noemi:



PŘÍJÍMAČKY

Poprvé tady. Nadechla jsem se a zazvonila na zvonek. Nade mnou se klenula velká železná brána, na které byli vyobrazeni samozřejmě koně. Tupě jsem stála, znovu se mě zmohl knedlík v krku a stála jsem tam jako přibitá. Brána se pomalu otevírala, přesvědčila jsem se ke krokům vpřed. Pomalu jsem se rozhlížela kolem sebe, zírala jsem stále na obří bránu, která se s vrzáním otevřela. Byla jsem znovu ponořená pevně v myšlenkách a nevšimla si střapatého oříška s paní středního věku. Ta si mě prohlížela vlídným usměvavým pohledem. „Ahoj, ty budeš jistě Noemi!“ usm&aa cute;la se ještě více zeširoka. Jen jsem jí přitakala. „Dobrý den.“ pozdravila jsem slušně, nezapomněla jsem na slušné vychování. „Ne,ne, říkej mi teto Sue“ pokárala mě sarkastickým tonem. „Tak fajn“ na víc jsem se nezmohla. „Tak pojď, ukážu ti, kde se převlékneš, určitě se nemůžeš dočkat!“ Zasmála se a zatáhla mě zlehka za ruku. Neměla jsem nic proti, tak jsem jí rychlými kroky dohnala. Vypadala, že má očividně radost, že se tu ukáže další ratolest. Doufejme. Nervozita byla horší a horší, to podivuhodné kručení v břiše ho ještě víc podporovalo. Musela jsem se několikrát nadechnout, abych se vzpamatovala. Opravdu je to možné? Já jsem tady, na místě snů.. Na místě, pro které žiju. Milý a vlídný přístup Sue odlehčil mou nervozitu, takže jsem udiveně pokukovala po okolí. Viděla jsem velké nádvoří s fontánou, stáje a velkou dívčí kolej. „Tak už pojď, máme mnoho práce!“ řekla Sue a zatáhla znovu za mou ruku. Neuvědomila jsem si, že jsem se zastavila. Sklopila jsem raději ještě pohled jako to mám ve zvuku. Vedla mě do stáje. Pomalu jsem se umoudřila a koukala kolem. Z boxů vykukovali nádherné hlavy všech těch inteligentních zvířat, každá z nich byla osobnost. Vzadu ve stájích jsem uviděla dvě dívky, které se smály až tak nahlas, že Sue zavelela. „Holky, běžte raději pomoct Tomovi!&ldq uo; Neudržela jsem se v duchu se zasmála s nimi. Vypadaly příjemně. „Tak tady je šatna, budu čekat tady, ve stájích.“ ubezpečila mě. „Děkuju Sue.“ řekla jsem s úlevou v hlase, jistě to poznala. Šatna byla veliká. Posadila jsem se na lavici a koukala na velké skříně, malou kuchyňku na občerstvení a ledničku. Já tomu pořád nemohla uvěřit.. Nemohla. Zavrtěla jsem hlavou, byla jsem ovšem pořád tady. Tak mě se to vážně nezdá! Rychle jsem si utřela slzy stékajíc po tvářích. Z batohu jsem vyhrabala honem odrbané tričko a legíny. Navlékla jsem je na sebe a obula se do svých tenisek. Batoh jsem zapla a odhodila do kouta, jak to mám ve zvyku. Nojo, stará Noemi. Vyšla jsem opatrně do chodby, blíž koním . Bylo všední dopoledne teplého léta. Ti na mě pokukovali zvědavými pohledy. Jejich tmavé oči, byli plné zvláštních nepopsatelných pocitů. ONI, oni tu jsou, a já také.. „Noemi?“ usmála se Sue, už stála znovu při mě a pod nohami se mi pletl ten krásná oříšek. Skrčila jsem se k němu. „Jak se jmenuješ?“ špitla jsem, možná až moc nahlas. „Ona se jmenuje Dalila.“ mrkla na mě Sue. „Je opravdu nádherná.“ řekla jsem s úžasem. Podrbala jsem ji, hned zavrtěla spokojeně ocasem. Znovu jsem se napřímila a podívala se na Sue.“Půjdeme pro Bouři, na té dneska budeš dělat zkoušky.