Komentáře k článku: Brigády

ryan: Hlasím se na STROUHÁNÍ KONÍ

ryan: Omlouvám se, brigádu nestihnu napsat. Myslel jsem, že to zvládnu dneska, ale bohužel jsem se spletl. V pondělí jsem celý den pryč, vrátím se večer, a to opravdu nebudu mít náladu.

cassie: Hlásím se na strouhání koní

marigold: STROUHÁNÍ (Javor, Sezam, Erós, Perla, Bouře, Ikaros)

Středa odpoledne, počasí poměrně ucházející; studené a typicky podzimní. Škoda jen, že to listé opadává tak rychle.
Kdovíproč jsem seděla v šatně jak Corvo po smrti císařovny a přemýšlela, v kolik že to byl ten sraz na brigádu. Za hodinu? Půl? Nebo jsem ho už zmeškala?
Znovu jsem se podívala na hodinky a vykoukla opatrně ven. Hmm, nikde žádné větší uskupení. Doufala jsem, že se někde brzy někdo zjeví, protože už jsem tady čekala docela dlouho.
A dlouho se taky nic nedělo, než jsem zaslechla Nioru. Rychle jsem vysřelila ze šatny, že se jí zeptám, kdy má dorazit Dakota, když jsem je ale zahlédla obě, zapíchla jsem to na místě a uklidila se mimo dohled. Takže pozdě!
Naštěstí jsem potkala v uličce Connora, jak zrovna nese něčí ohlávku s vodítkem.
"Connore! Lidi už jsou na brigádě, že jo?" odchytila jsem ho a naléhavě na něj vyštěkla svůj dotaz, až se zarazil.
"Ehm, jo. Nemělas nám náhodou pomoct?" nasadil nakonec podezřívavý výraz. Pak ale pokračoval. "Niora šla zrovna pro Dakotu, pod palec si vzal Tom s Jasonem. V klidu, ještě není všechno hotovo, práce bude dost. Oba jsou v první uličce."
"Díky." odvětila jsem a spěchala tedy tam, snad na mě ještě něco zbyde. Toma jsem nezahlédla, zato hrnek kafe jo.
"Jasone?" zeptala jsem se opatrně. Z Fidorčina boxu skutečně vykoukl trenér.
"Omlouvám se, jdu pozdě. Můžu s něčím pomoct?" spustila jsem rychle, vranka ukusující seno se na mě zvědavě ohlédla. Koníci teď byli všici v boxech na odpolední pauzu, takže to pěkně vyšlo.
"Určitě, koní je tu dost, ne? A všichni hotoví ještě nejsou. Ty by sis asi chtěla připravit tu svojí kobylu, že jo?"
Pokývala jsem hlavou v odpověď. Už jsem žvanila dost.
"Tak si je vezmi od Javora dál, zbytek je zabraný. Pořádně vyčistit, hlavně kopyta, pak s koníkem na dvůr, že bude čekat Dakota. A vezmi si s sebou nějaký pamlsky." poděkovala jsem Jasonovi, popadla v sedlovně čistící sadu, v krmivárně pár kousků jablek, mrkví a tvrdého chleba, ať máme trochu rozmanitější škálu, a vyrazila k Javorovi.
Poklidně chroupal svoje seno, to teď taky dělal každý koník, takže jsem k němu mohla v klidu vejít. Samozřejmě jsem na sebe nejdřív upozornila několika větami o tom, jak je krásný, a co mu hodlám provést. Nasadila jsem mu ohlávku, přicvakla vodítko a uvázala si ho radši k mřížím, ať mám klid. On se ale hned pustil do sena, co našel pod žlabem, takže bych ho měla tak jako tak. Vytáhal jsem si hřbílko a pěkně přejela valáškovu krásnou tmavou srst od krku až po záď v energických kruzích, zase to ale nepřeháněla. Hřbílko odhalilo pár zaprášených míst, které jsem následně pořádně vzala rýžákem, nejvíc se ale zaměřila na nožky a kopyta, které měl na pár místech od zaschlého bahna. Abych ho dostala dolů, táhla jsem tvrdým kartáčem po i proti srsti, pak všechno přejela měkkým pro výsledný efekt. Javor už stejně pěkně zarostl, takže nešla nějaká pečlivá práce poznat
Byl ale pěkně čistý, tak jsem popadla kopyťák, zkoumavě se na něj ohlédla, jestli pořád ještě žere, a přejela mu rukou po vnitřní straně nohy, lehce se do ní opřela, aby přenesl váhu na druhou nohu a nedělal scény, že se mu nechce. Pořádně jsem mu vybrala špínu podél střelky a kartáčkem z druhé strany kopyťáku ještě kopyto důkladně přečistila z vnitřní strany i z vnější. Položila jsem nožku na zem a ještě přejela tvrdým kartáčem kopyto z venku, aby bylo opravdu čisté. Pochválila jsem Acera a pustila se do zbylých kopyt, dala si pořádně záležet. Zadní byla v pohodě, akorát u druhého předního se začal trochu cukat a mě bylo jasné, že jak se jednou už nesoustředí na seno, tak přijde nějaká zákeřnost. Uvázala jsem si ho trochu víc na krátko a v klidu mu kopyto vyčistila.
"Šikula." pohladila jsem po krku, odvázala ho a vykoukla ven z boxu, jestli zrovna někdo nejde, že bych ho rovnou vzala. Cestou akorát kráčel Nath s Lionem.
"Prosimtě, jak je tady vlastně ta posloupnost?" zastavila jsem ho.
"Počkáš, až na tebe přijde řada. To se dozvíš." odvětil a pokračoval v cestě, tak jsem nechala Javora v boxe s ohlávkou v klidu dlabat a šla k Sezamovi.
"Ahoj, krasavče. Připraven na strouhání? Počkat, žádný souhlas, to teprve budeš, až s tebou skončím." pohladila jsem ho nejprve po krku a pak mu nenápadně podstrčila kousek jablka. Valášek ho s radostí schroupal a začal mi štrachat po kapsách pro další.
"Kdepak, až po strouhání. Tak se pustíme do práce." pro jistotu jsem si ho přivázala, ale nebylo potřeba nijak na krátko. Pořádně jsem ho vzala celého hřbílkem, ani nebyl nijak špinavý, takže jen pro pořádek, pak mu ze srsty vyčistila hrubší nečistoty tvrdým kartáčem a všechno dovedla do konce měkkým. Zejména na nohy jsem se mu zaměřila, vzala je tvrdým a měkkým a pořádně do čista, i kopyta z vnějších strach. Z vnitřních jsem je udělala až úplně na konec, pěkně podél střelky a nakonec kartáčkem všechny zbylé a drobnější nečistoty.
"Hodný kluk, moc hodný." podrbala jsem ho na kohoutku, pohladila a zašla k Erotovi, to už jsem ale nestihla. Uličkou právě procházela Spirálka a nějaký člověk schovaný za ní, což znamenalo, že byl Javor na řadě. Skočila jsem proto zpátky k němu, přicvakla mu k ohlávce vodítko a pomalu s ním vyšla ven na dvůr, kde stál Tom s kovářkou Dakotou. Měla s sebou kopyťák a takové to struhadlo společně s multifunkčním držákem kopyt.
"Dobrý den." pozdravila jsem všechny a dovedla Javora k nim. Tom mi musel nejdřív trochu pomoct, než jsem přišla na to, jak můžu Dakotě ulehčit práci. Chytla jsem valáškovi přední kopyto, opřela si ho o nohu a chytla obě rukama, zatímco Dakota si klekla k nám a začala mu kopyto ostrouhávat. Tom Javora držel a díky tomu taky hnědák nevyváděl žádné blbiny, Tom si ho rychle dokázal srovnat.
Dakotě to netrvalo dlouho, brzy si kopyto natáhla dopředu na stojan a položila na takovou měkkou podlož na jedné jeho noze. Musela jsem Javora hlídat, protože se mu to moc nelíbilo, Dakota byla ale zkušená a poradila si, takže i z vnější strany měl valášek kopýtko brzy pěkně ostrouhané. Přesunuli jsme se k zadní noze, kterou si Dakota podržela nejdřív sama, pak si jí opřela o další tvarovanou podlož stojanu, do které kopyto pěkně zapadlo. V klidu ho ostrouhala z obou stran, následovaly další dvě nohy, které už nebyly moc problémové.
"Pěkný. Držel, pašák." pochválila jsem Javora a nabídla mu kousek mrkve ze své zásoby. Tom mi pokynul, že už můžeme odejít, tak jsem vzala valáška domů do boxu, sundala mu ohlávku a vzala hned Sezama jelikož byl vedle. Sezam nejdřív v klidu držel, to jsem ho radši hlídala já a Tom kopyta, protože hnědáček patřil k bojácnějším a já přeci jen takovou sílu nemám. Když ale začala Dakota strouhat, trochu plašil, pár vlídných slov od všech přístojících a kousků tvrdého chleba ho ale brzy uklidnilo. Pak už poklidně držel a soustředil se spíš na to, jak ze mě vyloudit další mlsky, které cítil z kapsy. Aspoň se zabavil
Dakota dodělala jeho kopyta rychleji, než Javorova, odvedla jsem Sezama do boxu, dala mu kousek tvrdého rohlíku na usmířenou a sundala mu ohlávku.
Měla jsem teď dost času přichystat Erota, jako valášky před ním jsem si ho uvázala k mřížím a přejela hřbílkem, tvrdým a měkkým kartáčem, než jsem se zaměřila na kopyta a nohy, ať je alespoň zhruba čistý i tak. Sem tam na sobě měl fragmenty bláta, zejména nohy to schytaly, proto jsem nad ním strávila trochu delší dobu, než měl čistá kopyta i nožky, pak už mi zbývalo jen je vyčistit z vnitřní strany. Než se mi to podařilo, pěkné množství sena už do sebe nasoukal. Řekla jsem si, že musím trochu máknout, vylezla od Erota a zalezla hned vedle k Perle, u které jsem nemeškala a přivázala si jí, ať se to obejde bez jejích vtípků.
"Ne, že budeš zase perlit." zamručela jsem, když mě s nevinným výrazem pozorovala u čištění hřbílkem. Pořádně jsem se do toho obula a zabýrala co největší plochy všemi tři kartáči, Perlina světlá srst prozrazovala ale bohužel pár nedokonalostí, které jsem ještě jednou v rychlosti přejela hřbílkem a měkkým kartáčem. Nožky měla kupodivu docela čisté, takže jsem jí je zala jen tvrdým a měkkým kartáčem v jednom směru, pak vzala kopyta a jedno po druhém, vyčistila i zevnitř. Perla mi je ze začátku nechtěla moc zvedat a když, tak cukala, nebo je naopak zvedla, když jsem to nepotřebovala. Prostě si musela rýpnout
Tak či tak, Bouře už byla vyčištěná, takže jsem to stihla jen tak tak, než měl přijít na struhání Erós. Přicvakla jsem mu k ohlávce vodítko, nechal se v poklidu odvést až na dvůr, kde jsem ho podržela, jelikož držení kopyt si vyřešil Tom s Dakotou. A věděli proč, valášek se sem tam zašklebil nebo nohu sundal a jednou zadní dokonce vykopl, Dakota to ale čekala a Tom ho dokázal jedním výstražným houknutím usměrnit. Já jsem dělala, co jsem mohla, sem tam valáškovi vynadala nebo škubla za vodítko, když odmítal nohu držet, takže to chvíli trvalo, zdárně jsme to ale zvládli a já ho mohla konečně zanechat v boxe. Následovala Perla, které se zrovna dvakrát nechtělo a hned při výstupu ze stáje se zarazila a zvědavě pozorovala Dakotiny nástroje. K mému údivu jsem dostala dovoleno Perle držet kopyta, prý bude stát. A skutečně, čekala a ni nedutala, bez protestů. Mohla jsem si v poklidu opřít její přední nohy o své, podržet obě rukama kopyta a nic se nedělo. Dakota se soustředila na svou práci, u Perly to bylo trochu delší, zejména zadní kopyta. Navíc nám tu udělala hromádku, takže když jsem jí odvedla do boxu, skočila jsem to ještě sebrat a hodit na hnoják, než jsem mohla vzít svojí hvězdu, kterou jsem měla už dlouho vyčištěnou. Kobylka za mnou ochotně kráčela, ačkoliv se tvářila poněkud pohoršeně, co to tady na ní kurnik čeká. Podržela jsem jí kopyta sama, ze začátku se trochu cukala a odmítala nechávat nohy v takových krkolomných pozicích, po dvou koypytech se ale uklidnila. Trochu mě udivilo, že se ničeho nelekla, o to větší jsem ale měla radost, když jsem jí odměňovala.
Kobylka po celou dobu zvědavě pozorovala Dakotu, co jí to dělá, když jsem stála vepředu, sem tam do mě jemně žďuchla. Snad ze srandy nebo co.
"Buřinko! Schodíš mě." zvolala jsem vždycky roztřeseně, stěží drže rovnováhu. Tak ona má dneska vtipálkovskou.
Po dokončení korektur jsem jí odměnila mrkvovou peletkou a chlebem čekajícím ve žlabu, zasloužila si to, holka moje. Teď už mi zbývalo jen vyčistit a podržet Ikaroska, než bude Mety hotový.
Valášek už dojídal poslední zbytečky sena, nechal se v klidu uvázat a neprotestoval ani proti čištění. Díky hustší srsti pěkně ztmavl, flíčky na břiše částečně zanikly, pořád mu to ale slušelo. Pamatovala jsem si ho, když žije v sousedství
Pěkně v kruzích jsem ho vzala hřbílkem, pak rovnými tahy po směru srsti tvrdým kartáčem a nakonec měkkým. Byl moc pěkný, choval se vzorně a v poklidu štrachal na zemi ještě nějaké to seno, pak se na mě jen chvíli díval a nakonec jen tak postával. Vzala jsem mu nožky tvrdým kartáčem, pak i měkkým, kopyta z vnější strany rýžákem a z vnitřní kopyťákem i kartáčkem na něm. V kapse mi zbylo ještě pár pamlsků, tak jsem valáška odměnila za poklidnout spolupráci a chvíli čekala, Mety byl ještě na strouhání. Ikaros si mě mezitím pořádně očuchal a nechal se drbat a hladit, takže to bylo bez problémů. Když na něj přišla řada, přicvakla jsem mu k ohlávce vodítko, otevřela box a vylezla pozvolna ven, už se to chýlilo ke konci. Musím ale říct, že po tom množství koní vypadala Dakota trochu unaveně.
Ikarosovi jsem držela kopyta já, poklidně držel, když jsem si přední opřela a chytla. Dakota mu je moc neupravovala, zadní jsem nemusela držet vůbec. Byl to rychlý proces, odměnily jsme Ikarose dobrůtkou. Odvedla jsem ho do boxu, sundala mu uzdečku, zatímco Tom vedle s Ell chystal Daria. Já už ale měla hotov, tak jsem vyrazila za Buřinkou.

