triss: Přede mnou se rozprostírala vysoká budova.
" Jak je to asi velký?" Řekla jsem si jen tak pro sebe. Na rameni jsem nesla malý báglíček. No... Byl sice malý ale rozhodně ne lehký.
Koukala jsem se všude kolem. Prostředí
bylo malebné a vypadalo velice pozitivně.
Kolem létali ptáci. Přede mnou stála vysoká brána.
Najednou se otevřela a vyšli z ní dvě osoby a pejsek. Jedna z nich byla má sestra Marigold. " Čus ségra. Co to táhneš prosim tebe." Jemně se na mne pousmála a vzala mi malý těžký batůžek. " To víš. Mamka. Posílá ti jídlo a pusu. Začala jsem se smát. Ségra otevřela batoh a našla tam minimálně: řízek s bramborovým salátem, smažený sýr, sušenky, limonádu a ještě strašně moc dalšího.
Ta druhá osoba se na mne mile podívala.
" Slečna Triss?" Zakývala jsem hlavou na souhlas.
" Ano to jsem já." Žena mi podala ruku. Podání ruky jsem oplatila. Měla vysoké jezdecké boty, a vůbec celá byla v jezdeckém. Po jejím boku byla nádherná fenečka. " Já jsem Susan. Ale všichni mi říkají Sue.Budu tě kontrolovat na přijímačkách. No a tohle je naše Dalila." Susan Dalilu pohladila a její pozornost opět zaměřila na můj nervózn obličej, který hledal útěchu v sestřině klidném výrazu.
" Buď v klidu. Dost z nás si to taky prožilo. A hele. Pořád ještě žijem." Marigold mne přátelsky poplácala po zádech. " Tak pojď za mnou. Už začneme. A neboj se. Nikdo ti tu hlavu neukousne."
Susan pokynula rukou ať jdu za ní a zamřila k výběhům, kde stálo spousty nádherných koní. " Omlouvám se. Ale nemohla by jít Marigold s námi?" Susan se na chvíli otočila. " No jestli tě nebude znervózňovat nebo nějak vyrušovat tak klidně."
Ségra mi dala ruku přes rameno a všichni jsme se přesunuli k ohradě.
"Marigold ukázala na hnědého valáška, který měl světlé tečky kolem huby. "Tak tohle je Sezam"
Susan se na Marigold nevěřícně podívala.
"To je dobré, děkuji. Já to řeknu. Na něm pochopitelně budeš dělat přijímací zkoušky. A první bod zkoušky je ten že musíš Sezama odchytit."
Můj zděšený pohled spozorovala hlavně má sestra.
Začala se mému výrazu pochechtávat.
Sue mi podala ohlávku a vodítko. " Tak pojď a neboj se. Pomůžu ti." Hlasitě jsem polkla. Mám takový pocit, že to musela slyšet celá akademie. " Ah. Tak tenhle výraz znám. To dělá od malička. Chce tím naznačit něco jako: Nezabíjejte mně, prosím." Ségra opřená o ohradu si ze mně neustále dělala legraci. Vešla jsem do výběhu a nervózně procházela kolem ostatních koní. " Neboj se už. Maximálně tě jen nakopnou a vyrazí ti pár zubů." Ségra je moc hodná. A má smysl pro humor. Mám jí ráda.
Zašklebila jsem se na ni a dlouze se zadívala na Sezama. Nechala jsem ho očichat svoji ruku. Nic nenmítal. Tak jsem roztřeseně zvedla ohlávku. Sezam si zrovna ukousl trs trávy. Ohlávku jsem mu přendala přes uši a přes čumák. Upevnila jsem ji a přicvakla vodítko. " No vidíš že to jde. Tak proč ta nervozita." Vodítko jsem si omotala kolem ruky a chtěla jsem vyrazit. " Ne, ne. Tohle nikdy nedělej. Kdyby se kůň z nějakého důvodu splašil, táhl by tě za sebou, než by sis to stačila odmotat.A teď buď v klidu. Nechoď od něj moc daleko. Prostě jen normálně jdi a drž vodítko. On v klídku půjde vedle tebe. Nešlápne ti na nohu, pokud mu ji tam sama nenarafičíš." Susan mne nejdřív zastavila rukou a pak mne pustila, abych pomalu a v klidu odvedla valáška do boxu. Susan i Marigold mne následovali.
