aurora:

Když jsme šli se Sue směrem k šatnám, nervózně jsem svírala tašku s botami a oblečením na převlečení. V hlavě se mi neustále míchali dva hlasy - Nic nesmím pokazit, po tomhle jsem vždy toužila! Ale proč bych měla něco pokazit, nepřihlásila jsem se sem abych se tu vše naučila? Bude to v pořádku...- "Nemusíš být tak nervózní, jdeme jenom k šatnám" Usmála se na mě povzbudivě Sue, to mě uklidnilo a já jí usměv oplatila. Budova byla majestátní, mohla jsem na ní oči nechat a měla jsem co dělat abych nechala zavřenou pusu. Už jsem viděla jak zde chodím se spolužačkami a připravujeme se na výuku. "Tohle jsou dámské šatny." Suein hlas a lehký dotek na rameno mě vytrhl ze snění a já se lehce začervenala, když mi došlo že jsem byla tak moc mimo. "Dobře, děkuju. Hned budu venku" řekla jsem a otevřela dveře do šatny. Ucítila jsem slabou vůni koní (nejspíš z oblečení) a našla si jednu volnou skříňku která vypadal že si do ní můžu dát věci. Převlékla jsem se, zavřela skříňku a vyšla ven. Sue stála opřená o zeď a usmívala se. Je moc milá pomyslela jsem si.
"Teď půjdeme pro koně na pastvu, mezitím ti řeknu jeho jméno, a jakou má povahu." dali jsme se do kroku a já si pozorně poslechla na jakém koni vlastně budu jezdit. Jeho jméno je Ikaros, je to valášek s tmavě plavou srstí a prý ho poznám hned jak ho uvidím. "A budu ho odchytávat sama?" při té myšlence se mi zhoupl žaludek. Sice jsem dřív na koních jezdila, ale to se mi teď zdálo jako jiný vesmír. "Byla bych totiž radši, kdyby jste mi pomohla" Přiznala jsem. "Ale jistě že ti pomůžu jestli se pak budeš cítit líp." Šťastně jsem se usmála, jak říkávala moje mamka :Líná pusa, holé neštěstí! A měla pravdu. Cesta uběhla neuvěřitelně rychle a zanedlouho jsme byli u výběhu. Lehce jsem se opřela o ohradu a bedlivě sledovala pasoucí se koně "Tak co poznáš ho?" zeptala se Sue, ještě chvíli jsem napínala zrak a pak jsem ho uviděla. Napůl cesty od plotu se pásl krásný konstitučně velmi jemný koník. "Támhle!" Vykřikla jsem a ukázala směrem k Ikarovi. Sue se zahihňala a přikývla na znamení souhlasu. "Tak pojď půjdeme pro něj." Vešli jsme do ohrady a Sue mi dala do ruky kus mrkve, ohlávku a vodítko "budu hned vedle tebe, neboj." Ujistila mě. Zavolala jsem na Ikarose velmi jeho jméno a on zvedl hlavu podíval se na mě a zastříhal ušima. "Ahoj kluku. Ty jsi krásný.." Začala jsem se rozplývat nad tím jakou měl barvu a jak se mu leskla na slunci. Byl nádherný! Pohladila jsem ho po čele a dala mu mrkev. Jeho pysky mi přijeli po dlani a pak jsem slyšela melodické chroupání. "Jsi moc hodný kluk" Nasadila jsem mu ohlávku a podívala se na Sue. Souhlasně přikývla a vydali jsme směrem ke dvoru a úvazišti, kde jsem Ikarose uvázala.
Sue mi podala do ruky tašku s čištěním a já začala čistit neustále jsem na něj šeptala - je to takový můj zlozvyk-. Gumovým hřibílkem jsem dělala kruhové taky po těle nejdřív z jedné strany a pak z druhé. Když jsem obcházela Ikarose šla jsem kolem zádi a levou ruku jsem měla položenou na jeho tělu aby věděl že to jsem já a že se nemusí bát. Na druhé straně jsem udělala to samé. "Jsi moc krásný, spolu to zvládneme že?" Usmála jsem se pod vousy a čistila dál. Pak jsem vzala hrubý kartáč a po směru srsti jsem dělala tahy abych dostala ven větší špínu. Pak jsem vzala jemný kartáč a udělala to samé ale s kratšími tahy. Dala jsem Ikarosovi pusu na čumák a pak vyčistila nohy. Vzala jsem si kopytní háček a zlehka přejela po vnitřní straně přední nohy. Ikaros zvedl nohu já mu jí podepřela rukou a vyčistila kopyto. Byl tak poslušný. Školní koně na kterých jsem jezdila byli neposlušní a vyčistit jim kopyta byla práce snad na celý den, ale i tak jsem na ně vzpomínala s láskou . "Mám hotovo" řekla jsem ve chvíli kdy jsem odložila kopyťák a dala další pusu Ikarovi. "Výborně tak teď ho nastrojíme."