melanie: VYSTRÚHANIE KONÍ - KARAMEL

„Melanie?“ prišla za mnou Niora. „Áno?“ otočila som sa a pozrela na riaditeľku tohto celého. „Prišla Dakota, dnes je brigáda. Strúhajú sa kone. Budeš mať na starosti minimálne Karamela,“ oznámila mi tónom, ktorému sa neodvráva. „Dobre,“ odpovedala som. „Tak ho idem pripraviť.“ V stajni to už znelo ako živá vrava. Zjavne už brigáda začala. Letmo som pozdravila Connora a išla hneď do sedlovne. Zobrala som si odtiaľ Karamelovu ohlávku, vodítko a čistiacu sadu. Karamela už niekto zaviedol na obednú prestávku do boxu, takže som ho už len uviazala. Pre istotu, keby chcel niekde cestovať. Začala som ho čistiť všetkým, čo som našla. Chcela som, aby bol pekný, čistý a aby som sa nemusela hanbiť. Takže kopytá sa celkom leskli, vďaka môjmu drhnutiu. Vyumývala som ich všetkým, čo som našla od kopyťáku, cez žbilko až po ryžiak. Najskôr som vyčistila vnútro kopyta, potom vonkajšok. Osobne som sa na tom bavila, ale Karamel asi až tak nie. No nakoniec mal tie nohy čisté, rovnako ako srsť. „Ahoj,“ ozvalo sa od dverí. Otočila som sa a uvidela niekoho v koženej zástere. „Eh, dobrý deň,“ pozdravila som a zdvihla sa od Karamelovho kopyta. „Som Dakota, kováčka.“ Zasmiala sa, keď videla môj výraz. „Connor? Pomôžeš mi tu?“ na chvíľku sa otočila a mávla na nášho stajníka. Connor teda prišiel. „Takže aký je postup?“ spýtala som sa opatrne. „Jeden bude držať hlavu, druhý nohu. No a Dakota bude strúhať.“ „Beriem si hlavu,“ povedala som rýchlo. Connor s Dakotou sa zasmiali, no pustili sa do práce. Kým si Dakota chystala veci, ja som Karamela odviazala a Connor si od neho vypýtal nohu. Najskôr sa mu navážil na plece, potom mu prešiel rukou po vnútornej strane nohy a Karamel ju zdvihol. Connor si ju oprel o seba a Dakota začala so strúhaním. Zobrala veľký pilník a začala so zvláštnym zvukom strúhať rohovinu na prednej nohe. Karamel načúval zvukom rovnako ako ja, ale držal. Pre istotu som ho však hladila medzi očami na čele. Valach držal nohu iba chvíľku, keď sa začal nudiť vytrhol kopyto Connorovi z ruky. Connor ho znovu chytil a Dakota dostrúhala. Karamela som intenzívnejšie hladila a rozprávala sa s ním. Všimla som si pohľad, ktorý si vymenili Dakota a Connor, ale ignorovala som ich. Karamel nerobil blbiny a to bolo hlavné. Najskôr sme ostrúhali všetky kopytá takto „zvnútra“ a nahrubo. Karamela sme nechali trochu vychladnúť a Connor išiel pre stojan na kopytá. „Koľko s ním už jazdíš?“ nadhodila Dakota. „Niečo cez mesiac ,“ odpovedala som zamyslene. Vážne netuším, koľko tu už som. Šiesty týždeň? Myslím. „Ako sa ti Karí jazdí? Pamätám si ho ešte mladšieho. Nikdy pod sedlom nešiel,“ zasmiala sa. „Dá sa rozbehnúť, hoc donucovacími prostriedkami,“ zasmiala som sa tiež. Dakota ma nakazila svojou náladou. „Dobre, som tu!“ fučal Connor. Priniesol železný stojan s nejakou podložkou. Na stojane bolo miesto, kde sa pravdepodobne dáva kopyto. „Teraz drž Karamela poriadnejšie, bude chcieť dať kopyto preč. Nie je pre koňa prirodzené mať nohu takto hore tak dlho. Ale my ho musíme ostrúhať, pretože inak mu zvonka prerastie. Taktiež mu zarovnám tie hrboly, čo sa mi podarili pri predchádzajúcom strúhaní. Môžeme?“ spýtala sa Dakota. Prikývla som a znovu chytila Karamela. Jednou rukou som ho držala za ohlávku a vodítko naraz, druhou som ho hladila zboku po krku. Connor si zobral Karamelovu nohu a potiahol ju dopredu rovnako, ako keby som mu preťahovala nožky pred jazdením. Dakota pod nohu postavila stojan a kopyto si zaistila na stojane. Connor držal nohu prakticky rovnako ako predtým, akurát bol pripravený na to, že Karamel začne robiť blbiny. Potichu som sa k nemu prihovárala, poprípade som sa rozprávala s Connorom, občas s Dakotou. Dakota však skôr bola ticho a rytmicky strúhala. Karamel nedal na svoje správanie dlho čakať. Začal pohadzovať hlavou a nohou. Hlavou som ho hádzať nechala, ale Connor držal. Karamela to zjavne nahnevalo a začal sa oháňať. Avšak keď som mu dala jednu „facku“ ukľudnil sa a znovu držal, hoc občas skúsil, či predsa tú nohu nevytiahne. Bolo vidno, že už sa strúhal pretože nepanikáril, hoc sa občas strhol. Viackrát sa pokúsil nohu vytiahnuť a dostala som od neho aj štípanec, za čo on dostal po pyskoch. Určite mu to nebudem tolerovať! No i tak som ho držala pokojne a občas sa uhla niektorej ruke alebo nohe. Raz mi Karamel aj stupil na nohu, ale tak nebudem citlivka. Potichu som držala tak ako Karamel. Ku koncu už Karamel nevedel vydržať, takže sme ho pustili skôr. Riadne som ho vychválila a z vrecka vytiahla sušený chleba. Ten som podala Karamelovi ako pochvalu. Potom som sa rozlúčila s Dakotou a konečne Karamelovi dala dolu ohlávku.

cassie: STROUHÁNÍ ( Serano, Chorál, Gentleman, Galaxie)

