sillia: Omlouvám se, je to trochu delší, taky jsem se s tim psala několik dní, původně to tak dlouhé být nemělo, přepisovat to vážně nebudu


Byla jsem ráda, že mi Susan řekla, co se bude dít, díky tomu ze mě ta nervozita alespoň částečně slezla. Rychle jsem se převlékla do svých rajtek a dala si přes ně a boty chapsy, nic víc jsem si převléct nepotřebovala, triko na jízdu jsem si vzala rovnou, stejně jako boty, tenisky mi prostě stačí na všechno a pro helmu se stavím později, přeci jen, koně jsme ještě nepřivedli ani nevyčistili a tak není důvod si ji nasazovat. V tu chvíli mě napadlo leda vzít nějaké vodítko a pro koně prostě dojít, ale pak jsem se zarazila. "Můžu se jenom zeptat, pro kterého koně jdeme a kde je sedlovna, kde bych si mohla vzít jeho vodítko?" Sue se jenom pousmála a odvedla mě až k sedlovně, ale to, co jsem viděla jsem nečekala, místo na stěnu připevněných držáků se jmény koní jsem viděla spoustu velkých kovových skříněk, byly sice uspořádané, ale pořád jsem z toho byla tak trochu v šoku a moje nervozita znovu vystoupala, protože jsem měla dojem, že všechno je tu jinak a já jsem tu jako Alenka v Říši divů, takový pocit, jakože tu nemám co dělat, ale nakonec jsem přemohla sama sebe a neutekla jsem. Susan mi pokynula směrem ke stěně, ve které byly dveře, kterými jsme přišli, bylo tam pověšeno pár vodítek a ještě jedna sada postrojů a čištění. "To budeš potřebovat, je to sada pro koně, na kterém, se tento týden dělají přijímací zkoušky pro zájemkyně jako jsi ty." řekla a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila a z jednoho věšáku jsem vzala vodítko a spolu se Sue jsme vyrazily k výběhu.
Vyšli jsme ze stáje a otočily to jakoby ven z areálu a směřovaly k výběhům, naštěstí koník, pro kterého jsme šly byl poměrně blízko, docela mě překvapilo, že je blízko dálnice, měla jsem pocit, že je to od ní dál, ale asi mám jen špatný odhad vzdáleností, pomyslela jsem si a dál to neřešila, když jsme došly k výběhu, upřela jsem svůj pohled na krásného grošovaného valacha, co se poklidně popásal uprostřed výběhu, ohlávku měl díkybohu nasazenou. Chvíli jsem jen stála a pozorovala to úžasné stvoření, co pro mě neznamená jen zvíře. Opatrně jsem vešla dovnitř a došla až k němu. "Ahoj krasavče, ty jsi krásnej, vypadáš úžasně ..... a špinavě." dodala jsem když jsem se podívala na jeho druhou stranu a břicho, "Ty mi to teda vůbec neulehčuješ." vzdechla jsem s jakýmsi úšklebkem na tváři a pohladila ho, chvíli jsem se tam s ním mazlila a mezitím mu k ohlávce připnula vodítko, které jsem měla v ruce. Nakonec jsem toho nechala a potáhla za vodítko. Kůň zvedl hlavu a posléze se rozešel za mnou, i když se mu moc nechtělo. Došla jsem s ním až ke Sue, která se stále tvářila mile a s úsměvem na rtech mi řekla, že ten valach, co ho mám na vodítku se jmenuje Chorál. Mozkem mi přelétla myšlenka, jestli se ta milá paní vůbec někdy neusmívá a není milá a taky, jak bych tomu koni mohla říkat nějakou zdrobnělinou, přeci jen, Chorál je dost tvrdé a říkat mu tak je jako Míše říkat Michaelo. Během cesty z výběhu do stájí mi to vrtalo hlavou, ale i tak jsem poslouchala, co mi mezitím vykládá Susan, všechno, co mi říkala o tomto koni i o celém areále jsem slyšela, i když ne všechno jsem vnímala, protože myšlenkami už jsem byla v hale a představovala si, jak bych chtěla aby to probíhalo. Toho, že ji ne zcela poslouchám si všimla ve stáji, kdy jsem zapomněla odbočit s koněm do boxu a místo toho pokračovala stájí dál rovně. "Sill, SILL, SILLIO! Posloucháš mě vůbec?" Sue byla naštvaná, ale když jsem jí znovu odříkala něco z toho, co mi cestou říkala vrátil se jí na tvář znovu ten milý výraz a dál jsme pokračovaly jakoby se nic nestalo. Prostě jsme udělali otočku a koně zavedli do boxu, kde jsem ho za vodítko přivázala několika uzly k mřížím boxu.
