tristee: PŘIJÍMAČKY
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, psala jsem to docela dlouho

,,Mami, pospěš si, nebo přijedeme pozdě!‘‘, nedočkavě jsem poskakovala před autem a popoháněla svou unavenou (ze mě) mamku. ,,Uklidni se, Tristee. Už jdu.‘‘ Nemohla jsem se uklidnit. Dnešek byl prostě perfektním dnem. Po několika týdnech mi konečně přišel ten osudový email. Dnes jsem se přesně za půl hodiny měla dostavit na přijímačky na Florestu.
Konečně se za námi zavřely dveře a auto se rozjelo. Celou dobu jsem se nedočkavě vrtěla, až to mámu asi začalo štvát. ,,Tristee? Tristee? Tristee?!‘‘ ,,Ehm..ano?‘‘ odpověděla jsem až po pár osloveních. Myšlenkami jsem byla úplně jinde. Dokonce ani větrné počasí, které napovídalo, že už začal podzim, mi to nemohlo zkazit. S úsměvem jsem se dívala na ubíhající pole a pobrukovala si písničku, která zrovna hrála v rádiu. ,,Těšíš se, viď?‘‘ Jestli se těším? To rozhodně. Po několika měsících jsem se znovu mohla podívat na Florestu. Od té doby, co jsem musela kvůli škole odejít, jsem měla tak nabitý program, že jsem se ke koním vůbec nedostala. Internát ve městě tomu také moc nepomáhal. Bála jsem se, že se znovu vrátím ke starým časům, kdy budu jenom sedět a nic nedělat, jen se učit a učit. Školu jsem ale nakonec bez problémů dostudovala a téměř ihned jsem se znovu začala připravovat na život u koní. Jelikož jsem na Florestě chvíli byla, nebyla jsem si jistá, jestli se po mně bude chtít něco víc a nebo budu moct začít s klidem od začátku. A pak se naskytly přijímačky. Celou tu dobu jsem postrádala Florestu a všechny v ní. A samozřejmě také Karamela. I když jsem si za tu dobu moc přátel neudělala, tenhle světlý ryzáček mi vždycky zvednul náladu.
Z mích myšlenek mě vytrhlo až skřípění brzd na štěrku. ,,To už jsme tady?‘‘ začala jsem panikařit. Rozhlédla jsem se kolem a opravdu. Před námi se tyčila velká železná brána. A nápis Jezdecká Akademie Floresta se rozhodně nemýlil. ,,Zvládneš to,‘‘ usmála se na mě mamka ze sedadla řidiče a já jí nervózně úsměv oplatila. Pak už jsem otevřela dveře a vystoupila. Mamka pro mě měla přijet až později, a tak hned musela odjet. Chvíli jsem se za ní dívala, ale pak jsem se otočila. Před zvonkem jsem se ještě zastavila. Provedla jsem starou známou metodu ‘‘nádech,výdech‘‘ a i když mi to moc nepomohlo, cítila jsem se líp. S náhlým návalem kuráže jsem stiskla tlačítko, vedle kterého byl nápis Ředitelna. Už po pár zazvonění se ozval starý známý hlas. Byla to Niora. ,,Prosím?‘‘ ozvalo se. ,,Dobrý den, jmenuji se Christie Cuthels-‘‘ *při zmínce mého pravého jméně jsem se otřásla* ,,Tristee? Děláš přijímačky, že?‘‘ přerušila mě Niora milým hlasem. ,,Ano,‘‘ odpověděla jsem trochu provinile a i když mě nemohla vidět - i když, kamery tu byly, ne? - jsem se usmála. ,,Dobrá, tak pojď, Sue se tě za chvíli ujme.‘‘ A tak skončil náš krátký rozhovor a hned na to se otevřela brána. Rychle jsem vešla dovnitř a brána se za mnou zavřela.