To už bude druhá brigáda, které jsem se hodlala zúčastnit. Měla totiž přijet Dakota a ostrouhat koním kopyta a já jsem chtěla být po boku Gentlemana, i když s ním by nebyl zaručeně žádný problém, kdyby tam byl s někým jiným, jenže já byla jeho jezdkyně a chtěla jsem s ním prožívat vše, co šlo. Rozespale se zadívala na Charlie v posteli, přešla jsem pomalu k oknu a na chvíli dovnitř pustila chladný vzduch. Sama se otřásla.
,, Vypadá to docela dobře.", zamumlala jsem si. Zavřela jsem okno a proplížila se do koupelny společně s věcmi. Ranní hygiena byla potřebná, alespoň pro mne. Po ránu jsem nevypadala zrovna dobře a nerada bych vypadala jako čarodějnice, kdyby si dívky nejspíše mysleli, že Halloween je už dnes. Upravila jsem se, převlékla se a vzala si i vestu a vyplížila se ven do stáje, kde postávali studentky a očekávali příchod Dakoty a také někoho ze starších.
,, Dobré ráno.", dívky se otočily za hlasem Jasona, jenž upíjel z horkého hrnečku kafe a jeho vůně se nesla až k nám, kdy se jí nadechla. Tohle by dokázalo vzpružit i mne, která po kávě usíná. Jason se dal do řeči s pár studentkami, zatím co jsem nahlédla do stáje. Koně frkali a divili se, co se to tu ráno děje. Gentleman se na mne podíval a zařehtal hlasitě.
,, Dobře. Dívky poslouchejte mne. Dorazila Dakota. Kopyta musí být čistá, nohy by se měli jen lesknout a nebylo by na škodu, aby celkově ten koník nevypadal zabláceně ano? Takto se postaráte o koníka a poté s ním půjdete ven, kde bude čekat na Dakota. Pokud nebude řada na Vás můžete zatím čistit ostatní koně." vysvětlil nám Tom, jenž se dostavil zanedlouho a my jsme jen souhlasně přikyvovaly.
Některé koně jsem si sama vybrala, některé mi byli přiděleny, což mi vůbec nevadilo. Do mé skříně jsem si došla pro čištění, kdy jsem zkontrolovala, zdali je to všechno a jako první jsem ho vzala k boxu Chorála, jenž se zvídavě díval kolem a byl z toho celý divoký.
,, No pěkný.", řekla jsem a usmála se, otevřela jsem box a vklouzla jsem dovnitř i s vodítkem. Pochybovala jsem, že by byl v klidu a pro jistotu si ho uvázala k mřížím a pohladila ho po krku. ,, Dneska tě budou strouhat.", oznámila jsem mu a podívala se na něj. Nebyl zrovna moc čistý, měl na sobě bláto, proto vzala k ruce jako první hřbílko a za pomocí jeho dostala krouživými pohyby bahno z jeho těla z obou dvou stran. Poté přišli na řadu kartáče, nejdříve tvrdý, který se zbavil nečistot, co nezvládlo hřbílko a vzala jsem jím i nohy. Poté měkký kartáč, jenž se postaral zase o to, aby se srst leskla a jím jsem právě vyčistila pořádně nohy, aby se leskly a očistila jsem poté kopyta.
,, Héj.", zvýšila jsem hlas na Chorála, který se nudil a vymýšlel něco, čím by se zabavil a jeho obětí se stalo vodítko, které ožužlával. Zadíval se na mne a zafrkal nespokojeně, ovšem ušklíbl se, když ho začala drbat na břichu, které jsem také vzala předtím měkkým kartáčem. Vzala jsem kopyťák a vybrala jsem mu kopyta, aby tam nebyl žádný nepořádek, až byla vidět krásně střelka.
,, Ani to nebolelo co?" řekla jsem a pousmála se. Valach zafrkal a podíval se na odcházejícího koně.
,, Cass, můžeš jít, jestli ho máš hotového.", usmála se na mne Sue, která pobíhala kolem, ale nebyla tu kvůli strouhání. Přikývla jsem děkovně a všimla si, že dorazila Marigold. Nejspíše ráno nestíhala nebo zaspala.
,, Tak jdeme.", usmála se. Odvázala jsem vysokého grošáka a zavedla jsem ho ven před stáj. Už chtěl zabořit čumák vedle do trávy. ,, Héj, jdeme.", mlaskla jsem a zatáhla jsem lehce za vodítko, než stačil zabořit hebký čumák do trávy. Zatvářil se tak trochu nespokojeně a Tom se zasmál.
,, On to prostě musí zkusit.", zasmál se, když viděl Choryho při jeho pokusu ukořistit si, alespoň něco.
,, Dobrý den.", pozdravila jsem vlídně vypadající kovářku Dakotu, kterou jsem tu již několikrát viděla a ona se na mne mile s pozdravem usmála. Měla tam jakýsi speciální stojan a Tom mi vysvětlil, co bych měla dělat, když zavedla Chorála k Dakotě a on si převzal vodítko, aby mu držel hlavu, zatímco já jsem měla držet jeho nohy. Opřela jsem si první nohu o mou nohu, jenž byla blíž u Chorála, drželi ji obě dvě ruce pod spěnkovým kloubem, s tím, že palce držela na ,, vnitřní " straně. Chorálovi se to moc nelíbilo a začal se tak trochu cukat, ovšem Tom byl zkušený a dokázal si valáška uklidnit tak, aby nedělal žádné problémy.
,, Tak dobře. Jdeme na to.", pousmála se Dakota a dala se do strouhání, zatím co já jsem držela jí kopyto jak nejpevněji jsem dokázala. Chvíli to trvalo, ale v další fázi se dalo kopyto na speciální stojan, kde už byl větší problém. Držela jsem kopyto úplně stejně, akorát s tím rozdílem, že musela častěji více držet, neboť koník není zvyklý mít kopyto takhle vysoko a ještě delší dobu. To už se Chorálovi, ani trochu nelíbilo a začal se více bránit, což mi dalo dost práce ho udržet, ale nevzdávala jsem se, ač to začalo bolet a svaly mne pálit. Nakonec jsme přečkali všechna čtyři kopyta. Vytáhla jsem z kapsy pamlsek a dala ho Chorálovi, který ho s chutí sežral a ochotně šel se mnou z dosahu Dakoty.
,, Tak jsi byl šikovný.", konejšila valáška a usmívala se přitom. Chorál do mne drcl a dožadoval se dalšího pamlsku. ,, Hele .. nejsi tu jediný.", podala mu tedy ještě jeden a vpustila ho do boxu, kde ho nechala. Teď šel na řadu Gentleman. Musela jsem si dojít pro uzdečku. Je to hřebec a tohle byli bezpečnostní pravidla a netušila jsem, jak na něco takového bude reagovat, když odčervování proběhlo tak trochu s problémy.
,, Ahoj miláááčku.", usmála jsem se na mého hřebečka. Nadšeně se ke mne hrnul. ,, Jak se máme?" zeptala se ho a pousmála se. Měla jsem už v ruce hřbílko. Nemusela jsem si ho vůbec uvazovat. Věděla jsem, že mi bude bez problému hezky stát na místě. Začala jsem hřbílkem z obou dvou stran krouživými pohyby. Poté tvrdý a měkký kartáč. Dala jsem si záležet hlavně na nohou. Musíme přece ukázat, jak je máme čisté ne? V konečné fázi jsem vzala kopytní háček a vybrala z háček nepořádek. Nakonec se rozhodla mu pročesat i hřívu s ocasem.
Zatím na mne nebyla řada, proto jsem nechala Gentlemana v boxe a vydala se vedle k Seranovi.
,, No to si děláš .." zadívala se na kaštanové zbarveného valacha, který vypadal jako prasátko a ten box, no to bylo úžasný. ,, Ty jsi mi to, ale prasátko.", řekla jsem mu, nevinně se na mne podíval a zastříhal ušima. Vzala jsem si čištění. Po tomhle na konci týdne budu muset vážně vyčistit to čištění. No, co jsem měla dělat že? Vlezla jsem si do boxu, raději jsem si ho uvázala, nýbrž jsem ho neznala a s tímhle bude hodně práce. Nemohla jsem se takhle s ním přece ukázat. Hřbílko pomohlo od toho největšího bahna, tvrdý kartáč se postaral o zbytek špíny a měkkým kartáčem jsem vyleštila jeho srst, až se nádherně leskl. Nohy to byl těžký oříšek a nad tím jsem strávila, asi nejvíce času. Vybrala jsem mu kopyta a pořádně jsem ho prohlédla. Byla to těžká práce, ale vydařená a Serano se za celou dobu nehnul. Přivíral tak trochu líně oči.
Vrátila jsem se k Gentlemanovi, abych mu nasadila uzdečku. Tam venku už pomalu končily, protože jsem zaslechla Dakotu, jak tam ještě s někým promlouvá, ale zanedlouho se ozval klapot kopyt a já vyrazila s Genťasem směrem za Dakotou, kde byl opět Tom, ale také tam postávala Niora a bavila se s úsměvem.
,, Dobré ráno." pozdravila jsem blondýnku.
,, Dobré ráno Cassie.", pozdravila mne. Gentleman zpozorněl a zastříhal ušima. Držela jsem ho pevně a přitom na něj klidným a vyrovnaným hlasem promlouvala. To mu rozhodně pomáhalo a naslouchal mému hlasu, který byl pro něj známý a vídal ho každý den. Tom si převzal otěže a podíval se na vysokého hřebce, který se napjal.
,, V pořádku miláčku." řekla jsem mu klidně, pohladila ho na boku a požádala si o jeho kopyto, které si opřela o svou nohu a správně jej zachytila rukama a podívala se na Dakotu. Ta přikývla a začala strouhat. No, ochotný Gentleman, který už neměl problém s novými věcmi, zafrkal a bránil se. Vyhodil prudce hlavou a pral se o kopyto, že Dakota chvíli přestala, protože mi skoro vyklouzl. Hřebec zvedl dominantně hlavu nahoru.
,, Ale no tak.", podívala se na Gentlemana. ,, V klidu . " řekla jsem mu a pustila jeho kopyto na zem a chvíli jsem počkala, dokud Gentleman nesklonil hlavu dolů, kdy mu pomohl i můj hlas a odvrátil pohled od Toma, který ho pevně přidržoval a sledoval mne. Vzala jsem si zpátky jeho nohu a zkusili jsme si to znova, kdy se to celkem dařilo, akorát s jedním cuknutím, avšak po chvíli zjistil, že je to v pořádku a hlídal si mne pohledem, jestli tam někde jsem. Ve druhé fázi to bylo už zase něco trochu nepříjemného a opět jsem měla pár vteřin, co dělat, abych to kopyto vůbec udržela. Po pár vteřinách se zcela zklidnil. Takhle jsme postupovali se všemi kopyty a u těch nebyl takový problém jako ze začátku. Gentleman působil klidně a uvolněně, i když jeho hlava byla o něco výš.
,, Koukám, že péče o jeho kopyta a nějaké odčervování se mu moc nelíbí.", řekl Tom, který už po druhé viděl, že tenhle klidný a vyrovnaný hřebec má někdy s něčím problémy, ale rozhodně nevyváděl tak moc, jak by se od hřebce dalo čekat.
,, Vidíš jak si byl šikovný .." pohladila ho láskyplně po čumáku a usmívala se. Pochválila jsem ho pohlazením na krku a i když by možná nemusel, přece jen jsem mu věnovala jeden pamlsek a usmála se. S chutí si ho vzal. ,, Ti ubližovali co?" zasmála jsem se pobaveně a vedla ho přes chodbu k jeho rohovému boxu, kam jsem ho vpustila, ale vešla za ním dovnitř, abych mu stáhla uzdečku a vzala jí společně s ohlávkou do skříňky do sedlovny. Jediný koho jsem teď měla byl Serano. Ostatní koně měly jiné studentky, které si ochotně jich vzali sami více, což by mi nevadilo a kdyby bylo třeba, jistě bych pomohla.
Chvíli jsem musela počkat, než jsem mohla vyvést Serana z boxu ven. Tvářil se opět líně a v jeho očích nebylo takové nadšení, jak bych očekávala, ale co jsem slyšela, tu jiskru mu vzali lidé a tenhle koník by si jistě zasloužil nějakého jezdce, který by v něm právě probudil tu jiskru. Serano byl čistý, o což se postarala samozřejmě já a byla jsem na svou práci pyšná. Nevypadalo to, že by se nějak moc zajímal, co se bude dít.
,, Jdeš zase jako kdybys měl umřít.", řekla jsem mu.
,, Už jsem myslel, že jste se někde ztratili.", zasmál se nám Tom a Dakota se zasmála.
,, Není kam spěchat že?" zastala se mne Dakota, kdy jsem souhlasně přikývla a předala jsem vodítko Tomovi, který pohladil kaštanově zbarveného koně po hlavě a sledoval dění. Niora mezitím někam zmizela. Opřela jsem si první nohu o tu svou, zachytila oběma rukama jeho kopyto jak jsem měla a pevně držela. Seranovi to bylo jedno. Pouze věnoval jeden pohled Dakotě, když se začala činit na jeho kopytě a jinak sklonil hlavu a zafrkal. Tohle bylo už něco jiného. Nepral se se mnou a o to bylo jednodušší. Ve druhé fázi už kopytem asi dvakrát cukl ve snaze ho dát dolů, protože to nebylo moc pro něj příjemné, ale já si ho pěkně držela a usmívala se. Sledovala jsem práci Dakoty. Byla vážně dobrá a líbilo se mi, jak pracovala. Prostřídali jsme všechna kopyta, až byla všechny hotova a Serano se choval vzorně. Skoro jako kdyby byl líný i na to něco zde vyvádět. Zavedla jsem kaštanového valáška zpátky do boxu a usmála se.
Nakonec jsem vzala ještě čištění a rozhodla se ještě pomoct s jedním koníkem a to Galaxiií. Jediná kobyla, kterou jsem si vzala na starost. Už jsme se viděli, tudíž se ke mne už hrnula, aby se pomazlila.
,, No jo holka.", pousmála jsem se a s radostí se s ní pomazlila. Dcera Gentlemana. Nějaké ty rysy jsem tam viděla a ona byla nádherná. Připravila jsem jí. Ukázalo se, že jsme si vybrala dalšího špindíru, tudíž přejet jen kartáčem nešlo a já se musela opět snažit, aby byla lesklá a čistá stejně jako u Serana u kterého to šlo. Galaxie vymýšlela všechno kolem jen, aby se nějak zabavila. Jednou mi dokonce vzala i kartáč.
,, Co to děláš.", řekla jsem a podívala se na letící předmět, který skončil někde v rohu a ona se zatvářila pyšně. Zavrtěla jsem hlavou, ovšem pokračovala v hřebelcování. Nohy, to bylo něco úžasného, ovšem tento těžký úkol se mi podařilo dokončit právě včas.
,, Tak .. jsi nádherná a jsme na řadě,.", pousmála se, rozešla se s ní ven, kde už čekal Tom s Dakotou, která toho dneska bude mít také asi plné kecky. Přesto se mile usmívala. Tom si vzal vodítko a bedlivě si Galaxii hlídal. U ní jsem si nebyla tak moc jistá, jestli by něco nevyvedla. Třeba jen z rošťárny. Opřela jsem si její nohu o tu mou, zachytila kopyto oběma rukama a držela, dokud nebyla Dakota hotová a nepřešla do druhé fáze. To už byl trochu větší problém a Galaxie škubala a trhala kopytem tak, že i Dakota musela počkat, až se trochu více zklidní. S ostatními kopyty to bylo podobné, ale zvládli jsme to a jako odměnu dostala pamlsek, zavedla jsem jí zpět do boxu, kde se s ní ještě chvíli pomazlila, ale šla se podívat, zdali někdo nepotřebuje pomoct.
Já jsem dneska měla odpracovaného. Netrvalo to, ale moc dlouho. Všichni koně byli zanedlouho ostrouháni.
,, Cassie?" otočila jsem se. ,, Mohla bys prosím vzít kolečko a lopatu?" požádal mne Connor, kterého jsem viděla se někdy někde mihnout, ale pořádně se mnou nemluvil, nýbrž i on sám měl na starosti některé z koní. Přikývla jsem a udělala jsem tak. Kolečko jsem zavezla na místo, kde se to vše odehrávalo a nabrala lopatou koblížky, které udělali někteří koně během strouhání. Kolečko nebylo úplně plné a když jsme ho vezla na hnojiště, doprovázel mne i Connor, takže jsme si pokecali. Vše bylo hotovo. Niora nám poděkovala a poté si mohl jít každý po svých.

mellysa: HLÁSÍM SE NA BRIGOŠKU STŘÍHÁNÍ KONÍ

mellysa: STŘÍHÁNÍ (LAURIS, ÉROS, IKAROS)

