lucy - příjmačky: Mezitím co jdu se Susan pro koně, rozhlížím se po okolí a vidím samé jezdkyně v krásných jezdeckých šatech, mluvící mezi sebou. Susan se mezitím ode mě vzdálila, tak zrychlím krok a zanedlouho už jsem jí zase v patách. Projdeme kolem ohrady, kde jsou klisny a všimnu si tam jedné takové povědomé… odkud jí asi znám? Počkat! To je přece Spirála! Viděla jsem jí v jedné z knížek! Hned jsem se zeptala Sue: „Není támhle náhodou Spirála?“ a Sue mi odpověděla: „Jojo je to Spirála, poté co jí po pádu zemřel jezdec, jí přivezli k nám“ já jako smyslů zbavená jsem se dívala na klisnu, kterou jsem roky tak obdivovala a teď jí mám přímo před nosem! „A protože je to jeden z volných koní, co jsou vhodní na příjmačky, můžeš si ji dnes půjčit."“ dodala Sue. To snad není možné! Já budu jezdit slavnou Spirálu? Jsem v sedmém nebi! Mezitím co jsem se zasnila, Sue už na klisnu volala z dálky, aby jí oznámila, že jí nehrozí nebezpečí. Opět jsem musela trochu přidat do kroku, abych Sue dohnala. Přistoupila jsem ke klisně a nechala jí, aby mi očichala ruku. Pak když už jsem si byla jistá, že Spirála ví, že jí neublížím zapla jsem jí vodítko do ohlávky a odvedla jí do stáje. Vstoupily jsme s kobylkou a Sue do stáje a já nemohla uvěřit vlastním očím, jaká nádhera mi to bije do očí. S pomocí Sue se mi podařilo najít Spiráliin box. Dala jsem Spirálu do jejího boxu, došla si pro čištění a začala jí čistit. Byla tam se mnou Sue, aby se podívala, co umím. Spirála byla celkem čistá, takže srst jsem měla za chvilku. S kopyty to bylo horší. Měla tam zaseknuté kamínky, takže to šlo ztuha. Po čtvrthodinovém čištění jsem se zeptala Sue, jaké má Spirála sedlo a uzdečku. Sue mě ochotně zavedla do sedlovny. Omylem jsem cestou narazila do jedné dívky a řekla jí: „Ježiš moc se omlouvám!“ „To nevadí“ odpověděla dívka a hned dodala: „Já jsem Mellysa a ty jsi Lucy viď? Sue říkala, že k nám dneska přijede někdo nový.“ „Jo jsem“ odpověděla jsem potichu. Je to pro mě docela těžké, bavit se s někým novým. Vzala jsem ze sedlovny sedlo a uzdečku a vyrazila za Spirálou. Položila jsem sedlo na její hřbet a Spirála začala házet hlavou. Koukala jsem se, jestli jsem neudělala něco špatně. Zeptala jsem se Sue. Ona mi řekla, že Spirála je háklivá na záda a břicho, tak vžycky hází hlavou. Tak když jsem chtěla zapnout podbřišník, Sue mě zarazila, že to udělá, protože Spirála si od nikoho cizího šahat na břicho nenechá. Přikývla jsem a mezitím jí nasadila uzdečku, kamaše a vyrazila na halu. Měla jsem tam počkat na Sue, která mě vezme na lonž a já jí ukážu, co umím. Znervózněla jsem... vždyť já u koní nikdy nebyla…Vím věci jen z knížek… jasně krok, klus, cval, vysedávání vím co je, ale jak se to dělá? Nikdy jsem na koni neseděla…Při mém přemýšlení ke mně přišla Sue s lonžkou v ruce. „Nejdřív Spirálu zahřeju na lonži, aby byla pod tebou pěkně uvolněná. A nevymýšlela různé blbosti, jak tě dostat ze sedla.“ Sedla jsem si na židli co v hale byla říkala si: „Té Spirále to ale sluší v té hnědé sadě!“ Pak jsem slyšela, jak někdo vstoupil do haly, byla to Mellysa. Přisedla si ke mně a řekla: „Ty budeš jezdit na Spirále? Ty se máš! To je strašně hodná kobylka! Kéž bych na ní mohla jezdit!“ „A proč nemůžeš?“ „Spirála je parkurák a já jezdím drezuru“ zanedlouho na mě volala Sue: „Lucy tak pojď! Zahřátá Spirála tady na tebe už čeká!“ vzala jsem si helmu a vestu a běžela za Sue. Dala jsem nohu do třmenu a vyhoupla se na Spirálu. „Máš přirozený sed“ řekla mi Sue. „Děkuju, já totiž na koni sedím poprvé…“ odpověděla jsem. „Tady se jezdit naučíš“ utěšila mě Sue. „Tak, a teď ji pobídni do kroku… vyndej si nohy ze třmenů a přehoď je Spirále přes krk, a narovnej se!“ poslechla jsem Sue a udělala to, co po mě chce. Na chvíli jsem ztratila rovnováhu, ale udržela jsem se. „Dej paty dolů, ať ti ta noha tam tak nevisí.