spencer: PŘÍJMAČKY
Stála jsem před tou nádhernou bránou, která měla otevřít můj nový život. S koňmi. Rozklepaly se mi kolena a odrbaný starý batůžek mi na zádech poskakoval. Zmuchlaný lístek z autobusu jsem zapnula do kapsy u bundy, když jsem stála u zvonku. Netrvalo dlouho a po pípnutí se ozvalo milé: “Slečna, Spencer?“ “Ano,“ odpověděla jsem trochu vystrašeně. “V tom případě Vás vítám, pokračujte dál.“ Zvonek zabzučel a vypnul se. Křídla kovové brány se začala otevírat a já jsem proklouzla do areálu. Z nedaleké budovy vyšla postarší žena s pobíhajícím psíkem u nohou a už z dálky se na mě usmívala. Představila se jako Susan a společně jsme podepsaly několik papírů. Potom jsme pokračovaly hlavní budovou, jak mi vysvětlila, až k šatnám, kde mi dala prostor se obléknout.
“Fůů,“ ztěžka jsem vydechla a se zavřenýma očima se opřela zády o stěnu. “Je to tady, Spence, je to tady.“ Snažila jsem se uklidnit, ale že by to pomáhalo, že moc říct nedalo. Donutila jsem se pohnout a ze zad jsem si sundala batůžek, ve kterém jsem si vezla nějaké tričko, tenkou mikinu a legíny. Rychle jsem si oblečení vyměnila a batůžek hodila pod lavičku, kde jsem ho nechala, že se pro něj vrátím po příjmačkách. Ještě naposledy jsem se zhluboka nadechla a dodala si odvahy a vyšla před šatnu. Susan na mě čekala a s úsměvem mě informovala, že teď zajdeme do výběhů pro koně. “Dnes pojedeš na Spirále, je to pěkná klisna. Hodná, bude se ti jezdit dobře,“ povzbudila mě. Lehce jsem se usmála a dál přemýšlela nad tím, jak to nezkazit. Sue se ještě stavila pro ohlávku a vodítko, na kterých odvedeme tu Spirálu z výběhů a vyšly jsme bok po boku z hlavní budovy, prošly jsme docela daleko až k ohradám. Areál mi už teď připadal obrovský, ale to jsem ho ještě neprošla celý… Jestli vůbec někdy projdu.
Susan otevřela branku a poznamenala, že se musí vždycky zavírat, jinak by koně mohli utéct. Přikývla jsem a rozhlížela se po tom velkém travnatém prostoru. Bylo tu tolik krásných koní, že jsem na chvilku zapomněla na nervozitu a jen si užívala ten pocit být pár metrů od těch krásných stvoření. “Támhle je,“ ukázala Susan na hezkou hnědou klisnu kousek od nás a podala mi ohlávku s vodítkem. Vytřeštila jsem oči a zakoktala se, “J-já? Ale…“ Sue mi jen vrazila obě věci do ruky a informovala mě o tom, že klisna je trošku, lekavá, ať jdu pomalu, ale jinak ať se nebojím. Došli jsme až k ní a Sue mi začala radit. “Nabídni jí dlaň, ať o tobě ví a nelekne se.“ Pomalu jsem natáhla ke Spirále dlaň. Ta se podívala, jestli náhodou nemám nějakou dobrotu a pak se otočila zpět, ale pořád mě po očku sledovala. Opatrně jsem jí pohladila po krku a jemně začala nasazovat uzdečku. Klisna škubla hlavou a vysmekla se mi. “Kliid…“ ukolébala ji Susan a pokývla na mě, ať to zkusím znovu. Tentokrát jsem ohlávku navlékla úspěšně a lehce připnula vodítko. Vítězoslavně jsem se podívala na Sue, ta mě pochválila. Odcházely jsme všechny tři společně z výběhu k hlavní budově, kde jsem ji zavedla pod dozorem Susan dovnitř. Došly jsme až k vazákům, kde jsem ji uvázala tak, aby stála pěkně na místě. Sue mi radila, aby uzel držel, tak jak má. U stěny už bylo připravené čištění. To teď Sue otevřela a postupně mi začala říkat čím a jak čistit. “Nejdřív vezmi hřbílko, ano to je tohle. Spirála je pěkná špindíra, takže to raději vezmi pořádně.