAK. Např. 'Sue mi řekla ať naklušeme. Přikývla jsem aby věděla, že chápu a pak jsem společně s mírným nadlehčením sedu pobídla holení dopředu. Patron vyklusal, zůstala jsem sedět na zadku, břicho tlačila před sebe, zadek naopak pod sebe a mírně přenesla váhu dozadu....' a tak dále a tak dále.
Trochu mi z toho textu vyplývá, že tlačíš dopředu krok co krok. Špatně. Pokud si koně nechceš otupit a opravdu ho chceš mít jemného na pobídky, tak pobízíš jen když začne zpomalovat nebo ty chceš zrychlit. Je mi jasné, že u nás se to moc neprovozuje, ale takhle by to měla správně fungovat.
Jinak je to pěkné, psát umíš, jen musíš umět svoje reálné zkušenosti přenést i na "papír".
floresta: VKLÁDÁM PŘÍJMAČKY ZA HELEN, PROTOŽE MI JE POSLALA NA MAIL )
HELEN - příjmací zkoušky
Do očí mi svítí polední slunce a já si znovu musím nasadit slunečně brýle. Přijela jsem ani ne před půl hodinou autobusem, ve kterém bylo nesnesitelné dusno a teplo, ale to co mě čekalo venku se vůbec nedalo srovnat s horkem v autobusu. Zjevně jsem si ani neuvědomila, že okýnkami proudí vzduch, který částečně ‚eliminuje‘ to teplo uvnitř. Venku to bylo k nesnesení. Vlasy se mi lepily na zátylek a já si je musela každou minutu ohrnout pryč, aby mi nebylo takové horko. Nakonec jsem to vzdala, na chvíli jsem zastavila ve stínu rozložitého dubu a stáhla si vlasy do drdolu vysoko na hlavě. Z nedaleké dálnice ke mě doléhalo hučení aut, který mě svým způsobem uklidnovalo. Na chvíli jsem přivřela oči a nasávala vůni stromů, větru, lesních plodů, písku na prašné cestě a nějaké zvláštní vůně, kterou jsem nemohla pojmenovat. Najednou za mnou praskla větvička. Já jsem prudce otevřela oči, sundala si sluneční brýle a zadívala se na cestu za mnou. Až v tu chvíli my došlo, že ta zvláštní vůně, byla vůní koní smíchaná s dívčím parfémem. Jedna dívka mělo kaštanovo-hnědé vlasy, které ve sluníčku, co prosvítalo mezi listovím, svítily červeným nádechem. I z takové dálky jsem poznala, že má modro-šedé oči, které jí svítili vzrušením a něčím, co jsem nedokázala poznat. Seděla na tmavě-hnědém koni, s ponožkami na zadních nohách a odznaku na hlavě. Druhá dívka měla špinavě blond vlasy, se zlatou svatozáří ve vlasech, které se leskly ve slunci. Smaragdově zelené oči skoro splývali se zelení kolem, že mi dívka na chvíli připomněla nymfu, ze starých bájí. Seděla na ryzákovi s bílými ponožkami a stejným odznakem, jako měl hnědák. Dívky jeli po cestě, ze které jsem před chvíli vyšla-cestou co vedla pod dálnicí až k autobusové stanici, ze které jsem přišla. Nejdříve si mě nevšimli, dál si v klidu povídaly a smály se spolu na celé kolo, až se v lese ozývala ozvěna. A pak ten ryzák nastražil uší a zpozorněl. Dívka ho pohladila po šíjí a tiše zašeptala: „Co se děje, Lady?“ Zamračila se aby lépe viděla na místo, kde jsem seděla. Pak se jí úsměv roztáhl do zářivého úsměvu a promluvila směrem ke mě: „Ty jsi ta holka, co má dneska přijet na přijímačky, vid‘?“ Já jsem vstala, také jsem se usmála a přikývla. Druhá dívka na hnědákovi se také usmála a prohodila: „Tak pojd‘ s námi, ukážeme ti kancelář a najdeme Sue.“ Jen jsme přikývla a srovnala krok s nimi. Ta blond dívka si mě prohlížela se svitem v očích, ale promluvila až za pět minut: „Nejsi náhodou, Helen? Jelikož vypadáš jako ona, jenom trochu strhaněji...“ Já jsem se tišše zasmála a přikývla. „Jo jsem, a strhaně vypadám kvůli tomu horku, je úplně nesnesitelné...“ Obě dívky se zasmály spolu se mnou. A pak, jako mávnutím kouzelného proutky z nás spadlo všechno napětí a my jsme si povídaly, jako staří známý, kteří se potkaly po pár letech.
„Hej Sue.“ Houkne hnědovláska na postarší blond dámu, co stojí u dveří budovy. Žena se otočí za svým jménem a mávne na dívku. Pak zvolá: „Co se děje Blood?“ Ona na mě ukáže a prohodí zpět: „Máš tady holku na přijímačky, Helen.“ Sue kývne hlavou ke mě a houkne: „Pojd‘ za mnou, musíme vyřešit ještě nějaké formality.“ Přikývnu, rozloučím se s holkama a vyrazím za Sue do velké budovy.
„Na kom se ted‘ skládají přijímačky?“ Ptám se se zájmem v hlase. „Na koni jménem Sezam, je to hnědák.“ Promlouvá Sue s úsměvem a vkládá mi do ruky vodítko a ohlávku. „Aha...“ Tak nějak tajně jsem doufala, že pořád na Meteorovi, nahlas jsem to ale neřekla. Ale přece jen mi to nedalo. „Je Meteor pořád volný?“ Sue odvrátí zrak od výběhu a znovu se mi povívá do očí-její oči mají zvláštní barvu. Tmavě-zeleno-šedo-hnědá. Připomíná mi nebe těsně předtím, než udeří hurikán. „Bohužel ano.“ Pronese do ticha Sue. „Aha...“ Odpovím nepřítomně a raději odvrátím zrak od jejích vševidoucích očí.
„Jak se k vám Sezam vlastně dostal?“ Ptám se, když kráčíme přes pastviny k Tmavému hnědákovi, který se zrovna pustil do sena. Sue se zadívá stejným směrem jako já a pak začne: „ Koně koupila mladá dívka, asi o rok mladší než ty-myslím, že se jmenovala Wendy, ale nejsem si moc jistá. Přišel k ní jako remonta a ona si myslela, že ho dokáže vycvičit sama. Ale neměla žádné praktické zkušenosti, jen teoretické, takže z něj nakonec vyrostl úplně nejezditelný kůn. Až časem ho odkoupil známý Niory-Jason- a vycvičil z něj koně kterým je dnes.“ Ukončila své vyprávění Sue, když už jsme byli u Sezama. Jakmile si nás Sezam všiml, zastříhal ušima naším směrem a nasál vzduch do nozder. Pak se zničeho nic vydal ke mě a začal mi očichávat kapsy rajtek. Zasmála jsem se a nejdříve jsem mu nasadila ohlávku a přitáhla přes uši. Pak jsem mu ještě připla vodítko a až nakonec mu dala pamlsek v podobě poloviny mrkve.
Poté co jsem přivázala Sezama k uvazovacímu kroužku bezpečnostním uzlem přinesla Sue k boxu brašnu s čištěním, pak si sedla na stoličku a z plna hrdla se napila s plastové lahve. Z boxu jsem se na Sue usmála a otevřela jsem brašnu ze které jsem vyndala rejžák. Pak jsem valachovi začala přejíždět dlouhými tahy od krku dolu, abych dostala pryč bláto, ve které se nejspíše vyválel v kaluži ze včerejšího deště. Hříbílko jsem pravidelně čistila a stejnou práci jsem vykonala i na druhé straně. Pak jsem vzala měkký kartáč a vyčistila zbytky špíny a do míst kam jsem nemohla s rejžákem. Chvilku mi dalo práci najít hřebínek-ten byl až na samém dnu brašny. Zatímco jsem hledala hřebínek, se Sezam pustil do sena, které mu chroupalo v hubě. Usmála jsem se a konečně vyndala hřebínek. Nejdříve jsem vyčesala chuchvalce co měl ve hřívě-nejšpíš slepené od bláta. Nakonec jsem vyčistila i ocas, ve kterém se nacházelo mnoho trávy-ten špindíra se určitě někde vyválel a ne jenom v bahně, pomyslela jsem si v duchu a znovu se usmála. Nakonec jsem vyhrabala kopyt’ák. Přejal jsem valachovi dlaní po přední noze a zřetellně jsem řekla: „Nohu.“ Sezam poslušně zvednul nohu a já vybrala všechen bordel z kopyta. Tak jsem postupovala i u zbylých nohou. Nakonec jsem vše uklidila. Sua si hodila brašnu na ramena a řekla at‘ jí následuju, že půjdeme pro postroj.
Když jsme byli zpět v boxu, nejdříve jsem vzala podsedlovku a položila ji Sezamovi na hřbet. Jemně jsem ji posunula dozadu aby správně seděla, posunula jsem ji ale moc dozadu takže jsem za ni jemně zatáhla směrem ke kohoutku a už seděla správně. Pak jsem vzala gelovou dečku a dala ji na podsedlovku, zase jsem ji správně upravila. Do rukou jsem si vzala sedlo a dala ho valachovi na hřbet, znovu jsem vše upravila. Pak jsem zapnula podbřišák a zkontrovalo, jestli není příliš utáhlý nebo povolený. Seděl správně. Zapnula jsem mu chrániče na předních a zadních nohách a chvíli všechny upravovala, aby koník neměl otlačeniny. Nakonec jsem do jedné ruky vzala uzdečku a do druhé valachovu ohlávku, nyní už rozeplou. Vložila jsem udidlo Sezamovi do huby a přetáhla přes uši, upravila jsem mu kštici a zapla řemínky. Sue po mě vše znovu zkontrolovalo, připnula valachovi lonž a vyrazili jsme do haly.
„Dveře.“ Houkla Sue a počkala jestli se někdo ze vnitř ozve. Odpovědí nám bylo hrobové ticho na druhé straně dveří. Sue se na mě povzbudivě usmála a pak otevřela velká vrata do haly. I když jsem tu byla už podruhé, pořád jsem obdivovala velikost této haly. A taky jsem zaregistrovalo, že tu zjevně funguje klimatizace, jelikož zde bylo mnohem příjemnějí než ve stájích. Sue mě navedla s valachem do prostředka jízdárny a odepla otěže od Sezamovi uzdečky. Otěže mi vložila do rukou a já celá napjatá čekala. „Já Sezama nejdříve pořádně rozehřeji, ty si zatím sedni.“ Já jsem sebrala sebe a otěže a odvalila si sednou na lavičky za mantinely. Sue zamlaskla a houkla’krok‘, Sezamovi se ale moc nechtělo a tak ho su musela několikrát popohnat, než se konečně pořádně rozešel. Sue rozehřála valacha postupně ve všech chodech a na každém si dala záležet. Já jsem ji se zájmem pozorovala a snažila se do hlavy dostat všechny povely a pobídky. To samé rozehřátí udělala i na druhé ruce. Valášek poslušně vyšlapoval a mě zničeho nic popadl pocit pýchy-upřímně, nevím odkud se vzal. Asi po patnácti minutách Sue zavelila k zastavení a valášek poslušně zastavil. Já jsem se usmál a vydala se k Sue. Trenérka mě pobídla abych Sezamovi připnula zpět otěže a já to provedla. Znovu jsem pod dohledem Sue zkontrovala podbřišník a sedlo, jestli vše správně sedí. Nakonec jsem si poupravila třmeny aby mi správně seděli. Když jsem byla hotová, Sue mě pobídla abych na valáška nasedla.Připnula jsem si přilbu a chytila otěže do levé ruky, vložila nohu do třmenů a vyšvihla jsem se nahoru, dávala jsem pozor abych tvrdě nedosedala, jelikož moje bývala trenérka mě na to mnohokrát upozornovala. Zatímco Sue kontrolovala třmeny, říkala mi co všechno vnes budeme dělat a já ji s napětím poslouchala. Podle jejích pokynů jsem přehodila třmeny přes Sezamův kohoutek a čekala až Sue zavelí do kroku. Hned v prvních pár minutách mě Sue upozornila, že moc hrbým záda. Takže jsem se pořádně narovnala a lehce se uvolnila. Sue mi také nařídila pár cviků jako ‚mrtvý indián‘ a ‚lezení po větvích. Pořádně jsem se nohami chytla sedla a lehla si valachovi na záda. Byl to velice zvláštní pocit, ležet na zádech a cítít pracující svaly pod svým tělem. Když jsem provedla i druhý cvik, Sue mi řekla že se mám pořádně uvolnit a zavřít oči a popsat jí co cítím. „Cítím jak pode mnou jeho svaly pracují. Cítím houpání, jako na lodi-skoro cítím slaný vzduch od moře. Jen tu chybí vítr... Slyším jak Sezam odfukuje a také písek, který mu odlétává od kopyt. Ted' naklonil hlavu dolu a velice nahlas vydechl.“ Otevřela jsem oči a uviděla smějící se Sue. „Dobře, tak jdeme zkusit pomůcky, základy máš že ano?“ Přikývla jsem. Nejdříve jsem propnula paty, pak přišli na řadu špičky které jsem směřovala k Sezamovu trupu, vnitřní holen jsem posunula o kousek dozadu a vnitřní rameno naklonila směrem do kruhu, vnější holen jsem nechala tak jak je. Váhu jsem přenesla na svoje pozadí a zkrátila si v prstech otěže. Sue spokojeně přikývla a nechala nás obejít pár koleček. Nakonec mi oznámila že jdeme vyzkoušet lehký klus bez třmenů a otěží. Smotala jsem tedy otěže do uzlíku a položila si ruce na sedlo a čekala na další pokyny. Měla jsem se uvolnit a přenést váhu více dozadu. Sue mě párkrát napomenula za hrbení ale nebylo to zas tak hrozné, jak jsem čekala. „Dobře, vezmi si otěže a dej nohy do třmenů, pojedeme tak dvě kolečka.“ Vzala jsem si otěže do rukou, nohy vsunula do třmenů a udělala to samé s pomůckami jako předtím. Občas mi vylétávala vnější holen, ale nebylo to tak hrozné. Nakonec Sue změnila směr na druhou ruku a znovu jsme opakovali všechna cvičení jako prve. Sue mě několikrát opravovala za to, že nechávám moc volné otěže-to byla vždy má slabost- a také za nahrbená záda. Sezam už ke konci hodiny nechtěl moc spolupracovat a nepracoval pořádně, bud‘ byl pomalejší nebo zase rychlejší, Sue ho musela vícekrát napomínat než mě. „Dobře, vypadá to, že toho oba máte dost, hezky ho vykrokuj a pak povol podbřišák...však už to znáš.“ Usmála se na mě a poodešla k mantinelům. Sezama jsem vykrokovala na oba obvody a zastavila až u Sue, která na nás už čekala u dveří. Pochválila jsem valacha a slezla z něj. Povolila jsem mu podbřišák, rozepnula nánosník, přehodila třmeny přes sedlo a přehodila mu otěže přes hlavu.
V boxu jsem valachovi nejdříve sundala uzdečku a rychle mu nasadila ohlávku a znovu ho přivázala k vázáku. Poté jsem mu sundala sedlo a chrániče. Sue počkala v boxe, zatímco já jsem umyla udidlo a nechala proschnout zpocenou podsedlovku. Když jsem se vrátila do boxu, promasírovala jsem Sezamovi krouživými pohyby srst kde měl sedlo a probřišák aby se mu ta místa prokrvila. Nakonec jsem ho ještě znovu přejela jemným kartáčkem. Odnesla jsem všechno vybavení zpět do sedlovny. Sezamovi jsme daly bílou letní deku a třásně kvůli mouchám a jinému hmyzu. Nakonec jsme ho se Sue odvedly do výběhu a vypustili. Cestou zpět jsem se rozloučila se Sue a vydala se stejnou cestou jakou jsem přišla. Ještě než jsem doběhla k zastávce, strhl se pořádný slejvák. Ale ani všechny hromy a blesky mi nemohli zkazit náladu ve které jsem byla.
bloodyee: Ahoj, stará známá
Dějový úvod moc pěkný, rozvedený a fakt celkově povedený.
Je tam pár nejasností, jakože příjmačky už bys měla dělat na Patronovi a Meteor už má svou stálou jezdkyni. ale to jsou jen maličkosti, navíc o tom Metovi bys to asi těžko věděla, že...
Pěkné zařazení cviků, jen nevím jestli bys při ležení na sedle cítila každý valachův sval.. A nebo to bylo jen v představách?
Hezky si popsala pomůcky na kruhu, jen místo "váhu jsem přenesla na svoje pozadí" bych spíš popsala, že váhu jsem přenesla o něco více na vnitřní sedací kost, tím koně navedeš do kruhu.
Jinak jízda se dala trochu více rozvít, ale je tam i pár naznačení JAK co děláš, což je dobře. Vzhledem k převládajícímu cvičení v jízdě pak nemám už co dodat, takže jen.. Těším se na tebe.
floresta: Kompletně vypíšete příjmačky..
...jakmile je hotovo, kliknete na uložit.
orikya: Musela jsem uznat že cesta z nádraží až sem,na Florestu,mi dala pěkně zabrat.Pokud jsem však o členství zde vážně stála musela jsem se trošku obětovat a ukázat věci které jsem už více jak měsíc pečlivě studovala přes internet a zkoušela si je.Potřebovala jsem si trošku osvěžit paměť.Pomalu a jistě,s šimráním v břiše jsem postupovala blíže a blíže ke kovové,zdobené bráně.Když jsem si přečetla nápis tak jsem zaťala pěsti div,že jsem si telefon nerozmačkala.Nadechla jsem se a opět vydechla.Přistoupila jsem blíže a chtěla najít čudlík na zvonění,když v tom se ozval něčí hlas.,,Dobrý den,Orikyo.Já jsem Niora a už tě tu očekáváme.U hlavní budovy čeká Sue,která tě bude provázat po celou dobu příjmacích zkoušek"vyšlo z krabičky a brána se otevřela.Chvilku jsem váhala a pak jsem vkročila.Když jsem se rozhlédla,totálně mě uchvátil vzhled,propracovanost a jednoduchost Floresty.Byla vážně jako prestižní akademie,která něco dokazuje.Byla skutečná a nebyla jen v mém snu.Měla jsem chuť začít skákat a pištět,ale musela jsem myslet že by to nebyl moc pěkný první dojem.Dívky ve stejnokrojích se procházeli po celém areálu.Vozili kolečka,sedlali koně,odcházeli na jízdárnu či z jízdárny a vcházeli do stájí.Já jsem zaměřila usmívající se blondýnku a doufala jsem že ta budova je hlavní.Můj orientační smysl byl celkem na prd,takže by mi nepohla ani pořádně rozkreslená mapa.,,Ahoj,ty jsi Orikya,že ano?Já jsem Susan ale říkej mi prostě jen Sue"vyřkla než jsem stačila něco namítnout.,,Ano to jsem a dobře Sue,snad si to budu pamatovat"řekla jsem a pohlédla nahoru.,,Dobrá,přesuneme se do šaten,kde se převlečeš a odložíš si věci"podala pokyny a s úsměvem vykročila vpřed.Rozlehlá jízdárna,upravení koně a dokonale sedící jezdkyně.Začínala jsem mít pocit že spíš spím než žiju.Bylo to zvláštní.,,Tady jsou tvé věci až budeš hotová,jsem za dveřmi"vyřkla s úsměvem a zabouchla za mnou dveře.Odložila jsem si tašku a zavřela do ní mobil.Převlékla jsem se do rajtek a pohlédla na sebe do zrcadla.,,Doufám že mi neprasknou při nasedání na koně"řekla jsem se smíchem a odešla zpátky.Obula jsem si vysoké jezdecké boty,které mi byli jako šité na míru.Z tašky jsem vytáhla plyšáčka a obejmula ho.Byl to můj talisman,který jsem si brala na všechny důléžité akce v mém životě.Toto byla asi ta nejdůležitější.Vrátila jsem ho zpět a otevřela dveře.,,Super,teď se přesuneme do sedlovny kde si vezmeš ohlávku,vodítko a čištění.Ukážu ti věci která pak doneseš po vyčištění"řekla Sue a přešla k dalším dveřím.Při vchodu dovnitř mě totálně pohltila vůně kůže.,,Toto je ohlávka,vodítko a támhle je sada čištění.Tohle je sedlo ve kterém se dnes projedeš a nejspíš i něco naučíš.Támhle je podsedlovka,podbřišník,tady je uzdečku a tadyhle jsou chrániče aby si koník nesešlápnul nohu nebo tak něco"řekla Sue otočila se ke mně a usmála se.Já jsem sebrala ohlávku a vodítko.Čištění jsem hodila na rameno a vydala se za Sue jako ocásek.,,Tady odlož sadu čištění"ukázala Sue na vnitřní uvaziště.Já pověsila tašku na háček a opět se vydala za Sue.Procházeli jsme kolem boxu mnoha krásných koní a pak jsme vyšli na dvůr.Uličkou jsme prošli kolem seníku a pak se dostali na cestu.Přeskočila jsem několik kaluží a došla Sue.,,Jsi nabitá energií.Jsem na tebe zvědavá po odjetí"řekla Sue se smíchem.Já se tomu také zasmála a pak se rozhlédla po výběhu u kterého jsme se zastavili.,,Támhle ten ryzák je Patron.Je to bývalý policejní koník.Je naprosto vhodný pro začátečníka,takže se nemáš čeho bát"řekla Sue a ukázala na krásného ryzáčka s bílou lysinou.Přišel mi hrozně dokonalý a také pro mě byla pocta jet na bývalém policejním koníkovi.Vešla jsem do výběhu a přišla k ryzáčkovi.,,Ahoj,hochu.Pro dnešek budu tvojí jezdkyní"zašeptala jsem a jemně mu položila ruku na krk.,,Tak jsi hodný koníček,moc hodný"opakovala jsem potichu a když zvednul hlavu tak jsem mu opatrně nasadila ohlávku.Připla jsem vodítko a s hrdým úsměvem se vydala za Sue.,,Výborně,teď vyraz na uvaziště.Zavřu to a hned jsem u tebe"řekla Sue a chytla úchyty.Já jsem mlaskla a jemně zatáhla za vodítko.Věděla jsem že Patrona nesmím ani moc brzdit ani nechat ho jít moc rychle.Držela jsem vodítka v pravé ruce až u karabiny a v druhé až na konci.Za chvilku jsem uslyšela Sueniny kroky a připravila se na zjevení se blondýnky vedle mě.,,Vyčistíš ho,skočíš pro věci,vezmeš si i helmu a rukavice, a pak ho nastrojíš a vyrazíme"popsala Sue plán ve zkratce.,,Půjdeme na jízdárnu nebo do haly?"zeptala jsem se.,,Nejspíš asi na jízdárnu,pokud tam nikdo nebude"řekla Sue a usmála se.Konečně jsme došli opět do stájí.Patronova kopyta klapala a já ho dovedla na uvaziště a uvázala na bezpečností uzel.Byli to už roky co jsem se ho naučila,ale stále byl v mé paměti.Z tašky jsem vzala gumové hřbílko a pustila se do drhnutí mého dnešního svěřence.Krouživými pohyby jsem Patronovi přejížděla srst.Hned po krku jsem vzala zbytek těla kromě nohou.Přešla sem na druhou stranu a opět se tam postarala o údržbu srsti.Nevěděla jsem proč ale vzpomněla jsem si na anime Strike the blood jak tam modrovlasá dívka říká: ,,Akcepto." Oklepala jsem hřbílko a vrátila ho zpět do tašky.Sebrala jsem tvrdý kartáč a směrem po srsti jsem začala z Patronovi srsti dolovat špínu a prach.Nejen že jsem ho zbavovala parazitů,ale pomáhala jsem mu s oběhem krve.Od plecí jsem sjela k nohám a pořádně je očistila.Nohy byly pro koně důležitou součástí života,jako pro nás pro lidi,proto se o ně musí řádně pečovat.Dočistila jsem zbytek těla a zadní nohu.Já vím i to je část těla,ale víte jak,když by si to někdo četl a nepochopil.Jako například já.Přešla jsem na druhou stranu a pokračovala jsem stejným způsobem.Kartáč jsem trošku očistila a pak ho uklidila.Vzala jsem měkký kartáč a při chůzi zpátky k Patronovi jsem zakopla o vlastní nohy a rozplácla se těsně vedle něj.,,Si v pohodě?"zeptala se Sue s vyděšeným pohledem.,,Jo jen se mi zdálo že tady Patron něco má"řekla jsem se smíchem a oprášila mu nohu.Sue se zasmála a pomohla mi na nohy.Po malém karambolu jsem se opět pustila do údržby svěřence.Konečně jsem dokončila očistu srsti a vzala si hřeben.Rozčísla jsem razvou hřívu a odložila ho zoět.Ocas jsem probrala prsty.Ještě jsem vyčistila kopyta a pak už se vydala do šatny.Na hlavu jsem si nasadila helmu a na ruce,logicky,si vzala rukavice.Přešla jsem o místnost dál a vzala hnědou uzdečku,šupla ji na rameno a pak přešla k sedlu.Vzala jsem ho,přes něj jsem přehodila podsedlovku a podbřišník.Došla jsem si pro chrániče a pak se vydala zpátky za Patronem.Odložila jsem věci na stojany a podívala se na Sue a pak na Patrona.,,No můžeš nastrojit"řekla Sue a ukázala směrem k Patronovi.Vzala jsem podsedlovou dečku a přehodila ji přes Patronovi záda.Srovnala jsem ji a pak se vydala pro sedlo.Vyseli na něm stříbrné,kovové třmeny od Prestige.Došla jsem zpět k Patronovi a zrovna když jsem přehazovala sedlo přes hřbet,třemen sjel a trefil mě.,,Och bože co mě ještě dneska potká"zasmála jsem se a vrátila třmen zpátky na své místo.,,Můžeš být zraněná,měla bys..."nedopověděla Sue větu.,,Né to je dobrý,jsem zvyklá"usmála jsem se a srovnala sedlo.Nadzvedla jsem podsedlovku a posunula ji dopředu a trošku zpátky.Srovnala jsem podsedlovku a vzala podbřišník na kterém byl hnědý beránek.Gumou jsem ho zapla na levé straně a přešla na druhou stranu.Zapla jsem ho na druhé straně a nechala ho trošku volnější.Vzala jsem uzdečku,odepla vodítko a přehodila otěže přes hlavu Patronovu.Sundala jsem ohlávku a dala si ji na rameno.Srovnala jsem si v ruce dvakrát lomeného sněhuláka.Byl zlato stříbrný.Roztáhla jsem slintáky a nabídla Patronovi kovový pamlsek.Ochotně si ode mě udidlo vzala a já mu přetáhla nátylník přes uši.Zapla jsem podhrdelník a nánosník.,,Mám hotovo"řekla jsem a došla za Sue.,,A chrániče bude dávat kdo?"otázala se mě.,,Aha"řekla jsem a okamžitě je drapla.Zapla jsem je tak aby byli zipem ven a prázdným místem dopředu.Pak jsem vzala zadní a ty jsem opět nasadila zipem ven.Sue připla Patronovi lonž a předala mi ho abych ho dovedla na jízdárnu.
S radostí jsem vešla na jízdárnu a pak mi Sue Patrona na chvilku ukradla. Opřela jsem se o hrazení a ostražitým pohledem jsem se pustila do pozorování.Sue si srovnala lonž a jemně ji pustila na zem.Otočila se směrem k Patronovi a mlaskla.Tron se vydala na kruh a začal chodit kolem Sue jako Měsíc kolem Země.Jasný,má srovnání jsou dokonalá.Svaly na Patronovi jen hráli a uši špiclovali signál nějakého zvuky.Pohlédl do boku a Sue ho upozornila že tam stále je a že mám Patron pokračovat v chůzi.Sue s úsměvem pozorovala pomalu se uvolňujícího se Patrona.V písku byla vyšlapána stopa.Patron jemně odhazoval písek od svých kopyt a začínal se uvolňovat.Pěkně došlapoval do stopy.Byl opravdu krásný a ladný.Jeho krok mě fascinoval a doufala jsem že si tohel zapamatuju navždy.,,Stůj,hochu"řekla Sue a došla ke stojícímu koni.Připla mu lonž na druhou stranu a nechala ho opět jít.Patron se jako robt držel stále v jedné stopě.Uvolnění se na něm začalo projevovat.Snížil hlavu a natáhnul krk.Krásně se natáhnul a byl na něj krásný pohled.Nikdy jsem na rozehřívání koně z tohoto úhlu nekoukala.Nikdy jsem nad tím ani moc nepřemýšlela a myslím že o to Florestě jde.Abychom přemýšleli na každým postupem,nad každou pobídkou co použijeme.,,Jdi klus"řekla Sue a Patron zpozorněl a jemně se vznesl do vzduchu.Odrážel se od nohou a hřívu mu skákala do rytmu.Stejně se pohupovali třmeny připevněné u sedlového zámku.Ocas mu vlál a on stále klusal v jedné lajně,jedné stopě.Sue se tvářila profesionálně a já doufala že se taky jednou takhle budu moct dívat.Že také jednou budu mít tu možnost takhle s jistotou stát a lonžovat.Vědět co dělat.Za chvíli jsem zase věnovala pozornost spíše Patronovi než Sue.Chodil jako hodinky.Fáze vznosu by se dala počínat na vteřiny.Ostražitým pohledem si Sue hlídala každý Patronův krok.Najednou jsem koutkem oka zahlédla dalšího koně.Nějaká členka přišla a nasedla.Začala si opracovávat koně na druhé straně jízdárny.Sue ji také zpozorovala ale nadále se věnovala svojí práci.Vrátila jsem myšlení k Patronovi a sledovala další jeho kroky.Nikdy jsem nad koněm takto něpřemýšlela.A nikdo mi nikdy nedal takový podnět k práci jako tady na Florestě.Sue Patrona zpomalila do kroku a nechala ho obejít několik koleček.Pak si ho otočila a opět vybídla do klusu.Patron opět poslušně naklusal a začal rozhazovat písek.Stočila jsem pohled k dívčině,která seděla uvolněně a šla s pohybem koně.,,Zajímalo by mě,jestli mě to tak taky naučí"brumlala jsem si,protože jsem věděla že jsem na ježdění dřevo.Nu což naděje být musela.Patron klidně klusal se sníženou hlavou,div písek nepolykal a Sue klidně stála uprostřed kruhu a jen se za ním otáčela.Třmeny se otřásal,že když bych byla nima asi bych jim tady nechala balíček.Hříva opět skákala do rytmu.Patron si odfrknul.Nohy mu kmitali sem a tam.Občas jsem z nich byla opravdu v tranzu.Jeho kroky mě tak fascinovali.S jakou elegancí je provádí.Drézúrní kůň na úrovni.V hlavě se mi přemítalo spoustu myšlenek ale největší byla ta,jestli při nasedání nepřepadnu na druhou stranu.To už se mi taky stalo.,,Jdi krok,Patrone"řekla Sue.Patron s odfrknutím přešel do kroku a klidně pokračoval.Byl už opravdu uvolněný a chodil tak..tak....Nedokážu to prostě popsat jinak než uvolněně.,,Neboj,už to skoro bude.Ještě chvilku klusu a pak budeme cválat a vrhnem se na tebe"řekla Sue s úsměvem.Patron mezitím odpočíval v kroku.Hlasitě oddychoval.Uši měl nastražené dopředu a poslouchal každé slovo.Typla bych že pak všechno řekne kamarádům a to se pak Florestou ponesou drby.,,Jdi klus"vyšla slovo ze Sueiných úst a Patron s pohledem ,,už zase" naklusal.V očích mi trošku přišlo že se mu moc nechce ale i přesto stále držel ladný klus.Musela jsem se nad ním rozplývat.Vyskočila jsem si na hrazení a sledovala Patrona ještě z lepšího úhlu.,,Patrone HOP"řekla Sue a Patron naskočila do cvalu.Hříva mu začala vlát,třmen se mohl zbláznit.Patron si trošku zvětšil kruh a Sue mi nezabraňovala.Bylo mi jasné že na cval je potřeba víc místa.Stihla jsem zachytit několik fází vznosu.Kopyta duněla o zem a rozhazovala písek.Patron s ostražitým pohledem cválal na kruhu.Uši nastražené dopředu.Sue ho zkoumala pohledem a dohlížela na to aby šlapal jak má.Ani se neulejval ani moc nespěchal.Pocit který ve mě vyvolal cval bylo mnoho.Největším byla však touha.Touha posadit se do sedla a vyjet na louku.Dát si závod s větrem,přeskočit spadlý kmen a pokračovat cestou do lesa.Zvládat bezchybný sed a naučit se,to co do teď nezvládám.Věděla jsem,že s troškou píle to dokážu.,,Patron klus"řekla Sue.Dávala mu další pauzu v kroku.Patron odfrkávala a jeho dech se rozléhal po celé jízdárně.Dívka která jezdila vedle už klusala.Její kůň se leskl na slunci a jeho svaly jen hráli.Nohy se natahovali a zase krčili.Dívka v sedle hopsala nahoru a dolů.Obdivovala jsem ji s jakou elegancí to dělá.Klidná ruka to vše jistila.,,Tak dobře ještě ocválám na druhou ruku a půjdem na to"vyrušila mě Sue nad mou myšlenkou.,,Dobře"řekla jsem s úsměvem.Zastavila si Patrona a připla mu lonž na druhou stranu.Za chvíli už se Patron opět nesl ve cvalu.Pohrávala si s udidlem a rozhlížel se po okolí,ale věděl že pokud otočí hlavu Sue si ho opět stáhna.Sue byla velmi soustředěná.Občas po mě hodila pohledem jestli jsem jí náhodou neuteklaJá tam stále seděla a nahrazovala další kůl v hrazení jízdárny.Patron si snížil hlavu a natáhnul krk.Přestal si hrát s udidlem a místo toho se do něj zakousnul.Mno,zuby to být nemohlo když tam má mezeru.Patron klidně cválal.Já jsem přešla pohledem na Sue,která měla úsměv od ucha k uchu.Šlo vidět že ji tato práce baví.Patron na ni občas také vrhnul pohled ale jinak většinou mířil pohledem přímo před sebe.V písku byly vychozené kruhy jako by tu přistálo ufo.Za několik minut Sue zpomalila Patron do kroku a nechala ho chodit aby si trošku oddechnul.,,Už se můžeš připravit.Ještě pár koleček a půjdem"řekla Sue a usmála se na mě.Já se na ni zazubila a začala oddechovat.Musela jsem se uklidnit.Teď mi trošku chyběl můj plyšáček ale musela jsem to zvládnout.Podívala jsem se na všestranné sedlo.,,Tak pojď"řekla Sue a zastavila Patrona.Stoupla si před něj a podržela ho.Já jsem dotáhla podbřišník a stáhla si třmeny.Odměřila jsem podle ruky.Posunula jsem si je o dírku dolů a když jsem byla hotová i na pravé straně tak jsem přistoupila zpět na levou.Stoupla jsem si zády k Patronově hlavě a levou nohu vložila do třmenu.Začala jsem skákat a přesně naproti boku Patrona jsem se odrazila a pokusila se co nejměkčeji dopadnout do sedla.Podle mě se mi to celkem podařilo.Sue nic nenamítala.Přistoupila ke mě a lonž si strčila pod paži.,,Takže je důležité aby jsi měla celé tělo v jedné lajně.Což znamená ucho,rameno,kyčel a pata.Tohle si hlídej pomůže ti to při rovnováze.Lokty drž u těla a ruce měj tady nad přední rozsochou.Otěže držíš správně.Tak dobře teď si vem třmeny a přehoď je do kříže přes sedlo"vychrlila na mě Sue dvěstěmiliónů informací.Díky čemuž mi osvěžila paměť.,,Dobře teď se přesuneme k nohoum.Důležitá je klidná holeň.Neměla bys s ní o koníka mlátit můžeš ho tím otupět.(Nevím jestli je správně že když jdu s pohybem koně tak do něj nekopat.Né jakože že by se do něj kopala doslovně ale prostě pobízet ho při každém kroku.Ale já osobně si myslím že je lepší mít klidnou holeň a zbytečně koníka neokopávat místo toho ho pobídnout když jde málo.)A to mi nechceme.Chceme aby na pobídky pěkně poslouchal.Paty drž dole a špičky zkus držet u koně.Ano vím,nepůjde to hned ale i tak musíš chtít.Také se snaž být uvolněná a nesedět na koni moc křečovitě jako na něm sedíš třeba teď protože se snažíš dodržet přepisový sed ale věř mi,jde to i bez toho"řekla Sue a poplácala mě po noze.,,A ještě hlavu drž dopředu a svůj pohled veď mezi ušima koně.Né že se nám tady budeš naklánět a koukat mu pod nohy.Vždy před sebe"řekla Sue a zvedla prst.,,Tak dobře pobídku do kroku znáš?"zeptala se mě.Já jsem jen přikývla a jemně zmáčkla holeně.Když se Patron rozešel cítila jsem pod sebou tu neuvěřitelnou horu masa a síly.Byl to skvělý pocit.Paty jsem držela dole a snažila jsem se víc se uvolnit.Otěže jsem držela nad kohoutkem a klidně sledovala výhled mezi ušima.Houpala jsem v sedle pánví a snažila jsem se jít do rytmu.,,Ne,ne,ne!Musíš se uvolnit aby jsi šla sama s pohybem koně né pomocí síly.Není to pak ona takže se radši uvolni a přestaň se kolíbat.Když ti vyjedou paty nebo budeš mít nějaké nesrovnalosti v sedu.Neboj se,opravím a rozhodně ti za to neutrhnu hlavu.Každý jednou nějak začínal a naším účel je z tebe udělat jezdce,takže tě stejně jednou budeme muset opravit"řekla klidně Sue.Tak jsem se tady pokusila uvolnit.Povolila jsem všechny svaly a pak jsem ucítila jak jdu opravdu sama od sebe s pohybem koně.,,Jdeš hezky ale ještě by jsi se u toho mohla narovnat"řekla Sue a usmála se.Já jsem vyrovnala záda.Musela jsem myslet na to že musím být uvolněná a držet sed tak jak mám.,,Dobře,zatím ti to jde"řekla Sue.Já jsem udělala blažený pohled a snažila se stále držet správný sed.,,Akorát ty paty nemusíš mít až tak zkroucené ke koni stačí když ti budou mířit dopředu a nebodou ti trčet do boku"opravila můj sed Sue.Já jsem tedy paty nechala odklouznout do polohy vpřed.Když jsem otočila hlavu ke svým nohou uslyšela jsem pokárání:,,Soustřeď se bez pohledu.Já tě opravuju.Nad skokem se taky budeš ohlížet jestli máš správně danou nohu?"Já jsem tedy stočila pohled zpět mezi uši a očekávala pokárání za nesprávné držení těla.Moje myšlenky přešli na to jaké to bude až jednou budu cválat po louce.,,Uvolněná jsi krásně ale paty bys mohla dát dolů"usmála se Sue.Já jsem paty stáhla dolů.Musela jsem uznat že ve třmenech by se držela pata dolů asi lépe ale myslím že to byl účel.Soustředila jsem se na sed.Však jen ve svých myšlenkách.Stále jsem si představovala obrázek sebe sami jak mám sedět na koni.Nejspíše to zabíralo protože Sue nic nenamítala.Z dřívější doby kdy jsem na koni ještě jezdila jsem si skoro vše osvěžila a začala jsem si vzpomínat na to jak se na koni má sedět.,,Dobře zastav Patrona a já ti změním směr"řekla Sue a usmála se na mě.Já jsem ztuhla v oblasti pánve a jemně přitáhla otěže.Patron zastavil a Sue k němu přišla.Přehodila mu karabinku a stoupla si zpět.,,Můžeš jít"řekla.Já jsem opět zmáčkla holeně a trošku povolila otěže aby si Patron mohl snížit hlavu.,,Paty dolů a ruce dej trošku níž"řekla Sue.Já jsem své chyby napravila a zamyslela se.Začala jsem si broukat píseň od Nightwish-Nemo.,,Měla by jsi se soustředit né si broukat"řekla Sue a začala se smát.,,Měla bys být ráda že nezpívám"řekla jsem se smíchem.,,Dobře,tak to ani nedělej"usmála se Sue.Já se zase zaměřila na Patrona a svůj sed.Udivovala mě s jakou jistotou a klidem jde i když na něm sedí takové dřevo jako já.Začal si snižovat hlavu a tak jsem mu nechala volnější otěže.Uši měl nastražené dopředu.Občas s nimi zakmital.,,Dobře pobídka do klusu je stejná jako do kroku"řekla Sue.Já se zhrozila toho že budu klusat beze třmenů,ale jestli jsem se sem chtěla dostat musela jsem to přežít.Zmáčkla jsem tedy holeně a když Patron naklusal začala jsem v sedle hopsat jako hopík.,,Zkus víc podsadit zadek (opět nevím zda-li je to správně)"řekla Sue s úsměvem.Já vyzkoušela její radu a najednou jsem se cítila o moc lépe.Stejně tak nejspíše i Patron.,,Dobře a povol ty otěže"vytkla mi ještě Sue.Snížila jsem ruce a nechala Patrona aby si protáhnul hlavu.Klus v pracovním sedu mi celkem hutoval zadek ale nu což.Za chvíli jsem si už v sedle připadala jako doma.,,Ty paty se stále drží dole"odvětila Sue.Já jsem paty opět stáhla dolů a snažila se klusat ještě lépe v pracovním sedu než předtím.Několik koleček mi dalo pěkně zabrat a nemohla jsem se dočkat až mi mé utpení zkončí.,,Tak dobrá přestanu tě mučit"řekla Sue s úsměvem.Já jsem Patrona zastavila a počkala než mu Sue opět přehodí krabinku.,,Dej si třmeny dolů"ukázala na ně.Já jsem je jemně hodila dolů,tak aby Patrona nebouchli do břicha.Nakopla jsem si je a pak se podívala dopředu.,,Zatím půjdeme krokem na volné otěži,aby si Patron trošku oddechnul"usmála se na mě Sue.Mě to trošku uklidnilo protože jsem nevěděla jak chytnu rytmus v klusu.Pár koleček jsme odjeli v kroku a pak na mě Sue kývla,abych naklusala.Zmáčkla jsem holeně a Patron přešel do klusu.Chvíli jsem nemohla chytit správný rytmus a pak jsem začala vysedávat.,,Přesedni si.Vysedáváš na špatnou nohu"řekla Sue.Já jsem si zasedla na jednu dobu a pak zase začala vysedávat.,,Dobře"odpověděla Sue.Za několik minutek jsem měla pocit že mi hoří nohy ale musela jsem to zvládnout.Nejsem přece padavka.,,Ještě chvíli a pak už budeš krokovat"řekla Sue s úsměvem.V duchu jsem si oddechla.Dnešní lekce mě zničila a to jsme necválali.Nohy mi už snad opravdu hořeli,takže jsem si dneska aspoň zařídila večeři.Pečená stehýnka. :3 ,,Dobrá,přejdi do kroku a pak zastav,odepnu ti lonž a můžeš krokovat"řekla Sue.Já se na ni usmála a zastavila.Nohy si oddychli když Patron na chvilku stál.Pak jsem se rozešla kolem jízdárny.Pak jsem uslyšela zvuky klusu a tak jsem uhnula stranou.Dívka na koni kolem mě projela a já se opět vrátila na svou stopu.Když jsem se střetli znovu tak jsem jí udělala místo tím že jsem přešla na kruh.Zasedla jsem vnitřní sedací kost díky tomu jsem Patrona navedla na kruh.(ani nevím proč jsem to nenapsala už dřív ) Pak jsem se vrátila na zpět.Dívka už též krokovala a tak jsme jezdili za sebou.Já jsem projela přes bod X a na druhém konci u bodu C jsem si změnila směr.Teď jsme se s dívčinou míjela po levé ruce.,,Dobře,Orikyo můžeme už jít"řekla Sue.Já jsem zastavila těsně před ní a slezla z Patrona.Měla jsem pocit že necítím nohy.Vytáhla jsem třmeny a přešli si dopředu.Pak jsme se společně se Sue vydali zpátky do stájí.Po cestě jsme si povídali o tom jak jezdím a co zlepšit.Když jsme došli do stájí tak jsem vyměnila Patronovi uzdečku za ohlávku a připla mu vodítko.Odsedlala jsem ho a podsedlovku přehodila před sedlo zpoceným nahoru.Ještě jsem sundala chrániče a pak uklidila všechny věci.Vyčistila jsem Patronovi srst a pak i vybrala kopyta.Sue se na mě usmála.,,Můžeme ho odvést do výběhu?"zeptala se mě.Já jen přikývla a pak jsme se spolu vydali k výběhům.Vypustila jsem Patrona do stejného výběhu jako jsem ho vzala a pak uklidila věci.Rozloučila jsem se a pak už se vydala na nádraží.Doufala jsem že než dojedu domů tak neusnu.Doufala jsem že mi co nejdříve přijde email.
floresta: Text je výpravný, odkazuješ v něm na příběh, který sis nejspíš vymyslela ke své postavě, což je super a má to tak být. Co se týče opakované pobídky "co krok, to pobídka" i tady na Florestě se učíme, že kůň má držet tempo sám, jezdec ho aktivně pobídně až v momentě, kdy koník zpomalí, nebo ztratí kmih. jinak teoretické znalosti máš, stejně, jako se mi zdá že i praktický základ, tady by určitě neměl být problém. I názorově mi sedíš. Nebyla's tu už?
Co se týče tréninkových poznámek, bylo to pěkně rozepsané, líbilo se mi časté opakování určitého povelu (u tebe třeba paty), připadala jsem si, jako před mnoha lety na tréninku, kdy už mi připadalo blbé, že trenér tento pokyn za celou lekci zopakoval snad 30x..trpělivě, s určitým nadhledem, ale já se za to strašně styděla.. Ale patří to k tomu, nováčkovi prostě nestačí říct jednou, dvakrát, tělo není zvyklé na určitý pohyb či držení a trvá, než se svaly, kosti a vše ostatní naučí pracovat v nepřiorzené pozici. Co se týče správného projetí obratu, jsem ráda, že máš ponětí o něčem, jako je sedací kost. Ale je třeba krom toho také koni pomoci nabídnutím vnitřní otěže, statickým tlakem vnitřní holeně a aby nevyšel z taktu, dopobídnout vnější holení.
Krom vytažení třmenů nahoru na konci hodiny na Florestě také povolíme min. o dvě dírky podbřišník a rozepneme nánosník(y).
Ke konci textu už je vidět, že jak sis vyhrála se začátkem, ke konci už jsi měla psaní tak trošku dost , do budoucna bych doporučila ubrat na začátku a trošku přidat na konci, aby text působil vyváženě, nebo to střídat..jednou si víc vyhrát se začátkem, podruhé více s koncem. - to do určitém míry zajistí, že se ti psaní textu tak rychle neohraje a (u některých lidí) nezprotiví.
No..znalosti máš..teď to jen vybrousit. Rádi tě přijmeme.
ryan: Cesta mi přišla snad nekonečná. Pomalu jsem klimbal na sedadle spolujezdce a ani káva mě neprobrala. Vstávání ve čtyři hodiny ráno by nevyhovovalo snad nikomu. Klasické pondělí. Nemálo mě štvalo, že je akademie od našeho domova tak daleko. Nejhorší na tom ale bylo, že jsme měli poněkud malou časovou rezervu. Buď přijedeme úplně přesně na čas, nebo pozdě. Druhou možnost jsem ani nechtěl brát do úst. To bych se hned první den 'blýskl'.
Z ledabylého pohledu na míhající se lesy mě probrala až jistá změna. Většina stromů zmizela, a kam jsem se podíval, všude byly táhlé louky a výběhy. Na tváři jsem vykouzlil šťastný úsměv a v sedadle se narovnal. Suerte, můj bratr, po mě nechápavě hodil okem. Zrovna on nikdy nepochopil mou vášeň pro čtyřnohá zvířata.
„Až skončíte, tak mi zas zavolej,“ nakázal mi až moc starostlivě. Nad tím jsem jen ohrnul nos. Nenáviděl jsem, když se o mě někdo staral. Byl jsem samostatný člověk, samostatná jednotka. Z kufru jsem vytáhl tašku s věcmi na převlečení a pak zavřel. O chvilku později se kolem mě rozptýlil prach a kouř z výfuku. Zamračil jsem se a musel začít kašlat. Však já mu to pěkně vyčtu, až se pro mě vrátí.
Uchlácholil jsem svůj záchvat kašle a rozešel se k bráně. Těšil jsem se, ale zároveň se obával světa tam ve dvoře. Naskočila mi mírná husina a zastavil jsem se těsně před šedivou bránou.
„Dobrý den, pan Ryan...?“ kdosi promluvil do ticha. Strnul jsem a rozhlédl se. Na takové oslovení jsem nebyl zvyklý. Nikdo kolem mě nebyl, což bylo asi nejstrašidelnější. Teprve až po chvilce jsem pohledem sklouzl k něčemu, čemu se mohlo říkat mikrofon, nebo něco takového. „Ehm... Ano,“ promluvil jsem nazpátek a zamračil se. Vypadalo to, jako bych trpěl samomluvou. Jasně, je úplně normální si povídat s bránou. Chvilku jsem se obával, jestli jsem neřekl něco špatně, a jestli mě vůbec pustí dovnitř. „Pojďte dál,“ ozvalo se po chvilce a nejistě pootevřel bránu.
Zavřel jsem za sebou a udělal pár krok dopředu. Nemálo jsem váhal. Byl jsem v úplně cizím prostředí a srdce jsem cítil až v krku. Zpoza rohu budovy jsem zaslechl štěkot a následné cupitání. Maličká fenka poskakovala směrem ke mně, ale nevypadala nijak nebezpečně. Za fenkou vyšla i žena ve středním věku. Na tváři měla přátelský a vřelý úsměv. Krátce na mě mávla a zrychlila krok. „Ahoj, jsem Susan. Říkej mi Sue. Dneska ti tu budu dělat společnost,“ přivítala mě a natáhla ke mně ruku. „Zdravím. Rád vás poznávám,“ řekl jsem mile a pousmál se. Krátce jsme si na pozdrav potřásli rukama. „Nevykej mi, zásada číslo jedna. Drž se při mně, je tu docela rušno – to je další bod,“ žena se vesele zazubila a rozešla se do menší budovy. Tak jsem tedy poslechl a jako ocásek ji následoval. Maličká fenka nás doprovázela.
V ředitelně mě poprosila o podškrábnutí jakéhosi dokumentu. Byl jsem pořád takový zamlklý a asi mi bude trvat, než se pořádně rozmluvím. „Jestli chceš, můžeš se jít převléct. Tímhle směrem jsou šatny,“ nasměrovala mě k malé místnosti. Přikývl jsem a poděkoval. Před vstupem jsem se ještě přesvědčil, že uvnitř nikdo není.
Když jsem zase vyšel ven, připadal jsem si zvláštně. V jezdeckém oblečení jsem se už dávno necítil 'jako doma', takže to byl takový nezvyk. Vyšel jsem na chodbu, kde na mě čekala Sue. „Teď půjdeme pro koně. Ukážu ti sedlovnu a naše vybavení,“ oznámila mi, jakmile jsem se objevil po jejím boku. Usmál jsem se a rozešel se za ní. Vešli jsme do široké chodby, která byla lemována boxy s koňmi. Donesla se i ta očekávaná a tak známá vůně sena a koňské srsti. Blaženě jsem se usmál, ale sebejistota mi tak dlouho nevydržela. Opodál postávaly tři holčiny s košťaty v rukou a dívaly se směrem k nám. Slyšel jsem, jak si něco štěbetají, ale nerozuměl jsem jim ani slovo. Možná to tak bylo lepší. Susan si všimla mého rozpačitého pohledu a povzbudivě se na mě usmála. „Klid. Jestli jednou budeš patřit mezi nás, určitě si zvykneš. Máme tu i mužské zastoupení, ale to je, v poměru s tím dívčím, mizivé,“ promluvila ke mně a konečně jsme zašli za roh. Přikývl jsem a ztěžka polkl. Nebyl jsem příliš společenský člověk. Šel jsem kvůli koním, ne kvůli holkám. Rozhlédl jsem se po sedlovně. Kůže hrozně hezky voněla a celkově tohle prostředí bylo příjemné.
„Půjdeme do výběhu pro klisnu, na které si tě ozkouším. Jmenuje se Spirála a řadí se mezi naše parkurové koně,“ krátce mi Sue představila kobylku a podala mi její ohlávku. Přikývl jsem a už se jistěji usmál. U koní jsem byl vždycky ve své kůži.
Pár následujících minut jsme strávili na cestě k výběhu a hledáním stáda. „Jaká je Spirála?“ zeptal jsem se, když se stádo objevilo před námi. Sue poukázala na tmavě hnědou, hezky stavěnou klisnu. Přikývl jsem a rozešel se k ní. Má 'průvodkyně' zůstala stát na místě a zpovzdálí mě pozorovala. Ke klisně jsem přistupoval zepředu a šel jsem pomaleji než normálně. Zpozorovala mě a obě uši natočila ke mně. Na moment mi připomněla oslíka, kterého jsem kdysi potkával. Měla stejný výraz jako tehdy on. Usmál jsem se a dotkl se jejího krku. Srst měla krásně jemnou a hustou. Dlouhé chlupy značily blížící se zimu. Spirála sklonila hlavu k mým kapsám u mikiny a zkoumala, jestli pro ni nemám nějakou dobrotu. Pohladil jsem jí po čele a konečně jí nasadil ohlávku. Nátylník jsem přetáhl přes její zvědavá ouška a pak zapnul přezku. Takové základy jsem naštěstí nezapomněl.
S úsměvem jsem se otočil k Sue a vykročil. „Tak vidím, že nějaké základy máš,“ mrkla na mě a úsměv mi oplatila. Jen jsem doufal, že až mě uvidí v sedle, nezhrozí se. V zorném poli jsem viděl Spirálinu hlavu. Její vůně mě naprosto okouzlila. Lepší než nějaká dámská voňavka.
Kobylku jsme zavedli do stáje a já ji uvázal v boxu. Sue jsem následoval zpátky do sedlovny. Hnědka byla víc než špinavá, takže bylo potřeba ji vyčistit. „Já vezmu čištění, lonž a chrániče. Ty vezmi to béžové sedlo v rohu. Je u něj i dečka a uzdečka,“ znovu mě zaúkolovala. Přikývl jsem a rozešel se ke zmiňované výbavě. Uzdečku se slintáky jsem si přehodil přes rameno a dal si pozor, abych se náhodou nezamotal do otěží. To by byl docela problém. Sedlo i s dečkou jsem vzal do rukou a vyrazil zpátky za Sue a Spirálou.
U boxu byl stojan, takže tam jsem opatrně položil sedlo a na něj dečku. Byla krásně suchá, vypadala jako nová. „Tak se předveď,“ zazubila se Susan a podala mi čištění. Vesele jsem se usmál a přikývl. Do jedné ruky jsem si vzal gumové hřbílko, tou druhou jsem nadzvedl neposlušnou hřívu. Nejprve jsem vyčistil prostor pod ní, a pak stejnými krouživými pohyby pokračoval dál. Nožky by se mi hřbílkem čistily špatně, takže jsem si na ně nechal trochu tvrdší kartáč popřípadě rejžák. Překvapilo mě, že je Spirála docela maličká. By jsem tedy zvyklý na mnohem větší koně. „Dávej si pozor při čištění břicha. Možná se po tobě ožene,“ upozornila mě Sue. Zkoumavě jsem se podíval po klisně a sledoval její reakci, když jsem se s hřbílkem dostal na břicho. Stáhla uši dozadu a mírně se zašklebila. Právě tuto část těla měla nejmíň špinavou, takže jsem jí nedráždil dlouho. Pak jsem pokračoval na její druhé půlce těla a pomalu se dostával na záď. „Ty už jsi někdy jezdil?“ ozvala se znovu Sue. Na chvíli jsem se zarazil, ale v čištění jsem pokračoval dál. „Můj otec má koně a já se u nich pohybuji už nějakou dobu. Do sedla jsem se ale dostal až před rokem a půl. Jinak jsem s koňmi pracoval ze země v kruhovce,“ odpověděl jsem trochu zamyšleně. Mrzelo mě, že se už s mým tátou nevídáme, ale navenek jsem samozřejmě nedal nic znát. Mezitím jsem hřbílko vyměnil za jemný kartáč, který jsem odstranil uvolněné bahno. To by člověk neřekl, jak se ti koně vyžívají v bahenních lázních. Po celkovém čištění už Spirála vypadala jako kůň, ne jako prasátko. Usmál jsem se a sáhl pro kopytní háček. Přistoupil jsem k jedné přední nožce. Svou váhu jsem na ní přenesl a opřel se o ní. Dlaní jsem jemně pokračoval ke spěnkovému kloubu. Spirála poslušně zvedla nožku a já kopyto mohl zbavit nechtěných kamínků a bahna. Ve finální verzi byla hezky viděl střelka a nikde nebyla žádná nečistota. Takto jsem pokračoval i u zbylých nožek. Na závěr jsem jí rozčesal hřívu, kštici i ohon. Rejžákem jsem jí ještě vyčistil nohy od loktu až dolů.
„Super, je nádherně čistá! Teď se pustíme do strojení,“ pochválila mě Sue a poukázala na vybavení, které jsme sem přinesli. Přikývl jsem a vzal podsedlovou dečku a sedlo. Nejprve jsem Spirále na hřbet položil béžovou dečku a teprve na ní dal sedlo. Obě části vybavení jsem posunul dopředu, aby to všechno hezky sedělo. „Ještě je můžeš trochu posunout dopředu,“ poradila mi Susan, která stála za mnou. Přikývl jsem a uposlechl ji. Teď už sedlo bylo na správném místě a mohl jsem zapnout podbřišník. Spirála se na mě znovu zašklebila, když jsem podbřišník přitáhl. Samozřejmě jsem ho úplně nedotahoval, ale aby jí sedlo nespadlo ze hřbetu. Naštvaně švihla ocasem a hrábla předním kopytem do podlahy. Pohladil jsem jí po krku a dal jí najevo, že už má první část dotahování za sebou. Vzal jsem ze stojanu i uzdečku a vrátil se do boxu. Rozepnul jsem jí přezku u ohlávky a lehce jí sundal. Prostrčil jsem jí mezi mřížemi u boxu, aby se tu neválela na zemi. Spirála v klidu stála a olizovala si pysky. Nasadil jsem jí uzdečku a kupodivu se vůbec nevzpírala. Upravil jsem čelenku, aby hezky seděla a kštici zpod ní vytáhl. Zapnul jsem podhrdelník a nánosník. S podepínacím řemínkem jsem si nevěděl rady, takže jsem poprosil Sue o radu. Já s kombinovaným nánosníkem nikdy neměl tu čest. Předvedla mi, jak se má správně zapínat a pak jej znovu rozepnula. Sám jsem si to chtěl zkusit, abych si postup zapamatoval. Otěže jsem přehodil Spirále přes krk a natáhl se pro chrániče. Šlachovky jsem umístil na přední nohy, strouhavky zase na zadní. Poodstoupil jsem a Susan zkontrolovala mé celkové počínání. „Super, musím tě pochválit. Támhle si vezmi helmu a můžeme jít na halu,“ pochválila mě a usmála se. Znovu jsem poslušně přiskočil ke stojanu a ozkoušel si, jestli mi helma sedí. Kupodivu na mi padla jako ulitá. Přistoupil jsem ke Spirále, chytil otěže do ruky a vyrazil i s kobylou za Sue na halu.
„Dveře!“ houkla zvenčí a krátce zaťukala na dveře haly. Tázavě jsem se zamračil, ale nic jsem neříkal. Nikdo se neozýval, takže Sue otevřela a nechala nás projít. Jakmile jsem viděl prostornou, nádherně upravenou jízdárnu, zůstal jsem stát úžasem. Něco takového jsem v životě neviděl. Kam se hrabalo vybavení mého táty. Tohle bylo prostředí mých snů! „Ryane,“ oslovila mě Sue a tím mě vytrhla ze zamyšlení: „Nejprve Spirálu olonžuji samostatně, aby se rozehřála a vybila si přebytečnou energii. Ona se nezdá, ale je docela živá.“ Přikývl jsem, dotáhl podbřišník a Spirálu nechal Sue. Jen ať si jí vezme do parády. Já se mezitím opřel o stěnu jízdárny a sledoval, jak si má trenérka počíná. Vyslala Spirálu na kruh a nejprve ji nechala v kroku. Když zpomalovala, nebo ztrácela kmih, Sue zamlaskala a lehce ji popohnala lonžovacím bičem. Mluvila na ní a po chvilce jí pobídla do klusu. Fascinovalo mě, že klisna ví, co po ní Sue chce. Já přišel většinou do styku s koněm, kterému takové základy chyběli. Klisna chodila hrozně hezky, ale zároveň se pomalu začala uvolňovala. Po chvilce si jí Sue přivolala k sobě a vyměnila směr lonžování.
„Tak pojď ke mně, začneme,“ vybídla mě a pohladila klisnu po hlavě. Usmál jsem se a trochu nejistě přišel k sedlu. Stáhl jsem si třmeny dolů a upravil si je na svou délku. Z původního nastavení jsem je musel asi o tři dírky prodloužit. Sue mi z druhé strany podržela třmen, aby se sedlo při mém nasedání neprotočilo a neposunulo se. Opatrně jsem dosedl do sedla a obě nohy dal do třmenů. Narovnal jsem se a pro začátek zaujal pozici základního sedu. Narovnal jsem se, paty prošlápl dolů a špičku přisunul k boku koně. „Sedíš dobře. Uvidíme, jak ti to půjde v chodech. Můžeme do kroku?“ zeptala se Sue a narovnala se uprostřed kružnice, kterou budeme se Spirálou opisovat. Přikývl jsem a zhluboka se nadechl. Zřejmě už počítala, že nějaké základy už budu mít. Ano, základy jsem zvládal, ale to bylo tak všechno. Sezení ve cvalu mi ještě pořád nešlo a o skákání se taky nedalo mluvit. I přesto jsem si do přihlášky napsal parkur jako zaměření. Inteligentní nápad, který můžu dostat jen já. Konec s myšlenkami, potřeboval jsem se soustředit! Holeněmi jsem pobídl Spirálu kupředu a lehce se zhoupl v sedle. Kobylka ihned zareagovala a vykročila dopředu. Usmál jsem se a vnímal jen tělo koně pod sebou. Susanin pohled mi ale neunikl. Dívala se na mě zkoumavě a přímo mě 'skenovala'. „Vytáhni si třmeny nahoru a překřiž je přes kohoutek koně. Budeme chvíli jezdit bez nich, abych zjistila, jakou máš rovnováhu,“ oznámila mi. Trochu se mě zmocnila nervozita. Já bez třmenů nikdy nejezdil. Nicméně jsem neodmlouval a udělal to, co mi nakázala. Nechal jsem nohy volně viset dolů a pokoušel se pořád držet stejné postavení těla. Po chvilce nic nedělání začala Spirála zpomalovat. Pobídl jsem jí, aby se trochu probrala a znovu energicky vykročila. Skutečně to udělala a Sue mě k tomu pochválila, že vnímám koně pod sebou. „Můžeme naklusat?“ zeptala se. „Ehm... Ano,“ odpověděl jsem nejistě a po očku se podíval na Sue, jestli to myslí vážně. Doufal jsem, že klusat se bude se třmeny, ale nebylo tomu tak. Holeněmi jsem pobídl Spirálu kupředu a zhoupl se v sedle. Klisna pode mnou zrychlila do klusu. Mírně jsem se uklidnil a snažil se pořád zůstat ve správném sedu, ale příliš mi to nešlo. Naštěstí jsem si brzy vyslechl Suiny připomínky a opravy: „Ohni ruku v lokni, máš ji nataženou. Trochu podsaď pánev a sedni si 'dovnitř' – tedy na vnitřní sedací kost. Vnitřní rameno posuň trochu zpátky, za to vnější trochu dopředu. Jednoduše se celý trochu nakloň do kruhu, ale zase si tam celý nelehej.“ Trochu více informací, ale můj mozek je rychle zpracoval. Opravil jsem tedy své chyby a skutečně se mi sedělo mnohem lépe. Už jsem na Spirále tolik neskákal a i jí to bylo příjemnější.
„Zastav jí, změníme směr,“ řekla Sue a usmála se. Ztuhl jsem v kříži a lehce přitáhl otěže k sobě. Spirála reagovala už na ztuhnutí. Udělala dva kroky dopředu a pak zastavila. Byla perfektně přiježděná, to se muselo nechat. Pohladil jsem jí po krku a usmál se. Sue kobylku otočila a druhou stranu a pak se vrátila do středu kruhu. „Naposledy zkusíme klus bez třmenů a pak už s nimi.“ Potěšilo mě to. Na povel Sue jsem Spirálu pobídl do kroku a po jednom kruhu i do klusu. Tentokrát jsem se více soustředil na své předešlé chyby. Hlavně jsem se zaobíral mým sedem, ruce jsem už zvládal. „Super, už sedíš dobře,“ pochválila mě Sue a usmála se. Já se též pousmál, protože jsem se konečně cítil dobře. Ještě párkrát jsme obkroužili na kruhu a pak jsem Spirálu zastavil. Trenérka mi konečně povolila třmeny! Stáhl jsem je dolů ze sedla, aby volně visely. Dal jsem si nohy do třmenů a automaticky prošlápl paty. Seděl jsem jako na začátku.
