floresta: VKLÁDÁM PŘÍJMAČKY ZA HELEN, PROTOŽE MI JE POSLALA NA MAIL )

HELEN - příjmací zkoušky

Do očí mi svítí polední slunce a já si znovu musím nasadit slunečně brýle. Přijela jsem ani ne před půl hodinou autobusem, ve kterém bylo nesnesitelné dusno a teplo, ale to co mě čekalo venku se vůbec nedalo srovnat s horkem v autobusu. Zjevně jsem si ani neuvědomila, že okýnkami proudí vzduch, který částečně ‚eliminuje‘ to teplo uvnitř. Venku to bylo k nesnesení. Vlasy se mi lepily na zátylek a já si je musela každou minutu ohrnout pryč, aby mi nebylo takové horko. Nakonec jsem to vzdala, na chvíli jsem zastavila ve stínu rozložitého dubu a stáhla si vlasy do drdolu vysoko na hlavě. Z nedaleké dálnice ke mě doléhalo hučení aut, který mě svým způsobem uklidnovalo. Na chvíli jsem přivřela oči a nasávala vůni stromů, větru, lesních plodů, písku na prašné cestě a nějaké zvláštní vůně, kterou jsem nemohla pojmenovat. Najednou za mnou praskla větvička. Já jsem prudce otevřela oči, sundala si sluneční brýle a zadívala se na cestu za mnou. Až v tu chvíli my došlo, že ta zvláštní vůně, byla vůní koní smíchaná s dívčím parfémem. Jedna dívka mělo kaštanovo-hnědé vlasy, které ve sluníčku, co prosvítalo mezi listovím, svítily červeným nádechem. I z takové dálky jsem poznala, že má modro-šedé oči, které jí svítili vzrušením a něčím, co jsem nedokázala poznat. Seděla na tmavě-hnědém koni, s ponožkami na zadních nohách a odznaku na hlavě. Druhá dívka měla špinavě blond vlasy, se zlatou svatozáří ve vlasech, které se leskly ve slunci. Smaragdově zelené oči skoro splývali se zelení kolem, že mi dívka na chvíli připomněla nymfu, ze starých bájí. Seděla na ryzákovi s bílými ponožkami a stejným odznakem, jako měl hnědák. Dívky jeli po cestě, ze které jsem před chvíli vyšla-cestou co vedla pod dálnicí až k autobusové stanici, ze které jsem přišla. Nejdříve si mě nevšimli, dál si v klidu povídaly a smály se spolu na celé kolo, až se v lese ozývala ozvěna. A pak ten ryzák nastražil uší a zpozorněl. Dívka ho pohladila po šíjí a tiše zašeptala: „Co se děje, Lady?“ Zamračila se aby lépe viděla na místo, kde jsem seděla. Pak se jí úsměv roztáhl do zářivého úsměvu a promluvila směrem ke mě: „Ty jsi ta holka, co má dneska přijet na přijímačky, vid‘?“ Já jsem vstala, také jsem se usmála a přikývla. Druhá dívka na hnědákovi se také usmála a prohodila: „Tak pojd‘ s námi, ukážeme ti kancelář a najdeme Sue.“ Jen jsme přikývla a srovnala krok s nimi. Ta blond dívka si mě prohlížela se svitem v očích, ale promluvila až za pět minut: „Nejsi náhodou, Helen? Jelikož vypadáš jako ona, jenom trochu strhaněji...“ Já jsem se tišše zasmála a přikývla. „Jo jsem, a strhaně vypadám kvůli tomu horku, je úplně nesnesitelné...“ Obě dívky se zasmály spolu se mnou. A pak, jako mávnutím kouzelného proutky z nás spadlo všechno napětí a my jsme si povídaly, jako staří známý, kteří se potkaly po pár letech.