Spolu jsme pak došly pro čištění a zpět k Chorálovi do boxu, vzala jsem do ruky gumové hřbílko a krouživými pohyby se snažila z něj dostat to bahno, kterým měl pokrytou celou jednu svojí stranu, břicho, prsa a nohy. Cítila jsem se dobře, nervózní už jsem nebyla vůbec, celkově čištění koně je pro mě velmi uklidňující činnost a ani teď to nebylo výjimkou, zapomněla jsem na všechno kolem nás a jen jsem čistila, když bylo bahno pryč, vzala jsem z bedýnky do ruky středně tvrdý kartáč celého koně jím očistila, nakonec vzala měkký kartáč a použila ho k odstranění prachu. Potom jsem kartáče vrátila do bedýnky a vyměnila je za kopytní háček a začala jsem u levé přední nohy, a pak jsem pokračovala levou zadní, pravou zadní a poslední pravou přední a čištění jsem skončila tím, že jsem mu hadrem otřela hlavu. Doufala a chtěla jsem udělat co nejlepší dojem, přijetí na tuhle akademii je pro mě důležité a tak jsem znovu znervózněla, když přišlo na sedlání, ten valach je moc vysoký, byla jsem ráda, že jsem mu vůbec byla schopná vyčistit hřbet a i tak jsem musela Sue poprosit, aby mi s ním pomohla a sedlání je něco, co rozhodně sama nezvládnu, stejně jako uždění. Tak jako tak jsem došla do sedlonvy a vzala sedlo a uzdečku, a odnesla k boxu, uzdečku jsem zatím pověsila na dvířka boxu a dovnitř šla už jenom se sedlem, byla jsem ráda, že je všechno složené a já to nemusím skládat dohromady. "Sue..." zarazila jsem se, když jsem jí oslovila "Jenom mi tykej, vykat mi nemusíš sama to ani nemám ráda" oddechla jsem si, když mi to řekla, odpověděla mi tak na mou otázku dříve, než jsem ji stačila položit. "Pomůžeš mi prosím se sedlem? Je těžké a Chorál je na mě opravdu moc vysoký, skoro mu ani nedosáhnu na hřbet." Sue se znovu usmála a pomohla mi sedlo na něj nejen položit, ale i umístit, podbřišník už jsem ale zapnula sama, dotáhneme ho až v hale. Potom přišla na řadu uzdečka. A sakra, kombinovanej nánosník, to si dělaj srandu... Pomyslela jsem si, když jsem se podívala na uzdečku, sice jí normálně nasadit umím, ale to v případě, že je nánosník hannoverský, takto je to změť do sebe zapletených cancourů, jak tomu já říkám, chvíli jsem si to prohlížela a v hlavě jsem přemýšlela jak to udělat, aby mi stačilo to pak jenom to rozmotat dát to tam, kam to patří. "Prosimtě ukaž mi to, motáš se v tom jako moucha v pavučině" řekla s mírným úšklebkem, uzdečku srovnala a dala mi ji do ruky dokonale srovnanou. Přistoupila jsem k jeho hlavě, do jedné ruky jsem vzala udidlo a jakousi "dolní část" uzdečky a tu "horní" jsem si dala do druhé ruky, kterou jsem dala koni na nos z druhé strany a chytla ho v místě, kde ve výsledku bude nánosník. Vsunula jsem mu palec do koutku huby, aby začal přežvykovat a tou samou rukou mu udidlo dala dovnitř do pusy a tou druhou jsem mu přetáhla nátylník přes uši, bohužel se jeden z gumových kroužků zatoulal do jeho huby, nikoli ven a tak jsem musela uzdečku sundat a udělat to znovu, naštěstí podruhé už se podařilo. Teď jsem byla ráda, že nemá martingal. Když byl připravený skočila jsem si do šaten ještě pro přilbu a rukavice, bičík jsem si nebrala, protože podle toho, co mi Sue říkala, budu jen na lonži. Připravená jsem se vrátila k boxu a chytila Chorála za otěže a vyvedla ven z boxu, celkem mě překvapilo, že hala je součástí stáje, ale líbilo se mi to, alespoň nebudeme muset třeba přes celý dvůr, jak to někde bývá nebo v tomto větru být venku.
