ninaa: Stála jsem uvnitř šatny a klepala se jako osika. Kriste pane vždyť já viděla živýho koně maximálně na obrázku! Měla bych to zabalit, nikdy se nemůžu rovnat s dívkami co jezdí už roky. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře, čímž mě nutilo vejít k jedné z laviček. Dovnitř nakoukla postarší energická blondýnka. „Jen odvedu jednoho koníka do výběhu, nemusíš tudíž spěchat.“ S nervózním úsměvem jsem začala ve svlékání. Bylo zde teplo od jednoho z přímotopů v místnosti. Za okny mezitím zuřila hotová vánice. Ještě že jsem měla svou věrnou starší bundu, která mě chránila před chladem. Nervózně jsem polkla, ruce byly jako z olova, neuvěřitelně těžké a přišlo mi, jako bych se zkoušela svléknout s metrákovým závažím. Mou pozornost na malou chvíli upotalo několik skříněk uvnitř místnosti. Větší, menší, různých tvarů a velikostí. Některé již měly jména,jiná zela prázdnotou. Vsoukala jsem se do teplých jezdeckých kalhot a litovala, proč mi musel vybírat otec to nejdražší v obchodě. Takhle jsem vypadala jako profesionálka. Snad podle vzhledu nebudou soudit i mé jezdecké umění. Z myšlenek mě vytrhlo zadusání před dveřmi. Nejprve jsem si myslela, že je to Sue ale ta nevešla. Místo ní se objevila drobná černovláska. „Ahoj.“ Usmála se na mě a vklouzla dovnitř. Na noze mě polechtal závan zimy. „Já věděla že jsem ho nevypnula.“ Zamumlala a trochu zamračeně vycvakla topení. Abych tam jen nepostávala, oblékla jsem si bundu a rukavice strčila do kapsy. „Jsi nováček, nebo jdeš na přijímačky?“ Velmi mě zaskočila. V krku byl knedlík o velikosti pomeranče. „N-na přijímačky.“ Sedla si k mé lavičce, což mě zaujalo. Měla asi chuť si povídat. „Přeju ti hodně štěstí.“ Jestli má první reakce byla překvapivá, tohle byl šok! Myslela jsem si, kdo ví jak tu nováčky nemají rádi a přitom mě tu vítají, jako bych sem už patřila. „Já moc děkuji ale raději půjdu, Sue už na mě asi čeká.“ Přikývla mi a vydala se ke skříňce aby si uložila oblečení. Vylezla jsem ven a na chvíli zatoužila se vrátit zpět. Ve stáji bylo o poznání chladněji. Nervy mi pracovaly na plné obrátky. Všimla jse si, že mě sledují dva hnědáci. Se zájmem nastražili uši. Jejich velké oči mě pozorovali, asi čekali že mám něco na zub. „Tady jsi! Já už se lekla, že jsi mi utekla.“ Sue mi podala vodítko a pamlsek.
Honem jsem si nasadila rukavice a poklusávala jí po boku. Jakmile jsme vyšli ven, opřel se do nás pěkný vítr. „Cesta k výběhu je naštěstí proházená, tak se nebudeme muset brodit“ informovala mě Sue. Už zdálky se před námi rýsovalo několik koňských siluet. Udivilo mě, že Sue ví přesně pro koho jít. Vypadali dost podobně, obzvlášť, když měli deky. Zastavila se mnou u druhého výběhu. Koník nejblíž na nás přátelsky zaržál, asi by chtěl jít z toho mrazu pryč. „Budeš to mít lehké, Ikaros stojí přímo před námi.“ Už od pohledu se mi líbil. Měl nežný výraz ve tváři, na to že byl valach. „Víš co máš dělat?“ Opět jsem nervózně nadskočila. Sue se lehce zasmála a otevřela mi výběh. Ve filmech holka přišla ke koni, dala mu pamlsek, připnula vodítko a tradá! Ikaros sám ke mě zamířil. „Ahoj koníku, asi si říkáš co tu dělám, to já totiž taky. Půjdeš se mnou?“ Zastavil se přímo přede mnou. Byl velký silný a trochu mě možná děsil. Natáhl hlavu až k mojí postavě a zafuněl. Moje ruka se hýbala kousek kousku až k němu.Co kdyby se lekl? Vypustil opět vzduch z nozder a na malou chvilku mi zahřál zmrzlé prsty. Zatímco jedl kostku chleba, já honem připnula vodítko ke karabině a asi dokonce i správně protože Sue kývla spokojene hlavou. Dáluž bylo hůř. Jak ho asi pobídnu? „Nino? Stojíš na špatné straně.