slinky: Byla jsem v šatně a převlékla se, pak jsem se postavila, natáhla ruku a pobavila se tím, jak nedokážu udržet ruku v klidu. Vyšla jsem z šatny Susan na mě čekala s vodítkem a ohlávkou v ruce. Když mě zaregistrovala usmála se a natáhla ruku s ohlávkou a vodítkem ke mě. Vzala jsem si je od ní. Když jsem je držela v ruce pečlivě jsem je prohlížela, tak aby mi neutekl jediný jejich detail. Za několik dní ohlávka a vodítko budou součástí mého každodenního života, ale teď jsem i z těchto maličkostí unešená. Ovšem toto "malé" nadšení mě přešlo, když jsme došly k výběhu, kde byl Lauris. Sue podlezla ohradník, ihned k ní přiběhlo několik koní. Oběma rukama chytla velkého ryzáka a pokynula na mě ať k ní přijdu. Téže jsem podlezla ohradník a rychlými, ovšem už nikoli tak sebejistými kroky jsem se blížila k ní a ryzákovi, kterého držela. Ryzáka držela už jen jednou rukou za ušima - mám dojem, že se tomu říká týl - a druhou rukou mi vysvětlovala, jak ohlávku nasadit. Chytla jednu část ohlávky a řekla, že tohle musím přetáhnout přes uši a zároveň to musí mít nasazené na nose. Nasadila jsem ohlávku jak Sue řekla. Ona pak ještě ohlávku zapnula. Už jsem se chtěla vydat ven z výběhu, ale Sue mě starostlivě zastavila a řekla, že nesmím jít před koněm, ale vedle něj. Vzala mě za ramena a postavila mě k levé straně Laurise. Pak jsme se vydali ven z výběhu. Sue popoběhla, aby otevřela ohradník a já s Laurisem mohla projít. Když jsme se my tři blížili ke stájím zeptala jsem se, jak že se vůbec tenhle kůň jmenuje. "Oh.. málem bych zapomněla, jmenuje se Lauris, je to valášek máme ho tu už dlouho." odpověděla. Když jsem Laurise zavedla do boxu a chtěla jsme ho uvázat za ohlávku k mřížím boxu, Sue mě zastavila a řekla, že mi ho při čištění i sedlání podrží, protože se umí dobře vyvlékat jak z ohlávky, tak i si umí rozvazovat uzly. Pak mě poslala před box, že na vrátkách od něj visí Laurisovo čištění. Vzala jsem z něho to, co Sue popsala a přišla k Laurisovi. Začala jsem rovnými tahy přejíždět po Laurisově srsti, Sue mě zastavila a řekla, že toto je gumové hřbílko a tím se čistí krouživými pohyby. Opravila jsem způsob čištění gumovým hřbílkem a vyčistila obě strany Laurisova těla, když jsem chtěla začít čistit i nohy, opět mě Susan zastavila a řekla, že jestli chci vyčistit nohy, musím si vzít Rýžák. Vyšla jsem pře box a vyměnila hřbílko za rýžák. Vyčistila jsem Laurisovi nohy a při tom mě Susan poučila, že nejdůležitější je vyčistit u nohou spěnku, tedy jamku na kopytem. Pak přišel čas na kopytní háček. Sue přehodila vodítko Laurisovi přes krk a stoupla si vedle mě : "Pokud chceš, aby ti kůň dal kopyto, musíš mu přejet po celé délce nohy a až budeš u kopyta na koně promluvit, na některé koně se mluvit ani nemusí, ale na Laurise zkus promluvit." řekla s úsměvem a já udělala, co říká. Když mi na podruhé Lauris kopyto svěřil do péče Sue začala : "Vidíš tu šipku uprostřed kopyta, to je střelka, do ním nesmíš za žádnou cenu kopytním háčkem sáhnout, pouze okolo a to se zase naopak nesmíš bát přitlačit." Po těchto slovech jsem začala vykonávat péči o kopyta. S prvním kopytem mi Sue trochu pomohla, ale ostatní jsem zvládla pod jejím dohledem sama, na zadní mě upozornila, že