Když jsme vešly do haly, překvapilo mě jak je velká, normálně jsou haly celkem malé a tahle byla v poměru s ostatními obrovská, velká jako normální jízdárna, nestísněná. Sue vzala Chorála na lonž a začala ho rozehřívat, nejdřív v kroku, pozorovala jsem je, jak se přes lonž pobízí kůň, protože jsem nikdy nelonžovala, takže v této oblasti mi znalosti opravdu chybí a tak jsem dávala pozor, bohužel jsem to v tom pohybu nebyla schopná postřehnout a tak jsem svou pozornost přesunula na koně. Měl krásné ladné pohyby a já si už představovala, jak na něm jedu a ještě více jsem se začala těšit na svou jízdu a když jsem uviděla jak elegantně cválá, byla jsem myšlenkami opět na jeho hřrbetě a cválala jsem po široké louce a omezení v nedohlednu, člověk a kůň jako jedna bytost, bez sedla a bez uzdečky a vstříc nám cválající stádo koní i s hříbaty... "Tak už je rozehřátý, pojď sem a já ti pomůžu nasednout" vytrhl mě Suin hlas z mého snění.
Sue mi pomohla do sedla, otěže jsem svázala otěže a dala je na krk, Sue mi pokynula abych třmeny přehodila křížem před sebe koni na kohoutek. Sue koně rozešla a já jsem čekala, co ode mě bude chtít. První, co jsem měla udělat bylo šáhnout koni na uši nejdříve jednou rukou, potom druhou a oběma, když jsem mu sáhla na ucho poprvé trochu se zašklebil a tak jsem ho druhou rukou poplácala po krku, následně jsem ruce vyměnila a potom k té jedné přidala i druhou. Když jsem se znovu napřímila v sedle protáhla jsem paty dolů a špičky nahoru a ke koni, celkem to bolelo, snažila jsem se to nepovolit, ale tak vytrénovanou nohu ještě opravdu nemám a tak jsem nechtěně povolila, ale stále jsem se snažila se správnému držení nohou alespoň přiblížit. Chvíli jsem se na to soustředila a zároveň vnímala chod koně. Potom jsem měla udělat střih a tak jsem se chytila za zadní rozcochu a tleskla jsem nohama nad krkem koně, potom střih dozadu, bylo to o něco těžší, zvlášť se přesvědčit o tom, že když švihnu víc, tak nespadnu, takže jsem to asi pět minut tak jako nanečisto zkoušela a psychicky se připravovala a nakonec jsem udělala pár špatných a jeden, který mi Sue pochválila. Potom přišlo na řadu hnízdo, prostě jsem se jednou na každou stranu otočila okolo své osy, nic těžkého, Chorál má úžasné chody a tak mi cviky nedělaly problém. Potom jsem si měla křížem rukou sáhnout na špičku nohy, takže jsem se nejdřív levou rukou chytila bočnice a pravou rukou jsem si šáhla na špičku levé nohy a následně obráceně, horší to bylo když jsem se měla dotknout oběma rukama jedné, ale nakonec jsem to zvládla. Potom přišel na řadu indián, nejdřív jsem nevěděla, co po mě chce, ale pak jsem pochopila a přešvihla pravou nohu k levé a jakoby jsem si lehla přes sedlo a potom jsem se zvedla a znovu jsem se vytáhla do sedla, to samé ještě na druhou, potom po mě chtěla něco, co nazvala nůžkami, koně zastavila a navigovala mě: "Takže teď udělej jako bys chtěla udělat střih dozadu, ale nohy překřiž, prostě je vyměň, tak a teď se otoč, budeš na koni sedět obráceně." říkala mi a zároveň mi pomohla se přetočit tak, abych nespadla a zároveň to udělala dobře, "Tak a teď znovu, ale tentokrát bez pomoci." Znovu se na mě usmála, a