“ Upozornila mě vlídným hlasem, který se skoro ztrácel ve sněhových vločkách.Sníh mi křupal pod nohama, zatímco jsem obcházela valáška. Koník trpěvlivě čekal na moji pobídku. Ale jakou? Zkusím tu co mě učila Caroline v koňském útulku kde se umazával můj trestný rejstřík. „Ehmmm jdi!“ Koník na to asi slyšel, protože se vydal ven. To nebylo těžké, bliklo mi hlavou. Ikaros měl svou hlavu jako správný kůň. Bez váhaní pochodoval dál aniž by se obtěžoval čekat na Sue či mě. „Zatáhni za vodítko a řekni mu stůj!“ Radila mi blondýnka, přičemž zavírala spěšně výběh a kráčela ke mě. Potáhla jsem za vodítko, řekla slova a modlila se. Na Ikarose to vážně zapůsobilo! Měla jsem z toho i radost. Brzy se nám po boku objevila Sue a vybídla nás abychom šli ke stáji. Při chůzi se mi snažila vštípit co dělám špatně a proč. Mou zásadní chybou je, že se nesnažím působit jako takzvaný vůdce. Roli prý nemám brát doslova ale chtěla po mě abych Ikarosovi ukázala, že si nemůže dělat úplně co chce a půjde jak budu chtít já. Hovor nám výborně plynul takže jsem si uvědomila že jsem ve stáji až když Sue chtěla,abych zavedla Ikarose do uvaziště. Valášek se sám vydal napřed. „Nedovol mu to.V klidu s ním zacouvej a poté vejdi jako první.“ Sue mě sledovala ostřížím zrakem. Potáhla jsem za vodítko a donutila valáška udělat tři kroky zpátky. Znuděně si odfoukl a počkal až vejdu první. Po obou stěnách se nacházela dvě vodítka. Sue i ukázala, jak mám karabinu připnout. Zprvu jsem se bála abych valáška neskřípla. Měl na nose jemnou kůži a tak jsem si dávala dobrý pozor.
„No koníka už máme ve stáji, teď tedy dojdeme pro čištění a poté ho společně nastrojíme.“ Pousmála jsem se ale v duchu už mě opět svíral ten pocit nejistoty. Vůbec nevím jak mám koni dát všechny ty věci! Sedlo a dečku už jsem přeci kdysi dávala Chimbotemu, ale zbytek za mě dělala Caroline. Ach kdybych víc dávala pozor! Sue nás vedla stájí dál dozadu. Mezi boxy až do zadní části stáje. Za obří kupou balíků sena se schovávalo skladiště. Čekala bych že koně budou mít své věci v sedlovnách na háčcích. Sue zapnula žárovky a o chvilku se v obří místnosti rozlilo světlo. Tolik věcí snad nebylo ani v jezdeckém obchodě! Police až ke stropu byly zaplněné koňskými a studenstkými věcmi. Blondýnka se chvíli prohrabovala v jedné ze spodních příček a poté mi vyndala opravdu krásnou černou přilbu. Neohrabaně jsem si jí převzala a tak tak mi neupadla. Ihned jsem zrudla a malou chvíli nechápala co po mě chce. Asi jí došlo že nevím co s tím. „Po příchodu jak jsme mířili ke stájím, jsi mi říkala že nemáš přilbu.Zkus ji.“ Rukou udělala přátelské gesto a tak jsem jí honem vzala a nasadila na hlavu. „Moc veliká.“ vypadlo z mých úst. „Ukážu ti jak si jí utáhnout.“ Helma měla vzadu otáčivé kolečko. Takovou bych v útulku pohledala. Carol mi dala jednoduchou přilbu bez kolečka a po nasazení byla nepříjemná. Ale tuhle jsem skoro necítila. „Teď můžeme jít pro výstroj. Ikaros už čeká.“ Jemně mě postrčila ze dveří a zatímco já sledovala dění ve stáji, Sue už zamykala. Nějaký muž cpal koním seno do sítě. Dva hnědáci co na mě zvědavě hleděli, uraženě zaržáli a dožadovali se stejné dobroty jako měli jiní. Sue mě nyní vedla do sedlovny kde se nacházelo spousty sedel a uzdeček vše vypucované jako by to teprve přišlo z obchodu.Ale při bližším zkoumání už jsem zahlédla i náznaky opotřebení. Sue mi předala dečku se sedlem což bylo to pravé pro mě. Věděla jsem jak ho držet a nést. „Vezmi prosím ještě uzdečku.