"Ahoj Tome." "ahoj, jdeš pomoct se stříháním?" "Ano." Přitakala jsem a na chvíli jsem se podívala na strojek. "Tak skoč připravit Laurise, pořádně ho vyčisti a pak ho přiveď k uvazišti já mezitím ostříhám Liona." Řekl Tom a vydal se k uvazišti. Já jsem se vydala k ryzáčkovy do boxu. Otevřela jsem box a nasadila jsem mu ohlávku. Připla jsem k ní vodítko a přivázala jsem ho. "Tak ustup!" Řekla jsem zrzymu a zatlačila jsem mu na plec aby ustoupil. Vzala jsem si gumové hřbílko a začala jsem mu na krku pořádně kroužit po srsti. Valášek přimhouřil oči a pak se díval dopředu na mříže. Naježila jsem mu srst na obou stranách a pak jsem si vzala měkký kartáč a nejprve proti směru srsti jsem mu tam ještě kroužila a pak ve směru. Teď měl srst pěkně čistou, ještě hlava. Vzala jsem si hubou, namočila jsem ji a omyla jsem mu ji. Přece jen jsem nevěděla, jak ho bude Tom stříhat. Ještě jsem mu projela prsa, pak jsem ho už vedla k uvazišti, kde si Liona už odváděla Cassie. "Tak Lauris. Ten má zelený střih, tak mu ho necháme." Řekla a přistoupil k Laurisovým prsům. "Pořádně ho drž a když tak ho uklidňuj." Zapnul strojek a chvíli s ním jen stál u Laurise. Valášek se podíval na strojek, pak uvolnil svaly a díval se na mě. V tu chvíli Tom začal na pravé straně krku stříhat. Šlo mu to rychle. Zrzeček byl v klidu, občas se podíval na Toma, ale jinak v pohodě stál. "Tak hotovo. Odvěď ho, vyčisti z něj zbytky chlupů a pak připrav a přiveď Érose." Přikývla jsem a odvedla jsem ryzáčka do jeho boxu. "Ty si byl moc moc hodný. Na tu máš." Řekla sjem a vytáhla jsem z kapsy kousek mrkve. Dala jsem mu dva. Pochválila jsem ho a pak jsem si ho v boxe přivázala a vzala jsem si hřbílko. Začala jsem mu kroužit v místě, kde ho Tom stříhal. Odpadávaly mu odtamtud chlupy . Několik my jich vletělo do nosu a tak jsem začala kejchat. Otočila jsem se zpět k Laurisovi, ale ten už koukal z boxu ven. "Hej stůj!" Zvolala jsem a rychle jsem skočila po vodítku. "Ty si ale! Jak ses rozvázal?" Zeptala jsem se a znovu sem ho přivázala. "Ty ještě jednou a uvidíš " Řekla sjem valáškovi se smíchem a dočistila jsem polovinu prsou a krku a pak i tu druhou. Sundala jsem mu ohlávku a pustila jsem ho k senu. Pevně jsem zavřela box a šla jsem k Érotkovi.
Valášek se srdíčkem na čele se díval skrz mříže a sledoval kolemjdoucí. "Ahoj Érotku." Pozdravila jsem ho a vešla jsem k němu do boxu a nasadila jsem mu ohlávku. Připla jsem k ní vodítko a přivázala jsem ho. Éros zaržál, dkyž zahlédl že jde okolo jeho boxu Vanilka. "Zdravíš kamarádku?" Zeptala jsem se a vzala jsem si hřbílko a začala jsem mu kroužit po krku. "Ty si ale vysoký.. Nechtěl bys dát tu hlavu dolů?" Zeptala jsem se Érose, když jsem přistoupila k druhé straně a on dal hlavu nahoru. Zafrkal a ohnul se k senu. "Díky " Zasmála jsem se a vyčistila jem mu krk a prsa a pak celé tělo. Vzala jsem pak houbu, namočila jsem ji a omyla jsem mu čelo a nozdry. Pak jsem ho rozvázala a vydala jsem se znovu k uvazišti. Ze stříhání odcházela Vanilka. "Tak Éros má červený střih. Ten mu necháme, to bude rychlé." Řekl a zapnul strojek. Érotek trošku uskočil, ale pak se začal uklidňovat. Pohladila jsem ho a Tom ho začal stříhat na prsou. "Jen klid Érotku. Už to bude." Uklidňovala jsem valáška. Tom byl po chvíli hotový a pochválila valáška. "No hodný si byl. Tak jo přivěď ještě Ikarose a pak už můžeš jít, stejně už jsou skoro všichni." Informoval mě Tom. "Dobře." Odpověděla jsem a zavedla jsem Érose do jeho boxu. Přejela jsem ho hřbílkem a pak měkkým kartáčem, dala jsem mu mrkvičku, stáhla jsem z něj ohlávku a šla jsem tedy za Ikarosem.
Necelých 170 centimetrů vysoký valášek, vypadl opravdu jako kobylka, ale byl nádherný. "Tak jo, dám ti ohlávku a musím tě vyčistit." Oznámila jsem mu a nasadila jsem mu jeho ohlávku. Připla jsem k ní vodítko a uvázala jsem ho. Vzala jsem hřbílko a začala jsem mu kroužit po srsti, abych mu ji pečlivě vyčistila. Tak sje mto nejprve hřbílkem udělala z obou stran, pak měkkým kartáčem a pořádně jsem vyčistila i prsa. Pak sjem rozvázala vodítko, mlaskla jsem na valacha a šli jsme k uvazišti. "Tak Ikarovi dáme zase zelený střih." Poznamenal a zapnul strojek. Valášek se na něj zašklebil, ale Tom ho okřikl a Ikaros se zklidnil. Tom začal stříhat na krku a na prsou. Šlo mu to rychle a tak než se Ikar stačil naštvat, měl hotovo. "Tak jo, vyhřebelcuj ho a pak tady zameť ty chlupy." Řekl a já jsem přikývla a odvedla jsem ho do boxu. Zase jsem ho uvázala, dala jsem mu mrkev a odstranila jsem mu chlupy z těla. Sundala jsem mu ohlávku a po cestě k uvazišti sje msi vzala koště a šla jsem zamést chlupy. Udělala jsem si z nich hromádku, pak sjem je nabrala na lopatu a vyhodila jsem je. Pak už jsem se vydala za Callem.

ell*: Hlásím se na brigádu .



BRIGÁDA STŘÍHÁNÍ KONÍ – TAROT
Z uvaziště ve stáji byl slyšet zvuk strojku, jak Tom s Jasonem o sto šest stříhali. Šla jsem se za nimi kouknout, jak to vypadá. Jason byl právě v půlce stříhání Ikara. „Budeš mít pak prosím čas? Vzala bych Tarota a pak ještě potřebuju ostříhat Daria.“ Zeptala jsem se v krátké pauze, kdy si čistil nože strojku. „Samozřejmě, pro tebe budu mít čas vždycky.“ Usmála se mile a naklonil trochu hlavu.“ V břichu mě zašimral známí příjemný pocit, raději jsem se rozloučila a spěchala pro Tarota do boxu. „Ahoj miláčku,“ Tarot si mě pořád moc dobře pamatoval. Přišel se přivítat a spokojně mhouřil oči při pohlazení. Objala jsem ho kolem silného krku a zabořila na okamžik krk do bílé hřívy. I když jsem Daria milovala, Tarot byl můj první kůň a dokázali jsme spolu velké věci. „Počkej, přinesu si čištění a připravím na stříhání.“ Odtrhla jsem se od něj a za okamžik byla zpět s taškou jeho kartáčů. Před stříháním bylo třeba, aby byl kůň absolutně suchý a dobře vyčištění. Vzala jsem hřbílku a krouživým pohybem rozlepovala slepenou srst. Zároveň jsem mu dopřála příjemnou masáž, kterou Tarot ocenil slastným protažením krku. Srst jsem následně uhladila kartáčem, ještě spíš jen tak do počtu rozčesala hřívu a zkontrolovala kopyta. Když už, tak ať je to pořádně! Tarotkovi pořád zůstala růžová ohlávka s hnědým vodítkem, co jsem mu před lety koupila. Pousmála jsem se a nasadila mu ji. „Tak pojď, myslím, že Jason už je volný.“
Dovedla jsem Tarota k uvazišti a Jason si stoupl bokem, aby Tarot nepřetrhl elektrickou šnůru vedoucí ke strojku. „Co to bude za střih?“ optal se, zatím co se seznamoval s Tarotem. „Jen červený, Tarotek moc nepracuje.“ Jason hladil Tarota po krku a obrátil se ke mně: „Máš ho moc ráda že? Často tě u něj pozoruju.“ Uf ten mi dnes dává, v duchu se mi orosilo čelo a raději jsem se zasmála: „Hele pane stalkere, raději budeme stříhat!“ Jason se naposledy usmál. Já si stoupla k hlavě Tarota a strojek se rozběhl. Jason, jako skutečný profesionál, ho nechal nejprve chvíli běžet naprázdno a sledoval reakci koně. Tarot byl ale šťatsný, že se mu někdo věnuje a klidně stál. Škrábala sem ho mezi žuchvami a Jason pomali přiložil strojek na plece. Běloušek trochu zatřepal kůží, ale nechap si to líbit. Strojek se zakousl do bílých chlupů a ty v chuchvalečkách začaly odpadávat na zem. Za strojkem zůstávala kraťoučká hladká a trochu tmavší srst. Jason stříhla proti růstu chlupů a rukou smetával na zem uvolněné. Brzy nám nohy i zem pokryl bílý sníh . Červený střih byl jednoduchý a obnášel jen vystříhané plece a spodní stranu krku. Jason by, brzy se svojí prací hotový. „Co na to říkáš?“ Zeptal se, když vypnul strojek. „Paráda, moc díky!“ U uvaziště byl připravený kartáč, by se chlupy neroznášely po stáji. Pořádně jsem Tarota překartáčovala a odvedla ho do boxu. „Jsi borec.“ Dala sem mu pusu na nos a naposledy pohladila po líci. Už mi zbývalo jen uklidit chlupy a připravit si Daria.

izzy: STŘÍHÁNÍ KONÍ (Lion)

,,Ahoj Tome, Ahoj Jasone. S čím chtete pomoci?'' zeptala jsme se když jsem přišla na smluvené místo. ,,Ahoj Izzy, vem si nějakého volného koně,očisti ho a pak nám ho přiveď'' usmál se Tom.
,,Rozkaz šéfe'' zasmála jsem se a zasalutovala. Vzala jsem erární čištění,které bylo v sedlovně a vydala jsem se k Lionovi. Zrzavec s bílími odznaky se na mě zvědavě podíval když jsem vstoupila do boxu. Vzpomněla jsem si na Catty,která na Florestu přišla se mnou a s Marigold. Byla to suprová holka,celkem mě mrzelo že odešla. ,,Ty si na ni už ani nepamatuješ že?'' usmála jsem se na Liona a nasadila mu ohlávku. Připla jsem vazák a přivázala jsem ho na mříž boxu,protože jsem Liona neznala a on neznal mě a uvaziště byla zaplněná ostatními koníky. Vzala jsem gumové hřbílko a začala ho pravo na krku krouživými pohyby čistit. Lion slastně natáhl hlavu daleko dopředu a přivřel oči. Taky se mu trošku začal hýbat horní pysk. ,,No teda, že bych našla tvůj bod rozkoše?'' začala jsem se smát. To musel být zžitek pro někoho ho takhle čisti každý den. Meteor měl taky takové svoje místečko,ale za ušima a tam ho nebylo teba čistit pořád. Pokračovala jsem v čištění a pak jsem ho gumovým hřbílkem očistila i z druhé strany.následně jsem vzala kartáč a pečlivě jsem ho vykartáčovala aby nikde nebyly slepené chlupy nebo zbytky nečistot. Když už jsem byla v tom vykartáčovala jsme i nohy a vybrala kopýtka. To ještě nikdy nikomu neuškodilo Potom jsem odvázala vazák a otevřela dveře.
,,Tak pojď hochu, jdeme tě ostříhat'' vyzvala jsem zrzka aby mě následoval a vyvinula jsem tlak na vodítko. Lion se rozešel. Vzala jsem ho k Jasonovi,který měl zrovna volno. ,,Co teď šéfe?'' zeptala jsem seho,protože nikdy předtím jsem stříhání koní neviděla. ,,Chytni ho za ohlávku a já ho ostříhám. Jaký střih to bude?'' ,,Červený, Lion si k práci moc nepřičichne,ikdyž je to škoda'' odpověděla jsem a chytla jsem zrzka za ohlávku v místech kde byly kroužky na násnosníku. Jason zapnul strojek a Lion našpicoval uši a ohlídl se za zvukem. Byl to ale statečný koník a tak si rychle zvykl a zvuk sledoval pouze ušima. Zrzavá srst začala padat na čistou zem. Červený střih nebyl nijak rozsáhlý a tak to bylo během pěti minut hotovo. Vytáhla jsem z kapsy jablíčko a podala ho zrkovi. Taky jsem ho podrbala vpravo na krku a pak už jsem ho odvedla do boxu kde jsem ho překartáčovala a pak se s ním rozloučila. Potom jsem si šla pro Meteora a nechala ostříhat jeho. Když byli všichni koně ostříhaní vzala jsem smeták a pozametala všechnu spadlou srst na hromadu. Mellysa ji pak naházela do pytle,který se vyhodil. Jason s Tomem nám poděkovali za pomoc a pak jsme se už všichni rozešli za svými povinnostmi.

kitty + asie: STŘÍHÁNÍ - PERLA
Na Flroestě znělo vrčení strojků a já, abych nezůstala pozadu, mířila do stáje vyvzednout si z ní Jitřenku - přezdávku, kterou jsem dala Perle hned po jejím příchodu na Florestu, kvůli její barvě. Kobylka mě pozorovala bystrým očkem, nasadila jsem jí ohlávku, vyvedla do uvaziště a jako obvykle žasla nad tím, jak opatrná kobylka je. Narozdíl od Asi, která se na mě ráda natlačovala a zkoušela, co jí dovolím, vypadala jakoby si dávala pozor, kam klade nohy, aby mě nezašlápla. Jakoby vnímala, jak je člověk v provonání s ní malý.
Vždycky jsem s ní ráda pracovala, a tak jsem i tentokrát využila příležitosti, a zatímco jsem jí kartáčovala srst plastovým hřbílkem, imoděk jsem si jí druhou holou rukou hladila. Kobylka byla trochu nesvá, delš ídobu teď pořádně nepracovala a tak měla energie na rozdávání. Narozdíl od jiných koní, kteří by si ji ale vybyli na mě, přešlapovala spíš ode mě, koukala kolem sebe a občas na někoho zaržála, když se odváděl nějaký kůň na stříhání. "Stříhala ses vloni vůbec?" zamyslela jsem se, vydrbávajíce slepené chlupy. Perla k nám přišla vloni na podzim, a už jsem si ani nepamatovala, jestli přišla ostříhaná nebo se šmikala tady. Ráda bych to věděla, abych věděla jestli se nebojí strojku. Nikdy se neprojevovala jako strašpytel, ale ani jako nějak velkej hrdina, byla zvídavá a občas se něčeho vylekala. Nu, tak zkrátka uvidíme. Kartáčem jsem rychlými tahy odstranila ze srsti prach, občas jemné štětinky projela hřbílkem, aby práce nepřišla vniveč, a brzy byla Perluše připravená na šmikání.
Připnula jsem jí na ohlávku vodítko a vedla ji před stáj. U Nathana zrovna stála Nadvandy (Ale ale ), nicméně už finišovali, tak jsem si přistoupila k němu. "Perla.. Ta byla stříhaná jak?" zamyslel se Nathaniel, a já mu připomněla, že měla "irský" střih. Přikývnul, ačkoliv z toho nevypadal nadšeně Už byla docela zima a tak by si asi rád zalezl do jídelny k šálku čaje. "Tak jdeme na to" promluvil na klisnu Nathan a zapnul strojek. Perla zvedla hlavu, našpicovala ouška, a párkrát zafrkala, jak se snažila přijít na to, co to je. "kliid, to nic" promluvila jsem na ní a hladila jí po krku. Dali jsme jí minutku, než se srovná, než Nathaniel zkusmo uholil první část. Ztuhla, ale nehnula se. "To je hodná holka", stála jsem u ní a promlouvala na ní, drbajíce jí po krku. Nathan jí přejížděl po spodní části krku, kde začínal, a já se jen divila jeho obratnosti, která bývá většině kluků cizí. Trochu jsem se divila, jak snadno si poradil s kůží mezi předníma nohama, ta mi přišla jako docela problémová, ale Nathaniel ani necmuknul a pokračoval v práci. jen když jí stříhal těsně za předkama, zavrčel výhružně něco ve smyslu, že jestli teď kopce, půjde do salámu. "jen vyhrožuje, neboj." pohladila jsem jitřenku po krku a podrbala jí. Jakmile byl hotov "Obsah" střihu, přejel Nathan ještě okraje, aby to nevypadalo jak vykousaný od daňků, a bylo hotovo. Poděkovala jsem a podala Perluši kousek sušeného rohlíku. S chutí jej schroupala, a tak jsem jí odvedla zpátky do stáje. Už mě čekala jen práce v podobě smetení přebytečných chlupů, takže jsem stříhanou oblast přejížděla kartáčem, a pak jsem to zametla.