“ slyšela jsem, jak Sue říká. Nejdřív jsme pracovaly na mém sedu a kde mám mít nohy a ruce. Pak Sue dodala: „Tak, zkusíme si naklusat?“ „Jo, ale nevím jestli se udržím“ odpověděla jsem se strachem. Pobídla jsem Spirálu do klusu. Chvíli jsem tam hopsala ze strany na stranu a pak jsem slyšela mojí srážku se zemí. Spirála se lekla a uskočila, tak jí Sue musela uklidnit. Než jí uklidnila, přiběhla ke mně Mellysa a hned se mě zeptala: „Lucy, není ti nic?“ „Né, jsem v pohodě“ odpověděla jsem jí. Pak ke mně přiběhla Sue: „To se stává, tady spadl snad každý. Nic se neděje. Není důležité, kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš a vyhoupneš se zpátky do sedla.“ vstala jsem, ujistila jsem Sue a Mellysu, že mi nic není a vyhoupla se zpátky do sedla. Zkusily jsme znovu pracovní klus bez třmenů. Tentokrát mi to už šlo líp a Sue řekla, že si už můžu nasadit třmeny a můžeme pokračovat. Poslechla jsem jí a nasadila si třmeny. „Tak a teď jí pobídni do kroku“ slyšela jsem, jak mi Sue říká povely a hned jsem se o tom pokusila. Chodily jsme v kroku a já poslouchala Suesiny povely: „Patu dolů, špičky ke koni, narovnej se!“ Spirála šlapala krásně, ale já jí neuměla pobízet…po pár minutách mi Sue řekla, ať si zkusím naklusat: „Ták, teď stiskni holeně a řekni jí Klus!“ přimáčkla jsem holeně ke koni a nahlas vyslovila: „Klus!“ Spirála mi okamžitě naklusala. Sue se tam začala pochechtávat: „Sedíš tam jak pytel brambor! Narovnej se a když ti budu říkat TEĎ tak vysedni. Teď! Teď! Teď!“ pokoušela jsem se plnit Suesiny povely, ale moc mi to nešlo. Zanedlouho jsem si zvykla na Spiráliino tempo a už jsem v sedle tolik nehopsala jako na začátku hodiny. Sue se mě pak zeptala: „Chceš si zkusit nacválat? Klus ti už jde moc dobře, tak bychom to jenom vyzkoušeli?“ „Ale jenom chvilku“ odpověděla jsem se strachem v hlase. Cval! Cval, je skoro nejrychlejší chod! A já ještě budu cválat na vysokým koni! Zmocnil se mě strach. Zvládnu se udržet? Nevím…Mezitím co mi všechny myšlenky létaly v hlavě, už Sue pobídla Spirálu do cvalu. Rychle jsem se přichytila sedla, aby to se mnou tolik nehodilo. Cítila jsem ten houpavý pohyb a říkala si: „Ten cval je nějaký pohodlný, není to tak hrozné jak jsem si myslela.“ „Skvělé Lucy, jen tak dál!“ povzbuzovala mě Sue. Vychutnávala jsem si ten pocit, tu rychlost, bylo to úžasné… A to jsem se předtím bála… úplně zbytečně. Přešli jsme se Spirálou do klusu, pak do kroku. Sue pak ke mně přišla a řekla: „Tak co líbilo se ti to? Spirála je jeden z koní, který má cval strašně pohodlný, takže je to takové houpavé.“ mezitím co ke mně mluvila, zapla Spirále lonž do druhého kroužku udidla. Začaly jsme zase v kroku. „Nezkusíme znovu pracovní klus? Ve třmenech to není tak obtížné se udržet.“ optala se mě Sue. „Jojo a kdybych si už myslela, že se neudržím, mohla bych začít vysedat?“ zeptala jsem se já Sue. „Jasně!“ Přitiskla jsem holeně ke Spiráliiným bokům a kobylka hned naklusala. Snažila jsem se ze všech sil, abych tam tolik neskákala. Pak mi Sue řekla, že mi to začíná jít. Byla jsem překvapená: „Vážně? To jsem moc ráda!“ Sue se na mě usmála. Byla jsem chvíli v pracovním klusu a pak Sue řekla jestli nezkusíme stehenní sed. Tázavě jsem se podívala na Sue. Pochopila, že asi nevím co to je, protože hned zareagovala: „To znamená, že se lehce předkloníš nad krk koně a stoupneš si do třmenů, abys tomu koni odlehčila záda.“ „Dobře, chápu. Takže nějak takhle?“ předvedla jsem Sue to, co jsem z toho pochopila. „Ano tak, ale ruce si polož na krk koně. Neměj je takové rozevláté.