betty:
Hned po tom, co jsem se konečně nasoukala do svého "jezdeckého" oblečení a sepnula si vlasy do culíku, jsem se zase vrátila k Sue, která už na mě čekla před šatnami. "Takže ty jsi Elizabeth, viď?" zeptala se. "No, jo, ale budu radši, když mi budete říkat Betty." odpověděla jsem. "Dobře, tak tedy Betty. A já jsem Sue, ale to už určitě víš. Byla bych ráda, když mi budeš tykat, nepřipadám si potom tak stará," zasmála se. Kráčely jsme po cestě vedoucí k výběhu vysypanou štěrkem, který mi při každém kroku zaskřípal pod nohama. "Tak, a jsme tady," prohlásila Sue. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Tak nádherné pastviny a tolik koní pohromadě jsem neviděla snad ani na obrázcích v časopisech, co mi občas kupovala babička. "Vidíš tamtoho grošáka? Na tom budeš dneska jezdit." Srdce mi poskočilo radostí. Konečně. Moje první hodina jízdy na koni. A na jak nádherném koni! Popadla jsem béžové vodítko, co mi podala Sue a vyrazila na pastvinu. "Ahoj, kluku. Ty jsi ale krasavec!" šeptala jsem mu do ucha, zatímco jsem se snažila přijít na to, do kterého kroužku ohlávky mám zacvaknout karabinu vodítka. Konečně jsem si vzpomněla! Hrdě jsem vzpřímila hlavu a kráčela k východu. Z časopisů vím, že se musí chodit po levé straně koně, a tak jsem to taky tak udělala. "Výborně," prohlásila Sue, když jsem dorazila k ní. "Zatím ti to jde skvěle. Uvidíme, jak si poradíš s čištěním." Béžová bedýnka s čištěním už byla nachystaná, stačilo ji jen otevřít. Se Sueinou pomocí se mi podařilo zprávně uvázat koně – nejdříve provléct vodítko kroužkem u úvaziště, potom překřížit, udělat smyčku, provléct a utáhnout – úplná hračka. "Fajn, hurá na čištění. Začíná se gumovým hřbílkem. Krouživými pohyby čistíš srst směrem od krku k zadku koně, abys vyhřebelcovala prach," radila Sue. Hned jsem to udělala tak, jak mi řekla. Následoval "rýžák" na očištění nohou. Poté jsem použila měkký kartáč, abych oprážila prach ze srsti koně. Pak přišla na řadu hříva a ocas. Pořádně jsem je rozčesala plastovým hřbílkem. V čištění byl ještě malý kovový hřebínek, ale ten se prý nepoužívá tak často. Když jsem hřbílko vracela zpátky na své místo, všimla jsem si ještě jedné podivné věci: "A co je tohle?" "To je kopytní háček, nebo taky zkráceně kopyťák. Používá se na čištění kopyt. S jeho pomocí z kopyt vybereš všechny nečistoty a nakonec oprášíš tím kartáčkem, který je na druhé straně," odpověděla mi s úsměvem Sue. "Na levé přední noze ti ukážu, jak na to a pak už to zkusíš sama, dobře?" Přikývla jsem. Sue se postavila levým bokem těsně ke koni. V pravé ruce svírala "kopyťák" a tou levou sjela koni po celé noze až ke kopytu. "Nohu!" zazněl povel, a světe div se, koník opravdu poslušně zvedl nohu. "Tak, teď už jen zbývá vyškrabat hlínu. Neboj se na háček pořádně zatlačit. Pokud budeš opatrná, kůň to skoro neucítí. Pozor si ale musíš dát v téhle oblasti. Říká se jí střelka, a právě na tomto místě je koník o něco citlivější, protože, na rozdíl od ostatních čístí kopyta, není zrohovatělá a prochází jí spousta nervů". Snažila jsem se všechno si pořádně