“ do rukou mi vrazila něžně vodítka a táhla mě sebou k výběhům. Při tom slově mě zn ovu popadlo kručení v břiše a knedlík v hrdle. Když jsme ale došli k výběhů, nadechla jsem se té příjemné vůně srsti a rázem vše opadlo. Asi to na mě bylo vidět, protože Sue vypadalo, že se taky ulevilo. Nejspíš nemá ráda takové situace. „Vidíš tu krásnou hnědku, jak se popásá dál od ostatních s dlouhou lysinou.“ abych nemusela očima prolétnout celý výběh, ukázala na ní. Byla krásná, jako všechno tady, bylo to jako ráj. Ta její úchvatná stavba těla, dlouhé bílé „podkolenky“ na zadních nohou a zajímavě zbarvená kopyta. „Ona je parkurový kůň, jemná na pobídky, ovšem ráda ignoruje svého jezdce, budu při tobě, kdyby se o něco pokusila.“ ujistila mě. Přikývla jsem a s pevným rozhodnutím prolezla hrazením a vydala se rovnou k ní. Asi jí to překvapilo. Zvedla tu její nádhernou hnědou hlavu s lysinou a pohlédla na mě. Nezastavila jsem. Až u ní. Pomalu jsem k ní zlehka natáhla ruku. Ona si ji očichala. „ahoj Bouře.“ špitla jsem. Ale můj pohled vypovídal mnohem lépe o tom jak to myslím. Přicvakla jsem jí vodítko k ohlávce, poslušně stála dál. Sue na mě hodila pochvalný pohled. Pokynula mi, ať jdu za ní. Tak jsem tedy zamlaskla a potáhla zlehka za vodítko. Bouře se odfrkem vydala po mé pravici. Sue za námi zavřela branku, zatímco jsme pevně svírala ve svých rukou vodítko a čekala na ni s Bouří. Pomalu jsme se rozešly za Sue, která nás vedla do té samé stáje jako mě předtím. „Hledej nápis Bouře.“ mrkla na mě. Vypadalo to, že zamířila do sedlovny nebo mi to aspoň připadalo, když jsem na okamžik uviděla sedlo. Znovu jsem zamlaskla a s klisnou se rozešla. Věnovala jsem jí velkou pozornost, aby mi neutekla nebo něco tady nezbořila. Ty dvě dívky už čistily spokojeně své dívky, co jsem je viděla předtím. Sklopila jsem pohled a zavedla Bouři do boxu. Odcvakla jsem vodítko a pověsila na box. „Vedeš si dobře!“ řekla Sue. „Umíš to používat?“ optala se a ukázala na bedničku s čištěním. „No tak částečně.“ řekla jsem po pravdě. „Dobře, když budeš potřebovat, poradím Ti.“ To, že se opřela o dvířka boxu mi přidalo krapet na nervozitě. S roztřesenou rukou jsem otevřela bedničku a do ruky vzala kopytní háček. Promluvila jsem opatrně na Bouři a přistoupila k ní z levé strany. „Nohu.“ řekla jsem a poklepla na ni. Po chvilce reagovala. Pořádně jsem jí ho vyčistil, u spěnky důkladněji. Doufejme, že správně. Sue, to zkoukla odborným okem a přikývla. Pokračovala jsem ve zbylých třech. Když bylo hotovo, trošku mi ruplo v zádech při narovnání, vak oni si zvyknou. Hlavně aby to nebylo znát. Do rukou jsem si vzala tvrdý kartáč s gumákem a přehřebelcovala klisnu. Nožky jsem jí pořádně vzala kartáčem. Pak jí už jen přelízla na završení mého ne příli&scar on; obratného hřebelcování měkkým. „Ještě oči“ dodala Sue a podala mi navlhčenou houbičku. Poděkovala jsem a přešla zpátky ke klisně. Když se ke mě podívala a stočila ke mě hlavu, opatrně jsem ji chytila a jemně omyla ospalky okolo obou očí, také nozdry a hubu. Během hřebelcování jsem dostala pár dobrých rad od Sue. Přece má praxi a většinou to byli spíš takové tipy, co má zažité. Poslední věcí,co jsem udělala bylo vyčesání hřívy od cucků a slámy.. Na to jsem si vzala speciální „hřeben“ na koně. Kobylka si to nejspíš užívala, protože nežrala trávu a jen tak tam stála a odpočívala. Pohladila jsem ji. „Hodná.