dodala mi tak odvahu, předklonila jsem se, nohy za zády překřížila a pak se přetočila, zvládla jsem to, zase jsem seděla tak jak se má. Byl to celkem záhul, zvlášť když jsem si potom měla na koně kleknout a posléze stoupnout a to v kroku, udělali jsme tak asi dvě kolečka a já jsem se cítila celkem dobře a tak jsem chtěla zkusit něco víc, zkusila jsem si stoupnout jen na jednu nohu, ale houpnutí spolu s krokem koně způsobilo, že jsem neudržela rovnováhu a spadla na zem, ale hned jsem se zvedla a to s pořádným záchvatem smíchu, Sue si chvíli myslela, že mi něco je, ale jakmile jí došlo, že ne, tak starost u ní vystřídala mírná zloba a její usměvavý výraz se změnil na naštvaný, naštěstí to netrvalo dlouho a ona mi pomohla do sedla, ale nešlo to tak snadno, protože jsem se stále svíjela smíchy, za chvíli jsem se ale uklidnila a mohlo se pokračovat, tentokrát už v klusu, zase ty samé cviky, teď už to ale šlo hůř, při hnízdě jsem nejednou spadla, myslím, že dvakrát nebo třikrát, střih dopředu mi šel ještě jakž takž dobře, ale ten dozadu byl hodně kostrbatý, ale na několikátý pokus se to podařilo tak, že se to jako střih dozadu nazvat dalo. Potom jsem se soustředila jenom na sed a vnímání chodu koně, takže jsem se jen vezla, samozřejmě bez třmenů a v klusu, a dělala jsem jenom cviky rukama, jako nahoru, dozadu dopředu, na přilbu... To mi šlo, do té doby než jsem u toho musela zavřít oči, ale šlo to a nakonec se mi to i líbilo.
Potom jsem sundala třmeny a v klusu jsem měla dělat stehenní sed bez držení rukama. Šlo to těžko, pořád jsem si sedala, kůň na to taky reagoval, tím, že jsem si sedla a následně stiskla holeně jako poslední pokus o udržení stehenního sedu, tak nacválal, mě se to líbilo, cval mám ráda, ale Sue z toho očividně moc nadšená nebyla a mou chybu a tedy důvod, proč Chorál nacválává mi vysvětlila. Po hodně marných pokusech jsem nakonec těch 30s vydržela držet stehenní sed, ale když jsem jich dosáhla, chtěla po mě, abych vydržela jak to jen půjde a už jsem chtěla povolit a sednout si, ale na její povel jsem ještě více stiskla kolena a holeně jsem posunula dozadu a rukama jsem to sem tam dorovnávala, sama jsem byla překvapená, že moje tělo to vzdalo až po minutě a něco. Potom jsem si konečně mohla na chvíli oddychnout, Sue převedla koně do kroku a pustila lonž na zem "Vím, že jsi jezdila a že umíš nebo alespoň jsi uměla víc než tohle a chvíli krokovat zvládneš, takže si rozvaž otěž a krokuj s ním, ať si taky odpočine, za chvíli budeme pokračovat, máme ještě něco okolo 20 min." trochu jsem se zarazila, když řekla "nebo alespoň jsi uměla" protože to, že jsem cca. měsíc na koni neseděla neznamená, že jsem většinu zapomněla, takže tohle mě trochu urazilo a tak jsem celou pauzu přemýšlela, co ještě budeme dělat, stále jsem krokovala v kruhu jako doteď a ani jsem si nevšimla, že Sue odešla, všimla jsem si toho až když se vrátila, také jsem si všimla, že v ruce drží flašku s vodou. "Chceš taky napít?" zeptala se mě a já neodmítla, žízeň už jsem měla, po tom co jsem tu přes půl hodiny makala. Podala mi flašku a já se napila a vrátila jí. Mohlo se pokračovat. "Tak teď budeš jezdit v podstatě sama, ale