thelokin: První paprsky slunce prosvítaly přes mé záclony. V tu chvíli mi došlo, že je to tady. Nastala chvíle, kdy jsem měla jet udělat přijímací zkoušky na VJA Florestu ...
Byla jsem nervózní až moc. S těží jsem se vyškrábala z vyhřáté postele a po delší době vybírání jsem se oblékla. V kuchyni jsem se minula s tetou, která ani nepozdravila. Udělala jsem si snídani, sbalila si věci potřebné na dnešní dobrodružství a má příští zastávka byla Floresta.
Autobus měl zpoždění. Byla jsem čím dál tím více nervózní. Naštěstí měl zpoždění jenom 5 minut, takže jsem příjezd na Florestu stíhala. Za chvilku jsem vystupovala. Zastávka byla kousek od Floresty. Dveře autobusu se otevřely a já vystoupila. Bylo tu všude mrtvo. Dveře se zavřely a autobus odjel. Bylo tu naprosté ticho. V dálce jsem už viděla areál akademie. Tedy velikou bránu. Rychlým krokem jsem se vydala vpřed. Brána byla pootevřená a tak jsem nenápadně vlezla dovnitř. Rozhlížela jsem se po okolí, jestli někoho neuvidím. Směrem od jízdárny ke mě šla nějaká paní. Přišla ke mě a natáhla ke mě ruku na pozdrav. Představila se jako Susan. Představila jsem se také. Susan mi řekla co mě dnes bude čekat. Rozklepaly se mi nohy. Když to Susan uviděla, poplácala mě po rameni a řekla že se nemám čeho bát. Poté mi řekla, že půjdeme odchytit koně - přesněji Ikarose. Podala mi hnědou ohlávku a vazák. Susan se na mě usmála od ucha k uchu a naznačila, že je čas dojít pro Ikarose. Podle knihy kterou jsem si četla před odjezdem jsem schovala ohlávku s vazákem za záda. Susan se usmála a ukázala který z koníků na rozlehlé pastvině je Ikaros. Uviděla jsem ho. V tu chvíli mě očaroval svoji krásou. Spatřil mě a Susan. Natáhl svůj krk zvědavostí a přežvykoval stébla trávy.
"Tak běž. Dneska na něm budeš dělat přijímačky!" řekla Susan a popostrčila mě dopředu. Trochu nejistě jsem vykročila k Ikarosovi. Nikdy dříve jsem se okolo koní nemotala. Co mám dělat? Co když něco zpackám a Susan mě raději pošle domů? Je to přeci špičková akademie, ale musím si více věřit a půjde to samo!
Otočila jsem se na Susan a ta rukou naznačila ať jdu. K Ikarosovi to bylo už jen pár kroků. Šel mi naproti. Na chvilku jsem se lekla, ale poté jsem mu šla také naproti. Natáhla jsem k jeho hlavě ruku. Zdál se klidný. Sebrala jsem všechnu odvahu a pohladila ho po svalnatém krku. Jemně do mě strčil čumákem. Musela jsem se ještě víc uklidnit, abych vůbec dokázala mu ohlávku nandat. Opatrně jsem začala nandávat Ikarosovi ohlávku. Nejdříve se trochu cukal, ale poté mi pomohl se do ohlávky dostat. Zapnula jsem karabinu na ohlávce a připnula vazák. Otočila jsem Ikarose směrem k Susan. Ta se usmála a mávla, ať už jdu.
"Tak jdeme!" řekla jsem, pohladila Ikarose po čumáku a vykročili jsme. Došla jsem s Ikarosem k Susan a a ta ukázala, kam ho mám uvázat.
Susan mi ukázala jak bezpečně uvázat vodítko. Zkusila jsem to a moc se mi to nedařilo, ale poté už jsem vazák správně uvázala.
"Počkej tady, já skočím pro Ikarosovo čištění." řekla Susan a zmizela. Ikaros stál klidně a se svěšenou hlavou. Za chvilku jsem už viděla Susan k čistěním. Podala mi čištění a já si říkala, jak se teď ztrapním, protože neumím ani správně vyčistit koně. Susan se usmála a poté mi vysvětlila co a jak. Podala mi kartáč a už jsem krouživým pohybem čistila Ikarosovi záda. Když jsem byla hotová, Susan mi podala rejžák a já Ikarosovi vyčistila i nohy a poté i hřívu. Na řadu přišla kopyta. Bála jsem se, že mě Ikaros kopne, nebo nějak ublíží.