vštípit do paměti. Sue mi podala kopyťák. "Na, teď to zkus ty!" Přešla jsem k levé zadní noze. Pomalu jsem sjela až ke kopytu, přesně jako Sue, a zavelela: "Nohu!" Zaradovala jsem se, když se noha koně opravdu odlepila od země. Musela jsem ji natáhnout co nejvíc dozadu a vydlabat z kopyta všechnu hlínu. Trochu mě překvapilo, jak je kopyto těžké. Měla jsem co dělat, abych ho vůbec udržela. Ze začátku jsem se trochu bála, že se omylem trefím do střelky, takže jsem nejdřív čistila hodně opatrně, ale po dokončení posledního kopyta už jsem se cítila o něco jistěji. Nakonec jsem ještě houbičkou utřela oblasti kolem očí a vytřela nozdry, aby v nich nezůstal prach. "Tak, hotovo! Meteor přímo září čistotou!" rozplývala se Sue. "Meteor?" podivila jsem se. "Aha, promiň," zasmála se, "Já jsem ti úplně zapomněla říct, jak se jmenuje. Takže," odkašlala si, "Betty, představuji ti vznešeného a urozeného sira Meteora!" Pronesla komickým hlasem a já se musela smát. Pohladila jsem Meteora po šíji. Měl krásně jemnou srst a zlehka oddychoval. Úplně jsem cítila to teplo, kter vycházelo z jeho měkkého těla. Z toho krásného okamžiku mě vytrhl Suein hlas: "Pojď se mnou prosím do sedlovny, pomůžeš mi s cajkama – tak se říká výstroji." Poslušně jsem vykročila za ní. Vešly jsme do místnosti plné sedel a uzdeček. Zhluboka jsem se nadechla. Nádherně to tu vonělo čerstvě namazanou kůží. Zatímco Sue vzala krásné hnědé sedlo, na mě navěšela spoustu jiných věcí (opět laděných do hnědé barvy), takže jsem si připadala trochu jako vánoční stroměček. Když jsme se vrátily k Meteorovi, odložily jsme věci na speciální stojan. "Tak, dáme se do práce. Nejdřív budeme uzdit." řekla Sue, a sundala z věšáčku uzdečku a podala mi ji. "Stoupni si koni k hlavě, přehoď otěže přes krk, udidlo vezmi do levé dlaně a zbytek uzdečky a čumák koně si přichytni pravou rukou. Správně. Teď mu musíš strčit palec do koutků, abys ho přiměla otevřít hubu." "A co když mě kousne?" "Neboj, v koutcích totiž koně nemají zuby, takže nemusíš mít obavy." Pokusila jsem se udělat, co mi Sue řekla. A opravdu. Meteor vážně otevřel tlamu a vzal si udidlo. Sue mi ještě pomohla přetáhnout nátylník přes uši a zapnout řemínky – nánosník na dva prsty a podhrdelník na šířku pěsti. "Skvěle, zbývá sedlo" usmála se Sue. Nejdřív mi podala béžovou dečku s bílým a hnědým lemem, kterou jsem urovnala koni na hřbětě, a poté přes ni Sue lehce přehodila sedlo. Zkušenými pohyby mi ukázala, jak ho porovnat, aby koně nikde netlačilo. Nakonec jsme zapnuly podbřižník na první a třetí řemen, a pořádně ho dotáhly. "Super, první část máme za sebou, tak můžeme vyrazit do haly," řekla Sue a odvázala Meteora. Cestou do haly, kde jsem měla už za malou chvíli konečně poprvé jezdit, jsme procházely kolem velkých výběhů s pasoucími se koňmi a kolem dokonale upravených okrasných keřů. Připadala jsem se jako v podádce, jakoby to snad ani nebylo skutečné, jakobych se naráz ocitla v jiném světě. Když jsme přišli do haly, Sue mi oznámila, že Meteora před ježděním ještě trochu vylonžuje, aby se zahřál a rozhýbal