“ přikývla jsem, že rozumím. Pobídla jsem Spirálu do klusu a pokoušela se o stehenní sed. Bylo to o něco pohodlnější než pracovní klus, protože to tolik nedrncá. Ale za chvíli mě už začaly bolet nohy z toho, jak jsem stála ve třmenech. Sue to asi tušila, protože řekla, že máme přejít do kroku. Chodily jsme v kroku a já povolila Spirále otěž, aby se mohla protáhnout. Asi po pěti minutách jsem Spirále zkrátila otěž a naklusaly jsme si. Sue se mě zeptala: „Chceš obcválat i druhou ruku?“ „Jasně!“ odpověděla jsem skoro okamžitě. Zase zažiju ten krásný pocit, pocit volnosti, pocit té síly pode mnou… těšila jsem se jako nikdy. Sue mi řekla, že jestli chci koně pobídnou do cvalu, mám si sednout do pracovního klusu, přimáčknout holeně a říct HOP! Udělala jsem to a opět jsem měla ten krásný pocit. Viděla jsem jak Spirála vlaje hříva. Cítila jsem jak mi vzduch proudí po tvářích. Obcválaly jsme si asi 3 kolečka a přešli jsme do klusu, poté do kroku. Sue mě odepla z lonže a řekla mi, že mám Spirálu na volné otěži vykrokovat. Prochodit s ní aspoň 5 koleček kolem celé haly. Šla jsem první kolečko a Spirálu jsem pochválila a poplácala po krku: „Hodná holka! Moc hodná!“ Viděla jsem jak je celá zpocená. Sue pak na mě zavolala: „Až jí odsedláš, tak jí spolu vysprchujeme ano?“ „Ano!“ zavolala jsem na Sue. Musím říct, že jsem se taky docela zapotila. Cítila jsem, jak mi pot stýká po čele a utřela si ho. Obešla jsem zbylá čtyři kolečka a seskočila z kobylky. „Vytáhni si třmeny a běž s ní do jejího boxu, já za tebou za chvíli přijdu.“ řekla mi Sue. Šla jsem se Spirálou do stáje a cestou za mnou přiběhla Mellysa. „Tý jo! Šlo vám to parádně! Vypadalo to, jako kdybys to dělala celé roky! Až na ten pád, ale neříkám, že mně se to nikdy nestalo. Taky padám i mnohem hůř.“ „Jéj to mě mrzí“ odpověděla jsem Mellyse. „Ale né, to nic. Já jsem ráda, že jsem spadla. Aspoň jsem se na další pády nachystala.“ Pak jsme šly mlčky do stáje. Mellysa mi pomohla odsedlat Spirálu a mezitím přiběhla Sue. Zavedla jsem Spirálu do mycího boxu a Sue se dívala, jestli umím mýt koně. Četla jsem v knížce, že když dám palec do proudu vody, tak že se tím koně myjí rychleji. Vyzkoušela jsem to a opravdu to šlo! Sue mi sem tam radila, jak ty koně mýt. Abych nestříkala do očí a uší. Po umytí jsem si vzala na Spirálu, myslím, že se tomu říká stěrka na pot a přejela jsem tím Spirálu, aby z ní nekapala voda. Po umytí jsem zavedla kobylku do výběhu. Připla jsem jí vodítko do ohlávky a vyrazila jsem s Mellysou do výběhu. Ona mi cestou vyprávěla o koních a něco mě i přiučila. Stala se z ní moje jediná a nejlepší kamarádka tady na Florestě. Pustila jsem Spirálu do výběhu a vrátila se do stájí, kde na mě čekala Sue. Odložila jsem vodítko na Spiráliin box a vrátila se za Sue. „Musím ti říct, že dneska vám to se spirálou šlo fantasticky! Na to, že jsi u koní byla poprvé, jsi byla moc šikovná a já budu ráda, když tě tu uvidím i zítra.“ „Děkuju, no spoustu věcí jsem nevěděla, ale už vím co a jak. Nečekala jsem, že to tady bude tak skvělé a že se tu hned s někým skamarádím“ podívala jsem se na Mellysu a usmála se „Věřím v to, že se Spirálou ty příjmačky zvládneme. A zítra bych určitě chtěla přijet.“ dokončila jsem svůj „proslov“. Slyšela jsem troubení auta. Byla to mamka, která na mě už netrpělivě čekala. Vzala jsem si všechny věci, rozloučila se se všemi a pádila za mamkou. „Ahoj mami.“ „Ahoj Lucy, tak jaké to bylo?“ optala se maminka. „Bylo to tu skvělé a už sem se dokonce i skamarádila. Sice jsem dneska spadla z koně, ale to k jezdectví přece patří.“ Maminka se na mě podívala a usmála se. Celou cestu jsem doufala, že jsem se jim líbila a že mě na tak skvělou školu vezmou. Přijela jsem domů navečeřela se a šla spát. Než jsem usnula, přemýšlela jsem: "Vezmou mě na Florestu nebo ne?"

Vidím, že teď se dělají příjmačky na jiném koni, ale já jsem je měla napsané v době, kdy se dělaly na Spirále. Ale až teď jsem dostala odvahu to poslat