„Krok.“ Pobídl jsem tedy Spirálu a ona hezky vyšlápla. Byla energická, ale bylo vidět, že toho bude mít za chvilku dost. I v kroku jsem udržoval stejný sed a docela se mi to dařilo. V kroku bych zvládl snad všechno, ale když se zrychlilo, už nastávaly problémy. „Klus,“ řekla po chvilce Sue a já jí poslechl. Zase jsem stiskl holeně k bokům a zhoupl se v sedle. Začal jsem vysedat do lehkého klusu. „Paty dolů a přesedni si,“ napomenula mě Sue. Jenže já si pod tím druhým pojmem nic nepředstavil. Trenérka zachytila můj nechápavý pohled a začala s vysvětlováním: „Chci říct, že vysedáš na špatnou nohu. Když je vnější přední noha koně ve vzduchu, ty musíš vysednout. Teď si na jednu dobu sedni do pracovního sedu a pak začni vysedat na správnou nohu.“ Vysvětlila mi to dobře, takže jsem to hned pochopil. Zasedl jsem tedy do pracovního sedu a pohledem hypnotizoval vnější nohu koně. Když byla nahoře, začal jsem vysedat. „Super, pochopil jsi,“ pochválila mě Sue a usmála se. V klusu už byla Spirála mnohem živější. Hezky si vyšlapovala a mě se na ní sedělo suprově. „Paty,“ zopakovala už po několikáté Sue. Trochu jsem se hanbil za své chyby, ale zatím jsem je nedokázal úplně odtranit. Za chvilku jsme ještě změnili směr a naklusali i na druhou nohu. Trenérka mě ještě několikrát opravila, ale na kritiku jsem byl už zvyklý.
Po hodince jezdecké lekce Sue odepnula lonž a řekla: „Teď jí jenom vykrokuj na volné otěži. Pak už půjdeme.“ Otěže jsem Spirále 'zahodil', aby si mohla hezky vytáhnout krk. Jízdárnu jsme obešli třikrát kolem dokola a pak zastavili u Sue. Trenérka spirálu chytla za otěže a pokynula mi, abych slezl. Vyndal jsem obě nohy ze třmenů a pravou nohu přehodil Spirále přes záď. Kobylka nebyla vysoká, takže mě nohy po dopadu nebolely. Přetáhl jsem jí otěže přes uši a vytáhl třmeny nahoru. Ještě jsem povolil podbřišník a už chtěl jít, ale Sue mě zastavila. „Po práci ještě rozepneme nánosník,“ připomněla mi. Tahle informace pro mě byla nová. Rozepnul jsem tedy nánosník i podepínací řemínek. Pak už jsem následoval Sue zpátky do stáje.
Spirálu jsem zavedl do boxu a rozepnul jí podbřišník. Ještě jsem rozepnul podhrdelník a uzdečku kobylce sundal z hlavy. Pověsil jsem si jí za rameno a pak sundal i sedlo. Kobylka byla docela zpocená. Odnesl jsem vybavení na stojan do sedlovny. Dečku jsem zpod sedla vytáhl, aby měla možnost uschnout. „Ještě nezapomeň umýt udidlo,“ připomněla mi Sue a ještě dodala, ať se potom vrátím s čištěním. Přikývl jsem a vyhledal nejbližší přívod vody. Tam jsem udidlo umyl, aby bylo zase čisté a bez zaschlých slin. Uzdečku jsem vrátil do sedlovny a vzal čištění. Vrátil jsem se zpátky k boxu, ve kterém postávala Spirála. Usmál jsem se na Sue, která tam už čekala. Jako první jsem vzal kopytní háček a kobylce vyčistil kopyta. Opět šlo všechno bez problémů. Všiml jsem si, že jsem jí nesundal chrániče, a tak jsem chybu napravil. Ještě jsem jí přejel jemným kartáčem a bylo hotovo. Chrániče a čištění jsem odnesl zpátky do sedlovny, Sue mě následovala. „Ještě jí dáme nepromokavou deku. Venku není nic moc počasí,“ řekla a já jen přikývl. Jednu vytáhla ze skříně a dala mi ji do ruky. Vrátili jsme se ke Spirále a na mě bylo, abych jí deku nasadil. Stál jsem tam a hledal na dece nějaký záchytný bod. „Poradím ti... Ten beránek patří na kohoutek,“ promluvila na mě Sue a opřela se o stěnu boxu. Se mnou to bude ještě na dlouho. Našel jsem tedy bílý beránek a napasoval jej na kohoutek. Najednou do sebe všechno zapadalo a dávalo to smysl! Vděčně jsem se na Sue zazubil a začal zapínat přezky. Nejprve u plecí, pak pod břichem a nakonec pod ocasem. Ještě jsem Spirále nasadil ohlávku a odvázal vodítko z bezpečnostního uzlu. Už jsme mohli vyrazit k výběhu.
Když jsme došli k cíli, Sue nám otevřel bránu a já Spirálu zavedl za ohrazení. Sundal jsem jí ohlávku a naposledy jí pohladil po krku. Ještě chvíli tam u mě stála, ale nakonec si uvědomila, že je konečně volná a rozcválala se za svými přáteli. Přitom si jednou lehce vyhodila z kopýtka a zařehtala. Usmál jsem se a podlezl hrazení. Se Sue jsme vyrazili zpátky ke stáji. Cestou mi říkala, co všechno na mém sedu vylepšit a odpovídala na mě zvídavé otázky. Zanesl jsem ohlávku zpátky do sedlovny a dal ji na správné místo. „Jdi se převléct, budu tě čekat na dvoře,“ řekla Sue a usmála se. Na její přikázání jsem se tedy rozešel k šatně, kde jsem měl tašku s věcmi. Cestou jsem potkal pár dívčin a vždycky zabořil pohled do země. Nebyl jsem zvyklý na tak velkou společnost, kdy se kolem mě míhaly postavy jako na běžícím páse.
V šatně jsem se tedy převlékl zpátky do civilu. Ve volnějším tričku jsem se cítil pohodlněji a džíny mi též pasovaly víc. Do tašky jsem složil jezdecké oblečení a ještě zkontroloval mobil. Rovnou jsem zavolal bratrovi, aby už pro mě vyrazil. Pak jsem vyšel ven na dvůr, kde už na mě čekala Susan. Ještě chvíli jsem si povídali a pak mě vyprovodila před bránu akademie. „S Niorou se o tvém přijetí pobavíme a pak ti dáme vědět mailem,“ oznámila mi nakonec s letmým úsměvem. „Dobře. Díky za všechno,“ řekl jsem a potřásli jsme si rukama. Rozloučili jsme se a mě nezbývalo nic jiného, než čekat na příjezd svého odvozu.
// Omlouvám se za možná až přehnanou délku, ale chytlo mě to víc, než jsem původně čekal
bloodyee: Olalá. Tady někdo ví co jak. Moc hezky popsané příjmačky, vážně mi bylo radostí je číst. Děj, pomůcky, počáteční nervozita i to že ze sebe neděláš hned profesionála.
Víš co děláš, popisuješ to a zároveň zapojuješ nové poznatky. Takhle nějak by to mělo vypadat. Já v podstatě nemám moc co opravovat, protože to bylo opravdu umně napsané. Jen bych ujasnila pár věcí.
Prve u toho vysedání. Vysedáš, jak jsi psal, na vnější přední a to kvůli tomu že posiluješ vnitřní zadní. Jelikož se v klusu končetiny zvedají diagonálně. To je ten pravý důvod proč se to dělá, nevím jestli to víš nebo ne, každopádně do budoucna by to mohla být užitečná informace.
Druhak pak už je to že po ježdění bych koně nechala, pokud je venku zima, chvíli odstát v boxe nebo přes něj hodila odpocku než půjde do výběhu. Na druhou stranu po půlhodině na lonži asi nijak zvlášť zapocená nebyla, takže tak.
Ještě bych si dala trochu pozor na to "zhoupnutí se" na můj vkus ho je tam trochu moc, spíš než se při pobídce do klusu zhoupáváš tak sed "nadlehčíš" tj. uděláš volno hřbetu, energii. Nemyslím tím se postavit do třmenů, jen lehce odlehčit společně s pobídkou. Takové to "zhoupnutí" by se spíš dalo využít ve cvalu.
Jinak už ti vážně nemám co vytknout. Jen tak dál a budu se těšit až tě přivítáme v našich řadách.
Btw, za délku se neomlouvej. Sice je přednější kvalita než kvantita, ale když se spojí oboje dohromady(a tady se to spojilo) je radost číst kilometrové texty.
charlie: Stála jsem v šatně a rozhlížela se po skřínkách. Myslela jsem, že helmu, kterou jsem svírala v rukou, už dlouho neudržím. Byla jsem nervózní a mé prsty začaly pomalu ochabovat. „Takhle je volná.“ Ozval se najednou zprava hlas. Když jsem se otočila, usmívala se na mě menší blondýnka s přímo modelovým úsměvem. „Děkuju moc.“ Odpověděla jsem a došla jsem ke skřínce, na kterou ukazovala. „Přijímačky?“ zeptala se najednou. Zavřela jsem skřínku a otočila se k ní. „Jo..“ nepatrně jsem se usmála. „Tak hodně štěstí!“ řekla, otočila se na patě a vydala se kamsi do nitra stájí.
Když jsem došla zpět na dvůr, Sue už na mě čekala s ohlávkou a vodítkem v ruce. Když mě spatřila, do široka se usmála a vyšla mi naproti. „Tak pojď, dojdeme pro tvého dnešního vyvoleného oře.. tedy spíš, pro tvou dnešní vyvolenou.“ Usmála se a podala mi ohlávku s vodítkem do ruky. „Dnešní hodinu strávíš na hřbetě Spirály, osmileté hannoverské klisny. Má za sebou opravdu velice zajímavou minulost, ale to necháme na příště, dívky ti to určitě prozradí, až se sem dostaneš.“ Řekla Sue. „Jestli vůbec..“ odpověděla jsem jí s ustaraným pohledem a připravila si ohlávku. Celý areál byl velice krásný, bylo to tu čisté, uklizené, všude samí příjemní lidé, nádherní koně. Je to tup přesně takové, jaké jsem si to představovala ve svých nejkrásnějších myšlenka, ba dokonce hezčí!
Netrvalo to dlouho a objevily jsme se před prostornými travnatými výběhy, kde se poklidně popásalo pár koní. Sue ukázala na krásnou hnědku. „To je ona. Neboj se, je hodná, dojdi si pro ní, já zatím počkám tady.“. Spirála byla ve výběhu ještě s dalšími třemi koňmi, vypadalo to na klisny. Jedna byla velice podobná Spirálně, byla ale o něco světlejší a rozhodně menší. Druhá byla krásná blondýna, která se na mě zvědavě podívala. A poslední byla nejmenší, krásná hnědka se střiženou hřívou. Všechny jsem si prohlížela, až jsem došla ke Spirále. „Ahoj holka.“ Řekla jsem jí a nastavila jí dlaň na očuchání. Spirála roztáhla nozdry a nasála můj pach, potom svou hubu posunula blíže ke mně a začala mi očuchávat kapsy. „Co, chtěla bys něco dobrého?“ zasmála jsem se a zašmátrala v kapse. Vytáhla jsem mrkev a nabídla jí Spirále. Ta jí s radostí schroupla a ohrnula pysk. „Ty jsi ale princezna!“ zasmála jsem se a nandala jí ohlávku, zapnula jsem přesku a připnula vodítko. Spirála mě následovala, sem a tam mi čuchla ke kapse, zdali ji ještě něco dobrého nedám. Když jsem došla až k branám výběhu, Sue mi otevřela, abychom mohly projít a pak za námi zase zavřela. Gestem ruky mi naznačila, ať pokračuji v cestě a tak jsem se vydala směrem ke stájím. Spirála šla poslušně za mnou, někdy se na něco koukla, někdy jen tak zafrkala. Sue nás u stájí doběhla a zavedla mě k jejímu boxu. Zavedla jsem jí dovnitř. Napila se a já jí mezitím uvázala k vazáku. „Pojď.“ Začala Sue. „Ukážu ti kde si můžeš vzít čištění a jakou sadu jí máš dát.“ Já jsem přikývla a následovala jí do sedlovny. Sue mi všechno ukázala, pak řekla, že si teď potřebuje něco zařídit a že se setkáme v hale. Vzala jsem čištění, které mi ukázala a vrátila se ke Spirále do boxu. Spirála se na mě zvědavě podívala a když jsem k ní přišla, abych jí pohladila po hlavě, začala mi opět pročmuchávat kapsy. Nabídla jsem jí ještě jednu mrkev, odložila tašku s čištěním a vzala do ruky gumové hřbílko a měkký kartáč. Díky bohu byla poměrně čistá, ale je to přeci něco, co se nesmí vynechat! Začala jsem od krku, pečlivě jsem vyčistila i místa pod hřívou, plece, hřbet. U břicha nastal maličký problém, protože se Spirála začala ošívat a šklebit. „Copak je holka?“ zeptala jsem jí a pohladila jí po krku. Po chvíli se uklidnila, ještě jsem na ní mluvila a drbala jí po krku, pak jsem rukou zkoušela sjíždět po pleci až k předním nohám a pomalu na břicho. Spirála si vždy začala podupávat a ošívat, netrvalo to ale dlouho a poměrně se uklidnila, takže jsem jí mohla břicho alespoň trochu vyčistit. Když bylo hotovo, vyměnila jsem hřbílko a měkký kartáč za rejžák. Tím jsem vyčistila všechny čtyři nohy a přejela i kopyta od vnějších nečistot. Potom jsem se chopila háčku na kopyta. Spirála dávala nohy přímo ukázkově a ani se se mnou nijak neprala, což jsem ocenila, neboť jsem byla v menším časovém skluzu. Rychle jsem tedy ještě vyčistila hřívu a ocas a houbou odstranila ospalky od očí. Pochválila jsem jí a sbalila všechno čištění, které jsem pakl šla vrátit na své místo. Dalším úkolem bylo dopravit si k boxu výstroj. Začala jsem drobnostmi jako jsou chrániče, lonž a rovnou jsem donesla i uzdečku. Poté jsem se vrátila pro sedlo a podsedlovou dečku. Všechno bylo moc hezky udržované, ze sedel šlo cítit mazání na kůži a všechno to bylo prostě…prostě krásné. Věci jsem si odnesla k uvazišti, které díky bohu nebylo od sedlovny daleko, stejně jako box Spirály. Došla jsem pro ní a převedla jí právě k uvazišti. Začala jsem tím, že jsem jí na hřbet položila podsedlovou dečku, posadila přesně tak, jak sedět má a zkontrolovala, jestli někde není přehnutá, aby pod sedlem netlačila. Poté jsem uchopila sedlo, došla ke Spirále a rychlým švihem jsem vyhodila sedlo na její vysoký hřbet. Obešla jsem Spirálu abych stála podél jejího pravého boxu a stáhla ze sedla podbřišník s beránkem. Z levé strany jsem podbřišník uchopila a opatrně, protože už mi došlo, že břicho bude Spirály „slabé místo“, jsem ho utáhla, zatím ne na plno. Pak jsem nasadila chrániče, rychle si doběhla pro helmu a vrhla se na uždění. Spirála si udidlo bez problémů vzala, zkontrolovala jsem slintáky, zapnula podhrdelník, nánosník, chytla otěže a s lonží v ruce jsem vyrazila směrem k hale. Z haly akorát někdy odcházel. Za zády jezdců a koní jsem zahlédla Sue, která zrovna držela vrata. Usmála jsem se na dívku, která vyváděla ryzého koně, úsměv mi opětovala. Když už byla cesta konečně volná, vstoupila jsem do haly i já se Spirálou. Hala byla jedním slovem NÁDHERNÁ! Tolik prostoru, všechno tak krásně uklizené, uspořádané, čisté. Bylo to opravdu krásné. „Tak jak to šlo?“ zeptala se Sue s úsměvem, když jsem Spirálu přivedla do středu haly. „Ale jo, dobře, myslím, že jsme se spolu celkem popasovaly.“ Řekla jsem a pohladila jsem Spirálu po krku. Poté jsem dotáhla a předala Sue lonž. Ta po mě všechno zkontrolovala a pak si Spirálu odvedla do zadnější části jízdárny, kde jí vyslala na kruh. Opřela jsem se o stěnu haly a sledovala Sue při práci. Spirála měla ouška dopředu a energicky vyšlapovala. Měla nádherné chody, klus jako kdyby celý svůj život tančila balet a cval jakoby lítala. Sue s ní opracovala ve všech chodech na obě strany a pak si mě gestem ruky přivolala k sobě. „Dneska je fakt zlatá!“ řekla a pohladila Spirálu po krku. „Tak můžeš nahoru, jen ještě zkontroluj, jestli se nevyfoukla, třmeny upravíme až budeš nahoře.“ Řekla a já jsem přikývla a pustila se do toho. O dírku přeci jen šlo sedlo ještě utáhnout. Stáhla jsem dolu třmeny, levou nohu vložila do něj a vyhoupla se do sedla. Sue mi třmeny poupravila a pak Spirálu se mnou na hřbetě vyslala na kruh. „Tak fajn,“ začala. „Chyť si otěže a dobře nasaď třmeny. Ta lonž je tu jen pro udržení kruhu, pobízet si budeš sama, prostě jako kdybys sama jezdila.“ Seznámila mě s programem Sue a pak mi trochu poupravila sed, přeci jen je to nějaká doba, co jsem na koni neseděla. „Pracovní klus, prosím.“ Řekla Sue a já jsem se vytrhla z představ trysku po nekonečných lukách. Stiskla jsem holeně a mlaskla na Spirálu, ta přešla do klusu. Byla opravdu velmi pohodlná. Sedem jsem jí zpomalovala a udržovala v pomalém pracovním klusu. „Patu prošlápnout, koukat před sebe, táák, to je ono. A teď lehký klus.“ Nakázala Sue a já jsem pohledem na okamžik sjela dolu, abych si zkontrolovala vysedání. Kupodivu jsem vysedávala dobře, musela jsem se v duchu pochválit. Obklusaly jsme 3 kolečka, když nám Sue dala povel ke cvalu. Pobídla jsem Spirálu a ta naskočila, ale jen na tři cvalové a ještě k tomu na špatnou nohu. Ihned jsem jí opravila, tentokrát nacválala dobře a ve cvalu se mi jí povedlo udržet. To samé proběhlo i na druhou ruku, jen s tím rozdílem, že jsem musela jet bez třmenů. A že to vypadalo! Chvílemi jsem myslela, že okusím jízdárenský písek, ale díky bohu mě má rovnováha nezradila úplně. Po posledním cvalu si Sue stáhla spirálu k sobě a odepla jí z lonže. „Bylo to fajn, líbilo se mi to.“ Řekla mi a položila mi ruku na stehno. Sue je tak úžasná člověk! Je tak milá a už jen na pohled sympatická. „Děkuji.“ Usmála jsem se a ona mi úsměv opětovala. „Tak, vykrokuj jí po obvodu, pár koleček, počkám tady, pak ti pomůžu s odstrojením a navozíme jí spolu nějaké seno.“ Řekla a já jsem vzala Spirálu na volné otěži na obvod. Ochodily jsme pár koleček, pak jsem jí vzala na střed jízdárny a sesedla. Společně se Sue jsem jí odvedla zpět k uvazišti, odstrojila a vyčistila, hlavně pod sedlem a kopyta. Sue mi mezitím donesla stájovou deku, přeci jen už je teď v noci celkem zima. S její pomocí jsem jí Spirále nasadila a odvedla jí do jejího boxu. Uklidila jsem po sobě výstroj, čištění a koblížek, který zůstal u uvaziště. Pak jsem běžela za Sue a pomohla jí v kolečku navozit seno. Ach, ten den ale rychle utekl, řekla jsem si, když jsem se po práci koukla na hodiny a bylo sedm večer. Došla jsem se rozdělit se Spirálkou, která ode mě dostala pusu a mrkev, pak i se Sue, která mě vyprovodila až k hlavní bráně a chvilku si popovídala s mou mámou, i když tedy bylo obtížné najít jim společné téma, mámu koně moc nebraly. Plná dojmů a vědomostí ohledně Floresty jsem dojela domů a nemohla se dočkat dne, kdy se dozvím konečný verdikt.
bloodyee: Dějový úvod se ti povedl. Vybrala sis cestu zkušenějšího jezdce, takže podle toho budu také hodnotit.
Začátek pěkný, dobré zpracování děje, ale oproti tmu se mi zdá že sis nedala moc záležet na jízdě samotné. Tam mi hodně chyběly pomůcky a hlavně jsi si zřejmě moc nenastudovala úvodní text, protože tam žádná řeč o cvalu není. Na příjmacích zkouškách pouze krokuješ a klušeš, pracovní klus bez třmenů, protože pro začátečníka je těžké udržet při chytání rytmu třmeny a lehký s nimi. Cval NE. Navíc pokud máš koně na lonži, ohnutého po kruhu, určitě ti nenaskočí na špatnou nohu. Oblouky v kontracvalu jsou už složitou záležitostí, natož kruh a hlavně - koně, co máme na Florestě nejsou žádní oslíci, kteří neumějí správně nacválat. Jsou to špičkový závodní koně, proto prosím na tuhle věc nezapomínat.
Jak už jsem zmínila nahoře byla tam docela velká absence pomůcek. Prostě jsi "jen" naklusala. Ale JAK? Nějaké stisknutí holení, zapojení sedu.. nic. Něco málo se ti objevilo o pracovního klusu, kde jsi napsala, že jsi jí sedem udržovala v pomalém tempu. Když jsi jí tedy udržovala sedem, tak jak? Co si pod tím, jako laik, mám představit? Chápeš co po tobě chci? Kdyžtak si to vysvětlíme až se dostaneš "za bránu"
Máš talent, tak ho rozvíjej Budeme se těšit.
katrin: Vzala jsem si vodítko a ohlávku kterou mi Susan podala. Šli jsme do výběhu a přišli ke koni který se tento týden jezdil. Pohladila jsem ho po hlavě a poté po krku. Nandala jsem mu ohlávku a připnula vodítko. Kůň šel po mojí pravé ruce a po levé šla Sue. Susan řekla ať si dojdu pro čištění a postroj. Přikývla jsem a koníka přivázala před stájemi. Za chvilku jsem byla zpět a začala koníka čistit tvrdým kartáčem. Poté jsem ho vyčistila měkkým, vyčesala mu hřívu a ocas a nakonec mu vyčistila kopyta. Čekala jsem na další pokyny od Sue. Ta řekla ať jdu do haly. Vzala si lonž a šla za mnou. Převzala si ode mě koně a vzala si ho na lonž. Koník začal v kroku a pomalu přecházel do klusu. Pozorovala jsem jeho ladné pohyby a tak nějak nevnímala okolí. Koník přešel do klusu a lehce odfrkoval. Sue se usmívala. Byla spokojená s pohyby koně. Zvedla jsem se ze země na které jsem doteď seděla. Oprášila jsem si oblečení a čekala až se kůň rozpohybuje. Sue pobídla do cvalu a koník rychle reagoval. Pak přešel znovu do kroku. Sue mě vybídla abych na koně nasedla. Přikývla jsem a natěšeně koníka obešla k jeho levému boku. Dala jsem nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. Byl to nádherný pocit sedět v sedle toho elegantního zvířete. Začali jsme krokovat na lonži. Sue mě vyzvala abych začala krokem bez třmenů. Přikývla jsem a přehodila třmeny před sebe. Narovnala jsem záda jelikož mi to Sue řekla. Za další jsem dostala pokyn k lehkému klusu. První pobídka nestačila a koník naklusal jen na chvíli. Sue se usmála se slovy "Zkus to ještě jednou. Věřím že ti to půjde." pobídla jsem znovu a tentokrát úspěšně. Koník naklusal. Začala jsem lehce vysedávat. Zdálo se že jsme s koníkem jedna duše. Sue se usmívala nad našim výkonem. Koník zpomalil do kroku. Vykrokovali jsme okolo jízdárny. Povolila jsem otěže a usmívala se. Zajela jsem na prostředek haly a seskočila. Sue mě pochválila a společně jsme šli zpět do stájí. Odstojila jsem koníka a vyčistila ho. Opláchla jsem ho mycím boxe a poplácala ho po krku. Podala jsem mu pamlsek. Vzala jsem si vodítko a dala ho koni kolem krku. Společně se Susan jsme koně odvedli zpět do výběhu kde se hned po příchodu koník rozeběhl za trsem trávy. Začali jsme se s Susan smát. Koukla jsem se na hodinky a omluvila se že už budu muset jít. Sue přikývla a řekla že to byla dobrá hodina. Potřásli jsme si rukou a já se skvělým pocitem odešla ze stájí.
TROCHU KRATŠÍ ZA COŽ SE OMLOUVÁM A OMLOUVÁM SE TAKÉ ZA PRAVOPISNÉ CHYBY
bloodyee: A jsme u toho. Tady už délka ani obsah textu nestačí. Nejde nám sice o kvantitu tolik jako o kvalitu, ale tohle nesplňuje podmínky. Jízdu máš sotva na pár řádek.
Prve připomínám, že kromě měkkého a tvrdého kartáče používáš ještě gumové hřbílko.( http://www.equisboy.cz/user/shop/big/1487(1).jpg )
Jízda byla, jak už jsem zmiňovala, odbytá. Absence pomůcek, minimálně děje a jen mechanický sled úkonů, jako "naklusala do lehkého", kde navíc nepoužíváš třmeny a jak je zmíněno v dějovém úvodu, tak jako začátečník klušeš v PRACOVNÍM BEZ a v LEHKÉM S. Pozor na to, příště lépe číst.
Dál nemám co psát, protože tohle bylo opravdu minimum a já z toho moc nevykouzlím, což je škoda. Příjmačky slouží jednak lidem, co chtějí své přijetí ulehčit, ale i protože už u nich se dají opravit chybky, kterých se nevědomky dopouštějí. Já tobě nemám co opravovat, v tomhle případě vařím tak trochu z vody.
Prosím neber si kritiku příliš vztahovačně, jen ti vysvětluji jak NE, aby jsi to příště mohla udělat správně. Zajisti si více času, nespěchej a uvidíš, že se dostaví úspěch. S takovýmhle textem by jsi se daleko nedostala, ale proto jsme tady. Naučit tě jak se to správně má dělat.
Hodně štěstí.
zoey:
Navlékla jsem na sebe uplé rajtky a obula si drahé jezdecké boty po mámě. Kdyby mě viděla, byla by štěstím bez sebe. Byla jsem tak nervozní že jsem málem shodila věci okolo. Pořád mnou procházela vlna napětí, očekávání a kladla jsem si čímdál více otázek: Zvládnu to? Nespadnu? A co potom? Když jsem se tedy nachystala a ujistila jsem se že nemám nic naopak a neztrapním se, došla jsem k Sue a nejistě zvolala „Jsem připravená“ Skoro ihned jak jsem to řeklami došlo, že to není tak uplně pravda, byla jsem vynervovaná a unavená protože jsem nemohla nadšením dospat. Sue se pousmála, ani nevim kdy to stihla ale v ruce držela vodítko a ohlávku.
Sue: „Zajdeme pro Spirálu, určitě se ti bude líbit uvidíš“ Řekla a za chůze se na mě ohlédla.
Jakmile jsme došli k výběhu kde „Parkovala“ Spirála byl to pro mě trochu šok. U vrat stál velký a špinavý kůň od halvy až k patě. Jakmile jsem pod slušnou vrstvou bahna poznala koně jenom jsem se pousmála. „To je ona?“ Sue se začala smát: Ano ale je trochu špinavá, nemyslíš? Natož jsem vyprskla smíchy. „Vyhrála by miss špinavá srst“ Dodala jsem se smíchem. Soe se také začala smát. Když jsme se dosmáli vlezla pod ohradou až k ní. Upla jí vodítko a vyvlekla jí ven z ohrady. Vyvlekla píšu záměrně, protože Kobyle se moc ven nechtělo. „Budeme jí muset vyčistit“ Ušklíbla se Sue a spolu semnou jsme kobylu vzali k uvazovišti, kde jsme jí uvázali. Ani nevim jak ale opět mě Sue překvapila s čištěním, které tam už bylo nachystané. PRVNÍ jsem na kobylu vzala tvrdý kartáč, protože jsem chtěla aby se ta špína dostala co nejdřív dolů, skoro jsem nepoznala jakou má Spirála barvu pod nánosem bahna. Když jsem kobylu vykartáčovala, přejela jsem jí jemným kartáčem. Kopyta nebyly problém, protože tohle mě už učila máma. Nakonec jsem udělala hřívu. Po vyčištění následovalo sedlání a uždění ze kterého jsem měla asi největší strach. Uždění mi šlo vcelku dobře... nabídla jsem koni udidlo a Spirála si ho ihned vzala. Jakmile jsem jí všechno připevnila na hlavě a zapla nánosák s podhrdelníkem bylo hotovo... Jenže jsem se předčastně radovala, protože jsem při sedlání nemohla ani zaboha dotáhnou sedlo! Sue se mi smála ale nakonec mi koně pomohla bezpečně dotáhnout... Nasadila jsem jí ještě průvlečky a kamaše. Vyrazili jsme do haly, která nebyla kupodivu zase tak daleko jak jsem si myslela. Prostředí Floresty semi velice líbilo, velké výběhy, krásné boxy... Co víc by si člověk mohl přát.. Jen škoda že tu semnou není máma... Pomyslela jsem si. Jakmile jsme vlezli do haly Sue od někama vytáhla lonžku a Spirále přehodila třmeny přez sebe a na kohoutek koně. Zatím co Sue krokovala se Spirálou aby jí zahřála, já sledovala celou halu. Hala byla docela veliká a udržovaná a prostě všemi směry dokonalá, uplně mě očarovala. Jak jsem se tak zasněla, přišla jsem o celé rozehřívání koně ve všech chodech. „Tak můžeme?“ Vyrušila mě z mého snění Sue. Nesoustředěně jsem kývla a vyškrábla jsem se do sedla. „První si zkusíme krok“ Sue rozkrokovala Spirálu a já se cítila naprosto úžasně! Spirála se rozešla do svižného kroku a já zaujmula pozici „Sedícího jezdce“ V duchu jsem se modlila abych v tom sedle nevypadala nějak extra strašně! Oběšli jsme si tak nějaké ty kolečka a Sue mě upozornila abych zpevnila sed a prošlápla paty. Chvíli jsem je měla prošláplé ale pak, jako mávnutím kouzelného proutku zase byly vysoko nad třmenem. Sue to se mnou asi už vzdala protože mi přikázala abych si přehodila třmeny přez sebe a zkusila klus bez nich. Protestovala jsem v myšlenkách. Nicméně Sue naklusala Spirálu a já měla co dělat abych se udržela, takže jsem se začala hrbit a všelijak poskakovat v sedle. BOŽE TO JE TRAPAS! Pomyslela jsem si a cítila jsem se na tom koni jako pytel brambor. „Narovnej se a vyprs se“ Upozorňovala mě Sue, které jsem očividně připadala docela vtipná. Po chvílce jsem už udržela rovnováhu, pevně stiskla koně kolenama a už jsem všelijak neskákala jako nějaký balonek na tenisovém kurtu. Chvilku jsem takhle klusala bez třmenů a snažila jsem se nějak držet. Už jsem to měla skoro v malíku ale k mému štěstí zavelila Sue abych si třmeny dala zpátky dolů. Vydechla jsem a spokojeně nasunula do třmenů své unavené nohy. Tentokrát jsem měla kobylu rozklusat já, tak jsem tedy přitlačila holeně ke Spirále a cuckla jsem. Spirála asi vyslišela mé modlidby a naklusala, nevím jestli to bylo tím že se mě chtěla už zbavit nebo tím že je zvyklá na všemožné jezdce! Spirála skoro ihned naskočila do klusu a já jak jsem to nečekala, jsem málem spadla z koně dolů. Ještě že se mi to podařilo zamaskovat, tím že jsem si popravovala otěže ale myslím si že to Sue stejně poznala! Celou dobu jsem myslela na to abych měla prošláplé paty a abych neudělala nějakou ptákovinu, semtam mě samozřejmě Sue přichytala u nějaké chyby a opravila mě. Nakonec jsme změnily stranu a Sue přepla lonžku. Zase jme si nakrokovaly a já se snažila opět o vážně pěkný sed, dokonce mě i Sue pochválila že jde vidět že se snažím. V klusu bez třmenů šlo zase o kejhák a já jsem byla šťastná že jsem nespadla. Když mi vrátila třmeny, jakobych jí tu pozornost chtěla vrátit a dokonce jsem držela paty prošláplé. Nakonec jsme vykrokovali Spirálu, byla celkem spocená a já se jí ani nedivila, sama jsem toho měla už dost a bolelo mě celé tělo. Spirála oddechovala a já konečně mohla také. Sue mi řekla nedostatky, které se jí nelíbily a které bych měla polepšit. Nakonec jsme odstrojily koně, vyčistili ho a daly ho zpátky do výběhu. Spirála se ihned rozeběhla k velké kaluži a celou naši práci spolehlivě zničila. Je to malé prasátko – Zasmála se Sue. Sedlo a všechny ostatní věci jsem schovala s pomocí Sue do sedlárny. Sue mě doprovodila a řekla mi že se ozvou... Rozloučila jsem se s ní a s úsměvem jsem odešla na nádraží, kde mi měl za deset minut přijet vlak. Jsem zvědavá jak to dopadne ale až na ty chyby jsem ze své jízdy měla docela dobrý pocit.
bloodyee: U tvého textu je moc hezky popsána prvotní nervozita, když se oblékáš, čekáš, co se na tebe chystá...
Mám připomínku k čištění, zaschlé bahno budeš ze srsti kartáčem dostávat jen velmi, velmi špatně. Na zaschlé bahno se používá kovové hřbílko (http://www.equisboy.cz/user/shop/big/2157(1)(3).jpg), kterým to jde vcelku snadno a pak zbytky odstraníš ještě plastovým kartáčem, gumovým hřbílkem a měkkým kartáčem. Dál pokud máš koně na vazáku, tak první bys měla sedlat a nasazovat chrániče, tedy pokud nemáš na uzdečce např. martingal, který do podbřišníku musíš zapnout, je to z důvodu, že kůň ti pak nebude nikde pochodovat, jelikož za udidlo ho uvazovat nesmíš. Určitě bych nepsala o nasazování průvleček. U nás použiješ leda gogue a ty jen občas, pomocné otěže tu moc neuvidíš. Dalším důvodem je taky to že po jejich nasazení nevidím žádnou zmínku, žes je ještě nezapínala. Nikdy neopracováváš už s pomocnými otěžemi, ty se vždy zapínají až po uvolnění koně ve všech chodech. Ztuhlého koně prostě nemůžeš zaháčkovat...
Při tvé jízdě bych se v úvodu vyvarovala použitého "Sue rozkrokovala", protože už i tady se máš něco naučit a základ je koně rozejít, takže bych spíš upřednostila něco ve smyslu "Sue mi řekla ať zmáčku holeně jako kdybych je chtěla spojit..." a bla bla bla.. Taky jsme moc nepochopila to "cucklnutí", moc nevím co si pod tím představit.
Při tom klusání se třmenama máš už vysedávat - v úvodu je napsané lehký klus SE třmeny a pracovní BEZ nich - jako začátečník v pracovním by ti třmeny stejně nejspíš vypadaly a ještě by tě vyhazovaly z rovnováhy. Trochu mi tam chybí i víc toho "jak" si to dělala, víc to všechno popsat, ale to se naučíš. No a trochu bych brzdila s tím, že Spirála byla zpocená, přeci jen sedíš na špičkovém sportovním koni, který má skvělou fyzičku. Kdyby ho mělo zpotit chvíle klusání na lonži, tak sotva odjede úlohy Grand Prix a projde veterinární kontrolou, ale zase je fajn že ses to snažila udělat reálnější.
tristee: PŘIJÍMAČKY
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, psala jsem to docela dlouho
,,Mami, pospěš si, nebo přijedeme pozdě!‘‘, nedočkavě jsem poskakovala před autem a popoháněla svou unavenou (ze mě) mamku. ,,Uklidni se, Tristee. Už jdu.‘‘ Nemohla jsem se uklidnit. Dnešek byl prostě perfektním dnem. Po několika týdnech mi konečně přišel ten osudový email. Dnes jsem se přesně za půl hodiny měla dostavit na přijímačky na Florestu.
Konečně se za námi zavřely dveře a auto se rozjelo. Celou dobu jsem se nedočkavě vrtěla, až to mámu asi začalo štvát. ,,Tristee? Tristee? Tristee?!‘‘ ,,Ehm..ano?‘‘ odpověděla jsem až po pár osloveních. Myšlenkami jsem byla úplně jinde. Dokonce ani větrné počasí, které napovídalo, že už začal podzim, mi to nemohlo zkazit. S úsměvem jsem se dívala na ubíhající pole a pobrukovala si písničku, která zrovna hrála v rádiu. ,,Těšíš se, viď?‘‘ Jestli se těším? To rozhodně. Po několika měsících jsem se znovu mohla podívat na Florestu. Od té doby, co jsem musela kvůli škole odejít, jsem měla tak nabitý program, že jsem se ke koním vůbec nedostala. Internát ve městě tomu také moc nepomáhal. Bála jsem se, že se znovu vrátím ke starým časům, kdy budu jenom sedět a nic nedělat, jen se učit a učit. Školu jsem ale nakonec bez problémů dostudovala a téměř ihned jsem se znovu začala připravovat na život u koní. Jelikož jsem na Florestě chvíli byla, nebyla jsem si jistá, jestli se po mně bude chtít něco víc a nebo budu moct začít s klidem od začátku. A pak se naskytly přijímačky. Celou tu dobu jsem postrádala Florestu a všechny v ní. A samozřejmě také Karamela. I když jsem si za tu dobu moc přátel neudělala, tenhle světlý ryzáček mi vždycky zvednul náladu.
Z mích myšlenek mě vytrhlo až skřípění brzd na štěrku. ,,To už jsme tady?‘‘ začala jsem panikařit. Rozhlédla jsem se kolem a opravdu. Před námi se tyčila velká železná brána. A nápis Jezdecká Akademie Floresta se rozhodně nemýlil. ,,Zvládneš to,‘‘ usmála se na mě mamka ze sedadla řidiče a já jí nervózně úsměv oplatila. Pak už jsem otevřela dveře a vystoupila. Mamka pro mě měla přijet až později, a tak hned musela odjet. Chvíli jsem se za ní dívala, ale pak jsem se otočila. Před zvonkem jsem se ještě zastavila. Provedla jsem starou známou metodu ‘‘nádech,výdech‘‘ a i když mi to moc nepomohlo, cítila jsem se líp. S náhlým návalem kuráže jsem stiskla tlačítko, vedle kterého byl nápis Ředitelna. Už po pár zazvonění se ozval starý známý hlas. Byla to Niora. ,,Prosím?‘‘ ozvalo se. ,,Dobrý den, jmenuji se Christie Cuthels-‘‘ *při zmínce mého pravého jméně jsem se otřásla* ,,Tristee? Děláš přijímačky, že?‘‘ přerušila mě Niora milým hlasem. ,,Ano,‘‘ odpověděla jsem trochu provinile a i když mě nemohla vidět - i když, kamery tu byly, ne? - jsem se usmála. ,,Dobrá, tak pojď, Sue se tě za chvíli ujme.‘‘ A tak skončil náš krátký rozhovor a hned na to se otevřela brána. Rychle jsem vešla dovnitř a brána se za mnou zavřela.
Téměř okamžitě na mě zavála všechna ta energie. Samozřejmě také pro mě oblíbená vůně – vůně koní. Abych se už připravila, stáhla jsem si ze zápěstí gumičku a sklonila se, abych si ze své nepoddajné hřívy udělala culík. Zatímco jsem se snažila zabránit mým vlasům, aby si dělaly co chtěly, v mém výhledu se objevili špičky černých jezdeckých bot. Napřímila jsem se a dívala jsem se na usmívající se- ,,Dobrý den, Susan,‘‘ pozdravila jsem svou oblíbenou instruktorku. ,,Ale notak. Říkej mi Sue, Tristee, pak si nepřipadám tak stará,‘‘ zasmála se a podala mi ruku. ,,Jelikož jsi tu znovu na přijímačkách, tak by jsme měly co nejrychleji začít. Tak jak už to znáš. K tréninku by jsem tě jen chtěla upozornit, že i když jsi tu už byla, budeš muset začít od znovu. Jasné?‘‘ ,,Jasné. Stejně jsem toho moc nestihla a už to je dlouho..‘‘
Bez dalších řečí jsme se pak spolu vydaly směrem k výběhům. Dívala jsem se kolem sebe na staré známé, ale i nové tváře. U výběhu mi Sue podala ohlávku a vodítko. ,,Na dnešní den ti byla přidělena Spirála.‘‘ ,,A Karamel?‘‘ zeptala jsem se s nadějí. Né že bych neměla Spirálu ráda, ale s Karamelem jsem si už věděla, na čem jsme. Sue ale zavrtěla hlavou. ,,Karamel už má svou jezdkyni.‘‘ Snažila jsem se nevypadat zklamaně a s pochopením jsem kývla a vydala se hledat Spirálu, se Sue za sebou. Ostatní koně si nás ihned všimli a se zájmem po nás začali pokukovat. Sue mě předběhla a mířila k hnědé klisničce, která stála u blízkého stromu. Když se u ní zastavila, jemně jí přejela rukou po krku a něco jí mile říkala. Pak mi pokynula, že teď je řada na mně. Pomalu jsem přišla ke Spirále blíž a natáhla k ní ruku, aby si mě mohla očichat. Moc jsem se s ní neznala, a tak chvíli trvalo, než se ke mně natáhla, ale vypadalo to, že mě přijala. Proto jsem k ní přišla ještě blíž a pohladila jsem jí po nose. ,,Ahoj, Spirálo. Dneska to spolu zvládneme, viď?‘‘ usmála jsem se na ní a začala jsem jí nasazovat ohlávku. Byla jsem nervózní, ale stála klidně jako andílek a i vodítko si nechala bez problému připnout.
Všechny tři jsme tedy zamířily ke stájím, Spirála po mém boku a z její druhé strany Sue. Zastavily jsme se u uvaziště. Snažila jsem se o pevný uzel, ale Sue ke mně ihned přiskočila. ,,Nesmíš to takhle zamotávat. Musí to být pevné, ale také by se měl dát uzel snadno rozvázat, aby nám tady pak chudák Spirála nezůstala,‘‘ předvedla mi správný postup. Pak odešla pro tašku s čištěním. Když mi ji přinesla, bylo to něco jiného, než moje výbava minule a upřímně jsem si chvíli nebyla jistá, kam sáhnout dřív. Sue mi poradila, abych nejdříve začala s gumovým hřbílkem, které si vzala do ruky a krouživými pohyby ruky proti srsti mi předvedla, jak koni odstranit nečistoty, v případě Spirálky bláto. Myslela jsem, že po deštích už žádné nezůstalo, ale zřejmě jsem se mýlila. Ukázala mi, jak zacházet i s ostatním až jsem si to všechno tak nějak připomněla. Sebejistě jsem tedy vzala do ruky gumové hřbílko. Nejdříve to šlo hladce, ale bohužel jsem zapomněla na jednu vlastnost Spirály – lechtivost. Jakmile jsem jí po něm krátce přejela, začala frkat a kývat hlavou. Ustoupila jsem, ale pak jsem na ni začala mluvit klidným hlasem, s rukou na jejím nose. Ale moc to nepomohlo, naštěstí přistoupila Sue a uklidnila jí. Ukázala mi, jak na ni, ale stejně jsem doufala, že se to už nestane. Nakonec jí břicho vyhřebelcovala Sue. Dokončila jsem okolní místa tvrdým kartáčem, kterým jsem odstranila i poslední nečistoty a nakonec se jí srst krásně leskla. Potom, měkký kartáč na nohy.. To už šlo snadno, jelikož bylo bláto zaschlé. Ještě kopyta. Vzala jsem se do ruky kopyťák a jemně jsem Spirále poklepala na nohu. Sue k tomu tedy musela ještě Spirále říct Noha! až jí nakonec zvedla. Dál to probíhalo bez problémů. Háčkem jsem vybrala kamínky a špínu vyčistila kartáčkem. Málem jsem zapomněla, když mi Sue dala do ruky lehce navlhčenou houbu. ,,Na oči a nos.‘‘ Přikývla jsem a jemně jsem Spirále vymyla ospalky a otřela nozdry. Nakonec hřeben, kterým jsem klisničce vyčesala hřívu i ocas. Očividně si to užívala. ,,Tak, to by jsme měli. Tak schválně, jestli si nám nezapomněla sedlání.‘‘ Usmála jsem se, ale v duchu jsem si říkala to samé. Šli jsme společně do sedlovny, kde jsem se chvíli musela zastavit u obdivování nových sedel. Všechno vonělo novotou. Musela jsem se probudit a přiskočila jsem k Sue. ,,Doufám, že to všechno uneseš.‘‘ Nestihla jsem ani odpovědět, protože mi v rukou přistálo sedlo, až se mi krátce podlomila kolena, ale ustála jsem to. Ještě jsem dostala dečku, a tak jsem si to všechno nesla kolíbavým krokem zpátky k uvazišti. Musela jsem před ostatními vypadat jako tučňák. S ostatním mi pomohla Sue.
Protože už nám nezbývalo moc času, musely jsme to vzít rychle. Nejdříve jsem Spirále nasadila chrániče, při čemž stála klidně jako beránek, z čehož jsem měla radost. Pak jsem si do rukou vzala sedlo s podsedlovkou a postavila jsem se vedle ní. Nakonec mi se sedláním musela pomoct Sue kvůli Spiráliným zádům. Zapnula jsem podbřišník a už jsem si brala uzdečku. Sue jí sundala ohlávku a podržela mi jí. Opatrně jsem jí vsunula udidlo do pusy a uzdečku jsem jí přetáhla přes uši. Pak jsem jí zapnula nánosník, podhrdelník a bylo hotovo. ,,Povedeš ji ty, nebo ji mám vzít?‘‘ zeptala se mě Sue a když jsem jí řekla, že já, podala mi otěže a vzala lonž. Já jsem si do druhé ruky vzala připravenou helmu.
Došly jsme k hale. Před vchodem Sue zavolala ,,Dveře!‘‘ a až pak jsme vstoupily dovnitř. Uvnitř připnula Spirále lonž a řekla mi, ať se zatím jen dívám a postavím se ke straně.
Dívala jsem se, jak si Sue vede Spirálu doprostřed haly na zahřátí a začala ji lonžovat ve všech chodech, jak si Spirála uvolňovala hlavu a odfrkávala. Dívala jsem se kolem a za chvíli už na mě volala Sue. V rychlosti jsem si nasadila helmu, přišla jsem k Spirále, chytila jsem se sedla a chtěla jsem se vyhoupnout nahoru, ale kvůli mé výšce to šlo těžko. Sue mi tedy nastavila spojené ruce, až jsem konečně skončila v sedle. Né příliš elegantně, ale seděla jsem. Ze zvyku jsem hmátla po otěžích, ale Spirála je měla svázané kolem krku. ,,Dneska bez otěží – a také bez třmenů.‘‘ oznámila mi Sue a já jsem trošku vykulila oči. Dlouho jsem nic takového nedělala, ale vyndala jsem nohy ze třmenů a křížem jsem je přehodila přes kohoutek.
,,Holeně tiskni ke koni, paty dolů, špičky propnout, jak to znáš. Narovnej se.‘‘ řekla mi Sue. Udělala jsem, co mi řekla. Posunula jsem se do nejhlubšího místa sedla a narovnala jsem záda. Špičky jsem co nejvíce propnula a zároveň jsem se snažila mít paty dole. Díky tomu se mi holeně přitiskli ke Spiráliným bokům. Po tak dlouhé době mě trochu nožky bolely, ale po chvilce jsem si zvykla. ,,Tak, dobře, teď začneme pár cviky. Zkus Spirálu pobídnout sama a potom si dej ruce v bok. Dávej si pořád pozor na sed.‘‘
Stiskla jsem jí boky holeněmi a ona hned poslušně nakrokovala. Ruce jsem dala v bok a takhle jsme projeli tři kolečka. Potom jsem dostala za úkol cvik šáhnout Spirále na uši. „Předpaž, předkloň se co nejdál, ale nezvedej se ze sedla.“
Položila jsem se Spirále na krk a natáhla jsem ruku. Nejdřív dala hlavu trochu dolů, ale pak jí zase narovnala. Chyběl mi sice ještě kousek, ale šlo to, jak mi řekla Sue. Po dalších cvicích měl přijít na řadu klus.
,,Super, teď si dáme pracovní klus. Co nejvíce si zasedni.‘‘ Zasedla jsem si, holeně jsem přitiskla ještě pevněji a tím jsem Spirálu pobídla. Hned jsem se chytla za rozsochu. Musela jsem vypadat jako pytel brambor Nakonec se mi to ale s několika připomínkama k mému sedu od Sue povedlo.
Potom měl na řadu přijít lehký klus. Sue Spirálu zastavila a řekla mi, ať si sundám třmeny. Přehodila jsem je zpátky a ještě jsem si je upravila na mojí délku. Vsunula jsem špičku dovnitř a chytila jsem si otěže.
,,Dej ruce trochu níž, lokty máš moc vysoko. Trochu je povol. Dáme si lehký klus. Znovu Spirálu pobídni do kroku a pak do klusu,‘‘ kývla jsem a udělala jsem to co mi řekla. ,,To už je lepší. Tak teď.‘‘ Jakmile to dokončila, pobídla jsem Spirálu do kroku, dávala jsem si přitom pořád pozor na ty lokny. Potom jsem Spirálu pobídla do klusu. Chvíli jsem seděla a pak jsem začala s vysedáváním. ,,Dej si pozor, na kterou nohu vysedáš!‘‘ zavolala na mě Sue a já jsem se naklonila na stranu, abych viděla na Spirálinu levou nohu. Srovnala jsem se s jejími kroky. Chod měla příjemný, dělala delší kroky. Dívala jsem se před sebe, přesně mezi její uši. Ale sed pořád moc dokonalý nebyl. ,,Nesmíš se hrbit. Tělo musíš mít v jedné přímce, nenakláněj se.‘‘ Srovnala jsem se. ,,To už je lepší.‘‘ řekla Sue a pokračovali jsme. Daly jsme si dvě kolečka, pak další dvě na druhou ruku v opačném směru. ,,Dobrá, super, teď si zasedni a přitáhni jí otěže, tím ji zastavíš.‘‘ Udělala jsem co mi řekla a Spirála poslušně zastavila. ,,Teď jí vykrokuj na volné otěži, potom zastav a sesedni.‘‘ Sue odepla lonž a já mohla Spirálu vykrokovat. Pak jsme měli hotovo. Poplácala jsem ji po krku. ,,Byla jsi skvělá.‘‘
Zastavila jsem ji, otěže jsem držela v ruce a jak jsem sesedla, přetáhla jsem jí je přes hlavu a třmeny jsem dala nahoru. Pak jsem ji odvedla ke Sue, která na nás už čekala. Šla jsem znovu svou tučňáčí chůzí. ,,Tak, Tristee. Je vidět, že jsi dlouho na koňském hřbetě neseděla, ale to vypiluješ. Sed byl pak dobrý, ale pořád si na něj musíš dávat pozor. A i při pracovním klusu. Jinak to nebylo špatné, věřím, že se do toho zase dostaneš. A jak tak koukám, asi tě bude zítra pěkně bolet zadek.‘‘ Zasmála se a já jsem se smíchem přikývla. Nakonec, svých chyb jsem si byla vědoma a byla jsem odhodlaná to zlepšit.
,,Teď odvedeme Spirálu zpátky do stáje, tam jí odstrojíš a vyhřebelcuješ, samozřejmě tam budu s tebou.‘‘ Šly jsme tedy zpátky do stájí, k uvazišti, kde se mi konečně povedl krásný uzel, který mi Sue pochválila. Sice až na podruhé, ale měla jsem z toho radost. Pak jsem Spirálu odstojila, rozepnula jsem jí podbřišník a sundala jsem jí ze zad sedlo. Položila jsem ho tak, aby nikomu nepřekáželo, pak jsem odepnula chrániče a nakonec jsem jí sundala uzdečku a nasadila ohlávku. ,,Před čištěním bys měla nejdříve začít s odstraněním potu. Vem si slámu a otři ji.‘‘ Udělala jsem, co mi řekla a pak jsem začala s ostatním. Gumovým hřbílkem jsem jí vyhřebelcovala, dokončila jsem to tvrdým kartáčem, měkký jsem použila na nohy a nakonec kopyta. Znovu jsem jí pročesala hřívu i ocas. Sue mi přinesla mrkev, kterou jsem jí pak jako pochvalu dala. S nataženými prsty jsem dala dlaň s pamlskem k její puse a ona jí vděčně schramstla. Po vouscích jí pak stékala oranžová šťáva. Připnula jsem jí k ohlávce vodítko a v doprovodu Sue jsem ji odvedla a vypustila zpátky do výběhu. Po návratu jsem všechno uklidila na své místo a protože mi ještě zbývalo trochu času, pomohla jsem Sue se zametením chodby. Pak už jsem, i když se mi nechtělo, musela jít.
,,Snad tě tu ještě uvidíme.‘‘ usmála se na mě Sue. ,,Také doufám.‘‘ řekla jsem a pak jsme se rozloučili. Před branou už na mě čekala mamka, aby mě odvezla domů.
bloodyee: No. Máš to napsané krásně, všechno popsané a je vidět, že tu nejsi poprvé První připomínku mám až k "tisknutí holení" jak píšeš. Tady si nejsem jistá jestli to myslíš ve smyslu je nechat volně kolem boků koně nebo spíš jakože jimi neustále objímáš boky koně, což je špatně. Holeň působí jen ve chvíli, kdy kůň zpomaluje nebo chceš zrychlit, jinak je do určité míry pasivní. Jízda tedy mola být trošku více rozepsaná, ale nic tam nechybělo a krom tedy většího vysvětlení "jak" k jízdě nemám připomínek. Ovšem po sesednutí koni kromě vytažení třmenů a přehození otěží přes hlavu povoluješ i podbřišník a rozepínáš nánosník, i s podpínkou, pokud ji kůň má. Jinak už k tomu nemám co psát.. Těším se na tebe.
ginger be: GINGER BE-PŘÍJMAČKY
Byl krásný podzimní podvečer. Lístky padali sem a tam a tvořili se z nich malé a neškodné víry. Každou minutou,každou sekundou mě napadali všelijaké rýmy,neměli konce. Zaposlouchala jsem se do hlasu skřivanů,kteří radostně popěvovali a jejich radostné triumfy zněli dál a dál kdesi v dáli. Aaron,můj králíček se kterým jsem právě ležela na prostorné louce mně začal láskyplně oblizovat a běhal kolem mě jako... Jako prostě Aaron. Náhle mně vyrušil hlas mé mamky,která na mě volala z domu,jelikož máme louku hned za domem. Moc jsem jí nerozumněla,ale znělo to jako:,, Pošel ti konopis,pošel ti konopis!". Nechápavě jsem zakroutila hlavou. Co tím myslí? Pak se mamka pokusila větu zopakovat,ale jelikož byla stále docela daleko,pořád věta nedávála smysl,ale já jí porozuměla. DOŠEL MI DOPIS! Popadla jsem Aarona a utíkala jsem domů. Vthrla jsem dvěřmi jako hurikán a vytrhla dopis mamce z ruky. ,,Milá Ginger Be,s radostí Vám oznamujeme,že jste splnila podmínky pro přijmutí do studia. Dostavte se prosím v pondělí dopoledne do Akademie ke splnění zkoušek. Není se čeho obávat,nečekáme že všechno budeš umět Hezký den přeje ředitelka akademie,Niora." ,,Jupííí!" jančila jsem a radostí jsem tancovala po domě. Už za pár dní! Ihned jsem začala hledat staré jezdecké vybavení po sestře a házela je jeden po druhém mamce do pračky. Každý den jsem trénovala na kuchyňské židli jak na koni správně sedět,jak pobízet a tak podobně a pak nastal den D. Do mé sportovní tašky jsem si poskládala mé jezdecké vybavení a s chvějícími se koleny jsem nastoupila do auta. Cestou jsem nevydala ani hlásku a kontrolovala jsem si,jestli jsem opravu na nic nezapomněla. ,,Ještě..." ,,Sepnout vlasy do culíku!" dodal otec a pousmál se na mně. ,,Jásně! Sepnout vlasy,s tím by mě už mohly vyhodit!" ještě jsem podotkla a po zbytek cesty panovalo značné ticho. Po chvíli se ale ukázalo,že ta akademie až tak přísná nebude,ba naopak! Když jsem uviděla velkou železnou bránu na jejíchž dvoukřídlech byli koně... Zatajil se mi dech. ,,Jezdecká akademie Floresta" přečetla jsem nahlas. ,,Nezdá se to jako veliký areál" řekl otec,ale zřejmě si moc neprohlížel internetovou prohlídku Floresty. ,,Dobrý den,slečna Ginger Be? Pojďte prosím dál" ozve se z reproduktoru a já leknutím skoro omdlím. Kolem jsem nespatřila žádnou kameru či tak něco,ale to už se s řinčením začla otevírat hlavní brána. Když se brána otevřela,spatřila jsem sympatickou ženu ve středním věku a vedle ní roztomilého pejska. Vypadalo to,že jde k nám. ,,Tak hodně štěstí" popřál mi otec,vlepil mi pusu na tvář a já se vydala naproti oné ženě. ,,Ahoj,jmenuji se Susan a ty musíš být Ginger Be Johensonová" řekne a podá mi ruku. ,,Ahoj,totiž dobrý den..." zakoktám se. ,,Můžeš mi tikat" podotkne Susan a mile se usmějě. ,,Můžeš mi říkat jen Ginger Be". ,,Dobrá Ginger Be,následuj mě" řekne a já se poslušně vydám za ní. Její pejsek skáče kolem a jako by věděl,co se bude dít dál. Dostaneme se do nějaké menší budovy,nejspíše do ředitelny. U stolu sedí mladá paní s blonďatými vlasy,asi Niora,ředitelka akademie. Nechá mě podepsat nějaké papíry,odškrtne si mě v seznamu uchazeček a pak už se věnuje nějaké dívce,stojící u stolu. Začínám být nervózní ještě více,ale jakmile jsem spatřila ty nádherné koně,začíná nervozita pomalu opadávat... Susan mi vysvětlí,co se bude dít,nechá mně se převléci a pak už se vydáme za doprovodu milého pejska k výběhům... ,,Příjmačky budeš dělat na Spirále" řekne Susan, ,,to je ta "hnědka" vzadu." řekne, a obě se začneme smát. Dá mi ohlávku s vodítkem a otevře branku. Ladně proklouznu brankou a Sue mi pomůže s odchycením Spiráli. Stoupnu si z levé strany a přehodím jí přes hlavu ohlávku. ,,Tady tohle je týl,že?" zeptám se opatrně a Susan se přikývne. Zapnu karabinu a je to! ,,Dobrá,tak to bychom měli,teď půjdeme do stájí a vyčístíme ji,dobře?" ,,Jasně" řeknu odhodlaně a i když si myslím,že se mnou Susan na můj věk trochu až moc mile,díky ní ze mně opadala všechna nervozita. Cestou se mně Susan zeptala na různé otázky ohledně koní,jestli někde jedím a tak. Samozřejmně že jsem musela přiznat,že jsem na koni jela jen párkrát a to jen na různých poutích:/ Susan ale nevypadala nijak překvapeně a tak jsem to hodila za hlavu. Pohladila jsem "hnědku" po krku a zavedla ji do určeného boxu. ,,Čistila jsi už někdy koně?" zeptala se Susan a já přikývla. ,,Ale neumím kopyta" záváhala jsem ale Susan dodala: ,,To nevadí,neučíme" Nezitím co šla Susan pro čištění jsem se začala pomalu seznamovat se Spirálou. Podrbala jsem jí na jejím oblíbeném místě-na žlábku za bradou a to se jí očividně moc líbilo. Její teplá srst mi dodávala sílu a myslím,že díky ní jsem se do koní zamilovala ještě víc! Když Susan přišla s čištěním,popadla jsem hřbílko s měkkým kartáčem a dala se do čištění. Krouživými pohyby jsem ji začala čistit u krku. Zdálo se,že si čištění vychutnává a tak jsem pokračovala. Susan mě upozornila,že jí nemám čistit břicho,jelikož si na něj od cizích sahat nenechá a tak jsem ho vynechala a pokračovala až u záďi. Měkkým kartáčem jsem smetla drobné nečistotky a pořádně ji vyleštila. Bříško jí pak vyčistila Susan a já jí mezitím rozčesala hřívu a ohon. Podala jsem Susan kopytní háček a ta mi ukázala,jak s ním zacházet tak,abych dobře vyčistila kopyto a zárověň nezasáhla střelku. Přední nohy jsem si troufla sama vyčistit,zadní ale vyčistila Susan. ,,Vem si gelovou podložku s dečkou a přijď sem" řekla Susan. Poslechla jsem a vzala to co si myslím že je dečka s gelovou podložkou. ,,Je to ono?" ,,Ano,naprosto správně." ,,Dečka patří na kohoutek,tak aby nad kohoukem bylo místo a aby deka nijak koni nepřekážela. Na ní pak přijde gelová podložka. Neboj,časem se to naučíš odhadovat" vysvětlí mi Susan a přinese sedlo. ,,Sedlo přijde na gelovou podložku tak,aby dobře padlo. Můžeš mi prosím podat podbřišník z druhé strany?" ,,Jasně" a s ochotou jí ho podám. Susan zapne Spirále podbřišník a můžeme jít na uzdečku. To nechá Sue na mně a mezitím si zajde pro lonž. Nejprve jsem přehodila otěže přes hlavu a následně jsem jí pak nabídla udidlo. Chvíli jsem s ní zápasila,ale pak ho přijala a já jí přehodila nátylník s čelenkou přes uši a zapla podhrdelník s nánosníkem. Zdálo se mi to ale nějaké divné. Když přišla Susan,pomahla mi s opravou chyb. ,,Ginger Be,čelenka se nedává přes uši a to teď nemyslím nějak zle,jen pro příště A podhrdelník více utáhnout,stačí na pěst." řekla a já zčervenala jako rajče. Jak jsem jen mohla dát čelenku přes uši! Ale díky bohu,že je Susan ták hodná Spirálu jsme následně odvedli do haly a Susan jí vzala na opracko na lonž. Spirála se ladně pohybovala,její kopyta se skoro nedotýkali země. Susan to s koňmi opravdu umí. Tohle je to mé místo. Místo,které jsem vždy hledala a nyní jsem ho našla. Kolem mně poklusáváli dva koně,nejspíš to byli koně nějkých ostřílených studentek. Když dívka pobídla koně ku cvalu,projel mnou mráz. Tak ladný,prodišný a lehký cval! Susan mezitím doopracovávala Spirálku a já pořád upřeně sledovala hubenou hnědovlásku na černé kobylce... Když Susan opracovala Spirálku,vyzvala mně,abych nasedla. ,,Víš zhruba jak správně nasednout?“ zeptala se Susan a já nejistě zakroutila hlavou. ,,Nevadí,postavíš se z leve strany ke koni a levou rukou chytneš otěže. Pak dáš levou nohu do třmenu a chytneš se pravé ruky zadní rozcochy sedla. A už se jenom z pravé nohy odrazíš a lehce dopadneš do sedla. Pozor ať jí nekopneš do zadku“ vysvětlila Susan- a já se postavila k levénu boku Spirálky. Chytla jsem otěže a vsunula levou nohu do třmenu. Nahmatala jsem zadní rozcochu,pak se odrazila a dopadla do sedla jako hruška. Obě jsme se začli smát. ,,Dobrá,přiště trošku s lehkostí“ umála se Susan. ,,Asi ti možná ze začátku bude trochu vyvádět,ale to ona jen zkouší co si smí dovolit“. Byla jsem jako ve snu. Spirála stála na místě a čekala na pobídku vpřed. Pohladila jsem ji po krku a na pokyn Susan jsem si přehodila třmeny do kříže. ,,Dobrá,ze začátku se zaměříme hlavně na správný sed a správnou korekci pobídek. Na lonži se můžeš soustředit jen na sed a pobídky,proto začínáme na lonži. A navíc se budeš cítit bezpečněji.“ vysvětluje Susan. ,,Takže,paty dolů,špičky ke koni,palce nahoru,rovná záda,bradu nahoru a paže k sobě. Takto bys měla sedět pokud možno pořád. Ze začátku to půjde trochu těššíc,ale hlavně nebuť v křeči.“řekne přátelsky Susan a já jsem opětovně spravila můj sed. ,,Pobízí se stiskem obou holení,nabídnutím otěží pokud nebude reagovat holení,což se asi nestane,protože naši koně jsou dobře cvičení,ale kdyby přece mírně ji podpoříš sedem. Lepší než si celý sed zničit.“ ,,Tak a teď krokem vchod!“ zavelí Susan. Mírně jsem stiska holeně a Spirála se už hrnula dopředu. Pohybovala jsem se v rytmu kroku Spirály a snažila jsem se vnímat každý její krok. Po objetí asi dvou koleček v kroku jsme začali uvolňovací rozcvičkou. Prvně jsem měla “sbírat jablka“ a poté “sbírat borůvky“. Vytahovala jsem se nahoru,nebo dolů. Náslědně jsem se natahovala pravou rukou k levé noze a naopak. Jako poslední cvik jsem si měla lehnout na Spirálinu záď. Tyto cviky procvičovali zejména upevnění sedu. ,,Dobrá,nyní zkusíme pracovní klus beaz třmenů,pobídka je stejná jako do kroku,akorát trochu silnější.“ Zhrozila jsem se. Naposled jsem klusala někde na pouti a dost nešikovně jsem spadla a vykloubila si klíční kost. Pobídla jsem Spirálu holeněmi a mírně ji vybídla sedem. Když Spirála naklusala,rychle jsem se chytla kolenama,které jsem předtím měla úplně někde jinde. Už jsem cítila jak pomalu sjížďím ze sedla. ,,Ginger,dej paty dolů a nebudeš padat“ okřikla mně přátelsky Susan. Poslechla jsem Susan a tak tak jsem nesjela ze sedla. Bylo to o mnohem lepší! Po chvíli jsem Spirálku pomocí stehen zpomalila do kroku a podrbala jsem ji za odměnu na týlu. ,,Dobře Ginger! Na první klus to nebylo vůbec špatné. Uvidíme jak ti to půjder se třmeny.“ Přehodila jsem si tedy třmeny zpátky a vsunula do nich obě nohy. Zjistila jsem,že jsou trochu delší a tak jsem zastavila a Susan mi je o dvě dírky zkrátila. Pak jsem Sirálu pobídla holeněmi a nabídnutím otěží do kroku a následně jsme změnili směr. Susan si přepla lonž na druhou stranu a já jsem holeněmi Spirálu rozklusala. ,,Teď,teď,teď..“ napovídala mi Susan dobu,kdy mám vysedat. ,,Trochu víc dej nohy dozadu,vím že tě to nutí dávat ji dopředu pro větší stabilitu,ale musíš sedět korektně.“ Podsaďila jsem tedy více nohy a více jsem se narovnala. ,,Tak je to správně!“ pochválila mě Susan. Pořád jsem si v hlavě opakovala:,, paty dolů,špičky ke koni,palce nahoru,rovná záda,bradu nahoru a paže k sobě a znovu a znovu a znovu. Paty dolů,špičky ke koni,palce nahoru,rovná záda,bradu nahoru a paže k sobě.“ ,A króók“ zavelí Susan a já zasednu,stisknu stehna a zpomalím Spirálu do kroku. ,,Dobře,pochval ji a ještě chvíli ji nechej na otěži.“ Pár minut jsme ještě trénovali sed,měnili strany a trénovali přechody krok klus. Pak jsme už jen krokovali. ,,Na krokování tě odepnu z lonže a dvakrát si obejdeš obvod.“ řekla a já jsem přikývla. Zařadila jsem se za dívku s černou kobylku a s volnými otěžemi jsem ji následovala. Celé dva obvody jsem Spirálu hladila a chválila. Byla jsem tak šťastná,že jsem to zvládla... Jezdecká lekce uplynula jako voda a já jsem už musela sesednout. Nechtělo se mi z teplého sedla,ale už na mně bude čekat táta. Vyndala jsem nohy z třmenů,přehodila jsem pravou nohu přes záď a pak seskočila na obě nohy. Namotala jsem třmeny a vydala jsem se se Spirálou za Susan do boxu. Dovedla jsem ji do boxu a začala jsem ji odužďovat. Nejprv jsem rozepla podhrdelník a nánosník. Následně jsem pak sundala celou uzdečku a nasadila místo ní Spirále ohlávku. Pak Susan rozepla podbřišník,protože a já jsem odnesla sedlo s podložkou,dečkou a s uzdečkou do sedlovny. Přinesla jsem čištění a začli jsem Spirálu čistit. Hřbílkem jsem Spirálu celou pořádně promasírovala a měkkým kartáčem jsem smetla drobný prach. Kartáčem bna hřívu jsem jí rozčesala hřívu a houbičkou jsem jí otřela hubu. Susan mi pomohla s kopytami a pak jsme šli Spirále opláchnout kopyta od písku. Cestou k výběhu jsme si shrnuli co a jak bych měla zlepšit a naopak co mi jde. Ve výběhu jsem pak odepla Spirále ohlávku a podrbala jsem ji na krku. ,,Sbohem Spirálko a snad někdy příště“ pošeptala jsem jí do ucha a protáhla jsem se mezi prkny vyběhu. Se Susan jsme se pak vydali k hlavní bráně,kde už čekal táta. ,,Ginger,jsem moc ráda,že jsi přišla. Víš co trénovat,tak popiluj Do měsíce by ti mněl dojít na email dopis,ve kterém se dozvíš,jestli jsi byla přijata nebo ne. Snad se brzo uvidíme,Ahoj a naschledanou pane Johnsone!“ řekne Susan. ,,Ahoj Sue!“ opětuji ji pozdrav a pak s hřejivým pocitem nastoupím do auta a všechno tátovi cesou vylíčim. Do posledního detailu
bloodyee: Další moc hezky rozepsané příjmačky s pěkným dějovým úvodem.