Došli jsme do boxu na kterém byla jmenovka Sezam. Valáška jsem si v boxe přivázala. Od Susan jsem dostala sadu k čištění. Zadívala jsem se do ní a po dlóuhém bádání a hrabání se v kabele jsem konečně vypátrala gumové hřbílko. Po celém těle jsem ho začala krouživými pohyby čistit.
Tvrdým kartáčem jsem mu po směru srsti začala kartáčovat srst. To jsem velice opatrně udělala i na nohou. Táhla jsem od krku k zádi. Po několika tazích jsem ho vždy o hřbílko oklepala. Aby na tvrdém kartáči nezůstával prach. Třela jsem ho o hřbílko nahoru a dolu. Prostě třela.
Měkkým kartáčem jsem udělala hlavu a vzala srst až do lesku.
Přejížděla jsem Sezamovi po noze, zády otočená k jeho hlavě jsem říkala "noha" až ji nakonec zvednul. Kopytním háčkem jsem mu začala vyškrabávat špínu z kopyt. Dávala jsem si však pozor na střelku. Ale nebylo mi to moc platné. Stejně jsem se střelky dotkla, což mi Sue hned vyčetla. Potom už jsem si opravdu dávala hodně velkej pozor.
Potom jsem si vyndala malou houbičku a navlhčila ji. Očistila jsem houbičkou valáškovi oblast nozder.
No... A bylo hotovo.
" Tak a máš ho vyčištěného. Venku si ho nastroj a půjde se jezdit." Susan za mne uklidila čištění zpátky na své místo.
Otevřela jsem s skřínku se základním vybavením pro koně a vyndala si: Sedlo, podsedlovku,beránek, uzdečku, slintáky.
Venku jsem nejdřív nandala Sezamovi podsedlovku. I když špatně no... Dala jsem ji moc vysoko.
Naštěstí jsem to vydedukovala ze Suina pohledu. Rychle jsem svou chybu napravila. Marigold se zvednutým obočím jen přihlížela.
Potom jsem nasadila beránek, no a potom sedlo v blízkosti kohoutku. Ále... Zapomněla jsem na kombinovaný nánosník. Marigold si zakryla pusu a nenápadně radila. " Ještě tenkombinovanej nánostník, ségra." Obě jsme na sebe mrkli. Susan si napovídání naštěstí nevšimla. " Ah, ano, ještě ten kombinovaný nánosník." Rychle jsem svou chybu napravila a zapla jsem podbřišník. Ale zase aby to koně netlačilo.
Potom jsem nandala uzdečku, zapla nánosník a podhrdelník.
Udidlo jsem strčila koni jemně do huby, tak, abych nepoškodila zuby. Potom jsem už jen nasadila slintáky.
Snad jsem měla hotovo. Sue si skočila pro lonž a
všechny jsme doskočili do hali.
Já jsem si vzala přilbu. Ale měla jsem ji moc navolno. " Máš špatně přilbu Triss. Kdyby si spadla třeba na kámen, tak ti to takhle hlavu neuchrání."
Snažila jsem se si přilbu upravit. Ale po mé snaze, jsem si přilbu z hlavy shodila.
Hned jsem si ji zvedla a konečně správně nasadila.
" Nedjřív koně rozehřeji. Je to třeba. Kdyby se to neudělalo, mohlo by dojít k vážnému zranění. Třeba by se koni mohli natáhnout šlachy. A to opravdu není nic příjemného.
Veškerou svou pozornost jsem upla na Susan.
Připla si k němu lonž a dala mu najevo, aby šel do kroku. Kůň se začal lehce dokola pohybovat. Susan na něj lehoulince mluvila. "Tak je hodný."
Nejdřív udělala pár kol krokem. Potom vyměnila ruku i směr. A neustále na koně mluvila. " Hlavně ale nesmíš dovolit, aby kůň lonžoval tebe. Ne ty něj! Nesmíš udělat to, co chce udělat on.!" Místo toho abych něco řekla jsem jen tupě přikyvovala hlavou.