“ S trochu klepající se rukou jsem jí začala srst pročesávat. Krouživé pohyby proti srsti bahno hezky zachytávalo a to z ní opadávalo, jen se pod ní tvořila hromádka špíny. Hřbílkem jsem dělala dlouhé tahy, na bocích, zádech, krku, … Vynechala jsem hlavu, jak mi řekla Sue, trochu jsem hřbílko obouchala o dlaň, aby z něj vypadlo nějaké bahno a uklidila ho do tašky, kam patřilo. Na řadu přišel kartáč, kterým jsem jí srst dočistila. Udělala jsem vždy pár tahů a kartáč oklepala, pak dalších, a tak pořád dál. Sue mi radila, jak a kudy a tak podobně. Měkkým kartáčem jsem srst dočesala a tak čištění dokončila, hlavně na nohách. Kopyta mi Sue nejdřív předvedla a hodně mě kontrolovala, hákem jsem vybrala všechny kamínky a nečistoty. Pak mi Susan podala navlhčenou houbu. Jemně jsem s ní otřela okolí očí, nozder i huby a pak jí vypláchla. Nakonec přišel hřeben. Pramen po prameni, abych jí hřívu a ocas nezacuchala ještě víc, jsem rozčesávala, až bylo konečně hotovo. Hříva byla hezky pročesaná, jednotlivé chlupy se do sebe nazamotávaly. “Výborně! A teď budeme sedlat,“ řekla Sue a ukázala na sedlo a všechno ostatní, co bylo přehozené přes malou zídku.
“Nejdřív vezmi dečku, ano to je tahle. Polož ji na záda koně u kohoutku, ale nech trochu místa…ano. Teď sedlo. Pozor, je docela těžké.“ Vzala jsem sedlo ze světle šedé kůže, nádherně vonělo. A se Sue jsme ho společně umístily na záda kobylky. “Dobře! Teď podbřišník, to je to s tím beránkem. Takhle se zapne pod břichem a spojí se sedlem…“ Ukazovala mi, jak se umístí na břicho, provlékne se a zapne. Nechaly jsme ho schválně nedotažený, to až na jízdárně. Susan začne Spirálu odvazovat. Leknu se a chtěla jsem něco říct, ale Sue už se dala do vysvětlování. “Teď jí sundáme ohlávku a dáme nánosník. Ano, sundej jí ohlávku.“ Opatrně jí přetáhnu ohlávku přes uši a Sue ukáže na nánosník. Ten jí zase nasadím a podle instrukcí zapnu. “Dobře. Vezmi udidlo a jemně jí ho dej do huby. Teď se spojí s nánosníkem, ale nesmí být moc tuhé a na pevno, aby to koni nebylo nepříjemné a mohl hubu otevírat, ale zase ne moc volné, aby jí necestovalo. Dobře. Takhle.“ Ještě jsem připevnila uzdečku, ale nepřehodila jsem jí přes hlavu na krk, nechala jsem jí viset u hlavy kobyly. Sue jí držela a já jsem jí nasazovala chrániče. Nasadila jsem je u kloubu a posunula po noze dolů, kde se zastavili na spěnce. Zapnu na suchý zip a takhle všechny čtyři. Když jsem hotová, Susan mě pochválí, už si připadám jak ten kůň , vezme lonž, já přilbu, kterou mi Sue přichystala a jdeme do haly. Jdu pomalu vedle Spirály, až k hale, odkud právě odchází nějaký kluk. Je docela hezký a taky vede koně. Byl trénovat, napadne mě. “Ahoj Sue, četl jsem, že budou příjmačky, už jsem skončil.“ “Dobře, Connore, díky. Ano jdeme dělat příjmačky,“ usmála se a pokračovala dál. Connor se na mě podíval a řekl: “Tak se někdy třeba uvidíme.