Při nasedání není úplně vhodné chytat se zadní rozsochy sedla - akorát ho vytočíš, ale lepší je chytout si pravý třmenový řemen, nezvyklé ale lepší. Není to chyba jen tím křivíš kostru sedla a posouváš si ho. Taky to zpomalení pomocí stehen moc nevím nevím, jak bys to chtěla udělat. Když chceš, aby kůň přešel provedeš zádrž tak, že zasedneš hlouběji do sedla, protlačíš sedací kosti dolů, jako kdybys chtěla udělat v sedle důlek a stiskneš kolena. Zároveň ještě lopatky vzad, tuhneš v kříži a pokud máš v ruce otěže tak mírně přitáhneš zpět - záměrně slovo "mírně", protože zádrž, a vlastně cokoliv, má vycházet ze sedu a tedy u správně naježděného koně musí stačit jen pohyb zápěstí, aby správně zareagoval-. Kdybys pak chtěla aby kůň jen ubral rychlosti na tempu používáš poloviční zádrž - v zásadě jsou si podobné jen kromě tisknutí kolen obejmeš koně holeněmi v pobídce, jsi zasednutá a rukou přestaneš jít s pohybem. Když zpomalí, tak povoluješ - pokud nechceš koně shromáždit, ale to je zase už dost vepředu..
Po sesednutí ještě připomínám, že kromě vytažení třmenů povoluješ podbřišník a rozepínáš nánosník.
nell: Příjmačky: Právě vystupuju z autobusu. Podzimní paprsky mě příjemně hřejí. Hřeje mě i to, že se zase vrátím na Florestu, tentokrát už po třetí. Snad tentokrát budu konečně úspěšnější. Nadechnu se a pomalu jdu k bráně akademie. Přede mnou se tyčí brána s hlavou dívky a koně, dohromady tvoříc srdce. Zazvoním na zvonek a pokouším se zklidnit své bušící srdce.
„Klid, nejsi tu prvně přece,“ napomenu se v duchu
„Dobrý den, slečna…“
„Nell,“ doplním hlas, ve kterém poznám ředitelku akademie Nioru
„Ach ano, vydrž, hned tam někoho pošlu,“ jakmile dořekne, ve zvonku to zapraská a spojení se přeruší. Chvili čekám, ale to už se otevírá železná brána a já vcházím do areálu, kterého snad brzy budu opět součástí. Z dálky slyším štěkot fenky Dalily, která patří tetičce Sue. Rozhlédnu se a vidím Sue, jak se blíží ke mně.
„Ahoj Nell, tak do třetice to zkoušíš?“ poví Sue, když ke mně dorazí
„No, snad se to tentokrát povede,“ usměji se „No a co je tu vlastně nového? Neříkej, že se tu nic nezměnilo,“ zahrnu ji dotazem, zatímco kráčíme k šatně
„Ale, něco málo ano. Máme například nové zaměření, konkrétně všestrannost, máme pár nových koníků a ti, kteří byli v drezúře jsou přezazení do parkuru nebo všestrannosti,“ poví a usměje se
„A Galaxie a Tarot?“ vzpomenu si na své dva miláčky
„Ti zůstali ve drezúře a ne, nemají nikoho,“ předběhne mě, když se chystám položit další dotaz
„A co, že ses tak najednou rozhodla pro parkur?“ optá se
Pokrčím rameny „Myslím, že mi bude vyhovovat víc,“
„Uvidíš, převleč se prosím, za chvíli příjdu,“ poví Sue a nechá mě v šatně.
Převleču se do jezdeckého a nasávám vůni koní, potů a bot Když jsem převlečena, schovám svoje oblečení ve kterém jsem přijela do tašky a zaslechnu Sue a další jakýsi povědomý hlas. Vykouknu ven a…
„Nadi?“ pozdravím kamarádku nevěřícně
„Nell!“ usměje se zářivě „takže si Sue ze mě neutahovala, jakticky se vracíš! Jo a víš co je nového?“ mrkne na mě
„No, vím, že má být jakási všestrannost a máme nové koníky, ale soudě podle tvého výrazu bude ještě něco, že?“ mrknu na ni a nepletu se
„Noo, máme dva nové kluky. Teda jednoho studenta Ryan se jmenuje,“
„Fíha, tak snad to vydrží mezi babincem No, krom Connyho a Natha teda,“ zasměji se
„A Jasona, to je nový trenér všestrannosti. Ale já mám Natha,“ mrkne na mně
„Ehm, ehm,“ odkašle si Sue za námi až sebou trhnu a Nad se zasměje , „určitě si toho máte co povídat, ale Nell je tu kvůli příjmačkám a pokud se nepletu, tak ty máš taky něco, nezapsala ses náhodou na službu v areale?“
„Ehm, jo, už jdu. Jen jsem musela tuhle perličku sdělit,“usměje se Nad a odchází směrem k výběhům „Jo a hodně štěstí, ale to ty dáš levou, “ popřeje mi
„Zadní,“ doplním ji „Jaj, tohle mi chybělo,“ na chvíli se zasním, ale pak už následuji Sue, která mě odvádí k výběhům a podává mi do ruky vodítko
„Dneska budeš dělat příjmačky na Spirále, je támhle,“ usměje se Sue a ukáže na hnědou klisničku pasoucí se pod stromem
S vodítkem v ruce otevřu branku výběhu, který za sebou hned zavřu. Jak se tak procházím mezi koňmi, příjde ke mně povědomá hnědá klisnička.
„Ahoj Laxí, ty si na mně pamatuješ?“ natáhnu ruku k Galaxii a nechám ji očichat „Promiň holka, ale za tebou nejdu, jdu za jinou holčinou,“ pohladím ji po krku a pokračuji dále až k nejvzdálenějšímu stromu, kde se pase Spirálka.
„Ahoj krasavice, ty si ale hezká,“ promluvím na kobylku a nastavím ruku, aby mě mohla očichat. Připnu ji vodítko a odvedu ji z výběhu.
„Teď půjdeme do jejího boxu, kde ji vyčistíš a nasedláš,“ sdělí mi Sue instrukce, které si pamatuji, ale co.
Přikývnu a jdu za Sue cestičkou kolem boxů ve stáji.
„Tak jsme tady,“ poví Sue když zastavíme u boxu s číslem 22.
„Tak tady bydliš holka, ano?“ pohladím ji a zavedu ji do boxu, kde ji uvážu a podrbu na krku
„Fajn, teď si zajdi do sedlovny pro čištění. Víš kde to je ne?“
„Jasně, takové věci se nezapomínají,“ mrknu, pohladím Spirálku a odklušu pro čištění. Zanedlouho jsem zpět, položím si věci na zem a brouknu směrem ke Spirálce.
„Tak, teď tě vyčistím a nasedlám, ano?“ jen co to dořeknu, vezmu do ruky gumové hříbko a u toho vysvětluji.
„Jelikož je Spirálka docela čístá, použiji gumové hříbko. Začnu od krku a krouživými pohyby postupuji až k ocasu,“ říkám a u toho konám, nezapomenu ho vyklepat
„Potom si vezmu gumové hříbko, kterým začnu od hlavy k ocasu krouživými pohyby,“ řeknu a taky tak vykonám
„Je vidět, že jsi nic nezapomněla,“ usměje se na mně pochvalně Sue „No a co dál?“ optá se hned
Usměji se „To se také divím, takže jako další příjde na řadu kartáč s krátkým chlupem. Tím budu jezdit po směru růstu srsti.“ Vezmu si kartáč a vykonám co říkám
„Nakonec příjde na řadu kartáč s dlouhým chlupem a pokud je to nutné, tak můžu ještě použít beránka,“ obeznámím Sue která jen s úsměvem kývne
Vezmu si tedy zmiňovaný kartáč a dokončím očistu Spirálky. Potom vezmu hřebínek a rozčešu hřívu a ocas. Nakonec ještě hadříkem vyčistím nozdry a zadek.
„No, nyní příjde na řadu kopytňák, kterým vyčistím kopyta,“ z tašky vytáhnu kopytní háček, rukou sjíždím po levé noze a u toho řeknu „noha“ a zvednu Spirálce kopýtko. Když má všechna kopyta čistá, uklidím čištění a zajdu si pro věci na sedlání.
Vezmu si uzdečku, rozepnu podhrdelník a nánosník, vložím prst Spirálce do huby a jakmile pootevře pusu, vložím ji tam udidlo a zapnu podhrdelník a nánosník.
Poté si vezmu sedlo, předtím vytáhnu třmeny a položím ho na koně kousek za krk a pak sním sjedu kousek dolů. Dám dolů podbřišník, obejdu Spirálku a zapnu ho z druhé strany. Ještě zkontroluji jestli tam má dostatek místa a otočím se na Sue
„Výborně, tak můžeme jít na hlavní část a sice příjmačkový trénink, “ poví Sue a jde směrem k jízdárně
„Tak pojď holka,“ pohladím ji a vyvedu ji z boxu
„Dveře,“ ohlásím se, a když se vevnitř ozve „můžete“ vejdu se Spirálkou do jízdárny a dveře zavřu za sebou.
„Tak, dej si dolů třmeny a dotáhni podbřišník, pak nasedni,“ udělí mi Sue pokyny
Přistoupím ke Spirálce a spustím dolů třmeny a dotáhnu podbřišník. Zkontroluji si délku třmenů podle svého předloktí, a když zjistím, že je vše v pořádku, natočím si třmen kolmo ke koni, levou nohu vložím do třmenu, chytnu se rozsochy sedla, odrazím se a pak měkkce dosednu do sedla. Srovnám se v něm, narovnám záda, špičky otočím ke koni, tak, abych měla uzavřenou nohu. Lokty přiložím k tělu a chytnu si otěže. Poté očekávám další pokyny od Sue.
„Ok, teď ho vykrokuj v kroku a klusu. Nezapomeň, že do kroku pobízíš tak, že stiskneš obě holeně a když chceš klus tak pouze stisk zvýšíš,“
Přikývnu, pobídnu Spirálku holeněmi a ta hned přejde do kroku, pak zvyším mírně stisk a Spirálka naskočí do klusu.
„Velký kruh v C,“ ozve se od Sue. Natočím se směrem doleva, levou nohu posunu mírně za podbřišník a přiložím levou otěž na krk a udělám zminěný kruh. Pak se zase vyrovnám zpátky.
„Pozor na nohu a nehrb se,“ příjde rada od Sue. Trochu zčervenám, vyrovnám se a upravím si nohu. Jelikož se mi zdá, že Spirálka trochu polevuje, tak ji pobídnu a v jejím rytmu začnu vysedávat.
„Výborně,“ pochválí mě Sue
„Malý kruh v A,“ zazní od Sue další z jízdárenských cviků. Tentokrát se natočím směrem doprava, posunu pravou nohu za podbřišník a Spirálce nabídnu pravou otěž a uděláme kruh v A.
„Šikovná holka,“ poplácám ji jemně po krku
„Dobře, teď přejdi do kroku a vykrokuj, budeme končit,“ poví Sue a já se usměji
Povolím stisk holení a cítím jak zpomaluje. Seskočím z koně, vytáhnu třmeny a následuji Sue ven z jízdárny, směrem k boxu
„Šlo ti to dobře,“ pochválí mě Sue, když zavedu spirálku do boxu
Jen se pousměji. Rozepnu podbřišník a sundám ji sedlo a uzdu, kterou uklidím do sedlovny.
Znova si vezmu věci na čištění, tentokrát použiju gumovou stěrku, kterou setřu pot z koňské srsti. Potom vezmu masážní hřeblo, kterým ji promasíruju zejména krk, abych uvolnila svaly.
Nakonec ji vyčistím kopyta a zanesu čištění do sedlovny. Nasadím Spirálce ohlávku, přicvaknu vodítko a odvedu ji směrem k výběhům.
„Děkuji moc holčino,“ podrbu ji a odepnu ji z vodítka. Pozoruji, jak si odběhne za svými koňskými kamarády.
„Vedla sis dobře, teď ještě vyčistit box,“ usměje se na mě Sue
Zajdu tedy pro kolečka a vidle. Nejdříve naberu slámu, koblížky do koleček. Jakmile je kolečko plné, tak ho vysypu na hnojiště. Tohle udělám asi dvakrát. Pak si zajdu pro pyliny a slámu. Vše to rovnoměrně rozprostřu po boxe. Nakonec vymyju žlab a jesličky a uklidím věci.
„No, vedla sis dobře, o tvém přijetí nebo ne, tě budeme informovat,“ poví Sue a rozloučí se se mnou.
Usměju se a jdu na zastávku čekat na autobus.
bloodyee: Ty jsi trošku zapomněla, že nejdřív rozehřívá Sue ve všech třech chodech. Pak taky nemůžeš hned klusat, ale rozehříváš v kroku alespoň 5 - 10 minut, ať se kůň protáhne a připraví šlachy na zátěž. Taky je psáno, že tě má Sue NA LONŽI. Nemůžeš jezdit sama, i když už jsi tu byla vracíš se jako začátečník nebo minimálně musíš dělat, co je dáno a v vodu u přijmaček je jasně psáno o lonžování. Malé kruhy hned po začátku klusání, nebo tedy 1 kolečku, taky nejsou vhodné. Začínáš na velkých kruzích. Taky netiskneš holeně v každém kroku, jen když chceš, aby kůň zrychlil, takže kdybys jimi přestala působit určitě by ti Spirála ihned nepřešla, k tomu potřebuješ zádrž - ztuhnutí v kříži, zasednutí vzad, protlačení sedacích kostí víc dolů, stisk kolene a mírné - ze zápěstí vycházející, přitáhnutí otěží zpět... Po seskočení kromě třmenů povoluješ i podbřišník a rozepínáš nánosník.
V zásadě ti musím vytknout to co minule, jízda na pár řádků, je tam víc rozhovorů, než to co děláš a především JAK to děláš. Jízdě se věnuješ nejmíň. příště víc dodržuj zadání.
Teď už jen hodně štěstí.
joanne: Doufám, že jsem to správně pochopila a doufám, že nevadí, že ještě nejsem na seznamu čekatelek. Také prosím o nějakou kritiku a omlouvám se za případné pravopisné chyby. Děkuji.
Tady jsou moje přijímací zkoušky:
Jen co jsem se převlékla do něčeho, co mělo připomínat legíny a nandala si mikinu, vrazila jsem tam, kde jsme se se Susan rozešly. ,,Tak co? Připravená na cestu pro koně?‘‘ mile se na mne usmála a i s vodítkem v ruce vykročila vpřed. Šla jsem za ní okolo stájí i venkovních jízdáren. Všude bylo živo a každý si hleděl svého. Na drezurním obdélníku zrovna jezdil nějaký vraník, vypadal úžasně. Byla jsem z toho rozruchu uvytržení a už zase jsem měla pocit, jako by se na mě všichni dívali. Všechny ty neznámé tváře. Zase jsem měla pocit, že musím ale hodně rychle utéct a schovat se. Ale nebylo kam. Viděli by mě a můj sen, dostat se na tuhle úžasnou školu, by se rozplynul.. stejně jako Blesk. Přemýšlela jsem o tom. Proč tady vlastně jsem? Co tu dělám? Nebylo mi to jasné, ale co jsem věděla bylo, že musím udělat ty zkoušky. Že se musím nějak překonat. Že musím přežít to, až zjistí, že jsem na koni nikdy neseděla. Že mám všechno jenom načtené. Praxe žádná.
Susan otevřela dveře jednoho z menších výběhů. Stáli tam dva hnědáci a oba se na nás zvědavě dívali. Jeden z nich, byl vyšší a tmavší. Druhý byl sice menší ale o to lépe stavěný a jeho pohled mi už teď napovídal, že to je on. Ten kůň, pro kterého sem vlastně jdeme. A nespletla jsem se. ,,Tohle je Spirála.‘‘ Susan mi podala vodítko a ukázala na koně více vlevo. ,,Běž pro ní. Neuteče ti.‘‘. Mírně jsem přikývla a zhluboka se nadechla. Vykročila jsem zablácenou trávou, zatímco Susan na mne dohlížela ‚ze zálohy‘ a nepřestala se usmívat. Asi mi to mělo dodat trochu toho sebevědomí a věřte či ne.. asi i dodalo. Když jsem byla skoro v půlce, nesměle jsem na ni zavolala. Spirála nastražila uši ještě více. Nespouštěla ze mě oči. Pokusila jsem se nějak zamlaskat, či tak něco, ale pořád stála. ,,Spirálo!‘‘ zavolala jsem znovu. A blížila jsem se k ní. Až teď jsem si všimla, jak moc je špinavá. Celé tělo měla jedno velké zaschlé bláto ale stále na mne zvědavě valila oči. V tu chvíli jsem zalitovala, že s sebou nemám něco dobrého. Spirále by se to určitě líbilo. ,,ahoj!‘‘ řekla jsem s úsměvem, když už jsem byla na dosah a pomalu jsem se natáhla po ohlávce. Spirála stála, ani se nepohnula a nechala mne, abych jí připnula vodítko. Ještě než jsme vyrazili zpět, pochválila jsem ji popleskáním po šíji a pohlazením. Bylo vidět, že se jí má pozornost líbí a šla ochotně za mnou až k Susan, která nám v mezičase otevřela bránu.
,,Líbíš se jí‘‘, nadhodila Susan mile ,,a mě zatím taky‘‘. Usmála jsem se na uznání díků a téměř jsem se začala červenat. I když.. zatím jsem nic nedokázala. Přivedla jsem koně. To umí každý. Teď už jsme si to ale štrádovaly všechny tři do stáje. Susan mi ještě připomínala, kudy tam mám jít, protože areál byl tak rozlehlý, že jsem si nestihla zapamatovat ani jak jsme se sem dostaly. Spirála šlapala celou cestu po mém boku a všimla jsem si, že z ní to bláto snad i postupně opadává, protože než jsme došly do boxu, byla už mnohem čistší.
Ještě než jsem začala čistit, došly jsme se Susan pro krabičku s kartáči. Bylo jich hrozně moc, zdálo se mi to až zbytečné, ale.. hold jsem ve Florestě a to je určitě jiná liga, než poník od sousedů. ,,Čistit umíš, žejo?‘‘ optala se Susan a důležitě se na mne podívala. ,,Ano.. jen.. nikdy jsem nečistila s tolika kartáči.‘‘ odvětila jsem rozpačitě a určitě jen polohlasně. Míra mého útěkového pudu byla natažená na maximum a měla jsem blízko k omdlení ze stresu. Ale přemáhala jsem se. ,,To nevadí‘‘, usmála se: ,,stejně je všechny nebudeš potřebovat. Stačí ti úplně hřbílko, měkký kartáč, tvrdší kartáč na nohy a potom kopyťák.. to určitě znáš‘‘. Zase se usmála. Kde sakra bere tolik energie k smíchu? ,,Ještě tě musím upozornit, že tě asi nenechá sáhnout na břicho. Nezná tě. Ale zkusit to můžeš, kdyžtak ti pak pomůžu‘‘ dodala Susan a čekala, až se vzpamatuji ze všeho, co se zatím událo. Polkla jsem na sucho, nadechla se a pustila do své nynější úlohy. Ta zněla vyčistit Spirálu.. a dávat pozor na břicho. Takže jsem začala. Vzala jsem si hřbílko a do druhé ruky měkký kartáč. Stoupla jsem si ke Spirále zprava a hřbílkem jsem začala pomalu, směrem od hlavy, kroužit po její srsti. Zaschlé bláto začalo pomalu opadávat. Kroužila jsem takhle od krku, přes záda až k zadku. Spirála stála a něžně strkala čumákem do Susan, která mne ovšem nespouštěla z očí. Vzala jsem tedy měkký kartáč, který jsem doteď držela v ruce a začala s ním pohybovat po směru chlupů a ‚vymetat‘ prach a všelijaké další špíny. Jela jsem zase od hlavy, přes krk a záda až k zadku. Neopomněla jsem však ani na nohy a pokusila jsem se přejet lehce i břicho, načež Spirála zareagovala zvednutím hlavy a mírným uskočením. Řekla jsem si, že to radši nechám na Susan a směle jsem pokračovala po dál po zádech. Když jsem měla hotovo, vzala jsem ještě tvrdý kartáč a pořádně jsem ‚odblátila‘ nohy, včetně zpěnek. Nechci přece, aby po mé péči zůstala zanedbaná a ještě třeba s podlomem. Z téhle strany už byla ze Spirálky čistá kráska, ale to, co na mě čekalo na druhé straně.. no škoda slov. Bláto bylo doslova všude a tak jsem zopakovala to, o co jsem se snažila už na pravé straně. Potom jsem jemným kartáčem zlehka přejela hlavu. ,,Chceš vyčistit to břicho?‘‘ optala se Susan, ale nečekala na odpověď. Rovnou si vzala kartáč a břicho vyčistila. Bylo vidět, že Spirále se to moc nelíbí, ale stála, ani nedutala. Byla tady vidět jistá víra a možná i náznak respektu, což mne velice fascinovalo. Na úplný závěr, jsem vyčistila kopyta. Jedno po druhém. Ani jsem si toho nevšimla a Susan se najednou vrátila se sedlem, uzdečkou a ostatními věcmi, o kterých jsem už něco četla. ,,Tak. Jestli máš hotovo, můžeš začít sedlat.‘‘, řekla a už-už mi podávala sedlo. ,,Ale.. víš.. já.. nikdy jsem ještě koně nesedlala.‘‘ přiznala jsem se a sklopila pohled k zemi. Cítila jsem se tak trapně! Co tu vlastně dělám? Neumím ani nasedlat koně! ,,Ale to vůbec nevadí. Ráda ti pomůžu, od toho jsem přece tady‘‘, zase se usmála a přistoupila ke mně. ,,Jak jistě víš, sedlá se zleva. Takže stojíme dobře.‘‘ řekla, lehce učitelsky. ,,Vlastně tam jenom položíš sedlo‘‘, pokračovala a položila sedlo na Spiráliina záda. Počínala si opatrně, ale bylo vidět, že tohle je pro ní rutina. ,,Hlavně si dávej pozor na dečku. Aby nebyla překroucená, vidíš?‘‘ ukázala na místo, kde byla dečka ohnutá. Mírně jsem přikývla. ,, Koně by to mohlo tlačit, nebo prostě vadit. Teď běž a zkontroluj to na druhé straně‘‘ vyzvala mne a já poslechla. Obešla jsem Spirálu zezadu, ale pořád jsem se jí dotýkala, aby po mne nevykopla a aby věděla kde zrovna jsem. Na druhé straně byla dečka zmuchlaná a tak jsem ji narovnala a povytáhla trochu dopředu. ,,Tady je to v pořádku‘‘, řekla jsem a Susan přikývla. ,,Tak mi prosím podej podbřišník a přijď sem, zkusíš si ho zapnout‘‘. Stalo se. Susan mi poradila, jak na to a i když jsem nějakého tucha měla, pomohla mi s ujasněním kam co patří. Potom jsme společně nasadily uzdečku, zapnuly podhrdelník na šířku postavené pěsti a nánosník na dva prsty. To jsem zvládla celkem sama a Susan mě za to velice chválila. Je až moc hodná, na to že je to trenérka na jezdecké škole, blesklo mi hlavou, když mi vysvětlovala, jak správně nasadit chrániče nohou a také které patří na přední nohy a které na zadní. Už si to bud nadosmrti pamatovat! ,,Výborně. To bychom měly.‘‘ podotkla Susan a bystrým okem si prohlížela moje rádoby jezdecké oblečení, které jsem uznala za vhodné. Na konec asi zjistila, že nic lepšího jsem doma nenašla a pobídla mne k odchodu. Chytla jsem tedy Spirálu a pomalu jí vedla ven ze stáje. Susan si mezi tím vzala lonž, bič a podala mi přilbu, abych se pro ní nemusela vracet. Po cestě mě navigovala ke kryté hale, která byla opravdu obrovská! Zaujala mě svojí velikostí i velikým množstvím zrcadel všude na stěnách. Susan mi vysvětlila, že to je pro drezurní jezdce, kteří se mohou podívat na svůj sed a vylepšovat ho, aniž by potřebovali trenéra. ,,To je chytré!“ podotkla jsem a Susan se začala smát. Mezi tím už ale zapínala Spirálu na lonž, prý aby jí mohla vykrokovat a potom i rozpohybovat. O tom jsem už něco slyšela. Kůň by měl chodit alespoň 10minut v kroku, aby se připravil na práci a na pohyb a taky by se měl uvolnit v obratech a podobných věcech, aby se s ním líp pracovalo. Vždycky mi to vrtalo hlavou a nikdy jsem to zcela nepochopila. Ale nebyla jsem schopná se na to zeptat, protože bych se cítila dost trapně. Už takhle to pro mě byla noční můra. Celou tu dobu, co jsem stála uprostřed, vedle Susan která vyběhávala Spirálu, jsem přemýšlela o tom, co tady vlastně dělám. Tohle místo mě fascinovalo a přímo nabádalo k nějakému rozjímání a přemítání nad životem. Najednou jsem zaslechla změnu koňských kroků. Klus. Trhla jsem sebou ze snění a podívala se na Spirálu, poslušně klusající kolem nás. ,,Tak co.. jak se těšíš na svojí první zkušenost v sedle?‘‘ zeptala se znenadání Susan. Zčervenala jsem. Těšila jsem se tak moc, až to nebylo normální. Byla jsem na pokraji zhroucení a nevěděla jsem co říct. ,,Hrozně!“ odsekla jsem nakonec vzrušeně a znovu zavrtala pohled do písku pod námi. Už zase jsem o sobě zapochybovala. Musím tyhle myšlenky zahnat! A to tak, že sakra rychle! V tom mi dopomohla i Susan, která mezi tím stihla Spirálu několikrát otočit a nyní jí dala povel ke cvalu. Sledovala jsem ty ladné koňské pohyby. Počítala jsem, jestli má cval opravdu tři doby a potvrdilo se mi to. Vždycky se mi to zdálo neuvěřitelné.. ale takhle v praxi.. to působilo celkem přirozeně. Najednou zase klus a změna směru. Spirála se pak znovu zhoupla do toho krásného chodu. V tu chvíli jsem si představovala sama sebe, jak na ní sedím a uháním kamsi po poli. Ovšem.. vzdálená a celkem nereálná budoucnost. Spíš takový sen. Nesplnitelný. Z mého snění mě vytrhnul Susanin hlas. ,,Tak můžeš nahoru.‘‘ oznamoval. Chvilku trvalo než jsem se vzpamatovala a pomohla Susan sundat třmen. Potom jsme společně trochu dotáhly sedlo a konečně mi bylo znovu vysvětleno, jak se dostat nahoru. Ono.. 174cm se vám může zdát docela málo, ale pro někoho, kdo nemá absolutní sílu v nohou a nikdy na koně nelezl, je to fakt docela vysoko. A v tu chvíli jsem tu výšku pocítila. Tak-tak jsem dala nohu do levého třmenu a ještě jsem se měla odrazit. Podařilo se mi nahoru vyšvihnout až asi na pátý pokus a Susan mi musela jemně asistovat. Když jsem konečně seděla nahoře, užívala jsem si ten výhled. Všechno bylo najednou tak maličké! I já jsem se cítila být maličká. Maličká a bezbranná na zádech něčeho, co se mnou může doslova vytřít podlahu. Cítila jsem pod sebou toho obrovského koně a i když Spirála stála ani se nehnula, cítila jsem se nesvá a taky že každým krokem spadnu. To už mi ale Susan zkracovala třmeny. Potom kousek poodstoupil: ,,Takže, určitě jsi už viděla jak se právně sedí na koni.. Takže. Za prvé se pořádně narovnej, snaž se dávat ramena dozadu, sedni si jakoby pyšně. Jsi přeci pyšná, že na tom koni sedíš ne? Tak to ukaž všem ostatním!‘‘. Pokusila jsem se o to. ,,Výborně. Jako druhé, co po tobě budu chtít, jsou nohy. Jestlipak víš, jak a kde mají být?‘‘ lyšácky se usmála. ,,Paty dole.. a.., špičky ke koni?‘‘ hádala jsem a Susan přikývla. Pokusila jsem se o to, co jsem vídala na obrázcích z jezdeckých knih. Pomáhalo mi při tom zrcadlo, které vyselo přímo vedle mě. ,,Tak je to správně.‘‘ usmála se a znovu si mě prohlížela. Její pohled najednou směřoval k mým rukám. ,,Tak. Jak se drží otěže.‘‘ přistoupila blíž. ,, Za prvé se drží mezi malíčkem a prsteníčkem‘‘, vsunula mi je do dlaní ani jsem si toho málem nevšimla. Pokusila jsem se to zopakovat u druhé ruky. ,,Výborně. A teď postav pěsti. Představ si, že držíš dva půllitry s pivem‘‘. Pomyslela jsem si, že se to těžko řekne, když půllitry nenosím, ale pokusila jsem se o to. ,,Tak výborně! A teď už stačí takhle zůstat‘‘ vyřkla nadlehčeně a pousmála se. Potom dala Spirále pokyn ke kroku, zatímco jí pořád držela na lonži. ,,Tak je to správně. Pamatuj si, jak sedíš, takhle je to dobře‘‘ řekla ještě. Byla jsem na sebe patřičně hrdá. A užívala jsem si to. I když v kroku a na lonži. Ale moje očekávání to splnilo, byl to prostě božský pocit a byl to ten pocit, který prostě zažijete jenom jednou za život. Poprvé jsem přece seděla na koni! ,,Tak.. Změníme směr‘‘, oznámila Susan a přivolala k sobě Spirálu, aby jí přepla lonž do kroužku na druhé straně. ,,A taky si můžeš vyzkoušet jízdu bez třmenů‘‘, doplnila a ukázala mi, jak dát třmeny nahoru. ,,Tak. Teď je hodně důležitý, aby ses pořádně držela kolenama‘‘ řekla poněkud důležitě a já její poznámku okamžitě převedla do reálu. Když jsme se vrátili zpět na kruh, kolena mě neskutečně bolela a to jsem nestihla ani objet kroužek. ,,Tak jo. A teď ti seberu i otěže a vyzkoušíš si něco na rovnováhu, ano?‘‘, přišla Susan zase blíž a ukázala mi, jak svázat otěže nahoře na krku, aby nepadali a nezničili se. Potom zase uvedla Spirálu do kroku. Bylo to divné, ale budiž. ,,Tak. Teď dej ruce v bok. A zkus se jakoby otáčet v pase‘‘. Udělala jsem. ,,Výborně. A ještě.‘‘ podporovala mě z poloměru kruhu. ,,Fajn. Teď dej ruce před sebe a předkloň se a pokus se dotknout jejích uší‘‘. Tak zněl pokyn. Natáhla jsem tedy ruce a zjistila, že mi zbývá dobrých 30cm a tak jsem se mírně předklonila. Nic. Ještě víc. Už jsem začínala pochybovat, že se nepřevrátím dopředu a najednou jsem si vzpomněla na ty kolena! Přimáčkla jsem je tedy víc k sedlu a předklonila se. Vida! Jsem tam! Celým mým tělem projela úleva a vrátila jsem se zase do původní pozice. Moje radost byla v tu chvíli nevyčíslitelná! ,,Tak znova‘‘, ozvalo se halou ,,a zkus pravou rukou na levé ucho a potom naopak‘‘. To jsem provedla bez větších potíží, vědět jak na to, byl bonus. ,,Tak.. a teď zkus to samé, ale dotkni se kořenu ocasu‘‘, přikázala Susan. Otočila jsem se dozadu a natáhla ruku, která však dosahovala tak do poloviny. To nepůjde! Projelo mi hlavou ale nenechala jsem se rozhodit a natáhla jsem se. Ještě kousek! Je to tam!! Moje radost musela být opravdu viditelná. Susan byla taky šťastná, že jsem šťastná. ,,A na druhou stranu‘‘. Už to bylo jednodušší, kolena zafungovala a já byla radostí bez sebe. ,,Vidím, že držíš paty dole! To je výborné! Máš talent!‘‘ podotkla Susan ,,co kdybychom vyzkoušely naklusat?‘‘. To to je paráda! ,,Mno.. můžeme to zkusit‘‘, řekla jsem. Upřímně jsem si moc nevěřila, že by to mohlo dopadnout dobře. ,,Tak pojď sem, dáme to na druhou stranu‘‘. Susan přivolala Spirálu doprostřed a přecvakla lonž. Potom ji zase vrátila na kruh. ,,Takže. Chytni se vepředu za sedlo, kdyby se něco dělo. Pořád dávej pozor na kolena – to je tvoje záchrana. Ty tě vždycky udrží!‘‘ dala mi Susan poslední informace. Potom lehce zamlaskala na Spirálu a potřásla bičem. Kobylka se přenesla do hopsavého klusu, který mě nejprve dosti vykolejil, potom jsem se už chytila toho rytmu. Držela jsem se jak koleny, tak i za rozsochu. Co kdyby se něco stalo.. žejo?! První kolečko bylo zajmavé. Několikrát jsem klouzala dolů a musela jsem to pořádně vyvažovat. Po třetím kolečku už jsem seděla vcelku pevně i když krásně jsem rozhodně vypadat nemohla. Skákala jsem nahoru a dolů, nešlo s tím nic udělat. ,,Trochu se uvolni. A zakloň. Ale jenom malinko. Pohybuj pánví. Musíš splynout s pohybem!“ opravovala mne Susan. Její poznámky jsem se snažila provést, ale příliš to nešlo. Vlastně vůbec. Ach bože. Proč jsem sem vlastně chodila?! Vždyť neumím vůbec nic! ,,Tak je to správně! Výborně. Teď se zkus pustit.. klidně jenom na chvilku‘‘. Susanina poznámka přišla přesně včas, protože mi trochu vyrovnala sebevědomí a já měla dostatek odvahy se pustit. Nejprve jsem trochu povolila jednu ruku, nechávala jsem jí blízko sedla, kdybych jí náhodou potřebovala.. a potom i tu druhou. Ale nehodlala jsem nic pokoušet, prostě jsem je nechala tam kde byli, ale nedržela jsem se tak křečovitě. Měla jsem pocit, že padám, ale seděla jsem pořád pevně v sedle. ,,Tak dobře.. pozor, jdeme do kroku‘‘. Varovala mě Susan a Spirála lehce zpomalila a přenesla se do krásného, houpavého kroku. Susan podotkla: ,,A teď si zase pohlídej ty nohy! Paty dolů!‘‘. Pokusila jsem se o to. ,,A co takhle klus ještě na druhou ruku, a můžeme vykrokovat?‘‘. Nabídka to byla pěkná, ale nevěděla jsem jak správně zareagovat. Tak jsem prostě jen přikývla a pokusila se o úsměv. Susan zase přecvakla lonž a poslala Spirálu na druhou stranu. Potom mě upozornila a Spirála opět naklusala. Probíhalo to podobně, jen jsem si teď byla trochu jistější a rukama jsem se pustila úplně. Nechala jsem je teda blízko rozsochy, to ano, ale jen jsem se dotýkala. Můj strach byl asi o 50% nižší a já byla šťastná! Opravdu šťastná! Bylo mi pak líto, když jsme se vrátili do kroku. ,,Tak. Napodruhé to bylo dobré! Jen tak dál!“ Susan se usmívala. ,,Teď si můžeš sundat třmeny a jestli chceš, můžeš zkusit jít chvilku sama na dlouhé otěži‘‘. ,,Tak dobrá..“ pronesla jsem a pomalu dala třmeny dolů, abych Spirálu nebouchla. Chvilku jsem lovila nohou, ale brzy jsem už měla obě nohy bezpečně ve třmenech a v rukou jsem držela otěže. ,,Tak. Jak jsme si to říkaly. Prohnuté lokty, postavené pěsti a takhle to drž mezi tím malíčkem. Dobře. Kdybys chtěla zatočit, tak zatáhni za otěž.. s pobídkami tě už dneska zatěžovat nebudu, ale předpokládám, že Spirála půjde sama.‘‘ poučila mě na závěr Susan a nechala nás se Spirálou obejít jízdárnu. Nejdřív na jednu stranu a potom na druhou. Možná mi to nebudete věřit.. ale cítila jsem se opravdu jako velká jezdkyně. Beze srandy! To už byl ale čas sesednout a i když jsem nevěděla jak na to, netěšila jsem se. Susan si pro mě došla, aby mě doprostřed haly dovedla. ,,Tak. Teď vyndáš nohy ze třmenů, předkloníš se a pravou nohu přehodíš na druhou stranu.‘‘ řekla. Vyndala jsem teda nohy ze třmenů, předklonila se a přehodila nohu. Zasekla jsem se vzadu o sedlo, ale potom už jsem letěla dolů, jako neřízená střela a málem jsem pak přepadla dozadu. ,,Napoprvé.. docela obstojné!‘‘ řekla Susan pobaveně a pomohla mi vytáhnout třmeny tak, jako když jsme přicházely. Na závěr vytáhla Susan z kapsy cosi, co vonělo po jablku a dala mi to, ať odměním Spirálu. To jsem udělala velice ráda, byla zlatá. I kdyby mě sem nevzali.. tohle mi už nikdo neodpáře!
Blaženě jsem se usmívala asi celou cestu zpět do boxu. Tam jsem asistovala při rozepínání uzdečky, nasadila jsem ohlávku a dokonce i rozepla podbřišník a přehodila ho přes sedlo. Susan ho pak šla uklidit a já měla sundat chrániče, což se mi podařilo na první dobrou. Nezbývalo než Spirálku přejet kartáčem, vybrat jí z kopyt a pak odvést. Nejprve jsem jí tedy překartáčovala. Nebyla špinavá ani moc zpocená, takže to šlo lehce. Kopyta mi taky podala celkem bez obtíží a já mohla nerušeně vybrat všechen písek, co přinesla z haly. ,,Koukám že si počínáš dobře..‘‘ vrátila se Susan. ,,Nemusíš tak pečlivě, stejně jde zase ven a zrovna ona.. se stoprocentně zaprasí!‘‘ usmála se Susan. A myslím, že měla pravdu. Vzala jsem tedy vodítko a připnula ho k ohlávce. ,,Můžeme jít‘‘ řekla jsem a otevřela dveře boxu.
Raději jsem se se Spirálou držela za Susan, pořád jsem měla trochu hokej v umístění výběhů. Areál jako by se každým krokem zvětšoval! Konečně jsme dorazily k výběhu, kde teď stál ten druhý hnědák a koukal na nás. Susan mi otevřela ohradu a zase ji za námi přivřela. Já zavedla Spirálu kousek od vchodu a odepla jí vodítko. ,,Moc děkuju! Za všechno!‘‘ zašeptala jsem jí do hřívy, pohladila a pustila. Potom jsem smutně odkráčela za Susan. Byla jsem nešťastná, že dnešní den skončil a moc jsem si přála, aby takových dní bylo víc. Měla jsem slzy na krajíčku ale snažila jsem se to zamaskovat.
Když jsme dorazili do stáje a já se převlékla zase do ‚nejezdeckého‘, Susan na mne čekala ve stáji. ,,Tak pro dnešek by to bylo asi všechno. Doufám že se ti první jízda líbila!‘‘ začala Susan. ,,Bylo to skvělé! Moc ti za všechno děkuju‘‘, opáčila jsem s nejvyšším studem a nebyla jsem schopná zvednout zrak. ,,Není zač!‘‘, usmála se zase: ,,A ohledně přijetí se ti ještě ozveme‘‘. ,,Jojo.. tak děkuju. Ahoj!‘‘ rozloučila jsem se vydala se k bráně, která mě měla vysvobodit z toho neznámého světa. Neznámého ale naprosto kouzelného! Ze světa, který bych si moc přála navštěvovat častěji.
izzy: Ty už tu s námi na Florestě jsi takže jsi se od doby psaní těhle přijímaček jistě dozvěděla hodně nového,takže to vezmu jen tak stručně... Je to hezky napsané,je tam vidět nějaká ta nervozita a neděláš ze sebe žádného mistra světa což je určitě taky plus,navíc si zapojila Spirálinu špíndírovskou povahu a její lechtivé břicho a to se taky cení. Jediné co mě zarazilo je fráze ''prohnutý loket'' ... aspoň já si pod tímto představím ruku vyklenutou do oblouku,takže bych rozhodně spíš zvolila výraz ''ruce ohnuté v lokti'' Jako další mě poměrně zarazila věta '' Vidím, že držíš paty dole! To je výborné! Máš talent!'' Ne že by bylo něco špatného na patě dolů nebo na to že máš talent,nicméně schopnost držet patu dole je většinou zásluha Achillovky,takže spíš než talent musí mít člověk štěstí na dobrou stavbu svalstva nebo vůli cvičit Jinak myslím že super a přeju ti ať se ti tu na Florestě daří
alexiss: Sice mi teď už přijímačky k přijetí nijak zvlášť nepomohou ale stejně je sem dám Taky bych se chtěla zeptat, jestli by bylo možné mě přejmenovat na Roxy Předem díky
Tak je to tady... Pomyslela jsem si a podívala se na velikou vstupní bránu která byla dokořán. Pohodila jsem si s velkou taškou na rameni a vykročila. Hned za bránou jsem ale znovu zastavila a rozhlédla se, pak jsem se koukla na hodinky. Ještě mám čas, tak nemusím spěchat. Řeknu si a když uvidím velkou budovu, vyrazím k ní a cestou si prohlížím okolé. Tá krásná atmosféra. Pomyslím si, zavřu oči a jen si užívám tu krásu. Pak je zase otevřu a trochu přidám do kroku, přece jen radši přijdu dřív.
U hlavní budovy už čeká Sue. Stojí a mile se usmívá. Dojdu k ní a pozdravím, pak si potřeseme rukou. „Ukážu ti, kde se můžeš převléct.“ Mrkla na mě a udělala krok směrem k šatnám, já ochotně vyrazila za ní. Cestou jsme toho moc nenamluvili, padlo jen pár slov o mně, stále jsem příliš uchvácená zdější krajinou a atmosférou. Sue na mě počkala u dveří, šla trochu rychleji než já. Zavedla mě dovnitř a ukázala šatnu kde se můžu převléct. „Tak se zatím převleč, já počkám venku před dveřmi.“ Přátelsky se usmála a pak odešla. Zamířím k lavičce, tašku položím na zem a rozepnu zip nahoře. Začnu vyndavat oblečení. Kalhoty, tričko, boty, podkolenky, rukavice, tenkou vestu a helmu. Sundám si tričko a vezmu si na sebe tréninkové, pak kalhoty a postupně se celá obléknu. Rukavice si zatím dám do helmy. Oblečení ve kterém jsme přijela si nechám poskládané na kraji lavičky a tašku se zbytkem cajků zapnu a strčím ji pod lavičku.
Sue čeká venku a když se objevím ve dveřích usměje se na mě a podá mi ohlávku s vodítkem. „Teď půjdeme pro koně. Dneska vezmeme Spirálu.“ řekla a ukázala mi směrem k ohradám, pak vykročila. Cestou mi povídala o Spirále a o celkovém chodu stáje, kdy se vstává a kdy se zavírá stáj, něco o Nioře a místních holkách. Také mi pověděla o místních lidech jako je třeba Tom nebo Lisa. „A jak jsi se vlastně dostala ke Florestě?“ zeptala se mě. Chvilku mi trvalo než mi došlo že mi položila otázku, z toho přívalu informací jsem ještě trochu mimo. „No, dřív jsem jezdila. Měla jsem kobylku v pronájmu jenže pak ji prodali. Teď mám ještě nějaké staré cajky co jsem jí koupila ale to je něco jiného. No, pak jsem dva roky skoro vůbec nejezdila a chybělo mi to. S mámou jsme začali hledat nějakou možnost a pak jsem jednou našla Florestu. Dlouho jsme si procházela webky než jsem to řekla mámě. Ta nejdřív moc nechtěla abych jezdila někde, kde mě neuvidí a byla proti a tak jsem ji přemlouvala. Jak vidíš, tak nakonec svolila.“ dopovím a šťastně se usměju. Mezitím jsme došly k výběhu. Koní vidím víc. Podívám se na ohlávku s vodítkem a kouknu na Sue. „Neboj, půjdu s tebou.“ zasměje se mi. „Pamatuješ si ještě jak jsem ti Spirálu popisovala?“ „No moc dobře ne.“ odpovím. Pokýve hlavou a podívá se na mě pohledem který říká ať si to pro příště pamatuju. Cestou mi ji popisuje znovu. Když dojde ke třem kobylkám co v ohradě jsou, Spirálu poznám. Jak se jmenují zbylé dvě kobylky mi Sue neřekla a já se ani neptala. Rozepnu ohlávku a dám ji Spirále, pak ji zase zapnu a zapnu i vodítko. Pak zamířím za Sue která už vyrazila pryč z ohrady. Otevřela mi branku a zase za mnou zavřela. Já zatím šla pomalým krokem dál a prohlížela jsem si kobylku. Sue mě rychle dohnala a společně jsme se vydaly ke stájím.
Když jsme došly do stájí, Sue mi ukázala Spirálin box a přinesla mi cajky s čištěním. „Máš štěstí že dneska není venku mokro.“ řekne. „Jak to?“ trochu mě to překvapí. „Spirála je hrozná špindíra.“ zasměje se a podívá se na ní. Vyzařuje z ní klid a pohoda, vlastně z obou. Nejdřív si vezmu hřbílko a pořádně ji vyhřebelcuju. „Opatrně na břicho!“ Upozorní mě ještě Sue. Kobylce opatrně sáhnu na břicho a pak ji na něj dám celou dlaň a zkusím ji po něm přejet, nevypadá moc spokojeně ale vyčistím ji aspoň pod podbřišníkem. Vezmu si měkký katráč a opatrně ji vyčístím místo pod podbřišníkem. Pak si vezmu kopyťák a přesunu se k pravé přední. Dlaní jí přejedu po celé noze a pomalu na ni přenáším váhu. Nohu poslušně zvedne dřív než rukou dojedu ke spěncea než pořádně zatlačím na nohu. Stejným stylem pokračuju u pravé zadní a poté na druhé straně. Pak jsem čištění odnesla a vzala jsem si cajky. Lonkžu jsem nechala Sue. Nejdřív jsem vzala sedlo s dečkou. Nejdřív jsem na ni dala dečku, trochu dopřeději než je potřeba protože ji pak stáhnu spolu se sedlem. Pak jsem vzala sedlo a položila ho na dečku a o kousek posunula. Se sedlem jsem trochu zakviklala abych se ujistila, že je na správném místě. Dečku k sedlu nezapínám. Pak jsem sundala podbřišník a zapla ho do sedla. Zatím ho nedotahuji, to až na jízdárně. Po sedle následuje uzdečka. Na ní si všimnu kombinovaného nánosníku, ten jsem viděla jenom na koni a tak se obrátím k Sue. „Pomůžeš mi prosím jak zapnout ten nánosník?“ požádala jsem ji a ona kývla. Došla ke mně, nechala mě nasadit uzdečku. „Nejdřív zapneš vše co je potřeba. Ještě ti trochu upravím lícnice a délku nánosníku.“ poznamená a hned začne upravovat. Když práci dokončí, obrátí se zpět ke mně. „Kombinovaný nánosník se používá k upevnění nánosníku, neposune se ani nahoru, ani dolů.“ řekne „A zapíná se normálně. Nedozapneš ho úplně na doraz, aby koník mohl otevírat hubu, ale zároveň tak, aby pevně držel na svém místě, jinak by byl k ničemu.“ vysvětlila mi funkci kombinovaného nánosníku. „Zkusíš ho zapnout?“ zeptá se mě a já kývnu. Zapnu ho, jak si myslím že je správně. Sue pokývá hlavou že je to dobré a pootočí ho aby byl ve správné poloze. Poděkuju jí a vezmu si kamaše, všechny si je položím ke stěně boxu a postupně si pro ně chodím. Kamaše dám nejdříve ke kolenu, u zadních nohou k hleznovému kloubu, a poté sjedu po noze až k místu, kde mi spěnka zabraňuje pokračovat dál. Když nasadím všechny kamaše, požádám Sue o kontrolu. Ta mi vše odkývá a můžeme vyrazit. Strašně se těším. Pomyslím si natěšeně. Vemu Spirálu za otěže a vyvedu ji z boxu. Sue jde přede mnou a popisuje mi, co budeme dělat.
Vejdeme do haly, není moc daleko od Spirálina boxu. Sue si ode mě vezme Spirálu, otěže zkušeným pohybem sundá a připne lonžku. Nejdřív ji vyšle na kruh a poté ji nechá obejít tři kolečka v kroku, pak to samé v klusu a pak ji nechá vycválat. Po několika kolečkách ji nechá zpomalit do klusu a následně do kroku. Začne přitahovat lonžku k sobě a když má Spirálu u sebe přepne lonžku na druhou stranu a opakuje postup, krok, klus, cval, klus, krok, přivolání a zastavení. Celé jsem to jen v tichosti pozorovala s otěžemi v ruce. „Dáš mi prosím ty otěže?“ probudí me Sue svým laskavým hlasem z myšlenek. „Jojo, jasně.“ zatřesu hlavou a podám jí je. Stejně zkušeným pohybem je nandá zpět. Lonžku nechá na místě. Otěže přehodí přes krk, tím si zamotá lonžku, lehce ji ale zase vymotá. „Umíš dotáhnout?“ zeptá se mě a já kývnu a začnu s dotahováním. Začnu nalevo, pokud už to nepůjde víc dotáhnout, přejdu napravo. Levou bočnici si opřu o pravé rameno a chytím nejdříve první řemínek, zatáhnu pravou rukou a levou si zapnu přesku pak postup opakuji u posledního řemínku. Druhý nezapínám, není už pro něj přeska a používá se jako náhradní kdyby se nějaký utrhl. Na druhou stranu není potřeba jít. Když už mi to víc nejde, přijde Sue a zkontroluje to. Pak ještě o dírku dotáhne, ale napravo. „Teď si stáhni třmeny, pak ti pomůžu do sedla.“ řekne mi. Poslechnu, nejdřív stáhnu třmen nalevo, třmenový řemen zandám zpět do úchytu na něj, to samé u druhého. Pak se vrátím zpět nalevo, dám leovu nohu do třmenu, chytnu si otěže do levé ruky a tou smaou rukou se ještě chytím přední rosochy. Pravou rukou se chytím zastrčeného tř. řemene. Pak trochu povyskočím a napodruhé vyskočím víc a s pomocí třmene, přední rosochy a tř. řemene se dostanu do sedla a lehce dosednu. Nohou si nakopnu pravý třmeny a posunu zpět na špičku. Sue mi ještě doladí třmeny na správnou délku. „Na jízdárně jezdíme na delších třmenech, zatímco v terénu na kratších.“ vysvětlí mi. Pak mi dá nohu před pravou bočnici a ještě napravo dotáhne. Pak odstoupí a změří si sedlo, vše vypadá v pořádku. „Teď si srovnej sed. Ramena, zadek a pata v jedné přímce. A špičky ke koni!“ okřikne mě když si všimne mého zlozvyku dávat špičky od koně. Hned se opravím a rovnou prošlápnu paty. Sue pokýve hlavou a pak Spirálu pobídne do kroku. „Teď pust otěže a polož si ruce na kolena. Pořád si drž sed. Prošlápni ty paty!“. Otěže položím na kohoutek, dlaně na kolena a soustředím se na svůj další zlozvyk a to cpaní nohou dopředu. Když mě upoozorní na špičky, hned to napravím. „Tak, já ti ji naklušu, ty seď a dávej si pozor na sed, zkus ho zachovat tak jak ho máš teď.“ řekne mi, pokývu a pár sekund na to už Spirála kluše a já se to snažím usedět. Nemá úplně pohodlný klus, pomyslím si a snažím se udržet nohy a špičky s patami pořád ve stejné poloze. Úplně se mi to nedaří. Sue opět zpomalí Spirálu do kroku a já se uvolním. „Nesmíš být tak moc napjatá, zůstaň v klusu stejně uvolněná jako v kroku, líp to usedíš.“ poradí mi. Pak si Spirálu opět přivolá a přepne lonžku. „Teď zkusíme to samé na druhou ruku, jen už nebudeme tak dlouho krokovat.“ řekne mi. Přikývnu a hned si zase srovnám sed, soustředím se na něj. „Výborně.“ pochválí mě Sue a pak mlaskne na Spirálu a pobídne ji do klusu. Snažím se dodržet to, co mi Sue poradila, uvolnit se. S údivem zjistím, že to pomáhá. Sue nechá Spirálu klusat trochu déle než předtím abych se s ní sžila. Pak ji ale nechá přejít do kroku. „Tak co?“ usměje se na mě. „Super!“ zasměju se. Sue přivolá Spirálu k sobě. „Ještě ji vykrokuj kolem jízdárny a můžeš dělat kruhy, vlnovky a od stěny ke stěně. Nezapomínej ale na nohy!“ řekne mi a odepne lonžku. Spirála trochu zpozorní. Začnu si ji brát na otěž, pěkně postupně ale trochu rychleji než normálně. Zatím jdeme po obvodu jízdárny. Obejdeme jednu jízdárnu kdy ji jen držím u stěny a beru na otěž. Pak v A udělám velký kruh. Očima sleduji obvod kruhu, váhu na vnitřní stranu a vnější nohu lehce za podbřišník a vnitřní otěž trochu přitáhnu. Lehce povolím vnější otěž ale Sue mě hned okřikne „Vnější otěž nepovoluj! Koně vedeš na vnější otěži!“. Kruh dokončím a jedu dál po stěně. Pak udělám to samé v C. Opět váha na vnitřní stranu, vnější nohu lehce za podbrišník a trochu přitáhnu vnitřní otěž. Kruh opět úspěšně dokončím. Pak si změním směr půlkou jízdárny a cviky opakuju. Na té samé ruce si udělám jednou vlnovku o třech obloucích a v každém oblouky přenesu váhu dovnitř, vnější nohu opět lehce za podbřišník, přitáhnu vnitřní otěž a vnější nepovoluju a pak kolmo na stěnu. Po dokončení trochu nepravidelné vlnovky si diagonálou změním směr a na druhou ruku si ještě udělám dvě jízdárny stylem od stěny ke stěně. Z rohu rovnou začnu zatáčet, s pomocí lehce přitažené vnitřní otěže a vnější nohou za podbřišníkem, do X a odtamtud stejným způsobem zpátky do rohu. „Dávej si pozor na ty paty!“ okřikne mě znovu Sue. Tolik mi to připomíná těch pár tréninků co jsem měla s Berry než ji prodali, vzpomenu si na kobylku kteoru jsem jezdila. Od stěny ke stěně udělám i na druhé stěně. Tam ale začnu stáčet Spirálu zpět ještě před středem a na stěně jsem dřív než bych měla. Zkusím takhle objet ještě jednu jízdárnu ale opět se mi nedaří. „Nestrkej ty nohy dopředu!“ okřikne v mě v průběhu jednoho cviku Sue, opět je vrátím. Po dokončení celé jízdárny povolím otěž a po objetí další jízdárny obloukem změním směr. Dojedu do B a odtamtud udělám půlkruh (holeň, váha, ruka) a pak dojedu šikmo na stěnu ještě před roh a vykrokuju i na druhou ruku. Pak zajedu na střed, vyndám nohy ze třmeny, pochválím Spirálu za šikovnost, předkloním se a přehodím nohu přes sedlo a dopadnu na zem po levém boku Spirály. Sundám otěže a dám si je na ruku, vytáhnu oba třmeny a jednou je omotám třmenovým řemenem a povolím sedlo, to jde docela lehce protože se v průběhu ještě trochu vyfoukla. Pak jsem se spolu se Sue vydala zpět do jejího boxu. Cestou mi říkala o mých chybách a různých pomocných cvičeních která by mi mohla pomoct.
V boxu Spirálu odsedlám a oduzdím. U uzdečky opět trošku bojuju s nánosníkem ale i ten se mi nakonec povede rozepnout. Sedlo dám na držák co je u boxu a dečku položím na něj, ale stranou co byla na koni nahoru aby mezitím trochu proschla i když teda spocená není ale stejně. Uzdečku pověsím na věšáček vedle. Sundám jí i kamaše a položím je na zem před box pod sedlo. Pak si vezmu měkký kartáč a přejíždím jím po Spirálině srsti. Pak si vezmu kopyťák a opět na ni začnu přenášet svou váhu a sjíždět rukou dolů po noze. Nohu opět zvedne poslušně, dříve než je potřeba. Takhle šikovná je u všech nohou. Pak jí dám pamlsek jako odměnu za šikovnost a pomůžu Sue odnést cajky a čištění. Pak se ještě spolu vrátíme k boxu a já dám Spirále ohlávku s vodítkem a odvedeme ji do výběhu.
„Nechcete tu ještě s něčím pomoct?“ nabídnu se k pomoci. „Myslím že nic není potřeba ale děkuju za nabídku.“ usměje se Sue. „No každopádně se tu ještě můžeš rozhlédnout než odjedeš a kdybychom se už nepotkaly tak se měj krásně a snad tě tu brzy uvidím znovu!“ předběžně se se mnou rozloučí. „Děkuju, ty taky a taky doufám.“ usměju se a než dojdu do šatny, vydám se na průzkum okolí. Cestou občas potkám nějaké holky a ta je pozdravím. Už je ale čas se vrátit domů. Dojdu zpět k hlavní budouvě a chvilku hledám vchod do šatny a potom šatnu ve které mám věci. Rychle se převléknu zpět do civilního oblečení, sbalím si tašku a při zapadajícím sluníčku opustím areál Floresty.
izzy: Ty už tu s námi taky jsi takže, doufám že hodně z toho co ti teď řeknu už víš Řemínek u kombinovaného nánosníku se nepoužívá k tomu aby nánosník lépe držel,ale proto aby zabránil nadměrnému otevírání huby koně. To co jsi uvedla jako koleno,je karpální kloub - zkráceně karp, ''koleno'' pokud už bys chtěla srovnávat anatomii člověka a koně by ve skutečnosti bylo spíše hlezno a karp by odpovídal ''loktu''. Co se týče délky třmenů tak máš pravdu že na jízdárně se jezdí v delších tmřenech,je to ale spíše jen relativní pojem vůči třmenům na skákání. Takže pokud máš 'normální' délku třmenů například 14 na skákání budeš mít zhruba 12. Když pak jedeme ven,musíme myslet na to co chceme s koníkem dělat.Pokud máme v plánu rychlejší vytrvalostní práci na cvalovce,pak není na škodu si třmeny o něco málo zkrátit,ale pokud jdeme na vyjížďku krok,klus a trochu toho cvalu, pak není třeba třmeny zkracovat. Při opracovávání na lonži se pak směr mění tak aby se koník v jednom chodu uvolnil na obě ruce než přejde do vyššího chodu čili obvykle měníme ruce například takto - KrokLevá,KrokPravá,KlusLevá,KlusPravá atd. Dalším co se mi úplně nelíbilo bylo že jsi trochu ošulila část na lonži více jsi se věnovala vykrokování bez lonže, do kterého jsi navíc zapojila i vlnovky a kruhy,které jsou už pro začátečníky trochu náročnější a tak součástí přijímaček záměrně nejsou. Navíc při ohýbání koně vnitřní otěž nepřitahujeme,spíše ji jen trochu oddálíme od krku a popřípadě na ni jemně 'zabrnkáme' prsty když se koníkovi do ohnutí nechce. Jinak se věnuješ pomůckám a to je super! Přeju ti hodně štěatí,ať se ti tu na Florestě daří
floresta: Jen dovysvětlím kauzu "kde má kůň koleno" aby nedošlo k nějakým nedorozuměním.