i tak tě budu jistit, jo a otočíme směr." vzala jsem tedy otěže do ruky, přiložila holeně a ruku nechala v klidu, Chorál se rozešel potom jsem přitáhla pravou otěž a více zatlačila pravou holení a kůň nádherně reagoval, když se otočila a byl zpátky na kruhu, tak si postavil hlavu a odmítl udělat jakýkoli krok navíc, přitlačila jsem holeně ještě více, ale nereagoval v tu chvíli mi musela Sue pomoc, zase udělala nějaké to kouzlo s lonží a Chorál se rozešel, nejdřív jsem s ním chodila jenom v kroku, když chtěl zastavit tak jsem jenom více přiložila holeně a aby kruh byl trochu slušný, měla jsem napnutou vnější otěž a s vnitřní jsem si pohrávala a vnitřní holeň jsem tlačila více. Potom jsme naklusali, na valacha se mi zdál dost jemný, protože reagoval téměř hned, začala jsem vysedávat "Přesedni si, vysedáváš na špatnou nohu." slyšela jsem od Sue "Co?" zeptala jsem se jí nechápavě a čekala vysvětlení "Když se kluše na kruhu nebo kdekoli, kde můžeš rozlišit vnitřek a vnějšek, tak musíš vysedat s jeho vnější nohou, tedy když jdeš nahoru, tak nahoru by měla jít i jeho vnější noha, ale podle toho, co jsem četla, tak jsem si myslela, že toto už bys mohla znát." přesedla jsem si a chvíli přemýšlela nad tím, co právě řekla, je pravda, že jezdím dlouho, ale tohle slyším prvně "Bohužel, tohle slyším prvně." odpověděla jsem jí se zpožděním "Tak už si zase o něco chytřejší." hodila na mě optimistickou poznámku a pokračovali jsme. Během klusu jsem se soustředila na to, abych měla klidné ruce a pro jistotu jsem se držela jeho hřívy a na to, abych měla nohy jak mají být, nebo alespoň abych se k tomu co nejlépe přiblížila. Potom se mě zeptala, jestli nechci nacválat, ale že bude muset maximálně povolit lonž, aby kůň vůbec cválat mohl a že bude potřeba moje pobídka. S tím jsem nemohla než nesouhlasit, počkala jsem až povolí lonž a mezitím jsem více tlačila vnitřní holení a popotahovala vnější otěží a Chorál ochotně zvětšoval kruh. Sue mi dala povel a já jsem si sedla do pracovního sedu vyrovnala se, o něco jsem si zkrátila otěž, potom jsem posunula nohy o málo dozadu a pevněji stiskla holeně, s pobídkou jsem vydržela několik sekund a když kůň nenacválal pobídku jsem opakovala, nohy přitlačila více než předtím a řekla "hop", kůň nacválal a já se cítila jako v nebi, seděla jsem vyrovnaně a ruce jsem měla položené na kohoutku a cítila to propojení s jeho hubou, stále jsem byla na kruhu a tak jsem více tlačila vnitřní nohou, vnější otěž jsem držela napnutou a s vnitřní jsem si pohrávala. Byla jsem ráda, že jsem stále na lonži, protože během jedné hodiny bych sama asi na koni, na kterém sedím poprvé necválala, sice jsem byla zvyklá koně měnit, ale vždy jsem měla nějaký čas na seznámení s koněm. Stále jsem se držela hodně koleny a rukama za hřívu a asi jsem byla i tak trochu ztuhlá, protože na tom koni sedím poprvé, ale stále jsem byla schopná si cval užívat. Po několika kolečkách jsem dostala povel k přechodu do klusu. Vyrovnala jsem se, přitáhla otěže a stiskla holeně a on přešel do klusu, trochu to se mnou hodilo, protože jsem nečekala, že tento přechod nebude tak úžasně plynulý, jako ty ostatní, ale ustála jsem to.