Téměř okamžitě na mě zavála všechna ta energie. Samozřejmě také pro mě oblíbená vůně – vůně koní. Abych se už připravila, stáhla jsem si ze zápěstí gumičku a sklonila se, abych si ze své nepoddajné hřívy udělala culík. Zatímco jsem se snažila zabránit mým vlasům, aby si dělaly co chtěly, v mém výhledu se objevili špičky černých jezdeckých bot. Napřímila jsem se a dívala jsem se na usmívající se- ,,Dobrý den, Susan,‘‘ pozdravila jsem svou oblíbenou instruktorku. ,,Ale notak. Říkej mi Sue, Tristee, pak si nepřipadám tak stará,‘‘ zasmála se a podala mi ruku. ,,Jelikož jsi tu znovu na přijímačkách, tak by jsme měly co nejrychleji začít. Tak jak už to znáš. K tréninku by jsem tě jen chtěla upozornit, že i když jsi tu už byla, budeš muset začít od znovu. Jasné?‘‘ ,,Jasné. Stejně jsem toho moc nestihla a už to je dlouho..‘‘
Bez dalších řečí jsme se pak spolu vydaly směrem k výběhům. Dívala jsem se kolem sebe na staré známé, ale i nové tváře. U výběhu mi Sue podala ohlávku a vodítko. ,,Na dnešní den ti byla přidělena Spirála.‘‘ ,,A Karamel?‘‘ zeptala jsem se s nadějí. Né že bych neměla Spirálu ráda, ale s Karamelem jsem si už věděla, na čem jsme. Sue ale zavrtěla hlavou. ,,Karamel už má svou jezdkyni.‘‘ Snažila jsem se nevypadat zklamaně a s pochopením jsem kývla a vydala se hledat Spirálu, se Sue za sebou. Ostatní koně si nás ihned všimli a se zájmem po nás začali pokukovat. Sue mě předběhla a mířila k hnědé klisničce, která stála u blízkého stromu. Když se u ní zastavila, jemně jí přejela rukou po krku a něco jí mile říkala. Pak mi pokynula, že teď je řada na mně. Pomalu jsem přišla ke Spirále blíž a natáhla k ní ruku, aby si mě mohla očichat. Moc jsem se s ní neznala, a tak chvíli trvalo, než se ke mně natáhla, ale vypadalo to, že mě přijala. Proto jsem k ní přišla ještě blíž a pohladila jsem jí po nose. ,,Ahoj, Spirálo. Dneska to spolu zvládneme, viď?‘‘ usmála jsem se na ní a začala jsem jí nasazovat ohlávku. Byla jsem nervózní, ale stála klidně jako andílek a i vodítko si nechala bez problému připnout.
Všechny tři jsme tedy zamířily ke stájím, Spirála po mém boku a z její druhé strany Sue. Zastavily jsme se u uvaziště. Snažila jsem se o pevný uzel, ale Sue ke mně ihned přiskočila. ,,Nesmíš to takhle zamotávat. Musí to být pevné, ale také by se měl dát uzel snadno rozvázat, aby nám tady pak chudák Spirála nezůstala,‘‘ předvedla mi správný postup. Pak odešla pro tašku s čištěním. Když mi ji přinesla, bylo to něco jiného, než moje výbava minule a upřímně jsem si chvíli nebyla jistá, kam sáhnout dřív. Sue mi poradila, abych nejdříve začala s gumovým hřbílkem, které si vzala do ruky a krouživými pohyby ruky proti srsti mi předvedla, jak koni odstranit nečistoty, v případě Spirálky bláto. Myslela jsem, že po deštích už žádné nezůstalo, ale zřejmě jsem se mýlila. Ukázala mi, jak zacházet i s ostatním až jsem si to všechno tak nějak připomněla. Sebejistě jsem tedy vzala do ruky gumové hřbílko. Nejdříve to šlo hladce, ale bohužel jsem zapomněla na jednu vlastnost Spirály – lechtivost. Jakmile jsem jí po něm krátce přejela, začala frkat a kývat hlavou. Ustoupila jsem, ale pak jsem na ni začala mluvit klidným hlasem, s rukou na jejím nose. Ale moc to nepomohlo, naštěstí přistoupila Sue a uklidnila jí. Ukázala mi, jak na ni, ale stejně jsem doufala, že se to už nestane. Nakonec jí břicho vyhřebelcovala Sue. Dokončila jsem okolní místa tvrdým kartáčem, kterým jsem odstranila i poslední nečistoty a nakonec se jí srst krásně leskla. Potom, měkký kartáč na nohy.. To už šlo snadno, jelikož bylo bláto zaschlé. Ještě kopyta. Vzala jsem se do ruky kopyťák a jemně jsem Spirále poklepala na nohu. Sue k tomu tedy musela ještě Spirále říct Noha! až jí nakonec zvedla. Dál to probíhalo bez problémů. Háčkem jsem vybrala kamínky a špínu vyčistila kartáčkem. Málem jsem zapomněla, když mi Sue dala do ruky lehce navlhčenou houbu. ,,Na oči a nos.‘‘ Přikývla jsem a jemně jsem Spirále vymyla ospalky a otřela nozdry. Nakonec hřeben, kterým jsem klisničce vyčesala hřívu i ocas. Očividně si to užívala. ,,Tak, to by jsme měli. Tak schválně, jestli si nám nezapomněla sedlání.‘‘ Usmála jsem se, ale v duchu jsem si říkala to samé. Šli jsme společně do sedlovny, kde jsem se chvíli musela zastavit u obdivování nových sedel. Všechno vonělo novotou. Musela jsem se probudit a přiskočila jsem k Sue. ,,Doufám, že to všechno uneseš.‘‘ Nestihla jsem ani odpovědět, protože mi v rukou přistálo sedlo, až se mi krátce podlomila kolena, ale ustála jsem to. Ještě jsem dostala dečku, a tak jsem si to všechno nesla kolíbavým krokem zpátky k uvazišti. Musela jsem před ostatními vypadat jako tučňák. S ostatním mi pomohla Sue.