Takže - kůň má kolena dvě, stejně jako člověk..a stejně jako člověk na "zadních" nohách. To, co se mylně označuje za koleno, je buď zápěstí (karpál) na předních nohách, nebo - při srovnání s člověkem - pata (hlezno) na zadních nohách. To správné koleno je na zadní noze kloub, hned u břicha.
spencer: PŘÍJMAČKY
Stála jsem před tou nádhernou bránou, která měla otevřít můj nový život. S koňmi. Rozklepaly se mi kolena a odrbaný starý batůžek mi na zádech poskakoval. Zmuchlaný lístek z autobusu jsem zapnula do kapsy u bundy, když jsem stála u zvonku. Netrvalo dlouho a po pípnutí se ozvalo milé: “Slečna, Spencer?“ “Ano,“ odpověděla jsem trochu vystrašeně. “V tom případě Vás vítám, pokračujte dál.“ Zvonek zabzučel a vypnul se. Křídla kovové brány se začala otevírat a já jsem proklouzla do areálu. Z nedaleké budovy vyšla postarší žena s pobíhajícím psíkem u nohou a už z dálky se na mě usmívala. Představila se jako Susan a společně jsme podepsaly několik papírů. Potom jsme pokračovaly hlavní budovou, jak mi vysvětlila, až k šatnám, kde mi dala prostor se obléknout.
“Fůů,“ ztěžka jsem vydechla a se zavřenýma očima se opřela zády o stěnu. “Je to tady, Spence, je to tady.“ Snažila jsem se uklidnit, ale že by to pomáhalo, že moc říct nedalo. Donutila jsem se pohnout a ze zad jsem si sundala batůžek, ve kterém jsem si vezla nějaké tričko, tenkou mikinu a legíny. Rychle jsem si oblečení vyměnila a batůžek hodila pod lavičku, kde jsem ho nechala, že se pro něj vrátím po příjmačkách. Ještě naposledy jsem se zhluboka nadechla a dodala si odvahy a vyšla před šatnu. Susan na mě čekala a s úsměvem mě informovala, že teď zajdeme do výběhů pro koně. “Dnes pojedeš na Spirále, je to pěkná klisna. Hodná, bude se ti jezdit dobře,“ povzbudila mě. Lehce jsem se usmála a dál přemýšlela nad tím, jak to nezkazit. Sue se ještě stavila pro ohlávku a vodítko, na kterých odvedeme tu Spirálu z výběhů a vyšly jsme bok po boku z hlavní budovy, prošly jsme docela daleko až k ohradám. Areál mi už teď připadal obrovský, ale to jsem ho ještě neprošla celý… Jestli vůbec někdy projdu.
Susan otevřela branku a poznamenala, že se musí vždycky zavírat, jinak by koně mohli utéct. Přikývla jsem a rozhlížela se po tom velkém travnatém prostoru. Bylo tu tolik krásných koní, že jsem na chvilku zapomněla na nervozitu a jen si užívala ten pocit být pár metrů od těch krásných stvoření. “Támhle je,“ ukázala Susan na hezkou hnědou klisnu kousek od nás a podala mi ohlávku s vodítkem. Vytřeštila jsem oči a zakoktala se, “J-já? Ale…“ Sue mi jen vrazila obě věci do ruky a informovala mě o tom, že klisna je trošku, lekavá, ať jdu pomalu, ale jinak ať se nebojím. Došli jsme až k ní a Sue mi začala radit. “Nabídni jí dlaň, ať o tobě ví a nelekne se.“ Pomalu jsem natáhla ke Spirále dlaň. Ta se podívala, jestli náhodou nemám nějakou dobrotu a pak se otočila zpět, ale pořád mě po očku sledovala. Opatrně jsem jí pohladila po krku a jemně začala nasazovat uzdečku. Klisna škubla hlavou a vysmekla se mi. “Kliid…“ ukolébala ji Susan a pokývla na mě, ať to zkusím znovu. Tentokrát jsem ohlávku navlékla úspěšně a lehce připnula vodítko. Vítězoslavně jsem se podívala na Sue, ta mě pochválila. Odcházely jsme všechny tři společně z výběhu k hlavní budově, kde jsem ji zavedla pod dozorem Susan dovnitř. Došly jsme až k vazákům, kde jsem ji uvázala tak, aby stála pěkně na místě. Sue mi radila, aby uzel držel, tak jak má. U stěny už bylo připravené čištění. To teď Sue otevřela a postupně mi začala říkat čím a jak čistit. “Nejdřív vezmi hřbílko, ano to je tohle. Spirála je pěkná špindíra, takže to raději vezmi pořádně.“ S trochu klepající se rukou jsem jí začala srst pročesávat. Krouživé pohyby proti srsti bahno hezky zachytávalo a to z ní opadávalo, jen se pod ní tvořila hromádka špíny. Hřbílkem jsem dělala dlouhé tahy, na bocích, zádech, krku, … Vynechala jsem hlavu, jak mi řekla Sue, trochu jsem hřbílko obouchala o dlaň, aby z něj vypadlo nějaké bahno a uklidila ho do tašky, kam patřilo. Na řadu přišel kartáč, kterým jsem jí srst dočistila. Udělala jsem vždy pár tahů a kartáč oklepala, pak dalších, a tak pořád dál. Sue mi radila, jak a kudy a tak podobně. Měkkým kartáčem jsem srst dočesala a tak čištění dokončila, hlavně na nohách. Kopyta mi Sue nejdřív předvedla a hodně mě kontrolovala, hákem jsem vybrala všechny kamínky a nečistoty. Pak mi Susan podala navlhčenou houbu. Jemně jsem s ní otřela okolí očí, nozder i huby a pak jí vypláchla. Nakonec přišel hřeben. Pramen po prameni, abych jí hřívu a ocas nezacuchala ještě víc, jsem rozčesávala, až bylo konečně hotovo. Hříva byla hezky pročesaná, jednotlivé chlupy se do sebe nazamotávaly. “Výborně! A teď budeme sedlat,“ řekla Sue a ukázala na sedlo a všechno ostatní, co bylo přehozené přes malou zídku.
“Nejdřív vezmi dečku, ano to je tahle. Polož ji na záda koně u kohoutku, ale nech trochu místa…ano. Teď sedlo. Pozor, je docela těžké.“ Vzala jsem sedlo ze světle šedé kůže, nádherně vonělo. A se Sue jsme ho společně umístily na záda kobylky. “Dobře! Teď podbřišník, to je to s tím beránkem. Takhle se zapne pod břichem a spojí se sedlem…“ Ukazovala mi, jak se umístí na břicho, provlékne se a zapne. Nechaly jsme ho schválně nedotažený, to až na jízdárně. Susan začne Spirálu odvazovat. Leknu se a chtěla jsem něco říct, ale Sue už se dala do vysvětlování. “Teď jí sundáme ohlávku a dáme nánosník. Ano, sundej jí ohlávku.“ Opatrně jí přetáhnu ohlávku přes uši a Sue ukáže na nánosník. Ten jí zase nasadím a podle instrukcí zapnu. “Dobře. Vezmi udidlo a jemně jí ho dej do huby. Teď se spojí s nánosníkem, ale nesmí být moc tuhé a na pevno, aby to koni nebylo nepříjemné a mohl hubu otevírat, ale zase ne moc volné, aby jí necestovalo. Dobře. Takhle.“ Ještě jsem připevnila uzdečku, ale nepřehodila jsem jí přes hlavu na krk, nechala jsem jí viset u hlavy kobyly. Sue jí držela a já jsem jí nasazovala chrániče. Nasadila jsem je u kloubu a posunula po noze dolů, kde se zastavili na spěnce. Zapnu na suchý zip a takhle všechny čtyři. Když jsem hotová, Susan mě pochválí, už si připadám jak ten kůň , vezme lonž, já přilbu, kterou mi Sue přichystala a jdeme do haly. Jdu pomalu vedle Spirály, až k hale, odkud právě odchází nějaký kluk. Je docela hezký a taky vede koně. Byl trénovat, napadne mě. “Ahoj Sue, četl jsem, že budou příjmačky, už jsem skončil.“ “Dobře, Connore, díky. Ano jdeme dělat příjmačky,“ usmála se a pokračovala dál. Connor se na mě podíval a řekl: “Tak se někdy třeba uvidíme.“ A mrknul. “Třeba,“ zašeptala jsem, ale myslím, že mě slyšel. Zasmál se a šel dál. Odvedla jsem Spirálu do haly za Sue a ta za mnou zavřela velké dveře. Tady Spirálu převzala a přešly jsme doprostřed haly. Teď byl čas utáhnout podbřišník. Susan mi pomohla ho dotáhnout tak, aby kobylu neškrtil a netlačil a pak jí připnula lonž a mlaskla. Klisna poslechla a rozešla se krokem do kruhu. Když byl tak velký, jak Susan chtěla, dál se nezvětšoval a Spirála takhle obešla třeba tři kolečka, pak začala pohazovat hlavou. To byl signál, aby mohla naklusat. “Leh-ký-klus,“ pobídla Susan kobylu a ta se zdviženou hlavou začala zvedat nožky rychleji. Hezky naklusávala okolo Susan, která po mě trochu pošilhávala. Nakonec přišel cval. Po pobídce Spirála zvýšila tempo a v třech intervalech za sebou jsem slyšela, jak její kopyta narážejí na povrch haly. Buch, buch, buch. Buch, buch, buch. Potom Sue přepnula lonž tak, aby klisna byla na druhé ruce a pokývala na mě, abych přišla. “Teď je řada na tobě se ukázat,“ usmála se, “Ale neboj, bude to dobré. Tak teď do sedla. Nohu si dej do třmenu, ano, ruce z boků sedla, dobře a vyhoupni se nahoru.“ Udělala jsem, jak řekla, ale neodrazila jsem se pořádně a dopadla jsem zpět na zem. Bylo to trapné. Nevylezu ani na koně, tak co tady dělám? “Jen se zkus víc odrazit,“ poradila mi. Tak znovu. Nadechla jsem se, stiskla v dlaních okraj sedla a pořádně se do toho opřela. Švihla jsem nohou přes zadek kobylky a trochu ztěžka dosedla. Spirále se to moc nelíbilo a přešlápla z nohy na nohu. “Dobré,“ řekla trochu rozpačitě, ale hned to napravila úsměvem. Poodešla a začala: “Třmeny hoď do kříže přes krk Spirály.“ Natáhla jsem se nejdříve pro jeden a potom pro druhý a položila jsem přes sebe, jak říkala Susan. “Teď pobídni jemným stiskem holení klisnu do kroku. Stačí vážně jen lehce.“ V rukou jsem stiskla uzdečku a holeně přitiskla k bokům Spirály. Ta se rozvážně rozešla kupředu. Brala jsem to jako prozatímní vítězství. “Výborně, dej špičky trochu víc ke koni, narovnej ramena, nebuď shrbená. Dobře, takhle. Jdi s pohyby koně, hlavně nebuď jako prkno.“ Obešli jsme tři kolečka v kroku, když Sue začala mluvit dál: “Teď zkusíme pracovní klus bez třmenů. Půjdeš mírně do záklonu, ale jen přiměřeně, vážně. Nohama se budeš držet koně, ale nesmíš moc tisknout, to ne. Rukama taky netahej za uzdečku, abys nám jí neškubala v hubě. Tak a teď zase pobídni. Stiskni holeně….ano dobře…tak. Hlavně udržuj záklon a zase neskákej na ní jako nějaký králík, buď hezky uvolněná.“ No to se lehko řekne, ale já byla nervózní jak kráva a ještě jsem se měla snažit podat co nejlepší výkon… Nohama jsem kopírovala oblý tvar břicha klisny a ruce držela tak, abych jí neškubala. Trošku jsem skákala nahoru a dolů, ale za chvilku jsem si zvykla a mírným záklonem korigovala svoje pohyby. Po chvíli jsem přešla do kroku. Nejdřív jsem ztuhla v kříži a přestala jít s pohyby. Potom pomocí holení a maličkým přitáhnutím uzdečky jí dala podnět ke změně do kroku. Kobylka poslušně přešla a Sue pochválila mě i Spirálu . “Teď si sundej třmeny.“ Opatrně jsem spustila oba dolů a vsunula nohy do nich. “Měla bys je mít na těch bříškách, kde začínají prsty, máš?“ Přikývla jsem. “Dobře, teď dáme jen dvě kolečka takhle v kroku. Soustřeď se na sed.“ Narovnala jsem záda a ramena, ruce trochu povolila, měla jsem je dost ztuhlé, špičky stočila ke koni a lehce se houpala v sedle, jak si to Spirála kráčela. “Dobře! Zvedni bradu a dívej se před sebe ne na uši koně.“ Dodržovala jsem, co Sue řekla a vážně se snažila. “Teď zkusíme lehký klus. Pobídku provedeš stejně. Zhoupni se v sedle a stiskni holeně, jako bys je tlačila k sobě. Potom povol. Vysedává se na vnitřní přední nohu koně, čili zadní vnější. Teď je to levá přední a pravá zadní. Chápeš?“ Znovu jsem přikývla. “Zezačátku ti budu počítat. Na raz se zvedneš, dva dosedneš. Ale zcela lehce, žádný že do toho sedla spadneš. Tak,“ kývla a já začala. Jemně jsem se jakoby zhoupla v sedu a tiskem holení pobídla Spirálu do klusu. Sue začala počítat. “Raz, dva. Raz, dva. Raz, dva. Ne, vysedáváš na opačnou nohu, počkej o jednu dobu v sedle navíc a pak vysedni znovu, tak změníš nohu, na kterou vysedáváš,“ poradila mi. Na jednu “dobu“ jsem zůstala v sedle a pak začala vysedávat znovu. Dosedla jsem co nejjemněji, aby to klisně nebylo nepříjemné. “Trochu se narovnej, musíš myslet na všechno najednou, po nějaké době už to pak bude samozřejmost.“ Narovnala jsem ramena a dál vysedávala. “Dobře, krook.“ Tentokrát do kroku pobídla kobylu Susan. Sedla jsem si a zůstala narovnaná. “Teď vykrokujeme, aby si Spirála vydechla, i když jsme toho moc neudělaly, stejně vždycky musíme. Navíc, teď když nemá jezdce, který by s ní pořádně trénoval, zátěž moc nemá, jedině při záskocích. No nic, tak jdeme na to. Zůstaň ve třmenech, jen půjdeme.“ Se Sue, která byla celou dobu vedle mě, jsme obešly dvakrát jízdárnu dokola, když se zdálo, že Spirála je dobrá. Dvakrát to stačí, řekla Susan, takže jsem zatuhla v kříži, stiskla holeně, jak mi říkala Sue a nakonec jemně přitáhla uzdečku. Klisna zastavila prakticky okamžitě, hezky poslouchala. Přehodila jsem levou nohu přes zadek Spirály a dopadla na zem. Třmeny jsem hodila do kříže, převzala uzdečku, která teď sloužila jsem vodítko a vyšly jsme společně se Sue z haly. Susan mi ukázala, kde je Spirálin box, kam jsem jí zavedla za pomoci Sue. Tedy spíš Sue za mého překážení kolem. V boxu jsem jí podle instrukcí sundala nánosník a nasadila ohlávku, sundala sedlo, které jsem položila před box, aby schlo, podsedlovku i podbřišník. Sue je odešla uklidit a já jsem úspěšně Spirále sundala všechny chrániče. Byla jsem na sebe pyšná. Potom jsem vzala jemný kartáč a dlouhými tahy jí projížděla po srsti. Kopyta mi pomohla částečně vybrat Susan a pak už jsem sama dokázala kobyle nacvaknout vodítko, vyvést ji před budovu a počkat na Sue. “Tak do výběhů,“ usmála se a rozešla se rázným krokem k ohradám. Ve výběhu jsem Spirálu odměnila mrkví, kterou mi dala Sue, říkala, že ji Spirála miluje. A taky to tak vypadalo. Schlamstla jí, ani jsem si toho nevšimla. Naposledy jsem jí pohladila, sundala ohlávku a nechala jít. Letmo jsem jí zamávala, když jsem se Sue odcházela do hlavní budovy. Tak jsme se v šatně převlékla, hodila na záda batoh a došla se rozloučit. “Moc děkuju. Za všechno, hlavně že jste mi daly šanci,“ začala jsem. “Samozřejmě. Dáme ti vědět, jak jsi dopadla,“ ubezpečila mě. Pak jsem se opět vydala k té bráně a k autobusové zastávce. Z okénka autobusu jsem se zadívala na ten krásný areál, který jsem měla opustit. Snad se ale brzy vrátím.
izzy: Tvoje přijímačky se mi moc líbily,zapojila jsi pocity nervozity,vysvětlení pomůcek od Sue a nehrála sis na dědečka vševěda Nicméně pár chybiček se najde... jako první bych jen poznamenala,že v momentě když jsi natahovala dlaň ke Spirále tak ta už o tobě dávno věděla, obecně se říká že koně vnímají podněty na vzdálenost jednoho kilometru Ve hřívě a ocase mají koně žíně ne chlupy Co mě zarazilo nejvíce bylo nasazování uzdečky,protože se v tom tvém nějak neorientuji vysvětlím ti to celé od začátku ... ukážu ti to na tomto obrázku : http://nd06.jxs.cz/162/970/730403471b_97209001_o2.png ... uzdečku nasazujeme celou v celku s tím že nánosník a podhrdelník je rozepnutý. Chytneme si lícnice vedoucí od udidla do levé ruky a přiložíme ji koni na nos. Na ruce položené udidlo mu vsuneme do huby s tím že pokud koník udidlo nechce přijmou zatlačíme palcem na dáseň v místě kde kůň nemá zuby. Jakmile má koník udidlo v hubě chytneě pravou rukou nátylník a pustíš lícnice v levé. Nátylník přetáhneš koníkovi přes uši a pak uzdečku upravíš tak aby vše bylo na svém místě a nánosník protáhneš pod lícnicemi od udidla a zapneš. Potom ještě zapneš podhrdelník a řemínek a máš hotovo S tím taky souvisí že v textu říkáš ''v rukou jsem stiskla uzdečku'', součást uzdečky kterou při ježdění držíš v ruce se nazývá otěže Povel lehký klus je vetšinou určen pouze jezdci,jeho tempo je o něco aktivnější a jezdec při něm vysedává,koni na lonži se říká pouze ''Klus'' a tempo mění pouze mlasknutím nebo taky slovem ''lepší!'' Jinak jak už jsem řekla,moc se mi tvůj text líbil. Taky oceňuji že hezky vypisuješ pobídky a je vidět už o pobídkách celkově něco víš Přeju hodně štěstí
floresta: Co se týče uzdění a sedlání koně, krásně je to vidět na tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=Fgu1VBYC0Sg
katrin: Ještě než začnete číst, tak bych se chtěla omluvit, že příjmačky se odehrávají na podzim a ne v zimě, ale psala jsem je hned po tom, co jsem odeslala dotazník a už jsem to nechtěla přepisovat, protože, jak se znám, bych to akorát ještě víc pokazila Tak snad nevadí
Po chvíli zápolení se zipem tašky jsem vyndala své pečlivě složené jezdecké oblečení. Světlé rajtky, chapsy, pérka a helmu. Samozřejmě nesměla chybět teploučká bunda, protože, vzhledem k počasí, by mi bez ní byla venku dost zima. Když jsem se oblékala, nervozitou a zároveň i nadšením jsem se celá chvěla. Chvíli mi trvalo nasoukat se do rajtek. Mám je snad už věčnost a opakovaným praním se čím dál hůř oblékají. Za pár minut už jsem stála v šatně připravená na první jízdu. Ještě naposledy jsem pohlédla do zrcadla, zhluboka se nadechla a nahlas si řekla: „To zvládneš.“ Pak už jsem vyšla z šatny ven, kde na mě čekala Susan. Společně jsme se vydaly k výběhům. Cestou jsem obdivovala areál – všechno bylo tak luxusní a udržované, okrasné keře, čerstvě posečená tráva, obrovské výběhy a jízdárna…vždycky jsem si myslela, že takové stáje existují jen v knížkách a na obrázcích z prestižních časopisů. A světe div se, já se teď přesně v takové nacházím a dokonce tu budu i bydlet a starat se o koně…teda snad. Každé ráno se budu probouzet s výhledem na tohle. Při té představě se mi ještě víc rozbušilo srdce. Za malou chvilku jsme došly k výběhům. Před námi se páslo stádečko nádherných koní. Takových, jaké jsem do teď vídala jen na plakátech. Sue mi podala ohlávku a vodítko. „Tady máš, běž si ulovit Spirálu, je to ta hnědka s kvítkem na čele. Poznáš ji hlavně podle toho, že je to největší prasátko ze všech .“ Vzala jsem si ohlávku a vydala se směrem, kde se pásly dvě klisny. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že jsou obě hnědky a obě mají na čele odznak…kruci, která z nich je Spirála? „…největší prasátko ze všech,“ vzpomněla jsem si na Sueina slova a hned mi bylo jasné, která klisna je ta pravá. „Tak pojď, ty špindíro,“ zasmála jsem se. Přistoupila jsem k ní a nechala ji, ať si mě nejdřív pořádně očichá a prohlédne. Potom jsem jí z levé strany nasadila ohlávku a zapnula karabinu. „Tak pojď,“ pobídla jsem ji do kroku a zamlaskala. Trochu neochotně se rozešla. Vsadím se, že stokrát radši by zůstala na pastvině. Vyvedla jsem Spirálu z výběhu a uvázala bezpečnostním uzlem u úvazu. Provléct, překřížit, klička, protáhnout a utáhnout...hotovo, opakovala jsem si v duchu. Bednička s čištěním i výstroj už byly nachystané. Z několika kartáčů jsem si vybrala gumové hřbílko a začala na krku čistit krouživými pohyby po směru růstu srsti. Zaschlé bahno se sice odlupovalo jedna báseň, zato mi padalo do očí, takže jsem je musela mít přivřené, nebo stát tak, aby na mě padalo co nejmíň. Když jsem se dostala na záda, cítila jsem, jak se Spirála zachvěla a lehce prohnula. „Na zádech bacha, je tam o něco citlivější než ostatní koně. Jo, a taky je lechtivá na břichu,“ upozornila mě Suzan. Trochu jsem teda zmírnila tlak na hřbílko a pokračovala v čištění. Problém ale nastal u břicha, kdy se Spirála začala všemožně šklebit a párkrát i vykopla zadní nohou směrem k břichu, takže se Sue nabídla, že jí ho vyčistí, protože prý nemá ráda, když jí na břicho sahá někdo cizí. Vděčně jsem nabídku přijala a potom pokračovala v čištění. Vzala jsem si plastové hřbílko a vyčesala bahnité dredy z hřívy i ocasu. Až byla Spia kompletně odbahněná (teda, až na nohy), sáhla jsem po jemném (měkkém) kartáči a delšími tahy po srsti jsem odstranila prach. U břicha opět nastalo divadýlko, tentokrát už jsem ho ale zvládla vyčistit sama. Následoval hrubý kartáč (rýžák) na nohy. S tím jsem se pěkně lopotila, protože bahno na nohou, to je prostě peklo. Drželo se jako klíště, takže jsem pak byla docela udýchaná, jak jsem se úporně snažila dostat ho pryč, ale stálo to za to. Přede mnou teď stál konečně kůň, a ne kulička bláta. Malým kartáčkem jsem ještě opatrně očistila trochu bláta na hlavě a houbičkou oblasti kolem očí a nozdry. Jako poslední přišla na řadu kopyta. Stoupla jsem si bokem ke Spiině levé přední noze, čelem k zadku. Pravou rukou jsem držela kopyťák a levou sjela po noze až ke spěnkovému kloubu. Lehce jsem ramenem zatlačila do koně a řekla: „Nohu!“ Když Spirála zvedla nohu, zaujala jsem stabilní postoj (který se mi později vyplatil, když se ho ta malá potvůrka pokusila otestovat , a začala směrem od sebe vyškrabávat nečistoty – dokonce i jeden kamínek se našel, ale vzápětí už byl venku . U ostatních nohou jsem udělala v podstatě to samé, akorát zadní nohy jsem natáhla víc dozadu. Když jsem byla s čištěním hotová, tázavě jsem pohlédla na Sue. „Zatím dobrý,“ zazubila se. Oddechla jsem si a popadla hnědou podsedlovou dečku. I když byla používaná, soudě podle lehce odrbaných okrajů, stejně vypadala na první pohled jako nová. Přehodila jsem ji přes Spirálin hřbet, posunula víc na kohoutek a vyndala hřívu, která byla pod ní, aby nedošlo k nějakým otlačeninám, nebo prostě jen nepříjemnému pocitu koně. Byla jsem zvyklá dávat na dečku ještě beránek, ale ten tu nebyl, takže jsem na ni rovnou zlehka položila nádherné hnědé sedlo. Stejně jako všechno ostatní vypadalo elegantně a jako nové. Podbřišník už na něm byl zapnutý, takže jsem ho jenom protáhla poutkem v dečce. Dotahování si vzala na starost Sue, zase kvůli klisnině citlivému břichu. Další byly chrániče, které ladily s dečkou. Chvíli jsem si lámala hlavu, které patří na levé a které na pravé nohy, ale pak jsem si vzpomněla, že se (logicky ) zapínají zipem „ven“. Radši jsem ještě zkontrolovala, jestli na nohou nezůstalo nějaké bahno a až pak jsem chrániče nasadila. Potom jsem si z háčku vzala uzdečkou (taky hnědou, všechno krásně sladěné . Chytla jsem ji do pravé ruky za lícnice, sundala Spirále ohlávku a pravou rukou ji chytla za nos, aby mi někam samovolně neodkráčela . Pak jsem si uzdečku přechytla do pravé ruky, kterou jsem zároveň držela Spirálu a na levou dlaň jsem si položila udidlo (ještě jsem si dala gumové kroužky na kraj, aby neskončily oslintané v koňské hubě ). Levou dlaň jsem přiložila k hubě a palcem zatlačila do koutku, aby Spirála otevřela hubu. Když to udělala, pravou ruku jsem natáhla nahoru směrem k uším, takže udidlo pěkně vklouzlo do huby, a přetáhla jsem nátylník přes uši. A jde se zapínat! Takže podhrdelník tak, aby se pod něj vešla pěst, nánosník zase na dva prsty…sakra, ještě je tady jeden řemínek...co s ním? Bezradně jsem se otočila na Sue. „Prosím pomohla bys mi to zapnout? Tak nějak nevím, jak na to.“ Usmála se, a přišla ke mně. „Kombinovaný nánosník se zapíná vždycky pod gumovými kroužky a utáhneš ho tak, aby koně neškrtil, ale zároveň, aby neplandal někde kolem. Tak nějak přiměřeně.“ Poděkovala jsem. Juchů, zas jsem o něco chytřejší .
Tak. Spirála byla nachystaná, já jsem byla nachystaná, zbývalo vyrazil. Chytla jsem otěže a s klisnou po boku následovala Sue na jízdárnu. Uprostřed pískovky jsem Spirálu předala Sue, a ta jí připnula lonž a dotáhla sedlo. Ještě zahákla konec otěží za vytáhnuté třmeny, aby zbytečně neplandaly koni na krku. Pohybem ruky a pozvednutím biče ji vyslala na kruh. Já jsem si šla zatím stoupnout kousek dál, abych nepřekážela. Po několika kolečkách Sue Spirálu zastavila, přepnula lonž a krokovala ji na druhou ruku (tak to později udělala ve všech chodech). Spirála kráčela klidným krokem, ale zároveň se ani neloudala, ani nepospíchala dopředu. Po chvíli ji Sue pobídla do klusu mávnutím biče a hlasovým povelem „Klus!“ Zvíře natáhlo krok a pravidelným klusem se pohybovalo vpřed. Sem tam po mě Spia hodila takovým pohledem, jakoby si říkala: „Co tam dole děláš, nemáš mi náhodou sedět na hřbetě?“ Ušklíbla jsem se při představě, že si tohle vážně myslí. Pak Sue Spirálu oklusala ještě na druhou ruku. Když přešla do cvalu, byla to nádhera. Jakoby se jenom vznášela a kopyty se ani nedotýkala země. Vypadalo to jako tanec, akorát v koňském podání Obdivovala jsem napínající se svaly a tu energii, která z klisny sálala. Po ocválání na druhou ruku přišla konečně řada na mě. Zatímco Sue přepínala lonž, stáhla jsem si třmeny a upravila délku podle délky mé paže. Levou nohu jsem zasunula do třmenu a vyhoupla se nahoru. Dala jsem si pozor, abych do sedla nežuchla jako pytel brambor, ale abych dosedla měkce. Zasunula jsem do třmenu i druhou nohu a chytla otěže, mezi malíček a prsteníček. Pokusila jsem se zaktivizovat všechny informace o správném sedu, co se mi povalovaly v hlavě. Takže: prošlápnout paty, špičky lehce ke koni, lokty u těla, postavit pěsti, bradu nahoru a dívat se dopředu…jak jenom člověk může zvládat tolik věcí najednou? A to to ještě zdaleka není všechno! „Tak, pobídni si ji do kroku,“ zavelela Sue. Stiskla jsem obě holeně, mírně se zhoupla v sedle dopředu a zamlaskala. Spirála se rozešla. Obcházely jsme kruhy kolem Sue, která mě provrtávala svým zkoumavým pohledem. „Nohy dej víc pod sebe. Ještě kousek. A snaž se víc tlačit váhu do paty. Co ty špičky? Máš je až někde u sousedů!“ Snažila jsem se splnit všechno, co mi Susan říkala, až jsem samou snahou začala trochu vyplazovat jazyk (nesnáším ten zlozvyk, nicméně mám ho už odmala a pořád se to nemůžu odnaučit). Sue se zasmála – asi to muselo vypadat vážně vtipně. Změnili jsme ruku a ťapali na druhou stranu. „Ramena víc dozadu a nohy pod sebe, máš je moc vepředu. Pata, kyčel a rameno by měly tvořit jednu přímku. Fajn. Teď zkusíme lehký klus. Tak šup, pobídka a ať to sviští.“ Chtěla jsem trochu zkrátit otěže, ale nakonec jsem si řekla, že na lonži to nebude potřeba. Zmáčkla jsem holeně, trošičku jsem se jakoby nadlehčila a zamlaskala. Stisk holení jsem povolila teprve, když Spirála začala klusat. Tři doby jsem zůstala sedět v sedle a potom jsem začala vysedat. Nějak mi to ale nevyšlo, protože jsem vzápětí uslyšela: „Přesedni si.“ Sedla jsem do sedla a zůstala na dvě doby sedět, potom jsem zase začala vysedat. „Ruce víc od sebe, zhruba na šířku koňské huby. A lokty k tělu. Nevysedávej tak moc, stačí jen lehce, tak jak tě to vyhodí. Lepší. A ty nohy zase víc pod sebe.“ Uf...toho je. Ze začátku jsem si připadala úplně levá, ale za chvíli už jsem se trochu víc přizpůsobila rytmu a jakž takž to šlo. „Lehký klus docela ujde, tak teď zkusíme ten pracovní. Mysli na to, že musíš být uvolněná, jinak budeš v sedle poskakovat jako pytel brambor. Nejdřív to zkusíme bez třmenů a pak uvidíme.“ řekla Sue, zatímco naváděla Spirálu na druhou ruku. Vysunula jsem nohy ze třmenů a ty jsem pak přehodila do kříže před sebe. Stiskla jsem tedy holeně, trochu se nadlehčila a řekla: „Klus!“ Nejdřív jsem se trochu zapotácela, jak jsem neměla oporu ve třmenech. Snažila jsem se myslet si na to, co mi Sue řekla a uvolnit se. Nejdřív mi to vůbec nešlo a jenom jsem drncala ve snaze nepřepadnout do boku. „Takhle ne. Musíš se uvolnit. Klidně si zavři oči, pořádně vydechni a uvolni se. Nemysli na to, že spadneš, protože nespadneš. Když budeš dělat, co ti říkám, nemáš se čeho bát. Taky se snaž sedět jakoby co nejhlouběji v sedle. Představ si, že jsi jedno tělo s koněm. Břicho mírně před sebe a stisknout kolena – ale ne křečovitě, jenom je zlehka tlač do sedla.“ Snažila jsem se ten nával informací trochu utřídit v hlavě. Fajn, takže uvolnit se. Vydechla jsem a představila si, že sedím v měkkém křesle. Trochu jsem uvolnila křečovitý stisk koleny. Hned jsem měla pocit, že se mi sedí pohodlněji. Už mě to ze sedla tolik nevyhazovalo. „To je lepší. Když si sedneš ještě víc na zadek, nebude to házet skoro vůbec.“ Asi jsem se zatvářila trochu nechápavě, protože Susan začala vysvětlovat: „Prostě víc podsadíš zadek, sedneš si jakoby na kostrč.“ Zkusila jsem napodobit to, co mi právě popsala a.. no ne! Ono to funguje! Teď jsem cítila ladný pohyb koně pod sebou a jízdu jsem si užívala. „Super, ale pořád si mysli na nohy – dej je víc pod sebe. A dívej se před sebe, ne do země, pak se nevědomky hrbíš.“ Narovnala jsem se a dala nohy pod sebe. „Dobře. Přejdi do kroku.“ Zasedla jsem, stiskla kolena, trochu se zaklonila, mírně přitáhla otěže a řekla: „Krook“. „Dej si nohy zpátky do třmenů a zkusíme pracovní klus i s nima. Teď musíš navíc myslet i na to, že váhu máš v patě, protože jinak ti třmen vypadne a bude plandat kolem. Tím pádem se začneš křečovitě držet koleny, ztuhnou ti svaly a začneš zase drncat. Začarovanej kruh, co?“ usmála se Sue. Přikývla jsem a pobídla klisnu do klusu. Jak se dalo čekat, po chvíli mi samozřejmě vypadl třmen a já začala drncat. „Najdi si ho po hmatu a až ho budeš mít, uvolni se a tlač váhu do pat.“ Chvíli jsem bezradně hledala nohou třmen, ale za chvilku jsem ho už měla. Zase jsem vydechla a uvolnila se. Paty mi moc prošlápnout nešly, ale aspoň už mi nevypadl třmen. „Pro dnešek stačí. Přejdi do kroku a pak zastav.“ Zasedla jsem, mírně se zaklonila, přitáhla otěž a Spirála přešla do kroku. Pobídku do zastavení jsem dala tak, že jsem jakoby ztuhla v kříži, mírně se zaklonila, stiskla kolena a trochu přitáhla otěž. Sue ke mně přistoupila a podrbala Spirálu na čele. „Chyť si otěž až na přezce, ať si může protáhnout hlavu a vykrokuj ji podél celé jízdárny.“ řekla Sue, zatímco odepínala lonžku. Pobídla jsem Spirálu do kroku a chodily jsme kolem dokola po stěně jízdárny. Párkrát jsem změnila směr, abychom pořád nechodily na jednu ruku. Za chvíli na mě Sue zavolala, že už stačí. Zastavila jsem, sesedla, vytáhla třmeny a povolila podbřišník. Potom jsem Spirálu odvedla zpátky k úvazišti. Jako první jsem jí sundala uzdečku – rozepla jsem nánosník a podhrhelník a přetáhla nátylník přes uši. Hned nato jsem jí nasadila ohlávku. Potom jsem rozepla podbřišník a vytáhla ho z poutek na dečce. Sundala jsem sedlo i dečky, které Sue odnesla, aby je dala vysušit. Gumovým hřbílkem jsem očistila pot, pak jsem srst přejela ještě jemným kartáčem. Rýžákem jsem z nohou odstranila písek a kopytním háčkem vyškrabala kopyta. Na závěr ode mě Spirála za svoji trpělivost a ochotu dostala ještě malou mrkvičku, kterou do sebe naládovala rychlostí blesku a hned se natahovala pro další Potom jsem odvázala vodítko z úvazu a vedla Spiu do výběhu. Sue mi otevřela branku a já jsem klisně sundala ohlávku. Hned odklusala za ostatními koňmi a jak jinak, než že sebou okamžitě plácla na zem a vyválela se v té největší blátivé louži široko daleko . Bylo vidět, jak si to užívá – zasloužená odměna po práci . Vyprskla jsem smíchy a Sue hned nato taky.
Když jsme se vrátily z výběhu, pomohla jsem jí uklidit věci do sedlovny. Jakmile jsem vešla dovnitř, ucítila jsem vůni kůže a krému na sedla. To miluju. Všechno bylo krásně srovnané. Sedla byla zavěšena na držácích na zdi a uzdečky pověšené hezky v řadě na speciálních háčcích. U každého sedla i uzdečky byl štítek se jménem koně. Bylo tu tak čisto, že byste ani nevěřili, že je to ve stáji. Tam, kde jsem do teď jezdila, byl věčně prach a sedla se mazala jednou za Uherský rok. Věci, co se tak často nepoužívaly, byly pokryty tenkou vrstvou prachu. Na Florestě to ale vypadalo, že se tu každý den pečlivě uklízí, utírá prach, snad i vysává a vytírá podlaha. Tak čisto nemám ani u sebe v pokoji . Nakonec jsem Sue moc poděkovala, moc jsem si to užila, a rozloučily jsme se. V šatně jsem se ještě převlékla do civilu, abych mohla mezi lidi bez toho, aby na mě zírali jako na blázna, vzala jsem si tašku a pospíchala na autobus. Za branou Floresty jsem se ještě na moment otočila. Zavřela jsem oči a nasála tu krásnou vůni koní a čerstvého, podzimního vzduchu. S krásným povznášejícím pocitem v srdci jsem zadoufala, že toho všeho budu taky už brzy součástí.
izzy: Páni! Tady se sloučila kvalita s kvantitou a bylo to opravdu super počtení a já v podstatě nemám co vytknout. Pokud si udělala někde ''chybu'' tak to bylo jenom pro děj, což se cení, a Sue ji vzápětí opravila Řekla bych že to mělo vše co má jízda mít čili děj,pomůcky a připomínky trenéra + proces učení Přeju hodně štěstí
raven - raven: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
Projdu bránou a pokračuji po příjezdové cestě vysypané bílým štěrkem. Rozhlížím se kolem sebe, přesto mi přijde, že pořádně nevnímám nic. Jsem celá rozklepaná, na koni jsem seděla jen párkrát a všechny své "znalosti" mám jenom z knih a časopisů. Přestože je leden, je docela teplo. Sluníčko svítí a dotváří iluzi krásného jarního dne.
Před šatnami stojí Sue. Tedy myslím si, že je to ona. Vedle ní sedí pes, který mě zvědavě pozoruje.
"Dobrý den, já jsem Raven," promluvím s ostýchavým úsměvem a podávám blondýnce ruku.
"Sue," odpovídá a potřásá mi rukou. "Ahoj Raven."
Snažím se nepůsobit jako málomluvná, uťáplá holka z velkoměsta, proklínám svoji stydlivost. Nakonec se rozhodnu začít hovor tématem, o němž mohu mluvit do nekonečna - zvířaty. Zatímco mi Sue odpovídá na zvědavé otázky ohledně Dalily (tak se jmenuje ten pejsek) a koní, jdeme do šatny.
Sue mi ukázala, kam si mohu dát své věci a nechala mě o samotě. Zhluboka jsem se nadechla. Zip staré tašky, ve které jsem si přinesla oblečení, ošklivě zaskřípal. Vytáhla jsem zimní bundu, kterou jsem měla hned navrchu a odložila ji na židli. Převlékla jsem se z džínsů do černých rajtek, spodní lem bílém trička jsem zastrčila do nich, aby mi nefoukalo na záda, až budu sedět v sedle. Pak jsem si oblékla ještě slabou šedivou mikinu, která mi měla přinášet štěstí. Natáhla jsem si perka, zapnula chapsy. Už jen zimní bundu, pak popadnu helmu a jsem připravená. Fyzicky. Psychicky zřejmě ani nebudu.
Ovládla mě tréma, když jsem kráčel bok po boku se Susan, která nesla vodítko s ohlávkou a vysvětlovala mi, jak odchytit koně.
Konečně jsme došly k výběhu. Páslo se tam několik koní. Susan mi ukázala na krásnou hnědku s bílou hvězdičkou. Sue mi podala ohlávku s vodítkem, kývla a já vešla do výběhu. Vylovila jsem z kapsy mrkvový pamlsek, ten, který mi dala Susan, když jsme se setkaly před šatnou. Zavolala jsem na hnědku jménem. Poprvé se nic nestalo, podruhé zvedla hlavu a pomalu se rozešla naším směrem. Natáhla jsem dlaň před sebe, okamžitě mě zalechtaly jemné koňské pysky. Pohladila jsem Spirálu po nozdrách, konec vodítka jsem jí položila na krk, a nasadila jsem jí ohlávku. Zapnula jsem karabinku na ohlávce, uchopila vodítko a pohlédla na Susan. Nasazování ohlávky jsem měla zmáknuté z knih Péče o koně, ale v praxi mi to přišlo mnohem jednodušší, než jak to popisovali autoři.
Že se kůň vodí zleva, to vím taky. Vracíme se tedy ke stájím, Spirála ochotně kráčí vedle mojí pravé strany. Cestou mi Susan vysvětluje, kde koně uvážeme a jak bude probíhat zkouška. V živém hovoru dojdeme k uvazišti, kde se naučím smyčku, kterou se koně přivazují. Tohle je pro změnu těžší, než to popisují v knihách Susan mi ukáže, kde najdu čištění. Jako první si vezmu gumové hřeblo, kterým Spirálu zbavím bláta a uvolněných chlupů. Začnu na levé straně, nahoře na krku. Pokračuji krouživými pohyby po směru růstu srsti, přeskočím nohy. Břicho očistím ne moc lehce, aby to kobylku nešimralo, ale ani nebudu moc tlačit. Čas od času hřeblo vyčistím kovovým hřibílkem. Opatrně Spirálu obejdu, vyčistím ji i na prvé straně. Rýžovým kartáčem jí očistím nohy, má je pěkně zablácené a mě chvilku zabere, než z nich bláto dostanu. Trochu mě znervózňuje Susanin kontrolující pohled. Vyměním si tvrdý kartáč za měkký, s tím Spirále očistím hlavu a dočistím zbytek těla. Hřebenem na hřívu rozčešu hřívu a žíně na ocase. Má v něm vpletené bodláky, které musím opatrně vypreparovat, aby se nerozpadly. Nakonec zbývají kopyta. Bezradně se podívám na Susan, vůbec netuším, jak to mám provést.
"Vysvětlíš mi prosím, jak mám vyčistit Spirále kopyta?" požádám ji vcelku zbytečně. Susan už se totiž natahuje po kopytním háčku. Ukáže mi, jak mám Spirále zvednout nohu. Musím nejprve sjet od ramene po spěnku, aby věděla, co ji čeká a nelekla se mě. Pak uchopím spěnku a s povelem "Nohu!" jí nohu zvednu. Vyškrábu kopyto co nejvíc mi to půjde. Postupně se vypořádám se všemi čtyřmi kopyty.
Uklidím potřeby na čištění na jejich místo. Susan ukáže na sedlo a uzdečku. Vydechnu. Pojďme uvést teoretické znalosti do praxe.
Trochu se mi chvějí ruce, když beru uzdečku. Nejprve Spirále sundám ohlávku, otěže jí položím na krk a na levou dlaň si položím udidlo a nabídnu jí ho. Nečekám, že by si ho vzala napoprvé, ale překvapí mě. Jakmile má udidlo v hubě, opatrně přetáhnu nátylník nejprve přes jedno, pak přes druhé ucho. Vytáhnu hnědou čupřinu zpod čelenky a narovnám hřívu, která se zapletla do nátylníku. Susan mi poradí, abych zkontrolovala, zda čelenka není moc blízko u uší a netlačí Spirálu. Kdepak. Pravou rukou si podám pohrdélník, zkontroluji, jestli není přetočený a zapnu ho na přezku. Pak zapnu i nánosník a ověřím si, že jsem oboje moc neutáhla (pod podhrdélník se mi vejdou čtyři prsty a pod nánosník dva). Kouknu po Susan, obejdu Dalilu a vezmu si sedlo. Zase budu nandavat z levé strany. Nejprve sedlovou dečku, položím ji o trochu výš, než bude nakonec ležet. Sedlo položím na její horní okraj, pak oboje stáhnu o něco níž do správné polohy těsně za kohoutkem. Na pravé straně spustím podbřišník, ujistím se, že není přetočený. Vrátím se na levou stranu, pod břichem si podám podbřišník a zapnu jej na přezky. Jako poslední musím nasadit chrániče. Pak mohu jen zkontrolovat, zda všechno dobře sedí, dotáhnout sedlo a upravit si délku třmenů. S délkou mi pomůže Susan, vysvětlí mi, jak ji zjistím.
Susan mi dovolí odvést Spirálu do haly, kde bude probíhat zkouška. Venku se mezitím, co jsem ji sedlala, zatáhlo, zvedl se vítr a teplota klesla o pár stupňů. V hale bylo o něco tepleji a rozhodně tam bylo více světla. Susan si ode mě převzala Spirálu, odepnula jí otěže a připnula lonžku.
Poslala mě, abych si šla stoupnout stranou. Vysvětlila mi, že nejprve se kůň musí rozehřát, než se něj budu moct posadit. Sledovala jsem, jak Spirála kráčí na kruhu. Její kaštanová srst se ve světle zářivek leskla. Snažila jsem se pochopit, jak Susan koně ovládá. Pak jsem pochopila, že hlasem. Byla jsem tak fascinovaná pohledem na koně, že jsem málem vyletěla z kůže, když se mi něco otřelo o nohy. Podívala jsem se dolů. Seděla u mě Dalila, koukala na mě těma svýma psíma očima. Musela jsem se usmát a podrbat ji za uchem. Přiklekla jsem k fence, společně jsme sledovali, jak Spirále kluše na obě ruce. Její cval mě učaroval. Vypadala vážně jako koně z pohádek nebo ze snů. Pak přešla do kroku, až ji Susan zastavila úplně. Došlo mi, že teď je na čase moje zkouška. Rozklepala se mi kolena, nervozita zatemnila mozek. Myslí mi proběhlo něco o tom, že koně dokáží vycítit strach a ... Myšlenka se ztratila kdesi v mé zmatené a strachem opojené mysli.
Stála jsem na levé straně, tupě jsem zírala na sedlo a. No vlastně jsem ani nepřemýšlela, jak se dostanu do sedla, prostě jsem koukala do blba. Susan mi vysvětlila tři různé způsoby. Nejsympatičtější mi bylo nasedání ze schůdků, takže jsme společně došli až k nim a mě se nějakým zázrakem podařilo se dostat do sedla.
Jakmile jsem dosedla, můj první pocit byl "Páni to je ale vysoko!". A vzápětí "Co když spadnu?!". Jenže jakmile se Spirála dala do kroku, lehké houpání mě uklidnilo.
"Fajn, tak si zvedni třmeny. Přehoď je křížem přes sebe. Přesně tak."
Udělala jsem přesně to, co mi trenérka přikázala. Susan mi vysvětlila, kam mají směřovat moje špičky, když nemám třmeny. Dolů a ke koni. A hledět budu mezi Spiráliny uši. Tak to snad zvládnu.
Začali jsme krokem. Zprvu jsem se ještě trochu bála, že spadnu, že se kůň pode mnou splaší a bůh ví, co ještě. Čím déle jsem však byla v sedle, tím víc mě pohyb koně uklidňoval. Kdy jsem se přestala bát? Úplně jsem se uvolnila, snažila jsem se kopírovat její pohyb. Dívat se mezi její uši, před sebe. Špičky dolů.
"Můžeš zkusit si dát ruce v bok," donesl se ke mě Susanin hlas. Změnili jsme směr jízdy, prošli pár cviků v sedle. Cítila jsem se dokonale klidná, bez strachu. Susan upravovala můj sed, ("Neseď tak vepředu" nebo "Ani ne tak vzadu" "Víc na zadek, tak je to správně").
"Zkusíme klus?" mrkla na mě laškovně. Trochu mě zamrazilo, ale odhodlaně jsem přikývla.
"Fajn," usmála se. "Pobízet ji nemusíš, ale budeš sedět přesně takhle a musíš se pořádně držet nohama. Hlavně koleny. Samozřejmě se můžeš přidržovat sedla. Začneme pracovním klusem," zahlédla můj vyděšený pohled, "což znamená, že nebudeš vysedávat," ulehčený výdech.
Pracovní klus byla moje smrt. V sedle to se mnou házelo jako na tankodromu, snažila jsem se soustředit na správný sed, ale každý náraz mě rozhodil. Zkusili jsme pár koleček na jednu ruku, pak Susane změnila směr a po dvou kolečkách krokem jsme znovu přešli do pracovního klusu. Tentokrát se mi zdálo, že jsem byla lepší.
"Super a teď zkusíš koně pobízet sama. Přitiskneš holeně na její boky. Za podbřišníkem. A můžeš i mlasknout."
Pokusila jsem se udělat přesně to, co mi Susan vysvětlovala. Stiskla jsem holeněmi jeji boky a světe div se, ona se rozešla!
Zkusily jsme i pobídku do pracovního klusu, opět na obě strany. Pak už jsem si mohla sundat třmeny. Susan mi znovu poupravila můj sed. Vysvětlila mi, že paty musí být propnuté, špičky směřují ke koni. A rovnou jsem si měla Spirálu pobídnout.
Stiskla jsem tedy její boky, ale moc lehce. Podruhé už se rozešla. Pocítila jsem dětinskou radost z toho, že umím pobídnout koně do kroku.
Během následujících koleček mi Susan neustále připomínala "Propnout paty!" V kroku jsem si byla už docela jistá, jak pobídkami, tak sedem. Opět jsme zkoušeli jízdu s rukama v bok, nad hlavou, s rozpřaženýma rukama. Zkombinovaly jsme to s otáčením se za rukou, dokonce i se stáním ve třmenech.
To mi dělalo problémy. Za boha jsem nemohla udržet rovnováhu, aniž bych se nedržela sedla. Zato mě stání ve třmenech nutilo mít propnuté paty. Jak jsem zjistila, nemít ve stoje propnuté paty, letím koni pod kopyta.
"Zkusíme lehký klus, ano? To znamená, že budeš vysedávat, Raven," promluvila na mě Susan.
"Nevím, jak se vysedává," odpověděla jsem nešťastně.
"Tak to zkusíme v kroku nejdřív. Budu ti říkat Teď! a ty si pokaždé na chvilku stoupneš do třmenů. Za chvilku tomu přijdeš na kloub. Chce to jen si chytit rytmus," usmála se na mě povzbudivě.
A tak jsem vysedávala v kroku. Jenže krok a klus, to srovnávat nejde. Proto jsme přešli do lehkého klusu. Tedy, já jsem Spirálu pobídla ke klusu a snažila jsem se vysedávat podle Susazininých pokynů.
"Teď! Teď! Teď!"
V prvních kolečkách jsem si připadala úplně ztracená, jako největší trouba. Pak mi to začalo trochu jít a na konci jsem dokázala docela slušně vysedávat podle pokynů.
Čas o dost postoupil, byl čas akorát na to sesednout. Vysunula jsem nohy ze třmenů, přehodila pravou nohu přes koňskou záď a seskočila dolů. V kolenou mi nepříjemně zabrnělo, zjistila jsem, že mě bolí zadek a nohy mám ztuhlé. Susan se zasmála mému výrazu. Vytáhla jsem třmeny, aby nebily koně do boků a Susan nechala Spirálu krokovat deset minut střídavě na obě ruce. Během toho mi vysvětlovala, proč se koně krokují, jak se o ně staráme po práci.
Nakonec jsme opět k udidlo připnuly otěže a odvedly jsme Spirálu do stájí, kde jsem si již sama uvázala v uličce. Jako první jsem povolila a rozepnula podbřišník. Obešla jsem ji, podbřišník položila na sedlo a vrátila jsem se na levou stranu. Zleva jsem stáhla sedlo i s dečkou. Položila jsem sedlo na bednu s čištěním, rozepnula jsem nánosník a podhrdélník. Opatrně jsem Spirále stáhla uzdečku, otěže měla stále na krku. Pověsila jsem si uzdečku na loket a nasadila jsem jí pro změnu ohlávku. Pak už jsem mohla sundat otěže. Ještě rozepnu chrániče. Susan mi vysvětlila, že bych měla koně vytřít. Ale Spirála nebyla moc zpocená, proto jsem ji měla jenom překartáčovat. Nakonec musím zkontrolovat kopyta, vyškrábat nášlapy.
Po čištění mě Sue naučila, jak dát koni deku. Spirála dostala jenom odpocovací deku, já jsem ji potom zavedla do jejího boxu. Podle pokynů jsem jí nabídla vodu z kýble, trochu teplejší vlažnou. Kobyla se dychtivě napila.
V boxu jsem Spirálu naposledy pohladila. Neodolala jsem a musela jí poděkovat za úžasnou jízdu. Zatímco jsem ji hladila po nozdrách a drbala za ušima, Susan mi vysvětlovala moje chyby. A že jich bylo! Trochu jsem se za sebe styděla, ale jak řekla, jsem začátečník a mám se ještě mnoho co učit.
"Ještě ji odvedeme do výběhu, Raven," dokončila svůj výklad. Znovu jsem tedy k ohlávce přicvakla vodítko a následovaly jsme Susan. Okolo nás pobíhala Dalila. Spirála byla trochu živější, než když jsem ji vedla na hodinu a poměrně tahala za vodítko.
Když jsem ji pustila ve výběhu, poodklusala několik metrů, vyhodila si a rozcválala se kolem ohrady. Při tom předváděla div ne přemety. Neubránila jsem se smíchu, ostatně Susane taky ne.
Společně jsme došli zpět k šatnám. Stáli jsme před dveřmi, znovu jsem podávala Susan ruku.
"Děkuju za příležitost. Na tohle jen tak nezapomenu," slyšela jsem říkat samu sebe.
"Nemáš zač, Raven," usmála se Sue. "Doufám, že se ještě uvidíme."
V šatně mi konečně došlo, že necítím nohy. Stále mi připadalo, že se se mnou země houpe jako koňský hřbet. "Smrděla" jsem jako kůň, jak mi doma zajisté řeknou, ale já byla tak šťastná.
izzy: Moc pěkné Má to všechno co by to mělo mít, sice jsi se mohla u jednotlivých pobídek občas více rozepsat,ale to se dopiluje Jediné co mě trochu zarazilo bylo ''propnout paty'',jediné co si pod tím dokážu představit je propnutá špička,jako ji mají při tančení baletky... správná poloha paty by měla být pod úrovní špičky,ale tlačit ji tam silou zase nic neřeší,jen to způsobuje svalové ztuhnutí a tomu se chceme rozhodně vyvarovat. Nejlepší je tlačit trochu váhy do paty,čímž se pata sníží sama (ona ta pata dole je víceméně jen vedlejší účinek toho správného vložení váhy do paty). Pokud jedeme bez třmenů,špička by stále měla být v podobné pozici jako při jízdě se třmeny. Jen při voltiži se špička propíná. Jinak skvělé Přeju hodně štěstí
floresta: Jen upřesním - váha ve třmenu je na vnější straně chodidla, dalo by se říci (pod malíčkem). Pokud by byla váha pouze na patě, vyjede noha ze třmenu. Tím, že zatížíte nohu v místě na vnější straně chodidla, stočí se vám špička dovnitř, ke koni a pokud přitom ještě správně uvolníte nohu, pata půjde dolů.
Samozřejmě skutečně prošláplá pata přichází až s roky a roky ježdění, kdy se Achillova šlacha jezdce (na zadní straně lýtka až po patu) trvale protáhne.
frufru: Navzájem jsme si se Sue podaly ruce.
\"Frufru, moc mě těší.\" řekla jsem nejistým roztřeseným hlasem. Sue se pousmála. Asi je na mě vidět, jak moc nervní jsem. \"Sue, potěšení na mé straně.\" odvětila a pokývla hlavou směrem k šatnám. \"Šatny jsou támhle, můžeš se tam v klidu převléct a až budeš připravená vrať se zpět, počkám tu na tebe.\" Přikývla jsem a vydala se nejistým krokem směrem k šatnám. Zaklepala jsem. Nikdo se neozýval a tak jsem pomalu pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Šatny vypadaly útulně. Sundala jsem si batoh a vyndala z něj jezdecké oblečení. Rychle jsem se převlékla, vytáhla jezdecké podkolenky a vydala se zpět za Sue. Začalo pršet, tak jsem si nandala kapucu. Sue už držela v ruce ohlávku s vodítkem. \"Teď skočíme pro Spirálu do výběhu. Něco ti o ní zatím povím. Je lechtivá na břichu, takže až jí budeš dotahovat, pozor. Má ráda drbání ve žlábku za bradou a mrkev.\" pousmála se a vytahlá z kapsy mrkvičku, natáhla ji směrem ke mě a povídá \"To máš pro ní jako úplatek!\" Trochu jsem se zarazila a když Sue viděla můj výraz začala se smát. \"Neboj, neni to žádnej ďábel. Sice ráda zkouší jezdce, ale když jí usměrníš, je to milionová kobylka.\" To už jsme došli k brance od výběhu, Spirála se tam poklidně válela v bahně. Sue se opět začala strašně smát. \"Nojo, Spirála je trošku špindíra.\" povzdychla jsem si a odpověděla jsem \"Aspoň budu mít co čistit.\" Sue mi podala ohlávku s vodítkem.\"Nezapomeň zavřít branku, nechceme jí tu přece nahánět v tom dešti někde po dalekém okolí\" Když Spirála viděla, že otevírám branku, přestala se válet a vstala. Podívala se směrem ke mě když viděla jak sahám do kapsy, nastražila uši. Natáhla jsem ruku s mrkví.\"Ahoj Spirál, tak mi spolu dnes budem válčit\" Moc se nezdráhala a přišla si pro ni. Ve zlomku vteřiny už jí měla v sobě. Poplácala jsem jí po zabahněném krku. Sue mezitím přikyvovala na znamení, že zatím jsem na dobré cestě. Sundala jsem ohlávku z ramene a pomalu jí nandala Spirále. Nechala si jí nandat v klidu, nikam neutíkala. Zapla jsem vodítko a pomalu jsem se vydala směrem k brance. Sue nás pozorovala a nic neříkala. Zastavila jsem, otevřela branku prošla jí a opět zavřela. Spirála se zdála jako klidná kobylka. Zastavila jsem se před Sue \"Tak teď jí vezmeš k uvazišti a pořádně ji vyčistíš. Asi to nepujde rychle, ale vyčistit se musí, jinak by se mohla setřít pod sedlem a to určitě nechceme.\" Vydali jsme se směrem ke stájím a tak jsem využila příležitosti řekla Sue jak na tom jsem s ježděním a celkově prací kolem koní.\"Jezdím asi 4 roky, ale nepravidelně. Udržím se v kroku, klusu i cvalu, ale sama uvidíš jak na tom jsem. Jinak jsem pracovala v menší soukromé stáji, takže kolečko, vidle a hnůj mi není cizí.\"
\"To je dobře,\" řekla Sue. \"tady ti tyhle zkušenosti určitě přijdou vhod.\" To už jsme stály u stájových vrat. Pomalu jsem je otevřela, se Spirálou v pravé ruce. Prošla jsem a s pomocí od Sue jsem je zavřela. Usmála jsem se a poděkovala jí. \"Děkuji!\" \"Za málo, ale příště už sama, jasný?\" odvětila a zasmála se. Přišla mi celkem jako veselá kupa. Pořád se tak mile posumívala.
Už jsme se blížily k uvazišti a v tom mě napadlo, že vlastně neumím pořádně uvázat koně. \"Sue? Víš.. já.. No ehm, jak to říct. Neumím pořádně uvázat koně na bezpečnostní uzel\" došly jsme na uvaziště, Spirála klidně stála. \"Hale tak snad od toho tu jsme, abychom tě to tu naučili, nebo snad ne?\" Přikývla jsem a pozorovala Sue jak uzel váže. Pak ho znovu rozvázala a řekla \"Teď je řada na tobě.\" Uzel jsem nějakým způsobem zvládla a sotva jsem se stihla pořádně rozkoukat, Sue zaběhla za roh, hned byla zpět a v ruce měla kufřík s čištěním. Natáhla s ním ruku směrem ke mě a pro jistotu se zeptala: \"Koně čistit umíš, nebo ti mám něco vysvětlit, popřípadě ukázat?\" vzala jsem kufřík a řekla \"Vyčistit zvládnu, akorát bych se chtěla zeptat, jak Spirála podává nohy.\" Přece jenom, je to kůň kterého vidím poprvé, tak se radši zeptám.. Na to Sue odpověděla \"Neboj, nohy dává na povel. Staší přejet po noze, od shora dolů a řekneš jí \'nohu\' \" \"Dobře\" odpověděla jsem a otevřela kufřík s čištěním. Bylo hezky poskládané a čisté. Vzala jsem gumové hřbílko. S tím pujde bahno dolu nejlíp. Začala jsem krkem. Krouživými pohyby jsem bahno postupně sundavala dolů. Postupovala jsem směrem k zádi. U břicha jsem se trochu sekla. Sue mě na něj přece upozorňovala. Pomalu jsem na něj tedy sjela. Spirála najednou stáhla uši dozadu a začala podupávat zadní nohou. Promluvila jsem na ní: \"Spirál, když ti to nevyčistím odřeš se nám pod podbřišníkem..\" Podívala se na mě takovým nechápavým výrazem, ale narovnala uši. Opatrně jsem jí tedy břicho vyčistila. Poplácala jsem Spirálu na krku. Ustoupila jsem si jí a to samé udělal na druhé straně. Pak jsem si vzala hrubší kartáč s dlouhým chlupem, a vyčistila jí nohy. Občas si odfrkla, nebo podupla nohou, ale jinak stála jak přikovaná. Rovnou jsem tímto kartáčem vzala hřívu a ohon. Zbavila jsem je tak hrubých nečistot. Teď přišel na řadu jemnej kartáč s kratším chlupem. Pohladila jsem Spirálu po hlavě a nechala jí kartáč očuchat. Pomalu jsem jí z hlavy dostala to bahno. Pokračovala jsem, stejně jako u hřbílka, přes bříško směrem k zádi. Hřebenem rozčesala hřívu a ohon, \"přejela\" jsem jí celou hadrem, pro lesk srsti. Nakonec jsem kopyťákem vyčistila kopýtka. Kobylka stála a ochotně držela jendu nohu za druhou.
Aniž bych si všimla, že by Sue odešla, vracela se ze sedlovny. V rukou nesla sedlo, chráníče a přes rameno měla uzdečku. Kritickým pohledem sjela kobylku, podívala se na mě a pokývla. \"Umíš koně nastrojit?\" přikývla jsem \"Ale nejsem si jistá, bya bych radši, kdyby tu se mnou stál odborník. Nerada bych jí pak odřela.\" \"Dobře.\" odvětila a podala mi dečku. Dala jsem jí trošku víš a pak s ní sjela dolů, aby se uhladila srst. \"Skvěle, teď na ní hoď sedlo.\" Pževzala jsem tedy sedlo. Bylo těžší než jsem zvyklá. Hodila jsem ho s menší obtíží na Spirálu, která klidně stála. Urovnala jsem ho, ustoupila kobylku a z druhé strany jsem shodila podbřišák. Opatrně jsem ho vzala a zapla. Spirála se trošku zašklebila. Sue sedlo zkontrolovala a podala mi uzdečku. Sundala jsem kobylce ohlávku a rychle přehodila otěže na krk a nasadila jí uzdečku. Zapla jsem podhrdelník na volnější pěst, nánosník na 2 prsty a podpínku tak, aby netlačila. Přes uzdečku jsem Spirále přehodila ohlávku, aby mi nikam nefrnkla. Sue mi podala šlachovky a strouhačky. Pěkně jsem je Spirále nasadila a poprosila jsem Sue, aby je zkontrolovala. \"Ty šlachovky musí být trochu víš.\" řekla a znovu je nasadila. \"Tak jí sundej ohlávku a vem jí za mnou, pujdem do haly.\" Sundala jsem tedy ohlávku a následovala Sue. Nestačila jsem se divit, jak krásná hala byla. Úhledně pohrabaný písek, ty obrovské světla.. \"Teď ti jí zahřeju na lonži a pak se můžeš předvést.\" Zasmála se a vzala si Spirálu. Připla jí lonž a začala s ní krokovat na levou ruku. Sledovala jsem, jak se kobylka nese a poslouchá na slovo.. Pak ji zastavila, aby dotáhla podbřišník. Po 5 minutách ji Sue pobídla do klusu. Všimla jsem si že spirála má celkem prostorné chody, klus bude určitě pohodlný. Sue jí zpomalila zpět do kroku, nechala ji vydechnot a pak jí znovu naklusala. Šlapala jak švýcarské hodinky. Nacválala. Trošku si povyhodila, ale žádná rošťárna. Sue jí trochu uklidnila. Pak jí vzala tím samým způsobem na druhou stranu. Pomalu jsem si nasadila helmu. Najednou kobylu zastavila a nechala ji přijít. Sue stáhla třmeny dolů, otočila se na mě a pověděla: \"Vysedneš sama, nebo tě mám vysadit?\" \"Zkusím to sama.\" řekla jsem. Došla jsem ke spirále a z levé strany jsem se chytla za přední a zadí rozcochy, dala jsem levou nohu do třmenu a nějakým zázrakem jsem se na ní vyšplhala bez většéch obtíží.