“ Chvíli jsem váhala a poté se tiše ozvala. „Já se omlouvám ale nevím jak.“ Sue se ke mě přitočila a jemně mi zdvihla ruku aby mi navlékla uzdečku na rameno. „To je rafinované.“ Usmála jsem se. Zatímco blodnýnky sbírala chrániče na Ikarovi nožky a čištění já se vydala za valáškem. Ten znuděně vyčkával v uvazišti ale při mém příchodu nastražil zvědavě uši. „Neboj se, už tu nejsi sám.“ Ikaros na mě zvědavě hleděl a já pohledem pátrala kam asi odložím jeho věci. „Tady.“ Poukázal ten muž ze stáje a složil mi stojánek volně visící u zdi. „Děkuju.“ Je to přeci slušnost poděkovat. S vypětím sil jsem na háček dala sedlo a uzdečku šikovně pověsila. Tetička Sue už se vracela s boxem na čištění. Nevrźoně jsem přešlápla a abych si ukrátila čas, pohladila Ikara po hlavě. Jemně funěl a sledoval nás pozorným pohledem. Sue otevřela box a vytáhla jednotlivé věci. Chtěla vědět zda mám tušení co to je a k čemu slouží. Odhadla jsem kopytní háček a hřbílko ale dál už bylo spíše tipování. Nejprve jsme z valáška sundali deku. Dala jsem jí stranou a Sue si vzala do jedné ruky hřbílko a pustila se do valáškovi hnědé strany.Je vůbec hnědák? Blondýnka ukazovala jak správně čistit, kde a hlavně kde nečistit. Vstřebávala jsem informace a snažila si zapamatovat vše. Ale pořád mi vyskakovala otázka. „Sue? Mohu se zeptat, je Ikaros hnědák?“ Přestala na malou chvíli čistit a opět se pousmála. Nikdy jsem neviděla vlídnější člověka než byla Sue. „Kdepak, lidé si to často pletou ale je tmavý plavák.“ Pokývala jsem hlavou a složila mu několik poklon. Než jsem stačila cokoli dalšího říct, Sue už mi cpala do ruky hřbílko a šoupala mě k pravé straně. Cítila jsem plaváčkovo teplo jak mě zahřívá když jsem u něj stála blízko. Pomalu od krku směrem ke hřbetu se pohybovala má ruka spolu s hřbílkem. Ikaros se blaženě postavil a tu a tam, když mu hřbílko přejelo přes hřbet jako by kousal do vzduchu. Čistila bych jej déle ovšem neměli jsme tolik času. Postoupila jsem k druhému kartáči. V boxu se nacházely dva a tak mi Sue řekla že každá z nás to vezme z jedné strany. Tolik prachu jsem snad neviděla ani u sebe v pokoji. Nebylo to podle Sue tak hrozné jako v létě kdy se milují vyválet v nejprašnější části ale mě stačilo i tohle. Dlouhými jemnými tahy jsem odstraňovala prach pryč až se mu leskly jen jeho plavé svaly. Na závěr mě Sue poprosila abych malým hadříkem utřela nedokonalosti a bylo hotovo. Docela mě děsila kopyta, ale zatím jsme u nich nebyly. Teď bylo třeba rozčesat dlouhé žíně. „Stoupni si takhle bokem. Ne proto snad že by kopal ale pro bezpečnost kdyby se ohnal třeba po mouše. I když se zdá že v zimě žádné nejsou, tu a tam se nějaká zatoulá.“ Česat plaváčkovi jeho dlouhé žíně bylo jako česat vlasy princezně Sisi. Někdy se zacuchali, jindy v nich držela sláma. Za malou chvíli je měl ale krásně spuštěné k nohám. Hřívu a kštici Sue lehce prolétla a pak už jsme šli na kopyta. „U něj je zvykem že zvedá kopyta výš, neboj se že by kopal.“ Ujistila mě Sue a na přední noze ukázala jak vyčistit jeho střelku a štetečkem zbylou část kopyta. Zadní se m izdála složitá. Člověk musel koníkovi natáhnout nožku více dozadu a opřít si jí o stehno. „Teď ty.“ Sue mi podala háček a my přešli na druhou stranu. Začala jsem předním kopytem. Pomalu sjela dolů až ke spěnce a řekla Ikarovi o nohu.Zvedl jí vysoko a tak jsem jí mírně snížila a pustila se do vybírání. Ve střelce mě jen ztvrdlý sníh který mi tak trochu dělal jakousi botičku. S klidem jsem mu poté pustila nohu dolů a přešla k zadní noze. Opět jsem jemně rukou sjížděla po jeho noze a vyzvala jej. Ochotně mi jí zvedl až kamsi do výšin a nechal si jí vyčistit. „Šlo ti to moc dobře.