bloodye+dekameron: STŘÍHÁNÍ KONÍ - PATRON. OMLOUVÁM SE ZA ODESLÁNÍ POZDĚJI, IZZY VÍ

Sevřela jsem v dlani zelené vodítko. Původní barva už byla zašedlá, jak se často někde válelo, i karabina nezářila tou stříbrnou, kterou mají kovy. Za to byla šíleně ledová, až mě to na bříškách prstů zapálilo. Mimoděk jsem se oklepala a podlezla hrazení výběhu, kde se pásl statný ryzák. Nohy měl obalené bahnem stejně i krk pokrývala hnědá krusta, dál měl naštěstí deku. Uf. "Pací!" pískla jsem na valacha, který ke mně zvědavě natočil uši. Vytáhla jsem levou ruku z kapsy vesty a napřáhla jí k němu s pamlskem v dlani. Dal se do pohybu. "Pašák" podrbala jsem ho za uchem když dorazil a kromě mrkvového pamlsku jsem mu do očka cvakla karabinku vazáku. "Půjdeš se stříhat, ušáku" usmála jsem se na něj a společně s ním vyrazila k bráně akademie, která dnes byla doširoka rozevřená. Přeci jen se počítalo s dnešním stíháním a příliš časté otvírání nedělalo motorku dobře...
Došla jsem se zrzavcem k jeho boxu, stájí se nesl tlumený zvuk stojku. Patron trošku špicoval uši, bylo to pro něj věru nezvyklé. "Hodný" pohladila jsem ho po zaneřáděném krku a klouzavým uzlem obmotala vodítko kolem mříží, abych mohla podle potřeby rychle zatáhnout a pustit tak zrzavce, kdy se leknul. Když v klidu stál začala jsem z něj sundavat deku. Složila jsem jí před box, vytáhla z jeho boxu čištění a pustila se do něj, uličníka. Nohy nemělo smysl čistit, protože bláto bylo mokré, než půjdeme na stříhání tak mu je sprchnu, aby nešel jako čuník. Tom to nesnáší. Vybrala jsem mu tedy opatrně z kopyt, abych se celá nezasvinila a pak se začala věnovat jeho krku. Tam jsem tu krustu začala stahovat kovovým hřbílkem a kromě záchvatů kašle - mých, to šlo dobře. Pak jsem už vytáhla klasické gumové společně s měkkým kartáčem a začala ho pořádně čistit. Zrzavý si to užíval, labužnicky spouštěl dolní pysk, přivíral očka a uši měl do letadla. Jak málo někomu stačí ke štěstí. Dala jsem si záležet i na hřívě a ocasu, když už čistím.. Nakonec jsem vyklepala kartáče, rejžákem mu srst ještě trochu "načepýřila" a pozemetala pod ním. Zatáhla jsem za konec vazáku, odvázala si ho, ještě mu došla osprchnout ty nožky a pak s ním zamířila k Tomovi.
"Další pán na holení?" usmál se, jen jsem přikývla a přivedla Pácu k němu. "Ostříhám ho podle iráku. Je to jeho první stříhání tady, tak netuším jak bude reagovat. Drž a uklidňuj, znáš to" "Jasně" souhlasila jsem, stoupla si před zrzavce a začala na něj tiše, klidně a hlubokým hlasem promlouvat. Tom spustil strojek, nejdřív dost daleko od něj, ocž vyvolalo jen pohled na místo odkud se zvuk ozval a dál nic, tak se začal přibližovat. Stál jak přikovaný, rozený policejní kůň. Lehce sebou cukl jen když se ho trenér strojkem poprvé dotknul. "Kliid" pískla jsem a od té doby držel jak přikovaný. Trochu valil oči, ale ani se nehnul, nechal Toma v klidu dělat jeho práci. "Zvedni mu prosím nohu dopředu, at mu to můžu vyholit i dole." poprosil mě nacož jsem přejela po pravé přední, kterou mi Rony ochotně podal a já jí podržela vepředu. Celou dobu jí držel opět ochotně, bez problémů. Kdyby byl takový i Deki byla by to paráda, ale oproti některým jsem na to s hnědým ještě moc dobře. Položila jsem Pácovi nohu a zvedla mu tu druhou. Tom pracoval rychle a obratně, takže zachvíli byl ostříhaný a hora zrzavých chlupů byla dole. "hotov" usmál se vrchní holič a podal mi kartáč, abych mu ometla z krku chlupy co neopadaly. Patrona jsme samozřejmě odměnila několika pamlsky a jeden mu podšoupla ještě v boxe. Já se pak vrátila pozametat.

melanie a karamel: STRIHANIE - KARAMEL
„Karí!“ ohlásila som sa skôr, ako som vošla do boxu. Karamel už bol v boxe, išiel sa strihať. Takže, čo budeme potrebovať? V prvom rade treba opucovať. Takže, zobrala som si tašku s čistením a vybrala odtiaľ veci. Dôkladne som ho začala čistiť žbilkom, Karamel držal. Pracne som rozčesávala všetky zlepené chlpy, ktoré by som inak prehliadla. Dokonca som mu vyčistila aj miesta pod „pazuchami“ a pod kĺbami. Hlavne som si dala pozor na hrudi, kde bolo riasenie. Ako ďalšie som zobrala do ruky ryžiak. Tým som odstránila už odlúpnutú špinu, ktorá sa však držala medzi chlpmi. Ako posledné som si zobrala mäkkú kefu a odstránila prach. Ešte som rovno vybrala aj z kopýt, ktoré boli teraz nádherne upravené. Škoda, že tak nevyzerajú moje nechty, ale to sme už niekde inde. Takže, už tu bol Tom so zapojeným strojčekom. Pozorne prezrel Karího, či nie je náhodou niekde špinavý. Pochybovala som, že by niekde našiel čo i len dva zlepené chlpy. Mala som pravdu, Tom nič nenašiel. Pozorne prešiel ku Karamelovi a dal mu oňuchať strojček. Karamel bol priviazaný, no mala som ho odviazať. Chytila som lano pevne do ruky a druhou rukou chytila valacha za ohlávku. Tom zapol strojček. „Ako ho ostrihám?“ spýtal sa ma. „Kľudne navysoko. Akurát z hlavy prosím len spodok,“ odpovedala som po chvíli. Tom prikývol a priložil strojček ku Karamelovmu plecu. Karamel sa strhol, no potom už držal. Potichu som ho hladila po krku a pozerala sa, ako Tom strihá. Aj keby chcel Karamel niekde ustúpiť, veľmi nemal kde. Neboli sme v priestrannom boxe, ale v úzkom uväzovisku. Tom skúsene prešiel Karamelovi po pleci dopredu a postavil sa bokom, aby ho Karamel nemohol kopnúť. Trošku som ustúpila na bok a nervóznejúceho Karamela som hladkala po stuhnutom krku. Strihač mal hruď rýchlo hotovú a prešiel na krk. Karamel pohodil hlavou, zvuk strojčeka mu asi nebol veľmi príjemný, rovnako ako mne. „Pokojne,“ prihovorila som sa mu a prešla mu rukou po čele. Karamel sa otriasol, čo tom nečakal a narobil mu tam zuby. Musela som sa zasmiať, rovnako ako Tom. Tom nakoniec samozrejme zuby zarovnal, teraz však prešiel cez chrbát na brucho. Karamel sa ošíval, no stále nekopal. Snažila som sa ho upokojiť, čo sa mi nakoniec aj podarilo. Tom odstúpil a vypol strojček. „Dajme mu prestávku. A pre istotu ho pevne priviaž - pôjdeme strihať zadok a to môže kopať,“ upozornil ma Tom. „Dobre,“ prikývla som a tyrkysové vodítko pevne uviazala o krúžok na to určený. Tom to po mne skontroloval a znovu zapol strojček. „Pokojne, Karamel,“ upozornila som ho a položila mu na krk ruku. Tom sa postavil vedľa zadných nôh a začal strihať. Karamel dvíhal nohy, ale nekopal. „No ty si šikovný!“ usmiala som sa a riadne Karamela pochválila. Nemala som pamlsky, ale to, že mu prestal hučať strojček na koži. Ešte nás čakala druhá strana a spodok hlavy. Druhá strana bola pomerne rýchlo, no teraz prišiel čas na tú hlavu. Držala som Karamelovi hlavu dosť vysoko, aby sa tam Tom dostal. „Pokojne, Karamel,“ zamrmlala som vyrovnane a hladila valacha. Matt opatrne začal strihať. Síce tam mal Karamel spočiatku zuby, znášal to celkom dobre. Nezarovnali sme ich úplne, ale Karamel už bol nervný. „Dobre, stačí,“ rozhodol Tom a potľapkal valacha po krku po tom, ako vypol strojček. „Ďakujem,“ povedala som mu. Tom išiel zmotať šnúru, zatiaľ čo ja som Karamela odviedla do boxu. Predtým som ho však ešte prebehla žbilkom a ryžiakom, aby som z neho dostala zachytené chlpy. Potom som ho zaviedla do boxu. Ešte mi zostávalo Karamelovu medvídkovsku srsť pozametať. Bolo jej dosť, zobrala som teda metlu zo skladu a začala čistiť uväzovisko. Riadne som ho vyzametala, nemôže tu predsa po mne zostať bodrel.

ginger + shakespeare: PŘIHLAŠUJI SE NA BRIGÁDU ZAZIMOVÁNÍ STÁJÍ

ginger + shakespeare: ZAZIMOVÁNÍ STÁJÍ - POVINNÁ 2/2 - SKUPINA B

„Ginger?“ řekl kdosi. „Jéj ahoj Cassie!“ pozdravila jsem dívku,která vyšla ze dveří kanceláře. „Niora všem vzkazuje,že je v devět hodin nástup před budovou. Budou se zazimovávat stáje.“ řekla. Přikývla jsem a běžela jsem se podívat na nástěnku. Byly tam tři skupinky A,B,C. Vybrala jsem si B. POdívala jsem se na hodinky. Bylo za deset devět,rychle jsem nakrmit Shakeho,odvedla jsem ho s termodekou do výběhu a v devět jsem už stála před budovou. „Přišla první mrazová vlna a s ní i potřeba co nejdříve zateplit stáj.“ začala Niora. „U mě vyfasuje pomůcky,“ dodala a tak jsem se za ní rozběhla. „Skupina B“ řekla jsem a Niora mi dala lišty,hřebíky a kladívko. „Dobrá skupinka A půjde s Nathanem,skupinka B s Jasonem a skupinka C s Connorem. Ti vám vysvětlí jak na to. Tak hodně štěstí!“ podotka Niora,když všichni měli své pomůcky. Zašla jsem za Jasonem. Bylo tu pár dívek,ale většina jich byla ve skupince A. „Takže holky,budeme zateplovat všechny dveře a to včerně dveří u boxů. Lišty zasunete zespod pod dveře a zatlučete.“ řekl a pak nám ještě rozdělil práci. „Ginger ty a tvoje skupinka budete dělat prvních 8 boxů + dveře do dívčích šaten,“ vysvětlil nám Jason a my jsme se vydali před stáje až k první skupince osmi boxů. Ve skupince jsme byli 4,takže na každou dvojici připadli 4 boxy. My jsme měli první čtyři. Začali jsme u jedničky. Vzala jsem lištu a vsunula jsem ji zespod pod dveře. „Hřebíky,“ řekla jsem a dívka mi podala tři hřebíky. Vzala jsem si jeden a podržela jsem ho na pravé straně lišty. Na manuální práce jsem byla vždycky levé,ale nikdy jsem si neusekla prst. Kladívkem jsem začala pomalu přitloukávat hřebík. Málem jsem se uhodila do ruky,jelikož jsem nemehlo,ale trefila jsem to do hřebíku,který se pevně zavrtal do lišty a boxu. Vzala jsem si druhý hřebík a ten jsem měla v plánu upevnit ve středu. \už jsem si dávala větší a neohrozovala jsem své zdraví. Se třetím hřebíkem to šlo také dobře. Zatloukla jsem ho ale křivo a on se zkřivil,takže jsem musela použít jinný. Přešli jsme k vedlejšímu boxu Chorála a nyní zatloukala dívka v mé dvojici. BYlo vidět,že už to někdy dělala. Práce jí šla od ruky. Jen jsem jí podávala hřebíky a ona hned vše pozatloukala. Udělali jsme takto i box 3 a pak na mě přišel box Vanilky,4. Klekla jsem si na zem a zespod dveří jsem dala lištu. Pomocí hřebíku jsem ji upevnila z levé strany. Na druhý hřebík jsem se napřáhla a pořádně jsem do něj klepla. Byl to docela nepříjemný zvuk,ale hřebík byl perfektně zatlouklý. Se třetím hřebíkem jsem udělala totéž. Zašli jsme ještě ke dveřím šatny a pomohli jsme dvou dívkám zatlouc hřebíky. Jason nás potom ještě poslal pomoc s boxy 25-29. Vzala jsem si Shakův boxík 28 a box Charatktera. Shakův box jsem udělala sama a pořádně jsem upevnila lištu. Charakterův box dělal s největším podílem malá blondýnka se mnou ve dvojici. Když byly kompletně všechny dveře hotové,zašli jsme je všechny zkontrlovat. U hlavních dveří jsme ještě trochu více upevnili lištu,ale jinak bylo vše v naprostém pořádku. Jason nám poděkoval a my jsme ještě zašli pomoci některým A-čákům