\"Dobře,\" řekla Sue \"Začneme krokem, přehod si třmeny přes sedlo, uvidíme jak se držíš.\" Přehodila jsem je tedy. \"Tak a pobídni jí tak, že jí stiskneš holeněmi\" Stiskla jsem holeně a Spirála se rozešla. \"Trochu si podsaď zadek!\" Jak řekla, tak jsem udělala. Narovnala jsem se a snažila se plnit vše, co nejlépe jsem mohla. Musím uznat, že Spirála má vážně pohodlný krok. \"Tak jo, vidím, že sedíš celkem pěkně, přejdeme ke klusu. Pěkně se drž nohama a pobídni ji do klusu. Můžeš na ní i zamlaskat. Kdyby ses cítila nejistě, řekni mi, ihned přejdem do kroku. Můžeš se i přidržovat rukama sedla. \" Pobídla jsem ji tedy nohama a zamlaskala. Okamžitě naskočila. Trošku jsem se v tom sedle potácela a Sue si toho všimla. \"Přitiskni víc kolena a snaž se vžít do jejího rytmu.\" Poslechla jsem a po dvou kolečkáchto bylo lepší. Najednou ji Sue zpomalila do kroku. Pak uplně zastavila a přišla k nám. \"Přehoď třmeny zpět\" Přehodila jsem je tedy a koukala na Sue jak mi je upravuje. Srovnala mi i druhý třmen. Nakonec si stoupla před koně a zavelela \"Paty dolu, špičky ke koni!\" Okamžitě jsem poslechla. \"Pravou máš delší, ještě ti to přitáhnu\". Otočila Spirálu na druhou ruku, vrátila se zpět na střed a pokývla na mě, abych ji pobídla do kroku. Pobídla jsem ji a kobylka se hezky rozešla. Snažila jsem se mít prošláplé paty a špičky ke koni. \"Nepředkláněj se tolik!\" Jak jsem se soustředila na paty, uplně jsem zapoměla jak sedím. Narovnala jsem se tedy. \"Jseš připravená na klus?\" Přikývla jsem \"Tak dobře, zase ji pobídneš a tentokrát to bude lehký klus, toznamená, že budeš vysedávat ano?\" \"Dobře.\" Pořádně jsem se držela koleny a pobídla kobylku do klusu. Ani jsem nemusela mlaskat a naskočila. Vysedávala jsem jak nejlépe mi to šlo. \"Dobře, dobře, nezapoímej vysedat v rytmu abys jí nerušila.\" Poslechla jsem a snažila jsem se co nejlépe dostat do jejího rytmu. Po chvilce Sue promluvila: \"Taak, Spirál kroook.\" Promluvila Sue na kobylku, která okamžitě přešla do kroku. \"Tak jo Fru, teď jí vykrokujeme a pujdem zpět do stáje.\" 5 minut jsme krokovaly a jednou jsme změnily směr, aby se Spirále nemotala hlava. Nakonec jsem slezla, Sue odepla lonž, kterou si vzala k sobě, složily jsme třmeny a šli jsme se Spirálou zpět k uvazišti. \"Tak jí tedy odstroj, já ti pomůžu.\" Sundala jsem Spirále uzdečku, podala jsem jí Sue a rychle jsem jí nandala ohlávku. Pak jsem rozepla podbřišník a sundala sedlo. Sedlo jsem podala Sue, která stála vedle. Pak jsem přes sedlo hodila dečku. Sundala jsem šlachovky a strouhačky. Společně jsme věci odnesly do seldovny a vrátily jsme se zpět k Spirále. Sue se na ní podívala a řekla \"Stačí když ji přejedeš kartáčem, a vyčistíš kopyta.\" Přejela jsem jí tedy kartíčem od krku k zádi z obou stran. Vzala jsem kopyťák a vrhla jsem se na kopyta. Spirála mi je opět ochotně podávala a držela. Měla jsem z ní radost. Sue mi podala další mrkvičku \"Na, dej jí mrkev, dneska si jí zaslouží.\" Vzala jsem si jí od ní a dala jsem jí Spirále. S chutí jí snědla a myslím že kdyby byla další, určitě by jí nepohrdla. Sue mi mezitím vysvětlovala chyby a říkala mi na co si mám dávat pozor. Pak jsme kobylku ještě odvedli do výběhu. Otevřela jsem si branku a zase jí zavřela. Sundala jsem Spirále ohlávku a jen co jsem to udělal, odklusala si kamsi od nás a začala se předvádět před ostatními koňmi.
Nakonec jsem Sue poděkovala a rozloučila jsem se s ní. Vyprovodila mě až k bráně, kde už na mě čekala máma v autě. Nasedla jsem do auta a ještě zamávala.
Pokud někde budou chyby nebo překlepy, tak se předem omlouvám. 
kitty: Ahojky Frufru V první řadě palec hore za originální přezdívku Palců hore bude ale určitě víc, protože jsi to vzala hezky poctivě. Líbilo se mi to, nikde žádné významné chyby, postřehy, rady, o Spirále sis taky leccos přečetla.. Takže základ je naprosto super! Ovšem i věci, co by se daly vytknout se najdou. Neber to jako buzeraci, nýbrž jako zhodnocení a opravení, přece jenom to je jedna z hlavních forem jak se na Florestě učíme.
V první řadě se mi nezamlouvá poměr textu péče a jízdy - Je sice pravda, že v přijímačkách konkrétně nás zajímá jak samotná jízda, tak i ten text kolem, ale později nás víc než popisování hřebelcování koně budou zajímat pomůcky jemu udílené. Přijímačky jsou tady těžší v tom, že s koněm přímo nepracuješ, jenom sedíš, necháváš si opravovat sed a vnímáš pohyb. ("jenom" ) Nicméně i tady je způsob jak se rozepsat. Z tohohle pohledu je snažší volit postavu naprostého začátečníka a popisovat pocity, kdy prvně usedneš do sedla, kdy se kůň pod tebou rozejde, když ztratíš oporu ve třmenech a jsi ztuhlá, neznáš to.. Nicméně je možné zvolit si i postavu, která jakýs, takýs zkušenosti má - Důležité je, aby každý trénink nepsala že to všechno umí a zvládá Stejnou postavu sis vybrala i ty a i ty tady máš možnosti jak se víc rozepsat. Pokud nebudeš popisovat pocity (spíše tu "dějovou", emocionální stránku věci) můžeš přidat postřehy ke Spirálinému pohybu, například. Ze země sis všimla, že má Spirála prostorné chody, a tady tě rovnou opravím, koně s prostornými chody mívají naopak vznosnější klus a tím pádem mje o něco těžší ho vysedět, jezdce to zvedá ze sedla. Takže rozepsat šlo například toto Dál tě upozorním, že ačkoliv je oblíbená fráze "chytit se koleny", tak na koni se pouze koleny neudržíš.. Klíčem k úspěchu je taková uvolněnost těla (tím myslím relaxace, a ne naprostá volnost, kdy se zhroutíš jako pytel brambor ) která ti dovolí jít s pohybem koně, nechat se jím řídit a pak samozřejmě ronováha, která ti dovolí nepsadnout. Pokud se budeš snažit chytit koleny, vznikne v tvém těle napětí, které se zákonitě přináší i do jiných míst těla - zejména pak do zad, která mají být právě uvolněná, abys i při vznosném klusu dokázala pohltit pohyby koně svým trupem.. Chápeš?
A ještě na závěr - lonžování a změna směru.. i když, nejen při lonžování, ale u něj je třeba na to brát ohled zejména.. Pohyb na lonži je pro koně poměrně fyzicky náročný, i když třeba bez vyvázání. Už jen to, že se pohybuje celou dobu na kruhu znamená, že musí došlapovat vnitřní zadní nohou víc pod tělo - aby držel rovnováhu, když se pohybuje víc na křivce - a tím pádem na ní nese větší podíl své váhy. Takže když koně neháš pohybovat se na lonži jedním směrem delší dobu.. Je to asi jako kdybys běhala pořád dokola na malinkatém kolečku.. taky tě za chvilku začne ta noha bolet Proto na lonži měníme často směry. Někdy se říká že max. po pěti, někde dokonce po třech kolech. Opracování proto neprobíhá nejrpve na jednu, a pak na druhou ruku, ale nejprve v kroku na obě ruce, pak klus na obě ruce, pak například to prostřídání kroku a klusu na obě ruce, pak na obě ruce ocváláme.. jestli mě chápeš S tím souvisí i to, že se koni hlava při delším pohybu na lonži nezamotá - jednak zkrátka vnímají svět jinak než my (vidělas někdy westernové koně dělat spiny? Člověku by se motala hlava tak, že by asi ani neudržel rovnováhu ) a jednak je to pořád ještě kruh dvacet metrů - a z ježdění po takovém kruhu se hlava nezamotá ani tobě, ne?
Pokud máš jakýkoliv dotaz nebo něco nechápeš, můžeš kontaktovat přímo mě - můj email máš dole v menu. Bývám na něm často Jinak se těším, až rozšíříš naše řady. Máš potenciál!
mercedes: Je akorát půl 4 odpoledne akorát se jdu podívat na facebook abych se podívala co je nového v São Paulo Brazílii… Je to pomalu dva měsíce zpátky co jsme s tátou museli opustit Brazílii, která je naším domovem… Akorát, když jsme se připojila na facebook tak mi zapípal mobil, který mi oznámil, že bych si měla otevřít e-mail s povzdechem jsem hodila Facebook na lištu a šla jsem si otevřít e-mail. postupně jsem prohlížela emailové zprávy, až jsem narazila na e-mail od mého přítele Pedra A., ve kterém stálo, že tam všem hrozně chybím hlavně jemu, pak psal tak o novinkách, které se přihodili v jejich rodinné stáji a o mém oblíbeném Lusitánském hřebci jménem Samba, který patří jemu E-mail zakončil tím že má na pozítří letenku a přiletí i s dvojčetem Manuelem za mnou a za tátou. No a nakonec jsem otevřela e-mail který byl z Floresty ve kterém stálo:
Olá! Mercedes,
už se nemůžu dočkat až tě přivítám v naší jezdecké akademii. Dovoluji si tě tím to pozvat na přijímací zkoušky, které se budou konat zítra v 9:30.
S Pozdravem: Susan.
Po přečtení svého e-mailu jsem se převlékla a zašla jsem za tátou do naší malé stáje, která patří dědovi z maminky strany. „Ahoj Tatí, mám pro tebe dvě zprávy, 1. zpráva: víš jak jsem ti říkala o té jezdecké akademii kam jsme posílali přihlášku před týdnem, tak si mě na zítra pozvali na přijímací zkoušky“. „To je super Mercy a ta druhá?“ odpověděl zvědavě. 2. Zpráva je, že ke koci týdne přiletí Pedro s Manuelem“ odpověděla jsem radostně. „ To rád slyším, že přiletí oba kluci od Tavaresů, Jo a zítra tě do té akademie zavezu v kolik tam máš být?“. „Mám tam být v 9:30“ odpověděla jsem s radostným tonem v hlase a zašla jsem se podívat na Dědečkova starého hřebce Dancera.
Druhý den ráno koukám na hodinky na nočním stolku abych se koukla kolik je hodin. Zjišťuji, že je 6 hodin tak vstávám a jdu si dát ranní sprchu a po sprše se obléknu do čistého oblečení vysuším si vlasy, a jdu na snídani, kde už taťka připravil na stůl snídani jeho vynikající topinky ve vajíčku. „Ahoj tatí tak v kolik vrazíme?“. „No řekl bych, že v 8:30 by jsme mohli vyrazit, doufám, že máš připravená v tašce jezdecké kalhoty, tričko, rukavice, pérka chapsy a přilbu“. „Mmm… ne hned po snídani si to připravím a pak se zajdu podívat ještě za Starouškem (Dancerem) “. „Fajn ale moc starouška nerozmazluj, víš že tu teď moc nebudeš trávit tolik volného času, když, tě uděláš přijímačky “. „Ano jsem si toho vědoma“ po rozhovoru jsem se pustila do snídaně a po chválila jsem tátovi jako vždy vynikající snídani. Po snídani jsem si šla připravit všechny potřebné věci do tašky a pak jsem na zbylou čtvrt hodinu šla za Dancerem se s ním pomazlit. „No nic Staříku, musím jít večer se za tebou zastavím a pudem se projít“ pohladila jsem Dancera ještě na rozloučenou a vlezla jsem z boxu, došla jsem do klubovny, kde jsem si vzala tašku s věcmi a šla jsem k autu kde už čekal táta. „Tak jedem“ oznámila jsem nervózně. „Snad nejsi nervózní ty taková dobrá jezdkyně“ pronesl táta s pobaveným smíchem. „Je to divný ale jsem, od té doby co jsme sem přiletěli kvůli máminu pohřbu, tak jsem neseděla na koni“ odpověděla jsem a zbytek cesty jsme se bavili o plánech jaký budou až přijedou kluci. Když jsme dojeli k areálu Jezdecké Akademie tak, už nás tam vyhlížela sympatická žena ve středním věku a vedle ní stál malý roztomilí střapatý oříšek. Sotva jsme vystoupili s tátou tak přistoupila k nám ta žena a představila nám sebe a malou roztomilou fenku. „Dobré poledne, Já jsem Susan zkráceně Sue a tohle je naše malá Dalila“ a ukázala s úsměvem na fenku, která si mě už očuchávala. „Dobré dopoledne, ráda vás poznávám já jsem Mercedes zkráceně Mercy a tohle je můj otec Jorge“ představila jsem s úsměvem sebe i tátu, který mi předával akorát tašku s věcmi. „Rád vás poznávám Susan“ Podal Susan ruku s úsměvem. „no nic dámy já už pojedu musím se postarat ještě dědečkovi o koně“ rozloučil se a nasedl do auta. Než odjel tak mu Sue řekla aby mě vyzvedl v 15:00.
„Tak pojď Mercedes nejdříve zajdeme do stáje kde se v šatně převlíkneš a pak si vezmeme vodítko a pak pudem do výběhu pro Spirálu, kterou pod mým dohledem vyhřebelcuješ, nasedláš, nauzdíš a pak půjdeme do haly, kde jí já vylonžuju než si na ní sedneš“ Zatím co my vyprávěla co mě všechno čeká tak jsem Susan následovala do stáje. Když jsme vešli do stáje tak hned po levém boku bila šatna dívčí, kde jsem se převlékla, narazila jsem tam na pár studentek které mě přivítali a popřáli mi hodně štěstí, Když jsem se převlíkla tak jsem si vzala jezdeckou bundu na sebe a do ruky přilbu, věci ve kterých jsem přijela jsem naskládala do tašky a tu jsem dala do volné nenadepsané skříňky a šla jsem za Sue, se kterou jsme pak šli přes půlku stáje až k boxu Spirály, kde jsme si vzali vodítko a vrazili jsme do výběhu pro Spirálu, když jsme došli k výběhu tak nás tam už vyhlížela nádherná hnědka s hvězdičkou na čele…. Pomalu jsem vlezla do ohrady, když jsem se k ní pokusila přiblížit tak vždy popoběhla, chvilku na to jsem si vzpomněla, že v kapse u bundy mám schovaný mrkvové koňské bonbóny na, které chytám vždy Dancera, když pro něj jdu do výběhu, tak jsem vtáhla jedem mrkvový pamlsek a pomalu jsem ke Spirále natáhla ruku a chvilku jsem čekala až si mě očichá. Po chvilce očichávání přišla blíž a pak se nechala s klidem chytit „Tak to teda koukám, nikdy bych nečekala, že se najde člověk, kterému nebudete dlouho trvat ab jí chytil. Jak se ti to povedlo?“ prohlásila Susan při otevírání branky od výběhu. „Mrkvový pamlsek, který používám u dědy ve stáji a u přítele v Brazílii ve stáji, tak bych nečekala, že jí chytím tak brzo“ odpověděla jsem s užaslým výrazem. Když jsme přišli do stáje tak Sue vzala Spirály čištění, Když jsme procházeli kolem jejího boxu k úvazišti, kde jsem jí přivázala a pustila jsem se do čištění. Nejdříve jsem se pustila do srsti, která byla docela zablácená, když jsem skončila se srstí tak její krásná barva vynikla ještě víc, potom jsem jí hadříkem očistila hlavu a pak jsem jí vyčesala pořádně hřívu a ocas, no a nakonec jsem jí udělala kopyta. Když byla celá čistá tak jsem jí ještě vzala jemným kartáčem a hadříkem a pustila jsem se do uzdění při kterým mi trošku Sue pomohla, prostě nervozita dělá své , když jsme měli nasazenou uzdečku tak jsem nasadila Spirále opatrně na záda sedlo z druhé strany mi Sue podala podbřišník pod břichem, než jsem zapnula sedlo tak jsem přidělala část náprsáku, která se připevňuje na podbřišník, zapnula jsem podbřišník a pak jsem připnula k sedlu na mé straně náprsák, upravila jsem si velikost třmenů a zase jsem je dala tak jak byli. Když Sue zkontrolovala sedlo a uzdečku tak jsme vyrazili k hale, která byla prázdná. Přišli jsme před halu a Sue zavolala „Dveře!“ chvilku jsme počkali jestli se někdo ozve ale pak jsme vstoupily do haly, která byla prázdná. Předala jsem Sue Spirálu, které jsme nejdřív odepnuli otěže a pak jí Sue připnula na lonž, já jsem šla kousek stranou abych mohla sledovat jak se Spirála pohybuje na lonži. Nejdřív začala Sue v kroku což mi přišlo že se jí do kroku moc nechce, tak jí Sue popohnala bičíkem aby byl její krok svižnější. Po pár kolečkách v kroku Sue popohnala Spirálu do klusu. Spirála se pohybovala lehce a klidně, po dvou kolečkách jí Sue dala povel ke cvalu, Spirála v okamžiku na cválala chvilku letěla jak blázen ale po chvilce se uklidnila a cválala v tempu vnitřní ucho měla stočené k Sue a krk mírně lehce sbalený. Pohybovala se s klidem Spirála. Po chvíli Sue zpomalila Spirálu do kroku a pak jí zastavila a zavolala si mě „Mercedes tak pojď“. Když jsem přišla k Sue a ke Spirále tak jsem jí se Sue připnuli zpět k udidlu, nasadila jsem ji jezdeckou helmu, přistoupila jsem z levé strany ke Spirále, strčila jsem levou nohu do třmenu, a vyhoupla jsem se a lehce jsem dosedla do sedla. „fajn dobře a teď vyndej nohy ze třmenů a třmeny přehoď křížem před sebe“, sotva to Susan dořekla a už jsem přehazovala třmeny před sebe křížem a pobídla jsem lehce Spirálu do kroku… „tak super mladá slečno ale radši příště čekej na pokyny, které ti řeknu“ řekla Sue s pobaveným výrazem. „Ano Sue“ odpověděla jsem a pokynula hlavou že rozumím. „ Teď se podíváme na držení těla“ řekla Sue. „Hlava a tělo pěkné vzpřímené, lokty u těla, špičky ke koni, Fajn to by jsme měli tak fajn ale zkus trošku ty paty prošlápnout“. Pousmála jsem se a trošku jsem prošlápla patu i bez třmenů „Fajn tak jo a teď ruce za hlavu a dvě kolečka s rukama za hlavou“. Když jsem si dala ruce za hlavu tak mi došlo v momentě, že se skoro koleny nedržím, tak jsem to napravila a přitiskla jsem víc kolena k sedlu a pak jsem jen poslouchala co Sue říkala za cviky jako je letadlo, ruce v bok, šáhnout koni na uši, dotknout se oběma rukama špičky nohy, mlýn a já je plnila. „ tak jo tak aby to bylo trošku těžší tak zkusíme něco jiného, pobídni spirálu do klusu“ řekla Sue. Lehce jsem pobídla Spirálu do klusu a ruce v bok“ pobídla jsem Spirálu do klusu a dala jsem si ruce v bok. po dvou kolečkách mi Sue řekla „ teď udělej dámský sed“v duchu jsem si říkala jak ten cvik nesnáším ale udělal jsem ho a kupodivu jsem se i udržela dvě kolečka. „To by jsme měli tak a teď si sundej třmeny a dej nohy do třmenů… Tak jak Sue řekla tak jsem taky udělala „vezmi si spirálu víc na otěž ale nepolevuj v klusu“. Zlehka jsem si Spirálu vzala víc na otěž a pobízela jsem jí v klusu abychom neztratili tempo v klusu tempo.. „Dobře dobře Mercedes, teď si dáme lehký sed tři kolečka“ v lehkém sedu jsem obklusala první kolečko v pohodě, ale ke konci druhého kolečka jsem selhala ale nevzdávala jsem se a zkusila jsem to znovu a tentokrát jsem vydržela tři kolečka, když jsem měla v půlce třetího to vzdát ale nakonec jsem to vydržela. „fajn to se chválí i na druhý pokus“ prohlásila zvesela Sue . „Tak a teď lehký klus což znamená, že budeš vysedávat v klusu a budeš vysedat na vnější nohu vždy, když řeknu teď“- vysvětlila Sue. Kývla jsem na souhlas a zpomalila jsem nepatrně Spirálu do pomalejšímu klusu a při každém teď jsem vysedla ale nešlo to hned tak mi chvilku trvalo, než jsem se sladila se Spirálou. „ Fajn no teda sice před pár minutkami to vypadalo. že lehký klus ti dělá problém ale je vidět, že ne zas takový a to se vypiluje ještě tak teď přejdi do kroku a povol Spirále otěže a teď si ještě v kroku zkus stehenní sed co nejvíc vydržíš a pak jí zastavíš a sesedneš“. Sotva to Sue dopověděla a už jsem Spirálu zpomalila do kroku a stoupla jsem si v podstatě do třmenů ale stále jsem se držela koleny paty prošláplé jsem měla i špičky ke koně a takhle jsem obešla 4 kolečka… „Super Mercedes tak a teď zastav Spirálu sesedni a dej třmeny nahoru“. Zastavila jsem Spirálu, vyndala jsem nohy ze třmenů, přehodila jsem pravou nohu přes sedlo a seskočila jsem na zem.. „No tak to bylo skoro na jedničku Mercedes“ ještě chvilku jí tu povoď a pak jí odvedeme do stáje, kde jí odstrojíme a vypucujeme a zavedeme jí do výběhu“ řekla Sue. „Dobře Sue, udělám s ní tři kolečka kolem haly“ - Odpověděla jsem automaticky Sue, když jsem vytahovala třmeny. „Myslím, že to by mohlo stačit“ – prohlásila Sue s úsměvem, když jsem začala vodit Spirálu po obvodu haly. Celou dobu jsem si se Spirálou povídala. Když jme došli po třech kolečkách k Sue a ke dveřím, které už Sue otevřela a my jsme opustily halu. Šli jsme do stáje kde jsem Spirálu odsedlala – odepnula odsedla z obou stran podbřišník rozela jsem podbřišník a s podbřišku jsem stáhla poslední část poprsáku a pomalu jsem podbřišník pustila aby jsem klisnu nezranila a potom jsem stáhla sedlo ze hřbetu koně a položila jsem ho na dveře od boxu, potom jsem Spirále postupně porozepínala řemínky na uzdečce a přetáhla jsem jí uzdečku a sundala jsem jí uzdečku a nasadila jsem jí ohlávku. Pustila jsem se do čištění- nejdříve jsem jí hřbílkem a kartáčem pořádně vyhřebelcovala krk, břicho a záda, potom jsem jí jemným kartáčem odstranila prach, vzala jsem si hřeben a vyčesala jsem jí pořádně hřívu a ocas a potom jsem jí houbičkou vyčistila hlavu a nozdry no a jako poslední byli kopyta, které jsem jí vyčistila háčkem na kopyta a namazala. Když jsem měla vyčistíno tak jsme dali Spirálu do boxu, umyla jsem udidlo a pak jsem odnesla sedlo s uzdečkou do sedlovny, kde jsem pověsila uzdečku na své místo a sedlo jsem také vrátila na své místo. Když jsem se vrátila ze sedlovny tak jsem si vzala Spirály vodítko a šla jsem k boxu, otevřela jsem box připnula jsem si Spirálu na vodítko vyvedla, vyvedla jsem jí z boxu. Než jsme se Sue vyrazili k výběhu kde Spirálu pustíme tak si Sue ještě zkontrolovala jak je spirála vyhřebelcovaná, ještě jsme spirále dali výběhovou deku a vyrazili jsme směr výběh. Když jsme došli k výběhu tak Sue otevřela ohradu já jsem Spirálu zavedla do výběhu a odepnula jsem jí z vodítka. Chvilku jsem Spirálu sledovala jak divoší a pak jsme šli ke stájím. Když jsme došli do stáje vrátila jsem vodítko na své místo a šla jsem do šatny, kde jsem se převlíkla, sbalila jsem si zpátky jezdecké věci do tašky a vzala jsem si na sebe věci ve, kterých jsem přijela. Když jsem se obula tak jsem vytáhla mobil z kapsy a podívala jsem se kolik je tak bylo 14:30. Vyšla jsem z klubovny a ještě jsem se chvilku rozhlížela po areálu, než jsem se rozloučila se Sue a vyrazila jsem k východu. „Tak tedy myslím že jsi prošla ještě to dáme vědět a budeme se na tebe těšit a měj se hezky a už bys měla jít aby na tebe taťka nečekal dlouho“ řekla s úsměvem Sue. „Děkuji ,že jste si na mě udělala čas a budu se těšit na odpověď… Máte pravdu je čas jít mějte se hezky a nashledanou“ odpověděla jsem s úsměvem Sue a vyrazila jsem k vratům, kde už na mě čekal táta .
kitty: Zdravím mercedes Jsem tu, abych ti vyhodnotila přijímačky.. jinak řečeno, řeknu co je dobře, co ne, co pozměnit, co se od tebe očekává
A šlo by to velmi rychle, protože jsi dělala podobné chyby jako frufru o komentář výš.. Co bude hlavně potřeba zlepšit, je poměr textu péče a jízdy.. Jízda byla zbytečně stručná, ačkoliv se to tak zdát nemusí. Většinou nás zajímá totiž hlavně ta jízda. Stejně, jako jsem psala Frufru chápu, že je těžší rozepsat jízdu během které se takřka jen vezeš, a pracuješ jen se sebou a ne s koněm. Nicméně i to je důležité a právě by se vám o tom psalo líp, kdybys zvolila postavu naprostého začátečníka - kterou na Florestě preferujeme Stejně jako u Frufru pak upozorním, že cíleně a nějak pevněji se držet koleny, navíc v kroku, kdy držení koleny nepotřebuješ, ti nijak nepomáhá, naopak spíše škodí. Pročti si prosím, komentář k jejím přijímačkám
Stejně tak upozorním na to, že jsi během opracování Spirály nedala ani zmínku o změně směru. Možná jsi jen zapomněla, vypadla ti, přišlo ti podstatné hlavně určit hrubý obrys - je to možné, ale nechci nic nechat náhodě tak tě upozorním - koneckonců podobně jako u Frufru - na to, že na lonži musíme myslet na změny směru. Delší pohyb na jednu ruku koni nesvědčí ani fyzicky, a ani psychicky.. opět tě odkážu na komentář u Frufru, doufám, že to nevadí A poslední drobnost - poprsák nepoužíváme
Což jsou tak tři chybičky na přijímačkách.. což je slušné skóre, koneckonců na Florestě se máš leccos naučit a já věřím že když vytrváš, půjde ti to skvěle Nějaké povědomí máš a já proto doufám, že tě co nejdřív uvítáme v našich řadách - a že s námi vydržíš.
terry: So Susan sme teda šli po koňa do výbehu. V ohrade bolo asi päť koní. Susan ukázala na hnedáka ktorý žral trávu pri strome. \"Túto kobylu zoberieme.\" Povedala a vyťahovala z vrecka nejaké dobroty, potom mi ich podala splu s vodítkom. \"Pomaly sa k nej priblížiš a nálakaj ju týmto k sebe, potom pripni vodítko a priveď ju sem. Oh, a ešte- volá sa Spirála.\" Povedala a jemne sa usmiala. Šla som teda k tej kobyle. Tá zdvihla hlavu a ticho zaerdžala. Bola som trochu nervózna. Síce vyzerala priateľsko, som pre ňu nový človek, nikdy neviem čo sa môže stať. Urobila som ešte pár krokov a ukázala jej dobrotu. Kobyla okamžite prišla ku mne a jedla mi z ruky. Pripla som jej vodítko a jemne pohladila medzi ušami. \"Ták dobré dievča, dobrá Spirála.\" Povedala som jej a brala som ju k Susan. Tá ma pochválila a povedala že teraz ju pôjdeme nastrojiť. Prišli sme spolu so Susan a Spirálou k stajniam. Susan mi ukázala sedlovňu a popísala výbavu ktorú mám doniesť. Bola veľmi jednoduchá, zladená do svetlo hnedej farby. Priniesla som postupne všetko. Keď som chcela ísť Spirálu nauzdiť Susan ma zastavila. \"Hej, počkaj trochu. Najprv ju vyčistíme až potom nastrojíme.\" Povedala mi a zasmiala sa. Zbehla som teda do sedlovne po po kefu na srsť a hrebeň na hrivu a chvost. Čistiť som začala na krku a pomalými krúživými pohybmi som sa posúvala až k zadku. Susan zatiaľ rozčesala hrivu a chvost. Nakoniec som ešte prešla nohy. Mohla som teda začať. Najprv som nasadila uzdečku. Potom som na chrbát koňa položila dečku a na ňu sedlo. Potom som ešte šla sedlo dotiahnúť. Spirála sa ale nervózne odsunula. \"Oh, počkaj dotiahnem ju ja. Je totižto veľmi citlivá na svoje brucho, cudzieho človeka nenechá chytať sa ho.\" Povedala Susan a dotiahla sedlo. Ja som potom nasadila chrániče, Susan zobrala lonž a šli sme do haly. Tam si Susan pripla Spirálu na lonž. \"Prv než budeš jazdiť ju trochu zahrejem vo všetkých chodoch.\" Povedala a začala robiť kolečka v kroku. Pozerala som sa zatiaľ na okolie akadémie. Dievčata ktoré boli pred chvíľou pri fontáne už odišli aj s koňmi. Kone v ohrade sa stále pásli. Susan medzitým už dorobila krokové kolečka a opäť doťahovala Spirálu. Potom s ňou začala klusať. Pozerala som sa na ňu. Keď dorobila klusové kolečka znova dotiahla Spirálu. Potom začala robiť cvalové kolečka. Potom som už konečne mohla ísť jazdiť. \"Nechám ťa radšej na lonži, dobre?\" Povedala Susan. Prikývla som. Vysadla som na Spirálu a chytila oťaže. Jemne som Spirálu prikopla. Najprv sme iba krokovali. Pevne som držala oťaže. \"Trochu sa uvolni, sedíš veľmi kŕčovito.\" Povedala mi Susan. Na koni som už dlho nesedela a tak to nebolo veľmi jednoduché ale po pár kolečkách som sa v sedle cítila ako doma. \"Dobre, teraz zmeň smer.\" Povedala mi Susan. Pritlačila som teda spirálu na jednom boku a uvoľnila oťaž na jednej strane. So Spirálou sa mi podarilo urobiť pekné S-íčko. Keď sme so Spirálou prechádzali stredom, Susan nás zastavila a prepla lonž na druhú stranu. \"Dobre, teraz ju naklusaj.\" Povedala mi Susan. Stačilo mi keď som raz silnejšie prikopla Spirálu a už klusala. Jemne som pritiahla otaže aby spomalila. Začala som vysadať no začali mi lietať strmene. Susan potiahla lonž aby Spirála spomalila a potom mi povedala- \"Dobre, to nevadí dáme si ešte dva kolečka v kroku a potom to znova skúsime.\" Prikývla som a snažila sa v sedle naprosto uvolniť. Po dvoch kolečkách sme to znovu skúsili. Dvakrát som jemne prikopla Spirálu aby naklusala. Začala som vysadať. Bolo to už omnoho lepšie. \"Ide ti to dobre!\" Pochválila ma Susan. Po asi piatich kolečkách Susan povedala- \"Hó-hó. To by stačilo, teraz ju desať minút vykrokuj.\" A pomaly zatáčala lonž do kolečka. Keď prišla až ku mne a Spirále, odopla lonž. \"Idem zatiaľ odniesť lonžku, ty zatiaľ krokuj.\" Povedala Susan a odišla. Pritlačila som Spirálu na boku a uvoľnila lonž aby som znovu zmenila smer. Tentokrát sa mi ž nevydarilo dokonalé S-íčko ale čo už. Pohladila som Spirálu na krku a uvolnila oťaže. Urobili sme pár kolečiek až aj sa Susan vrátila. \"Takčo zvládla si to?\" Spýtala sa ma. \"Ehm...áno, bolo to v pohode.\" Povedala som. \"Poď dostredu a zlez z nej pôjdeme ju odstrojiť a vyčistiť. Už sa pomaly stmieva, aby sme to stihli.\" Povedala mi. Šla som teda so Spirálou do stredu a zošla z nej dole. Susan chytila oťaže a spolu so mnou odviedla Spirálu späť k stajniam. Tam sme ju začali odstrojovať. Ja som začala dávať dole sedlo a Susan chrániče a uzdečku. Potom som všetko odniesla späť do sedlovne. Donisla som kefu a háčik na kopyta. Susan sa ponúkla že kopyta vyčistí, ja som teda začala čistiť srsť Spirály. Susan potom pripla na ohlávku vodítko. Keď som odniesla čistiace prostridky späť do sedlovne povedala mi mi aby som ju odviedla späť do výbehu. Zobrala som ju späť do ohrady. Vo vrecku som mala ešte zopár dobrôt od Susan a tak som jej ich dala. \"Tak ahoj Spirála, možno sa ešte uvidíme.\" Povedala som jej a potľapkala po krku. Odpojila som vodítko a vrátila sa k Susan. \"Dnes ti to šlo vážne dobre, len si dávaj pozor na tie strmene.\" Povedala mi Susan. \"Ehm....ďakujem, na koni už som dlho nesedela tak asi to bolo zato.\" Povedala som a usmiala som sa. \"Rada som ťa spoznala, Terry.\" \"I ja vás, Susan.\" A podali sme si ruky. Potom som sa šla späť do šatne prezliecť a šla som opäť pred brány Floresty kde ma už čakal ocko v čiernom aute. Nemôžem sa dočkať keď mu všetko vyrozprávam...
kitty: Vyhodncení přijímaček
Tady to bude už trošku složitější.. Pominu délku celkového textu i poměr zbylý text k jízdě, ačkoliv jsem to předešlým vytýkala, a přesunu se k nejpodstatnější části - způsobu jízdy. Věc, která je bohužel velmi rozšířená, ale ve všech ohledech nesprávná, je "přikopávání" .. Koně pobízíme tak, že holeň máme přiloženou u jeho boku, špička je u koně a nahoře, takže víme že do něj nerýpeme patou, a působíme na něj tím pádem ze strany nohy, a tudíž i velkou plochou. Tou při pobídce vpřed vyvineme lehký tlak - někde se pak učí, že s ním vytrváme, dokud kůň nezrychlí, někde zase, že jen vyvineme tlak - pobídneme - a zase uvolníme. Pokud kůň nezareaguje, opakujeme pobídku, můžeme za holení přidat klepnutí tušírkou, abychom koně zpozornili. Kopání, přikopávání, jakkoliv "jemné" do sedla nepatří. Pokud kůň pomůcce rozumí a má chuť pracovat, bude stačit vyvinout tlak na jeho boku. Bohužel mnoho českých - i slovenských, předpokládám, jelikož poměry se zase tolik nališí - provozních koní je na holeň naprosto otupená, a jezdci se tak naučí koně okopávat. Chyba, to si prosím zapamatuj a zapiš Neber to jako buzeraci, jen uvádím věci na pravou míru - také jsem tak byla učena a věř mi, jsem šťastná že jsem se tohohle přístupu vzdala.
Stejně tak na zpomalení nepoužíváme otěže.. tedy používáme, ale ne primárně. První věc kterou uděláme, chceme - li zpomalit koně, je ztuhnout, strnout, nejít s jeho pohybem. Pomůcky sedem kůň i přes sedlo cítí velmi jasně a pokud mu jezdec na zádech bude vadit v pohybu, dobře naučený kůň to pochopí jako pomůcku ke zpomalení. Samozřejmě pokud se na koni učí spíše začánající jezdci, kteří mu na hřbetě zkrátka vadí, protože ještě neumí, tak na to kůň nebude reagovat tak dobře. Pokud máš ale přiježděného koně, stačí nelítat mu na hřbetě jako pytel brambor a můžeš například tempo klusu korigovat do zkrácení a prodloužení bez použití otěží či holeně. Pouze přes sed.
Samozřejmě se otěže při přechodech používají, nicméně nikdy formou zatahání - použití otěží je spíše otázka přerušení kontaktu - správně fungující ruka jde s pohybem koně tak, že ho zcela následuje, otěž je sice napjatá, ale nepůsobí zpátky, zároveň se nepovoluje. Je to velmi jemné spojení a stačí, aby ruka ztuhla, přestala se pohybovat s hubou koně, a dobře přiježděný kůň to bude brát jako zadržující pomůcku. Pokud už působíme zpátky, jde nanejvýše o pohyb zápěstí - správně by ale pomůcky otěžemi měly být pouze hrou prstů.
A v neposlední řadě se při zpomalování používá holeň - ačkoliv to může znít nelogicky - je totiž potřeba, aby kůň při přechodu nespadnul na předek, nejprve se více podsadil, než přejde do nižšího chodu. Pokud nevíš, co je to podsazení nebo nevíš proč má kůň chodit podsazený, tak je to způsob jak koně jezdit, aniž bychom mu nějak fyziologicky škodili. Rozebrat to víc by bylo na dlouho, ale pokud tě na Florestě uvítáme mezi studentky a tebe to bude zajímat, ráda ti to vysvětlím
Další je ohýbání. Pochopila jsem, že jsi ohýbala hlavně pomocí vnější holeně a vnitřní otěže, že? To je ovšem westernový způsob - který přejalo i několik anglických jízdáren. V klasické anglii, a tedy i na Florestě, se ovšem ohýbá kůň naopak zejména vnitřní holení a vnější otěží. Vnitřní holeň vyvine tlak, od kterého se kůň ohne - po linii kruhu. Vnější otěž po této linii koně vede, vnější holeň je pak za podbřišníkem a hlídá záď, aby šla po stejné linii jako předek, vnitřní otěž je lehce na straně a ohýbá koni hlavu dovnitř. Také se při ohýbání používá sed, a to tak, že posuneš vnitřní rameno lehce dozadu - jakoby natošíš ramena dovnitř oblouku. tím lehce natočíš i pánev a naklopíš jí tak, že áš koni vědět, jakým směrem se má dát.
Pak už mám jen dvě drobnosti - a sice, že před jízdou je třeba ještě vyčistit kopyta, a spíše dějovou záležitost, že jako neznámou holku by tě Sue nenechala na hale samotnou
Je toho sice víc, přesto ale doufám, že v blízké době rozšíříš naše řady - jsme tu od toho, abychom vás něco naučili, tak se toho snad nezalekneš
jennifer: Kolem půl osmé večer jsem se dostala domu a sedla si chvilku k notebooku. Zašla jsem rovnou na email. ,,Co to?" Spadla mi skoro moje čelis. Stálo tam "Zveme Tě na přijímací zkoušky do Jezdecké akademie Floresta." Přečetla jsem si s radostí celý text a dala to všem vědět, no neřekla bych, že je to zajímalo, ale odvoz jsem měla. S třesoucíma se rukama jsem si vybrala oblečení na koně. Doufala jsem, že mi moje vesta na koně ještě bude, protože je to dlouho, co jsem ji měla na sobě. Byla mi a já si našla ještě svoje milované rajtky, dokonce i westernové chapsy. ,,Joo tak ty mi asi k ničemu nebudou." Zasmála jsem se a zaštrachala ještě víc, našla jsem nakonec i chapsy k pérkům. Rozmýšlela jsem a nakonec sáhla po vysokých jezdeckých botách. Připravila jsem si teda vše a zalehla. Přišel den D. Vystoupila jsem z auta v ještě obyčejném oblečení s helmou v ruce. Nejistým krokem jsem šla cestou k bráně a hnedle odhodlaně stiskla zvonek. Z domku vyšla žena s psíkem v patách. ,,Dobrý den, já jsem Jennifer, přišla jsem na přijímačky." Pousmála jsem se. ,,Ahoj, já jsem Susan, říkej mi Sue. Jsme přeci koňáci, tykejme si. Pojď směle dál." Vzala jsem za kliku a vešla dovnitř. Pohladila jsem psíka. ,,Jak se jmenuje?" ,,Dalila, tak půjdem k šatnám." Sue si všimla tašky, kterou jsem měla přes rameno. Došly jsme k větší budově. Po vchodu do dveří jsme po levé straně měly šatny. Sue mě tam pustila. ,,Převlíkni se, já zajdu pro lejstra." Přikývla jsem a skoro se třesavkou na sebe nasoukala rajtky, které jsem měla v jezdeckých botách, triko s dlouhým rukávem, teplý svetr a bundu. Sue se vrátila s nějakými deskami a odškrtla si mě tam, že jsem tu. Vyzvala mě, abychom šly do stáje. Došly jsme k boxu s číslem 22. ,,Dnes bude tvojí parťačkou na přijímačkách Spirála. Připravíme nejprve k boxu její vybavení a pak pro ní půjdeme. Umíš chytat koně?" Zeptala se mě ještě. ,,No snad jsem to nezapomněla." Usmála jsem se a šla se Susan nanosit věci. Ukázala mi vše a hlavně poučila, že bude dobré vzít bederní deku. Nakonec jsem vzala ohlávku a vodítko z věšáčku na boxu a šla vedle Sue k ohradám. Cestou jsem spatřila spoustu dívek. Líbila se mi ta atmosféra a to mi dodalo již trochu odvahy. Vešly jsme do ohrady a šly dál. Sue se přivítala skoro se všemi klisnami. ,,Tamhle ta hnědka, je Spirálka." Podívala jsem se směrem, kam Sue ukázala. Stála tam popásající klisna. Měla celou záď od zaschlého bahna. ,,Jůů." Trošku jsem se zasmála. Došly jsme k ní. Sirála důvěrně očichala Suininy ruce a nechala se pohladit. Ke mně se hlavou přiblížila, až po řádném prohlédnutí a já jak ráda říkám "poznání dle pachu osoby". Pohladila jsem ji po hlavě a na nos položila nánosník ohlávky. Nátylník jsem přetáhla opatrně za uši, protože tam, jak jsem už si byla vědoma, byli koně vždy citliví. Zapla jsem karabinku a připla vodítko. ,,Výborně, a veď ji po levé straně, tudíž pravou rukou a pozor, aby tě nepředháněla, nešla za tebou. Hezky vedle sebe." Rady od Sue jsem přijala k srdci a rozešla se. Spirálka odhodlaně šla vedle mě, na druhé její straně šla Sue. Došly jsme k brance výběhu, kterou mi Sue otevřela. ,,Děkuju." Usmála jsem se a prošla s hnědkou. Susan zavřela, zatím co já na ni čekla, a pak jsme pomalu došly do stáje, kde jsem hnědku uvázala před boxem. ,,Počkej, takhle se ti z toho vyvlíkne." Sue rozmotala můj uzel, který jsem chtěla, aby byl bezpečnostní, ale jaksi se to nepovedlo. Sledovala jsem Sue, která mi ukazovala, jak správně postupovat. ,,Tak a poslední očko. Teď se z toho nevyvlíkne." Usmála se na mě. ,,Děkuju." Oplatila jsem úsměv a vzala si tašku s čištěním k sobě. Vzala jsem gumové hřbílko a začala čistit od krku na pravé straně kroužky. ,,Neboj se přitlačit." Susan mi přitiskla ruku víc k srsti. Kývla jsem a pokračovala dál s tím, že jsem se snažila čistit se vší silou, teda ne tak, abych něco Spirále udělala, ale tak, aby byla čistá. U břicha jsem měla problém, tam Spirále sáhnout. Zasáhla proto Sue a pomohla mi. Avšak u zaschlého bláta na zádi, mi Susan poradila, abych vzala kovové hřbílko. ,,S tím zacházej opatrně, sleduj, takhle také krouživými pohyby očistíš celé místi, pak přejedeš zas gumovým." Předvedla mi práci na pravé straně, přešla jsem na levou a tam pak už u zádi vyčistila sama kovovým hřbílkem a následně gumovým. Když jsem postupně čistila, nezapomněla jsem u noh, vyčistit u korunkového kloubu zaschlé bahínko. Pak jsem také vždy hřbílko oklepávala. ,,Tak a teď měkký kartáč." Usmála se na mě Sue. Oplatila jsem úsměv a z tašky vzala do pravé ruky měkký kartáč a do levé přendala gumové hřbílko. Zprvu jsem vyčistila kartáčem hlavu a vždy po jednom tahu ho pucla o hřbílko. Chvilku mi trvalo, než jsem přejela celé tělo měkkým kartáčem. Pečlivě jsem čistila krk, plece, prsa, přední nohy, hřbet, bok, u břicha jsem uklidňovala Spirálu a tentokrát sama to její břicho očistila. Pak jsem pokračovala dál zádí po zadních nohách až dolů. Přešla jsem na druhou stranu tak, abych nedělala Spirále terč jejím zadním nohám. Začala jsem hlavou a zas pomalu postupovala až k zadním nohám. Měla jsem hotovo, teda částečně. Vzala jsem si hřeben a pročesala její hřívu. Česala jsem tak, aby byla jemná. Pak jsem postoupila k ocasu a i ten pročesala. ,,Troufneš si na nohy?" Zeptala se mě Sue, když jsem odložila hřeben. ,,No přední ještě jo, ale zadní asi nedám." Pousmála jsem se. ,,Bez starostí." Podala mi kopyťák. Sjela jsem po pravé přední ke spěnce. ,,Nohu Spirálko." Klisna povolila a dala ji trochu do vzduchu, vzala jsem si ji a poepřela nohou. Přitom jsem si dávala pozor, aby mě náhodou nemohla kopnout. Vyčistila jsem kopyto s opatrností a ohleduplností ohledně střelky. Kopyto bylo bez kamínků. Přišla jsem k zadní noze. Sue jsem dala kopyťák. Sledovala jsem ji, jak sjížděla po noze, u spěnky promluvila na Spirálu, když jí ta zvedla nohuu, vzala si ji a natáhla dopředu a položila na nohu. Vyčistila ji a pochválila klisnu. ,,Teď ty." Usmála se na mě a podala zpět kopyťák. Nadechla jsem se a přešla k druhé zadní. Sjela jsem taktéž dolu a promluvila na Spirálku. Pozvedla nohu a já si ji vytáhla více dopředu a opřela si ji o nohu. Byla jsem bokem, abych neschytala ránu, ale Spirála byla hodná. Dovyčistila jsem levou zadní a šla k levé přední. Ta už šla zase lehce. ,,Ještě houbičkama otřít nozdry, oči a pod ocasem." Připomenula mi poslední věc Sue. ,,Dobře." Uklidila jsem kopyťák a vzala si houbičky. Trochu je zvhlčila a očistila jednou nozdry, druhou oči a třetí pod ocasem. ,,Super, vrhneme se na nastrojení. Ty jsi asi někdy nesedlala anglii, viď?" ,,Nene." Podívala jsem se bezradně na dečku a sedlo. ,,Připneme dečku k sedlu. Tak a teď se postupuje jako u sedlání s wetsernem, jen dečku máš u sedla už." Usmála se Sue na mě. Koukla jsem na sedlo přemýšlivým pohledem a vzala ho. Stoupla jsem s na levou stranu Spirálčina boku a položila sedlo s dečkou nad kohoutek, a pak s ním sjela abych uhladíla srst. Zkontrolovala jsem, aby nevznikly ohyby. Sue zkontrolovala posazení sedla a z pravé strany mi podala podbřišák pod břichem. Vzala jsem si ho a.. ,,Sue? Do jakých řemínků patří co?" ,,Pravý dáš do tohohle posledního v pravo a ten levý zas doleva." Dostala jsem instruktáž a pokusila se o ni. ,,No super, a teď dotáhni na tu dírku, která je více opotřebovaná." Vytipovala jsem si tedy jednu a zkusila dotáhnou nejdřív jeden řemínek, Povedlo se mi to jen kousek, že to ani k té dírce nedošlo, a tak jsem zkusila i ten druhý. ,,Dotáhnem to na hale." Usmála se na mě a podala mi bederku. Jenže s tou jsem moc neuměla manévrovat. ,,Toto je dopředu." Sue připla k sedlu dvě přezky, které držely bederku. ,,Toto pod ocas." Zvláštní řemínek provékla pod kořenem ocasu a zapla. Pomohla mi a hlavně ukázala, jak nasadit šlachovky a strouhavky. Přezkama vně, aby neporanily ostatní nohy. ,,Tak, super, to bychom měly. Už zbývá uzdečka." Usmála se Sue a podala mi ji. Odepla jsem vodítko a opatrně přehodila otěže přes krk. Odepla jsem karabinu na ohlávce a už ji sundala a pověsila zpět na věšáček. Do dlaně jsem vložila udidlo a nabídla Spirále. Přijala ho hned a já petáhla nátylník opatrně za uši. Pohladila jsem ji a zapla nánosník a posléze podhrdelník. Sue ještě zkontrolovala, zda jsem neutáhla moc. ,,Je to dobrý." Pousmála se a vzala do ruky lonž. Já v rukou svírala helmu. ,,Vyrazíme do haly. Vezmi ji za otěže." ,,Dobře." Usmála jsem se a šla vedle Sue i se Spirálou držíce za otěže. Dorazily jsme k hale. ,,Dveře!" Zvolala Sue, když jsme byly u haly. Nic se neozývalo, a proto Susan otevřela dveře a nechala nás vejít. Hala byla velká a pěkná, no pěkná, nádherná . ,,Chvilku počkej." Sue připla lonž k udidlu a šla na střed Spirálu rozhýbat na obě strany ve všech chodech. Stála jsem od nich kousek dál a sledovala dění venku. Bylo tu všude dokola tak krásně. ,,Jenny, pojď." Otočila jsem se. Sue stála u Spirály. Přišla jsem k nim. ,,Dotáhneš podbřišák ty?" ,,Pokusím se o to." Pousmála jsem se a konečně se mi povedlo dotáhnout sedlo. Pak jsem si udělala levý třmen a následně i ten pravý. Měřila jsem si to dle délky mé celé ruky, ža do podpaždí. Snad to bude akorát. Pomyslela jsem si. ,,Nahoru." Usmála se Sue. Dala jsem si na hlavu helmu, přidržela levý třmen, vsunula do něj levou nohu, chytila se přední a zadní rozsochy a ekla si v duchu raz dva tři a na tři byla nahoře. Pokusila jsem se dopadnout do sedla lehce, abych nespadla jak pytel brambor. ,,Tak, dej si třmeny křížem přes krk, svaž otěže do uzlu a sedni si uvolněně." Poslechla jsem, dala otěže do uzlu a třemny křížem přes krk koně. Uvolnila jsem se v pase. ,,Nehrb se." Narovala jsem si ramena a pravidelně oddychovala. ,,No ták super." Sue zamlaskala a Spirála se rozešla. Nechala jsem se unášet rytmem, řizpůsobila k tomu zadek a zkusila se nehrbit. ,,Koukej mezi uši koně a zprvu rozpaž a zavři oči." Dala jsem ruce ze stehen a rozpažila se. Nadechla jsem se a vydechla. Zavřela jsem oči. Představovala jsem si, jak jsem se Spirálkou jedno tělo. Stále se zavřenýma očima dej ruce nahoru." Nejdřív jsem zvedla jednu a pak se odhodlala zvednout i druhou. Cítila jsem, že mi ztuhlé nohy už odtuhly ( ) . Udělaly jsme pár koleček a pak změnily směr. ,,Dotkni se levou rukou pravé nohy." Podržela jsem se koleny a natáhla levou ruku k pravé noze a dotkla se špiky boty. ,,To samé druhé strana." Vrátila jsem se zpět do minulé podoby v sedle a natáhla pravou ruku k špičce levé nohy. ,,Teď kořen ocasu a nedrž se přední rozsochy." Natáhla jsem pravou ruku a levou dala na stehno. Dotkla jsem se kořene ocasu a po chvilce se vrátila v sedle zpět. ,,Obejmi Spirálu kolem krku a pak se dotkni uší." Sjela jsem rukama kolem krku a Spirálku objala. Chvilku jsem takto držela a pak se vracela zpět a dotkla se levou rukou špičky ucha. ,,Dáme si klus bez třmenů, tudíž pracovní, pokus se držet koleny a neházet sebou." Přikývla jsem a Sue nechala Spirálku naklusat. Držela jsem se koleny a měla tendenci se zaklánět. ,,Nezakláněj se tolik, představ si, že sedíš ve westernu, ikdyž to western neni." Usmála se Sue. Předstaovala jsem si hrušku na anglickém sedle a ovolnila se trochu a už nebyla v křečích. ,,Alespon ták, super. Dáme si změnu." Užívala jsem si klus a změnily jsme směr. Sue mě upozorňovala na různé chybičky. ,,Nevypadávej zrakem okolo, sleduj dění před sebou." Měla jsem tendenci se koukat tak nějak pod sebe, což jsem dělala blbě. Pokusila jsem se zas sledovat jen dění před sebou a zhluboka dýchala. Sedím na koni a klušu, po takové době. ,,To by bez třmenů stačilo." Vytrhla mě ze snění Sue a zpomalila Spirálu do kroku. ,,Představ si, že už máš třmeny, udrž si přímku pata, loket a rameno s temenem hlavy." Prošlápla jsem patu, řádně si sedla ne na zdaní a ne zas na přední rozsochu, ruce dala tak, jako bych držela otěže a narovnla se v ramenou. ,,Nezakláněj se." Usmála se Sue. Trošku jsem se trupem přesunula dopředu. ,,To je ono. Vidíš." Pochválila mě a já si oddychla. ,, Vem si třmeny a pak volnou otěž rozvaž a vem ji do rukou, ale volnou." Vzala jsem levý třmeny a opatrně dala přes krk a strčila do něj nohu, to samé ten lev. Prošlápla jsem paty a rozvázala otěže. Vzala jsem si je do rukou a to tak, abych kdybych jela po otěži dorazila malíčkem k hubě koně jako první. ,,Změna směru bude." Usmála se na mě Sue a změnily jsme směr. ,,Pozor na tu patu, neměj moc nohu ve předu ve třmenu. To už je lepší." Mrkla jsem rychle na obě nohy ve třmenech. ,,Jenny." Podívala se na mě Sue přísným pohledem, idkyž hlas měla milý. ,,Už se polepším." Sledovala jsem zas jen bod mezi ušima a kousek kolem nich. ,,Pokud si nejsi jistá, zda máš nohu dobře, vyndej ji a pak ji pamlu vsuň zpět." ,,Dobře." Usmála jsem se a přikývla. ,,Dáme si lehký klus. Na jakou nohu budeš vysedat?" Dala mi Sue otázku. ,,Řekla bych vnější přední?" Zeptala jsem se nejistě. ,,Áno, dobře." Usmála se Susan. ,,Když půjde vnější dopředu vysedneš, v tomto případě to bude pravá noha. Né že se budeš koukat. Zprvu ti budu řikat raz dva a pak budeš ty sama." Přikývla jsem. Sue mlaskla a Spirála naklusala. Do jejího raz dva jsem vysedala. Na raz nahoru, na dva dolu. Udržuj paty stále prošláplé a nehejbej tolik s lokty. Drž lokty u těla a péruj v nich." Pokusila jsem se udržet paty prošláplé a držela se dál koleny. Zklidnila jsem si ruku a pérovala v loktech. ,,A hned je ten klus lepší." Představila jsem si Susanin úsměv. Ještě jednou jsme si změnily směr. ,,Ztvrdni v sedle a vyčkej, dokud Spirála nepřejde do kroku." Přestala jsem vysedat a ztuhla. Spirálka přestala klusat skoro hned a přešla do kroku. ,,To by bylo pro dnešek vše. Nevedla sis zle." Usmála se na mě trenérka a zavolala si nás k sobě. Odepla lonž. ,,Krokuj na volné otěži." Usmála se na mě. ,,Dobře." Oplatila jsem usměv a stisknutím pravé holeně navedla Spirálu na obvod haly. Nechala jsem otěže volně a nadále se pokoušela nepředklánět se a mít prošláplé paty. Udělaly jsme jeden obvod a pak ještě asi dva na druhou ruku. ,,Pojdte ke mně." Otočila jsem Spirálku k Sue a měla jsem u n už sesednout. Vytáhla jsem třmeny a zas za otěže vzala Spirálu za Sue ke stáji. Bylo mi líto, že už to skončilo a doufala, že se sem ještě vrátím. Doššly jsme do stáje. Pomohla jsem Sue s odstrojením Spirály. Pak jsem ji znovu přečistila hřbílkem i měkkým kartáčem. Zkontrolovala kopyta, tentokrát už i zadní Vše za dohledu Sue. Zavedla jsem Spirálu do boxu a nechala jí ohlávku. Vodítko jsem dala zvenku na věšák. Pomohla jsem Sue poodnášet veškeré věci a ještě zašla za Spirálou. ,,Děkuji holka za dnešní den. Byl příjemný." Phladila jsem ji a dala mrkev. S chutí ji schroupala a drcla do mě. ,,Už nic nemám." Usmála jsem se a pohladila ji. Zavřela jsem ji a šla za Susan. Měla už vedle sebe Dalilu. ,,Tak ahoj." Rozloučila jsem se s dvojcí. ,,Děkuju za pěkný den." Dodala jsem. ,,Třeba se brzy potkáme." Usmála se na rozloučenou. Vyšla jsem před vrata s taškou s obyčejným oblečením přes rameno. Proč si sundavat hned to od koní a ztratit svoje vzpomínky. Zašklebila jsem se sama pro sebe a šla k autu, které pro mě přijelo. Už jsem se těšila, až budu stát na této cestě..
kristýna: Přijímačky->
Jdeme se Sue k výběhům. Před jedním z nich se zastavíme. Spozoruji skupinku koní stojící pár metrů u brány. Všichni na nás teď koukají, ale ani se nehnou. Až do doby, kdy jednoho z nich Sue přivolá jménem. Najednou jsou u brány narvaní všichni a hlásí se o pohlazení. Pomalu jednoho pohladkám po měkkém čumáku. "To je Spirála, tvá dnešní učitelka." ozve se hlas za mnou. Klisna klidně drží a nechává mě hrát si s jejím čumákem. Sue otevře bránu a odchytne Spirálu. Za bránou mi předává vodítko a nechá mě Spirálu odvést k uvazišti. Během chviličky jsme na místě a já klisnu uvazuji. "Tady máš čištění." předává mi krabici pohotová Sue. Ani nevím kde to tak rychle stihla, ale neřeším to. Otevřu krabici a vytáhnu z ní hřbílko. Začala jsem si v klidu čistit. Od krku až po zadek. Hezky krouživými pohyby a trochu přitlačit. Čistila jsem bez problému až do doby než jsem se dostala k břichu. V tom klisna znepokojeně otočila hlavu a nahodila výhružný výraz. "Jéj promiň zapomněla jsem ti říci, že je na břichu lechtivá a od cizího si na něj nenechá šáhnout." oznámila mi rychle Sue než Spirála stihla zareagovat hůř. "Ona je to hrozně hodná klisnička, ale břicho je hold její." pokračovala usmívající se Sue. Předala jsem jí hříbilko a nechala ji ať Spirále čistí břicho. Za chvíli jsem už pokračovala sama s kartáčem. Pečlivě jsem jím přejela celé koňské tělo. Chyběly už jen kopyta. "Mohla bych Vás prosím požádat o pomoc? S kopyty nemám moc zkušeností, vždy mi někdo pomáhal." požádala jsem Sue. "Ach jistě drahá, ale klidně mi tykej. Mám to tak radši." vysvětlila mi Sue. Pak mi ukázala jak na to. První kopyto udělala ona, druhé jsme udělali společně a zbytek jsem pod jejím dohledem zvládla sama. Když byla Spirála čistá, bylo na čase ji nastrojit. Uklidila jsem čištění zpátky do krabice a čekala na rozkazy. "Vem to čištění a následuj mě." řekla Sue. Šla jsem za ní. "Tady to polož." bylo mi řečeno. Pak jsme přišli do místnosti plné sedel, uzdeček a všeho možného vybavení. "Wau." vylezlo ze mě. Viděla jsem jak se Sue pousmála. Bylo jasné, že nejsem první ani poslední kdo na to tady takto reagoval. Vzali jsme potřebné vybavení a vrátili se k čekající Spirále. "Budeš chtít pomoci s nastrojením?" zeptala se mě Sue. "Něco zvládnu, ale za každou pomoc budu fakt vděčná." řekla jsem. Vzala jsem si do ruky dečku a přehodila ji klisně přes kohoutek. Na podsedlovku přišel beránek a pak se za zvýšeného úsilí na své místo dostalo i sedlo. Podbřišník jsem nechala zapnout Sue, ale dával jsem pozor jak to dělá. Společně jsme pak Spirálu i nauzdili což mi ku podivu dneska šlo dobře. Pak jsem Spirále nasadila všechny chrániče a mohlo se jít. Přišli jsme do haly a já se posadila na lavičku. Sue si vzala Spirálu na lonž. Chvíli jsem se nesoustředila co Sue dělá s klisnou a rozhlížela jsem se po hale, ale pak jsem svoji pozornost opět věnovala dění na lonži. Spirála šlapala jako hodinky. Ve všech chodech byla krásná a samý sval. Netrvalo to dlouho a mohla jsem se vyškrábat do sedla. Chtěla jsem zapůsobit a tak jsem se se všemi silami vyhoupla do sedla a dělala jako by to pro mě nic nebylo. Sue to stejně poznala, ale pochválila mě, že se tak snažím. Pomohla mi upravit si třmeny, které jsem následně přehodila přes sedlo před sebe. "Zatím je nebudeme potřebovat." řekla Sue. Začali jsme tedy jezdit dokola v kroku, abych se trochu seznámila se Spirálou ze sedla. Jelo se mi velmi pohodlně. I tak jsem se, ale snažila držet co nejlepší posed. Nechtěla jsem se nijak hrbit nebo vypadat jako bych na koni seděla prvně. Ovšem nejsem žádný profík a mám toho mnohem víc před sebou než za sebou, alespoň co se koní týče. "Tak jo, zkusíme si prcovní klus bez třmenů. Snaž se hezky splynou s koněm. Řekni až budeš připravená." řekla Sue. Podívala jsem se na ni a pak před sebe. Kývla jsem a Sue pobídla Spirálu do klusu. Cítila jsem jak chvíli na Spirále drncám, ale nakonec jsme se srovnala. Už jsem tolik nenadskakovala, ale stejně to nebylo nejlepší, ale ani nejhorší. Udělali jsme takto pár koleček. Pochválila jsme přátelský poplácáním Spirálu a i mě se dostalo malé pochvaly. "Dobře, dobře. Můžeš si vlézt do třmenů." řekl usměvavá Sue. Pohled na ni mě vždy donutil k úsměvu. Vsunula jsem nohy do třmenů. Sue otočila koně a šlo se na druhou stanu. "Sed máš v celku pěkný, pokus se ji rozklusat." vyjádřila se Sue. Soustředěně jsem se snažila klisnu rozklusat, ale moc mi to nešlo. "Víc zatlač." poradila mi Sue. Zkusila jsme to, ale znovu nic. Po několika nezdárných pokusech se mi to povedlo. A pak znovu. Byla jsem ráda, že mi to začalo jít. Ale ze začátku jsem s tím měla problém. "To nevadí, že to nejdříve nešlo. On ten koník jde jinak na vyjížďce a jinak na jízdárně. Přeci jen venku on chce jít, aby mohl poznávat. Tady není co by poznával a tak ho musíš hold trošku popostrčit." vysvětlila mi Sue. Opět jsem změnili směr. Znovu jsme zkoušela naklusávat a zase zpomalovat do kroku. Sue mi radila různé vychytávky a věci co mi budou užitečné. Na odlehčení jsem pak mohla vyzkoušet různé cviky v sedle. Například otočit se v sedle v kroku i v klusu, různé protahovací cviky a jednoduše něco na pobavení. Spirála byla ohromná, jelo se na ní jedna báseň. "Dobrá, dneska to ukončíme. Ještě tě nechám Spirálu vykrokovat. Budu se na tebe dívat a ty ji vykrokuj." řekla mi Sue. Seskočila jsem z koně a začala krokovat. Když bylo dokrokováno vrátili jsme se ke stájím a já Spirálu opět uvázala. Začala jsem ji odstrojovat. Dokonce i sedlo jsem zvládla odstrojit sama, Spirála byla hodná a i když jsem se přiblížila k břichu stála klidně. Vybavení jsem se Sue odnesla a vrátila jsem se s čištěním. Spirále jsem dala doma pečenou mrkvovou sušenku jako odměnu za dnešní jezdeckou lekci. Hřbílkem jsem ji vyčistila, namasírovala jako první, pak kartáček a kopyta jí zůstala čistá. Sue odnesla čištění a já čekala až se vrátí. Hladila jsem Spirálu na čumáku, hlavě i krku. Společně jsme se Sue odvedli klisnu do výběhu, kde ji nadšeně vítalo koňské osazenstvo. Spirála vešla do výběhu a přátelsky se vítal s ostatními. Zamávala jsem jí a odešla se Sue ke stájím. Tak jsem vrátila ohlávku a vodítko. Chvíli jsme si se Sue ještě povídali, ale čas byl neúprosný a já už musela jít. Sue mě ještě doprovodila k hlavní bráně, kde na mě čekala máma s tátou, aby mě odvezli domů. Rozloučila jsem se a nasedla do auta. Celou cestu domů jsem podřimovala a přemýšlela jaké chyby se mi zase vyvedly udělala.
sanctume: Ještě jsem byla myšlenkami na cestě mým budoucím novým nadupaným bavorákem, který byl zatím v péči mé tety, která mě sem vezla. Ale musela jsem se vrátit zpátky na zem před vrata hlavní budovy. Seznámila jsem se s mou nynější trenérkou Susan, která se ukázala jako velice usměvavá a příjemná ženská. Čekala jsem na ni, než přinese ohlávku a vodítko pro koně, který mě bude provázet zkouškami. Pro Spirálu. Doufala jsem, že nic nezkazím. Vím, že v ježdění nebudu vypadat jako jezdec, ale spíš jako čmelák na houpačce - bez křídel.