“ Pomohla jsem Sue uložit čištění aby se nepletlo ostatním jak mi pověděla. Přeci jen tu nejsme sami. Podala mi jeden z těch chráničů na nohy. Jak se nasazuje? probíhalo mi v hlavě. Ale nebyla by to Sue aby mi vše nevysvětlila. Nasadit přední i zadní chránič se jevilo velmi jednoduché. Přiložila jsem ho k noze, utáhla pásky na suchý zip a lehce chránič sesunula níž. Chrániče jsme měli nasazené během malé chvilky. „Chceš si zkusit sedlo a uzdečku?“ „Moc ráda!“ Dřív než jsem si uvědomila, že to v podstatě neumím, už jsem držela sedlo a nesla jej ku koníkovi. Carolina nejprve vzala dečku. Přehodila jsem si sedlo do levé ruky a pravou přehodila Ikarovi dečku přs hřbet. Urovnala jsem jí a nechala část čnět na kohoutku. „Správně.“ Pochválila mě Sue což velmi potěšilo. Málo kdy mě někdo pochválil. Caroline se Sue byly v podstatě první. Nasadit sedlo na takového vysokého fešáka mi přeci jen dalo fušku.Opět jsem upravidla dečku a sedlo urovnala. Sue mezitím kontrolovala podbřišník zda má správnou velikost. Nikdy jsem si neuvědomila, že koně jsou vlastně každý jiný. Ale tenhle Ikarovi sedl správně. Měla ho zkrátka v oku. Ukázala mi jak se přitahují přemínky a na kolik by měl být podbřišník správně utáhnutý. Musím si vše zapamatovat ale pomalu jsem si říkala že by chtělo si nosit zápisníček Poté co jsme měli sedlo, Sue sundala Ikarovi ohlávku, já jí podala uzdečku a pečlivě mi ukázala jak uzdečku přetáhnout přes hlavou, docílit aby si koník vzal udidlo. Celkem jsem zkameněla vždyť má velké zuby! Ale je v tlamě prý místo kde mu „chybí“ a proto se nemusím bát. O chvíli později už jsem si stoupala na místo Sue. Ikaros měl lehce stočené uši a vyčkávala. Držela jsem jeho měkký nos a druhou rukou vkládala do huby udidlo.Opravdu měl bezzubé místo! Zvedla jsem uzdečku a protáhla mu rychle uši přes zátylník jak nazvala Sue část uzdečku. Vytáhla jsem jeho kštici ven a poté zapnula přezky jak Sue ukazovala prve. Ikaros byl připravený a já nervózní ještě víc.
„Teď půjdeme do haly. Mezitím si můžeš nasadit přilbu a rukavice ať ti není zima na ruce. Já Ikarose zahřeju a až řeknu, přijdeš z tribunu ke mě.“ Instrukce byly jasné. Brzy se stájí ozval Ikarův klapot kopyt. Vůbec jsem netušila, že hala je uprostřed stáje. Došlo mi až když jsme v ní stáli. Sue nejprve zakřičela zda někdo není uvnitř. Trochu jsem se modlila aby nebyl, nechtěla bych vypadat jako hlupák i před jinými ale k mé smůle v hale byla dívka s ryzákem. Na středu jízdárny postával trenér s hrnkem kávy. Musela být pořádně silná, vůně mi pronikla do nosu chvilku po příchodu. Všimla jsem si dvířek na tribunu a aniž by mě musela Sue vybízet, vyšla jsem sama. Už jsem si říkala jak mi bude mrznotu zadek ale i na tohle se Floresta připravila. V rohu pod schůdky leželo několik menších dek aby člověk nezmrznul. Usedla jsem tiše na tribunu a rozhlédla se. Hala měla několik zrcadel. Vypadalo to zvláštně. K čemu zrcadla? Vždyť člověk přeci nespí na koni a nepořebuje po ránu vidět svůj zevnějšek. Z přemýšlení na co mohou složit mě vytrhl muž s hrnkem kávy. „Nehrb se tolik! Ten kruh hezky znovu a lepší vnější holeň!