Po přechodu do klusu jsem více přitáhla vnitřní otěž a více zatlačila vnější holení a zmenšila tak o trochu kruh, byla jsem asi 3 - 3,5m od Sue. Teď jsem si měla opět dát třmeny nahoru. Udělala jsem pár jednoduchých cviků, střih dopředu, sáhnutí koni za uši a na ocas a potom na špičky nohou. "Teď si sundej třmeny a přejdi do kroku, ukážeš mi jak umíš jízdárenské povely." Oddychla jsem si, konečně přišla na řadu ta lehčí část, přitáhla jsem otěže a stiskla holeně, kůň plynule přešel do kroku. Sue ke mně přišla a odepla lonž. "Takže teď pojedeš na levou ruku, aby se změnil směr, po obvodu jízdárny." přitiskla jsem holeně a Chorál se ochotně rozešel, na obvodu jsem přitáhla levou ruku a přiložila levou holeň a zatočila jsem doleva. Když se Chorál usmyslel, že by se mohl zastavit znovu jsem přitlačila nohy, abych mu připomněla, že teď bude dělat to, co chci já a ne to, co chce on. Takto jsme udělali jeden okruh a potom jsem začala dostávat další příkazy. "Takže teď diagonálu a v bodě C malý kruh, víš jak pojedeš?" nepřekvapilo mě, že se zeptala, i když mi to přišlo trochu zbytečné "Vím, teď pojedu ze začátku dlouhé stěny přes střed na protější dlouhou stěnu a v bodě C začnu dělat kruh o průměru asi 10 metrů." odpověděla jsem a v bodě F jsem přidala vnitřní (levou) holeň a otěž a v H jsem přiložila pravou holeň a přitáhla pravou otěž, Chorál ochotně zatočil a momentálně jsme jeli na pravou ruku, v C jsem více přitáhla vnitřní otěž a přidala pravou nohu, byli jsme na kruhu, s vnitřní otěží jsem si pohrávala a vnitřní nohou tlačila, vnější otěž byla stále stejně natažená. Udělali jsem kruh a dále pokračovali po obvodu. "Dobře. Teď potřebujeme otočit směr, takže teď... Nebo víš co? Co napadá na otočení směru tebe?" Chvilku jsem se zamyslela, co mohu udělat, abych se otočila co nejdříve. "Tak první příležitost mám na půl jízdárny se změnou směru, potom obloukem změnit směr, pak ze středu se změnou směru, nebou v kruhu změnit směr a nakonec diagonála." nevěděla jsem, co teď říct, už jsem byla skoro v půli stěny. "Tak pojedeš oblouk" řekla a usmála se na mě. A tak jsem zhruba vprostřed druhé půli stěny přitiskla vnitřní nohu a přitáhla vnitřní otěž, Chorál otočil hlavu dovnitř a udělal to, co jsem po něm chtěla, jen jsem musela více pobízet. Vrátila jsem se na stěnu a krokem pokračovala. "Takže co myslíš, zkusíš si sama zaklusat?" byla jsem nadšená, nečekala jsem, že by mě nechali si zaklusat i bez lonže, zdá se, že si opravdu četli mojí přihlášku. "Jo zkusím to." "Dobře, tak naklusej na dlouhý stěně a klusej po obvodu, ale jestli se začneš cítit špatně tak zpomal, do ničeho tě nechci nutit." to ale, jsem už ani neposlouchala, už v půlce krátké stěny jsem si co nejlépe srovnala sed a nohy, které jsem musela posunout kousek dozadu, v rohu jsem nakonec překontrolovala sed, aby moje ucho, rameno bok a pata tvořili jednu přímku a abych přes koleno viděla jen kousek svojí špičky a vyrovnala jsem se v zádech a potom jsem jenom přimáčkla holeně. Chorál naklusal a já začala vysedat a podle toho, co mi dnes řekla Sue jsem si zkontrolovala jak vysedávám a byla ráda, že si nemusím přesedávat, při každém dosednutí do sedla jsem připobídla, protože se mi zdálo, že se každým krokem chystá zpomalit, ale na krátké stěně už jsem nemusela, asi mu došlo, že opravdu chci klusat a nepovolím mu zpomalit dřív než budu chtít. V rohách jsem musela více přidržet vnitřní holeň a vnější otěž, aby si nezkracoval rohy. "Takže, teď uděláš velký kruh a 1x od stěny ke stěně, v klusu, a potom už dáme Chorálovi pokoj, jenom ho vykrokuješ a potom jej odvedeme, odstrojíme, vyčistíme a odvedeme zpátky na pastvu, ale teď pokračuj jak jsem řekla." to už bude konec? Pomyslela jsem si když dořekla větu a dál jsem pokračovala v klusu, ale už méně nadšeně. V bodě E jsem znovu přitiskla vnitřní nohou, více přitáhnula vnitřní otěž a více pobízela. Udělala jsem velký kruh, a na dlouhé stěně jsem přitáhla vnitřní otěž a přitlačila vnitřní nohu, jela jsem jako na diagonálu, ale v bodě X jsem přitiskla vnější nohu a potáhla za vnější otěž a jela zpět na stěnu jako bych jela diagonálu z opačné stěny. Po dokončení dlouhé stěny jsem si sedla pevně do sedla, vyrovnala se v zádech, přitáhla otěže a jemně přiložila holeně.