"Neboj se Thelokin, Ikaros je hodný valášek. Jen se nelekej, zadní nohy dává výš než by jsi chtěla, ale to nijak nevadí!" řekla Susan, mrkla na mě a podala mi háček na kopyta. Začala jsem levou přední a přešla jsem na levou zadní. Jak Susan říkala, opravdu Ikaros dává zadní nohy výš. Když jsem mu kopyto vyčistila, byla jsem za to strašně ráda. Zbývaly ale ještě dvě nohy.
"No vidíš, že to jde." pousmála se Susan. Usmála jsem se také a přešla na druhou stranu. Začala jsem s pravou přední a když jsem vyčistila i pravou zadní, tak jsem šla se Susan uklidit čištění. Přišla řada na nasedlání a nauždění. Susan mě zavedla do sedlovny. Vzala sedlo i s třmenovými řemeny a samotnými třmeny, dečku, podbřišník i uzdečku s udidlem a slintáky. Pak mi Susan řekla ať vezmu chrániče, lonž a beránka. Došli jsme k Ikarosovi a Susan mi vysvětlila jak mám dečku a sedlo správně dát. Řekla, že hlavně dečka nesmí být nikde shrnutá, nebo bude mít Ikaros otlaky. Trochu mě to rozhodilo, ale celou dobu mě Susan uklidňovala že tu je ona a může mi kdykoliv poradit. Po zapnutí podbřišníku jsem se zeptala, kdy se bude dotahovat. Susan odpověděla, že až budu nasedat. S těží jsem nandala Ikarosovi uzdečku, ale když už se mi zadařilo, tak mě Susan opravila kde mám co špatně. Opravila uzdečku a mířili jsme do kryté haly.
"Počkej než zahřeju Ikarose, prosím." řekla Susan a připnula lonž. Začala lonžovat Ikarose. Nejdřív šli v korku několik koleček. Mezitím můj pohled zůstal na mladé dívce která jela na tmavé hnědce (tenhle pojem jsem věděla jen díky knížce) a společně létaly přes vysoké překážky. Ladně hnědka doskakovala. Obdivovala jsem co spolu ty dvě dokázaly. Bylo to nádherné.
"Thelokin! Můžeš!" slyšela jsem Susan. Obrátila jsem znovu pohled na ní. Na lonži držela Ikarose.
"Co prosím?" řekla jsem tak trochu zmateně.
"No můžem nasedat! Dotáhla jsem podbřišník, tak jdeme!" řekla a usmála se. Šla jsem k Ikarosovi a Susan mi řekla jak nasednu. Poté mi přidržela nohu a já se vší silou vyšvihla do sedla. Když jsem dosedla, zamotala se mi trochu hlava. Takhle vysoko jsem nikdy nebyla! Byla jsem zvyklá na poníka jako je Magdička.
"Nejdříve tedy zkusíme krok, ano?" Opatrně jsem přikývla a Susan dala třmeny křížem přes Ikarosův krk. Mlaskla na Ikarose aby se dal do kroku. Když se to mohutné těleso dalo do kroku, málem jsem šla navštívit písek, který Ikaros drtil kopyty. Susan mě uviděla, a řekla ať roztáhnu ruce, že mi to pomůže. A že se nesmím křečovitě držet nohama, musím je uvolnit.
"Tak je to dobře!" vykřikla Susan a usmála se.
Po několika kolech v kroku se mě Susan zeptala, jestli jsem připravená na klus. Pracovní klus.Po chvíli váhání jsem přikývla, že ano. Susan mlaskla na Ikarose a ten se během jedné jediné vteřiny dal do klusu. Lekla jsem se a chytla se Ikarosova krku.
"Neboj Thelokin! Posaď se hluboko do sedla a celá se musíš uvolnit. Roztáhni ruce a jdi s pohybem koně."
Vrátila jsem se zpět do sedla a uvolnila celé tělo. Tím jsem se ale shrbila. V tu chvíli mi došlo že se hrbit nemám a tak jsem se snažila být uvolněná, ale nebýt shrbená. V sedle jsem pořád nadskakovala a Susan mi poradila ať se ještě víc uvolním. Po několika kolech v pracovním klusu jsme změnili směr. Objeli jsem ještě dvě kola a zpomalili jsme do kroku.
"Tak teď opatrně sundej třmeny a zkusíme vysedávání. Opatrně jsem sundala třmeny a nohy dala do třmenů. Susan mlaskla a Ikaros se zase dal do klusu. Susan mi říkala kdy mám vysednout a já se vždy snažila dostat alespoň kousek nad sedlo. Susan mě opravila, že se musím zvedat koleny a ne nohama ve třmenech. Zkusila jsem to a pak jsem měla klidnou holeň. Roztáhla jsem ruce co nejvíce šlo a každý krok jsem vysedla. Za chvilku jsme měnili směr a zase jsme naklusali. Susan mi znovu říkala kdy mám vysednout.