nikdy mu nesmím vlézt za zadek, mohl by mě kopnout. Dočistila jsem Laurise a Sue mi vrátila do ruky vodítko (až po té, co jsem uklidila čištění),řekla ať nedělám žádné blbosti, že skočí pro výstroj. Stála jsem a koukala za ní jak odchází, nejspíše do sedlovny. Lauris mě z mého pohledu vytrhl tím, že mi začal na svůj čumák nabírat vlasy. Zasmála jsem se. Mé pobavení začal doprovázet další smích, otočila jsem se a zjistila, že to byla Sue, kdo se mnou sdílel mé pobavení. Nesla hnědou výbavu, odložila vše kromě uzdečky. Dala mi jí do ruky a začala dávat pokyny : "Nejprve se dává uzdečka, to aby ti kůň neutekl. Uzdečku nasadíš tak, že nejprve přehodíš otěže přes krk, ale opatrně aby se nebál, mohl by pak začít dávat hlavu nahoru a odmítat si nechat přehodit přes hlavu otěže. Pak chytneš uzdečku za lícnice, to je tohle...druhou rukou podložíš udidlo, které mu nejprve nabídneš,když si ho nevezme sám strčíš mu dva prsty dozadu do huby, tam koně už nemají zuby, ale je jim to nepříjemné, tak otevřou tlamu sami. Až bude mít udidlo v puse...výborně....tak teď přetáhni toto (ukázala na nátylník) přes uši, ale také jemně na uši jsou koně citlivý. Tak teď už stačí uzdečku jen zapnout na srovnat kštici, aby ji neměl pod čelenkou a uzdečka je hotová. Nene počkej, podhrdelník se zapíná, tak aby se ti tam vešla sevřená pěst. A do nánosníku by se ti měly vejít dva prsty." S těmito slovy byla uzdečka na místě. Pak mi Susan dala do ruky krásnou hnědou podsedlovou dečku, vzpomněla jsem si, že takovou podobnou měl i vraník naší sousedky. Sue říkala, že mu to mám dát klidně i na krk, a pak s tím sjet po hřbetě, tak, aby dečka seděla. Pak jsem měla nasadit sedlo, bylo docela těžké a když jsem ho soukala Laurisovi na hřbet, chudák vykulil oči, dal uši dozadu a zvedl hlavu. Susan ho s letmým úsměvem pohladila na uklidněnou a řekla : "Nejsi první, kdo tam to sedlo takto rve, ale musíš se naučit ho tam dávat lehce a ladně a nikdy ho netahat dopředu proti srsti, když se ti nepovede ho tam umístit dobře, tak ho nadzvedni a dej ho tam znova, musí seděl na podsedlovce a být u krku, nikoli uprostřed hřbetu." S posledními slovy se opravdu pobavila. Pak mi vysvětlila jak nandavat podbřišák, a také, že se dotahuje až na jízdárně těsně před tím než nasednu. Pak na podbřišák navlékla beránek a pomohla mi ho zapnout. Poté mi taky objasnila, jak nasazovat kamaše a strouhavky. Že kamaše musí sedět na spěnce a strouhavky zrovna tak. Lauris byl připraven. Sue mu k uzdečce připnula lonž a vyváděla ho z boxu. Šla jsem vedle ní a když jsme došli do haly, pokynula mi ať počkám zatím u dveří. Laurise navedla na kruh a začala ho krokovat. Opřela jsem se o zeď vedle východu. Nejdříve se zájmem, ale po delší době už mi krok začal připadat nudný, chtěla jsem vidět Laurise klusat a cválat. Najednou se před halou ozval čochtání holinek. Jedna ze studentek utíkala s bundou nad hlavou do stájí. "Achjo, už zase prší..." pomyslela jsem si. Když jsem se otočila zpět k Susan a Laurisovi, myšlenka nad ošklivým počasím mi zmizela z hlavy. Lauris začal svými ladnými kroky klusat vpřed. Klus uplynul rychle a zanedlouho začala ta hromada krásy a síly i cválat. Po další době upřeného sledování mě Sue