Protože už nám nezbývalo moc času, musely jsme to vzít rychle. Nejdříve jsem Spirále nasadila chrániče, při čemž stála klidně jako beránek, z čehož jsem měla radost. Pak jsem si do rukou vzala sedlo s podsedlovkou a postavila jsem se vedle ní. Nakonec mi se sedláním musela pomoct Sue kvůli Spiráliným zádům. Zapnula jsem podbřišník a už jsem si brala uzdečku. Sue jí sundala ohlávku a podržela mi jí. Opatrně jsem jí vsunula udidlo do pusy a uzdečku jsem jí přetáhla přes uši. Pak jsem jí zapnula nánosník, podhrdelník a bylo hotovo. ,,Povedeš ji ty, nebo ji mám vzít?‘‘ zeptala se mě Sue a když jsem jí řekla, že já, podala mi otěže a vzala lonž. Já jsem si do druhé ruky vzala připravenou helmu.
Došly jsme k hale. Před vchodem Sue zavolala ,,Dveře!‘‘ a až pak jsme vstoupily dovnitř. Uvnitř připnula Spirále lonž a řekla mi, ať se zatím jen dívám a postavím se ke straně.
Dívala jsem se, jak si Sue vede Spirálu doprostřed haly na zahřátí a začala ji lonžovat ve všech chodech, jak si Spirála uvolňovala hlavu a odfrkávala. Dívala jsem se kolem a za chvíli už na mě volala Sue. V rychlosti jsem si nasadila helmu, přišla jsem k Spirále, chytila jsem se sedla a chtěla jsem se vyhoupnout nahoru, ale kvůli mé výšce to šlo těžko. Sue mi tedy nastavila spojené ruce, až jsem konečně skončila v sedle. Né příliš elegantně, ale seděla jsem. Ze zvyku jsem hmátla po otěžích, ale Spirála je měla svázané kolem krku. ,,Dneska bez otěží – a také bez třmenů.‘‘ oznámila mi Sue a já jsem trošku vykulila oči. Dlouho jsem nic takového nedělala, ale vyndala jsem nohy ze třmenů a křížem jsem je přehodila přes kohoutek.
,,Holeně tiskni ke koni, paty dolů, špičky propnout, jak to znáš. Narovnej se.‘‘ řekla mi Sue. Udělala jsem, co mi řekla. Posunula jsem se do nejhlubšího místa sedla a narovnala jsem záda. Špičky jsem co nejvíce propnula a zároveň jsem se snažila mít paty dole. Díky tomu se mi holeně přitiskli ke Spiráliným bokům. Po tak dlouhé době mě trochu nožky bolely, ale po chvilce jsem si zvykla. ,,Tak, dobře, teď začneme pár cviky. Zkus Spirálu pobídnout sama a potom si dej ruce v bok. Dávej si pořád pozor na sed.‘‘
Stiskla jsem jí boky holeněmi a ona hned poslušně nakrokovala. Ruce jsem dala v bok a takhle jsme projeli tři kolečka. Potom jsem dostala za úkol cvik šáhnout Spirále na uši. „Předpaž, předkloň se co nejdál, ale nezvedej se ze sedla.“
Položila jsem se Spirále na krk a natáhla jsem ruku. Nejdřív dala hlavu trochu dolů, ale pak jí zase narovnala. Chyběl mi sice ještě kousek, ale šlo to, jak mi řekla Sue. Po dalších cvicích měl přijít na řadu klus.
,,Super, teď si dáme pracovní klus. Co nejvíce si zasedni.‘‘ Zasedla jsem si, holeně jsem přitiskla ještě pevněji a tím jsem Spirálu pobídla. Hned jsem se chytla za rozsochu. Musela jsem vypadat jako pytel brambor Nakonec se mi to ale s několika připomínkama k mému sedu od Sue povedlo.