„Hej Sue.“ Houkne hnědovláska na postarší blond dámu, co stojí u dveří budovy. Žena se otočí za svým jménem a mávne na dívku. Pak zvolá: „Co se děje Blood?“ Ona na mě ukáže a prohodí zpět: „Máš tady holku na přijímačky, Helen.“ Sue kývne hlavou ke mě a houkne: „Pojd‘ za mnou, musíme vyřešit ještě nějaké formality.“ Přikývnu, rozloučím se s holkama a vyrazím za Sue do velké budovy.

„Na kom se ted‘ skládají přijímačky?“ Ptám se se zájmem v hlase. „Na koni jménem Sezam, je to hnědák.“ Promlouvá Sue s úsměvem a vkládá mi do ruky vodítko a ohlávku. „Aha...“ Tak nějak tajně jsem doufala, že pořád na Meteorovi, nahlas jsem to ale neřekla. Ale přece jen mi to nedalo. „Je Meteor pořád volný?“ Sue odvrátí zrak od výběhu a znovu se mi povívá do očí-její oči mají zvláštní barvu. Tmavě-zeleno-šedo-hnědá. Připomíná mi nebe těsně předtím, než udeří hurikán. „Bohužel ano.“ Pronese do ticha Sue. „Aha...“ Odpovím nepřítomně a raději odvrátím zrak od jejích vševidoucích očí.

„Jak se k vám Sezam vlastně dostal?“ Ptám se, když kráčíme přes pastviny k Tmavému hnědákovi, který se zrovna pustil do sena. Sue se zadívá stejným směrem jako já a pak začne: „ Koně koupila mladá dívka, asi o rok mladší než ty-myslím, že se jmenovala Wendy, ale nejsem si moc jistá. Přišel k ní jako remonta a ona si myslela, že ho dokáže vycvičit sama. Ale neměla žádné praktické zkušenosti, jen teoretické, takže z něj nakonec vyrostl úplně nejezditelný kůn. Až časem ho odkoupil známý Niory-Jason- a vycvičil z něj koně kterým je dnes.“ Ukončila své vyprávění Sue, když už jsme byli u Sezama. Jakmile si nás Sezam všiml, zastříhal ušima naším směrem a nasál vzduch do nozder. Pak se zničeho nic vydal ke mě a začal mi očichávat kapsy rajtek. Zasmála jsem se a nejdříve jsem mu nasadila ohlávku a přitáhla přes uši. Pak jsem mu ještě připla vodítko a až nakonec mu dala pamlsek v podobě poloviny mrkve.

Poté co jsem přivázala Sezama k uvazovacímu kroužku bezpečnostním uzlem přinesla Sue k boxu brašnu s čištěním, pak si sedla na stoličku a z plna hrdla se napila s plastové lahve. Z boxu jsem se na Sue usmála a otevřela jsem brašnu ze které jsem vyndala rejžák. Pak jsem valachovi začala přejíždět dlouhými tahy od krku dolu, abych dostala pryč bláto, ve které se nejspíše vyválel v kaluži ze včerejšího deště. Hříbílko jsem pravidelně čistila a stejnou práci jsem vykonala i na druhé straně. Pak jsem vzala měkký kartáč a vyčistila zbytky špíny a do míst kam jsem nemohla s rejžákem. Chvilku mi dalo práci najít hřebínek-ten byl až na samém dnu brašny. Zatímco jsem hledala hřebínek, se Sezam pustil do sena, které mu chroupalo v hubě. Usmála jsem se a konečně vyndala hřebínek. Nejdříve jsem vyčesala chuchvalce co měl ve hřívě-nejšpíš slepené od bláta. Nakonec jsem vyčistila i ocas, ve kterém se nacházelo mnoho trávy-ten špindíra se určitě někde vyválel a ne jenom v bahně, pomyslela jsem si v duchu a znovu se usmála. Nakonec jsem vyhrabala kopyt’ák. Přejal jsem valachovi dlaní po přední noze a zřetellně jsem řekla: „Nohu.“ Sezam poslušně zvednul nohu a já vybrala všechen bordel z kopyta. Tak jsem postupovala i u zbylých nohou. Nakonec jsem vše uklidila. Sua si hodila brašnu na ramena a řekla at‘ jí následuju, že půjdeme pro postroj.