"Vypadáš, jak kdyby ti ulítly včely." zasmála se Sue. Svým způsobem měla pravdu. Mířily jsme k ohradám a já Sue vyprávěla o tom, že se mi hrozně líbí grošáci.
"Neboj, dřív nebo později si třeba nějakého grošáka vybereš, nebo zůstaneš u Spirály, pokud tě někdo nepředběhne." mrkla na mě Sue pořád s usmívajícím se výrazem ve tváři.
"Myslím si, že to je to nejmenší, co mě trápí. I kdyby ten kůň byl pruhovaný. Nejde mi o to, jak ten kůň bude vypadat, hlavně aby jsme k sobě našli cestu."chtěla jsem ještě něco říct, ale mou pozornost upoutala ohrada plná různě zbarvených koní. Hemžila se všemi možnými koňmi. Růžovými, fialovými...dělám si legraci, nejsme v Ponyville. Myslím si, že tohle je ráj, který je skutečný. Byla jsem tak zahleděná do ohrady, že jsem málem narazila do vrat. Sue se musela zasmát.
"Dávej pozor, nebo se zraníš ještě." upozornila mě Sue a otevřela vrata do ohrady. Pořád jako smyslů zbavená jsem jí následovala do ohrady a se zamumlaným "jojo.." jsem pozorovala koně.
Probralo mě hlasité zařehtání vedle hlavy, až jsem si z toho málem dřepla. Kůň s hlasitým frknutím a pohozením hlavy se mu zaklimbaly uši. Byl legrační, hnědý, velký a vcelku mohutný...
"Hooodný koník..." chtěa jsem si nechat očichat ruku, když v tom se kůň lekl blížící se polní myšky a odklusal se schovat za Sue. Ta se jen zasmála a pohladila ho na krku.
"Hodná. Seznam se se Spirálou, je trochu lekavá a občas ji vystraší i obyčejná větev. Zároveň je trochu bojácná, ale to se stává. Na všechno potřebuje více času. Není tak sebevědomá a ta odvaha prozkoumat tu věc či bytost ji prostě chybí. Chce to s ní trpělivost, občas trošku blázní."
"Je vysoká..." zadívala jsem se na ní a usmála se. Měla roztomilý kukuč.
"Tak to ji ještě neviděla ostatní obry, tahle zase tak vysoká není. Prosím tě, zavři za sebou ty vrata, ať koně neutečou. Ne, že by se tu koním nelíbilo, ale občas se nějaký ten dobrodruh najde." poslechla jsem Sue a pečlivě vrata zavřela. Sue mi dala do ruky ohlávku, vodítko a jako pomůcku mrkev. Poradila mi, jak ji odchytit.
"Hodná, Spirálo, hodná. Tady máš mrkvičku, tu máš přeci ráda." pomalinku jsem k ní přistoupila. Po chvíli jsem se zastavila, jelikož zvědavá Spirála ke mně přišla a mrkev z mé natažené dlaně rychle schrupla. Kdybych nenatáhla prsty, jistě bych přišla i o ně. Nepřipadalo mi, že by jí naše přítomnost nějak vadila. Zdála se být docela společenská. Nechala jsem si očichat ruku, zkoumala mi ji svými pysky a já ji konečně mohla pohladit na krku. Položila jsem jí vodítko na hřbet, spíš jemně přehodila. V levé ruce jsem měla připravenou ohlávku a stála jsem i po levé straně Spirály. Pravou rukou jsem obejmula hlavu koně zespoda a chytla si ji za vrchní stranu čumáku. Díky tomu jsem si mohla jemně přitáhnout hlavu koně k sobě, abych dokázala nasadit ohlávku. Levou rukou jsem ji postupně nasazovala a nátylník si chytla do pravé ruky. Tlamu Spirály jsem navedla správně do ohlávky a postupně jela pravou rukou po čele nahoru a přetáhla jsem nátylník přes levé, pak i pravé ucho a pustila ji. Karabinkou jsem připnula levý kroužek spojený řemínky - lícnice a nátylníku, který byl pro zapnutí ohlávky určen. Po cvaknutí karabiny sebou Spirála trochu cukla, ale zůstala klidně stát. Připnula jsem vodítko a podívala jsem se na Sue. Ta jen souhlasně přikývla hlavou a usmála se. Otevřela mi vrata, zatímco já jsem vedla Spirálu po levé straně směrem za ní. Přitom mě Sue poučila o tom, že je důležité za sebou bezpečně vrata vždy zavřít koně správně do vrat navést, abych měla místo jak já, tak i kůň. Kdyby se otřel o vrata, mohl by se leknout a splašit se a místo cesty do stájí by se to mohlo zvrtnout na zběsilou honičku po okolí Floresty. Sue zavřela za námi vrata a zamířily jsme zpět do stájí.
Společně se Sue jsme Spirálu zavedli do jejího boxu.
"Tady ji na chvíli necháme, sleduj jak se otvírají dveře od boxu, později to už budeš dělat sama." Po tom co otevřela dveře, jsem Spirálu zavedla dovnitř. Odepnula jsem vodítko, vyšla z boxu, Sue za mnou dveře zavřela a já jsem vodítko pověsila na stojánek pro deky.
"Máš výhodu, že Spirála má box hned vedle sedlovny. Pojď se mnou pomůžeš mi s čištěním a výstrojí." otevřela dveře a zavedla mě do sedlovny. Přivedla mě k postroji, který měl být dnes nošen Spirálou. Dala mi do rukou sedlo, které bylo překvapivě lehké.
"Tohle je anglické sedlo. Je lehčí než westernové a dokonce přes něj máš i lepší kontakt s koněm. Tady máš dečku, ne deku. Deka může být stájová, odpocovací nebo zimní a existuje i řada dalších několik druhů. Dnes už máš takové vymoženosti, že to ani není možné." Sue koukala, jako kdyby s dnešní dobou nesouhlasila a já jsem se jí ani nedivila, jen jsem přikyvovala. "Tady máš uzdečku. Uzda je vhodná především do drezury pro lepší ovladatelnost koně a patří do rukou zkušenějších jezdců, ale ty chceš jezdit parkur, takže ti bohatě postačí tahle. I když je docela možné, že se s ní jednou možná setkáš. Tahle uzdečka má kombinovaný nánosník. Je vhodný pro parkur a je to kombinace hannoverského a anglického nánosníku. Není to zrovna nejvhodnější, jelikož omezí pohyb huby koně, ale pro dnešek ji použijem. Tohle je dvakrát lomené udidlo zakončené sněhulákem, tedy třemi kroužky. Můžeš to vidět i ve westernu. Občas se musí dávat pozor pozor, aby si kůň nezranil jazyk,jelikož je udidlo dvakrát lomené, ale ne vždy se to stává, přesto je vhodné dávat na to pozor, pokud tuto sadu někdy použiješ. Aby se neskříply koutky huby, jsou zde umístěny takzvané slintáky, které jsou většinou gumové a chrání koutky huby před skřípnutím a následným zraněním. A taky beránek pod sedlo, změkčuje posed v sedle a zároveň zabraňuje v chladu. Ideální do zimy. Chrániče, lonž a čištění beru já. Jdeme to odnést k boxu a ty pak vyčistíš Spirálu. No... myslím, že budeme ji čistit v boxu, půjčíme si takovou zábranu, kterou navlékneme na vchod do boxu, abychom ho nemusely neustále zavírat." za chvíli, co jsme nanosily potřebné věci k boxu, jsme se vracely k již už netrpělivé Spirále, která nás uvítala frknutím.
"Sanctume, sundej jí tu zimní deku, tady ve stáji už není zima, zatímco venku je pod 10 stupňů. Deku přehoď přes držák." rozkázala Sue a já jen se snažila splnit, co žádala. Trochu jsem se s tím prala, jelikož jsem nevěděla, jak to udělat, abych měla jednodušší pak vzít sedlo. Nakonec jsem hodila deku vedle na druhý držák. sue totiž mezitím štelovala tu zábranu a já na to přenesla veškerou výstroj a společně jsem to přenesla zpátky na držák ke Spirále. Byla to sice fuška, ale stálo to za to. Apo´jsem příště ponaučená, že nejdřív mám sundat deku a tu dátt na držák a potom až jezdeckou výstroj. Sue mě celou dobu pozorovala, neubránila se úsměvu, spíš jsem čekala, že mi vynadá, ale jen pokývla hlavou.
"Dobře, že přemýšlíš. Aspoň to pro příště víš." podala mi čištění. "Jak vidíš, Spirála není zrovna to nejčistotnější zvíře na planetě, ale díky dece tolik ušpiněná není. Nejprve si vyber kopyta. Na ty se často zapomíná a když je uděláš nejdřív, tak už na ně nemusíš myslet a zároveň zkontroluješ, jestli je kopyto v pořádku, či tam není nějaká zabodnutá větev, nebo klacík.Zároveň zkontroluješ spěnky, je dobré na ně myslet, občas i díky tomu poznáš, jestli je kůň v pořádku.Jestli není spěnka moc suchá nebo moc vlhká, můžeš ji případně trochu vysušit. Koně s nepigmentovanou kůží mají právě v těchto místech častější příznaky nějakého kožního onemocnění. Na prvním místě je zdraví našeho koně. Až na druhém je, jestli má dobrý postroj. Potom si vezmi hřbílko a měkký kartáč, případně že ti něco nepůjde vyčistit, použij rejžák, tedy tvrdý kartáč. Vše potřebné máš u boxu. Rejžák nepoužívej hlavně na nohách. Nohy jsou trochu promočené. Trochu je osuš ručníkem, jinak je můžeš nechat být. Pokud špína na nohách je mokrá, je lepší je jen trochu vysušit a počkat, až špína zaschne. Pak ji můžeš kartáčem vyčesat. Nakonec vyčesej hřívu a ohon hřebínkem. Ukaž mi jak to děláš, určitě jsi to někde v knížce četla, kdyžtak ti pomůžu."
Vzala jsem si kopytní háček a přešla k první přední noze. Vzpomínám si, že mám rukou sjet po vnitřní straně od loktu ke spěnce, lehce jsem jela dolů a řekla "Spirálo, nohu." Spirála ji zvedla a já si ji opřela o natažené koleno. Začínala jsme se pomalu probírat k životu, uvědomila jsem si, že nesmím klečet, ani být zády k zadní noze, pořádně držet, ale v případě ztráty rovnováhy koně být v bezpečné vzdálenosti od jeho kopyta, kterým může vykopnout a co nejjemněji kopyto pustit a nebo pomoci koni najít ztracenou rovnováhu uvolněním sevření nohy a znovu si přizpůsobit koleno na podpírání. Podepřela jsem si kopyto a ohnula jsem ho opatrně co možná nejvíce nahoru k sobě, jak to kloub koně dovoloval. Snažila se o mě opřít celou vahou, ale nedovolila jsem jí to. Začala jsem háčkem směrem od sebe vybírat kopyto.
"Nezapomeň, že na střelce jsou koně citliví. Tam trochu na síle přitlačeného háčku uber. Jde ti to docela dobře." povzbuzovala mě s úsměvem Sue.
Věděla jsem, že se začíná do takového véčka, postupovala jsem co možná nejopatrněji a nejrychleji. Zbytek špíny jsem oprášila kopytním středně tvrdým kartáčkem.
"Přední noha ti jde. Chtěla jsem ti dát prostor, aby sis ji zkusila podle svého. Je vidět, že dnes knížky již k něčemu jsou. Zadní nohu ti už ukážu." Sue popisovala, že jsou dva způsoby zvedání zadních nohou, ale že Sue mi ukáže ten nejjednodušší. Znovu sjela po vnitřní straně kopyta. Tedy ne z vnějšku "od ocasu" ale "od břicha" tedy "vnitřní strany". Nohu i znovu ohnula, zvedla do výše a podepřela o koleno. Řekla mi, ať dbám na to, abych nebyla obličejem příliš blízko kopyta a koleno nestrkala příliš pod koně. Radši nohu mírně odklonit do strany o pár centimetrů, než abych ublížila sama sobě. Též vybírala háčkem od sebe. Zde to bylo takové ypsilon. Zbytek noh jsem zvládla s drobnými chybami a to s úrovní podepřeného kopyta pomocí kolene či neudržení kopyta.
Sue mi potom vysvětlila, jak se čistí, že se začíná od hlavy ke krku, že je důležité potom měkkým kartáčem vyčistit i pod ohlávkou, někteří koně si nechají sáhnout i na uši, ale ať to u Spirály radši pro svou bezpečnost nezkouším. Krouživými pohyby jsem hřbílkem přejela koně od krku, přes plece a břicho a v tu ránu Spirále vylítlo kopyto a málem mě kopla. Sue zasyčela, jako kdyby mě Spirála trefila.
"Zapoměla jsem ti říct, že Spirála je na břicho citlivá. V těchto místech opatrně, nejlépe ji tam vem jen měkkým kartáčem a opatrně. Ona tam moc není špinavá, už nám utíká čas, pomohu ti z druhé strany. Pře slabiny hřbílkem taky nejezdi, jsou to citlivé oblasti, ikdyž je hřbílko gumové." Dočistila jsem Spirálu hřbílkem, pak měkkým kartáčem po směru srsti jsem vyčesala usazený prach. Na krku a neochráněných místech před útočící hlínou vyválením se Spirály jsem použila rejžák a znovu jsem vyčesala měkkým kartáčem. Mezitím jsem měkký kartáč otírala o hřbílko, abych ze štětin se zbavila nabraného prachu a vypadaných chlupů. Nakonec jsem ji přejela hadrou, abych dostala i zbytek prachu a aby se Spirále jen srst leskla. Dočesala jsem hřívu a ohon od konečků ke kořenu a stála jsem na straně, aby mě Spirála nekopla a mohla kdykoli ocasem švihnout při blížícím se hmyzu.
"Tak super. Jdi si pro přilbu do šatny a přines si ji sem. A podej mi, prosím, ještě lonžovací bič. Za chvíli spolu postrojíme Spirálu a můžeme vyrazit na jízdárnu." usmála se Sue. Šla jsem rychlým krokem si pro přilbu a Sue pro bič a divila se jak je dlouhý a těžký. Přišla jsme zpět a opřela jej o box Spirály. Přitom jsem pověsila helmu na držák. Sue mě poprosila, abych podržela Spirálu. Ukázala mi, jak dát dečku, zkusila jsem si to taky, pak sedlo, které se muselo posunout tak, aby se "zašprajclo" o kohoutek a nemohlo dá a aby bylo níž, než dečka, která zároveň sloužila i jako ochrana pro kohoutek, aby se neodřel od sedla. Spirále naštěstí sedlo sedělo dobře. Ukázala mi, jak utáhnout podbřišník co nejjemněji, naštěstí byl i natahovací a gumový. Zatím to dala na dvě dírky. Nakonec i beránek. Uzdečku jsem si mohla nasadit úplně sama. Otěže jsem přehodila přes hlavu na krk koně, sundala jsem ohlávku, tu si Sue vzala a přidrela jsem si pravou rukou hlavu Spirály. Levou rukou jsem ji natáhla uzdečku, přendala ji do pravé a levou přidržela udidlo. Sue mi poradila, abych jí strčila palec do koutku huby, že tak líp čelisti rozevře a udidlo tam lépe sklouzne. Přetáhla jsem jí nátylník přes levé pak i pravé ucho, urovnala čelenku, vytáhla a upravila kštici, zapla podhrdelník tak, aby se mi tam vešla pěst(někteří to dotahují úplně a někteří jen takhle, tak jsem si vybrala ento způsob), potom nánosník jsem utáhla tak, aby se mi tam vešli dva prsty, to samé i řemínek od nánosníku. Sue to ještě poupravila, upravila ještě lícnice. Trošku se zamračila nad tím, že každá lícnice je jinak dlouhá. Štěstí, že si toho všimla. Zkontrolovala jsem společně se Sue, jestli je vše, tak jak má a společně se Sue jsme vešli do haly. Sue připla lonž Spirále, která se zase něčeho lekla, naštěstí ji Sue uklidnila i udržela. Utáhla ji podbřišník ještě o jednu dírku. Potom ji poslala na kruh do kroku, přitom mírně pobízela bičíkem, občas mlaskla, aby Spirála zrychlila.
Všimla jsem si, že v hale trénuje nějaká žena s nádherným grošákem. Dělala drezuru. Tančili spolu v kruhu, trénovali přeskoky, krátký cval... všechno možný.
Mezitím již Spirála oběhla pět koleček v kroku a Sue změnila směr přehozením lonžky a biče z jedné ruky do druhé a přepnutím vodítka, když si ji pozvala k sobě do středu. Znovu zavelela "krok!" a lehce mrskla bičem.
Nasazovala jsem si přilbu a sledovala nádhernou dvojici. Na opačné straně, než jsme byly my, měla žena rozmístěné kavalety s nízkou překážkou, byla to klasická překážka s výškou nad zemí typuji tak 50 cm. Žena pobídla mohutného grošáka z krátkého cvalu do lehkého klusu a obkroužila kolečko kolem umístěných kavalet.
Sue již měla znovu změněnou stranu a mírným švihnutím o zem a slovním povelem "klus!" pobídla Spirálu do klusu. Přitom mlaskala do rytmu, aby nemotornou spirálku udržela v tempu. Nechala jí oběhnout 8 koleček a znovu změnila směr. Její klus vypadal dobře, ale neměl na toho grošáka...
Žena pobídla grošáka do cvalu, najeli společně na překážku a...¨
Sue již znovu měla změněnou stranu a pobídla Spirálu do cvalu. Nechala ji oběhnout deset koleček. Její cval byl houpavý, ale ne tak rychlý jako grošáka...
Mohutný grošák se vznesl přes kavalety a potom již letěl na překážku a...
Sue znovu změnila stranu, již ani nevím, jak donutila Spirálu v cvalu ten směr změnit, ale jistě ji zpomalila do kroku a změnila jej...
...skočil! Přeletěl překážku, jako vznášející se pták. Jakmile byl na zemi, žena ho pochválila a zpomalila do klusu...
"Spirálo, kluuuuuussss...." i Sue zpomalila enrgetickou kobču.
...pak do kroku...
"Spirálo,krooooooook...." Spirála se uklidnila. Byla zahřátá a lehce unavená. Ale stále překypovala energií, asi na ní nikdo moc nejezdí...
Podívala jsem se znovu za Spirálu, ale nádherný grošák již nikde v dohlednu...
"Tak pojď, Sanctume. Spirála je již nedočkavá." pobídla mě Sue. Mezitím utáhla podbřišník ještě o jednu dírku, teď to bylo akorát. Srovnala jsem si přilbu a přišla k ní. Pomohla mě vyhodit do sedla.
"Sedíš? Dobře. Spirálo, krok!" Sue znovu poslala Spirálu na kruh, byl to nádherný pocit sedět na koňském hřbetě.
"Sanctume, narovnej se! Vezmi třmeny a hoď je přes kohoutek do kříže, nyní je nebudeš potřebovat." udělala jsem, co Sue žádala, ikdyž jsem z toho byla trochu mimo. Myslela jsem si, že budu mít třmeny... "Každý jezdec potřebuje fyzičku a ani ty se nemůžeš o třmeny opírat do nekonečna. Když ti na závodech třmen z nohy vypadne a ty nebudeš umět správně sedět, spadneš. Což se stává v parkurových soutěžích často. Tákže, paty dolů, špičky ke koni, pořádně ty paty prošlápni. Ták! vidíš, jde ti to, máš přirozený sed. Supér, narovnat, mírně ohni lokty a drž pěsti, jako půllitry. Nech ty otěže prověšené, jen je drž, ty vždy budou jen na ozdobu, jen jako mírná pomůcka, tvoje hlavní pokyny budou probíhat hlavně tělem. Rukama minimálně." snažila jsem se dělat vše, co mi Sue nařídila. Vzpomněla jsem si na pár rad, začala jsem se držet koleny. Sue mě chválila. Bolelo to trochu, ale bylo to lepší a začínalo mě to bavit. Je to dřina, to se musí nechat, ale proč ne. Nikdy jsem nikde pořádně nejezdila a tohle je super. Sue zastavila Spirálu a změnila směr. Můj problém byly asi nejspíš ty paty, ale snažila jsem se, hlavně se držet koleny. Za chvíli už mě to začínalo jít. "Koukej před sebe, mezi ouška Spirály, nezapomeň, budeš sledovat překážky a cestu a držení těla již bude automatické." radila Sue. "Supér, to je ono! Ták přejdem do lehkého klusu, jakmile tě to vyhodí, budeš si počítat dvě doby. Na jednu vysedneš na druhou dosedneš. Spirálo, stát!" Sue změnila směr, nechala oběhnout ještě dvě kola v kroku, aby se ujistila a já se připravila. "Hlavně se drž koleny a snaž se vysedávat pomocí kolen a drž holeně u těla koně, snaž s toho koně těma nohama obejmout a nezvedej moc vysoko nohy, spíš je prošlápni. Klus!"
Spirála přešla do klusu a mě to vyhodila, začala jsem společně se Sue počítat doby. Na jednu jsem vysedávala a na druhou dobu dosedávala. Trošku jsem hopsala, ale za chvíli už to docela šlo.
"Super, Sanctume, mám z tebe radost!" povzbuzovala mě Sue a já se snažila ze všech sil. Sue znovu změnila směr a to samé se opakovalo na druhou stranu s drobnějšími chybami.
Po chvíli Sue Spirálu zastavila. Změnila směr jen tím, že koně otočila. "Teď si zkusíš koně pobídnout do kroku sama. Vezmi si třmeny a prošlápni paty. Zkrať si otěže, abys je neměla prověšené." zkrátila jsem je a mrkla na Sue. "Ještě..." znovu jsem je zkrátila. "To stačí. Když chceš pobídnout Spirálu do kroku, lehce zmáčkneš holeněmi boky. Nekopat! Nezapomeň, že Spirála je citlivá na břicho a boky k nim mají blízko." Sue mi ukázala a názorně předvedla na mých nohách, jak mám Spirálu pobídnout, ta stáhla na chvíli uši dozadu, ale znovu je narovnala. Sue šla zpět do středu a kývla na mě že mohu zkusit pobídnout. Lehce jsem tiskla nohy. Nic. Tak jsem tiskla víc a to už se rozešla. "Prošlápni ty paty." pravila Sue. Kontrolovala jsem si sed, vše najednou a zároveň se snažila koukat mezi uši koně. "Drž ty otěže. Zkusíš si trochu zatočit, alespoň nasměrovat hlavu do vnitřku kruhu. Hlavně si zpátky sedni do té nejhlubší části sedla, jak jsi byla předtím, tak jsem ti to ani neříkala, protože to jsi měla správně. Lehce si pohrávej vnitřní rukou s vnitřní otěží a vnější ruku i otěž drž pořád stejně, pokud bude Spirála vytlačovat z kruhu, vnější holení ji zmáčkni a jakoby vymáčkni zpátky dovnitř kruhu. Jo supr..." Spirála začala vytlačovat z kruhu, zmáčknout holeň a stlačit ji zpátky moc legrace nebyla, ale snažil jsem se. Přitom dávala pozor na to břicho. Občas Spirála nedůvěřivě stříhala ušima. Myslím si, že jsem jí těch mrkví i toho mazlinkování dala až dost. sue mě upozornila, že nedávám pozor. Sanctume, vrať se do reality... Dvakrát stiskni holeněmi boky a pobídneš ji do klusu, pak znovu změníme směr zkusíš si to ještě jednou a končíme. Bude lehký klus tak znovu vysedávej, nezapomeň se držet koleny a snaž se co nejméně opírat o třmeny." Dvakrát jsem zmáčkla holeně a pevně uchopila otěže. Spirála začala klusat. "Skáčou ti ruce, zklidni si je a měj je lehce položené nad kohoutkem, ale ne úplně." po čtyřech kolečkách Sue Spirálku zastavila a znovu se změnil směr. Opět jsem měla nakrokovat. Vysvětlila mi, jak mít ruce v klidu, abych spirále netrhala za hubu, protože pak chudák neví, jestli má klusat, nebo krokovat. Uvolnil jsem se, narovnala se a dívala se před sebe. Začala jsem si představovat, že jsem ta žena na tom grošákovi..."No vidíš, z tebe určitě jezdkyně bude. Už začínáš být mírně pokročilý začátečník." Sue se usmívala od ucha k uchu. "Díky, Sue. Tohle byl můj sen a teď to je skutečnost." sue na mě mrkla a kývla ať pobídnu Spirálu do lehkého klusu. Znovu jsem se učila vytlačovat a otáčet hlavu do vnitřku kruhu, aby Spirála viděla na Susan. Susan ji zastavila, přišla ke mně poklepala mi po holeni a Spirálu pohladila po šíji. "Super, holky. Mám radost." usmívala se. Odepnula lonžku. Poslala mě objet pár koleček v kroku v hale. Připomněla mi, jak zatáčet, že to je podobné jako u vytlačování z vnějšku do vnitřku kruhu, ale přesto jiné. Chtěla jsem zatočit doprava, přenesla jsem váhu na pravou stranu hřbetu, levou nohu jsem umístila dozadu za podbřišník a tlačila ji do boku, tím jsem vytlačovala záď a zároveň mírně tlačila pravou holení do boku. Šlo o to, by se kůň otočil celý a ne jen hlava. Sue mi poradila. Nakonec se mi to povedlo, to samé jsem zkoušela opačně na levou stranu. Když byla Spirála vykrokovaná, seskočila jsem dolů ze sedla a povolila o dvě dírky, aby se mohla Spirála nadechnout. Pohladila jsem ji po krku. Susan mi dala mrkev. "Odměna pro tebe, Spirálo." usmála jsem se, když se do mrkve hladově zakousla. "Začíná být z tebe jezdec, Sanctume. Jen tak dál, když budeš trénovat, jednou z tebe třeba i ta parkurová jezdkyně bude." usmála jsem se na Sue, poděkovala jí za vše a podala ji ruku. Koně jsme odvedly zpátky do boxu, odstrojily jsme ji, přinesla jsem ji kbelík vody, zatímco ji suchým hadrem vytírala Sue do sucha. Pka jsme ji pomohl ještě z druhé strany. Daly jsme ji ohlávku, naposled jsem kobylku objala a poděkovala ji za úžasný zážitek, i kdyby mě sem nevzaly, na tuhle kobylku nezapomenu nikdy, protože ona mě dala ty základy do začátku a probrala ve mě život. Připnula jsem vodítko. Susan mi dávala poslední rady po tom, co jsme spirále daly zpátky deku a znovu spirálu odvedly společně do výběhu. Se Susan jsem se rozloučila tak stejně jako s milou Spirálou, dokonce jsme zavřela i vrata. Měla jsem slzy na krajíčku, byla jsem unavená, ale šťastná, ještě jsem jí mávala z okna auta, každopádně po dnešním dnu si budu pamatovat to, jak z té hluboké lásky ke koním mě bolí strašně celé tělo...
dylan: Když mě autobus vysadil před nádhernou kovovou bránou, věděla jsem, že jsem na místě. Rozhlédla jsem se kolem a viděla nádherný upravený komplex. V dáli se pásli v ohradách koně. Nemohu se dočkat. Zároveň jsem také nervózní, a to hodně. Přesto že jezdím už přes dva roky, pořád je co mi vyčítat. V mých obavách jsem se zamyslela natolik, že jsem si nevšimla příchodu paní Susan. "Dobrý den, ty budeš Dylan, že ano?" podívala se na mě vřelým pohledem a natahovala ke mně ruku. Zbrkle jsem se otřepala a podala ji jí taky. Takový trapas, a to hnedka na začátku. Panebože, Dylan vzpamatuj se! "Je to tady opravdu nádherné, paní Susan," podotkla jsem po nedokonalém uvítání. "Můžeš mi říkat Sue, když se mi říká celým jménem, připadám si tak staře," podotkla a hlasitě se zasmála. Jakmile jsme vešli skrz bránu, hluboce jsem se nadechla... Ta vůně slámy a sena je k nezaplacení. "Co je jako první v plánu?" Nedočkavě jsem pozorovala její ústa, kdy konečně něco vysloví. "Takže jako první půjdeme pro koně, s kterým budeš dělat dnes zkoušku, z výběhu. Poté mi předvedeš jak zvládáš manipulaci s koněm v boxe. Vyčistíš ji, nasedláš a nauzdíš. Odvedeš si ji do haly a poté si tě prozkouším na lonži. Ale neboj, určitě na to máš, jinak by jsi tu přece nebyla," sympatickým hlasem mě Sue uklidnila. Zanedlouho jsme přišli k výběhům. Uviděla jsem spousty nádherných koní. Na kterém asi pojedu? "Sue, koho mám tedy dovést do boxu?" Hlavně to nezvorej Dylan, chce to klid. "Vidíš tamhle tu vysokou hnědku s hvězdičkou? To je Spirála a dneska je tvým parťákem," poukázala na nádhernou, která byla vyválená z obou stran v bahně. "Jo, a vodítko je tady," podala mi ho. "Děkuji," popadla jsem ho a rychlým krokem pendlovala k Spirále. Přišla jsem až k ní a chtěla ji zapnout. Ona však couvla zpátky se sklopenýma ušima. Pochopila jsem, že není zrovna důvěřivá. Natáhla jsem tedy ruku. Přišla blíž a začala ji očichávat. Poté, co už byla jistější, jsem ji zapnula za ohlávku a Sue mi otevřela ohradu. Vedla jsem ji z levé strany a měla ji na volnějším vodítku. Když se v dáli ozval šustivý zvuk, Spirála uskočila směrem ke mně. "Pozor Dylan, nemůžeš vést koně jednou rukou a na tak dlouhém vodítku, kdyby se ti lekla příště mohla by ti skočit na nohu," upozornila mě Sue. Opravdu mi začínali lítat v břiše motýli. Co když nezvládnu ani to sedlání? Už jsem skoro vše pokazila... Jakmile jsme došli před stáj, musela jsem zastavit, aby mi Sue otevřela stájové vrata. "Jdi s ní až dozadu, stojí v posledním boxu u sedlovny," ukázala mi směr a mezitím zavírala dveře. "Tak pojď, Spirálo," potáhla jsem vodítko, aby se rozešla. Když jsem ji dovedla do boxu, otočila jsem ji hlavou ke mně a odepnula jsem jí vodítko. "Tak, nech ji chvíli napít a mezitím si nachystáš věci na ježdění," Sue naznačila, ať jdu za ní. Vešla jsem do sedlovny, kde již byla odemčená skříň s věcmi. "Tak, a teď mi ukaž, jak umíš sestrojit sedlo a uzdečku." Začaly se mi trochu klepat ruce. Nevěděla jsem, zdali to zvládnu. Jako první jsem dala třmeny na třmenové řemeny. Poté jsem u sedla odjistila pojistky a nasadila třmeny. Zadělala jsem je zpátky, abych na to později nezapomněla. Položila jsem sedlo na dečku a připnula jenom podbřišník. Uzdečka už z velké části sestrojena byla. Stačilo jenom zapnout sněhuláka k lícnicím a správně přidělat otěže. "Správně, mile jsi překvapila," pochválila mě a pousmála se. Nanosila jsem teda sedlo, uzdečku a chrániče před box. Vzala jsem hřbílko z čištění, které tam už bylo nachystané. Vstoupila jsem k Spirále, že ji začnu čistit. Sue mě však zastavila. "Tady je zvykem si koně nejdříve uvázat," řekla a podala mi vodítko. Po připnutí jsem začala krouživými pohyby čistit Spirále nejdříve krk. Spokojeně se krmila senem. Když jsem jí ale chtěla očistit břicho, zvedla hlavu a pronikavě zaržala. Uskočila jsem dozadu. Trochu mě zaskočila. "Ano, zapomněla jsem podotknout, že je háklivější na břicho a záda. Vyčisti jenom krk, bok a zadek a já ji to břicho udělám, přece jenom mě zná déle," navrhnula mi Sue a já neměla nic proti. Poté jsem ji přejela rýžákem a hadrem. Vzala jsem si kopyťák a vyčistila jí kopyta. Dávala je strašně lehce. Najednou to nebyla zablácená pohroma, ale majestátná lesknoucí se kobyla. "Tak, nyní stačí nasedlat a nauzdit," řekla Sue a opřela se o dveře boxu. Vzala jsem sedlo a položila ho Spirále na záda. Spustila jsem podbřišník a dotáhla jsem ho na první dírku. Spirála se zašklebila a sklopila uši. Sue mi podala uzdečku. Přehodila jsem otěže přes hlavu. Jednou rukou jsem si přidržela hlavu od Spirály a druhou ji jemně dala udidlo do huby. Zapnula jsem nánosník. "Dylan, když zapínáš nánosník s podbradníkem, nemůžeš zapnout nejdříve nánosník, poté by jsi nenasadila podbradník," vytkla mi Sue, ale tvářila se pořád mile. Trochu jsem zpanikařila, ale povedlo se mi dopnout uzdečku správně. Dále jsem nasadila přední a zadní kamaše. Dotáhla jsem sedlo o jednu dírku, zatím to bude stačit. Nasadila jsem si přilbu a čekala, až Sue přijde s lonžkou. "Takže, pojď s ní za mnou," řekla Sue a šla dál. Přehodila jsem otěže, tak abych je měla pěkně v ruce. Když jsme se Spirálou došli do haly, Sue za námi zavřela. "Ještě si ji dotáhni, pokud je třeba." Dotáhla jsem ji teda ještě o dvě dírky. "Teď se posaď třeba tam na ten křížek. Trošku ji opohybuji na lonži," poukázala na stojící křížek a připnula si Spirálu na lonž. Sedla jsem si a sledovala jsem každý pohyb Spirály. Byla opravdu velká. Když ji Sue vyslala na kruh, rozklusala se. "Hohó, krók." Uklidňovala ji. Po pěti minutách ji naklusala. Spirála měla vážně velmi výrazné chody. Vznášela se a pracovala hřbetem. Když byla uvolněná na levou ruku, Sue ji přepnula na pravou. Po pár kruzích opět ji Sue naklusala. Zpozorovala jsem, že na pravou ruku ji ten klus nejde tak zdatně jako na levou. "A krók...stůj," mluvila k ní hlubokým milým hlasem. Přepnula si Spirálu opět na levou ruku. Naklusala ji. "Jdi hop." Mávla koncem lonže Sue a Spirála ladně nacválala. Po pár kolečkách ji opět Sue zastavila a přepnula na pravou stranu. Taktéž ji nacválala a nechala ji chvíli cválat. "A krók... stůj," zastavila Spirálu a mávla na mě rukou ať jdu za ní. "Tak, kobyla uvolněná je, takže teď je to na tobě. Pamatuj, jakoby o nic nešlo," uklidňovala mě Sue. Rozmotala jsem si třmenové řemeny, abych mohla nalézt. Sue se mi postavila před Spirálu, aby mi nikde nešla. Postavila jsem se z levé strany a dala levou nohu do třmenu. Raz, dva...tři! Vyhoupla jsem se do sedla. Páni! Taková výška. Pohladila jsem Spirálu po krku a chtěla jsem se chytit otěží. "Počkej, nerozvazuj je. Nebudeš je potřebovat. Soustřeď se hlavně na svůj sed. O koně se ti postarám já. Hlavně si uprav třmeny podle svého." Aspoň jeden kámen mi spadl ze srdce... Už jsem uvažovala jaký trapas by byl, kdyby se mnou chodila kde chtěla. Upravila jsem si tedy třmeny a usadila jsem se tedy pohodlně do nejhlubšího místa v sedle a zhluboka se nadechla. "Jdi kruh, Spirálo." Mávla koncem lonžky a vyslala ji na kruh. "Tak, jak se cítíš?" zeptala se Sue. "Má opravdu rozmanitý krok. Ale cítím se skvěle," říkala jsem nadšeně jako malé dítě. "Nyní zkus naklusat. Pamatuj, nepředkláněj se. Stiskni pouze holeně a čekej, než nakluše." Udělala jsem tak jak mi Sue řekla. Spirála udělala dva klusové náznaky a opět přešla do kroku. "Když nereaguje stačí na ni lehce mlasknout." Narovnala jsem se tedy a přitiskla jsem holeně. Zamlaskala jsem pusou. Najednou se pode mnou začala hýbat. Měla tak mohutný klus. Poměrně chvíli mi trvalo, než jsem zjistila jak do toho vysedávat. "Dylan, pozor na paty. Dáváš je moc nahoru. A přesedni si," radila mi Sue, zatímco sledovala každé mé chyby. Tlačila jsem tedy váhu více do pat a šlo cítit, jak se pěkně držely dole. "To je dobře! Jde ti to," pochválila mě Sue. "Přejdi si do kroku. Zpevni sed a zasedni do sedla." Když jsem tak udělala, Spirála plynule přešla do kroku. Sue nás zastavila a přepnula na druhou ruku. Chvíli jsem chodila krokem. Spirála chodila pořád svižně, což je divné. Koně, které jsem jezdila se museli neustále připomínat, aby náhodou neusnuli. "Můžeš zase naklusat," řekla mi Sue. Narovnala jsem se a přiložila holeně k bokům koně. Spirála tentokrát naklusala bez mlaskání. Všimla jsem si, že vysedám na špatnou nohu, a tak jsem zůstala na dva poskoky sedět a poté jsem začala vysedávat na správnou nohu. "Správně, jenom hlídej si zase ty paty." Sakra! Pořád zapomínám. Tlačila jsem tedy zase váhu do pat. Po pěti minutách mi Sue dala povel ať přejdu do kroku. Zastavila nás. Odmotala otěže a podala mi je do ruky. "Krokovat budeš bez lonžky. Obejdi si párkrát halu a potom půjdeme do stáje," řekla mi zbytek plánu Sue a já jsem Spirálu nasměrovala na obvod haly. Během krokování jsem ji hladila a užívala si opět pohledu mezi koňskýma ušima. Změnila jsem si diagonálně směr a chvíli ji krokovala i na druhou ruku. Když byla vykrokovaná, tak jsem ji zastavila. Pohladila jsem ji naposled po krku a seskočila jsem na zem. Povolila jsem podbřišník na první dírku a zamotala třmeny opět nahoru. Přehodila jsem si otěže a vedla jsem Spirálu ke stájím. "Tak jsi s dneškem spokojená? Já myslím, že sis vedla obstojně," vřele mě upokojovala. "Ano, jsem. Takže to znamená, že mě berete?" naznačovala jsem možnou úspěšnost. Sue se usmála a pokývala hlavou. "u mě si obstála, pokud tedy rodiče souhlasí, nevidím v tom problém." Radostně jsem máchla rukou. Když jsem Spirálu odvedla do boxu, nejdříve jsem jí odepnula podbřišník a sundala jsem jí sedlo. Poté jsem odepla podhrdelník a nánosník. Sundala jsem také podbradník a jemně jsem jí stáhla uzdečku z hlavy a huby. "Dylan, ještě má kamaše," upozornila mě Sue. Panebože, proč vždycky zapomenu na takové věci?! Vrátila jsem se a sundala jí i kamaše. "Necháme ji chvíli napít, mezitím si opět schovej věci." Nanosila jsem tedy věci opět do té skříně v sedlovně. Šla jsem ke Spirále a nasadila jsem jí ohlávku. připnula jsem ji na vodítko a vedla ji k ohradě. V ohradě jsem ji obrátila hlavou k sobě. "Moc hodná jsi byla, děkuju," pohladila jsem ji naposled a odepnula jsem ji z vodítka. Sue za mnou zavřela ohradu. "Tak, Dylan. Pro dnešek je to všechno. Myslím, že se nemáš čeho bát. Určitě se ti ozveme jak jsi dopadla. Zatím se s tebou loučím a nedělej si vrásky. Bude to dobré. Ahoj," mile mi Sue podala ruku. Tentokrát jsem byla při smyslech. "Já děkuji, že jsem se mohla aspoň přijet podívat. Určitě budu vaše oznámení očekávat. Nashledanou," řekla jsem, zatímco jsem naposledy nakukovala do vzdálených výběhů. Přišla jsem na zastávku a nastoupila do autobusu a hurá domů.
aneesek: Konečně, je to tady. Ráno mě budík probudil v 6 hodin. Jsem nervozní ale šťastná, doufám že tenhle den proběhne v pořádku. Opláchnu se, vyčistím si zuby, převléknu se a pobalím do batohu pár nezbytných věcí (jablka, mrkev, tvrdý chléb, e-mail s pozváním na přijímací zkoušky). ...
Už když vystupuji z auta, cítím tu pozitivní energii, která tu ze všeho sálá. Taťka mi dá pusu na tvář, popřeje mi hodně štěstí a odjíždí. Projdu nádherně zdobenou bránou do areálu. Procházím dlouhou písčitou cestou, po levé ruce mám neuvěřitelně prostorné kolbiště, po pravé nádherné stáje. Prohlížím si co jen jde, když ale udělám další krok, nabourám .. Než jsem se stačila rozkoukat a zjistit co se stalo, smála se na mě blonďatá, milá žena. Ahoj já jsem Sue a bude tě provádět dnešní přijímací zkouškou. Představila jsem se také a pokračovaly jsme v rozhovoru. Dovedla mě k boxu na kterém visela cedule Ikaros. Sue mi řekla ať si tady nechám své věci a vezmu si na boxu pověšené vodítko s ohlávkou, že půjdeme pro koně.
Hned jsem se na Ikara začala vyptávat. Sue mi prozradila že je to koník pro všestranost. Je to valášek, moc zajímavého zbarvení a to tmavý plavák. Bude mu 5 let, má menší tělesný rámec ale to vůbec nepoznamenává jeho nadání. Ve volnosti zdolá i výšku 150 cm. Když mi Sue povídala o Ikarovi, byla jsem z něj nadšená. Tak šikovný kůň a já na něm provedu svou přijímací zkoušku.
Došli jsme k pastvině. Sue mi ukázala kde se vypíná elek. ohradník, sundala jsem spodní pásku a prolezla se SuSan do výběhu. Prohlížela jsem si koně a doufala že Ikara najdu sama. Zahlídla jsem koně, který by seděl na Suein popis. Když jsem na něj ukázala potvrdila mi, že je to on. POmalu jsem k němu kráčela, pohladila jsem ho, vytáhla jsem z kapsy pamlsek a dala mu ho. POmalým tahem nasadila ohlávku a připnula vodítko. Když jsme opustily výběh, poprosila jsem Sue. jestli by nemohla Ikara podržet a já jsem doběhla zapnout elek. ohradník.
Než jsme došly k boxu, vyprávěla jsem Sue o svých zkušenostech u koní. Vždy jsem se o koně moc ráda starala, ale vždy jsem se bála jezdit. Teď to chci napravit. Ikara jsem zavedla do boxu, sundala mu ohlávku a začala s čištěním. Vzala jsem hřibílko a kartáč na srst, krouživými pohyby jsem vyčistila a promasírovala celé tělo, hřívu jsem vzala kulatým kartáčem, končetiny kartáčem s dlouhým chlupem. Než jsem začala čistit kopýtka Sue mi prozradila že Ikaros zvedá zadní nohy příliš vysoko, že je na to taky zvyklí. U předním jsem neměla problém, obtáhla jsem střelku, aby byla čistá a kartáčem ostranila nečistoty. U zadních jsem se trochu bála, ale také jsme to zvládly. Hlavičku jsem vyčistila měkkým kartáčem. Nozdry a oči jsem vytřela vlhkou houbou. A jdeme na uždění.
Uzdečku si vezmu do levé ruky, strčím prst do zadní částí huby, aby ji otevřel a mohli jsme vložit udidlo a nasadit uzdečku. Přetáhnu otěže přes krk a poprosím sue jestli by mi ho nemohla podržet. Vezmu dečku, položím ji na kohoutek, a nandám sedlo, připni suchým zipem dečku k sedlu. Chytím jej a vyytáhnu nad kohoutek, poté ho zase stáhnu a tam kde se sedlo zasekne tam je to správné místo, kde má být a dotáhnu. Nasadím přední a zadní kamaše a jdeme na to.
Jsme v hale. Sue připne Ikara na lonž a poprosí mě, abych ustoupila kousek od kruhu. Nejdříve je nařadě okrokování, potů oklusání a ocválání vše je provedeno v postupných přechodech a změnám směru na kruhu. Když je Ikar zahřátý Sue ně mě zavolá, že můžu přijít. Pochválím ho, stáhnu třemeny, upravím je tak, že napnu ruku a poslední část třmenu by měla končit u mích natažených prstů. Zkontroluji dotažení protože po oprácování se koník "sfoukne" a sedlo se musí dotáhnout. Nasednu, chytím otežě do obou rokou. Sue mi srovná sed: Dej si nohy více dozadu, prošlápni patu a narovnej si záda. Teď dej pobídku holení do kroku. Po pár kolečkách si začínám zvykat na Ikarův krok, Sue mi dává pokyny jako špačka ke koni, rovná, záda apod. Poté řekne povel klus, zamlaská a vyzve mě k pobídce do klusu. Nejdříve si připadám jako pytel brambor, drncám v sedle, ale po chvilce najdu správný rytmus a nechám se vyhazovat ze sedla nahoru. Sue se usmívá, beru to jako dobré znamení, poté přejdeme zase do kroku. Sue mi vysvětlla že musím mít pevné holeně, že mi při přechodu do klusu lítaly ze strany na stranu, abych si vylepšila sed přehodila mi třemeny přes kohoutek a naklasaly jsme bez třemů. Říkala ať nevysedám že zkusíme pracovní klus. Zaklonila jsem se a upevnila nohy, prošlápla paty a špičky směřovala ke koni. Najednou byl můj sed pevnější. Po několika kroužcích v klusu na obě ruce jsme přešli do kroku. Sue mě odepla z ložne a krokovala jsem s Ikarem po celé hale. Měla jsem z hodiny příjemný pocit. I když vím že se toho musím ještě hodně naučit a mám před sebou dlouhou cestu. Po vykrokování jsme odešly do stáje, kde jsem Ikara odsedlala, oduzdila a znovu vyčistila. Sue byla po celou tu dobu semnou a já se vyptávala na celý areál, byla jsem nadšená a bylo toho pro mě tolik nového. Ikaros dostal pamlsek, nasadila jsem mu ohlávku a odvedla ho zpátky do výběhu. Rozloučila jsem se se Sue a odjela jsem domů s pocitem, že se sem zase jdnou vrátím.
ninaa: Stála jsem uvnitř šatny a klepala se jako osika. Kriste pane vždyť já viděla živýho koně maximálně na obrázku! Měla bych to zabalit, nikdy se nemůžu rovnat s dívkami co jezdí už roky. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře, čímž mě nutilo vejít k jedné z laviček. Dovnitř nakoukla postarší energická blondýnka. „Jen odvedu jednoho koníka do výběhu, nemusíš tudíž spěchat.“ S nervózním úsměvem jsem začala ve svlékání. Bylo zde teplo od jednoho z přímotopů v místnosti. Za okny mezitím zuřila hotová vánice. Ještě že jsem měla svou věrnou starší bundu, která mě chránila před chladem. Nervózně jsem polkla, ruce byly jako z olova, neuvěřitelně těžké a přišlo mi, jako bych se zkoušela svléknout s metrákovým závažím. Mou pozornost na malou chvíli upotalo několik skříněk uvnitř místnosti. Větší, menší, různých tvarů a velikostí. Některé již měly jména,jiná zela prázdnotou. Vsoukala jsem se do teplých jezdeckých kalhot a litovala, proč mi musel vybírat otec to nejdražší v obchodě. Takhle jsem vypadala jako profesionálka. Snad podle vzhledu nebudou soudit i mé jezdecké umění. Z myšlenek mě vytrhlo zadusání před dveřmi. Nejprve jsem si myslela, že je to Sue ale ta nevešla. Místo ní se objevila drobná černovláska. „Ahoj.“ Usmála se na mě a vklouzla dovnitř. Na noze mě polechtal závan zimy. „Já věděla že jsem ho nevypnula.“ Zamumlala a trochu zamračeně vycvakla topení. Abych tam jen nepostávala, oblékla jsem si bundu a rukavice strčila do kapsy. „Jsi nováček, nebo jdeš na přijímačky?“ Velmi mě zaskočila. V krku byl knedlík o velikosti pomeranče. „N-na přijímačky.“ Sedla si k mé lavičce, což mě zaujalo. Měla asi chuť si povídat. „Přeju ti hodně štěstí.“ Jestli má první reakce byla překvapivá, tohle byl šok! Myslela jsem si, kdo ví jak tu nováčky nemají rádi a přitom mě tu vítají, jako bych sem už patřila. „Já moc děkuji ale raději půjdu, Sue už na mě asi čeká.“ Přikývla mi a vydala se ke skříňce aby si uložila oblečení. Vylezla jsem ven a na chvíli zatoužila se vrátit zpět. Ve stáji bylo o poznání chladněji. Nervy mi pracovaly na plné obrátky. Všimla jse si, že mě sledují dva hnědáci. Se zájmem nastražili uši. Jejich velké oči mě pozorovali, asi čekali že mám něco na zub. „Tady jsi! Já už se lekla, že jsi mi utekla.“ Sue mi podala vodítko a pamlsek.
Honem jsem si nasadila rukavice a poklusávala jí po boku. Jakmile jsme vyšli ven, opřel se do nás pěkný vítr. „Cesta k výběhu je naštěstí proházená, tak se nebudeme muset brodit“ informovala mě Sue. Už zdálky se před námi rýsovalo několik koňských siluet. Udivilo mě, že Sue ví přesně pro koho jít. Vypadali dost podobně, obzvlášť, když měli deky. Zastavila se mnou u druhého výběhu. Koník nejblíž na nás přátelsky zaržál, asi by chtěl jít z toho mrazu pryč. „Budeš to mít lehké, Ikaros stojí přímo před námi.“ Už od pohledu se mi líbil. Měl nežný výraz ve tváři, na to že byl valach. „Víš co máš dělat?“ Opět jsem nervózně nadskočila. Sue se lehce zasmála a otevřela mi výběh. Ve filmech holka přišla ke koni, dala mu pamlsek, připnula vodítko a tradá! Ikaros sám ke mě zamířil. „Ahoj koníku, asi si říkáš co tu dělám, to já totiž taky. Půjdeš se mnou?“ Zastavil se přímo přede mnou. Byl velký silný a trochu mě možná děsil. Natáhl hlavu až k mojí postavě a zafuněl. Moje ruka se hýbala kousek kousku až k němu.Co kdyby se lekl? Vypustil opět vzduch z nozder a na malou chvilku mi zahřál zmrzlé prsty. Zatímco jedl kostku chleba, já honem připnula vodítko ke karabině a asi dokonce i správně protože Sue kývla spokojene hlavou. Dáluž bylo hůř. Jak ho asi pobídnu? „Nino? Stojíš na špatné straně.“ Upozornila mě vlídným hlasem, který se skoro ztrácel ve sněhových vločkách.Sníh mi křupal pod nohama, zatímco jsem obcházela valáška. Koník trpěvlivě čekal na moji pobídku. Ale jakou? Zkusím tu co mě učila Caroline v koňském útulku kde se umazával můj trestný rejstřík. „Ehmmm jdi!“ Koník na to asi slyšel, protože se vydal ven. To nebylo těžké, bliklo mi hlavou. Ikaros měl svou hlavu jako správný kůň. Bez váhaní pochodoval dál aniž by se obtěžoval čekat na Sue či mě. „Zatáhni za vodítko a řekni mu stůj!“ Radila mi blondýnka, přičemž zavírala spěšně výběh a kráčela ke mě. Potáhla jsem za vodítko, řekla slova a modlila se. Na Ikarose to vážně zapůsobilo! Měla jsem z toho i radost. Brzy se nám po boku objevila Sue a vybídla nás abychom šli ke stáji. Při chůzi se mi snažila vštípit co dělám špatně a proč. Mou zásadní chybou je, že se nesnažím působit jako takzvaný vůdce. Roli prý nemám brát doslova ale chtěla po mě abych Ikarosovi ukázala, že si nemůže dělat úplně co chce a půjde jak budu chtít já. Hovor nám výborně plynul takže jsem si uvědomila že jsem ve stáji až když Sue chtěla,abych zavedla Ikarose do uvaziště. Valášek se sám vydal napřed. „Nedovol mu to.V klidu s ním zacouvej a poté vejdi jako první.“ Sue mě sledovala ostřížím zrakem. Potáhla jsem za vodítko a donutila valáška udělat tři kroky zpátky. Znuděně si odfoukl a počkal až vejdu první. Po obou stěnách se nacházela dvě vodítka. Sue i ukázala, jak mám karabinu připnout. Zprvu jsem se bála abych valáška neskřípla. Měl na nose jemnou kůži a tak jsem si dávala dobrý pozor.
„No koníka už máme ve stáji, teď tedy dojdeme pro čištění a poté ho společně nastrojíme.“ Pousmála jsem se ale v duchu už mě opět svíral ten pocit nejistoty. Vůbec nevím jak mám koni dát všechny ty věci! Sedlo a dečku už jsem přeci kdysi dávala Chimbotemu, ale zbytek za mě dělala Caroline. Ach kdybych víc dávala pozor! Sue nás vedla stájí dál dozadu. Mezi boxy až do zadní části stáje. Za obří kupou balíků sena se schovávalo skladiště. Čekala bych že koně budou mít své věci v sedlovnách na háčcích. Sue zapnula žárovky a o chvilku se v obří místnosti rozlilo světlo. Tolik věcí snad nebylo ani v jezdeckém obchodě! Police až ke stropu byly zaplněné koňskými a studenstkými věcmi. Blondýnka se chvíli prohrabovala v jedné ze spodních příček a poté mi vyndala opravdu krásnou černou přilbu. Neohrabaně jsem si jí převzala a tak tak mi neupadla. Ihned jsem zrudla a malou chvíli nechápala co po mě chce. Asi jí došlo že nevím co s tím. „Po příchodu jak jsme mířili ke stájím, jsi mi říkala že nemáš přilbu.Zkus ji.“ Rukou udělala přátelské gesto a tak jsem jí honem vzala a nasadila na hlavu. „Moc veliká.“ vypadlo z mých úst. „Ukážu ti jak si jí utáhnout.“ Helma měla vzadu otáčivé kolečko. Takovou bych v útulku pohledala. Carol mi dala jednoduchou přilbu bez kolečka a po nasazení byla nepříjemná. Ale tuhle jsem skoro necítila. „Teď můžeme jít pro výstroj. Ikaros už čeká.“ Jemně mě postrčila ze dveří a zatímco já sledovala dění ve stáji, Sue už zamykala. Nějaký muž cpal koním seno do sítě. Dva hnědáci co na mě zvědavě hleděli, uraženě zaržáli a dožadovali se stejné dobroty jako měli jiní. Sue mě nyní vedla do sedlovny kde se nacházelo spousty sedel a uzdeček vše vypucované jako by to teprve přišlo z obchodu.Ale při bližším zkoumání už jsem zahlédla i náznaky opotřebení. Sue mi předala dečku se sedlem což bylo to pravé pro mě. Věděla jsem jak ho držet a nést. „Vezmi prosím ještě uzdečku.“ Chvíli jsem váhala a poté se tiše ozvala. „Já se omlouvám ale nevím jak.“ Sue se ke mě přitočila a jemně mi zdvihla ruku aby mi navlékla uzdečku na rameno. „To je rafinované.“ Usmála jsem se. Zatímco blodnýnky sbírala chrániče na Ikarovi nožky a čištění já se vydala za valáškem. Ten znuděně vyčkával v uvazišti ale při mém příchodu nastražil zvědavě uši. „Neboj se, už tu nejsi sám.“ Ikaros na mě zvědavě hleděl a já pohledem pátrala kam asi odložím jeho věci. „Tady.“ Poukázal ten muž ze stáje a složil mi stojánek volně visící u zdi. „Děkuju.“ Je to přeci slušnost poděkovat. S vypětím sil jsem na háček dala sedlo a uzdečku šikovně pověsila. Tetička Sue už se vracela s boxem na čištění. Nevrźoně jsem přešlápla a abych si ukrátila čas, pohladila Ikara po hlavě. Jemně funěl a sledoval nás pozorným pohledem. Sue otevřela box a vytáhla jednotlivé věci. Chtěla vědět zda mám tušení co to je a k čemu slouží. Odhadla jsem kopytní háček a hřbílko ale dál už bylo spíše tipování. Nejprve jsme z valáška sundali deku. Dala jsem jí stranou a Sue si vzala do jedné ruky hřbílko a pustila se do valáškovi hnědé strany.Je vůbec hnědák? Blondýnka ukazovala jak správně čistit, kde a hlavně kde nečistit. Vstřebávala jsem informace a snažila si zapamatovat vše. Ale pořád mi vyskakovala otázka. „Sue? Mohu se zeptat, je Ikaros hnědák?“ Přestala na malou chvíli čistit a opět se pousmála. Nikdy jsem neviděla vlídnější člověka než byla Sue. „Kdepak, lidé si to často pletou ale je tmavý plavák.“ Pokývala jsem hlavou a složila mu několik poklon. Než jsem stačila cokoli dalšího říct, Sue už mi cpala do ruky hřbílko a šoupala mě k pravé straně. Cítila jsem plaváčkovo teplo jak mě zahřívá když jsem u něj stála blízko. Pomalu od krku směrem ke hřbetu se pohybovala má ruka spolu s hřbílkem. Ikaros se blaženě postavil a tu a tam, když mu hřbílko přejelo přes hřbet jako by kousal do vzduchu. Čistila bych jej déle ovšem neměli jsme tolik času. Postoupila jsem k druhému kartáči. V boxu se nacházely dva a tak mi Sue řekla že každá z nás to vezme z jedné strany. Tolik prachu jsem snad neviděla ani u sebe v pokoji. Nebylo to podle Sue tak hrozné jako v létě kdy se milují vyválet v nejprašnější části ale mě stačilo i tohle. Dlouhými jemnými tahy jsem odstraňovala prach pryč až se mu leskly jen jeho plavé svaly. Na závěr mě Sue poprosila abych malým hadříkem utřela nedokonalosti a bylo hotovo. Docela mě děsila kopyta, ale zatím jsme u nich nebyly. Teď bylo třeba rozčesat dlouhé žíně. „Stoupni si takhle bokem. Ne proto snad že by kopal ale pro bezpečnost kdyby se ohnal třeba po mouše. I když se zdá že v zimě žádné nejsou, tu a tam se nějaká zatoulá.“ Česat plaváčkovi jeho dlouhé žíně bylo jako česat vlasy princezně Sisi. Někdy se zacuchali, jindy v nich držela sláma. Za malou chvíli je měl ale krásně spuštěné k nohám. Hřívu a kštici Sue lehce prolétla a pak už jsme šli na kopyta. „U něj je zvykem že zvedá kopyta výš, neboj se že by kopal.“ Ujistila mě Sue a na přední noze ukázala jak vyčistit jeho střelku a štetečkem zbylou část kopyta. Zadní se m izdála složitá. Člověk musel koníkovi natáhnout nožku více dozadu a opřít si jí o stehno. „Teď ty.“ Sue mi podala háček a my přešli na druhou stranu. Začala jsem předním kopytem. Pomalu sjela dolů až ke spěnce a řekla Ikarovi o nohu.Zvedl jí vysoko a tak jsem jí mírně snížila a pustila se do vybírání. Ve střelce mě jen ztvrdlý sníh který mi tak trochu dělal jakousi botičku. S klidem jsem mu poté pustila nohu dolů a přešla k zadní noze. Opět jsem jemně rukou sjížděla po jeho noze a vyzvala jej. Ochotně mi jí zvedl až kamsi do výšin a nechal si jí vyčistit. „Šlo ti to moc dobře.“ Pomohla jsem Sue uložit čištění aby se nepletlo ostatním jak mi pověděla. Přeci jen tu nejsme sami. Podala mi jeden z těch chráničů na nohy. Jak se nasazuje? probíhalo mi v hlavě. Ale nebyla by to Sue aby mi vše nevysvětlila. Nasadit přední i zadní chránič se jevilo velmi jednoduché. Přiložila jsem ho k noze, utáhla pásky na suchý zip a lehce chránič sesunula níž. Chrániče jsme měli nasazené během malé chvilky. „Chceš si zkusit sedlo a uzdečku?“ „Moc ráda!“ Dřív než jsem si uvědomila, že to v podstatě neumím, už jsem držela sedlo a nesla jej ku koníkovi. Carolina nejprve vzala dečku. Přehodila jsem si sedlo do levé ruky a pravou přehodila Ikarovi dečku přs hřbet. Urovnala jsem jí a nechala část čnět na kohoutku. „Správně.“ Pochválila mě Sue což velmi potěšilo. Málo kdy mě někdo pochválil. Caroline se Sue byly v podstatě první. Nasadit sedlo na takového vysokého fešáka mi přeci jen dalo fušku.Opět jsem upravidla dečku a sedlo urovnala. Sue mezitím kontrolovala podbřišník zda má správnou velikost. Nikdy jsem si neuvědomila, že koně jsou vlastně každý jiný. Ale tenhle Ikarovi sedl správně. Měla ho zkrátka v oku. Ukázala mi jak se přitahují přemínky a na kolik by měl být podbřišník správně utáhnutý. Musím si vše zapamatovat ale pomalu jsem si říkala že by chtělo si nosit zápisníček Poté co jsme měli sedlo, Sue sundala Ikarovi ohlávku, já jí podala uzdečku a pečlivě mi ukázala jak uzdečku přetáhnout přes hlavou, docílit aby si koník vzal udidlo. Celkem jsem zkameněla vždyť má velké zuby! Ale je v tlamě prý místo kde mu „chybí“ a proto se nemusím bát. O chvíli později už jsem si stoupala na místo Sue. Ikaros měl lehce stočené uši a vyčkávala. Držela jsem jeho měkký nos a druhou rukou vkládala do huby udidlo.Opravdu měl bezzubé místo! Zvedla jsem uzdečku a protáhla mu rychle uši přes zátylník jak nazvala Sue část uzdečku. Vytáhla jsem jeho kštici ven a poté zapnula přezky jak Sue ukazovala prve. Ikaros byl připravený a já nervózní ještě víc.