“ A mrknul. “Třeba,“ zašeptala jsem, ale myslím, že mě slyšel. Zasmál se a šel dál. Odvedla jsem Spirálu do haly za Sue a ta za mnou zavřela velké dveře. Tady Spirálu převzala a přešly jsme doprostřed haly. Teď byl čas utáhnout podbřišník. Susan mi pomohla ho dotáhnout tak, aby kobylu neškrtil a netlačil a pak jí připnula lonž a mlaskla. Klisna poslechla a rozešla se krokem do kruhu. Když byl tak velký, jak Susan chtěla, dál se nezvětšoval a Spirála takhle obešla třeba tři kolečka, pak začala pohazovat hlavou. To byl signál, aby mohla naklusat. “Leh-ký-klus,“ pobídla Susan kobylu a ta se zdviženou hlavou začala zvedat nožky rychleji. Hezky naklusávala okolo Susan, která po mě trochu pošilhávala. Nakonec přišel cval. Po pobídce Spirála zvýšila tempo a v třech intervalech za sebou jsem slyšela, jak její kopyta narážejí na povrch haly. Buch, buch, buch. Buch, buch, buch. Potom Sue přepnula lonž tak, aby klisna byla na druhé ruce a pokývala na mě, abych přišla. “Teď je řada na tobě se ukázat,“ usmála se, “Ale neboj, bude to dobré. Tak teď do sedla. Nohu si dej do třmenu, ano, ruce z boků sedla, dobře a vyhoupni se nahoru.“ Udělala jsem, jak řekla, ale neodrazila jsem se pořádně a dopadla jsem zpět na zem. Bylo to trapné. Nevylezu ani na koně, tak co tady dělám? “Jen se zkus víc odrazit,“ poradila mi. Tak znovu. Nadechla jsem se, stiskla v dlaních okraj sedla a pořádně se do toho opřela. Švihla jsem nohou přes zadek kobylky a trochu ztěžka dosedla. Spirále se to moc nelíbilo a přešlápla z nohy na nohu. “Dobré,“ řekla trochu rozpačitě, ale hned to napravila úsměvem. Poodešla a začala: “Třmeny hoď do kříže přes krk Spirály.“ Natáhla jsem se nejdříve pro jeden a potom pro druhý a položila jsem přes sebe, jak říkala Susan. “Teď pobídni jemným stiskem holení klisnu do kroku. Stačí vážně jen lehce.“ V rukou jsem stiskla uzdečku a holeně přitiskla k bokům Spirály. Ta se rozvážně rozešla kupředu. Brala jsem to jako prozatímní vítězství. “Výborně, dej špičky trochu víc ke koni, narovnej ramena, nebuď shrbená. Dobře, takhle. Jdi s pohyby koně, hlavně nebuď jako prkno.“ Obešli jsme tři kolečka v kroku, když Sue začala mluvit dál: “Teď zkusíme pracovní klus bez třmenů. Půjdeš mírně do záklonu, ale jen přiměřeně, vážně. Nohama se budeš držet koně, ale nesmíš moc tisknout, to ne. Rukama taky netahej za uzdečku, abys nám jí neškubala v hubě. Tak a teď zase pobídni. Stiskni holeně….ano dobře…tak. Hlavně udržuj záklon a zase neskákej na ní jako nějaký králík, buď hezky uvolněná.“ No to se lehko řekne, ale já byla nervózní jak kráva a ještě jsem se měla snažit podat co nejlepší výkon… Nohama jsem kopírovala oblý tvar břicha klisny a ruce držela tak, abych jí neškubala. Trošku jsem skákala nahoru a dolů, ale za chvilku jsem si zvykla a mírným záklonem korigovala svoje pohyby. Po chvíli jsem přešla do kroku. Nejdřív jsem ztuhla v kříži a přestala jít s pohyby. Potom pomocí holení a maličkým přitáhnutím uzdečky jí dala podnět ke změně do kroku. Kobylka poslušně přešla a Sue pochválila mě i Spirálu . “Teď si sundej třmeny.“ Opatrně jsem spustila oba dolů a vsunula nohy do nich. “Měla bys je mít na těch bříškách, kde začínají prsty, máš?“ Přikývla jsem. “Dobře, teď dáme jen dvě kolečka takhle v kroku. Soustřeď se na sed.“ Narovnala jsem záda a ramena, ruce trochu povolila, měla jsem je dost ztuhlé, špičky stočila ke koni a lehce se houpala v sedle, jak si to Spirála kráčela. “Dobře! Zvedni bradu a dívej se před sebe ne na uši koně.