Chorál chvíli zpomaloval až přešel do kroku, poplácala jsem ho po krku a povolila mu otěž, dál jsem s ním krokem jezdila po obvodu na zahozené otěži, jednou jsem udělala půl jízdárny a ze středu, potom znovu několikrát po obvodu, Chorál dal hlavu více dolů a i ze sedla vypadal, že je rád, že už jsme skončili a tak šel klidným vyrovnaným krokem. Sue nás pořád kontrolovala a sem tam mě napomenula za špičky dole či hrbení, ale byla jsem už unavená, ono to sice složitě nevypadá, ale makačka to je. „Dobře, tak to by stačilo, sesedni a odvedeme ho do stáje, tentokrát ale ne do boxu, ale na vnitřní uvaziště, teď už by nemělo být plné, tam ho odstrojíme, vyčistíme a potom ho odvedeme zpátky na pastvu.“ Dala jsem pobídku k zastavení a kůň zastavil, jakoby na to byl připravený nebo na to jen čekal, vyndala jsem nohy ze třmenů, pravou nohu přehodila přes jeho záď a pomalu jsem se spustila až na zem, přičemž jsem stále držela otěže, ty jsem mu pak položila na krk, o dvě dírky jsem mu povolila podbřišník a z jeho levé strany je chytla a odcházeli jsme z haly. Sue nám otevřela dveře a pak už jsme jen pokračovali stájí až k jeho boxu. Tam jsem si vzala do ruky ohlávku, srovnala ji a připravila si ji do ruky. Odepla jsem podhrdelník a nánosníky na jeho uzdečce , vzala zezadu otěže a přetáhla mu je spolu s nátylníkem přes hlavu a sundala tak celou uzdečku. Ještě s uzdečkou v ruce jsem chytla jeho hlavu, tak jako bych mu uzdečku nasazovala, ale místo ní jsem mu na hlavu natáhla ohlávku, připla na ní vodítko a to uvázala k uvazišti.
Teď přišlo na řadu sedlo, třmeny jsem dala nahoru, rozepla podbřišník a přehodila jej přes sedlo, chtěla jsem ho sundat, ale Chorál je prostě moc vysoký, takže jsem si poradila tak, že jsem ho z jedné strany odsunula jakoby výš a do strany, takže už nedrželo pevně na místě a dalo se vzít a odnést, když jsem viděla, jak na mě Sue kouká, musela jsem se bránit „Vím, že to není správně, ale já to jinak nesundám, určitě jste si už všimla, že nejsem tak vysoká, abych to sundala a už vůbec abych to mohla nadzvednout“ řekla jsem trochu naštvaně, protože nesnášim když na mě lidé koukají tím pobaveným výrazem, který sám o sobě říká něco na způsob, jak to takhle můžeš dělat, to opravdu nevíš… „Já myslela, že si tykáme.“ Prohodila na mě s úsměvem „Jen jsem koukala, cos to vymyslela, nebylo by snazší říct si o pomoc?“ Tentokrát měla ještě více pobavený úsměv „Možná bylo, ale lepší je si umět poradit i sama, ne vždycky je někdo kolem, třeba když se zjistí, že kůň kulhá a musí se odvést zpátky, nebo když se v létě někomu zatočí hlava…“ Byla jsem už naštvaná, nemám ráda, když se mě ptají tak jakoby to nebylo zřejmé, bylo to slyšet i na mém hlase, cholerik se ve mně prostě nezapře. „Dobře, dobře..“ slyšela jsem její hlas, ale radši jsem se dál věnovala koni, sundala jsem mu chrániče a pak to všechno odnesla do sedlovny a vzala si tam čištění. Zároveň jsem si odskočila do šatny odložit svojí přilbu, rukavice a chapsy, už mi to všechno bylo nepříjemné