Když jsme byli zpět v boxu, nejdříve jsem vzala podsedlovku a položila ji Sezamovi na hřbet. Jemně jsem ji posunula dozadu aby správně seděla, posunula jsem ji ale moc dozadu takže jsem za ni jemně zatáhla směrem ke kohoutku a už seděla správně. Pak jsem vzala gelovou dečku a dala ji na podsedlovku, zase jsem ji správně upravila. Do rukou jsem si vzala sedlo a dala ho valachovi na hřbet, znovu jsem vše upravila. Pak jsem zapnula podbřišák a zkontrovalo, jestli není příliš utáhlý nebo povolený. Seděl správně. Zapnula jsem mu chrániče na předních a zadních nohách a chvíli všechny upravovala, aby koník neměl otlačeniny. Nakonec jsem do jedné ruky vzala uzdečku a do druhé valachovu ohlávku, nyní už rozeplou. Vložila jsem udidlo Sezamovi do huby a přetáhla přes uši, upravila jsem mu kštici a zapla řemínky. Sue po mě vše znovu zkontrolovalo, připnula valachovi lonž a vyrazili jsme do haly.

„Dveře.“ Houkla Sue a počkala jestli se někdo ze vnitř ozve. Odpovědí nám bylo hrobové ticho na druhé straně dveří. Sue se na mě povzbudivě usmála a pak otevřela velká vrata do haly. I když jsem tu byla už podruhé, pořád jsem obdivovala velikost této haly. A taky jsem zaregistrovalo, že tu zjevně funguje klimatizace, jelikož zde bylo mnohem příjemnějí než ve stájích. Sue mě navedla s valachem do prostředka jízdárny a odepla otěže od Sezamovi uzdečky. Otěže mi vložila do rukou a já celá napjatá čekala. „Já Sezama nejdříve pořádně rozehřeji, ty si zatím sedni.“ Já jsem sebrala sebe a otěže a odvalila si sednou na lavičky za mantinely. Sue zamlaskla a houkla’krok‘, Sezamovi se ale moc nechtělo a tak ho su musela několikrát popohnat, než se konečně pořádně rozešel. Sue rozehřála valacha postupně ve všech chodech a na každém si dala záležet. Já jsem ji se zájmem pozorovala a snažila se do hlavy dostat všechny povely a pobídky. To samé rozehřátí udělala i na druhé ruce. Valášek poslušně vyšlapoval a mě zničeho nic popadl pocit pýchy-upřímně, nevím odkud se vzal. Asi po patnácti minutách Sue zavelila k zastavení a valášek poslušně zastavil. Já jsem se usmál a vydala se k Sue. Trenérka mě pobídla abych Sezamovi připnula zpět otěže a já to provedla. Znovu jsem pod dohledem Sue zkontrovala podbřišník a sedlo, jestli vše správně sedí. Nakonec jsem si poupravila třmeny aby mi správně seděli. Když jsem byla hotová, Sue mě pobídla abych na valáška nasedla.Připnula jsem si přilbu a chytila otěže do levé ruky, vložila nohu do třmenů a vyšvihla jsem se nahoru, dávala jsem pozor abych tvrdě nedosedala, jelikož moje bývala trenérka mě na to mnohokrát upozornovala. Zatímco Sue kontrolovala třmeny, říkala mi co všechno vnes budeme dělat a já ji s napětím poslouchala. Podle jejích pokynů jsem přehodila třmeny přes Sezamův kohoutek a čekala až Sue zavelí do kroku. Hned v prvních pár minutách mě Sue upozornila, že moc hrbým záda. Takže jsem se pořádně narovnala a lehce se uvolnila. Sue mi také nařídila pár cviků jako ‚mrtvý indián‘ a ‚lezení po větvích. Pořádně jsem se nohami chytla sedla a lehla