raven - raven: PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY

Projdu bránou a pokračuji po příjezdové cestě vysypané bílým štěrkem. Rozhlížím se kolem sebe, přesto mi přijde, že pořádně nevnímám nic. Jsem celá rozklepaná, na koni jsem seděla jen párkrát a všechny své "znalosti" mám jenom z knih a časopisů. Přestože je leden, je docela teplo. Sluníčko svítí a dotváří iluzi krásného jarního dne.
Před šatnami stojí Sue. Tedy myslím si, že je to ona. Vedle ní sedí pes, který mě zvědavě pozoruje.
"Dobrý den, já jsem Raven," promluvím s ostýchavým úsměvem a podávám blondýnce ruku.
"Sue," odpovídá a potřásá mi rukou. "Ahoj Raven."
Snažím se nepůsobit jako málomluvná, uťáplá holka z velkoměsta, proklínám svoji stydlivost. Nakonec se rozhodnu začít hovor tématem, o němž mohu mluvit do nekonečna - zvířaty. Zatímco mi Sue odpovídá na zvědavé otázky ohledně Dalily (tak se jmenuje ten pejsek) a koní, jdeme do šatny.
Sue mi ukázala, kam si mohu dát své věci a nechala mě o samotě. Zhluboka jsem se nadechla. Zip staré tašky, ve které jsem si přinesla oblečení, ošklivě zaskřípal. Vytáhla jsem zimní bundu, kterou jsem měla hned navrchu a odložila ji na židli. Převlékla jsem se z džínsů do černých rajtek, spodní lem bílém trička jsem zastrčila do nich, aby mi nefoukalo na záda, až budu sedět v sedle. Pak jsem si oblékla ještě slabou šedivou mikinu, která mi měla přinášet štěstí. Natáhla jsem si perka, zapnula chapsy. Už jen zimní bundu, pak popadnu helmu a jsem připravená. Fyzicky. Psychicky zřejmě ani nebudu.
Ovládla mě tréma, když jsem kráčel bok po boku se Susan, která nesla vodítko s ohlávkou a vysvětlovala mi, jak odchytit koně.
Konečně jsme došly k výběhu. Páslo se tam několik koní. Susan mi ukázala na krásnou hnědku s bílou hvězdičkou. Sue mi podala ohlávku s vodítkem, kývla a já vešla do výběhu. Vylovila jsem z kapsy mrkvový pamlsek, ten, který mi dala Susan, když jsme se setkaly před šatnou. Zavolala jsem na hnědku jménem. Poprvé se nic nestalo, podruhé zvedla hlavu a pomalu se rozešla naším směrem. Natáhla jsem dlaň před sebe, okamžitě mě zalechtaly jemné koňské pysky. Pohladila jsem Spirálu po nozdrách, konec vodítka jsem jí položila na krk, a nasadila jsem jí ohlávku. Zapnula jsem karabinku na ohlávce, uchopila vodítko a pohlédla na Susan. Nasazování ohlávky jsem měla zmáknuté z knih Péče o koně, ale v praxi mi to přišlo mnohem jednodušší, než jak to popisovali autoři.
Že se kůň vodí zleva, to vím taky. Vracíme se tedy ke stájím, Spirála ochotně kráčí vedle mojí pravé strany. Cestou mi Susan vysvětluje, kde koně uvážeme a jak bude probíhat zkouška. V živém hovoru dojdeme k uvazišti, kde se naučím smyčku, kterou se koně přivazují. Tohle je pro změnu těžší, než to popisují v knihách Susan mi ukáže, kde najdu čištění. Jako první si vezmu gumové hřeblo, kterým Spirálu zbavím bláta a uvolněných chlupů. Začnu na levé straně, nahoře na krku. Pokračuji krouživými pohyby po směru růstu srsti, přeskočím nohy. Břicho očistím ne moc lehce, aby to kobylku nešimralo, ale ani nebudu moc tlačit. Čas od času hřeblo vyčistím kovovým hřibílkem. Opatrně Spirálu obejdu, vyčistím ji i na prvé straně. Rýžovým kartáčem jí očistím nohy, má je pěkně zablácené a mě chvilku zabere, než z nich bláto dostanu. Trochu mě znervózňuje Susanin kontrolující pohled. Vyměním si tvrdý kartáč za měkký, s tím Spirále očistím hlavu a dočistím zbytek těla. Hřebenem na hřívu rozčešu hřívu a žíně na ocase. Má v něm vpletené bodláky, které musím opatrně vypreparovat, aby se nerozpadly. Nakonec zbývají kopyta. Bezradně se podívám na Susan, vůbec netuším, jak to mám provést.