" CHápeš to?" Sue očividně byla na pochybách.
" Ano, ano. Já to... Ano, chápu." Ségra se "kupodivu" začala smát. " Ja, ja. Das ist gut."
Začala se opravdu moc smát.
" Marigold? Nechceš se jít vysmát ven?"
Sue aniž by se na Mari podívala, ji napomínala.
" Jasně teto Sue." Na chvíli odešla. Ale nevypadalo to, že by si nechala ujít mojí jízdu.
Susan potom promluvila na koně. " Klus."
Jednou to řekla a kůň přešel do klusu. Opět vyměnila ruku a zároveň tedy i směr a zase přešla do kroku. Udělala jen jeden obvod a zase klus.
" Cval." Koníkovi se do cvalu zrovna moc nechtělo. Ale poslechl.
"Tak je hodný hoch."
Koník pohodil hlavou, jako by říkal. " To já přeci dávno vim."
Chvíli jsem se nedívala, a to byla chyba.
Koukala jsem se z okna a sledovala jak si jiné jezdkyně povídají. Ale samosebou že jsem nevěděla co. Odezírání mi ještě moc nejde.
" Tak, a máš ho rozehřátého.
Vyzkoušíme si tedy, jak si na tom s ježděním."
Susan mi pokynula rukou. " Teď si musíš upravit délku třmenů.Víš jak to zjistíš?"
kamžitě jsem horlivě začala kývat.
" Jistě, jistě. Musím mít třmen stejně dlouhý jako... jako..." Právě teď jsem si všimla, že Marigold opět stojí u dveří a tiše napovídá.
" předloktí ségra. Předloktí." Usmála jsem se na ni. Susan si ji ani nevšimla.
" Jo vlastně. Musím mít třmen stejně dlouhý jako předloktí." Susan se usmála kývla hlavou na souhlas. " Tak to udělej." Délku jsem si vyměřila přesně tak jak jsem to řekla, a stáhla třmeny. A ty nervy, které jsem měla před tím, zase začali. " Tak nasedej." Otěže jsem uchopila do levé ruky a stáhla jsem je tak, aby byly napjaté.
Mírně jsem se zády pootočila k hlavě valáška.
Potom jsem levou rukou chytla za přední rozcochu,
a zároveň jsem levou nohou našlápla třmen.
" No... Zatím dobře. Jen aby to vydrželo" Sue si zkřížila ruce na prsou a já pokračovala.
Pravou nohou jsem si stoupla na špičku a pravou rukou se chytla za zadní rozcochu.
" Lépe by bylo, kdyby ses chytla za posedlí, protože když se chytneš za rozcochu, zákonitě sedlo otočíš, a mohla bys poškodit jeho kostru."
Rychle jsem to udělala. Odrazila jsem se z pravé nohy a vyšvihla se nahoru.
Potom jsem pravou ruku přesunula na přední rozcochu, pravou nohu přes záď koně a jemně dosedla do sedla.
Třmeny jsem si zatím přehodila do kříže přes kohoutek koně.
Otěže jsem uchopila do obou rukou a pravou nohu jsem vsunula do třmenu a také jsem do něj mírně přesunula váhu. To proto, abych mohla ještě dotáhnout podbřišník.
Chtěla jsem pobídnout Sezama do kroku, ale kdybych to udělala, udělala bych to úplně špatně.
" Ne. Nikdy ne do slabin. Holeně máš přiložené na břiše a jemným přítiskem holení koně pobídneš.
Představuj si, že tiskneš vnitřní stavu kotníku."
Párkrát jsem si Susan na lonži objela krokem a měnila strany. Sue samosebou měnila ruce při změně strany.
" Ták. Přesně tak. Teď ho pobídni do klusu. Opatrně. Zase jemným stiskem holení."
Pobídla jsem ho tedy, a Sue mi začala počítat.
"raz, dva, raz, dva." Na "dva" Jsem vždycky vysedla. Rytmus počítání jsem měla identický, jako rytmus chůze koně.
"Tak je to správně. Teď zase zpomal do kroku."