svaly. Zatím jsem si sedla na lavičku u vstupu do haly a pozorovala ji. Připnula lonž na uzdečku a vyslala Meteora na kruh. Pár minut chodil v kroku, pak Sue pozvedla lonžovací bič a dala současně i hlasovou pobídku do klusu. Tempo koně se zrychlilo. Za nedlouho Sue pobídla koně do cvalu. Bylo krásné sledovat tu krásu a vidět svaly, které se koni rýsovaly pod kůží. Kůň se ladně pohyboval vpřed. Občas mi připadalo, že se snad ani kopyty nedotýká země, že jenom létá. Z venkovního výběhu jsem najednou uslyšela ostré zařehtání. Meteor pozvedl hlavu, rozšíšil nozdry a zaržál odpověď. Škoda, že tomu nemůžu rozumět, pomyslela jsem si. Sue ještě Meteora vylonžovala na druhou ruku a pak mě konečně zavolala. Stáhla mi třmeny a pomohla mi upravit jejich délku – musela jsem si stoupnou k sedlu, natáhnout ruku, položit pěst na třmenové zápinky a podle délky paže se poznala i délka třmenů. Když bylo všechno připraveno, vyškrábala jsem se do sedla. Ještě jsme dotáhly podbřišník, aby sedlo pevně drželo a nezpůsobilo koni otlaky. Instinktivně jsem hned zasunula nohy do třmenů, ale Sue se jen zasmála a řekla, že ty zatím potřebovat nebudu. "Nejdřív si musíš zkusit jet bez třmenů, aby sis zvykla na pohyb koně a přizpůsobila se mu" Kývla jsem, jako že rozumím a nohy ze třmenů zase vyndala. Když jsem obešla pár koleček, začla mi Sue dávat povely a různé cviky. Nejdřív vrtulka – musela jsem upažit ruce a otáčet trupem do stran, přitom se ale pořád dívat před sebe. Jako další jsem se musela sklonit na bok a dotknou se špičky boty. Párkrát jsem se nebezpečně nahnula na stranu, ale naštěstí se mi to povedlo vždycky vyvážit, takže jsem nespadla. "No vidíš, jak ti to jde," pochválila mě Sue, "můžeme přejít k trošku náročnějšímu cviku. Tvým úkolem bude otáčet se dokola jako mlýnek – nejdřív budeš sedět na koní normálně, potom přehodíš jednu nohu přes krk, takže budeš sedět na boku, a tak pořád dál, dokud nebudeš zase sedět zpátky na svém místě, chápeš?" "Možná" usmála jsem se. Zkusila jsem tedy přehodit jednu nou přes krk...povedlo se. Teď jsem seděla bokem a dívala se na Sue. "Super, teď přehoď druhou nohu tak, aby sis sedla jakoby naopak, zády ke krku" radila Sue. Udělala jsem co mi řekla. Bylo vtipné sedět na koni a přitom nevidět, kam jedu, a dívat se jen na jeho ocas. Postup jsem ještě dvakrát zopakovala, než jsem zase bezpečně seděla v základním sedu. "Jde ti to skvěle, chceš zkusit klus?" zeptala se Sue. "Proč ne?" odpověděla jsem natěšeně. "Tak dobře. Připrav se na to, že to bude trochu víc drncat, ale když se přizpůsobíš pohybu, bude to pohodlné. Dovolím ti třmeny, protože je to s nimi o něco lehčí, a budeš mít aspoň nějakou oporu." Snažila jsem se nahmatat třmeny noho, ale nepovedlo se, takže jsem si pomohla rukama. Zasunula jsem nohy do třmenů a prošlápla paty, jak mi Sue radila. "Klus!" zazněl povel trenérky. Meteor zrychlil, a já najednou začala poskakovat na hřbetě jako pytel brambor. "Nic si z toho nedělej, to se stane každému, když poprvé kluše. Můsíš najít rytmus. Budu ti říkat raz, dva, raz, dva a pokaždé, když