“ špitla jsem. Hned ke mě nastražila uš i. Snad to slyšela. Poskládala jsem hřbílka a kartáče zpátky do bedničky. „Tak zavři box, dojdeme pro vybavení!“ řekla Sue. S pokývnutím jsem provedla. Přidala jsem na svých menších krocích, abych Sue stačila. Zavedla mě do té místnosti, kde byla předtím. Měla jsem pravdu, byla to sedlovna. „Doufám, že nezavrávoráš pod tou tíhou.“ zasmála se. Podala mi krásné světle hnědé sedlo. Vonělo ještě novotou. Měla pravdu je trochu těžké. „Můžeš jít, zbytek poberu.“ dodala. Pomalým krokem jsem se ploužila zpátky k Bouři. Cestou jsem si prohlížela detaily a krásu toho sedla. Za mnou už se objevila Sue s kamašemi, lonži, dlouhým bičem a uzdečkou. Byla jsem až překvapen&aacut e;, že to dokážu takhle rozeznat, asi jsem toho vážně načetla dost. Sedlo jsem posadila opatrně na speciální „věšák“. Uzdečku Sue pověsila na háček boxu a ostatní věci pohodila před box. „Začneme tím jednodušším“ do rukou vzala znovu kamaše, hned mi vysvětlila pro co jsou, aby chránily šlachy a klouby koně, přední zvané šlachovky, zadní strouhačky. „Pojď ukážu Ti to, pak si to vyzkoušíš.“ Přikrčila jsem se vedle ní. Bouře nás pozorovala zkoumavým pohledem. Sue mi vysvětlila, že to musí hezky sednout na kloub a pak opatrně suchým zipem zajistit, ale však dostatečně pevně, ale musí pružit. Důkladně jsem ji pozorovala. Vypadalo to, tak jednoduše, ale nebylo. Když jsem to vzala do rukou, chvilku mi trvalo to správně zajistit suchým zipem. Ale podařilo se. „Teď ty zadní.“ řekla a společně jsme se opatrně přesunuli k zádi Bouře. Bylo to lehčí. Nechala jsme strouhačku sjet po šlaze a když dojela až k kloubu, zajistila ji opatrně suchým zipem. „Výborně, Noemi!“ chválila Sue. Při práci jsem se soustředila, takže nervozita z části opadla. „Uzdila jsi někdy?“ nasadila zase ten vlídný hlas. Ona byla tak úžasná! Taková koňská máma. Zavrtěla jsem na její otázku hlavou. Tak mi tedy poprvé ukázala, jak bych správně měla nauzdit. Nejdříve si uzdečku musíme pečlivě připravit, aby nám některé řemínky, lícnice, nánosník, nevadily při nasazov ání. Když Bouře neotevřela hubu, tak Sue ji strčila palec mezi zuby, vzadu zuby kůň nemá, to už jsem věděla. Pak už nátylník přetáhla přes uši. Bouři pak uzdečku sundala a podala mi ji. Nevadilo mi, že je zaslintaná, vůbec ne. To k tomu patří. Bouře chvilku dělala si ze mě srandu, ale pak jsem ji chytila hlavu, strčila do huby neobratně udidlo a přetáhla nátylník přes uši. Podařilo se. Zapnula jsem řemínky – podhrdelník, nánosník, protože byl kombinovaný i podbradní řemínek. Pak jsem se snažila nasedlat. Sue mi znovu ukázala s poznámkami, kde by sedlo mělo být, že má být připnuté sucháčem k dečce. Krom nepovedeného dotáhnutí sedla, se i toto s námahou podařilo. Pak jsem si na hlavu vzala přilbu, ktero u mi podala Sue. Chytla jsem Bouři za otěže a šlo se do haly. Znovu mě nechala abych Bouři vedla. Když jsme vešly dovnitř, Sue za námi zavřela. Hala byla pro mé štěstí v těchto hodinách oběda volná a prázdná. Nerada bych tady předváděla své šílené snažení ještě před někým jiným než Sue. Nervozita mi zase narůstala. Sue to viděla. „Noemi, nic to není jen se uklidni a snaž, nic víc..