Potom měl na řadu přijít lehký klus. Sue Spirálu zastavila a řekla mi, ať si sundám třmeny. Přehodila jsem je zpátky a ještě jsem si je upravila na mojí délku. Vsunula jsem špičku dovnitř a chytila jsem si otěže.
,,Dej ruce trochu níž, lokty máš moc vysoko. Trochu je povol. Dáme si lehký klus. Znovu Spirálu pobídni do kroku a pak do klusu,‘‘ kývla jsem a udělala jsem to co mi řekla. ,,To už je lepší. Tak teď.‘‘ Jakmile to dokončila, pobídla jsem Spirálu do kroku, dávala jsem si přitom pořád pozor na ty lokny. Potom jsem Spirálu pobídla do klusu. Chvíli jsem seděla a pak jsem začala s vysedáváním. ,,Dej si pozor, na kterou nohu vysedáš!‘‘ zavolala na mě Sue a já jsem se naklonila na stranu, abych viděla na Spirálinu levou nohu. Srovnala jsem se s jejími kroky. Chod měla příjemný, dělala delší kroky. Dívala jsem se před sebe, přesně mezi její uši. Ale sed pořád moc dokonalý nebyl. ,,Nesmíš se hrbit. Tělo musíš mít v jedné přímce, nenakláněj se.‘‘ Srovnala jsem se. ,,To už je lepší.‘‘ řekla Sue a pokračovali jsme. Daly jsme si dvě kolečka, pak další dvě na druhou ruku v opačném směru. ,,Dobrá, super, teď si zasedni a přitáhni jí otěže, tím ji zastavíš.‘‘ Udělala jsem co mi řekla a Spirála poslušně zastavila. ,,Teď jí vykrokuj na volné otěži, potom zastav a sesedni.‘‘ Sue odepla lonž a já mohla Spirálu vykrokovat. Pak jsme měli hotovo. Poplácala jsem ji po krku. ,,Byla jsi skvělá.‘‘
Zastavila jsem ji, otěže jsem držela v ruce a jak jsem sesedla, přetáhla jsem jí je přes hlavu a třmeny jsem dala nahoru. Pak jsem ji odvedla ke Sue, která na nás už čekala. Šla jsem znovu svou tučňáčí chůzí. ,,Tak, Tristee. Je vidět, že jsi dlouho na koňském hřbetě neseděla, ale to vypiluješ. Sed byl pak dobrý, ale pořád si na něj musíš dávat pozor. A i při pracovním klusu. Jinak to nebylo špatné, věřím, že se do toho zase dostaneš. A jak tak koukám, asi tě bude zítra pěkně bolet zadek.‘‘ Zasmála se a já jsem se smíchem přikývla. Nakonec, svých chyb jsem si byla vědoma a byla jsem odhodlaná to zlepšit.
,,Teď odvedeme Spirálu zpátky do stáje, tam jí odstrojíš a vyhřebelcuješ, samozřejmě tam budu s tebou.‘‘ Šly jsme tedy zpátky do stájí, k uvazišti, kde se mi konečně povedl krásný uzel, který mi Sue pochválila. Sice až na podruhé, ale měla jsem z toho radost. Pak jsem Spirálu odstojila, rozepnula jsem jí podbřišník a sundala jsem jí ze zad sedlo. Položila jsem ho tak, aby nikomu nepřekáželo, pak jsem odepnula chrániče a nakonec jsem jí sundala uzdečku a nasadila ohlávku. ,,Před čištěním bys měla nejdříve začít s odstraněním potu. Vem si slámu a otři ji.‘‘ Udělala jsem, co mi řekla a pak jsem začala s ostatním. Gumovým hřbílkem jsem jí vyhřebelcovala, dokončila jsem to tvrdým kartáčem, měkký jsem použila na nohy a nakonec kopyta. Znovu jsem jí pročesala hřívu i ocas. Sue mi přinesla mrkev, kterou jsem jí pak jako pochvalu dala. S nataženými prsty jsem dala dlaň s pamlskem k její puse a ona jí vděčně schramstla. Po vouscích jí pak stékala oranžová šťáva. Připnula jsem jí k ohlávce vodítko a v doprovodu Sue jsem ji odvedla a vypustila zpátky do výběhu. Po návratu jsem všechno uklidila na své místo a protože mi ještě zbývalo trochu času, pomohla jsem Sue se zametením chodby. Pak už jsem, i když se mi nechtělo, musela jít.
,,Snad tě tu ještě uvidíme.‘‘ usmála se na mě Sue. ,,Také doufám.‘‘ řekla jsem a pak jsme se rozloučili. Před branou už na mě čekala mamka, aby mě odvezla domů.