kitty: BRIGÁDA – SKUPINA C
Stála jsem ve stáji, po svém boku pár odvážných (plus Connor), bylo ještě ráno, takže jsme byli trochu přioblečení, přece jen ve stáji je jen o pát stupňů lépe než venku. Ale aspoň něco.
„Stejně jako vloni, je potřeba zazimovat stáj, utěsnit okna, dveře, zateplit napáječky aby nám nezamrzaly. Rozdělíme se proto na tři skupiny.“ Hlásila Niora a vzala pár jí nejbližších dobrovolníků – „Tohle bude skupina A, vy si vezmete izolování oken. Co a jak vám řekne támhle Jason. Skupina B“ pokračovala a ze zbylé skupinky oddělila několik lidí tak, že zbyly dvě stejně velké grupy – „Bude izolovat dveře. Vy počkejte, vám budu pomáhat já. A skupina C“ ukázala na nás, zbytek „Vy si vezmete na starost napáječky.“ „A proč zrovna my jsme Céčko?“ ozval se Connor se Svěrákovskou zarputilostí, načež jsem zakroutila očima a vydala se pro vybavení. Měly jsme v rohu připravenou vatu, igelit a izolační pásku. Vydala jsem se s tím tedy na opačnou stranu stáje – tady se teď vrhla nadřazená skupina B na všechny dveře a nebyl by tu klid. „Kony, k noze“ houkla jsem na kamaráda který se spolu se mnou vydal dozadu. Ve dvou se to lépe táhne
Vlezli jsme do nejzadnějšího boxu, zamířili k napáječce a já si do žlabu odložila zbytek věcí, co teď nebyl potřeba. Vzala jsem do ruky vatu, začala s ní omotávat trubku od napáječky – která byla celkem studená – a Connor moje dílo obalil igelitem. Přidržel ho na trubce, já vzala do ruky izolačku a s její pomocí to celé utěsnila.
Takhle jsme to udělaly i u dalších dvou boxů. Čtvrtý ale začal dělat problémy. Zdálo se, že je vata namotaná moc „volně“, ať jsme igelit utahovali jak jsme chtěli, po zajištění izolačkou jsem s celou soustavou mohli volně posunovat nahoru a dolu, nahoru a dolu.. což také znamenalo, že nemohla kvalitně těsnit. No jo, jenže jak chcete pořádně namotat vatu? Utahovat přece nejde. S Connorem jsme to řešili asi půl hodiny – což byla vina i toho, že Kony nepřestával s igelitem hýbat nahoru a dolu a opakovat, že to vypadá trochu jako masturbační pohyby… On je nenapravitelnej. Zbytek naší podřadné skupiny C už se blížil, takže bylo potřeba vymyslet nějaké řešení, ať uděláme těch box alespoň pět. Nakonec jsem seshora i zezdola celé soustavy přidělala obrovské množství izolační pásky, která to nakonec přidržela na místě. Hurá, vítězství. Connorův zklamaný pohled jsem přešla mlčením, načež jsme se vrhli na pátý – a vzhledem k aktivitě ostatní asi i poslední – box. Ten už šel rovněž relativně snadno, ovšem.. došla nám izolačka Takže zatímco Connor přidržoval igelit s vatou na místě tak, aby se nerozpadla, já běhala po stáji a sháněla někoho kdo by nám jí vypůjčil. A když se povedlo, bylo hotovo a my si mohli jít dát něco dobrého.

cassie:
ZAZIMOVÁNÍ STÁJE - SKUPINA A

„Stejně jako vloni, je potřeba zazimovat stáj, utěsnit okna, dveře, zateplit napáječky aby nám nezamrzaly. Rozdělíme se proto na tři skupiny.“ hlásila Niora a pohledem se podívala na mne, když jsem do stáje přišla jako poslední a s pár minutovým zpožděním. Omluvně jsem se podívala a poslouchala jsem. Přišla jsem včas. Poté ukázala na pár studentů mezi nimiž jsem byla já, taky jsem byl s nimi nejblíže. „Tohle bude skupina A, vy si vezmete izolování oken. Co a jak vám řekne támhle Jason." řekla Niora, pokračovala dál a rozdělila si zbytek skupiny, když Connor měl nějakou poznámku, proč zrovna on patří do skupiny C, pouze jsem se usmála a se svou skupinou se rozešla za Jasonem, jenž na nás čekal s hrnečkem kávy. Jak nečekané. Usmál se, vysvětlil nám, co přesně po nás chce. Nevypadalo to tak složitě a každý si vzal potřebné nářadí.
,, Ne, že bych byla zdatný kutil.", zamumlala si, když viděla vatu, igelit a izolační pásku, vzala si tyto potřeby k sobě a podívala se po stáji. Okna měli box číslo 1, 8, kde náhodou byl můj miláček, ale vzhledem k tomu, že byl ve výběhu, mi při práci nebude dělat společnost. Poté 22 - 30. V skupině nás bylo docela hodně, vyšli na mě asi čtyři boxy. Skupina B, C a byli v přední stáji, kde zrovna dělali svou práci, proto jsem se rozhodla, že začnu dělat odzadu, aby jsme si tu vzájemně skoro nepodkopávali nohy. V boxe byl Éros, teď byl ve výběhu, co jsem slyšela, tak má novou jezdkyni, možná bylo už načase. Otevřela jsem si box a podívala se na okno.
,, Nechceš náhodou pomoct?" nakoukla dovnitř Izzy. Ani jsem si nevšimla, že je zde. Podívala se na dívku a přikývla jsem, podala jsem jí izolačku s tím, že mi s tím potom pomůže a začala jsem cpát vatu kolem rámu. Dávala si záležet a dosáhnout nahoru byl, až skoro nadlidský výkon pro mne, avšak zvládla jsem to. Pyšně se podívala na mou práci a zazubila se.
,, Fine .. teď tam budu dávat igelit a ty ho budeš přelepovat izolačkou.", řekla jsem jí a podívala se na to. Tohle bude ještě sakra zajímavé. Já šikovná na takové to věci, přikládala jsem igelit na vatu, vedle mne stála Izzy a přelepovala jí izolepou a tak utěsňovala okno. Stála jsem na špičkách a začalo to už sakra bolet, avšak nepovolovala jsem a dál jsem dělala svou práci.
,, Kdo by řekl, že je to tak náročné.", zamumlala jsem a ulevila si, když bylo hotovo. Podívala jsem se na utěsněné okno a jedním pohledem jsem ho zhodnotila. Myslím, že to bylo okay. Izzy mi to taky odsouhlasila a přesunuli jsme se do boxu vedle, kde pobývala malá kobylka Nota, také ve výběhu. Stáj byla prázdná.
,, Dej sem tu vatu.", řekla mi Izzy, sebrala mi jí z ruky, což mi trochu vyrazilo dech, ale pokrčila rameny. Převzala jsem si zase izolačku, abych přelepovala a počkala jsem, až vata bude na svém místě a Izzy bude přikládat igelit k oknu, poté jsem přišla na řadu já, zatím co ona přidržovala já jsem upevňovala igelit izolačkou. No, né že by mi to šlo nějak moc dobře. Přilepila jsem si tam skoro i prst. ,, Nechtěla bych tě vidět s kladívkem v ruce.", podotkla Izz.
,, Já sebe taky ne.", souhlasila jsem s ní a přelepovala jsem dál igelit, po práci jsme odstoupili. Vypadalo to dle mne dobře. Zatím se nám dařilo, ale možná se uvidí později. Opustili jsme box a přešli jsme vedle s pohledem dozadu, kde se motalo čím dál více lidí, někteří přecházeli i na druhou stranu spíše k nám. Takže Shakův box. Tentokrát jsem si vatu ukradla já, když už tak se budeme střídat. Vatu jsem nacpala opět kolem rámu okna, dávala si na tom záležet, Izzy sledovala jak jsem na špičkách. Byla o trochu větší než já, ale dařilo se mi. Oddechla si na chvíli, ne na moc dlouho, protože za malou chvilku už se zase musela natahovat, držela jsem igelit a Izzy jela s izolačkou, jenž to šlo lépe. Vůbec se s tím nepárala, ta jela . Jsem jí skoro ani nestíhala, ale mlčela jsem a přizpůsobovala se jejímu tempu.
,, Bude tu teplo .. to budou koníci rádi." usmála se Izzy.
,, My taky.", dodala jsem, podívala se na další okno. Brzo tu bude tepleji než teď. Pořád to nejsou až takové mrazy, horší bude až bude nějaké to mínus. Měla jsem na sobě teplé oblečení, to mě hezky hřálo. Bylo mi dobře, hodně dobře. Přešli jsme k dalšímu boxu. Charakter.
,, Jak Vám to jde holky?" zeptal se Jason, který nejspíše obcházel a kontroloval a pomohl, kde se dalo.
,, Skvěle." odpověděla jsem a podívala se mu do ruky, kde měl hrníček s kávou. Izzy souhlasně přikývla.
,, Tak to je dobře. Kdyby něco, volejte.", usmál se a šel dál.
,, Myslíš .. že ten hrníček sundavá z ruky i na noc.", zamumlala jsem, podala jsem Izzy vatu, aby jsme se prostřídali, když o to předtím tak stála a já si vzala izolačku.
,, Těžko říct." odpověděla Izzy vedle mne. Zasmáli jsme se a pokračovali jsme v naší práci se stejným postupem, akorát já jsem tentokrát přelepovala, zatím co Izzy držela igelit. Ta izolačka šla trochu ztuha, avšak zvládli jsme to. Mohli jsme být na sebe pyšný. Zkontrolovali jsme, jak na tom jsou ostatní, jeden box ještě nebyl, proto jsme si řekli, že ho uděláme, i když to měl na starost někdo jiný. Zazimovali jsme okno a pousmáli se.
,, My máme hotovo." usmála se. Dopomohli jsme ještě se zbytkem, když bylo třeba. Stál byla zateplená a brigáda hotová. Mohli jsme se rozejít po svých.

izzy: ZAZIMOVÁNÍ STÁJE- SKUPINA A

„Stejně jako vloni, je potřeba zazimovat stáj, utěsnit okna, dveře, zateplit napáječky aby nám nezamrzaly. Rozdělíme se proto na tři skupiny.“ začala Niora rozdávat instrukce když všichni zůčastnění dorazily na brigádu.
,,Tohle bude skupina A,budete mít na starost zatěsnění oken. Co a jak vám řekne támhle Jason.'' ukázala Niora na skupinku lidí která postávala nejblíže ní a očekávala instrukce. Mezi nimi jsem byla i já. Druhou skupinu pak nazvala B- dveřníci a třetí C- napaječky Connor se zeptal proč zrovna oni musí být skupina C a já jsem si vzpomněla na Svěráka v semináři k Poslu z Liptákova. Divadlo Járy Cimrmana je prostě geniální věc Když Niora rozdala všechny instrukce vydala jsem se najít Jasona. Ten mi vysvětlil co mám dělat a pak dodal že se asi budu muset k někomu přidat jelikož už všechny boxy rozdal. Řekla jsem mu že si někoho do dvojice najdu a vydala jsem se obcházet boxy. Kitty byla napaječkař a Marigold tu vůbec nebyla tak sjem se rozhodla že zmapuju Cassie jestli tu někde je. A byla! Úplně v posledním boxe kam jsem se dívala. Nasadila jsem vítězoslavný úsměv a zeptala se:
,,Nechceš náhodou pomoct?'' Ohlídla se a pak přikývla. Napřáhla ke mně ruku s izolačkou a oznámila mi že můžu lepit Cassie přiložila igelit na vatu kterou nacpala kolem rámů oken a já jsem ustřihávala izolačku a přelepovala igelit aby držel na svém místě. Nejvíce náročné to bylo hlavně nahoře,jelikož Cassie i já jsme byly poněkud menší postavy a tak to vyžadovalo hodně stání na špičkách co ž za chvíli začne bolet. Nakonec jsme to ale nějak zvládly a pokračovali jsme do dalšího boxu.
,,Dej sem tu vatu'' řekla jsem a vytrhla Cassie vatu z rukou... no co? Taky si můžu zavatovat ne? Nacpala jsme kousky vaty podél rámu okna....pořádně tlustou vrstvu ať žádný zákeřný ledový vzduch nemá šanci proniknout. Potom jsem na ni přiložila igelit a nechala Cassie a si taky zaizolačkuje Ta si pod izolačku několikrát málem přilepila prst.
,,Tobě bych kladívko do ruky nedala'' konstatovala jsem. ,,Ani já sobě ne'' uznala Cassie. Jako další jsme došli k Shakespearově boxu. Můj oblíbený koník...kterého teď jezdila Ginger. Třasohruška teď byl jako všichni ostatní koníci ve výběhu. Vatu si pro změnu zase ukradla Cassie. Aspoň se prostřídáme. Když se Cas povedlo přiložit igelit přes vatu správně přelepila jsem ji pořádně izolačkou. V jednom rohu nám to ale pořád nějak nešlo,takže jsme nakonec spotřebovali tak tunu izolačky,ale alespoň to konečně drželo
,,Bude tu teplo...to budou koníci rádi'' poznamenala jsem.
,,My taky'' dodala Cas. Teď bylo sice relativně teplo,ale až teplota klesne pod bod mrazu tak už se zimě neubráníme snad ani tím termoprádlem pod oblečením. Jako další na nás čekal Charakterův box.
,,Tak jak vám to jde holky?'' optal se nás Jason který zrovna šel kolem...jak jinak než s hrníčkem kávy v ruce.
,,Skvěle'' odpověděla mu Cassie a když zmizel zkonstatovala jestli vůbec ten hrnek odkládá.
,,Těžko říct,''odpověděla jsem. Obě jsme se zasmáli a pak jsem zase ukořistila vatu a začal zacpávat okraje okna. Cassie přelepovala. Postupovali jsme tak dále i u dalších boxů a brzy jsme měli hotovo. Ještě jsme se porozhlédli po ostatních,jak jim jde práce od ruky a když jsme našli box ve kterém ještě nikdo nebyl tak jsme se s radostí pustili do práce a za cvíli bylo hotovo.
,,No jo...ve dvou se to lépe táhne''