"Vysvětlíš mi prosím, jak mám vyčistit Spirále kopyta?" požádám ji vcelku zbytečně. Susan už se totiž natahuje po kopytním háčku. Ukáže mi, jak mám Spirále zvednout nohu. Musím nejprve sjet od ramene po spěnku, aby věděla, co ji čeká a nelekla se mě. Pak uchopím spěnku a s povelem "Nohu!" jí nohu zvednu. Vyškrábu kopyto co nejvíc mi to půjde. Postupně se vypořádám se všemi čtyřmi kopyty.
Uklidím potřeby na čištění na jejich místo. Susan ukáže na sedlo a uzdečku. Vydechnu. Pojďme uvést teoretické znalosti do praxe.
Trochu se mi chvějí ruce, když beru uzdečku. Nejprve Spirále sundám ohlávku, otěže jí položím na krk a na levou dlaň si položím udidlo a nabídnu jí ho. Nečekám, že by si ho vzala napoprvé, ale překvapí mě. Jakmile má udidlo v hubě, opatrně přetáhnu nátylník nejprve přes jedno, pak přes druhé ucho. Vytáhnu hnědou čupřinu zpod čelenky a narovnám hřívu, která se zapletla do nátylníku. Susan mi poradí, abych zkontrolovala, zda čelenka není moc blízko u uší a netlačí Spirálu. Kdepak. Pravou rukou si podám pohrdélník, zkontroluji, jestli není přetočený a zapnu ho na přezku. Pak zapnu i nánosník a ověřím si, že jsem oboje moc neutáhla (pod podhrdélník se mi vejdou čtyři prsty a pod nánosník dva). Kouknu po Susan, obejdu Dalilu a vezmu si sedlo. Zase budu nandavat z levé strany. Nejprve sedlovou dečku, položím ji o trochu výš, než bude nakonec ležet. Sedlo položím na její horní okraj, pak oboje stáhnu o něco níž do správné polohy těsně za kohoutkem. Na pravé straně spustím podbřišník, ujistím se, že není přetočený. Vrátím se na levou stranu, pod břichem si podám podbřišník a zapnu jej na přezky. Jako poslední musím nasadit chrániče. Pak mohu jen zkontrolovat, zda všechno dobře sedí, dotáhnout sedlo a upravit si délku třmenů. S délkou mi pomůže Susan, vysvětlí mi, jak ji zjistím.
Susan mi dovolí odvést Spirálu do haly, kde bude probíhat zkouška. Venku se mezitím, co jsem ji sedlala, zatáhlo, zvedl se vítr a teplota klesla o pár stupňů. V hale bylo o něco tepleji a rozhodně tam bylo více světla. Susan si ode mě převzala Spirálu, odepnula jí otěže a připnula lonžku.
Poslala mě, abych si šla stoupnout stranou. Vysvětlila mi, že nejprve se kůň musí rozehřát, než se něj budu moct posadit. Sledovala jsem, jak Spirála kráčí na kruhu. Její kaštanová srst se ve světle zářivek leskla. Snažila jsem se pochopit, jak Susan koně ovládá. Pak jsem pochopila, že hlasem. Byla jsem tak fascinovaná pohledem na koně, že jsem málem vyletěla z kůže, když se mi něco otřelo o nohy. Podívala jsem se dolů. Seděla u mě Dalila, koukala na mě těma svýma psíma očima. Musela jsem se usmát a podrbat ji za uchem. Přiklekla jsem k fence, společně jsme sledovali, jak Spirále kluše na obě ruce. Její cval mě učaroval. Vypadala vážně jako koně z pohádek nebo ze snů. Pak přešla do kroku, až ji Susan zastavila úplně. Došlo mi, že teď je na čase moje zkouška. Rozklepala se mi kolena, nervozita zatemnila mozek. Myslí mi proběhlo něco o tom, že koně dokáží vycítit strach a ... Myšlenka se ztratila kdesi v mé zmatené a strachem opojené mysli.