“ Dodržovala jsem, co Sue řekla a vážně se snažila. “Teď zkusíme lehký klus. Pobídku provedeš stejně. Zhoupni se v sedle a stiskni holeně, jako bys je tlačila k sobě. Potom povol. Vysedává se na vnitřní přední nohu koně, čili zadní vnější. Teď je to levá přední a pravá zadní. Chápeš?“ Znovu jsem přikývla. “Zezačátku ti budu počítat. Na raz se zvedneš, dva dosedneš. Ale zcela lehce, žádný že do toho sedla spadneš. Tak,“ kývla a já začala. Jemně jsem se jakoby zhoupla v sedu a tiskem holení pobídla Spirálu do klusu. Sue začala počítat. “Raz, dva. Raz, dva. Raz, dva. Ne, vysedáváš na opačnou nohu, počkej o jednu dobu v sedle navíc a pak vysedni znovu, tak změníš nohu, na kterou vysedáváš,“ poradila mi. Na jednu “dobu“ jsem zůstala v sedle a pak začala vysedávat znovu. Dosedla jsem co nejjemněji, aby to klisně nebylo nepříjemné. “Trochu se narovnej, musíš myslet na všechno najednou, po nějaké době už to pak bude samozřejmost.“ Narovnala jsem ramena a dál vysedávala. “Dobře, krook.“ Tentokrát do kroku pobídla kobylu Susan. Sedla jsem si a zůstala narovnaná. “Teď vykrokujeme, aby si Spirála vydechla, i když jsme toho moc neudělaly, stejně vždycky musíme. Navíc, teď když nemá jezdce, který by s ní pořádně trénoval, zátěž moc nemá, jedině při záskocích. No nic, tak jdeme na to. Zůstaň ve třmenech, jen půjdeme.“ Se Sue, která byla celou dobu vedle mě, jsme obešly dvakrát jízdárnu dokola, když se zdálo, že Spirála je dobrá. Dvakrát to stačí, řekla Susan, takže jsem zatuhla v kříži, stiskla holeně, jak mi říkala Sue a nakonec jemně přitáhla uzdečku. Klisna zastavila prakticky okamžitě, hezky poslouchala. Přehodila jsem levou nohu přes zadek Spirály a dopadla na zem. Třmeny jsem hodila do kříže, převzala uzdečku, která teď sloužila jsem vodítko a vyšly jsme společně se Sue z haly. Susan mi ukázala, kde je Spirálin box, kam jsem jí zavedla za pomoci Sue. Tedy spíš Sue za mého překážení kolem. V boxu jsem jí podle instrukcí sundala nánosník a nasadila ohlávku, sundala sedlo, které jsem položila před box, aby schlo, podsedlovku i podbřišník. Sue je odešla uklidit a já jsem úspěšně Spirále sundala všechny chrániče. Byla jsem na sebe pyšná. Potom jsem vzala jemný kartáč a dlouhými tahy jí projížděla po srsti. Kopyta mi pomohla částečně vybrat Susan a pak už jsem sama dokázala kobyle nacvaknout vodítko, vyvést ji před budovu a počkat na Sue. “Tak do výběhů,“ usmála se a rozešla se rázným krokem k ohradám. Ve výběhu jsem Spirálu odměnila mrkví, kterou mi dala Sue, říkala, že ji Spirála miluje. A taky to tak vypadalo. Schlamstla jí, ani jsem si toho nevšimla. Naposledy jsem jí pohladila, sundala ohlávku a nechala jít. Letmo jsem jí zamávala, když jsem se Sue odcházela do hlavní budovy. Tak jsme se v šatně převlékla, hodila na záda batoh a došla se rozloučit. “Moc děkuju. Za všechno, hlavně že jste mi daly šanci,“ začala jsem. “Samozřejmě. Dáme ti vědět, jak jsi dopadla,“ ubezpečila mě. Pak jsem se opět vydala k té bráně a k autobusové zastávce. Z okénka autobusu jsem se zadívala na ten krásný areál, který jsem měla opustit. Snad se ale brzy vrátím.