“ Zaujalo mě jezdectví té mladé dívky. Jak splývala s ryzákem ta souhra v klusu. Kéž bych takhle vypadala i já! Na makou chvíli jsem uvažovala že se prostě vypařím ale nemohla jsem to vzdát. Teď už to nešlo. Něco ve mě se zlomilo a dokonce jsem v sobě objevila i touhu nasednout na plaváka. Koutkem oka jsem po něm mrkla. Rozehříval se v jemném klusu. Vznášel se jako baletka. Možná lehce i dováděl protože radostně pohodil hlavou a poskočil. Sue jej mírně pobídla hlasem a lehce švihla bičem. Neznatelně oetvírala pusu.Určitě k plavákovi promlouvala, aby se uklidnil. Po chvíli opravdu přestal kopyt klást jako baletka a povolil se. Uvolnil hlavu, snížil jí spolu s krkem a protáhl krok. Opravdu jeho chod vynikal. Za chvíli ho Sue zpomalila do kroku a vyměnila druhou stranu. Do mě se mezitím přikrádal pan mráz. Cítila jsem ztuhlost nohou ale nechtěla jsem plašit koně a tak jsem dál seděla a pozorovala. Dívka s ryzákem teď cválali v houpavém pravidelném rytmu. Ryzáček byl očividně rád za společnost protože něžne zaržál a poskočil. Trenér upil z hrnečku a rychle na dívku zavolal. Ta uposlechla povelů a snažila se koníka dostat znovu do pravidelného tempa. Trvalo jí to jen vteřinku ani jsem nepsotřehla co přesně udělala! Když jsem znovu vrátila zrak k Ikarovi, vznášel se ve cvalu. Plaváček už se ale pozorně soustředil, nevyváděl blázniviny ani se nesnažil poskakovat jako baletka. Stejně jako ryzák se postupně uvolňoval. Sue mu ještě jednou změnila ruku aby si dostatečně protáhl všechny svaly, ne jen na jedné polovině a poté už mě zavolala. Ztuhlé nohy trochu odmítaly poslušnost ale donutila jsem je. Ikaros oddechoval po svém výkonu na lonži ale klidně stál a sledoval mě zaujatým pohledem. Letmo jsem mu přejela přes srst a spustila dolů třmeny. Sue mi ukázala abych natáhla ruku od konce řemínku a třmen si dala do podpaží. Byl mi dlouhý. „Zkrátíme ho o dvě dírky a uvidíme.“ Nechala mi znovu zkusit třmen. Teď mi padl jako ulitý.
Sue upravila třmen i na druhé straně a nechala mě abych nasedla. Snad to ještě zvládnu. „Raz,dva,tři!“ odpočitala jsem si nahlas a vyhoupla se na vysokého plaváka. Nabádala jsem se abych usedla jemně a nekopla ho. Sue mě nechala uchopit otěže, raději ale zkontrolovala, je držím dobře a pak mi řekla, ať ze třmenů vyklouznu ven a přehodím si je křížem přes sedlo. Moc se mi nezdálo, přijít o svou jedinou oporu v sedle, ale ona ví co dělá. „Otěže držet nemusíš, teď budeme jen v kroku a vyzkoušíme si pár cvičení.Jsi na něm moc ztuhlá a on to vycítí.“ Sezdola se zdála Sue menší než předtím. Ikaros se nechal pobízet Sue a tak jsem se spíš vezla. Moje dnešní lekce ovšem nebyla o vožení. „Rozpaž ruce!Narovnej záda. Drž se koleny, propni patu!“ O překot chrlila jeden povel za druhým. Myslím, že hodina ve fitku by mi nedala tak zabrat. Držet rovná záda nebyl až takový problém, horší ovšem byly ty paty. Prošláplá pata dolů mi nutila táhnout svalstvo lýtek a po pár minutách už o sobě dávaly vědět. Brečet můžu potom, připomínala jsem si. „No takhle se mi líbíš víc.“ Sue pokývala hlavou a vyřkla další cvik. Spočíval v tom, že jste se museli rukou dotknout opáčné špičky nohy. Pohyby sem tam, sem tam, měl Ikaros příjemné ale trochu mě přeci jen vyváděl z rovnováhy. Když jsem se úspěšně dotkla špičky a div si u toho nerozkousala jazyk, měla jsem to samé udělat na druhou stranu. Čekala bych že to bude horší. Asi jsem tuhle stranu lépe protahovala. Ikaros se rozhodl zastavit a Sue ho kupodivu nechala. „No nedívej se na mě tak.Přeci všechnu tu práci nenecháš na nás.“ Ikaros souhlasně odfrknul a poškrábala se na noze až mě to v sedle malinko rozhodilo. „Neboj se všechno ti vysvětlím. Když chceš koníka pobídnout do kroku, stiskneš holeněmi, a to podotýkám, holeněmi břicho koně jako bys ho chtěla odtlačit a mírně se v sedle předkloníš. Nemyslím tím že se budeš předklánět jako z balkona ale asi takhle.