Nebyl nijak zvlášť zpocený a tak jsem vzala středně tvrdý kartáč a přejížděla jsem jím po srsti a snažila se, pot ze zpocené srsti dostat, když jsem s tím byla spokojená přečistila jsem tím kartáčem i nohy a potom přišla na řadu kopyta. Kopytním háčkem jsem z nich dostala to, co drželo pevněji a potom jsem to vzala ještě tím malým tvrdým kartáčkem na druhé straně, poslední kopyto moc dát nechtěl, takže jsem byla důraznější, na podruhé jsem přidala ostřejší hlas a když to nešlo ani tak, tak mě nenapadlo nic lepšího, než že jsem mu flákla jednu menší ránu rukou do nohy, kterou nechtěl dát a když jsem jí znovu zvedala, opět jsem přidala důraznější hlas, fungovalo to a já mu vyčistila i poslední nohu, potom jsem mu hadrem otřela hlavu a jelikož byl ještě čas, než pro mě táta přijede, vzala jsem do ruky hřebínek a od spodu jsem mu rozčesala hřívu a opatrně i ocas, nakonec jsem vzala jemný kartáč a několikrát ho jím přejela, byla jsem spokojena se svou prací. „Můžeme do výběhu?“ otočila jsem se s otázkou na Sue, ta ale jenom mlčky přikývla „Jestli jsem se Tě dotkla tak promiň, nemyslela jsem to tak tvrdě… Jen nesnáším, když se mnou lidi jednají nebo se na mě tváří z patra a dávají mi otázky jako bych byla totálně… vypatlaná. A prostě jsem tak napůl cholerik, tak promiň.“ Omlouvám se nerada, když toho, co jsem řekla nebo udělala nelituji a celkově jsou omluvy spíš jenom jako známky slabosti (nepočítám omluvy za něco, co opravdu bylo omylem, ale to, co jsem řekla nebo udělala zcela vědomě ano), ale moc jsem se sem chtěla dostat a tak mi nic jiného nezbylo, než se omluvit a tvářit se mile, i když nechápu, proč si lidé řeči berou tak osobně a citlivě. Sue se na mě usmála, mile. „Tak jdeme.“ Řekla s úsměvem, já odvázala vodítko a s Chorálem jsem šla vedle Sue, která mi cestou k výběhům povídala o Chorálovi a jiných koních tady z Floresty, poslouchala jsem, protože jestli mě přijmou, v což doufám, tak mi nějakého koně přidělí, alespoň myslím a tak chci vědět co nejvíce a co největším počtu koní. Cestou k výběhům jsem Chorála zároveň drbala pod hřívou a na hlavě a on se tak divně šklebil. „Toho se nelekni, to dělá když se mu líbí drbání“ informovala mě Sue a já se musela pousmát, něco takového jsem totiž ještě neviděla. Než mi Sue otevřela, abych mohla Chorála pustit, vytáhla jsem z kapsy u mikiny pytlík s jednou mrkví a několika pamlsky a tomu krásnému grošákovi je podstrčila, potom už jsem ho jen navedla ke vstupu do výběhu, odepnula vodítko a on elegantně odklusal mezi své koňské přátel. V tu chvíli mi v kapse zazvonil mobil, táta volal, tomu jsem vysvětlila, že se ještě musím převléct a že má cca. 15 min. počkat.
Cestou od výběhů mi Sue ukázala na každého koně, kterého jsme v nich zahlédly a řekla, jak se jmenuje a nějakou jeho zajímavost. V šatně jsem se převlékla do mých oblíbených úzkých džín a šla se rozloučit se Sue. „Tak ahoj, já už budu muset běžet, každopádně, ráda jsem Tě poznala a díky za všechno.“ Poděkoval jsem ve spěchu. „Tak ahoj, já tebe taky, hodně štěstí a méně prořízlou pusu.“ Řekla ona mě a já už jenom zamávala, málem jsem do někoho narazila, ale to už jsem nevnímala, šla jsem rychle, ale rozběhla jsem se až od brány a nasedla k tátovi do auta „Ahoj tati.“