Stála jsem na levé straně, tupě jsem zírala na sedlo a. No vlastně jsem ani nepřemýšlela, jak se dostanu do sedla, prostě jsem koukala do blba. Susan mi vysvětlila tři různé způsoby. Nejsympatičtější mi bylo nasedání ze schůdků, takže jsme společně došli až k nim a mě se nějakým zázrakem podařilo se dostat do sedla.
Jakmile jsem dosedla, můj první pocit byl "Páni to je ale vysoko!". A vzápětí "Co když spadnu?!". Jenže jakmile se Spirála dala do kroku, lehké houpání mě uklidnilo.
"Fajn, tak si zvedni třmeny. Přehoď je křížem přes sebe. Přesně tak."
Udělala jsem přesně to, co mi trenérka přikázala. Susan mi vysvětlila, kam mají směřovat moje špičky, když nemám třmeny. Dolů a ke koni. A hledět budu mezi Spiráliny uši. Tak to snad zvládnu.
Začali jsme krokem. Zprvu jsem se ještě trochu bála, že spadnu, že se kůň pode mnou splaší a bůh ví, co ještě. Čím déle jsem však byla v sedle, tím víc mě pohyb koně uklidňoval. Kdy jsem se přestala bát? Úplně jsem se uvolnila, snažila jsem se kopírovat její pohyb. Dívat se mezi její uši, před sebe. Špičky dolů.
"Můžeš zkusit si dát ruce v bok," donesl se ke mě Susanin hlas. Změnili jsme směr jízdy, prošli pár cviků v sedle. Cítila jsem se dokonale klidná, bez strachu. Susan upravovala můj sed, ("Neseď tak vepředu" nebo "Ani ne tak vzadu" "Víc na zadek, tak je to správně").
"Zkusíme klus?" mrkla na mě laškovně. Trochu mě zamrazilo, ale odhodlaně jsem přikývla.
"Fajn," usmála se. "Pobízet ji nemusíš, ale budeš sedět přesně takhle a musíš se pořádně držet nohama. Hlavně koleny. Samozřejmě se můžeš přidržovat sedla. Začneme pracovním klusem," zahlédla můj vyděšený pohled, "což znamená, že nebudeš vysedávat," ulehčený výdech.
Pracovní klus byla moje smrt. V sedle to se mnou házelo jako na tankodromu, snažila jsem se soustředit na správný sed, ale každý náraz mě rozhodil. Zkusili jsme pár koleček na jednu ruku, pak Susane změnila směr a po dvou kolečkách krokem jsme znovu přešli do pracovního klusu. Tentokrát se mi zdálo, že jsem byla lepší.
"Super a teď zkusíš koně pobízet sama. Přitiskneš holeně na její boky. Za podbřišníkem. A můžeš i mlasknout."
Pokusila jsem se udělat přesně to, co mi Susan vysvětlovala. Stiskla jsem holeněmi jeji boky a světe div se, ona se rozešla!
Zkusily jsme i pobídku do pracovního klusu, opět na obě strany. Pak už jsem si mohla sundat třmeny. Susan mi znovu poupravila můj sed. Vysvětlila mi, že paty musí být propnuté, špičky směřují ke koni. A rovnou jsem si měla Spirálu pobídnout.
Stiskla jsem tedy její boky, ale moc lehce. Podruhé už se rozešla. Pocítila jsem dětinskou radost z toho, že umím pobídnout koně do kroku.
Během následujících koleček mi Susan neustále připomínala "Propnout paty!" V kroku jsem si byla už docela jistá, jak pobídkami, tak sedem. Opět jsme zkoušeli jízdu s rukama v bok, nad hlavou, s rozpřaženýma rukama. Zkombinovaly jsme to s otáčením se za rukou, dokonce i se stáním ve třmenech.
To mi dělalo problémy. Za boha jsem nemohla udržet rovnováhu, aniž bych se nedržela sedla. Zato mě stání ve třmenech nutilo mít propnuté paty. Jak jsem zjistila, nemít ve stoje propnuté paty, letím koni pod kopyta.