si valachovi na záda. Byl to velice zvláštní pocit, ležet na zádech a cítít pracující svaly pod svým tělem. Když jsem provedla i druhý cvik, Sue mi řekla že se mám pořádně uvolnit a zavřít oči a popsat jí co cítím. „Cítím jak pode mnou jeho svaly pracují. Cítím houpání, jako na lodi-skoro cítím slaný vzduch od moře. Jen tu chybí vítr... Slyším jak Sezam odfukuje a také písek, který mu odlétává od kopyt. Ted' naklonil hlavu dolu a velice nahlas vydechl.“ Otevřela jsem oči a uviděla smějící se Sue. „Dobře, tak jdeme zkusit pomůcky, základy máš že ano?“ Přikývla jsem. Nejdříve jsem propnula paty, pak přišli na řadu špičky které jsem směřovala k Sezamovu trupu, vnitřní holen jsem posunula o kousek dozadu a vnitřní rameno naklonila směrem do kruhu, vnější holen jsem nechala tak jak je. Váhu jsem přenesla na svoje pozadí a zkrátila si v prstech otěže. Sue spokojeně přikývla a nechala nás obejít pár koleček. Nakonec mi oznámila že jdeme vyzkoušet lehký klus bez třmenů a otěží. Smotala jsem tedy otěže do uzlíku a položila si ruce na sedlo a čekala na další pokyny. Měla jsem se uvolnit a přenést váhu více dozadu. Sue mě párkrát napomenula za hrbení ale nebylo to zas tak hrozné, jak jsem čekala. „Dobře, vezmi si otěže a dej nohy do třmenů, pojedeme tak dvě kolečka.“ Vzala jsem si otěže do rukou, nohy vsunula do třmenů a udělala to samé s pomůckami jako předtím. Občas mi vylétávala vnější holen, ale nebylo to tak hrozné. Nakonec Sue změnila směr na druhou ruku a znovu jsme opakovali všechna cvičení jako prve. Sue mě několikrát opravovala za to, že nechávám moc volné otěže-to byla vždy má slabost- a také za nahrbená záda. Sezam už ke konci hodiny nechtěl moc spolupracovat a nepracoval pořádně, bud‘ byl pomalejší nebo zase rychlejší, Sue ho musela vícekrát napomínat než mě. „Dobře, vypadá to, že toho oba máte dost, hezky ho vykrokuj a pak povol podbřišák...však už to znáš.“ Usmála se na mě a poodešla k mantinelům. Sezama jsem vykrokovala na oba obvody a zastavila až u Sue, která na nás už čekala u dveří. Pochválila jsem valacha a slezla z něj. Povolila jsem mu podbřišák, rozepnula nánosník, přehodila třmeny přes sedlo a přehodila mu otěže přes hlavu.

V boxu jsem valachovi nejdříve sundala uzdečku a rychle mu nasadila ohlávku a znovu ho přivázala k vázáku. Poté jsem mu sundala sedlo a chrániče. Sue počkala v boxe, zatímco já jsem umyla udidlo a nechala proschnout zpocenou podsedlovku. Když jsem se vrátila do boxu, promasírovala jsem Sezamovi krouživými pohyby srst kde měl sedlo a probřišák aby se mu ta místa prokrvila. Nakonec jsem ho ještě znovu přejela jemným kartáčkem. Odnesla jsem všechno vybavení zpět do sedlovny. Sezamovi jsme daly bílou letní deku a třásně kvůli mouchám a jinému hmyzu. Nakonec jsme ho se Sue odvedly do výběhu a vypustili. Cestou zpět jsem se rozloučila se Sue a vydala se stejnou cestou jakou jsem přišla. Ještě než jsem doběhla k zastávce, strhl se pořádný slejvák. Ale ani všechny hromy a blesky mi nemohli zkazit náladu ve které jsem byla.