“ Sue názorně ukázala skoro neznatelné předklonění. „Pobídka je ovšem klidná, lehce přitiskneš a povolíš,přitiskneš a povolíš a jakmile se rozejde, tlaku necháš. Když bude zpomalovat, opět ho pobídneš tímto způsobem ale už se nemusíš předklánět. Vše jasné?“ Vstřebala jsem všechny informace a pokývala hlavou. Jemně jsem nohama zatlačila na břicho holeněmi a malinko se naklonila v sedle. Ikaros udělal dva pomalé krůčky jako by si nebyl jistý. „Pobízej to je ono!“ Sue mě z lonžovacího kruhu vybízela tak vehementně že se mi opravdu podařilo plaváčka rozejít. Na tváři se mi rozlil srdečný úsměv. Já jsem právě dokázala to co můj otec pokládal za nemožné! Něco jsem dokázala. Bylo to malé ale přesto to pro mě byla velká váha. Ikaros klidným krokem kráčel po kruhu a já se snažila vnímat pod sedlem každý jeho sval.Nohy se mu napínaly když je tiše kladl do jízdárenského podkladu. „Nepeřemýšlej nad ničím a hezky se mi sosutřeď jsi teď konečně uvolněná a ne jako ztuhlé prkno.“ Zarděla jsem se a narovnala mírně v zádech aby mi netvořily hrb. Sue nás nechala objet ještě pár kruhů a poté mi řekla jak zastavit. „tohle je trochu složitější ale jsi šikovná a zvládneš to. Mírně se v sedle zakloníš asi jako při pro pobídce do kroku tak jako si se předkláněla a ztuhneš v kříži. Ztuhnutí neznemená že stáhneš půlky k sobě.“ Zasmála jsem se tomu výroku zkrátka to nešlo. „Můžeš si také pomoct hlasovou pobídkou stůj a i v kroku či klusu. Je to pro koníka dobré a ví že s ním komunikuješ. Koně mají rádi lidský hlas.“ Sue mě poté gestem vybídla,abych ho zkusila zastavit. Mírně jsem se zaklonila, podsadila zadek, ztuhla tak trošku v kříži ale ne moc protože mi opravdu tuhly půlky a zkusila hlavovou pobídku. „A stůůůj.“ Chvíli se nic nedělo ale trenérka mě nenechala to vzdát a Ikaros opravdu zastavil. „dělal si z tebe legraci ale na druhou ruku to změníme.“ Přišla k valáškovi blíž, přecvakla zvláštním způsobem lonž až mi vrtal v hlavě. Ale nebyl čas přemýšlet. „Tak šup rozejdi ho.“ Opět jsem zkusila jako prve pobídnout a tentokrát už valášek reagoval hezky. Krok se mi líbil. Lehký houpavý rytmus, už mi ani nevadilo jezdit bez třmenů. I Sue mě pochválila. Opravdu jsem jí začínala mít v oblibě. Nikdo se ke mě tolik vlídně nechoval, celkově byla Floresta velmi překvapivá. „Teď to bude větší zábava.“ Prozradila mi tajemně Sue. Klus určitě chce klusat. Doslova jsem začínala panikařit. „Nino já ještě nic neřekla.Klid to zvládneš.Klus není složitý. A když se nebudeš cítit, můžeš se klidně přichytit sedla.“ Zhluboka jsem se nadechla a kývla Sue aby pokračovala. Opět mi vysvětlovala jak se pobízí. V podstatě stejné jako při kroku je s tím rozdílem, že teď jsem si měla sednout hluboko do sedla, poddávat se rytmu a dýchat do břicha. „Hezky ho pobídni.“ Stiskla jsem jemně ale přito dostatečně silně holeněmi Ikarovi boky a lehce se odlehčila. „Kluss!“ Valášek mírně poskočil a poté vyklusal. Klus byl úplně jiný. Zvláštní tempo hodně drncavé. Od Sue ke mě doléhaly pokyny které se jen tak ale nedaly plnit. Vůbec mi klus nešel. Proč se nesoustředím?! Zkusila jsem se posadit, držet koleny, dýchat do břicha a podsazovat zadek. Chvíli se nic nedělo. Najednou se objevily dva rytmy kdy to se mnou neházelo ale naopak, ztlumila jsem náraz. „Výborně, ten náznak už tam byl. Zkus to znovu! Narovnej záda a podsaď se.