"Zkusíme lehký klus, ano? To znamená, že budeš vysedávat, Raven," promluvila na mě Susan.
"Nevím, jak se vysedává," odpověděla jsem nešťastně.
"Tak to zkusíme v kroku nejdřív. Budu ti říkat Teď! a ty si pokaždé na chvilku stoupneš do třmenů. Za chvilku tomu přijdeš na kloub. Chce to jen si chytit rytmus," usmála se na mě povzbudivě.
A tak jsem vysedávala v kroku. Jenže krok a klus, to srovnávat nejde. Proto jsme přešli do lehkého klusu. Tedy, já jsem Spirálu pobídla ke klusu a snažila jsem se vysedávat podle Susazininých pokynů.
"Teď! Teď! Teď!"
V prvních kolečkách jsem si připadala úplně ztracená, jako největší trouba. Pak mi to začalo trochu jít a na konci jsem dokázala docela slušně vysedávat podle pokynů.
Čas o dost postoupil, byl čas akorát na to sesednout. Vysunula jsem nohy ze třmenů, přehodila pravou nohu přes koňskou záď a seskočila dolů. V kolenou mi nepříjemně zabrnělo, zjistila jsem, že mě bolí zadek a nohy mám ztuhlé. Susan se zasmála mému výrazu. Vytáhla jsem třmeny, aby nebily koně do boků a Susan nechala Spirálu krokovat deset minut střídavě na obě ruce. Během toho mi vysvětlovala, proč se koně krokují, jak se o ně staráme po práci.
Nakonec jsme opět k udidlo připnuly otěže a odvedly jsme Spirálu do stájí, kde jsem si již sama uvázala v uličce. Jako první jsem povolila a rozepnula podbřišník. Obešla jsem ji, podbřišník položila na sedlo a vrátila jsem se na levou stranu. Zleva jsem stáhla sedlo i s dečkou. Položila jsem sedlo na bednu s čištěním, rozepnula jsem nánosník a podhrdélník. Opatrně jsem Spirále stáhla uzdečku, otěže měla stále na krku. Pověsila jsem si uzdečku na loket a nasadila jsem jí pro změnu ohlávku. Pak už jsem mohla sundat otěže. Ještě rozepnu chrániče. Susan mi vysvětlila, že bych měla koně vytřít. Ale Spirála nebyla moc zpocená, proto jsem ji měla jenom překartáčovat. Nakonec musím zkontrolovat kopyta, vyškrábat nášlapy.
Po čištění mě Sue naučila, jak dát koni deku. Spirála dostala jenom odpocovací deku, já jsem ji potom zavedla do jejího boxu. Podle pokynů jsem jí nabídla vodu z kýble, trochu teplejší vlažnou. Kobyla se dychtivě napila.
V boxu jsem Spirálu naposledy pohladila. Neodolala jsem a musela jí poděkovat za úžasnou jízdu. Zatímco jsem ji hladila po nozdrách a drbala za ušima, Susan mi vysvětlovala moje chyby. A že jich bylo! Trochu jsem se za sebe styděla, ale jak řekla, jsem začátečník a mám se ještě mnoho co učit.
"Ještě ji odvedeme do výběhu, Raven," dokončila svůj výklad. Znovu jsem tedy k ohlávce přicvakla vodítko a následovaly jsme Susan. Okolo nás pobíhala Dalila. Spirála byla trochu živější, než když jsem ji vedla na hodinu a poměrně tahala za vodítko.
Když jsem ji pustila ve výběhu, poodklusala několik metrů, vyhodila si a rozcválala se kolem ohrady. Při tom předváděla div ne přemety. Neubránila jsem se smíchu, ostatně Susane taky ne.
Společně jsme došli zpět k šatnám. Stáli jsme před dveřmi, znovu jsem podávala Susan ruku.
"Děkuju za příležitost. Na tohle jen tak nezapomenu," slyšela jsem říkat samu sebe.
"Nemáš zač, Raven," usmála se Sue. "Doufám, že se ještě uvidíme."

V šatně mi konečně došlo, že necítím nohy. Stále mi připadalo, že se se mnou země houpe jako koňský hřbet. "Smrděla" jsem jako kůň, jak mi doma zajisté řeknou, ale já byla tak šťastná.