„Teď půjdeme do haly. Mezitím si můžeš nasadit přilbu a rukavice ať ti není zima na ruce. Já Ikarose zahřeju a až řeknu, přijdeš z tribunu ke mě.“ Instrukce byly jasné. Brzy se stájí ozval Ikarův klapot kopyt. Vůbec jsem netušila, že hala je uprostřed stáje. Došlo mi až když jsme v ní stáli. Sue nejprve zakřičela zda někdo není uvnitř. Trochu jsem se modlila aby nebyl, nechtěla bych vypadat jako hlupák i před jinými ale k mé smůle v hale byla dívka s ryzákem. Na středu jízdárny postával trenér s hrnkem kávy. Musela být pořádně silná, vůně mi pronikla do nosu chvilku po příchodu. Všimla jsem si dvířek na tribunu a aniž by mě musela Sue vybízet, vyšla jsem sama. Už jsem si říkala jak mi bude mrznotu zadek ale i na tohle se Floresta připravila. V rohu pod schůdky leželo několik menších dek aby člověk nezmrznul. Usedla jsem tiše na tribunu a rozhlédla se. Hala měla několik zrcadel. Vypadalo to zvláštně. K čemu zrcadla? Vždyť člověk přeci nespí na koni a nepořebuje po ránu vidět svůj zevnějšek. Z přemýšlení na co mohou složit mě vytrhl muž s hrnkem kávy. „Nehrb se tolik! Ten kruh hezky znovu a lepší vnější holeň!“ Zaujalo mě jezdectví té mladé dívky. Jak splývala s ryzákem ta souhra v klusu. Kéž bych takhle vypadala i já! Na makou chvíli jsem uvažovala že se prostě vypařím ale nemohla jsem to vzdát. Teď už to nešlo. Něco ve mě se zlomilo a dokonce jsem v sobě objevila i touhu nasednout na plaváka. Koutkem oka jsem po něm mrkla. Rozehříval se v jemném klusu. Vznášel se jako baletka. Možná lehce i dováděl protože radostně pohodil hlavou a poskočil. Sue jej mírně pobídla hlasem a lehce švihla bičem. Neznatelně oetvírala pusu.Určitě k plavákovi promlouvala, aby se uklidnil. Po chvíli opravdu přestal kopyt klást jako baletka a povolil se. Uvolnil hlavu, snížil jí spolu s krkem a protáhl krok. Opravdu jeho chod vynikal. Za chvíli ho Sue zpomalila do kroku a vyměnila druhou stranu. Do mě se mezitím přikrádal pan mráz. Cítila jsem ztuhlost nohou ale nechtěla jsem plašit koně a tak jsem dál seděla a pozorovala. Dívka s ryzákem teď cválali v houpavém pravidelném rytmu. Ryzáček byl očividně rád za společnost protože něžne zaržál a poskočil. Trenér upil z hrnečku a rychle na dívku zavolal. Ta uposlechla povelů a snažila se koníka dostat znovu do pravidelného tempa. Trvalo jí to jen vteřinku ani jsem nepsotřehla co přesně udělala! Když jsem znovu vrátila zrak k Ikarovi, vznášel se ve cvalu. Plaváček už se ale pozorně soustředil, nevyváděl blázniviny ani se nesnažil poskakovat jako baletka. Stejně jako ryzák se postupně uvolňoval. Sue mu ještě jednou změnila ruku aby si dostatečně protáhl všechny svaly, ne jen na jedné polovině a poté už mě zavolala. Ztuhlé nohy trochu odmítaly poslušnost ale donutila jsem je. Ikaros oddechoval po svém výkonu na lonži ale klidně stál a sledoval mě zaujatým pohledem. Letmo jsem mu přejela přes srst a spustila dolů třmeny. Sue mi ukázala abych natáhla ruku od konce řemínku a třmen si dala do podpaží. Byl mi dlouhý. „Zkrátíme ho o dvě dírky a uvidíme.“ Nechala mi znovu zkusit třmen. Teď mi padl jako ulitý.
Sue upravila třmen i na druhé straně a nechala mě abych nasedla. Snad to ještě zvládnu. „Raz,dva,tři!“ odpočitala jsem si nahlas a vyhoupla se na vysokého plaváka. Nabádala jsem se abych usedla jemně a nekopla ho. Sue mě nechala uchopit otěže, raději ale zkontrolovala, je držím dobře a pak mi řekla, ať ze třmenů vyklouznu ven a přehodím si je křížem přes sedlo. Moc se mi nezdálo, přijít o svou jedinou oporu v sedle, ale ona ví co dělá. „Otěže držet nemusíš, teď budeme jen v kroku a vyzkoušíme si pár cvičení.Jsi na něm moc ztuhlá a on to vycítí.“ Sezdola se zdála Sue menší než předtím. Ikaros se nechal pobízet Sue a tak jsem se spíš vezla. Moje dnešní lekce ovšem nebyla o vožení. „Rozpaž ruce!Narovnej záda. Drž se koleny, propni patu!“ O překot chrlila jeden povel za druhým. Myslím, že hodina ve fitku by mi nedala tak zabrat. Držet rovná záda nebyl až takový problém, horší ovšem byly ty paty. Prošláplá pata dolů mi nutila táhnout svalstvo lýtek a po pár minutách už o sobě dávaly vědět. Brečet můžu potom, připomínala jsem si. „No takhle se mi líbíš víc.“ Sue pokývala hlavou a vyřkla další cvik. Spočíval v tom, že jste se museli rukou dotknout opáčné špičky nohy. Pohyby sem tam, sem tam, měl Ikaros příjemné ale trochu mě přeci jen vyváděl z rovnováhy. Když jsem se úspěšně dotkla špičky a div si u toho nerozkousala jazyk, měla jsem to samé udělat na druhou stranu. Čekala bych že to bude horší. Asi jsem tuhle stranu lépe protahovala. Ikaros se rozhodl zastavit a Sue ho kupodivu nechala. „No nedívej se na mě tak.Přeci všechnu tu práci nenecháš na nás.“ Ikaros souhlasně odfrknul a poškrábala se na noze až mě to v sedle malinko rozhodilo. „Neboj se všechno ti vysvětlím. Když chceš koníka pobídnout do kroku, stiskneš holeněmi, a to podotýkám, holeněmi břicho koně jako bys ho chtěla odtlačit a mírně se v sedle předkloníš. Nemyslím tím že se budeš předklánět jako z balkona ale asi takhle.“ Sue názorně ukázala skoro neznatelné předklonění. „Pobídka je ovšem klidná, lehce přitiskneš a povolíš,přitiskneš a povolíš a jakmile se rozejde, tlaku necháš. Když bude zpomalovat, opět ho pobídneš tímto způsobem ale už se nemusíš předklánět. Vše jasné?“ Vstřebala jsem všechny informace a pokývala hlavou. Jemně jsem nohama zatlačila na břicho holeněmi a malinko se naklonila v sedle. Ikaros udělal dva pomalé krůčky jako by si nebyl jistý. „Pobízej to je ono!“ Sue mě z lonžovacího kruhu vybízela tak vehementně že se mi opravdu podařilo plaváčka rozejít. Na tváři se mi rozlil srdečný úsměv. Já jsem právě dokázala to co můj otec pokládal za nemožné! Něco jsem dokázala. Bylo to malé ale přesto to pro mě byla velká váha. Ikaros klidným krokem kráčel po kruhu a já se snažila vnímat pod sedlem každý jeho sval.Nohy se mu napínaly když je tiše kladl do jízdárenského podkladu. „Nepeřemýšlej nad ničím a hezky se mi sosutřeď jsi teď konečně uvolněná a ne jako ztuhlé prkno.“ Zarděla jsem se a narovnala mírně v zádech aby mi netvořily hrb. Sue nás nechala objet ještě pár kruhů a poté mi řekla jak zastavit. „tohle je trochu složitější ale jsi šikovná a zvládneš to. Mírně se v sedle zakloníš asi jako při pro pobídce do kroku tak jako si se předkláněla a ztuhneš v kříži. Ztuhnutí neznemená že stáhneš půlky k sobě.“ Zasmála jsem se tomu výroku zkrátka to nešlo. „Můžeš si také pomoct hlasovou pobídkou stůj a i v kroku či klusu. Je to pro koníka dobré a ví že s ním komunikuješ. Koně mají rádi lidský hlas.“ Sue mě poté gestem vybídla,abych ho zkusila zastavit. Mírně jsem se zaklonila, podsadila zadek, ztuhla tak trošku v kříži ale ne moc protože mi opravdu tuhly půlky a zkusila hlavovou pobídku. „A stůůůj.“ Chvíli se nic nedělo ale trenérka mě nenechala to vzdát a Ikaros opravdu zastavil. „dělal si z tebe legraci ale na druhou ruku to změníme.“ Přišla k valáškovi blíž, přecvakla zvláštním způsobem lonž až mi vrtal v hlavě. Ale nebyl čas přemýšlet. „Tak šup rozejdi ho.“ Opět jsem zkusila jako prve pobídnout a tentokrát už valášek reagoval hezky. Krok se mi líbil. Lehký houpavý rytmus, už mi ani nevadilo jezdit bez třmenů. I Sue mě pochválila. Opravdu jsem jí začínala mít v oblibě. Nikdo se ke mě tolik vlídně nechoval, celkově byla Floresta velmi překvapivá. „Teď to bude větší zábava.“ Prozradila mi tajemně Sue. Klus určitě chce klusat. Doslova jsem začínala panikařit. „Nino já ještě nic neřekla.Klid to zvládneš.Klus není složitý. A když se nebudeš cítit, můžeš se klidně přichytit sedla.“ Zhluboka jsem se nadechla a kývla Sue aby pokračovala. Opět mi vysvětlovala jak se pobízí. V podstatě stejné jako při kroku je s tím rozdílem, že teď jsem si měla sednout hluboko do sedla, poddávat se rytmu a dýchat do břicha. „Hezky ho pobídni.“ Stiskla jsem jemně ale přito dostatečně silně holeněmi Ikarovi boky a lehce se odlehčila. „Kluss!“ Valášek mírně poskočil a poté vyklusal. Klus byl úplně jiný. Zvláštní tempo hodně drncavé. Od Sue ke mě doléhaly pokyny které se jen tak ale nedaly plnit. Vůbec mi klus nešel. Proč se nesoustředím?! Zkusila jsem se posadit, držet koleny, dýchat do břicha a podsazovat zadek. Chvíli se nic nedělo. Najednou se objevily dva rytmy kdy to se mnou neházelo ale naopak, ztlumila jsem náraz. „Výborně, ten náznak už tam byl. Zkus to znovu! Narovnej záda a podsaď se.“ Mírně švihla bičem protože Ikaros začala zpomalovat. Nechala mě ať zkusím své štěstí a poperu se s tím. Nakonec se mi přeci jen povedlo párkrát vysedět klus. „Stejně jako zastavuješ, přejdi s Ikarem do kroku.Kdyby ti cokoli nebylo jasné křič.“ Nevím jesli Sue vůbec postřehla pokývnutí ale z posledních sil mého zadku jsem se dostala ke zpomalení. Zaklonila jsem se o něco víc, podsadila zadek, stiskla koleny sedlo a přidala hlas. Ikaros zastříhal svým uchem a opravdu zpomalil. Halou se ozvalo jeho silné odfrknutí. Uslyšela jsem i jiný zvuk. Otevírání obřích dveřích haly jak odcházela dívka s ryzákem. Byla jsem tak zaujatá svým ježděním že mi úplně unikla. „Nino! Nevšímej si kde co létá a pobídni ho.“ Omluvně jsem se usmála a honem Ikara trošku pobídla protože už opravdu zpomaloval. „Pracovní klus jsme vyzkoušeli, můžeš dát třmeny dolů a našlápnout. Víš jak je máš mít správně?“ „Ano.To si pamatuji.“ Ikarův krok mě uklidňoval a nevyváděl z rovonávhy takže nebylo problémem třmeny přehodit aniž bych se musela chytat. Když jsem si dala třmen na nejširší místo chodidla, jako by mě tam ty řemeny náhle obtěžovaly. „Je to dost divné abych se přiznala bez třmenů se mi líbilo víc.“ Sue lehce pobídla Ikara a pokývala. „Je to hlavně o zvyku ale někdy také raději sedím bez třmenů.“ Prošlápla jsem si znovu patu, držela se koleny a narovnala se. „Vyměníme ruku a pak si zaklušeš se třmeny.“ Zase přišlo zastavení tentokrát už šlo lépe ale Ikaros je opravdu šprýmař protože si rád utahoval a zkoušel na mě. Určitě mu bylo jasné že jsem naprostý začátečník a může si dovolovat. „Pobízej Nino!Jakmiel cítíš že ti zpomaluje neboj se pobídnout. Samozřejmě nechci aby jsi ho okopávala ale jen co je cítit jak se začíná krok zpomalovat, pobídni.“ Kývla jsem na souhlas a pobídla. Valášek oživl a přidal na chůzi. Sue si mě teď srovnala a zatímco já se snažila udržet sed v pořádku a vnímat Ikara, vysvětlovala mi princip lehkého klusu. Pokaždé když řekne teď mám vysednout a poté dosednout do sedla. Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem valáška pobídla ke klusu. Energicky poskočil a rozklusal se. Bylo to velmi drncavé, nebýt třmenů už dávno ležím na zemi. „Teď, teď, teď.“ Sue s klidem říkala kdy mám vysednout. Nebyla bych to já abych vysedávala špatně. Zůstala jsem na jedno drncnutí déle a náhle jsem se trefovala do rytmu Sue. Jako by se vše změnilo. Chod se zdál o tolik příjemnější. Jako bych s valáškem splývala, alespoň do doby než mě Sue začala opravovat. Takových chybek! Ale snažila jsem se maximálně Sue vyhovět a tak na konci ježdění můj zadek nebyl můj, ruce a nohy jsem skoro necítila. Když Ikaros naposledy zastavil, úlevně jsem se svezla ze sedla dolů. Nohy se mi podlamovaly, dýchala jsem jako bych běhala maraton a potila se no jako čuně Sue mi ukázala ja zvednout valáškovi třmeny a uvolnila mírně podbřišník. Pak mi odepnula lonž, předala otěž a nechala mě abych šla s Ikarosem za ní. Nádherný pocit! Valášek poslušně kráčel vedle mě, vystrojený nádherným slušivým kompletem. Já opravdu jezdila! „Myslíš že jsi nebyla špatná.“ Pochválila mě Sue. „Ale zkus tolik netuhnout jenom proto že se bude dít něco nového. Klus jsi zvládla skvěle.“ Její pochvala ve mě opravdu vyvolala neskutečné pocity štěstí. Přišla jsem jako uzlíček nervů a vracím se domů v podstatě jako na obláčku.
Poděkovala jsem Sue a vešla zpět do stájí. Naproti nám šla dívka, nejspíš se chystala ven, zabalená do bundy a koník měl na nohách takové zvláštní věci něco jako boty. Usmála se na mě a ukázala rukou ať jí trošku s Ikarem uhnu doprava. Jemně jsem ho zatlačila a valášek poslušně uhnul. Když jsme byli v uvažišti, přibrzdila jsem Ikara a očekávala Sue. Valášek se o mě zkoušel drbat ale to mi bylo nepříjemné tak jsem ho odstrčila. „promiň kamaráde ale mě se to nelíbí.“ Aby ho netrápilo svědění, aleposň jsem ho podrbala rukou. Sue se objevila v zápětí. „Tak můžeme začít odstrojovat. „Nejdřív sundáme uzdečku a dáme ohlávku.“ Nechala mě ať si to vyzkouším. Řemínky šly trochu z tuha ale nakonec se přeci povedlo.Opatrně jsem mu stáhla uzdečku dolů a otěže v zápetí. „Drž mu hlavu ať nikde necestuje.“ Sue mi odebrala uzdečku a dala měkkou ohlávku. Rychle a obratně jsem mu jí dala přes hlavu a zascvakla. Ikaros se díval trochu ublíženě asi chtěl drbat. Přešla jsem k sedlu a opatrně ho stáhla dolů. Dečka byla trochu zpocená a koníkovi se ze hřbetu kouřilo. „Zaběhnu pro deku, sundej mu zatím chrániče. Kývla jsem na souhlas, odložila sedlo a vrátila se k jeho nožkám. Suchý zip dělal pro mě nepříjemný zvuk a tak jsem se snažila sundat chrániče co nejrychleji. Ikaros klidně stál ani nijak nezvedal nohy za což jsem mu byla vděčná.z jeho kopyt jsem stále měla respekt, stach už ne. Odložila jsem chrániče pod sedlo a rozhlížela kde je Sue, Ve stáji to ožilo. Několik lidí dávalo seno koním kteří na ně dotčeně ržáli a přecházeli nervózně po boxe. Sue se vynořila o chvíli později ze dveří kanceláře. „Omlouvám se zdržela mě dcera.“ „V pořádku nečekáme dlouho.“ Ikaros také zaržál, určitě cítil seno. Sue mu přehodila deku přes hřbet a ukázala mi jak se zapíná. Sama jsem si to směla vyzkoušet co bylo pro mě zase něco nového. „Ještě mu vyčistíme kopyta a dáme ho do boxu.Stejně tam silně chumelí a ještě nevychladl.“ Blondýnky mi podala hnedý háček a já se dala do práce. V kopytech mu ulpělo trochu jízdárenského povrchu. Očistila jsem ho štetečkem a spustila nohu dolů. Valášek byl trochu neklidný proto mi kopyta dala větší práci. Nejspíš se těšil na svůj díl sena. Trochu jsem si přála aby tohle neskončilo ale blížil se konec. Popleskala jsem valáška po krku a Sue mi dala pokyn odvést ho do boxu. To jsem ovšem nečekala co m iten syčák provede. Táhl mě k nejbližší kupce sena a zabořil do ní nos. „Hej tohle není tvoje!“ Potáhla jsem za vodítko ale Ikaros nechtěl postát. Trenér který držel v hale hrnek kávy na mě zavolal abych ho zatáhla silněji. Vší silou, rudá jak rajče jsem odtáhla valáška od kupky sena a zavedla do jeho stání. Ikaros se znnovu chtěl zabořit do svého sena ale to už u mě byla Sue a hned mě upozornila ať si ho otočím k sobě. Ikaros trošku přešlapoval ale hned se uklidnil a počkal až sundám ohlávku dolů. Pak udělal otočku a pustil se do jídla. „Nezbeda.“ Zakroutila jsem hlavou a zavřela box. Sue mě pochválila že jsem ho už nenechala podruhé žrát. „Když chceš umíš být autorita.“ Šla se mnou k šatnám a opět počkala až se převléknu. Když se sledovala venkovní počasí jak se honí za okny vločky, záviděla jsem jim.Oni mohly na Florestě zůstat, já musela domů. Vytočila jsem číslo našeho šoféra a oblékla si svrchní díl oblečení. S lístostí jsem naposledy pohlédla do šatny a v tichosti jí opustila. Nebyla jsem cestou ven moc výřečná ale Sue to zvládla za mě. „Moc ráda jsem tě Nino poznala. Až bude čas, ozveme se ti.“ „Děkuji jsem moc ráda.“ Přátelsky mě objala a otevřela bránu. Kéž by se zasekla a já tu musela zůstat. Snad mě brzy kontaktují. Zamávala jsem jí napozdrav a sledovala jak kolem ní skáče její neposedná fenka Dalila.Když o chvíli později přijel můj vůz, Florestu už jsem měla vrytou do paměti. Pod přikrývkou sněhu se skrýval hotový ráj a já mířila zpět domů, do pekla.
thelokin: První paprsky slunce prosvítaly přes mé záclony. V tu chvíli mi došlo, že je to tady. Nastala chvíle, kdy jsem měla jet udělat přijímací zkoušky na VJA Florestu ...
Byla jsem nervózní až moc. S těží jsem se vyškrábala z vyhřáté postele a po delší době vybírání jsem se oblékla. V kuchyni jsem se minula s tetou, která ani nepozdravila. Udělala jsem si snídani, sbalila si věci potřebné na dnešní dobrodružství a má příští zastávka byla Floresta.
Autobus měl zpoždění. Byla jsem čím dál tím více nervózní. Naštěstí měl zpoždění jenom 5 minut, takže jsem příjezd na Florestu stíhala. Za chvilku jsem vystupovala. Zastávka byla kousek od Floresty. Dveře autobusu se otevřely a já vystoupila. Bylo tu všude mrtvo. Dveře se zavřely a autobus odjel. Bylo tu naprosté ticho. V dálce jsem už viděla areál akademie. Tedy velikou bránu. Rychlým krokem jsem se vydala vpřed. Brána byla pootevřená a tak jsem nenápadně vlezla dovnitř. Rozhlížela jsem se po okolí, jestli někoho neuvidím. Směrem od jízdárny ke mě šla nějaká paní. Přišla ke mě a natáhla ke mě ruku na pozdrav. Představila se jako Susan. Představila jsem se také. Susan mi řekla co mě dnes bude čekat. Rozklepaly se mi nohy. Když to Susan uviděla, poplácala mě po rameni a řekla že se nemám čeho bát. Poté mi řekla, že půjdeme odchytit koně - přesněji Ikarose. Podala mi hnědou ohlávku a vazák. Susan se na mě usmála od ucha k uchu a naznačila, že je čas dojít pro Ikarose. Podle knihy kterou jsem si četla před odjezdem jsem schovala ohlávku s vazákem za záda. Susan se usmála a ukázala který z koníků na rozlehlé pastvině je Ikaros. Uviděla jsem ho. V tu chvíli mě očaroval svoji krásou. Spatřil mě a Susan. Natáhl svůj krk zvědavostí a přežvykoval stébla trávy.
"Tak běž. Dneska na něm budeš dělat přijímačky!" řekla Susan a popostrčila mě dopředu. Trochu nejistě jsem vykročila k Ikarosovi. Nikdy dříve jsem se okolo koní nemotala. Co mám dělat? Co když něco zpackám a Susan mě raději pošle domů? Je to přeci špičková akademie, ale musím si více věřit a půjde to samo!
Otočila jsem se na Susan a ta rukou naznačila ať jdu. K Ikarosovi to bylo už jen pár kroků. Šel mi naproti. Na chvilku jsem se lekla, ale poté jsem mu šla také naproti. Natáhla jsem k jeho hlavě ruku. Zdál se klidný. Sebrala jsem všechnu odvahu a pohladila ho po svalnatém krku. Jemně do mě strčil čumákem. Musela jsem se ještě víc uklidnit, abych vůbec dokázala mu ohlávku nandat. Opatrně jsem začala nandávat Ikarosovi ohlávku. Nejdříve se trochu cukal, ale poté mi pomohl se do ohlávky dostat. Zapnula jsem karabinu na ohlávce a připnula vazák. Otočila jsem Ikarose směrem k Susan. Ta se usmála a mávla, ať už jdu.
"Tak jdeme!" řekla jsem, pohladila Ikarose po čumáku a vykročili jsme. Došla jsem s Ikarosem k Susan a a ta ukázala, kam ho mám uvázat.
Susan mi ukázala jak bezpečně uvázat vodítko. Zkusila jsem to a moc se mi to nedařilo, ale poté už jsem vazák správně uvázala.
"Počkej tady, já skočím pro Ikarosovo čištění." řekla Susan a zmizela. Ikaros stál klidně a se svěšenou hlavou. Za chvilku jsem už viděla Susan k čistěním. Podala mi čištění a já si říkala, jak se teď ztrapním, protože neumím ani správně vyčistit koně. Susan se usmála a poté mi vysvětlila co a jak. Podala mi kartáč a už jsem krouživým pohybem čistila Ikarosovi záda. Když jsem byla hotová, Susan mi podala rejžák a já Ikarosovi vyčistila i nohy a poté i hřívu. Na řadu přišla kopyta. Bála jsem se, že mě Ikaros kopne, nebo nějak ublíží.
"Neboj se Thelokin, Ikaros je hodný valášek. Jen se nelekej, zadní nohy dává výš než by jsi chtěla, ale to nijak nevadí!" řekla Susan, mrkla na mě a podala mi háček na kopyta. Začala jsem levou přední a přešla jsem na levou zadní. Jak Susan říkala, opravdu Ikaros dává zadní nohy výš. Když jsem mu kopyto vyčistila, byla jsem za to strašně ráda. Zbývaly ale ještě dvě nohy.
"No vidíš, že to jde." pousmála se Susan. Usmála jsem se také a přešla na druhou stranu. Začala jsem s pravou přední a když jsem vyčistila i pravou zadní, tak jsem šla se Susan uklidit čištění. Přišla řada na nasedlání a nauždění. Susan mě zavedla do sedlovny. Vzala sedlo i s třmenovými řemeny a samotnými třmeny, dečku, podbřišník i uzdečku s udidlem a slintáky. Pak mi Susan řekla ať vezmu chrániče, lonž a beránka. Došli jsme k Ikarosovi a Susan mi vysvětlila jak mám dečku a sedlo správně dát. Řekla, že hlavně dečka nesmí být nikde shrnutá, nebo bude mít Ikaros otlaky. Trochu mě to rozhodilo, ale celou dobu mě Susan uklidňovala že tu je ona a může mi kdykoliv poradit. Po zapnutí podbřišníku jsem se zeptala, kdy se bude dotahovat. Susan odpověděla, že až budu nasedat. S těží jsem nandala Ikarosovi uzdečku, ale když už se mi zadařilo, tak mě Susan opravila kde mám co špatně. Opravila uzdečku a mířili jsme do kryté haly.
"Počkej než zahřeju Ikarose, prosím." řekla Susan a připnula lonž. Začala lonžovat Ikarose. Nejdřív šli v korku několik koleček. Mezitím můj pohled zůstal na mladé dívce která jela na tmavé hnědce (tenhle pojem jsem věděla jen díky knížce) a společně létaly přes vysoké překážky. Ladně hnědka doskakovala. Obdivovala jsem co spolu ty dvě dokázaly. Bylo to nádherné.
"Thelokin! Můžeš!" slyšela jsem Susan. Obrátila jsem znovu pohled na ní. Na lonži držela Ikarose.
"Co prosím?" řekla jsem tak trochu zmateně.
"No můžem nasedat! Dotáhla jsem podbřišník, tak jdeme!" řekla a usmála se. Šla jsem k Ikarosovi a Susan mi řekla jak nasednu. Poté mi přidržela nohu a já se vší silou vyšvihla do sedla. Když jsem dosedla, zamotala se mi trochu hlava. Takhle vysoko jsem nikdy nebyla! Byla jsem zvyklá na poníka jako je Magdička.
"Nejdříve tedy zkusíme krok, ano?" Opatrně jsem přikývla a Susan dala třmeny křížem přes Ikarosův krk. Mlaskla na Ikarose aby se dal do kroku. Když se to mohutné těleso dalo do kroku, málem jsem šla navštívit písek, který Ikaros drtil kopyty. Susan mě uviděla, a řekla ať roztáhnu ruce, že mi to pomůže. A že se nesmím křečovitě držet nohama, musím je uvolnit.
"Tak je to dobře!" vykřikla Susan a usmála se.
Po několika kolech v kroku se mě Susan zeptala, jestli jsem připravená na klus. Pracovní klus.Po chvíli váhání jsem přikývla, že ano. Susan mlaskla na Ikarose a ten se během jedné jediné vteřiny dal do klusu. Lekla jsem se a chytla se Ikarosova krku.
"Neboj Thelokin! Posaď se hluboko do sedla a celá se musíš uvolnit. Roztáhni ruce a jdi s pohybem koně."
Vrátila jsem se zpět do sedla a uvolnila celé tělo. Tím jsem se ale shrbila. V tu chvíli mi došlo že se hrbit nemám a tak jsem se snažila být uvolněná, ale nebýt shrbená. V sedle jsem pořád nadskakovala a Susan mi poradila ať se ještě víc uvolním. Po několika kolech v pracovním klusu jsme změnili směr. Objeli jsem ještě dvě kola a zpomalili jsme do kroku.
"Tak teď opatrně sundej třmeny a zkusíme vysedávání. Opatrně jsem sundala třmeny a nohy dala do třmenů. Susan mlaskla a Ikaros se zase dal do klusu. Susan mi říkala kdy mám vysednout a já se vždy snažila dostat alespoň kousek nad sedlo. Susan mě opravila, že se musím zvedat koleny a ne nohama ve třmenech. Zkusila jsem to a pak jsem měla klidnou holeň. Roztáhla jsem ruce co nejvíce šlo a každý krok jsem vysedla. Za chvilku jsme měnili směr a zase jsme naklusali. Susan mi znovu říkala kdy mám vysednout.
Po nějaké době jsme přešli do kroku a pak do zastavení.
"Tak to by nejspíše pro dnešek stačilo. Pomůžu ti seskočit a ještě Ikarose vykrokuješ, odsedláš, vyčistíš kopyta a zajdeš s ním do výběhu." řekla Susan.
Snažila jsem se ze sedla vyškrábat a když jsem stála pevně nohama na zemi, pohladila jsem Ikarose po zpoceném krku.
"Na, tady máš. Já musím ještě něco zařídit. Prosím udělej co jsem ti řekla." usmála se a zmizela ve dveřích do haly. Bylo tu ticho. Do toho náhle Ikaros zafrkal a já se vrátila do reality. Zkrátila jsem si lonž a vedla Ikarose po svém boku.
"Jet na tobě ... Bylo úžasné! Byl jsi hodný." řekla jsem a koukla po Ikarosovi. Ten šel se svěšenou hlavou vedle mě.
"Téda! Ty jsi pořádně zpocený! Ale nedivím se ti." pohladila jsem Ikarose na krku. Pak jsem si vzpomněla. Měla jsem v kapse kousek mrkve. Vytáhla jsem ji a podala Ikarosovi na natažené dlani. Hbitě mrkev sežral a očuchal kapsy, jestli pro něj ještě nemám schovanou nějakou tu dobrotu.
"Promiň kamaráde, ale to je vše." řekla jsem a začala jsem se smát. Ikaros jako by pochopil že už pro něj nic nemám a tak zase svěsil hlavu a loudavým krokem mi šel pořád po boku. Už jsem si řekla, že by to mohlo stačit a tak jsem Ikarose odvedla zpět k úvazišti. Sundala jsem mu uzdečku a nandala mu ohlávku. Uzdečku jsem položila na dřevo u úvaziště, že jí odnesu pak společně se sedlem apod. Odepnula jsem podbřišník a sundala beránka. Podbřišník jsem pustila a obešla Ikarose. Podbřišník jsem odepnula také na druhé straně a také jsem ho položila vedle uzdečky. Vzala jsem sedlo za přední i zadní rozsochu a sundala jsem ho z Ikarose i s dečkou. Nedávala jsem ho do sedlovny, ale dala jsem ho vyschnout. Uzdečku jsem poté i s beránkem odnesla a přinesla jsem čištění.
Susan říkala, eť vyčistím jen kopyta. Kopyta jsem vyčistila a méně jsem se bála. Šla jsem uklidit čištění. Když jsem se vrátila k Ikarosovi, našla jsem tam Susan. Usmála se a řekla: "Tak jsem už zase tady. Kopyta jsi vyčistila? Jo a správně jsi nechala vyschnout sedlo i podsedlovku."
"Jojo, kopyta jsem vyčistila. Můžu ho odvést?" odpověděla jsem a čekala odpověď. Susan přikývla. Odvázala jsem vazák a šla směrem k zeleným pastvinám. Když jsem vešla do ohrady, Ikaros hned sklonil hlavu a začal škubat trávu.
"Jo a prosím sundej i ohlávku Thelokin, díky!" slyšela jsem Susan. Odepnula jsem vazák a sundala opatrně ohlávku. Ikarose to nijak nevzrušilo a nadále žral trávu. Naposledy jsem se na něj koukla a doufala jsem, že Ikarose nevidím naposled. Že ho ještě uvidím, nebo se ještě na jeho dokonalém hřbetu povezu a půjdu s jeho houpavým krokem kupředu ... ! Pohladila jsem ho po hřbetu a tiše se s ním rozloučila.
Vyšla jsem z ohrady a zavřela za sebou. Odnesla jsem ohlávku s vazákem do sedlovny a šla směrem k východu. U východu jsem se otočila na Susan, která se usmála a řekla, že mi dají vědět. Přikývla jsem.
"Pozdravuj ode mne Ikarose." řekla jsem a Susan se usmála. Vyšla jsem z areálu Akademie. Otočila jsem se a v dálce jsem viděla spokojeného Ikarose jak se pase s kamarády. Zamávala jsem.
Došla jsem na autobusovou zastávku a čekala. Strašně jsem si přála se znovu na Akademii dostat. Znovu potkat Ikarose a znovu mu dát něco dobrého na zub. Ale teď jsem mohla jen doufat ... 
______________________________________________________________
Omlouvám se za případné chyby, jak gramatické tak i jiné
Omlouvám se že to píšu po několikáté, ale jen mi nepřišel od Vás e-mail Znovu popřípadě přikládám svůj e-mail: lucka@soural.eu
Děkuju!
aurora: • jak jdete se Sue pro koně, odchyt
• vyčištění a postrojení koníka (koně na příjmačky se strojí touto sadou)
• odvedení koně do haly, počkat, až Sue koně zahřeje NA LONŽI ve všech třech chodech, mezitím sleduj dění okolo
• pak samotná jezdecká lekce NA LONŽI – krok, lehký klus, popiš tréninkovou hodinu
Zdroj: http://floresta.pise.cz/338-prijmaci-zkousky.html
• pokud si nevíš rady, začni krokem bez třmenů (ty přehoď do kříže před sebe, přes kohoutek koně), soustřeď se na sed (trenér ti dává podněty), PRACOVNÍ klus bez třmenů, pak můžete dát třmeny a trénovat krok klus (lehký) s nimi - opět uvádět nějaké pokyny trenéra k vaší osobě. Zkrátka aby to nebylo \"jezdili jsme krokem, pak jsme naklusali...\" U všeho psát JAK (pobídky), kdo neví, studuje, hledá si info na netu - už teď se můžete začít vzdělávat a pracovat na sobě, alespoň teoreticky . Nezapomeňte koně vykrokovat (lze již bez lonže) na volné otěži a taky v průběhu lekce měnit s koněm ruku, na kterou jede (směr na kruhu, aby nejezdil pořád dokola na jednu stranu).
• pomoci s odstrojením koně a péči po práci, odvedením zpátky do výběhu
• rozloučení, odjezd
Zdroj: http://floresta.pise.cz/338-prijmaci-zkousky.html
•
Když jsme šli se Sue směrem k šatnám, nervózně jsem svírala tašku s botami a oblečením na převlečení. V hlavě se mi neustále míchali dva hlasy - Nic nesmím pokazit, po tomhle jsem vždy toužila! Ale proč bych měla něco pokazit, nepřihlásila jsem se sem abych se tu vše naučila? Bude to v pořádku...- \"Nemusíš být tak nervózní, jdeme jenom k šatnám\" Usmála se na mě povzbudivě Sue, to mě uklidnilo a já jí usměv oplatila. Budova byla majestátní, mohla jsem na ní oči nechat a měla jsem co dělat abych nechala zavřenou pusu. Už jsem viděla jak zde chodím se spolužačkami a připravujeme se na výuku. \"Tohle jsou dámské šatny.\" Suein hlas a lehký dotek na rameno mě vytrhl ze snění a já se lehce začervenala, když mi došlo že jsem byla tak moc mimo. \"Dobře, děkuju. Hned budu venku\" řekla jsem a otevřela dveře do šatny. Ucítila jsem slabou vůni koní (nejspíš z oblečení) a našla si jednu volnou skříňku která vypadal že si do ní můžu dát věci. Převlékla jsem se, zavřela skříňku a vyšla ven. Sue stála opřená o zeď a usmívala se. Je moc milá pomyslela jsem si.
\"Teď půjdeme pro koně na pastvu, mezitím ti řeknu jeho jméno, a jakou má povahu.\" dali jsme se do kroku a já si pozorně poslechla na jakém koni vlastně budu jezdit. Jeho jméno je Ikaros, je to valášek s tmavě plavou srstí a prý ho poznám hned jak ho uvidím. \"A budu ho odchytávat sama?\" při té myšlence se mi zhoupl žaludek. Sice jsem dřív na koních jezdila, ale to se mi teď zdálo jako jiný vesmír. \"Byla bych totiž radši, kdyby jste mi pomohla\" Přiznala jsem. \"Ale jistě že ti pomůžu jestli se pak budeš cítit líp.\" Šťastně jsem se usmála, jak říkávala moje mamka :Líná pusa, holé neštěstí! A měla pravdu. Cesta uběhla neuvěřitelně rychle a zanedlouho jsme byli u výběhu. Lehce jsem se opřela o ohradu a bedlivě sledovala pasoucí se koně \"Tak co poznáš ho?\" zeptala se Sue, ještě chvíli jsem napínala zrak a pak jsem ho uviděla. Napůl cesty od plotu se pásl krásný konstitučně velmi jemný koník. \"Támhle!\" Vykřikla jsem a ukázala směrem k Ikarovi. Sue se zahihňala a přikývla na znamení souhlasu. \"Tak pojď půjdeme pro něj.\" Vešli jsme do ohrady a Sue mi dala do ruky kus mrkve, ohlávku a vodítko \"budu hned vedle tebe, neboj.\" Ujistila mě. Zavolala jsem na Ikarose velmi jeho jméno a on zvedl hlavu podíval se na mě a zastříhal ušima. \"Ahoj kluku. Ty jsi krásný..\" Začala jsem se rozplývat nad tím jakou měl barvu a jak se mu leskla na slunci. Byl nádherný! Pohladila jsem ho po čele a dala mu mrkev. Jeho pysky mi přijeli po dlani a pak jsem slyšela melodické chroupání. \"Jsi moc hodný kluk\" Nasadila jsem mu ohlávku a podívala se na Sue. Souhlasně přikývla a vydali jsme směrem ke dvoru a úvazišti, kde jsem Ikarose uvázala.
Sue mi podala do ruky tašku s čištěním a já začala čistit neustále jsem na něj šeptala - je to takový můj zlozvyk-. Gumovým hřibílkem jsem dělala kruhové taky po těle nejdřív z jedné strany a pak z druhé. Když jsem obcházela Ikarose šla jsem kolem zádi a levou ruku jsem měla položenou na jeho tělu aby věděl že to jsem já a že se nemusí bát. Na druhé straně jsem udělala to samé. \"Jsi moc krásný, spolu to zvládneme že?\" Usmála jsem se pod vousy a čistila dál. Pak jsem vzala hrubý kartáč a po směru srsti jsem dělala tahy abych dostala ven větší špínu. Pak jsem vzala jemný kartáč a udělala to samé ale s kratšími tahy. Dala jsem Ikarosovi pusu na čumák a pak vyčistila nohy. Vzala jsem si kopytní háček a zlehka přejela po vnitřní straně přední nohy. Ikaros zvedl nohu já mu jí podepřela rukou a vyčistila kopyto. Byl tak poslušný. Školní koně na kterých jsem jezdila byli neposlušní a vyčistit jim kopyta byla práce snad na celý den, ale i tak jsem na ně vzpomínala s láskou . \"Mám hotovo\" řekla jsem ve chvíli kdy jsem odložila kopyťák a dala další pusu Ikarovi. \"Výborně tak teď ho nastrojíme.\"
Došli jsme pro cajky a Sue mi při nastrojování vždy ukázala co kam patří, sice mě to nechala dělat samotnou, ale chybě mě udělat nenechala. A já byla ráda že to nedělá ze mě, jak bych se to jinak naučila? Uzdečku s -jak mi řekla Susan- dvojitým lomeným sněhulákovým udidlem a po stranách udidla se slintáky jsem vzala do pravé ruky a jak mi Susan říkala jsem jí nasadila \"Vem si otěže a přehoď je Ikarovi přes krk. Teď uzdečku chyť u čelenky a levou rukou nabídni Ikarovi udidlo.\" Když jsem to udělala Ikaros ochotně vzal udidlo do tlamy a já pak přendala čelenku přes uši a uzdečka byla na svém místě. Pozapínala jsem ji a šli jsme sedlat. To už šlo relativně rychleji a za chvíli byl Ikaros. Připravený. Cítila jsem jak mám červené tváře, ale nevadilo mi to. V tom postroji vypadal nádherně, jenže teď nebyl čas na to obdivovat krásu koně. Byl čas jít jezdit.
Sue mě zavedla do krásné haly a tam připla Ikarovi lonž. \"Stoupni si vedle mě a dobře se koukej co budu dělat, jedou budeš lonžovat sama, takže je důležité vědět co děláš.\" Pobídla Ikara do kroku a otáčela se s ním. \"Je důležité neustále sledovat okolí, ale hlavně koně, vždycky se s ním musíš otáčet.\" Pak mlaskla a jako mávnutím kouzelného proutku se Ikaros rozklusal tempo otáčení se zrychlilo a já jsem zjistila že se mi lehce točí hlava. \"Jak to že se Vám hlava netočí\" Susan se pobaveně zasmála \"To jsou léta praxe Auroro, až to budeš dělat tak dlouho jako já, taky ti to tak nepřijde.\" To mne uklidnilo, takže nejsem jediná komu se z toho točí hlava. Sue mlaskla ještě jednou a Ikaros nacválal. Jeho cval byl nádherný! To samé se dělo na druhou stranu a mě se začal nervozitou svírat žaludek za chvilku je řada na mě... Sue Ikara zastavila \"Tak, jsi připravená? Je čas jít jezdit!\" Její hlas plný energie mi dodal nadšení a nervozita byla ta tam. Spustila jsem třmen a vylezla do sedla. \"Spusť si druhý třmen a dej je křížem na kohoutek koně.\" Udělala jsem jak Sue řekla a čekala na další pokyny. \"Teď ho pobídni holeněmi do kroku. Jen je přitiskni na jeho boky a on půjde\" A opravdu šel, málem jsem spadla, ale udržela jsem se v sedle. \"Podsaď zadek, narovnej záda a prošlápni paty. Rovnováhu ti taky pomůže udržet, když dáš ruce od těla. Musíš je roztáhnout.\" Měla pravdu když tohle všechno udělala bylo velmi jednoduché se v sedle udržet. \"Auroro narovnej hlavu a dívej se před sebe, je to také velmi důležité, potřebuješ vidět co je před tebou ne co je na koňském krku.\" krev se mi nahnala do tváří a zvedla jsem hlavu. K mému překvapení tu bylo pár lidí kteří koukali jak to všechno probíhá. Viděla jsem hlavně povzbudivé úsměvy, což mě samotnou donutilo úsměvy oplatit. \"Teď jsi moc hezky uvolněná a sedíš velmi přirozeně. Tak si zkusíme naklusat ano? Takže holeně posuň malinko do zadu a stiskni, já ti pomůžu tím že lehce mlasknu\" Snažila jsem se ho pobídnout, ale myslím že jsem to dělala špatně, protože Ikaros podle všeho nechápal co po něm chci. Omluvně jsem se podívala na Sue, která se jen usmála a řekla ať to zkusím znovu. Poslechla jsem jí a zatlačila trochu víc než před tím. A už jsem klusala, teda Ikaros klusal a já se netřásala jak pytel hrušek. Pro boha to je ale ostuda, nikdy jsem si nemyslela že pracovní klus bude tak těžký! Susan mi zase v klidu vysvětlila co mám dělat \"musíš se uvolnit, povol nohy, nedrž se s nimi tak křečovitě, jo to je ono, a dýchej, jsi úplně červená!\" Ano zapomněla jsem dýchat jak jsem se soustředila na to co mi říkala a na to abych seděla správně. Bylo toho tolik co člověk musel dělat najednou že z toho šla hlava kolem. Začala jsem znovu dýchat a po pár kolečkách mi šel pracovní klus líp. Sue mě nepřestávala opravovat a radit mi. Zpomalili jsme do kroku a já byla pomalu stejně zadýchaná jako Ikaros. \"Teď si spusť třmeny a pobídneš Ikarose do klusu, tentokrát pojedeš v lehkém klusu a budeš vysedávat na vždy když půjde levá přední noha do předu, dobře?\" \"Dobře. Můžu ho pobídnout?\" Sue kývla a já Ikarose pobídla, věděla jsem jak se jezdí v lehkém klusu a ráda jsem v něm jezdila, byl o hodně snazší než pracovní Ujeli jsme jedno kolečko a slyšela jsem Sue \"dívej se před sebe, prošlápni paty a šičky ke koni!\" Ano můj tak \"dokonalý\" sed nebyl tak dokonalý jak jsem si myslela že je. Rychle jsem napravila svoje chyby a po chvíli jsme vyměnili strany. V pracovním klusu jsem si pořád připadala jako pytel hrušek, ale Sue mě ujistila že to je o trochu lepší než před chvilkou. Zbytek hodiny proběh ve stejném duchu a ke konci jsem byla naprosto uvolněná a jízdu si užívala. Přeci jenom není lepšího pocitu než sedět na koni.
\"Dobře Auroro, zastav koně, sundám lonž a můžeš ho vykrokovat podél haly. Navedla jsem Ikarose ke kraji haly a na povolené otěži ho nechala jít aby vychladnul. Měla jsem z celé hodiny celkem dobrý pocit. Poplácala jsem Ikara po krku a následně ho ze sedla objala. Byl to zlatý kůň. \"Jsi moc hodný že jsi měl se mnou dneska tolik trpělivosti\" šeptala jsem na něj, slyšel mě a jedno ouško posunul směrem ke mě. \"Ano na tebe mluvím, až slezu dostaneš ode mně mrkvičku.\" Rozhlédla jsem se kolem ale lidé co tu před chvilkou byli už si šli po svých a byli jsme tu jen já, Sue a Ikaros. Po vykrokování jsem měla sesednout, ale tak nějak mi to nešlo. \"Sue já myslím že mám ztuhlé nohy...\" \"To se stává, ježdění je spor na nohy náročnější než jiné. Vyndej nohy ze třmenů a pak seskoč.\" Po chvilce přemlouvání mých nohou aby začali zase fungovat, jsem seskočila na zem. Nohy jsem měla jak z rosolu a byla jsem ráda že vůbec stojím. \"Zítra nebudu moct chodit\" došlo mi, ale bylo mi to jedno, pokud to znamená že budu moct být tady, stálo za to všechno.
\"Tak jo teď ho vezmeme do boxu, odsedláme ho, vytřeme ho a pustíme zpátky na louku.\" Cesta do boxu, odsedlávání a cesta na louku proběhla ve veselém duchu, kdy jsme si se Sue povídali, hodně jsem se na Florestu vyptávala a Sue mi ráda odpověděla na sebehloupější otázku. U výběhu jsem dala další pusu Ikarosovi, dostal další mrkvičku, objala jsem ho, pohladila po čele a byl čas se rozloučit. Sevřelo se mi srdce při představě že bych sem nemohla přijít znovu. Sluneční paprsky zapadaly za kopce a celé scéně dodávali pohádkový vzhled. Ikaros byl zpátky ve výběhu a my jsme se otáčeli k odchodu. Došli jsme k šatnám, já se převlékla zpátky do normálního oblečení a s láskou složila svoje jezdecké. Cítila jsem jak mě štípou oči, bylo mi jasné že budu brečet. Opravdu se mi odtud nechtělo odjet. párkrát jsem se plácla do tváří a slzy zahnala. Sue zase čekala před šatnou a usmála se na mě. \"Tak pojď Auroro, je čas jít.\" Vzala mě kolem ramen a vedla k bráně Floresty. Cesta proběhla v tichosti a mě bylo opravdu smutno. Za branou na mě k mému překvapení čekala mamka, což mi udělalo velkou radost. \"Určitě se ti ozveme s výsledky, nemusíš se bát, brzy se vše dovíš. Do té doby, se drž. Určitě se tady uvidíme!\" Suein optimismus mě přesvědčil o tom že tomu tak určitě bude. Radostně jsem jí objala a rozloučila se \"Tak zase nashle Sue!\" Křikla jsem už v půli cesty za branou a mávala jsem u toho rukou. Nasedla jsem k mámě do auta a všechno jí vylíčila. Cestou jsem koukala na zelené pastviny plné koní zalité v paprscích zapadajícího slunce. Konec
aurora:
Když jsme šli se Sue směrem k šatnám, nervózně jsem svírala tašku s botami a oblečením na převlečení. V hlavě se mi neustále míchali dva hlasy - Nic nesmím pokazit, po tomhle jsem vždy toužila! Ale proč bych měla něco pokazit, nepřihlásila jsem se sem abych se tu vše naučila? Bude to v pořádku...- "Nemusíš být tak nervózní, jdeme jenom k šatnám" Usmála se na mě povzbudivě Sue, to mě uklidnilo a já jí usměv oplatila. Budova byla majestátní, mohla jsem na ní oči nechat a měla jsem co dělat abych nechala zavřenou pusu. Už jsem viděla jak zde chodím se spolužačkami a připravujeme se na výuku. "Tohle jsou dámské šatny." Suein hlas a lehký dotek na rameno mě vytrhl ze snění a já se lehce začervenala, když mi došlo že jsem byla tak moc mimo. "Dobře, děkuju. Hned budu venku" řekla jsem a otevřela dveře do šatny. Ucítila jsem slabou vůni koní (nejspíš z oblečení) a našla si jednu volnou skříňku která vypadal že si do ní můžu dát věci. Převlékla jsem se, zavřela skříňku a vyšla ven. Sue stála opřená o zeď a usmívala se. Je moc milá pomyslela jsem si.
"Teď půjdeme pro koně na pastvu, mezitím ti řeknu jeho jméno, a jakou má povahu." dali jsme se do kroku a já si pozorně poslechla na jakém koni vlastně budu jezdit. Jeho jméno je Ikaros, je to valášek s tmavě plavou srstí a prý ho poznám hned jak ho uvidím. "A budu ho odchytávat sama?" při té myšlence se mi zhoupl žaludek. Sice jsem dřív na koních jezdila, ale to se mi teď zdálo jako jiný vesmír. "Byla bych totiž radši, kdyby jste mi pomohla" Přiznala jsem. "Ale jistě že ti pomůžu jestli se pak budeš cítit líp." Šťastně jsem se usmála, jak říkávala moje mamka :Líná pusa, holé neštěstí! A měla pravdu. Cesta uběhla neuvěřitelně rychle a zanedlouho jsme byli u výběhu. Lehce jsem se opřela o ohradu a bedlivě sledovala pasoucí se koně "Tak co poznáš ho?" zeptala se Sue, ještě chvíli jsem napínala zrak a pak jsem ho uviděla. Napůl cesty od plotu se pásl krásný konstitučně velmi jemný koník. "Támhle!" Vykřikla jsem a ukázala směrem k Ikarovi. Sue se zahihňala a přikývla na znamení souhlasu. "Tak pojď půjdeme pro něj." Vešli jsme do ohrady a Sue mi dala do ruky kus mrkve, ohlávku a vodítko "budu hned vedle tebe, neboj." Ujistila mě. Zavolala jsem na Ikarose velmi jeho jméno a on zvedl hlavu podíval se na mě a zastříhal ušima. "Ahoj kluku. Ty jsi krásný.." Začala jsem se rozplývat nad tím jakou měl barvu a jak se mu leskla na slunci. Byl nádherný! Pohladila jsem ho po čele a dala mu mrkev. Jeho pysky mi přijeli po dlani a pak jsem slyšela melodické chroupání. "Jsi moc hodný kluk" Nasadila jsem mu ohlávku a podívala se na Sue. Souhlasně přikývla a vydali jsme směrem ke dvoru a úvazišti, kde jsem Ikarose uvázala.
Sue mi podala do ruky tašku s čištěním a já začala čistit neustále jsem na něj šeptala - je to takový můj zlozvyk-. Gumovým hřibílkem jsem dělala kruhové taky po těle nejdřív z jedné strany a pak z druhé. Když jsem obcházela Ikarose šla jsem kolem zádi a levou ruku jsem měla položenou na jeho tělu aby věděl že to jsem já a že se nemusí bát. Na druhé straně jsem udělala to samé. "Jsi moc krásný, spolu to zvládneme že?" Usmála jsem se pod vousy a čistila dál. Pak jsem vzala hrubý kartáč a po směru srsti jsem dělala tahy abych dostala ven větší špínu. Pak jsem vzala jemný kartáč a udělala to samé ale s kratšími tahy. Dala jsem Ikarosovi pusu na čumák a pak vyčistila nohy. Vzala jsem si kopytní háček a zlehka přejela po vnitřní straně přední nohy. Ikaros zvedl nohu já mu jí podepřela rukou a vyčistila kopyto. Byl tak poslušný. Školní koně na kterých jsem jezdila byli neposlušní a vyčistit jim kopyta byla práce snad na celý den, ale i tak jsem na ně vzpomínala s láskou . "Mám hotovo" řekla jsem ve chvíli kdy jsem odložila kopyťák a dala další pusu Ikarovi. "Výborně tak teď ho nastrojíme."
Došli jsme pro cajky a Sue mi při nastrojování vždy ukázala co kam patří, sice mě to nechala dělat samotnou, ale chybě mě udělat nenechala. A já byla ráda že to nedělá ze mě, jak bych se to jinak naučila? Uzdečku s -jak mi řekla Susan- dvojitým lomeným sněhulákovým udidlem a po stranách udidla se slintáky jsem vzala do pravé ruky a jak mi Susan říkala jsem jí nasadila "Vem si otěže a přehoď je Ikarovi přes krk. Teď uzdečku chyť u čelenky a levou rukou nabídni Ikarovi udidlo." Když jsem to udělala Ikaros ochotně vzal udidlo do tlamy a já pak přendala čelenku přes uši a uzdečka byla na svém místě. Pozapínala jsem ji a šli jsme sedlat. To už šlo relativně rychleji a za chvíli byl Ikaros. Připravený. Cítila jsem jak mám červené tváře, ale nevadilo mi to. V tom postroji vypadal nádherně, jenže teď nebyl čas na to obdivovat krásu koně. Byl čas jít jezdit.
Sue mě zavedla do krásné haly a tam připla Ikarovi lonž. "Stoupni si vedle mě a dobře se koukej co budu dělat, jedou budeš lonžovat sama, takže je důležité vědět co děláš." Pobídla Ikara do kroku a otáčela se s ním. "Je důležité neustále sledovat okolí, ale hlavně koně, vždycky se s ním musíš otáčet." Pak mlaskla a jako mávnutím kouzelného proutku se Ikaros rozklusal tempo otáčení se zrychlilo a já jsem zjistila že se mi lehce točí hlava. "Jak to že se Vám hlava netočí" Susan se pobaveně zasmála "To jsou léta praxe Auroro, až to budeš dělat tak dlouho jako já, taky ti to tak nepřijde." To mne uklidnilo, takže nejsem jediná komu se z toho točí hlava. Sue mlaskla ještě jednou a Ikaros nacválal. Jeho cval byl nádherný! To samé se dělo na druhou stranu a mě se začal nervozitou svírat žaludek za chvilku je řada na mě... Sue Ikara zastavila "Tak, jsi připravená? Je čas jít jezdit!" Její hlas plný energie mi dodal nadšení a nervozita byla ta tam. Spustila jsem třmen a vylezla do sedla. "Spusť si druhý třmen a dej je křížem na kohoutek koně." Udělala jsem jak Sue řekla a čekala na další pokyny. "Teď ho pobídni holeněmi do kroku. Jen je přitiskni na jeho boky a on půjde" A opravdu šel, málem jsem spadla, ale udržela jsem se v sedle. "Podsaď zadek, narovnej záda a prošlápni paty. Rovnováhu ti taky pomůže udržet, když dáš ruce od těla. Musíš je roztáhnout." Měla pravdu když tohle všechno udělala bylo velmi jednoduché se v sedle udržet. "Auroro narovnej hlavu a dívej se před sebe, je to také velmi důležité, potřebuješ vidět co je před tebou ne co je na koňském krku." krev se mi nahnala do tváří a zvedla jsem hlavu. K mému překvapení tu bylo pár lidí kteří koukali jak to všechno probíhá. Viděla jsem hlavně povzbudivé úsměvy, což mě samotnou donutilo úsměvy oplatit. "Teď jsi moc hezky uvolněná a sedíš velmi přirozeně. Tak si zkusíme naklusat ano? Takže holeně posuň malinko do zadu a stiskni, já ti pomůžu tím že lehce mlasknu" Snažila jsem se ho pobídnout, ale myslím že jsem to dělala špatně, protože Ikaros podle všeho nechápal co po něm chci. Omluvně jsem se podívala na Sue, která se jen usmála a řekla ať to zkusím znovu. Poslechla jsem jí a zatlačila trochu víc než před tím. A už jsem klusala, teda Ikaros klusal a já se netřásala jak pytel hrušek. Pro boha to je ale ostuda, nikdy jsem si nemyslela že pracovní klus bude tak těžký! Susan mi zase v klidu vysvětlila co mám dělat "musíš se uvolnit, povol nohy, nedrž se s nimi tak křečovitě, jo to je ono, a dýchej, jsi úplně červená!" Ano zapomněla jsem dýchat jak jsem se soustředila na to co mi říkala a na to abych seděla správně. Bylo toho tolik co člověk musel dělat najednou že z toho šla hlava kolem. Začala jsem znovu dýchat a po pár kolečkách mi šel pracovní klus líp. Sue mě nepřestávala opravovat a radit mi. Zpomalili jsme do kroku a já byla pomalu stejně zadýchaná jako Ikaros. "Teď si spusť třmeny a pobídneš Ikarose do klusu, tentokrát pojedeš v lehkém klusu a budeš vysedávat na vždy když půjde levá přední noha do předu, dobře?" "Dobře. Můžu ho pobídnout?" Sue kývla a já Ikarose pobídla, věděla jsem jak se jezdí v lehkém klusu a ráda jsem v něm jezdila, byl o hodně snazší než pracovní Ujeli jsme jedno kolečko a slyšela jsem Sue "dívej se před sebe, prošlápni paty a šičky ke koni!" Ano můj tak "dokonalý" sed nebyl tak dokonalý jak jsem si myslela že je. Rychle jsem napravila svoje chyby a po chvíli jsme vyměnili strany. V pracovním klusu jsem si pořád připadala jako pytel hrušek, ale Sue mě ujistila že to je o trochu lepší než před chvilkou. Zbytek hodiny proběh ve stejném duchu a ke konci jsem byla naprosto uvolněná a jízdu si užívala. Přeci jenom není lepšího pocitu než sedět na koni.
"Dobře Auroro, zastav koně, sundám lonž a můžeš ho vykrokovat podél haly. Navedla jsem Ikarose ke kraji haly a na povolené otěži ho nechala jít aby vychladnul. Měla jsem z celé hodiny celkem dobrý pocit. Poplácala jsem Ikara po krku a následně ho ze sedla objala. Byl to zlatý kůň. "Jsi moc hodný že jsi měl se mnou dneska tolik trpělivosti" šeptala jsem na něj, slyšel mě a jedno ouško posunul směrem ke mě. "Ano na tebe mluvím, až slezu dostaneš ode mně mrkvičku." Rozhlédla jsem se kolem ale lidé co tu před chvilkou byli už si šli po svých a byli jsme tu jen já, Sue a Ikaros. Po vykrokování jsem měla sesednout, ale tak nějak mi to nešlo. "Sue já myslím že mám ztuhlé nohy..." "To se stává, ježdění je spor na nohy náročnější než jiné. Vyndej nohy ze třmenů a pak seskoč." Po chvilce přemlouvání mých nohou aby začali zase fungovat, jsem seskočila na zem. Nohy jsem měla jak z rosolu a byla jsem ráda že vůbec stojím. "Zítra nebudu moct chodit" došlo mi, ale bylo mi to jedno, pokud to znamená že budu moct být tady, stálo za to všechno.
"Tak jo teď ho vezmeme do boxu, odsedláme ho, vytřeme ho a pustíme zpátky na louku." Cesta do boxu, odsedlávání a cesta na louku proběhla ve veselém duchu, kdy jsme si se Sue povídali, hodně jsem se na Florestu vyptávala a Sue mi ráda odpověděla na sebehloupější otázku. U výběhu jsem dala další pusu Ikarosovi, dostal další mrkvičku, objala jsem ho, pohladila po čele a byl čas se rozloučit. Sevřelo se mi srdce při představě že bych sem nemohla přijít znovu. Sluneční paprsky zapadaly za kopce a celé scéně dodávali pohádkový vzhled. Ikaros byl zpátky ve výběhu a my jsme se otáčeli k odchodu. Došli jsme k šatnám, já se převlékla zpátky do normálního oblečení a s láskou složila svoje jezdecké. Cítila jsem jak mě štípou oči, bylo mi jasné že budu brečet. Opravdu se mi odtud nechtělo odjet. párkrát jsem se plácla do tváří a slzy zahnala. Sue zase čekala před šatnou a usmála se na mě. "Tak pojď Auroro, je čas jít." Vzala mě kolem ramen a vedla k bráně Floresty. Cesta proběhla v tichosti a mě bylo opravdu smutno. Za branou na mě k mému překvapení čekala mamka, což mi udělalo velkou radost. "Určitě se ti ozveme s výsledky, nemusíš se bát, brzy se vše dovíš. Do té doby, se drž. Určitě se tady uvidíme!" Suein optimismus mě přesvědčil o tom že tomu tak určitě bude. Radostně jsem jí objala a rozloučila se "Tak zase nashle Sue!" Křikla jsem už v půli cesty za branou a mávala jsem u toho rukou. Nasedla jsem k mámě do auta a všechno jí vylíčila. Cestou jsem koukala na zelené pastviny plné koní zalité v paprscích zapadajícího slunce. Konec
PS.: Moc se omluvám jestli to tu bude 2x, ale když jsem to jsem dala poprvé, tak se neukázal v komentářích. A jistota je jistota
eli1: Když jsem dorazila, hned jsme šli se Sue na louku pro koně. Ikaros se nechal chytit bez problémů. Strašně jsem se bála, že se něco v ten den stane. Naštěstí se nic zvláštního nedělo. Když jsem zavedla Ikara do boxu, začala jsem čistit. Ikaros celou dobu stál a ani se nehnul až do té doby, než jsem mu řekla “ustup“. Byl moc hodný. Po celou dobu čištění jsem se usmívala. Potom Sue donesla sedlo, dečku, uzdečku, lonž, kamaše atd. Jako první jsem vzala podsedlovku a položila jsem jí Ikarovi na záda. Ani se nehnul. Potom jsem vzala beránka a sedlo. Obojí na jednou jsem položila Ikarovi na hřbet. Potom jsem na sedlo nasadila třmeny. Následoval podbřišník. Zatím jsem ho celý nedotahovala, aby měl ze začátku Ikaros trošku volna. Asi jako poslední byla uzdečka. Ikaros vůbec neprotestoval. Když jsem řekla, že mám hotovo, Sue se začala smát. Chvíli jsem na ní zírala a ona mi řekla, že jsem zapomněla na kamaše. Začala jsem se taky smát a ona mi je podala. Na kamaše zapomínám celkem často. Nandala jsem tedy ty kamaše Ikarovi na nohy. Potom jsem jenom zapnula lonž. Vyvedla jsem Ikara z boxu a zastavili jsme před stájí. Tam si ho už převzala Sue. Otevřela dveře od haly a já jsem údivem žasla. Tak velkou halu jsem ještě v životě neviděla! Byla obrovská. Zevnějška se zdála tak akorát, ale vevnitř byla ohromná. Okolo byly rozestavěné kavalety a překážky. Vypadalo to, jako by ta bidla byla nově natřená. Venku zpívali ptáci. Zatím co Susan rozehřívala Ikara, já jsem pořád jenom pozorovala ty překážky. Najednou se na mě otočila a říká: „Copak? Líbí se ti tady?“ já jsem jí moc nevnímala, ale jenom jsem zamumlala: „Je to tu obrovské“, Sue se usmála a znovu věnovala pozornost Ikarovi. Chvíli jsem pozorovala Ikara, jak elegantně kluše. Potom jsem znovu věnovala pozornost těm překážkám. Nevím, co mě na nich tolik přitahuje. Možná to, že jsou tak hezky postavené, možná to, že vypadají tak nově. Představovala jsem si, jak přes ně skáču na Ikarovi. Jak jedu velkým obloukem na ten vysoký kolmák. Najednou mě z mého snění vytrhne Sue, která už má Ikara rozehřátého. „Tak si na něj vyskoč“ Usmívala se při tom. Susan má moc milí hlas. Pořád se usmívá. Strašně jsem se na ten okamžik, kdy na něj vylezu, těšila. Dala jsem levou nohu do třmenu a vyhoupla jsem se do sedla. Když jsem dosedla, skoro jsem usnula, protože bylo měkké jako pohovka. Opřela jsem si kolena. Sue mi začala říkat co mám dělat. Byla jsem tak soustředěná na to, co mi říká, že jsem se stále upřeně dívala na její obličej. „Tak si teď vyndej nohy ze třmenů. Přimáčkni holeň, patu tolik netlač dolů, uvolni se.“ Najednou jsem ucítila, že jsem vážně strašně ztuhlá. Přehodila jsem třmeny přes Ikarův krk a začala jsem se čím dál víc uvolňovat. To sedlo bylo tak moc pohodlné, že jsem vážně málem usnula. Tak úžasný pocit jsem nikdy nezažila. Sue celou dobu něco říkala, ale já jsem jí skoro nevnímala. Vím, že říkala něco o rovnováze, ale to další už si vážně nepamatuju. Najednou jsem zpozorněla, protože jsem zaslechla něco o klusu. „Až budeš klusat, musíš mít celou dobu holeň u koně, jinak se ve stálém tempu neudržíš.“ Přimáčkla jsem tedy holeň ke koni. „Výborně! Takže si teď naklušeme, ano?“ Přikývla jsem a přimáčkla jsem holeň ještě víc. Ikaros velmi ochotně naklusal. Zatím jsem seděla, bylo to úplně úžasné! Vůbec mi to v tom sedle neklouzalo, celou dobu jsem seděla a ani jednou jsem „nevyskočila“. Cca po dvou minutách jsme znovu přešli do kroku a tentokrát už jsem si měla nandat třmeny. „Teď už budeš vysedávat, pojedeme lehký klus.“ Usmála jsem se a nandala jsem si třmeny. Znovu jsem zmáčkla holeň a naklusali jsme. Vysedávala jsem pomalu, ale svižně. Dosedla jsem lehce, abych nepůsobila na Ikara vahou tolik, že by nacválal. Znovu jsme potom přešli do kroku. Každý chod jsme obešli jedno kolečko. Po chvíli nám to začalo jít lépe. Takhle jsme cvičili asi dvacet minut. Po té době se Sue podívala na hodinky a řekla: „Už musíme jít, po nás se tu budou střídat parkuráci. Odvedeš ho?“ Já jsem vyndala nohy ze třmenů, seskočila jsem a odvážně jsem řekla: „Ano“, ještě jsem zvedla třmeny, abychom se někde nezahákli. Převzala jsem od Susan lonž a odvedla jsem Ikara zpět do stáje. Tam jsem ho odsedlala a oduzdila. Potom jsem ještě sáhla do kapsy a tam jsem vyndala jeden pamlsek. Pohladila jsem Ikara po krku a dala jsem mu pamlsek. Nasadila jsem mu ohlávku a vyvedla jsem ho ven z boxu. Dala jsem ho na louku a on se hned rozeběhl za svými spolubydlícími. Začal řehtat a já jsem se smála. Potom jsem už musela jet domů. Rozloučila jsem se se Susan a odjela jsem.