“ Mírně švihla bičem protože Ikaros začala zpomalovat. Nechala mě ať zkusím své štěstí a poperu se s tím. Nakonec se mi přeci jen povedlo párkrát vysedět klus. „Stejně jako zastavuješ, přejdi s Ikarem do kroku.Kdyby ti cokoli nebylo jasné křič.“ Nevím jesli Sue vůbec postřehla pokývnutí ale z posledních sil mého zadku jsem se dostala ke zpomalení. Zaklonila jsem se o něco víc, podsadila zadek, stiskla koleny sedlo a přidala hlas. Ikaros zastříhal svým uchem a opravdu zpomalil. Halou se ozvalo jeho silné odfrknutí. Uslyšela jsem i jiný zvuk. Otevírání obřích dveřích haly jak odcházela dívka s ryzákem. Byla jsem tak zaujatá svým ježděním že mi úplně unikla. „Nino! Nevšímej si kde co létá a pobídni ho.“ Omluvně jsem se usmála a honem Ikara trošku pobídla protože už opravdu zpomaloval. „Pracovní klus jsme vyzkoušeli, můžeš dát třmeny dolů a našlápnout. Víš jak je máš mít správně?“ „Ano.To si pamatuji.“ Ikarův krok mě uklidňoval a nevyváděl z rovonávhy takže nebylo problémem třmeny přehodit aniž bych se musela chytat. Když jsem si dala třmen na nejširší místo chodidla, jako by mě tam ty řemeny náhle obtěžovaly. „Je to dost divné abych se přiznala bez třmenů se mi líbilo víc.“ Sue lehce pobídla Ikara a pokývala. „Je to hlavně o zvyku ale někdy také raději sedím bez třmenů.“ Prošlápla jsem si znovu patu, držela se koleny a narovnala se. „Vyměníme ruku a pak si zaklušeš se třmeny.“ Zase přišlo zastavení tentokrát už šlo lépe ale Ikaros je opravdu šprýmař protože si rád utahoval a zkoušel na mě. Určitě mu bylo jasné že jsem naprostý začátečník a může si dovolovat. „Pobízej Nino!Jakmiel cítíš že ti zpomaluje neboj se pobídnout. Samozřejmě nechci aby jsi ho okopávala ale jen co je cítit jak se začíná krok zpomalovat, pobídni.“ Kývla jsem na souhlas a pobídla. Valášek oživl a přidal na chůzi. Sue si mě teď srovnala a zatímco já se snažila udržet sed v pořádku a vnímat Ikara, vysvětlovala mi princip lehkého klusu. Pokaždé když řekne teď mám vysednout a poté dosednout do sedla. Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem valáška pobídla ke klusu. Energicky poskočil a rozklusal se. Bylo to velmi drncavé, nebýt třmenů už dávno ležím na zemi. „Teď, teď, teď.“ Sue s klidem říkala kdy mám vysednout. Nebyla bych to já abych vysedávala špatně. Zůstala jsem na jedno drncnutí déle a náhle jsem se trefovala do rytmu Sue. Jako by se vše změnilo. Chod se zdál o tolik příjemnější. Jako bych s valáškem splývala, alespoň do doby než mě Sue začala opravovat. Takových chybek! Ale snažila jsem se maximálně Sue vyhovět a tak na konci ježdění můj zadek nebyl můj, ruce a nohy jsem skoro necítila. Když Ikaros naposledy zastavil, úlevně jsem se svezla ze sedla dolů. Nohy se mi podlamovaly, dýchala jsem jako bych běhala maraton a potila se no jako čuně Sue mi ukázala ja zvednout valáškovi třmeny a uvolnila mírně podbřišník. Pak mi odepnula lonž, předala otěž a nechala mě abych šla s Ikarosem za ní. Nádherný pocit! Valášek poslušně kráčel vedle mě, vystrojený nádherným slušivým kompletem. Já opravdu jezdila! „Myslíš že jsi nebyla špatná.“ Pochválila mě Sue. „Ale zkus tolik netuhnout jenom proto že se bude dít něco nového. Klus jsi zvládla skvěle.“ Její pochvala ve mě opravdu vyvolala neskutečné pocity štěstí. Přišla jsem jako uzlíček nervů a vracím se domů v podstatě jako na obláčku.