Chtěla jsem zatáhnout za otěže ale Susan mně co nejrychleji zastavila.
"Ne. Dám ti malou radu.
Nikdy nezastavuješ tak, že zatáhneš za otěže.
Vždycky ztuhneš, napneš se v kříži a pak vydechneš. Tole je drezurní kůň. Je citlivý.
Kde ses učila jezdit?" Stydlivě jsem se pousmála. " U jednoho soukromníka."
Odpověděla jsem nesměle.
" No... Aha. Tak to musel být tedy opravdu zajímavý soukromník." Zasmála se Sue.
"omlouvám se. Zpomalila jsem tedy podle Suiny rady. "Vůbec nic se neděje.Tak. A teď už si dej dolů třmeny. Počkej.
Strašně se teď předkláníš. Tomu se říká..." Skočila jsem ji do řeči. " Ah... Já vím, já vím.
Je to... To je... No.... Už jsem to měla na jazyku. Jo jo jo. To je tzv. vidličkový sed, že?" Nasadila jsem nadšený výraz.
" ehm... To nebude vidličkový Triss. Říká se tomu vidlicový sed. Ne vidličkový." Trenérka se začala smát a Marigold ostatně taky. " Hele ségra, tak to vidim na to že ti budu říkat vidličko."
Susan se otočila na Marigold. " Ah, už si tady Marigold. No... To nevadí. Tak pokračuj. Narovnej se a znova krok klus s třmeny. Ano?"
Pobídla jsem koně (snad už správně) do kroku a
pár krát jsem objela Sue. Potom jsem to samé udělala i klusem. " No... Tak počkat, počkat. dvě věci:
1. Musíš na koni sedět ve třech bodech. Mám pocit, že nesedíš ani v jednom.
2.Tvoje pohyby musí být naprosto identické s pohyby koně, na kterém jedeš. Jestli to tak nebude, bráníš mu v jeho vlastních pohybech.
Dej si na to pozor, a naprav to."
Začala jsem se v sedle kroutit jako klubko hadů, ale nakonec jsem si správně sedla do sedla
" No... Tak to vidíš že to jde."
Usmála se Sue.
Chvíli mne nechala kolem ní kroužit.
" Tak dobře. Teď už jen povol otěž, aby si povolil svaly." Povolila jsem otěž.
" Výborně. A teď pomalu sesedni."
Vyndala jsem pravou nohu z třmenu a otěže jsem uchopila do levé ruky.
Levou rukou jsem se opřela o přední rozcochu a pravou rukou jsem se vzepřela o přední rozcochu.
Pravou nohu jsem přesunula přes záď koně a vyndala jsem levou nohu z třmenu a spustila jsem
se oběma nohama na zem.
Stále jsem držela otěže a vytáhla třmeny nahoru.
Povolila jsem podbřišník a podhrdelník. A mohla Sezama odvést zpátky do boxu.
Tam jsem podbřišník rozepla a sundala jsem sedlo. Potom i beránek a podsedlovku.
Sundala jsem slintáky, rozepla nánosník a podhrdelník a uzdečku jsem sundala. Pak jsem ještě z huby vyndala udidlo.
Veškeré vybavení jsem uklidila zpět na místo.
Přivázala jsem si valáška v boxe, a opět ho začala krouživými pohyby čistit hřbílkem. Bylo to nutné nejen kvůli hrubé špíně, ale i proto, aby se uvolnili svaly. Kdyby se neuvilnili, mohlo by dojít ke komplikacím.
Měkkým kartáčem jsem z koně setřela prach.
kopytním háčkem neboli škrabkou jsem očistila koni kopyta.
Když už byl vyčištěný, dala jsem mu ohlávku s třásněmi, připla jsem mu vodítko a odvedla zpátky do výběhu.
" Tak, děkuji slečno Triss. Dnes už můžete jít. O vašich výsledcích vám semozřejmě dáme vědět."
Susan mi podala ruku na rozloučení, a ségra mne objala. " Držim palce. Pozdravuj všechny a zatím se měj."
Došla jsem na zastávku a počkala až přifrčí můj bus. A když jsem jela domů,celou cestu jsem přemýšlela nad svým dnešním zážitkem.