Po nějaké době jsme přešli do kroku a pak do zastavení.
"Tak to by nejspíše pro dnešek stačilo. Pomůžu ti seskočit a ještě Ikarose vykrokuješ, odsedláš, vyčistíš kopyta a zajdeš s ním do výběhu." řekla Susan.
Snažila jsem se ze sedla vyškrábat a když jsem stála pevně nohama na zemi, pohladila jsem Ikarose po zpoceném krku.
"Na, tady máš. Já musím ještě něco zařídit. Prosím udělej co jsem ti řekla." usmála se a zmizela ve dveřích do haly. Bylo tu ticho. Do toho náhle Ikaros zafrkal a já se vrátila do reality. Zkrátila jsem si lonž a vedla Ikarose po svém boku.
"Jet na tobě ... Bylo úžasné! Byl jsi hodný." řekla jsem a koukla po Ikarosovi. Ten šel se svěšenou hlavou vedle mě.
"Téda! Ty jsi pořádně zpocený! Ale nedivím se ti." pohladila jsem Ikarose na krku. Pak jsem si vzpomněla. Měla jsem v kapse kousek mrkve. Vytáhla jsem ji a podala Ikarosovi na natažené dlani. Hbitě mrkev sežral a očuchal kapsy, jestli pro něj ještě nemám schovanou nějakou tu dobrotu.
"Promiň kamaráde, ale to je vše." řekla jsem a začala jsem se smát. Ikaros jako by pochopil že už pro něj nic nemám a tak zase svěsil hlavu a loudavým krokem mi šel pořád po boku. Už jsem si řekla, že by to mohlo stačit a tak jsem Ikarose odvedla zpět k úvazišti. Sundala jsem mu uzdečku a nandala mu ohlávku. Uzdečku jsem položila na dřevo u úvaziště, že jí odnesu pak společně se sedlem apod. Odepnula jsem podbřišník a sundala beránka. Podbřišník jsem pustila a obešla Ikarose. Podbřišník jsem odepnula také na druhé straně a také jsem ho položila vedle uzdečky. Vzala jsem sedlo za přední i zadní rozsochu a sundala jsem ho z Ikarose i s dečkou. Nedávala jsem ho do sedlovny, ale dala jsem ho vyschnout. Uzdečku jsem poté i s beránkem odnesla a přinesla jsem čištění.
Susan říkala, eť vyčistím jen kopyta. Kopyta jsem vyčistila a méně jsem se bála. Šla jsem uklidit čištění. Když jsem se vrátila k Ikarosovi, našla jsem tam Susan. Usmála se a řekla: "Tak jsem už zase tady. Kopyta jsi vyčistila? Jo a správně jsi nechala vyschnout sedlo i podsedlovku."
"Jojo, kopyta jsem vyčistila. Můžu ho odvést?" odpověděla jsem a čekala odpověď. Susan přikývla. Odvázala jsem vazák a šla směrem k zeleným pastvinám. Když jsem vešla do ohrady, Ikaros hned sklonil hlavu a začal škubat trávu.
"Jo a prosím sundej i ohlávku Thelokin, díky!" slyšela jsem Susan. Odepnula jsem vazák a sundala opatrně ohlávku. Ikarose to nijak nevzrušilo a nadále žral trávu. Naposledy jsem se na něj koukla a doufala jsem, že Ikarose nevidím naposled. Že ho ještě uvidím, nebo se ještě na jeho dokonalém hřbetu povezu a půjdu s jeho houpavým krokem kupředu ... ! Pohladila jsem ho po hřbetu a tiše se s ním rozloučila.
Vyšla jsem z ohrady a zavřela za sebou. Odnesla jsem ohlávku s vazákem do sedlovny a šla směrem k východu. U východu jsem se otočila na Susan, která se usmála a řekla, že mi dají vědět. Přikývla jsem.
"Pozdravuj ode mne Ikarose." řekla jsem a Susan se usmála. Vyšla jsem z areálu Akademie. Otočila jsem se a v dálce jsem viděla spokojeného Ikarose jak se pase s kamarády. Zamávala jsem.

Došla jsem na autobusovou zastávku a čekala. Strašně jsem si přála se znovu na Akademii dostat. Znovu potkat Ikarose a znovu mu dát něco dobrého na zub. Ale teď jsem mohla jen doufat ...

______________________________________________________________

Omlouvám se za případné chyby, jak gramatické tak i jiné
Omlouvám se že to píšu po několikáté, ale jen mi nepřišel od Vás e-mail Znovu popřípadě přikládám svůj e-mail: lucka@soural.eu
Děkuju!