Došli jsme pro cajky a Sue mi při nastrojování vždy ukázala co kam patří, sice mě to nechala dělat samotnou, ale chybě mě udělat nenechala. A já byla ráda že to nedělá ze mě, jak bych se to jinak naučila? Uzdečku s -jak mi řekla Susan- dvojitým lomeným sněhulákovým udidlem a po stranách udidla se slintáky jsem vzala do pravé ruky a jak mi Susan říkala jsem jí nasadila "Vem si otěže a přehoď je Ikarovi přes krk. Teď uzdečku chyť u čelenky a levou rukou nabídni Ikarovi udidlo." Když jsem to udělala Ikaros ochotně vzal udidlo do tlamy a já pak přendala čelenku přes uši a uzdečka byla na svém místě. Pozapínala jsem ji a šli jsme sedlat. To už šlo relativně rychleji a za chvíli byl Ikaros. Připravený. Cítila jsem jak mám červené tváře, ale nevadilo mi to. V tom postroji vypadal nádherně, jenže teď nebyl čas na to obdivovat krásu koně. Byl čas jít jezdit.
Sue mě zavedla do krásné haly a tam připla Ikarovi lonž. "Stoupni si vedle mě a dobře se koukej co budu dělat, jedou budeš lonžovat sama, takže je důležité vědět co děláš." Pobídla Ikara do kroku a otáčela se s ním. "Je důležité neustále sledovat okolí, ale hlavně koně, vždycky se s ním musíš otáčet." Pak mlaskla a jako mávnutím kouzelného proutku se Ikaros rozklusal tempo otáčení se zrychlilo a já jsem zjistila že se mi lehce točí hlava. "Jak to že se Vám hlava netočí" Susan se pobaveně zasmála "To jsou léta praxe Auroro, až to budeš dělat tak dlouho jako já, taky ti to tak nepřijde." To mne uklidnilo, takže nejsem jediná komu se z toho točí hlava. Sue mlaskla ještě jednou a Ikaros nacválal. Jeho cval byl nádherný! To samé se dělo na druhou stranu a mě se začal nervozitou svírat žaludek za chvilku je řada na mě... Sue Ikara zastavila "Tak, jsi připravená? Je čas jít jezdit!" Její hlas plný energie mi dodal nadšení a nervozita byla ta tam. Spustila jsem třmen a vylezla do sedla. "Spusť si druhý třmen a dej je křížem na kohoutek koně." Udělala jsem jak Sue řekla a čekala na další pokyny. "Teď ho pobídni holeněmi do kroku. Jen je přitiskni na jeho boky a on půjde" A opravdu šel, málem jsem spadla, ale udržela jsem se v sedle. "Podsaď zadek, narovnej záda a prošlápni paty. Rovnováhu ti taky pomůže udržet, když dáš ruce od těla. Musíš je roztáhnout." Měla pravdu když tohle všechno udělala bylo velmi jednoduché se v sedle udržet. "Auroro narovnej hlavu a dívej se před sebe, je to také velmi důležité, potřebuješ vidět co je před tebou ne co je na koňském krku." krev se mi nahnala do tváří a zvedla jsem hlavu. K mému překvapení tu bylo pár lidí kteří koukali jak to všechno probíhá. Viděla jsem hlavně povzbudivé úsměvy, což mě samotnou donutilo úsměvy oplatit. "Teď jsi moc hezky uvolněná a sedíš velmi přirozeně. Tak si zkusíme naklusat ano? Takže holeně posuň malinko do zadu a stiskni, já ti pomůžu tím že lehce mlasknu" Snažila jsem se ho pobídnout, ale myslím že jsem to dělala špatně, protože Ikaros podle všeho nechápal co po něm chci. Omluvně jsem se podívala na Sue, která se jen usmála a řekla ať to zkusím znovu. Poslechla jsem jí a zatlačila trochu víc než před tím. A už jsem klusala, teda Ikaros klusal a já se netřásala jak pytel hrušek. Pro boha to je ale ostuda, nikdy jsem si nemyslela že pracovní klus bude tak těžký! Susan mi zase v klidu vysvětlila co mám dělat "musíš se uvolnit, povol nohy, nedrž se s nimi tak křečovitě, jo to je ono, a dýchej, jsi úplně červená!" Ano zapomněla jsem dýchat jak jsem se soustředila na to co mi říkala a na to abych seděla správně. Bylo toho tolik co člověk musel dělat najednou že z toho šla hlava kolem. Začala jsem znovu dýchat a po pár kolečkách mi šel pracovní klus líp. Sue mě nepřestávala opravovat a radit mi. Zpomalili jsme do kroku a já byla pomalu stejně zadýchaná jako Ikaros. "Teď si spusť třmeny a pobídneš Ikarose do klusu, tentokrát pojedeš v lehkém klusu a budeš vysedávat na vždy když půjde levá přední noha do předu, dobře?" "Dobře. Můžu ho pobídnout?" Sue kývla a já Ikarose pobídla, věděla jsem jak se jezdí v lehkém klusu a ráda jsem v něm jezdila, byl o hodně snazší než pracovní Ujeli jsme jedno kolečko a slyšela jsem Sue "dívej se před sebe, prošlápni paty a šičky ke koni!" Ano můj tak "dokonalý" sed nebyl tak dokonalý jak jsem si myslela že je. Rychle jsem napravila svoje chyby a po chvíli jsme vyměnili strany. V pracovním klusu jsem si pořád připadala jako pytel hrušek, ale Sue mě ujistila že to je o trochu lepší než před chvilkou. Zbytek hodiny proběh ve stejném duchu a ke konci jsem byla naprosto uvolněná a jízdu si užívala. Přeci jenom není lepšího pocitu než sedět na koni.