OMLOUVÁM SE ZA PŘÍPADNÉ CHYBY.
nell: PŘÍJMACÍ ZKOUŠKY
Přicházím cestičkou vedoucí od zastávky autobusu k bráně Floresty. Upravím si tašku na rameni a zazvoním na zvonek, chvíli čekám a pak už se otevírá brána a vejdu dovnitř. Z dálky vidím přicházet fenku Dalilu společně s tetičkou Sue. Přibližím se k voříškovi a natáhnu k ní ruku. Dalila si mě očichá a pokouší se mi olíznout obličej.
„No, ale já se už myla,“ zasměji se „Ahoj Sue,“ pozdravím tetičku
„Ahoj Nell, takže na příjmačky?“ usměje se
„Ano, ano,“ povím a kráčím se Sue k šatnám
„No a co nového?“ optám se Sue.
„No, Niora nám odjela na půl roku do zahraničí, máme nové koníky, nový obor…nu, je toho celkem dost, ale to poznáš, až tu budeš,“ usměje se a nechá mě v šatně, abych se převlékla.
Nadechnu se a do nosu mě udeří vůně koní a potu Převléknu se celkem rychle do věcí v kterých budu dělat zkoušky a vykouknu ze šatny.
„Páni, nějak rychle ne?“usměje se na mě Sue a podává mi vodítko.
„Dnes budeš dělat příjmačky na Ikarovi,“ usměje se a odvede mě k výběhům a ukáže na hnědáka pasoucí se vzadu.
„Trochu dámský,“ usměji se a vydám se k Ikarovi
„ahoj hochu, ty jsi hezký,“ usměji se a natáhnu ruku, aby si mě mohl očichat a připnu mu vodítko k ohlávce. „Tak pojď,“ zatahám za vodítko a jdu s Ikarem směrem k boxům. Jakmile ho zavedu dovnitř, uvážu ho a pak se ozve Sue.
„Vyčisti ho a pak nasedlej,“ usměje se. Kývnu a zajdu pro černé čištění.
„Jdem čistit hochu,“ pohladím ho po krku a vezmu si hřeblo.
Začnu krouživými pohyby od krku a postupuji až k zádi koně. Při přesunu na druhou stranu, položím ruku na Ikarův hřbet, aby věděl, že jsem to já a nelekl se. Když mám prací s hřeblem hotovou, vezmu další kartáč a vyčistím mu nohy.
Nakonec vezmu kopytňák a sjíždím rukou po noze a u toho říkám „noha“ načež Ikaros poslušně zvedne nohu, pravda, trochu výše, ale to mi nevadí. Pečlivě vyčistím kopyta, pak si dojdu pro hřeben a rozčešu hřívu a ocas. Ještě si vezmu hadr a utřu mu zadek a druhým hadrem okolí očí a nozder. Když jsem hotová, pohladím ho.
„Pašák, táák je šššíkovný,“ protáhnu sykavky
„Výborně, je vidět, že si nic nezapomněla“ mrkne na mě Sue, až se trochu leknu. Úplně jsem zapomněla, že tam je.
„Pamatuješ si jak se sedlá?“ položí mi otázku
„No, snad ano,“ povím trochu nejistě
„sedlo má v sedlovně,“ poví mi.
„Jdem sedlat, hochu,“ brouknu směrem k Ikarovi a jdu do sedlovny pro jeho sedlo. Za chvíli jsem zpátky a vezmu sedlo, zvednu ho do výšky a položím ho na Ikarovi záda. Jelikož má i dečku, srovnám ji, aby tam nebyly žádné záhyby a zapnu podbřišník (volnost asi na pěst).
Po té si vezmu uzdečku, nabídnu ji Ikarovi, on ji příjme. Přetáhnu nátylník opatrně přes uši a zapnu. Podhrdelník zapnu taktéž (volnost asi 2 prsy).
„Pašák,“ pohladím ho.
„Jdeme,“ lehce mlasknu a rozejdu se.
Když stojíme před jízdárnou, řeknu: „Dveře,“
„Můžeš,“ ozve se v odpověď Suin hlas. Vejdu tedy s Ikarem do jízdárny.
„Nejprve ho rozehřeju na lonži,“ poví Sue a připne mu lonžku
„Krok,“mlaskne a plaváček se rozejde. Po chvíli mění směr na druhou ruku.
„A klus,“ znova mu dá povel a Ikaros naklusá. Ještě chvíli mění směry.
„Krook,“ zpomalí ho Sue nízkým, protáhlým tonem do kroku.
„Tak, můžeš nasednout, nejdřív si dotáhni podbřišník a uprav si délku třmenů,“ dá mi Sue instrukce. Dojdu k Ikarovi, dotáhnu podbřišník, sundám dolů třmeny a upravím si délku dle svého předloktí.
Vložím levou nohu do třmenu, chytnu se přední rozsochy sedla, pravou nohou se odrazím a měkkce dosednu do sedla.
„Srovnej se v sedle, vyrovnej se, rameno,hlava, loket a pata musí tvořit jednu přímku,“ řekne Sue a já se zařídím podle jejich pokynů.
„Výborně,“ pochválí mě Sue když si všimne, že mám prošláplou patu a uzavřenou nohu (špička nohy je u koně).
„Pobídni ho do kroku.“
„Stisk holeněmi, popřípadě podpořit sedem,“ doplním Sue načež ta pochvalně kývne
Stisknu tedy Ikara holeněmi a on se houpavým krokem rozejde.
„Nehrb se tak, narovnej se,“ napomene mě Sue. Srovnám se tedy svá záda.
„Teď zastav. Ztuhni v kříži,“ poradí mi Sue
Přestanu jít s pohybem koně a ztuhnu v kříži a lehce zatáhnu za otěž. Pohladím Ikarose po krku, když vidím, jak se zastavil.
„Teď znovu krok, potom klus,“ dá mi Sue další pokyn
Pobídnu tedy plaváčka znova holeněmi do kroku. Nechám ho chvíli krokovat a pak mírně zesílím stisk holení a podoořím sedem. Ikaros se rozklusá
„Teď, teď, teď,“ na Suino „teď“ začnu vysedávat (zvedání se nad sedlo).
„Zpomal ho do kroku a pak ho zastav,“ přestanu tedy působit holeněmi a počkám, až Ikaros přejde do kroku. Nechám ho chvíli krokovat a pak zase ztuhnu v kříži a zastavím Ikarose.
„Sesedni, dej nahoru třmeny a odveď ho do boxu, kde ho vyčisti a odsedlej,“ vytáhnu obě nohy ze třmenu a seskočím dolů. Vytáhnu nahoru třmeny a povolím podbřišník.
„Pojď,“ mlasknu na Ikara a zavedu ho do boxu. Odepnu mu sedlo a uzdečku, kterou zanesu do sedlovny. Poté si opět dojdu pro čištění, a vyčistím ho. Nyní použiju ale i stěrku, abych dostala dolů pot. Po vyčištění zapnu Ikarovi stájovou ohlávku a odvedu ho do výběhu.
„Děkuji fešáku, byl si mooc hodný,“ pohladím ho a dívám se jak odcválal pryč.
„Super,“ usměje se na mě Sue „a teď pro někoho ta méně zábavná část práce. Čištění boxu,“ mrkne na mě Sue.
Pohledem vyhledám vidle a kolečko. Dorajtuju s ním teda do boxu, a už to sviští. Za chvíli je kolečko plné, tak ho odvezu na hnoják. Když jsem s tím hotová, vezmu si pyliny, které rozprostřu po boxe, i slámu. Ještě vymyju žlab na vodu a krmivo.
„Dobře, děkuji za spolupráci, těším se až tě tady opět uvidím,“ usměje se na mě Sue
„Já děkuji,“ povím, a jdu do šatny se převléci a pak honem chvátám, neboť mi jede bus.
meave: Vlastně tomu stále nevěřím. Právě jsem se prohnala přes dvůr, viděla tolik koní, děvčat, je to tu ještě lepší, než jsem si kdy vysnila. Tiše jsem následovala Susan a nemohla se dočkat, kdy se konečně budu cítit lépe. Teď jsem nervózní jako nikdy. Konečně jsem vstoupila do obrovské budovy - stáji. Hned bych omdlela údivem, kdybych nebyla zde, abych dělala zkoušky. Dostala jsem se do velké a prosvícené budovy. Všechno tu bylo tak sterilní, ani bych si nevšimla, že se právě vlastně nacházím ve stájí. Chvíli jsem si všechno s výrazem malé holčičky prohlížela, přitom mě Sue pozorovala, ale nakonec jsem se rozhodla během vteřiny dospět a konečně začít. Přistoupila jsem zodpovědně k mé instruktorce a poslouchala, co mi řekne. Během toho jsem párkrát pohodila očkem na fenku, která si mě očuchávala.
„Takže má drahá, nejdříve se převlékneš a připravíš, dojdeme pro tvého koně, vezmeme ze sedlovny vybavení a čištění, abys mi hned ukázala, co umíš, říkala jsi, že už máš pár let u koní za sebou, takže jsem na tebe pěkně zvědavá. Poté se odebereme na halu, kde si tě vyzkouším i z praktické části, ale to by měla být pro tebe taky hračka," usmála se Sue a ukázala mi, kde jsou dámské šatny. Ještě mi vysvětlila, jak se dostanu do sedlovny, kde na mě i s fenkou počkají.
Vstoupila jsem do šatny a odložila si svou tašku, kde jsem měla nachystané své milované jezdecké oblečení. Rychle jsem se sebe sundala džíny, abych už konečně zase věděla, jak mi sednou krémové rajtky, které tak miluju. Po chvilce zjišťuji, že mi dpadnou jako vyšité. Následovaly kožené botky, které jsem nějaký ten čas nazouvala, ale tady mi nezáleželo na tom, jak dlouho je musím oblékat, hlavní je, že jsou pmoc pěkné a dobré. Nakonec jsem se sehnula i pro helmu. Cítit jí na hlavě je zážitek. Zase jsem jí pohotově sundala a vzala do podpaží. Je čas jít, nadechla jsem se zhluboka a vydala se do sedlovny.
Zde mě už očekávala Sue, která mi věnovala úsměv. „Tady se nám někdo pořádně připravil," pochválila mě a podala mi ohlávku s vodítkem. Odebrala jsem se tedy pomalu pod dozorem ven k pastvině, abych si přivedla koně. Podle popisu jsem ho poznala hned. „Tady je náš fešák," zvolala ke koni Susan. „To je Ikaros, kůň na kterém dnes budeš vykonávat zkoušky." Podívala jsem se na koně pořádně. Vypadá klidně. Tmavý plavák k nám ihned přistoupil a já opatrně mohla vzít ohlávku a nasadit mu ji. Ikaros se nijak nebránil. Připnula jsem tedy k ohlávce i vodítko a s úsměvem vyrazila společně se Sue do stáje, kde jsem zavedla Ikara do boxu a mohla začít s čištěním, pro kterě jsem si rychle doběhla do sedlovny. Během toho jsem dostala i vybavení. Nejdříve na rameno jednoduchou uzdečku, do ruky podbřišník a nakonec i sedlo na druhou ruku. S čistěním už mi pomohla Susan. Dorazily jsme k boxu a já vzala do rukou čištění a začala.
Pomalu jsem se k němu vydala a oslovila ho, aby se náhodou nepolekal. „Ahoj," pohladila jsem jej na pleci. Nevypadalo to, že bych mu vadila. Začala jsem hřbílkem, které jsem si pořádně nasadila na ruku. Vzala jsem to samozřejmě systematicky od krku dál. Pořádně jsem ho vypucovala, tak to mají koně rádi. Když jsem měla obě strany hotové, vzala jsem postupně hrubý a měkký kartáč, abych dokončila svou práci. Během toho jsem si na zkoušky ani nevzpomněla. Ještě jsem mu srst přejela hadříkem, aby se pěkně leskl. Teď jsou na řadě kopyta. Vzala jsem si háček a přistoupila ke koni tak, abych si jeho těžkou nohu podepřela svou vlastní. Sjela jsem pomalu po polovině délky jeho nohy, aby mi ji nadzvedl. Překvapilo mě, že dává kopýtka vysoko, ale není to nic, co by mi mělo dělat vrásky na čele. Konečně mám hotovo. Nakonec jsem ještě vzala dvě houbičky, které jsem si předem navlhčila. Jedna na nozdry a druhá na oči. Obě partie jsem pořádně očistila a poté dala ruce vbok, abych si svou dobře odvedenou práci prohlédla. Sue mě pochvalila a řekla, že je na čase, sedlat. Přikývla jsem a vydala se pro uzdečku. Musím se přiznat, že jsem se trochu obávala, že si udidlo ptřeba nebude chtít n první pokus vzít, ale ani jsem nemrkla a už bylo tam, kde má být. Pyšně jsem ho poplácala na zadku a vydala se pro sedlo a dečku. Tu jsem umístila na kohoutek, abych mohla později srovnat sedlo a uhladit srst pod dečkou. Sedlo přímo pasovalo na záda Ikara, usmála jsem se a šoupla obojím trochu dozadu, jak jsem už předtím popsala. Skočila jsem rychle na druhou stranu, abych mohla provléknout podbřišák dečkou z jedné strany a to dsamé následovně udělala i na té druhé. Zatím jsem podbřišník dala pouze na první dirku a stáhla křidélko. Nesmím zapomenout ani na ostatní. Ještě jsem mu nasadila krásné šlachovky a kamaše, které samozřejmě ladily k celému kompletu. „Jsem připravená," řekla jsem a nejistě se usmála. Sue kývla a dala mi pokyn, abych vyvedla koně z boxu. Tak jsem taky udělala. Obě jsme poté zamířily k hale, kde si nejdříve vzala Susan Ikara do parády. Postavila jsem se k ní do středu lonže a sledovala dění okolo. Nebyly jsme tu samy, ještě tu po stěně klusal nějaký mladý muž s pěkným koněm. Upoutal mou pozornost a mezitím Sue vykrokovala Ikara. Zbystřila jsem, když jej pobídla do klusu. Ikarus má opravdu pěkné chody, uznala jsem. Susan mlaskla a Ikarus naskočil do ladného cvalu. Byla jsem trochu vyděšená. Já, takový pytel brambor, budu mít tu čest, jet na něčem tak krásném. Probralo mě až písknutí, během kterého se Ikarus úplně zastavil.
„Tak je tvůj," vybídla mě Sue a já nejistě přistoupila ke koni. Nejdříve jsem dotáhla podbřišník a následovně si upravila třmeny tak, abych se byla schopna vyškrábat do sedla. Sama jsem vždy dávala třmeny delší než na délku paže, dnes tomu nebylo jinak. Mrštně jsem se vyhoupla do sedla a ladně dosedla. Ještě jsem si upravila nevyhovující třmen a je to tu.
„Pěkně se narovnej, pamatuj jedna přímka, paty dolů, správně," radila mi Sue ze země. Já tohle všechno moc dobře znám, ale nikdy není na škodu, připomenout si to. „Zpevni tělo a tlač ramena dozadu. Stejně tak ruce, máš je moc daleko od těla, dej je blíže sedlu," pokračovala. Tohle je můj jediný problém - ruce. Nikdy nejsou u sedla. Za to už mi bylo tolikrát vynadáno, jenže zvyk je železná košile a to, co jsem se v mládí naučila, to se odnaučim špatně. „Ruce!" připomněla mi Susan trochu rázněji mojí chybu. „Já vím," povzdechla jsem si a snažila se je držet tam, kde mají správně být. Už jsme měli nakrokováno a Sue mě upozornila, že budeme klusat. Už jsem se nebála, věřím si, jsem dobrá. Pobídla jsdm tedy Ikara do klusu. Pár dob jsem zůstala sedět, abych správně načasovala, kdy vysednout. Začala jsem tedy vysedávat a přitom se na každý pohyb soustředila. „Já vlastně nevím, proč tu jsem, jen si trochu hídej patu. Pokaždé, když koně pobídneš holení, vyletí ti nahoru, to se stávat nesmí. Dál tvé ruce, na to si budeš myslet," domluvila Sue a my přešli do kroku. Ještě jsme změnili stranu a tentokrát mě Susan vyzvala, abych jí předvedla, zdáli umím i pracovní klus, který je trochu náročnější. Poté, co jsem naklusala, zůstala jsem hluboko v sedle a nevysedávala. Holeň jsem měla neustále na místě a snažila se, aby se mi zadek od sedla neodlepil ani o píď. Zpočátku Harry to dařilo, ale poté už to začalo být trochu horší. „No, mohlo by to být lepší, ale to.se doučíš," řekla Sue a poté mi oznámila, že tu ještě chvíli Ikara vykrokuju. Souhlasila jsem a po odepnutí se odebrala na stěnu. Nikam jsme nespěchali a já alespoň měla chvilku na to, pozorovat, jak ten mladík pracuje se svým koněm. Momentálně cválali na kruhu, takže jsem si mohla pořádně oba prohlédnout. Pěkné. Po dvou kolečkach po obvodu haly se.Sue rozhodla, že by to mohlo stačit, takže jsem mohla slézt. Pomalu jsem se sesunula z koně a vytáhla třmeny nahoru a ještě povolila podbřišák. Poplácala jsem Ikara ještě po hrudi, protože jsem na to v sedle tak trochu zapomněla. Vzala jsem ho za otěž a vyrazila do stáje.
Ve stáji jsem ho v jeho boxu odstrojila, udidlo došla umýt a pořádně Ikara vyčistila po jízdě. Nakonec mi Sue podala mrkev, kterou jsem koni nabídla. Neodmítl. Vzala jsem ho zpět na pastvu a rozloučila se s ním. Vydala se společně se Susan před stáj, kde mě za dnešek pochválila. Také jsem se s ní rozloučila a doufala, že jsem dneska udělala dobrý dojem. Areál jsem opustila s dobrým pocitem, že se to jistě povede.
lucy - příjmačky: Mezitím co jdu se Susan pro koně, rozhlížím se po okolí a vidím samé jezdkyně v krásných jezdeckých šatech, mluvící mezi sebou. Susan se mezitím ode mě vzdálila, tak zrychlím krok a zanedlouho už jsem jí zase v patách. Projdeme kolem ohrady, kde jsou klisny a všimnu si tam jedné takové povědomé… odkud jí asi znám? Počkat! To je přece Spirála! Viděla jsem jí v jedné z knížek! Hned jsem se zeptala Sue: „Není támhle náhodou Spirála?“ a Sue mi odpověděla: „Jojo je to Spirála, poté co jí po pádu zemřel jezdec, jí přivezli k nám“ já jako smyslů zbavená jsem se dívala na klisnu, kterou jsem roky tak obdivovala a teď jí mám přímo před nosem! „A protože je to jeden z volných koní, co jsou vhodní na příjmačky, můžeš si ji dnes půjčit."“ dodala Sue. To snad není možné! Já budu jezdit slavnou Spirálu? Jsem v sedmém nebi! Mezitím co jsem se zasnila, Sue už na klisnu volala z dálky, aby jí oznámila, že jí nehrozí nebezpečí. Opět jsem musela trochu přidat do kroku, abych Sue dohnala. Přistoupila jsem ke klisně a nechala jí, aby mi očichala ruku. Pak když už jsem si byla jistá, že Spirála ví, že jí neublížím zapla jsem jí vodítko do ohlávky a odvedla jí do stáje. Vstoupily jsme s kobylkou a Sue do stáje a já nemohla uvěřit vlastním očím, jaká nádhera mi to bije do očí. S pomocí Sue se mi podařilo najít Spiráliin box. Dala jsem Spirálu do jejího boxu, došla si pro čištění a začala jí čistit. Byla tam se mnou Sue, aby se podívala, co umím. Spirála byla celkem čistá, takže srst jsem měla za chvilku. S kopyty to bylo horší. Měla tam zaseknuté kamínky, takže to šlo ztuha. Po čtvrthodinovém čištění jsem se zeptala Sue, jaké má Spirála sedlo a uzdečku. Sue mě ochotně zavedla do sedlovny. Omylem jsem cestou narazila do jedné dívky a řekla jí: „Ježiš moc se omlouvám!“ „To nevadí“ odpověděla dívka a hned dodala: „Já jsem Mellysa a ty jsi Lucy viď? Sue říkala, že k nám dneska přijede někdo nový.“ „Jo jsem“ odpověděla jsem potichu. Je to pro mě docela těžké, bavit se s někým novým. Vzala jsem ze sedlovny sedlo a uzdečku a vyrazila za Spirálou. Položila jsem sedlo na její hřbet a Spirála začala házet hlavou. Koukala jsem se, jestli jsem neudělala něco špatně. Zeptala jsem se Sue. Ona mi řekla, že Spirála je háklivá na záda a břicho, tak vžycky hází hlavou. Tak když jsem chtěla zapnout podbřišník, Sue mě zarazila, že to udělá, protože Spirála si od nikoho cizího šahat na břicho nenechá. Přikývla jsem a mezitím jí nasadila uzdečku, kamaše a vyrazila na halu. Měla jsem tam počkat na Sue, která mě vezme na lonž a já jí ukážu, co umím. Znervózněla jsem... vždyť já u koní nikdy nebyla…Vím věci jen z knížek… jasně krok, klus, cval, vysedávání vím co je, ale jak se to dělá? Nikdy jsem na koni neseděla…Při mém přemýšlení ke mně přišla Sue s lonžkou v ruce. „Nejdřív Spirálu zahřeju na lonži, aby byla pod tebou pěkně uvolněná. A nevymýšlela různé blbosti, jak tě dostat ze sedla.“ Sedla jsem si na židli co v hale byla říkala si: „Té Spirále to ale sluší v té hnědé sadě!“ Pak jsem slyšela, jak někdo vstoupil do haly, byla to Mellysa. Přisedla si ke mně a řekla: „Ty budeš jezdit na Spirále? Ty se máš! To je strašně hodná kobylka! Kéž bych na ní mohla jezdit!“ „A proč nemůžeš?“ „Spirála je parkurák a já jezdím drezuru“ zanedlouho na mě volala Sue: „Lucy tak pojď! Zahřátá Spirála tady na tebe už čeká!“ vzala jsem si helmu a vestu a běžela za Sue. Dala jsem nohu do třmenu a vyhoupla se na Spirálu. „Máš přirozený sed“ řekla mi Sue. „Děkuju, já totiž na koni sedím poprvé…“ odpověděla jsem. „Tady se jezdit naučíš“ utěšila mě Sue. „Tak, a teď ji pobídni do kroku… vyndej si nohy ze třmenů a přehoď je Spirále přes krk, a narovnej se!“ poslechla jsem Sue a udělala to, co po mě chce. Na chvíli jsem ztratila rovnováhu, ale udržela jsem se. „Dej paty dolů, ať ti ta noha tam tak nevisí.“ slyšela jsem, jak Sue říká. Nejdřív jsme pracovaly na mém sedu a kde mám mít nohy a ruce. Pak Sue dodala: „Tak, zkusíme si naklusat?“ „Jo, ale nevím jestli se udržím“ odpověděla jsem se strachem. Pobídla jsem Spirálu do klusu. Chvíli jsem tam hopsala ze strany na stranu a pak jsem slyšela mojí srážku se zemí. Spirála se lekla a uskočila, tak jí Sue musela uklidnit. Než jí uklidnila, přiběhla ke mně Mellysa a hned se mě zeptala: „Lucy, není ti nic?“ „Né, jsem v pohodě“ odpověděla jsem jí. Pak ke mně přiběhla Sue: „To se stává, tady spadl snad každý. Nic se neděje. Není důležité, kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš a vyhoupneš se zpátky do sedla.“ vstala jsem, ujistila jsem Sue a Mellysu, že mi nic není a vyhoupla se zpátky do sedla. Zkusily jsme znovu pracovní klus bez třmenů. Tentokrát mi to už šlo líp a Sue řekla, že si už můžu nasadit třmeny a můžeme pokračovat. Poslechla jsem jí a nasadila si třmeny. „Tak a teď jí pobídni do kroku“ slyšela jsem, jak mi Sue říká povely a hned jsem se o tom pokusila. Chodily jsme v kroku a já poslouchala Suesiny povely: „Patu dolů, špičky ke koni, narovnej se!“ Spirála šlapala krásně, ale já jí neuměla pobízet…po pár minutách mi Sue řekla, ať si zkusím naklusat: „Ták, teď stiskni holeně a řekni jí Klus!“ přimáčkla jsem holeně ke koni a nahlas vyslovila: „Klus!“ Spirála mi okamžitě naklusala. Sue se tam začala pochechtávat: „Sedíš tam jak pytel brambor! Narovnej se a když ti budu říkat TEĎ tak vysedni. Teď! Teď! Teď!“ pokoušela jsem se plnit Suesiny povely, ale moc mi to nešlo. Zanedlouho jsem si zvykla na Spiráliino tempo a už jsem v sedle tolik nehopsala jako na začátku hodiny. Sue se mě pak zeptala: „Chceš si zkusit nacválat? Klus ti už jde moc dobře, tak bychom to jenom vyzkoušeli?“ „Ale jenom chvilku“ odpověděla jsem se strachem v hlase. Cval! Cval, je skoro nejrychlejší chod! A já ještě budu cválat na vysokým koni! Zmocnil se mě strach. Zvládnu se udržet? Nevím…Mezitím co mi všechny myšlenky létaly v hlavě, už Sue pobídla Spirálu do cvalu. Rychle jsem se přichytila sedla, aby to se mnou tolik nehodilo. Cítila jsem ten houpavý pohyb a říkala si: „Ten cval je nějaký pohodlný, není to tak hrozné jak jsem si myslela.“ „Skvělé Lucy, jen tak dál!“ povzbuzovala mě Sue. Vychutnávala jsem si ten pocit, tu rychlost, bylo to úžasné… A to jsem se předtím bála… úplně zbytečně. Přešli jsme se Spirálou do klusu, pak do kroku. Sue pak ke mně přišla a řekla: „Tak co líbilo se ti to? Spirála je jeden z koní, který má cval strašně pohodlný, takže je to takové houpavé.“ mezitím co ke mně mluvila, zapla Spirále lonž do druhého kroužku udidla. Začaly jsme zase v kroku. „Nezkusíme znovu pracovní klus? Ve třmenech to není tak obtížné se udržet.“ optala se mě Sue. „Jojo a kdybych si už myslela, že se neudržím, mohla bych začít vysedat?“ zeptala jsem se já Sue. „Jasně!“ Přitiskla jsem holeně ke Spiráliiným bokům a kobylka hned naklusala. Snažila jsem se ze všech sil, abych tam tolik neskákala. Pak mi Sue řekla, že mi to začíná jít. Byla jsem překvapená: „Vážně? To jsem moc ráda!“ Sue se na mě usmála. Byla jsem chvíli v pracovním klusu a pak Sue řekla jestli nezkusíme stehenní sed. Tázavě jsem se podívala na Sue. Pochopila, že asi nevím co to je, protože hned zareagovala: „To znamená, že se lehce předkloníš nad krk koně a stoupneš si do třmenů, abys tomu koni odlehčila záda.“ „Dobře, chápu. Takže nějak takhle?“ předvedla jsem Sue to, co jsem z toho pochopila. „Ano tak, ale ruce si polož na krk koně. Neměj je takové rozevláté.“ přikývla jsem, že rozumím. Pobídla jsem Spirálu do klusu a pokoušela se o stehenní sed. Bylo to o něco pohodlnější než pracovní klus, protože to tolik nedrncá. Ale za chvíli mě už začaly bolet nohy z toho, jak jsem stála ve třmenech. Sue to asi tušila, protože řekla, že máme přejít do kroku. Chodily jsme v kroku a já povolila Spirále otěž, aby se mohla protáhnout. Asi po pěti minutách jsem Spirále zkrátila otěž a naklusaly jsme si. Sue se mě zeptala: „Chceš obcválat i druhou ruku?“ „Jasně!“ odpověděla jsem skoro okamžitě. Zase zažiju ten krásný pocit, pocit volnosti, pocit té síly pode mnou… těšila jsem se jako nikdy. Sue mi řekla, že jestli chci koně pobídnou do cvalu, mám si sednout do pracovního klusu, přimáčknout holeně a říct HOP! Udělala jsem to a opět jsem měla ten krásný pocit. Viděla jsem jak Spirála vlaje hříva. Cítila jsem jak mi vzduch proudí po tvářích. Obcválaly jsme si asi 3 kolečka a přešli jsme do klusu, poté do kroku. Sue mě odepla z lonže a řekla mi, že mám Spirálu na volné otěži vykrokovat. Prochodit s ní aspoň 5 koleček kolem celé haly. Šla jsem první kolečko a Spirálu jsem pochválila a poplácala po krku: „Hodná holka! Moc hodná!“ Viděla jsem jak je celá zpocená. Sue pak na mě zavolala: „Až jí odsedláš, tak jí spolu vysprchujeme ano?“ „Ano!“ zavolala jsem na Sue. Musím říct, že jsem se taky docela zapotila. Cítila jsem, jak mi pot stýká po čele a utřela si ho. Obešla jsem zbylá čtyři kolečka a seskočila z kobylky. „Vytáhni si třmeny a běž s ní do jejího boxu, já za tebou za chvíli přijdu.“ řekla mi Sue. Šla jsem se Spirálou do stáje a cestou za mnou přiběhla Mellysa. „Tý jo! Šlo vám to parádně! Vypadalo to, jako kdybys to dělala celé roky! Až na ten pád, ale neříkám, že mně se to nikdy nestalo. Taky padám i mnohem hůř.“ „Jéj to mě mrzí“ odpověděla jsem Mellyse. „Ale né, to nic. Já jsem ráda, že jsem spadla. Aspoň jsem se na další pády nachystala.“ Pak jsme šly mlčky do stáje. Mellysa mi pomohla odsedlat Spirálu a mezitím přiběhla Sue. Zavedla jsem Spirálu do mycího boxu a Sue se dívala, jestli umím mýt koně. Četla jsem v knížce, že když dám palec do proudu vody, tak že se tím koně myjí rychleji. Vyzkoušela jsem to a opravdu to šlo! Sue mi sem tam radila, jak ty koně mýt. Abych nestříkala do očí a uší. Po umytí jsem si vzala na Spirálu, myslím, že se tomu říká stěrka na pot a přejela jsem tím Spirálu, aby z ní nekapala voda. Po umytí jsem zavedla kobylku do výběhu. Připla jsem jí vodítko do ohlávky a vyrazila jsem s Mellysou do výběhu. Ona mi cestou vyprávěla o koních a něco mě i přiučila. Stala se z ní moje jediná a nejlepší kamarádka tady na Florestě. Pustila jsem Spirálu do výběhu a vrátila se do stájí, kde na mě čekala Sue. Odložila jsem vodítko na Spiráliin box a vrátila se za Sue. „Musím ti říct, že dneska vám to se spirálou šlo fantasticky! Na to, že jsi u koní byla poprvé, jsi byla moc šikovná a já budu ráda, když tě tu uvidím i zítra.“ „Děkuju, no spoustu věcí jsem nevěděla, ale už vím co a jak. Nečekala jsem, že to tady bude tak skvělé a že se tu hned s někým skamarádím“ podívala jsem se na Mellysu a usmála se „Věřím v to, že se Spirálou ty příjmačky zvládneme. A zítra bych určitě chtěla přijet.“ dokončila jsem svůj „proslov“. Slyšela jsem troubení auta. Byla to mamka, která na mě už netrpělivě čekala. Vzala jsem si všechny věci, rozloučila se se všemi a pádila za mamkou. „Ahoj mami.“ „Ahoj Lucy, tak jaké to bylo?“ optala se maminka. „Bylo to tu skvělé a už sem se dokonce i skamarádila. Sice jsem dneska spadla z koně, ale to k jezdectví přece patří.“ Maminka se na mě podívala a usmála se. Celou cestu jsem doufala, že jsem se jim líbila a že mě na tak skvělou školu vezmou. Přijela jsem domů navečeřela se a šla spát. Než jsem usnula, přemýšlela jsem: "Vezmou mě na Florestu nebo ne?"
Vidím, že teď se dělají příjmačky na jiném koni, ale já jsem je měla napsané v době, kdy se dělaly na Spirále. Ale až teď jsem dostala odvahu to poslat
raven-raven: Jsem příšerně vyklepaná. Se Sue jsme se vydaly cestou k výběhům. Zatímco trenérka povídá, topím se ve vlastních trochu pesimistických myšlenkách. Tisknu v dlani ohlávku s vodítkem, donutím se vnímat, kudy že to vlastně jdeme. Cesta je moc pěkná, okolo jsou louky a výběhy s koňmi. Zbožňuju koně, mohla bych se na ně dívat celý den. Trochu se zasním, jak by asi vypadal můj kůň, kdyby se mi podařilo se na Florestu dostat. Z myšlenek mě vytrhne Sue. Zastavily jsme před posledním výběhem, pase se v něm několik koní. Stisknu ohlávku, musím se uklidnit. Četla jsem, že koně nervozitu a strach vycítí. Zhluboka se nadechnu.
"Který je ten náš?" zeptám se a znovu si prohlédnu pasoucí se koně. Sue natáhne ruku a ukáže na krásného hnědáka.
"Tamten. Jmenuje se Ikaros," usměje se na mě povzbudivě.
"Dobře," postoupím vpřed, pak se zarazím, otočím se na Sue a vylovím z kapsy jablko. "Můžu mu ho dát?" zeptám se pro jistotu. Blondýnka přikývne, otevřu vrata výběhu a vstoupím dovnitř.
"Ikare!" zavolám. Hnědák zvedne hlavu, když uslyší své jméno. Zkusím ještě jednou zavolat jeho jméno, koník trochu popojde směrem ke mě. Natáhnu ruku a nabídnu mu kousek jablíčka. Lehce mě polechtá na dlani, když si ho vezme. Vzpomenu si na encyklopedie, ve kterých jsem celý život ležela. Položím Ikarovi vodítko na krk, stoupnu si na jeho levou stranu a srovnám si ohlávku. Trochu se mi přetočila, znervózněla jsem ještě víc. Podaří se mi ji rozmotat, nasunu plavákovi nánosník na nos a pa nátylník opatrně přetáhnu přes uši. Zapnu karabinu, chytnu si vodítko a vydáme se k východu z pastviny. Tam už stojí Sue, otevře nám a počká, než projdeme. Potom za námi ohradu zase zavře. Trochu zahanbeně poděkuji, myslím, že tohle jsem měla udělat já.
Vedu koně po stejné cestě zpět ke stájím. Klapot kopyt na mě působí podivně uklidňujícím způsobem. Střelím pohledem na, pro mě obrovského, koně kráčejícího vedle mě a prostě se musím usmát. Už teď se mi splnil sen, bez ohledu na to, jak dopadnou zkoušky.
"Výborně, teď ho zavedeme do stájí, kde ho uvážeme v uličce, ano?" promluví na mě Sue a já přikývnu. Trenérka nás předejde, aby mi ukázala, kde mám koně uvázat. Dojdeme na místo, bezradně se podívám na vodítko v mé ruce a na uvazovací kroužek ve zdi.
"Sue?" ozvu se. Je mi hrozně trapné, že nevím, jak se uvazuje kůň. "Já... Já nevím, jak se uvazuje. Teda...Normální uzel se asi nehodí..." koktám.
Blondýnka přejde ke mě, přes rameno mě naviguje, jak se správně váže koňský uzel. Že musím nejprve provléknout konec vodítka kroužkem, to mi došlo, takže tuhle část jsem už měla za sebou. Následně jsem udělala podle pokynů smyčku dolů, druhou smyčku jsem provlékla tou první a utáhla. Trochu jsem se do vodítka zamotala, to je ta moje šikovnost. Popleskala jsem Ikara po krku, protože klidně stál.
Sue mi ukázala, kde najdu čištění. Jako první jsem vyhrabala gumové hřbílko. Do ruky mi padlo jako ulité. Přistoupila jsem k valáškovi, přiložila hřbílko na jeho krk a začala jsem krouživými pohyby odstraňovat ze srsti prach a uvolněné chlupy. Už jsem koně asi dvakrát hřebelcovala, takže práce mi jde celkem od ruky a vím, co mám dělat. Po každých třech až čtyřech tazích smetu špínu dlaní. Bude ze mě černoch. Absolutně mě nenapadlo vzít si kartáč, a i kdyby mi to radila Sue, byla jsem tak zabraná do činnosti, že bych neslyšela ani výbuch.
Brzy potřebuji přejít na druhou stranu, položím tedy dlaň na koňské tělo a pomalu koně obcházím, rukou jedu po hnědé srsti a tiše na valáška promlouvám. Vůbec mám ten divný zvyk povídat si se zvířaty. Kouknu očkem po Sue, trenérka stojí opodál a usmívá se. Pokračuji tedy v hřebelcování.
Když mám hotovo, vylovím z tašky tvrdý kartáč a očistím koníkovi všechny čtyři nohy. Trochu se bojím a neustále pokukuju po ostatních nohách, jestli mě třeba nechce kopnout. Možná nejsem jenom bláznivá, ale i paranoidní. Uklidím kartáč do tašky s čištěním, vytáhnu hřeben a dám se do rozčesávání hřívy. Musím z ní mimo jiné vyplést bodláky, větvičky a suchou trávu. Potom si stoupnu z boku k Ikarově zádi, tak aby mě nemohl kopnout a přitáhnu si jeho ocas blíž, abych mohla rozčesat žíně i na něm. Valášek trhne ocasem, vytrhne mi žíně z rukou. Natáhnu se, uchopím je pevněji a dám se do česání a vyplétání. Jako poslední zbývá jen dočištění měkkým kartáčem. To už je rychlovka, vezmu si na pomoc ještě stájovou utěrku, aby se pěkně leskl.
Uklidím čištění, do ruky vezmu háček na kopyta a kmitnu pohledem z háčku na kopyta a zase zpět.
"Sjeď mu dlaní po noze až ke spěnce," ozve se Sue. Udělám tedy, co řekla. "Uchop spěnku a řekni: Nohu."
"Nohu," zamlaskala jsem. Překvapilo mě, když ji kůň opravdu bez protestů zvedl. Aby se mi kopyto lépe čistilo, podepřela jsem Ikarovu nohu svým kolenem a pořádně jsem vyškrábala kopyto. Na zem dopadlo bláto. Sue mi zkontrolovala práci, popleskala mě po rameni a nechala mě přejít k dalšímu kopytu.
"Dávej si pozor, zadní zvedá trochu výš, než ostatní," upozornila mě trenérka.
"A nekopne mě?" napadla mě trochu přitroublá otázka, která ze mě vyletěla dřív, než jsem se stihla umlčet.
"Nekopne. Mám ti ukázat, jak se čistí kopyta?"
Přikývla jsem, podala jsem Sue kopytní háček a pozorně sledovala její počínání. Když to dělala Sue, vypadalo to tak děsně jednoduše! Se Susaninou pomocí jsme Ikarovi dočistily kopyta a byl čas dojít pro cajky.
Sue mě zavedla do sedlovny, ukázala mi, co všechno mám vzít a já věci odnesla k uvázanému koni.
"Víš, jak se sedlá?" zeptala se mě Sue. Zavrtěla jsem hlavou, neměla jsem tušení. Trenérka mi všechno vysvětlila, co a proč a jak. Pak jsem měla uvést teorii do praxe, což mi dalo docela zabrat. Jako první jsme se zaměřily na sedlo. Takže je jasné, že první půjde podsedlová dečka. Ušklíbla jsem se svým vlastním myšlenkovým pochodům. Mrkla jsem na Susan, zda je dečka na správném místě. Po jejím kývnutí jsem si vzala sedlo. Bylo docela těžké, myslela jsem si, že sedla jsou lehčí. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych mohla sedlo položit Ikarovi na hřbet. Na Suin pokyn jsem sedlo i s dečkou posunula trochu níž, ale prozatím jsem v tom neviděla žádnou logiku. To se určitě změní, když mě sem přijmou, pomyslela jsem si a pocítila vzrušení - jaké by to bylo být studentkou Floresty? Hlasité zaržání mě vrátilo do reality. Někdo si vedl koně do boxu a Ikaros svého přítele hlasitě zdravil.
Obešla jsem koně, abych si spustila podbřišník. Potom jsem přešla zpátky na levou stranu, sehnula se, abych mohla uchopit onu věc. Zeptala jsem se Sue, na kolikátou dírku mám podbřišník zapnout. Prý zatím stačí na tu první nebo druhou. Dost mě to zarazilo, ale nakonec mi dalo zabrat zapnout přezku do té první. Četla jsem, že se koně při sedlání nafukují, ale opět to pro mě bylo uvedení teorie do praxe - nevěděla jsem prakticky vůbec nic.
Sundala jsem Ikarovi ohlávku, podle pokynů jsem mu položila otěže na krk. Na dlani s nataženými prsty jsem valáškovi nabídla udidlo, uzdečku jsem držela v pravé ruce za nátylník. Valášek udidlo přijal bez problémů, mohla jsem tedy natáhnout uzdečku. Opatrně jsem přetáhla nátylník nejprve přes jedno, pak před druhé ucho. Podhrdélník jsem zapnula na místě, kde byla otlačená přezka. Nánosník též. Ještě jsem si nechala od Sue vysvětlit, jak vlastně poznám, že je uzdečka zapnutá správně.
"Heh, Sue?" protáhla jsem. "Zapomněly jsme na chrániče!"
"Pravda," plácla se blondýnka teatrálně do čela. Nasadily jsme tedy ještě chrániče, Sue potom vzala lonž. Přehodila jsem Ikarovi otěže přes hlavu, abych je mohla držet v obou rukách a vydaly jsme se společně do haly.
Vyšli jsme ze stájí, minuli jsme dívku s krásným hnědákem, zakuňkala jsem nesmělý pozdrav a usmála se. Dívka mi kupodivu úsměv vrátila. Následovala jsem Sue do haly, kde jsme zastavili zhruba uprostřed. Společně jsme dotáhly sedlo, aby nesklouzlo a Sue připnula k udidlo lonž.
"Nejprve musíme Ikara zahřát, aby si nenatáhl šlachy nebo se nějak jinak nezranil," vysvětlila mi Sue. Stála jsem za ní a sledovala jsem, jak vyslala plaváka na kruh. Nepřišlo mi to zase tak složité, popustila lonž a odehnala koně od sebe. Ikaros zřejmě moc dobře ví, co má dělat.
Rozhlédla jsem se po hale. Na stěnách visela písmena abecedy, jejichž význam mi prozatím unikal. Zaměřila jsem se na koně. Studovala jsem jeho pohyb, snažila jsem se vykoumat, jak ho Sue vlastně ovládá. Po pár minutách mi došlo, že hlasem.
Ikaros zatím kráčel na druhou ruku. Potom přešel do klusu. Přechod byl podle mého laického pohledu plynulý, Ikaros občas sklonil hlavu k zemi a zkoumal písek. Susan ho opět nechala změnit směr. Naprosto mě uchvátilo, když Ikaros na povel "Hop!" přešel do cvalu. Kopyta tepala do země a dunění se odráželo od stěn haly. Připadala jsem si jako v pohádce, jenom sedět v sedle a cválat krajinou. Sledovala jsem koně, ale vlastně jsem byla v jiném světě.
"Tak pojď, Raven," pobídla mě Susan. Nasadila jsem si helmu, zapnula ji a vydala jsem se ke koni. Stáhla jsem třmeny, potom jsem zleva vsunula levou nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. Ehm, vyhoupla. Rozhodně to nevypadalo tak ladně, jak jsem si přála. Se Sue jsme upravily délku třmenů, aby vyhovovali. Chytla jsem otěže, ale nechala je prověšené. Držela jsem je spíš jen pro svůj pocit. Už jsem na koni seděla, přítel mojí tety měl pár tažných kobyl. Ale tohle je úplně jiný level. Ta výška! Málem se mi zatočila hlava, nebyla jsem schopná soustředit se na nic.
"Připravená?" zeptala se mě Sue s úsměvem.
"Připravená," přikývla jsem a culila se u toho jak měsíček na hnoji.
"Dobře. Tak si vyndej nohy ze třmenů a třmeny přehoď křížem přes kohoutek. Přesně tak," pochválila mě. Cítila jsem se trochu nesvá, když jsem neměla oporu pro nohy.
"Špičky drž směrem ke koni, přenes váhu na paty a ony se samy propnou." Snažila jsem se držet špičky přesně podle pokynů, ale jak se znám, jakmile přijde ještě jeden příkaz, přestanu se soustředit na ten první.
Na povel jsem pobídla Ikara do kroku. Mlaskla jsem jazykem, představila jsem si, že pobízím koně jakoby vnitřní stranou kotníku a stiskla jsem mu lehce boky. Ikaros vykročil a já pocítila napůl úlevu napůl neidentifikovatelný pocit.
Snažila jsem se soustředit na pohyb koně pod sebou. Zavřela jsem na chvíli oči, což mi pomohlo vnímat jeho pohyb, takže jsem neseděla v sedle tak ztuhle. Po třetím kolečku jsem se uvolnila dost natolik, aby se mi sedělo pohodlněji, protože jsem se víc přizpůsobila pohybu koně.
"Špičky," upozornila mě Sue. "A narovnej se."
Pravda, seděla jsem v sedle jako pytel brambor. Narovnala jsem se v zádech, ramena zatlačila trochu dozadu, abych nebyla nahrbená a upřela jsem pohled mezi koňské uši, abych viděla, kam jde.
"Výborně. Zkusíme pár cviků na rovnováhu, co ty na to?" mrkla na mě Sue. Přitakala jsem. Nejprve jsme ale změnily ruku, na kterou půjdeme. Potom jsem zkusila dát ruce v bok, otočit se v sedle a položit levou dlaň na pravou stranu Ikarovy zádě. Pak pravou na levou a ještě jednou jsem to zopakovala. Tenhle cvik mě bavil. Zkusila jsem i rozpažit, dát ruce nahoru a upažit.
Díky cvikům na rovnováhu jsem získala trochu větší jistotu v sedle a začala jsem si víc věřit. Popleskala jsem Ikara po krku. Vážně, tomuhle se nic nevyrovná!
"Zkusíme klus?" navrhla mi trenérka.
"Samozřejmě!"
"Začneme pracovním klusem bez třmenů. Nemusíš se bát," dodala, když zachytila můj vyděšený výraz, "zůstaneš sedět v sedle. Můžeš se přidržovat, ale ty nespadneš," chlácholila mě.
Chytla jsem se sedla. "Tak jdeme na to."
Kdepak, nejprve jsme stejně změnili ruku. Až potom mi Sue dala pokyn, abych Ikara pobídla do klusu. Opět jsem zamlaskala, představila jsem si, že pobízím vnitřní stranou kotníku a stiskla Ikarovy boky. Valášek naklusal, se mnou to v sedle trhlo. V životě jsem neklusala, pohyb koně pode mnou mě vyhazoval ze sedla a já musela víc sevřít nohy, opravdu se soustředit na špičku ke koni. Jenže tím, že jsem se snažila se udržet v sedle jsem se nahrbila.
"Narovnej se, Raven!" promluvila na mě Sue trochu zvýšeným hlasem, abych ji slyšela. "Špičky ke koni! A dívej se před sebe!"
Ještě půl kola mě nechala se trápit, pak na valáška houkla: "Krook!" a Ikaros přešel do kroku. Úlevně jsem vydechla.
"Bude mě bolet zadek," zasmála jsem se. Susan se smíchem přikývla. "To bude, a hodně."
Popleskala jsem Ikara po krku. "Ale za tohle to stojí," promluvila jsem ke koni. Zatříhal ušima a zafrkal.
Znovu jsme zkusily pracovní klus bez třmenů, tentokrát jsem věděla, na co si dát pozor a hlavně co mám čekat. Opět jsme zkusily cviky na rovnováhu, což byl vlastně můj nápad, který Sue povolila. Trochu jsem se bála, když jsem klusala s rukama v bok a když jsem se otáčela, ale dokázala jsem zůstat v sedle.
"No vidíš, tohle bylo mnohem lepší," pochválila mě trenérka. Mám pocit, že jsem zčervenala jako rak, nejsem zvyklá, aby mě někdo chválil. Zamumlala jsem něco jako "Díky".
"Tak si sundej třmeny," Sue počkala, než si srovnám špičky do třmenů, nasměruju je správně směrem ke koni, "a zkus si stoupnout do třmenů. Stačí, když se jen trochu zvedneš ze sedla. Přesně tak."
Musím uznat, že když jsem stála ve třmenech, musela jsem mít váhu na patách, takže jsem je měla propnuté a kupodivu pro mě nebyl problém udržet špičky ke koni. Ale brzy mě bolela kolena a stehna. Asi ráno nevstanu.
"Umíš vysedávat?" zeptala se trenérka.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne."
"Dobře, takže vysedávání je vlastně jakési nadlehčení se v sedle. Pokaždé, když řeknu Teď! tak se postavíš do třmenů, ano?"
Přikývla jsem. Když mi to Sue dovolila, mlaskla jsem, stiskla koňské boky holeněmi za podbřišníkem a naklusali jsme. Chvilku mi Sue dovolila sedět v sedle, byl to nezvyk najednou mít třmeny. Pak začala.
"Teď! Teď! Teď!"
Na každé její Teď! jsem se trochu zvedla ze sedla a pak zase lehce dosela do sedla. Tedy, snažila jsem se lehce dosednout do sedla, bohužel občas jsem sebou hrcla zpět. Snažila jsem se soustředit na paty, špičky, aby mi nelítaly holeně, na rovná záda a hlídala jsem si, kam koukám.
"Nepředkláněj se tolik," ozvalo se od Sue. "Když se předkloníš moc, ztratíš rovnováhu a spadneš!" (tohle se mi už jednou stalo ) Snažila jsem se vysedávat, aniž bych se moc předkláněla. Moc mi to nešlo, pořád jsem měla tendence jít dopředu.
"A kroook," zpomalila nás Sue. Ikaros plynule přešel do kroku, se mnou to trhlo, ale ulevilo se mi, že mohu v klidu sedět v sedle. Šíleně mě bolely nohy.
"Výtečně, šlo ti to moc dobře," prohlásila Sue a usmála se na mě. "Teď Ikara vykrokujeme, necháme ho, aby se vydýchal a trochu vychladl," vysvětlila mi Sue.
Při krokování jsme už nechodili po kruhu, ale Sue si zkrátila lonž a vodila nás po obvodu haly.
"Můžeš si vyndat nohy ze třmenů a protáhnout si nohy," doporučila mi Sue. Prý je to lepší, když pak člověk sesedá.
Krokovali jsme asi deset minut, mezitím jsem si tedy protáhla nohy. Zastavili jsme uprostřed jízdárny, sesedla jsem. Ani mi nikdo nemusel říkat jak, zrovna tohle jsem měla okoukané ze soutěží a z filmů.
"Povolíme mu podbřišník, vytáhneme třmeny," úkolovala mě Sue a já udělala přesně to, co řekla. Trenérka odepnula lonž a nechala mě, abych si Ikara odvedla zpět do stájí.
Při cestě do stájí jsem myslela, že umřu. Nohy mě hrozně bolely, vážně zítra nevstanu.
Zavedla jsem Ikara do stájí, v uličce zůstalo uvázané vodítko, takže jsem ho využila a připnula ho k udidlu. Jako první jsem dorozepnula podbřišník, obešla jsem koně a položila ho na sedlo. Vrátila jsem se na levou stranu a sedlo i s dečkou rovnou stáhla. Potom jsem sundala chrániče a položila je k sedlu. Jako poslední jsem rozepnula nánosnák a podhrdélník a stáhla uzdečku. Nasadila jsem mu místo ní ohlávku.
Sue mi podala kartáč, abych valáška po ježdění očistila. Pod Suiným dohledem jsem Ikarovi vyškrábala kopyta, tentokrát jsem čekala, že zadní nohy zvedne výš. Popleskala jsem plaváka po krku a vytáhla z tašky druhou půlku jablíčka.
"Tady máš za odměnu, kamaráde," pohladila jsem ho po nose. Sue mě nechala, abych se s krasavcem ještě trochu pomazlila a pak mi připomněla, že ho musíme ještě odvést na pastvinu.
Odvázala jsem vodítko, lehce jsem zatáhla, mlaskla a vyrazili jsme směr pastviny. Je mi trochu líto, že příjmačky už skončily. Ještě jednou jsem se zaposlouchala do rytmu klapotu kopyt a zubila jsem se na všechny okolo.
Sue mi otevřela ohradník, zavedla jsem Ikara dovnitř na pastvinu. Najednou jsem si vzpomněla, jak se pouští kůň podle encyklopedie. Otočila jsem Ikara směrem k vratům, rozepnula jsem mu ohlávku a potom ji opatrně sundala. Ještě jednou jsem ho popleskala po krku, pak se valášek vydal za koňskými kamarády.
Vracela jsem se Sue k hlavnímu vjezdu. Před bránou jsem blonďaté ženě předala ohlávku s vodítkem, stiskla jsem jí ruku.
"Děkuju, Sue, bylo to vážně úžasný!" zářila jsem. "Mějte se krásně a pozdravujte Ikara."
"Nemáš zač, Raven. Budu, určitě," usmála se na mě. "Tak na shledanou!"
"Na shledanou!" mávla jsem a vydala se na autobus.
lia: Dopnula jsem si bundu ke krku a do ruky vzala přilbu, byla jsem natěšená, nervózní, no prostě se ve mně mísili všechny pocity dohromady. Vyšla jsem před šatnu a společně se Sue a jejím pejskem, který neustále pobíhal okolo, jsme vyrazily do sedlovny.
,,Já vezmu čištění, deku a chrániče. Ty si vezmi támhle to sedlo a uzdečku, ano?“
Odkývala jsem a byla rády, že mi pomůže, bylo mi ovšem jasné, že se budeme muset vrátit minimálně pro vodítko. Narazila jsem si helmu na hlavu, aby mi nepřekážela. Vzala jsem uzdečku a ruku protáhla otvorem mezi čelenkou a nátělníkem, abych mohla lépe pobrat sedlo. To již bylo připraveno i s pod sedlovou dečkou, takže jsem se jí nemusela řešit. Vyšla jsem ze sedlovny a následovala Sue doprava a následně doleva, kde se zastavila před jedním z boxů. U něho jsme odložili veškeré náčiní, které jsme měli s sebou a vrátili se zpátky do sedlovny-podle mého očekávání jsme vzali vodítko a lonž, tu Sue cestou odložila k boxu a společně jsme zamířily k ohradám.
,,Na kterém budu jezdit?“ Zeptala jsem se cestou Sue.
,,Na Ikarovi, poznáš ho.“ Usmála se a já sleduju stádo obrovského množství barev.
,,Pojď sem.“ Kývnula hlavou Sue k jedné ohradě a přelezli jsme její plot. Pár koní zvědavě zvedlo hlavu, někteří se následně vrátili k hledání lepší trávy, jiní to udělali až o chvilku později. Sue mi podala vodítko a ukázala mi vysokého, tmavého plaváka.
,,To je Ikaros. Zvládneš ho odchytit?“
,,Snad ano.“ Pomalu jsem se přiblížila k valachovi se stále zvednutou hlavou. Stojí, jako přibitý, myslím, že s ním nebude problém a opravdu. Zvědavě sklonil hlavu a já ho pohladila po čele.
,,Hodný kluk, šikovný.“ Zamumlala jsem a připnula si ho na vodítko karabinou.
,,Držíš ho dobře, akorát si to vodítko neomotávej kolem levé ruky. Kdyby se lekl a uskočil by, zůstala bys zachycená na vodítku. “ Upravila jsem držení levé ruky, přece je to nějaký ten pátek, co jsem byla u koní naposledy. Se Sue, pejskem a po Ikarově levém boku jsem vyrazila zpět k bráně, tu mi Sue otevřela, abych mohla Ikara provést.
,,Děkuju.“ Usmála jsem se, když Sue znovu zavřela ohradu.
,,Není za co.“ Odvětila a společně jsme zamířili zpět do stájí, kde jsem plaváka zavedla do jeho boxu, odepnula ho od vodítka a pro jistotu mu nechala ohlávku.
,,Čistila jsi koně?“ Otáže se Sue.
,,Čistila.“ Přikývla jsem, jenže to už z Ikara sundávám deku, nejdříve zapínání na břiše, u ocasu a na prsou. Opatrně jsem mu deku sundala, abych to neudělala moc velikým obloukem, nechtěla jsem, aby se valášek lekl. Deku jsem odložila před box a z čištění vytáhla hřbílko, kterým jsem pod bedlivým pohledem Sue začala Ikara čistit krouživými pohyby. Vyhýbám se při tom nohou a kostnatých míst, jako je například kohoutek. Následně-po vyčištění obou stran, jsem si přibrala ke hřbílku tvrdý kartáč a tím jsem dostala z hnědé srsti, nečistoty které hřbílko nedokázalo. Občas si kartáč o hřbílko vyčistím, abych dostala z nečistoty i z kartáče. Měkkým kartáčem jsem ho pak dočistila, chystala jsem se popadnout kopytní háček, ale Sue mě zarazila.
,,Nezapomeň na hřívu a ocas.“ A, jooo, místo kopyťáku jsem tedy vytáhla hřeben a opatrně mu rozčešu hřívu, začínaly se ve mně probouzet mé dřívější koňské znalosti. Následně jsem přistoupila k jeho zádi, ne přímo za něj, ale z boku. Ohon jsem si rozdělila na více částí a postupně je všechny rozčesala.
,,Teď je čas na háček.“ Kývla Sue a já tedy vyměním hřeben za kopytní háček. Přistoupila jsem k jeho levé přední noze, přejedu po ní rukou…
,,Nohu.“
…Iky jí poslušně zvedl, z kopyta jsem mu tedy dostala veškeré bláto, stejně jako z dalších tří.
,,Sedlala jsi někdy?“ Otáže se Sue. To již odkývám, moje ztracené sebevědomí se vrací. Nejprve přes jeho záď přehodím bederku, aby byl co nejkratší dobu bez deky. Sundala jsem ohlávku a vezmu uzdečku, rozepnu podhrdelník, abych mohla Ikarovi přehodit otěže přes hlavu. Takhle se to dělalo i v mé minulé stáji, otěže se zapínali do podhrdelníku aby se nikde neváleli. Odhrnu řemínky nánosníků a nabídnu plavákovi udidlo, ochotně si ho vezme.
,,Šikovný…“
Ovšem Ikaros následně zvednul trošku hlavu, i když jen o trošku musím si stoupnout na špičky, abych mu mohla nátylník přetáhnout přes uši. Valach však následně dal hlavu dolů, takže mi nedělalo problém protáhnout nánosník pod lícnicemi a oba řemínky zapnout, stejně jako následně podhrdelník. Nezapomněla jsem ani na kštici, kterou jsem přehodila přes čelenku. Pak jsem mu na hřbet položila pod sedlovou dečku a na ní sedlo. Změřila jsem si to. Sedlo bylo přesně dlaň od jeho lopatky, na takovém místě aby mu nepřekáželo v pohybu. Pod sedlovou dečku připevním k sedlu a následně protáhnu podbřišník očkem a připevním ho k sedlu, z druhé strany udělám to samé. Ještě upravím bederku a nasadím chrániče. Sue připne lonž, já jsem si nasadila přilbu, upravila rukavice a společně jsme vyrazily do haly.
,,Dvěře!“ Houkla Sue, zevnitř haly se nikdo neozval, otevřela jsem tedy dveře a zavřela je, když Sue Ikara provedla.
,,Přehodila bys třmeny a zachytila o ně otěže?“ Otázala se mě.
,,Jistě.“ Jak řekla, tak jsem udělala, opatrně, abych neškubla hnědákovi v hubě, jsem stáhla otěže dozadu a přes ně jsem levý, třmen přehodila na pravou stranu a pravý na levou. Pak jsem odstoupila.
,,Nejdřív ho opracuju, pak si nasedneš a budeme dělat krokovou a klusovou práci.“ Ikaros obešel pár koleček v kroku, následně mu Sue sundala deku a oklusala ho a ocválala. Vypadal vážně elegantně, měl poněkud jemnější stavbu těla, ale i tak vypadal nádherně. Jen možná trošku znuděně, zatímco někteří koně měli jízdárenskou práci rádi, vypadalo to že Ikarova parketa je někde jinde.
,,Pojď, můžeš si nasednout.“ Zastavila Sue Ikara a přešla k jeho hlavě, aby mi ho podržela. Já si stoupnula jeho levému boku, odhákla třmeny, které jsem stáhla dolu a chytnula levou rukou otěže a přední rozsochu, chvilku trvalo, než jsem se trefila do třmenu, (Nevím co bych dělala, kdybych byla nižší.) ale povedlo se. Pravou rukou jsem se přidržela zadní rozsochy, levou nohou se odrazila a jemně dosedla do sedla. Otěže jsem si chytnula do obou rukou a tak aby byly mezi malíčkem a prsteníčkem. Upravila jsem si třmeny a dotáhla podbřišník. Zatím jsme šli okolo v kroku a Sue mě upozorňovala na mé chybky.
,,Třmeny si dej více do špičky, lokty trochu pokrč. Takhle to má vypadat. Pobídni si ho do klusu.“
Stiskla jsem tedy holeně a zamlaskala. Ikaros přešel do pomalého klusu, automaticky jsem začala vysedat.
,,Přesedni si.“ A já si uvědomila svou chybu. Na jeden rok jsem nevasedla a pak opět pokračovala
,,Zastav si ho.“ Já jsem poslechla, strnula jsem v kříži, lehounlince se zaklonila a trošku přitáhla otěže , Ikaros po pár krocích zastavil.
,,Vyndej si nohy ze třmenů a přehoď je přes rozsochu.“ Poslechla jsem a na další Sueinin pokyn naklusala, pracovní klus nepatřil k mým oblíbeným chodům, ale nějak jsme to zvládnuli. Stejně tak, když jsem měla již s třmeny, svázat otěže do uzlu a jezdit bez nich. Následně jsme již s otěžemi dělali přechody mezi krokem a klusem. Ikýskovi se moc nechtělo, ale zvládli jsme to.
,,,Teď se zvedni ze sedla.“ Houkla na mne Sue, když jsme klusali. Poslechnula jsem.
,,Posuň se trochu víc nad sedlo.“
,,Tak. Snaž se udržet rovnováhu.“ Když byla Sue spokojená, nandala Ikarovi deku a okrokovali jsme. A pak jsem sesedla. Vytáhnula jsem třmeny a Sue ho odvedla do boxu. Tam jsem nejdříve sundala chrániče, pak sedlo, uzdečku a opět jsem ho vyčistila, stejně jako před jízdou. Nandala jsem mu opět ohlávku a zavřela box. Sue mi následně pomohla odnést věci do sedlovny-od sedla jsem opět odepnula pod sedlovou dečku a podbřišník. Udidlo jsem umyla, bederku složila a ostatní uklidila. Ikaros se ani nezapotil, takže jsme ho se Sue odvedli rovnou do výběhu. Domů jsem odjížděla šťastná a natěšená s pocitem, že se sem jednou vrátím.