přizvala ať jdu nasednout. "Levou rukou se chytni přední rozsochy a pravou té zadní, pokrč levou noha a na tři se odrazíš, já ti pomůžu dostat se nahoru." Ani to nedořekla a už jsem byla nahoře. Srdce se mi snad doslova zastavilo. Lauris se rozešel a přišlo mé první pokárání : "Narovnej se !!" Udělali jme s Laurisem pár koleček bez jediného padlého slova až najednou to Sue pokazila (samo sebou v dobrém slova smyslu) : "Tak a teď se zkus nedržet sedla, ale zkus chytnou otěže. Otěže musíš držet mezi palcem a malíčkem, tak je to správně palce směrem nahoru a zůstaň stále narovnaná, prošlápni paty a špičky zkus tlačit ke koni..... Ne, nedívej se na mě, ale dopředu, to se ti bude hodit při vyjížďkách." Opět se jí na tvář vrátil letmý úsměv. Pak mi pokynula ať přehodím třmeny přes krk křížem a zkusíme naklusat. Když Lauris začal klusat opět jsem se nevědomky chytla přední rozsochy. Sue se usmála. "Zkus to bez toho držení." Pustila jsem otěže i rozsochu trošku se přikrčila a roztáhla ruce. Po chvíli jsem se narovnala i v zádech. "Tak prohodíme strany ty snílku." Prohlásila Susan, když vedla koně z kruhu k sobě, aby prohodila strany, ani jsem nepostřehla, že už jsme neklusali. Opět navedla koně na kruh. "Hele i když nemáš třmeny můžeš mít prošláplé paty." Opravila jsem svůj sed. "Chceš si nacválat ?" Odpověděla jsem vyděšeným úsměvem. "Zavaž do lehkého uzle otěže a opět přeď třmeny, tentokrát máš povoleno držet se rozsochy, a drž se hlavně koleny. Budou tě pak bolet nohy, ale na to si jako správná koňačka musíš zvyknout, časem tě už bolet nebudou." Opět jsem se zahleděla před sebe a Sue pobídla Laurise do pohybu nazývající se cval. Byla jsem z toho no, ne snad ani zadýchaná, ale začala jsem prostě dýchat pusou, možná to bylo tím širokým úsměvem. Pak Laurise uvedla do klidného kroku. "Nasaď si třmeny a rozvaž otěže, teď Laurise vykrokuješ bez lonže, nebojíš se ?" "Snad ne." Pustila Laurise z lonže a stoupla si do dveří haly, kdyby Laurise napadlo odejít. Chodila jsem s Laurisem po obvodu haly, zkusila jsem ho i otočit na druhou stranu, při tom jsem byla poučena a změnách směru a "zatáčení" vůbec. Poté jsem dostala pokyn jak slézt : "Nejdříve vyndej nohy ze třmenů, pak přehoď pravou nohu přes zadek koně, ale bacha, aby jsi ho nekopla a po bočnici sedla sjeď dolů." Sue zatáhla jeden třmen a řekla ať toto udělám i u toho druhého. Když jsme odváděli koně do boxu všimla jsem si, že už neprší, ale na jak dlouho ?! Po jízdě jsem byla úplně hotová, chodila jsem s nohama do O. Sundala jsem z Laurise sedlo a uzdečku, málem bych zapomněla na chrániče. Vše jsem řádně odepnula a podal Susan ,která to odnesla zpět na své místo, já jsem mezitím začala s čištěním. Když se Sue vrátila vzala si také jeden z kartáčů a společně jsme Laurise vydrbaly. Pak mu nasadila ohlávku a vodítko. Rozloučila se se mnou : "Tak já tě už propustím, doufám ,že sis první jízdu a nás užila. Snad se zase brzy uvidíme." Radost ze setkání jsem jí oplatila a ještě jsem za ní koukala, když odváděla Laurise zpět do výběhu, měl na sobě deku a kráčel si to tak ladně, jak se na drezůrního koně sluší. Když už mi zmizeli z dohledu, vydala jsem se k východu a na autobus, jak tohle jen vysvětlím doma ?