nadvandy: GENERÁLNÍ ÚKLID STÁJÍ
„ahoj lidi.“ Houkla jsem na skupinku studentek a kluků postávající kolem nich. „čauky.“ Odpovědělo několik z nich. „no, tak snad už jsme všichni.“ Porozhlédla se Izzy, která měla na starosti organizaci brigád. „no, pustíme se do toho. Připravila jsem kbelíky, smetáky, hadry, saponáty. Všechno, co bude potřeba. Musíme stáj pořádně zamést, tím bych začala. Mříže jednotlivých boxů se pak musí pořádně vydrbat, zbavit nánosů prachu a potu. Taky by to chtělo vymýt perfektně kbelíky na krmení a otřít kolem dokola bedny na krmení.“ Vypočítávala jednotlivé položky Izzy. „to je práce pro uklízečky.“ Odfrkl si Connor a zmučeně protáhl obličej. „pravda, to není práce pro chlapy.“ Zavrtěl hlavou Nath a tentokrát zůstal na stejné straně jako kamarád. „a ty nějaké chlapy vidíš?“ obrátila jsem se na ty dva s podiveným výrazem. I ostatní holky se začaly rozhlížet, jako by je chtěly najít. „jsme tu hned dva.“ Vrčel Connor. „no, máte štěstí.“ Přikráčela Niora, až se jí culík blonďatých vlasů houpal divoce ze strany na stranu. „jakto?“ chopili se naděje kluci, že by snad nemuseli tančit se smetáky. „rozbila se ohrada, dva koně utekli. Jedete se Sue koně nahnat zpátky a ohradu opravit. Tak padejte!“ pobídla je a v tu ránu jich nebylo. „zvládnete to samy?“ přelétla po našem malém hloučku. „jasně že jo.“ Ujistila ji Izzy. „my jsme ženský, my zvládneme všechno.“ Dodala Bloodye. „tak dobře, kdybyste něco potřebovaly, víte kde mě najít.“ Spokojeně odešla. „tak, můžeme se do toho pustit.“ Vybídla nás Izzy. Popadla jsem to nejlepší koště, jaké jsem viděla. Se středně dlouhými tvrdými štětinami. „začnu zametat odzadu, od Daria.“ Houkla jsem do éteru a odešla za roh. Zalezla jsem až úplně nejdál to šlo a pustila se do metání. Kolem schodů do prvního patra se zametá a podlaha umývá dost často, takže tam jsem shrábla jen pár smítek a teprve od Dariova boxu začala pořádně metat. Při kydání se samozřejmě zametá, ale vezme se jen ten největší bordel. Prach a písek, piliny, to všechno zůstává v různých štěrbinách. A právě z nich jsem ho začala koštětem vyhrabávat. Jakmile jsem ometla podlahu zvenčí Dariova boxu, pokračovala jsem uličkou dál, přes Ikara, k Meteorovi a Bouři. Následující box byl volný. Moje hromádka se už začala zvětšovat a když jsem ji tak metla dál, špína se rozlítávala okolo, takže jsem hromádku nechala na místě a začala vytvářet novou. Na koště jsem se snažila moc netlačit a pracovat spíš zády, aby mě nebolely paže. Jak jsem jela uličkou dál, viděla jsem, že kolem uvaziště už někdo s koštětem zapracoval. Poslední část jsem tak metla podél hraniční zídky sprchového koutu a také solária. Doběhla jsem pro lopatu, hromádky nabrala a na několikrát odnesla do kolečka, které sem kdosi přistavil. Špína se v něm kupila. „ani bych neřekla, že tu máme takovej bordel.“ Pronesla jsem k Blood, která taky přinesla nabranou lopatu. „co když vezmu saponát a vymeju mycák?“ navrhla jsem Izzy. Ta koordinovala naši práci, měla jakýsi seznam a odškrtávala jednotlivé položky. „no vidíš, to nikoho nenapadlo. Dobře, pusť se do toho.“ Pobídla mě, strčila mi do ruky gumové rukavice a saponát. „jenom se přezuju.“zasmála jsem se a honem prchala pryč z jejího šéfovacího prostoru. Zaběhla jsem do šatny a ze skříňky vytáhla holínky. No, alespoň se trochu opláchnou od toho bahna. Zalezla jsem do vykachlíkovaného koutku. Podél zdi se táhla žlutá hadice a pak byla zaháknutá v kovovém rameni u stropu. Stáhla jsem rameno níž, vyhákla hadici a na hlavu mi vykáplo pár kapiček. Otočila jsem kohoutkem a začala stříkat vodu kolem sebe na červené dlaždičky s bílými spárami. Na celou stěnu po levé ruce, potom opatrně zídku napravo. Jak voda stékala, namáčela i podlahu a odtékala do stříbrného kanálku. I když po sobě nečistoty oplachujeme, je potřeba dlaždičky vydrbat, aby se na nich neusazoval vodní kámen. Zabrala jsem za víčko na savu, až jsem ho omylem utrhla, a začala žlutou kapalinu s pískovými zrníčky kolem sebe. Bylo to jako umění. Savo bylo husté, tvořilo na dlaždičkách žlutou mozaiku. „tady ti Izzy posílá kartáč!“ hodila po mě násadu Kitt. „s tím to půjde moc dobře. Až na to, že to není kartáč!“ houkla jsem na ní zpátky, i když už to slyšela jen její záda. Dlouhá nsada mi umožnila pořádně vydrhnout i dlaždičky vysoko u stropu a naopak jsem se taky nemusela sklánět k zemi. Jakmile jsem dláždění očistila, opět jsem spustila proud vody a mycák ostříkala, aby nezůstalo savo usazené. Hadici jsem opět zahákla do háčku a vylezla z mycáku. Boty jsem si naštěstí přinesla, takže jsem se rovnou vyzula z holinek a nazula si tenisky. Zatímco jsem gumové galoše nechávala vyschnout, vrhla jsem se ještě na úklid v šatně. Byla jsem totiž trochu namočená, jak jsem stříkala vodou z hadice, a tak jsem nechtěla být v průvanu a dostat zápal plic. Vzala jsem hadr a vydrbala všechny skříňky, které nikdo nepoužíval a na nichž se usazoval prach. Jakmile jsem však skončila i s vytíráním v šatně, rozhodla jsem se, že už jsem toho dneska uklidila dost. Je čas na zábavu! Vytáhla jsem girlandy z borovicových větviček, na něž jsem nalepila červené mašličky. Přivázala jsem řetěz na přední stranu boxua trochu povolila, takže byl povolený a vytvářel jakýsi oblouček. Ještě jsem zlehka dozdobila cedulku se jménem, kterou jsem obtočila červeným lesklým řetězem se střapci, co patří na stromeček. „parádní.“ Pochválila Izzy, ještě zkonzultovala se svým seznamem, co všechno jsem dneska uklidila, aby mohla nioře nahlásit, jakou si zasloužím odměnu, a pak už jsem šla. Bylo potřeba zabalit dárek pro Ell, dokud je pryč.

cassie: GENERÁLNÍ ÚKLID STÁJÍ - UMYTÍ MŘÍŽÍ U BOXU, ÚKLID SKLADU NÁŘADÍ
,, To jsem se ale nacpala." usmála jsem se spokojeně a podívala se na své nacpané břicho.
,, Jednou stejně praskneš.", zahlaholila vedle mne Clair, když jsme šli společně na brigádu a Mellysa se courala někde vzadu.
,, No, trochu se bojím. Nacpat se a potom něco dělat, to není dobrý.", řekla jsem a protáhla se. Nemohla jsem přece odolat tak dobrému jídlu. A dovolit jsme si to mohla. Ve stáji jsme nebyli jediný i ostatní se šli podílet na úklidu stáje hned po obědě. Každý se tam překřikoval, zatím co já jsem stála vzadu a poslouchala jsem dění. Rozdala se nám práce, nebo spíše každý se podílel na všem, co chtěl. Zapřemýšlela jsem, co bych měla asi tak udělat a podívala se kolem.
,, No .. asi se vrhnu na mříže.", pousmála se. Jo, to by šlo a když tak pomohu potom kolem. Vzala jsme si kýbl, do nějž jsem si natočila vodu a vzala jsem hadr. Tak odkud to vezmu? Asi zepředu. Některé studentky .. myslím, že zrovna Nad a ještě někdo zametli podlahu, jiné se vrhli na krmivárnu a co jsem viděla, z druhé strany se taky někdo vrhl na mříže, takže jsem začala od čísla 1, kde byl Paris. Zadívala jsem se nahoru.
,, Proč myješ mříže, když jsi malá.", zeptal se mne Nathan. To byl fakt, ale já si nějak poradím.
,, Protože se mi chce.", odpověděla jsem mu.
,, To je odpověď.", zamumlal, kdy jsem se ušklíbla, ale s namočeným hadrem začala mít mříže, stoupala si na špičky, abych dosáhla co nejvýše a dávala si záležet, aby byli pěkně vyčištěné. No, někdy tu mříž nějaký koník olízl a hned bylo na dělení že? Drhla jsem mříže, sledovala dění kolem a tak trochu si prozpěvovala. Když mříže byli dostatečně umytý, přesunula jsem se na další mříž, nebo li hned na další box. Paris měl box taky stejně odstrčený jako Gentleman, ač ne tolik, mohl vidět na koně vedle, zatím co můj hnědák měl vedle sklad s nářadím. Mohl vidět na hřebce naproti, který nebyl zrovna příjemný společník a na koně na protější stěně. Postupovala jsem od jednoho boxu pomalu k druhému, drhla jsem pořádně mříže a dávala si na nich záležet. Myla jsem je spíše tam, kam jsme dosáhla, takže mě za chvíli boleli nohy, jak jsem se natahovala, abych dosáhla co nejvýše. Někdo si asi i kroutil hlavou o co se to tam vlastně asi tak pokouším. Nevím jak dlouho mi to trvalo, ale nějakou dobu mne to zabralo a přibližně tak dvakrát jsem si šla vyměnit vodu a vymáchat hadr, aby byl čistý a poté se vrátila k práci. Zanedlouho jsem se setkala s další studentkou, která dělala stejnou práci jako já. Vylila jsem kýbl s vodou a hadr jsem nechala vymáchaný někde uschnout. Pořád tu bylo práce dost.
,, Nechcete pomoct?" nakoukla jsem do místnosti s nářadím.
,, Mno, možná druhý skladiště v zadní části není hotové.", usmála se Ginger, kdy jsem přikývla a šla jsem tedy do zadní části, kam jsem moc často nechodila, pokud jsem neměla službu nebo tak něco. Otevřela jsem sklad, kde na mne skoro popadalo všechno nářadí. Hm, začne se s generálním úklidem. Všechno nářadí jsem vynesla ven a opřela o stěnu, s kolečky byl tak trochu problém, protože jsem je neměla kam moc dát, aby spíše nepřekáželi, tudíž to bylo složitější, ale nakonec se povedlo a vzala jsem si k ruce koště a začala jsem zametat. Asi tam udělám trochu nepořádek holčinám, které zametali chodbu, ale to si uklidím. Když celá místnost byla zametená, vzala jsem si lopatu.
,, Podržím ti jí.", usmála se Bloood, když mne nejspíše viděla, že půjdu zamést ten pořádek. Přikývla jsem děkovně, koštětem nahrabala nepořádek ze skladiště nářadí na lopatu, Blood jí hodila do jednoho kolečka, opět mi podržela lopatu a já nametla zbytek. Poděkovala jsem jí a vrátila se k práci.
,, Jsem zvědavá, jak dlouho to tady vydrží.", zamumlala jsem si spíše pro sebe, když pečlivě skládala nářadí na své místo, aby nepadalo a vše bylo úhledné. Možná jsme to až moc přeháněla, což mi bylo vážně tak nějak jedno, hlavně, když to bude na svém místě, nebude se to nikde válet, aby to někoho zranilo.
,, Moc dlouho ne, ale udělat se to musí. Moc si s tím zase hraješ.", usmála se Sue, jenž procházela kolem a dohlížela na všechny, zdali vzorně pracují.
,, Možná by sem bodla kamera a každý kdo by tu udělal nepořádek by dostal čárku.", řekla jsem, spíše se zamyslela, ale Sue se usmála a řekla, že to by asi neprošlo s čímž jsem musela souhlasit. Podívala jsem se na svou úžasnou práci a musela sem pochválit. I ostatní pomalu končily s prací, takže byla možnost vyzdobit box, nějak vánočně. Hm, ale jak? Šla jsem se podívat na box a přemýšlela jsem. Jako vždy .. bez fantazie. Dívala jsem se na to nějakou dobu, až jsem si našla nějaké modré mašle, zavázala jsem je postupně na mříže, kdy jednou dala větší, jednou menší jinak svázaný a také s jinými odstíny barevný. Pověsila jsem na takové vánoční řetězy pár sněhuláků a vloček, opět je nechala střídavě viset zvenčí boxu. To bylo asi vše, co jsem zatím vymyslela, takže jsem to nechala tak jak to bylo. To by snad stačilo. Vybrala jsme si modrou, protože se to k zimě více hodilo. Niora poděkovala za účast a všichni jsme se mohli vrátit.