"Dobře Auroro, zastav koně, sundám lonž a můžeš ho vykrokovat podél haly. Navedla jsem Ikarose ke kraji haly a na povolené otěži ho nechala jít aby vychladnul. Měla jsem z celé hodiny celkem dobrý pocit. Poplácala jsem Ikara po krku a následně ho ze sedla objala. Byl to zlatý kůň. "Jsi moc hodný že jsi měl se mnou dneska tolik trpělivosti" šeptala jsem na něj, slyšel mě a jedno ouško posunul směrem ke mě. "Ano na tebe mluvím, až slezu dostaneš ode mně mrkvičku." Rozhlédla jsem se kolem ale lidé co tu před chvilkou byli už si šli po svých a byli jsme tu jen já, Sue a Ikaros. Po vykrokování jsem měla sesednout, ale tak nějak mi to nešlo. "Sue já myslím že mám ztuhlé nohy..." "To se stává, ježdění je spor na nohy náročnější než jiné. Vyndej nohy ze třmenů a pak seskoč." Po chvilce přemlouvání mých nohou aby začali zase fungovat, jsem seskočila na zem. Nohy jsem měla jak z rosolu a byla jsem ráda že vůbec stojím. "Zítra nebudu moct chodit" došlo mi, ale bylo mi to jedno, pokud to znamená že budu moct být tady, stálo za to všechno.
"Tak jo teď ho vezmeme do boxu, odsedláme ho, vytřeme ho a pustíme zpátky na louku." Cesta do boxu, odsedlávání a cesta na louku proběhla ve veselém duchu, kdy jsme si se Sue povídali, hodně jsem se na Florestu vyptávala a Sue mi ráda odpověděla na sebehloupější otázku. U výběhu jsem dala další pusu Ikarosovi, dostal další mrkvičku, objala jsem ho, pohladila po čele a byl čas se rozloučit. Sevřelo se mi srdce při představě že bych sem nemohla přijít znovu. Sluneční paprsky zapadaly za kopce a celé scéně dodávali pohádkový vzhled. Ikaros byl zpátky ve výběhu a my jsme se otáčeli k odchodu. Došli jsme k šatnám, já se převlékla zpátky do normálního oblečení a s láskou složila svoje jezdecké. Cítila jsem jak mě štípou oči, bylo mi jasné že budu brečet. Opravdu se mi odtud nechtělo odjet. párkrát jsem se plácla do tváří a slzy zahnala. Sue zase čekala před šatnou a usmála se na mě. "Tak pojď Auroro, je čas jít." Vzala mě kolem ramen a vedla k bráně Floresty. Cesta proběhla v tichosti a mě bylo opravdu smutno. Za branou na mě k mému překvapení čekala mamka, což mi udělalo velkou radost. "Určitě se ti ozveme s výsledky, nemusíš se bát, brzy se vše dovíš. Do té doby, se drž. Určitě se tady uvidíme!" Suein optimismus mě přesvědčil o tom že tomu tak určitě bude. Radostně jsem jí objala a rozloučila se "Tak zase nashle Sue!" Křikla jsem už v půli cesty za branou a mávala jsem u toho rukou. Nasedla jsem k mámě do auta a všechno jí vylíčila. Cestou jsem koukala na zelené pastviny plné koní zalité v paprscích zapadajícího slunce. Konec

PS.: Moc se omluvám jestli to tu bude 2x, ale když jsem to jsem dala poprvé, tak se neukázal v komentářích. A jistota je jistota