“ Znovu jsem se nadechla. Ona mi vždycky pomohla. „Takže, vidíš, tohle..“ řekla a ukázala na stříbrný zámeček. „takhle to vždycky musí vypadat, než nasedáš, je to bezpečností opatření, když se skáče vysoko, tak abys, když se zahákneš tak spadla spíš na zem a netahal Tě kůň p o zemi.“ Přikývla jsem. Tohle nebyla legrace. „Dotáhni tak o dvě dírky, ale nejdřív si s ní obejdi na ruce dva obvody na každou ruku.“ Takže jsem přikývla. Potáhla jsem jemně za otěže a zamlaskla. Obešla jsem s ní obvod, dávala si pozor, aby mi nešlápla na nohu, byla jsem začátečník a přece jenom musím být obezřetná k všemu. Pak si jí vzala Sue na lonž. To byla ta dlouhá oprať. Otěže svázala na krku Bouře, aby jí při lonžování nevadily. Pak už s lehkým, ale přísným tonem vyvedla Bouři na kruh. Kobylka poslechla hned. Viděla jsem jej nádherné pohyby, jak se jí zahřívaly svaly. Pozorovala jsem pečlivě vše, co Sue dělá, ale mnohem víc e mě zajímalo Bouře, byla tak neuvěřitelně ladná, její kroky byli živé, dopředné. „Klus!“ zamlaskla Sue a kobylka naklusala. Byla hezky zaoblená do kruhu. Po rozehřátí už měla být na řadě já. Sue mi poradila jak nahoru. „Sem do třmenu dáš levou nohu a pravou se na tři odrazíš.“ Přikývla jsem. Chytla jsem se přední a zadní rozsochy a vytáhla se na tři nahoru. Bylo to tak neuvěřitelné. Bouřininy uši se natočili ke mě. Pohladila jsem ji opatrně na krku. „Uvolni se. Teď ti dám nohy,kde mají být, musíš si ten pohyb zvyknout, prosím pehoď křížem třmeny přes sedlo.“ řekla mile. Přikývla jsem a oba třmeny přehodila přes. Kobylka lehce hrábla nohou. „Klid Bouře.&l dquo; řekla jí Sue. „Rameno, kyčel, pata by měli tvořit jednu přímku, pata nejhlubší bod tvého sedu, sedíš rovně, esovitě prohnutou páteř, narovnaná. „ snažila jsem se podle jejích pokynů, ale ta pata ne a ne dolů. „Časem se to zlepší.“ ujistila mě. „Ty ramena dolů.. když budeš potřebovat přidrž se vpředu rozsochy.“ Přikývla jsem. Sue se vrátila na místo lonžéra. Jemně rozešla Bouři se zamlasknutím. Držela jsem se pevně koleny přitisknutými ke kolenním opěrkám. „Drž ty holeně na podbřišníku.“ napomenula mě. Za chvíli se usmála, asi jsem je tam úspěšně „vrátila“. Ten pohyb byl neznámý, ale tak pohodlný. Po pár kolečkách řekla: „Zkus&ia cute;me nějaké gymnastické cviky na lepší jistotu v sedle.Upaž ruce a začni pomalu kroutit zápěstím.“ řekla mi. „Lépe se narovnej, ramena dolů, ať tě ruce netahají nahoru.“ pokynula mi. Více jsem sevřela kolenní opěrky a upažila ruce. Pohlédla jsem na své ruce trochu stáhla ramena dolů. Pomalu jsem kroužila zapěstím. „Na druhou stranu, po té předloktím a pak celou rukou, vždy na obě strany, ale drž ty holeně, kde máš, tlač pořád patu dolů, vím že to bolí.. ale musíš.“ zatla jsem zuby. Její vlídný hlas mi připomínal chyby, pokyny k dalším cvikům. Už jsem kroužila celou rukou, to to se mnou trošku zavrávoralo. „Lépe se drž i stehny né jen kolena.“ připomněla mi. Po chv& iacute;li si Bouři ještě přepla na druhou ruku, aby Bouře chodila rovnoměrně, zdá se, že jí to nevadilo. „Tohle bude trošku těžší, otočíš se postupně v sedle, neboj se.“ ubezpečila mě. Už jsem si na její energický krok zvykla, takže by to nemuselo být tak zlé. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe. Pomalu jsem přehoupla prevou nohu přes hlavu Bouře. Klisna trošku zrychlila krok, Sue ji ale zklidnila. Přehoupla jsem se dozadu, seděla jsem k zádi koně. Pak na vnější stranu kruhu. „Výborně, ještě na druhou stranu.“ Vypadala že měla radost, když jsme se trošku gymnasticky rozcvičili, znovu jsem byla napomínána za holeně a ramena, ruce jsem ještě neměla při otěžích, což byl dobře, zbytečně bych kobylku rvala za hubu. „Tak zkusíme klus? “ usmála se na mě. „Moc ráda!“ rozzářily se mi oči. Doufala jsem, že takhle hodina nikdy neskončí. „Ale nejdřív si ukážeme jak vysedávat a pobízet.“ řekla. Zastavila Bouři tichým „stát“. Přišla ke mě a začala vysvětlovat. „Držíš se pevně kolenami a vysedáváš. Mě pomáhá, že se vyprsím, více se prohnu, stačí vysedávat lehce, nesmíš Bouři dopadat na záda jako pytel brambor, proto se musíš držet. vysedáváš vždy když vyklene plec při vnější straně, protože se vysedává na vnější zadní nohu, abychom koni ulevili na vnitřní, tam má kratší drahu, to taky proto.“ Nechala mě si to vyzkoušet a přitom mi snažila nap omáhat požadovanému pohybu. „A pobízení, holeně jsou lehce přiložené, držíš se koleny a snažíš se koníčka zmáčknout, stiskneš holeně, nemusíš pobízet furt, jen když ubere na tempu, když nejde tak jak požaduješ.“ přikývla jsem. Snažila jsem se ztřebat informace, tu už Sue mířila znovu na kruh a nechala mě abych si Bouři pobídla sama. Stiskla jsem pevně holeně. Bouře se rozešla. Povolila jsem sevření. „Vidíš jak to šulí, pobídni ji.“ popobídla mě. Stiskla jsem holeně jemně znovu, to už klisna dala pozor a vykračovala živě vpřed. „Zaklusáme, pobídni si ji, začni vysedávat, když si budeš jistá, že je to na správnou a nedrncej jí tam, nemá to ráda.“ Přikýv la jsem. Jemně a tiše jsme zamlaskla a pobídla ji stisknutými holeněmi. Bouře našpicovala uši a naklusala. Podívala jsem se rychle na vnější plec a začala vysedávat. Než jsem to začala, tak jsem jí tam pěkně drncala, takže měla trochu rychlejší chod. „Vysedávej do rytmu, raz dva raz dva..“ pomáhala mi Sue. Po chvilce, když jsem si zvykla, to šlo snáz, ale stále jsem se nadřela a nafuněla. Když přepínala klisnu Sue na druhou ruku měla jsem krátkou pauzu. Pak jsem znovu klusala. Musela jsem si hlídat těžiště, často jsem se kymácela, jak jsem se málo přidržovala koleny a stehny a holeně mi vyjížděli dopředu, ale Sue si se mnou dala práci a tak nám to brzy šlo. Přechody raději nedráždila a proto mě nechala krokovat po celé jízd&aa cute;rně. „Jaký máš pocit ptala se?“ zamyslela jsem se. „Vážně skvělý, jen už škdoa, že už končíme..“ řekla jsem zklesle. „Určitě, tě tu brzy přivítáme.“ řekla zvesela. Než jsem šla krokovat, tak mi Sue rozepla otěže. Vysvětlila mi správné držení, do zatáčení se už nepouštěla, dneska mám co vstřebávat. Po vychození, vydechání jsem slezla, div se mi nepodlomila kolena. Ale byla jsme šťastná. Byla jsem ráda, za to že tady můžu být. Doma jsem kobylku nemotorně odstrojila podle instrukcí Sue, přelízla kartáčem a rozloučila se s ní. Byl to ten nejkrásnější letní den. „Děkuju Ti Sue.“ řekla jsem když jsem byla u brány. „Brzy Tě ráda uvidím. “ řekla a objala mě. Zamávala jsem jí a pak už spěchala na autobus, musím se umýt dřív a vyprat, než se táta vrátí, poznal by koňskou vůni.

prosím o kritiku díky.