řeknu dva, tak se zvedneš ze sedla. Když zase řeknu raz, sedneš si zpátky. Pochopila?" "Ehm" zamručela jsem na souhlas. Sue začla počítat: Raz, dva, raz, dva, raz, dva.... Po chvíli už se mi podařilo najít ten správný rytmus. "Dobře, ještě to zkusíme na druhou ruku" prohlásila Sue. Přepnula lonž a Meteora vyslala opačným směrem. "Teď si zkusíš Meteora rozklusat sama. K tomu ti pomůžou holeně. Když chceš, aby kůň naklusal, musíš jemně stisknout obě holeně a držet je stisknuté, dokud kůň nenakluše. Můžeš si taky pomoct třeba zamlaskáním". Udělala jsem všechno, co mi Sue řekla, ale nic se nestalo. Jakto? "Musíš nohy zmáčknout silněji, aby tě kůň pořádně cítil. Zkus to ještě jednou", vybídla mě. Znovu jsem stiskla holeně, tentokrát důrazněji, a ejhle! Ono to jde! Zase mi chvíli trvalo, než jsem našla ten správný rytmus, ale potom už se mi jakž takž dařilo pravidelně vysedávat. "Tak, pro dnešek by to stačilo", rozhodla Sue. Ještě ho vykrokujeme, aby nezůstal zpocený a nenachladil se." Mezitím, co jsme chodily s Meteorem kolečka v jízdárně, aby uschnul, do haly vešla jezdkyně s nádherným plavým koněm. Měla pěkně upravený úbor, fialovou flanelovou košili a oba působili ohromě elegantně. I to, s jakou ladností se vyšvihla do sedla. Začala zahřívat a ohýbat koně, potom se dala do klusu. Páni, kéž bych taky takhle někdy uměla jezdit, pomyslela jsem si. Zdálo se, že kůň pod jejím vedením skoro tancuje. Jakoby jí četl myšlenky a dělal přesně to, o co ho požádala. Zpátky do reality mě vrátil Suein hlas. Zaslechla jsem jenom útržky věty: "..stáje...sundáme...zpátky...zařídit". Pochopila jsem, že už je Meteor vykrokovaný a zavedla jsem ho zpátky k úvazišti. Sundaly jsme se Sue sedlo, chrániče i uzdečku. Zatímco jsem se pustila do hřebelcování už uschlého potu a vybírání kopyt, Sue šla umýt udidlo, aby na něm nezůstaly zaschlé sliny a taky uklidila sedlo zpět na stojan a dala uschnout dečku na sušák. Když jsem dokončovala čištění posledního kopyta, Sue se odkudsi objevila s mrkví v ruce. "Na, odměň Meteora za to, jak dnes pěkně poslouchal." Vzala jsem si od ní mrkev a na rozevřěné dlani ji nabídla Metovi. Než by člověk řekl "kůň", mrkev byla pryč, a bylo slyšet jen Meteorovo spokojené křoupání. "Tak pojď, ty labužníku," zasmála jsem se a odvedla ho zpět do výběhu. Jen co jsem mu sundala ohlávku, radostně poskočil a cvalem se řítil k ostatním koním. Vrátila jsem se zpět k Sue a pomohla jí uklidit zbývající věci do sedlovny, pěkně na své místo. "Dnes ti to opravdu šlo, těším se na další hodinu", prohlásila Sue, "teď už ale musím jet ještě něco zařídit ohledně krmení, tak zatím ahoj!" "Ahoj, a moc ti děkuju za dnešek, konečně jsem seděla na koni a bylo to naprosto úžasné!" rozplývala jsem se. Sue se usmála: "za málo". Otočila se ke svému autu, nasedla, nastartovala a pomalu vycouvala po příjezdové cestě. V bráně mi ještě naposledy zamávala, pak zahnula za roh a odjela pryč. Podívala jsem se na hodinky. Za 20 minut mi jede autobus!! Rychle jsem si sbalila všechny své věci, ani jsem se nepřevlékla a pospíchalana zastávku.