Poděkovala jsem Sue a vešla zpět do stájí. Naproti nám šla dívka, nejspíš se chystala ven, zabalená do bundy a koník měl na nohách takové zvláštní věci něco jako boty. Usmála se na mě a ukázala rukou ať jí trošku s Ikarem uhnu doprava. Jemně jsem ho zatlačila a valášek poslušně uhnul. Když jsme byli v uvažišti, přibrzdila jsem Ikara a očekávala Sue. Valášek se o mě zkoušel drbat ale to mi bylo nepříjemné tak jsem ho odstrčila. „promiň kamaráde ale mě se to nelíbí.“ Aby ho netrápilo svědění, aleposň jsem ho podrbala rukou. Sue se objevila v zápětí. „Tak můžeme začít odstrojovat. „Nejdřív sundáme uzdečku a dáme ohlávku.“ Nechala mě ať si to vyzkouším. Řemínky šly trochu z tuha ale nakonec se přeci povedlo.Opatrně jsem mu stáhla uzdečku dolů a otěže v zápetí. „Drž mu hlavu ať nikde necestuje.“ Sue mi odebrala uzdečku a dala měkkou ohlávku. Rychle a obratně jsem mu jí dala přes hlavu a zascvakla. Ikaros se díval trochu ublíženě asi chtěl drbat. Přešla jsem k sedlu a opatrně ho stáhla dolů. Dečka byla trochu zpocená a koníkovi se ze hřbetu kouřilo. „Zaběhnu pro deku, sundej mu zatím chrániče. Kývla jsem na souhlas, odložila sedlo a vrátila se k jeho nožkám. Suchý zip dělal pro mě nepříjemný zvuk a tak jsem se snažila sundat chrániče co nejrychleji. Ikaros klidně stál ani nijak nezvedal nohy za což jsem mu byla vděčná.z jeho kopyt jsem stále měla respekt, stach už ne. Odložila jsem chrániče pod sedlo a rozhlížela kde je Sue, Ve stáji to ožilo. Několik lidí dávalo seno koním kteří na ně dotčeně ržáli a přecházeli nervózně po boxe. Sue se vynořila o chvíli později ze dveří kanceláře. „Omlouvám se zdržela mě dcera.“ „V pořádku nečekáme dlouho.“ Ikaros také zaržál, určitě cítil seno. Sue mu přehodila deku přes hřbet a ukázala mi jak se zapíná. Sama jsem si to směla vyzkoušet co bylo pro mě zase něco nového. „Ještě mu vyčistíme kopyta a dáme ho do boxu.Stejně tam silně chumelí a ještě nevychladl.“ Blondýnky mi podala hnedý háček a já se dala do práce. V kopytech mu ulpělo trochu jízdárenského povrchu. Očistila jsem ho štetečkem a spustila nohu dolů. Valášek byl trochu neklidný proto mi kopyta dala větší práci. Nejspíš se těšil na svůj díl sena. Trochu jsem si přála aby tohle neskončilo ale blížil se konec. Popleskala jsem valáška po krku a Sue mi dala pokyn odvést ho do boxu. To jsem ovšem nečekala co m iten syčák provede. Táhl mě k nejbližší kupce sena a zabořil do ní nos. „Hej tohle není tvoje!“ Potáhla jsem za vodítko ale Ikaros nechtěl postát. Trenér který držel v hale hrnek kávy na mě zavolal abych ho zatáhla silněji. Vší silou, rudá jak rajče jsem odtáhla valáška od kupky sena a zavedla do jeho stání. Ikaros se znnovu chtěl zabořit do svého sena ale to už u mě byla Sue a hned mě upozornila ať si ho otočím k sobě. Ikaros trošku přešlapoval ale hned se uklidnil a počkal až sundám ohlávku dolů. Pak udělal otočku a pustil se do jídla. „Nezbeda.“ Zakroutila jsem hlavou a zavřela box. Sue mě pochválila že jsem ho už nenechala podruhé žrát. „Když chceš umíš být autorita.“ Šla se mnou k šatnám a opět počkala až se převléknu. Když se sledovala venkovní počasí jak se honí za okny vločky, záviděla jsem jim.Oni mohly na Florestě zůstat, já musela domů. Vytočila jsem číslo našeho šoféra a oblékla si svrchní díl oblečení. S lístostí jsem naposledy pohlédla do šatny a v tichosti jí opustila. Nebyla jsem cestou ven moc výřečná ale Sue to zvládla za mě. „Moc ráda jsem tě Nino poznala. Až bude čas, ozveme se ti.“ „Děkuji jsem moc ráda.“ Přátelsky mě objala a otevřela bránu. Kéž by se zasekla a já tu musela zůstat. Snad mě brzy kontaktují. Zamávala jsem jí napozdrav a sledovala jak kolem ní skáče její neposedná fenka Dalila.Když o chvíli později přijel můj vůz, Florestu už jsem měla vrytou do paměti. Pod přikrývkou sněhu se skrýval hotový ráj a já mířila zpět domů, do pekla.