clair: GENERÁLNÍ ÚKLID STÁJE
“To jsem se ale nacpala.” pochvalovala si Cassie, když jsme mířily na brigádu. “Jednou stejně praskneš.” neodpustila jsem si poznámku a ohlédla se dozadu na Mellysu. “Kde vězíš Mell? Jdeš pomaleji než stoletej stařít.” zavolala jsem na ni a pohlédla opět na Cass. “To není pravda.” oznámila zezadu Mell, ale nezrychlila. Možná se mi to zdálo a nebo šla opravdu ještě pomaleji. “No, trochu se bojím. Nacpat se a potom něco dělat, to není dobrý.” navázala na náš rozhovor opět Cassie a tak jsem jen pokrčila rameny a o chvilku později se zastavila.
Izzy již rozdávala nějaké pokyny, co by se mělo udělat. Celou dobu jsem přemýšlela, co asi budu dělat já. Zametat? Umývat mříže? Nebo uklízet v krmivárně? Nebo co vlastně? Nedokázala jsem si vybrat. Nejraději bych pomáhala se vším. Nakonec jsem se však rozhodla a zamířila jsem omrknout sedlovnu. “Tady je úklid opravdu potřeba.” rozhlédla jsem se po místnosti a vrátila jsem se pro kbelík, hadr a mop. Do kbelíku jsem napustila vodu, kápla trochu saponátu a pak jsem se vrátila zpět do sedlovny, kde byl opravdu nepořádek. Čím jen začít, to byla ještě těžší otázka, než jsem myslela.
Všimla jsem si několik pavučin a proto jsem si skočila ještě pro koště. Tím jsem všechny pavučiny pomalu ometla. Netrvalo mi to dlouho, koště bylo naštěstí dlouhé, takže jsem se nemusela ani pořádně natáhnout. Zvládla jsem to. Koště jsem pořádně očistila, jelikož jsem ho chtěla ještě použít, i když se stejně zašpiní. Měla jsem v plánu, že nejdříve zametu, budu pokračovat vytřením podlahy a poté dodělám případně další věci. Koštětem jsem z každé škvíry, prostoru mezi skříňkami vymetla prach a další nečistoty, které se mi vymést podařily. Na první pohled jsem si ani neuvědomila, že by tady mohlo být tolik nepořádku, ale bohužel bylo. Ale co se dalo dělat, že? Z nepořádku jsem vytvořila dvě hromádky, které jsem postupně nametla na lopatku, kterou jsem si ještě před tím připravila. S naplněnou lopatkou jsem došla ke koši, do kterého jsem obsah lopatky vysypala. Lopatku i koště jsem odnesla, protože jsem tyto věci dnes již potřebovat neměla, tedy alespoň co jsem tak věděla. Teď jsem tak mohla pokročit k další části.
Koště jsem vyměnila za mop. Kbelík s vodou a saponátem jsem si poponesla a následovně jsme v něm mop namočila. Po vyždímání jsem se pustila opět do práce. Dlouhými a pravidelnými tahy jsem tahala mop po podlaze a zajížděla jsem i pod skříňky, pod které se mi s mopem dostávalo celkem špatně a proto jsem ty menší vždy trochu posunula a pak vrátila zase na místo. Tak jsem docílila toho, že byla podlaha vytřená všude. Nejvíce špíny však bylo ve volném prostoru sedlovny. Spoustu šlápot od bot, trošku prachu, písku, který sem byl nanošen na botách z venku a další nečistoty. Mop jsem pravidelně máchala v kbelíku a vždy jsem ho nezapomněla vyždímat. Tak jsem prošla celou sedlovnu. Zároveň jsem sbírala popadané věci, kterých však nebylo nikterak moc. A když byla sedlovna vytřená, vodu z kýblu jsme vylila a kbelík samotný jsem nechala s mopem usušit. Najednou se otevřely dveře. “Nechceš pomoct?” zeptal se někdo a já zavrtěla hlavou. “Už jen otřu skříňky a mám hotovo.” usmála jsem se a rozhlédla se po sedlovně. Opravdu to tu vypadalo...čistěji. “Dobře, tak já jdu pomoci holkám do krmivárny.” odpověděla a dveře se zase zavřely.
Prohlédla jsem si všechny skříňky a namočila jsem si hadr, kterým jsem skříňky chtěla otřít od prachu. Ze začátku to všechno šlo hladce. Skříňky nebyly nikterak zaprášené, studentky si očividně alespoň něco udržovaly v čistotě, byť minimální. Poté jsem se dostala k těm velkým skříňkám, či spíše skříním? Z boku se otíraly snadno, z vrchu to bylo horší. Měla jsem problém tam totiž dosáhnout. A proto jsem si donesla židli, na kterou jsem si stoupla a pohlédla na zaprášené vršky skříní. “Tak tady je dlouho nikdo neutíral.” No, ne že bych to měla někomu za zlé, sama jsem to nedělala. Z pár velkých skříněk jsem setřela prach a musela jsem jít hadr vymýt. Neměla jsem však hotovo. Čekala na mě ještě trojice největších skříněk, které v sedlovně byly. Židli jsem si posunula a skříň jsem nejdřív otřela z boku, zepředu a trochu zezadu. Postavila jsem se na židli a otřela jsem ji opět i nahoře. A tak jsem pokračovala s dalšími dvěma skříňkami. “Konečně.” usmála jsem se a židli jsem odnesla zpátky. Hadr jsem nechala schnout a ze skříňky jsem si vytáhla tašku, ve které jsem měla připravené věci pro výzdobu boxu Pomněnky. V tašce jsem měla obyčejný malý věneček, pár vánočních řetězů a další ozdoby. Nejdříve jsem upevnila právě věneček z větviček . Chvilku mi to trvalo, nakonec jsem to však zvládla a mohla jsem ve výzdobě boxu pokračovat. Na cedulku se jménem Pomněnka jsem připevnila dvě malé vločky a z tašky jsem vytáhla dlouhý vánoční řetěz. Na pravou stranu dveří jsem připevnila vánoční řetěz, který jsem skoro u země stočila tak, abych ním ozdobila i levou stranu dveří. “To by mohlo stačit.” zamyslela jsem se a nakonec jsem vzala tašku. Všichni, kdo jsme se brigády účastnili, jsme se ještě sešli a pak se každý odebral svým směrem. Já zamířila do pokoje.

cassie: Hlásím se na očistu vybavení volných koní

cassie: OČISTA VYBAVENÍ VOLNÝCH KONÍ

Tak jo. Jdeme se postarat o vybavení pro koně, které nemá nikdo na starost. Taky potřebují mít věci v pořádku a válí se ve výběhu a někomu jako je Lauris se povede sundat ohlávku z hlavy a poté jí ještě zadupává pobíháním ve výběhu. Tím, že si splním brigádu jsem chtěla si taky zkrátit čas do oběda, protože sedět v místnosti a koukat na něco nebo číst, mne už tak nebavilo nebo jsem prostě neměla chuť a bez tak bych tam usnula. Raději jsem se zaměstnala. Tak čím začneme?
,, Jdeš taky pomáhat při brigádě?" usmál se Connor, když mne zahlédl u pračky.
,, Jo. Chci být užitečná. A .. jít do pokoje by znamenalo, že budu spát. " pousmála jsem se.
,, Tak by si spala no .. dobře. Nastartuj pračku a poté připrav věci na umytí sad pro koně." mrkl na mne Connor, kdy jsem tedy přikývla a hádala, že některé holky se k nám taky připojí a nebo si brigádu splní, až později, až budou mít čas. Možná jsem šla na to, až moc brzo, ale nic jiného, co bych měla dělat mne nenapadlo. Měla jsem služby, ale brigáda by taky snad nevadila ne? Nastavila jsem pračku, jak mi řekl Connor, poté přinesla kýbl s vodou, balzámy a mýdla, hadry, aby jsme tím mohli vzít kůži. Zvedla jsem se a do sedlovny došla ještě pro pár dek, aby jsme vyprali a vyčistili i ty. Protáhla jsem a tak trochu jsem si zívla.
,, Mohu nějak pomoct?" pousmála se Maki, když mne viděla s dekama, že mám co dělat, abych je uzvedla a ještě skoro přes ně nevidím, podívala jsem se na dívku a pousmála se.
,, No .. bodla by se.", řekla jsem a podala jí pár dek. ,, Děkuji.", usmála jsem se a rozešla se s ní směrem k pračce, kam už házel Connor ohlávky a díval se na pračku s přimhouřenýma očima. Odstrčila jsem ho a pousmála se. ,, Ukaž.", ušklíbla se, navolila jsem vhodný program a nechala prát ohlávky, které přinesl Connor.
,, Hm, tady se maká .. nějak brzo ne?" usmál se Kitty, když nahlédla do místnosti, protože nejspíše slyšela z místnosti hluk. Podívali jsme se na zrzavou dívku a Connor se pousmál.
,, To je divný co? Nechtěla bys pomoct? Místa je tu dost a sad na vyčištění taky.", řekl jí a hodil jí hadr, kdy se na něj podívala, ale pousmála se a zasedla k nám vedle Connora, se kterým se bavila, avšak já se podívala na Maki, která si sedla vedle mne. Vzala do ruky také hadr a zatím co pračka prala, začali jsme čistit sadu. Horkou vodou jsem začala umývat uzdečku, jenž byla z kůže, velmi opatrně. Poté vzala balzám na kůži, což jí mělo ochránit a taky vyleštit. Connor s Kitt se tam jako vždycky popichovali. Moc jsem je neposlouchala, ale místy jsem nějaké ty slova slyšela a musela jsem se někdy smát společně s Maki vedle. Pokračovali jsme v práci starání se o věci ze sady. Některé se asi nečistili vážně už dlouho, takže s tím byla větší práce, ale čas rychle utíkal díky tomu, že jsem si povídala s Maki. Probírali jsme jak Skjoring, ale ty předchozí dny Open Weeku, kdy jsme si ještě stále měli co říci.
,, Nezapomeňte pracovat při tom povídání." mrkla na nás Sue, když jsme vážně na chvíli odložili práci. Omluvně se podívala na Sue, která se usmála. ,, Jen pracujte.", řekla a poté odešla. Odložila jsem uzdečku a pustila se do sedla, dala si ho na klín, kdy bylo docela těžké, ale dalo se to vydržet a hadříkem začala umývat kůži na sedle. Dávala si záležet, abych nic nevynechala a poté přišel na řadu zase balzám. Ohlédla jsem se po pračce, ještě prala, ale každou chvíli měla končit a ohlávky se budou sušit, ale nakonec se zvedla Kitty a obstarala to za mne, kdy jsem děkovně přikývla a pokračovala v mytí jedné sady. Až když byla hotová, odložila jsem jí stranou a vyměnila za druhou a začala znova. Některé dívky se na nás chodily podívat, některé se přidali, jiné řekli, že se do toho pustí až později, ale kdo ví. Pračka dosušila a dali se tam termo deky. Koně se velmi rádi váleli a když to neodnášela srst, deky ano. Strávila jsem s mytím a leštěním sad dalších několik minut a vzala si ještě jednu sadu, shodou náhodou to byla sada Chorála, kterou jsem si vzala. S Maka ostatními jsem si povídala, deky byli vyprány i vysušeny a kus práce jsem odvedla, takže jsem se rozloučila a šla si po svých.

izzy: OČISTA VYBAVENÍ VOLNÝCH KONÍ

,,Chete nějak pomoct?'' zeptala jsem se Cassie a zachrlala abych odstranila nepříjemné ucho v krku. V sedlovně byla poměrně zima ,,Pomoc se hodí vždycky,obvzláště u koní a obvzláštěn an brigádě!'' zasmála se Cass. ,,Jo jo takže,nevíš čím bych mohla začít?'' zjišťovala jsem. ,,Connor dal deky do pračky,ale ohlávky jsou povětšinou ještě zablácené takže myslím že se klidně můžeš pustit do nich.'' ,,Děkuji ti dobrá duše.'' Otočila jsem se na podpatku (sice jen podpatku od pérek,ale podpatek jako podpatek) a zamířila si to ke skladu. Z rohu jsem tam vytáhla černý kyblík a hadru. Do kbelíku jsem nalila vodu a pak jsem se vydala k velké hromadě ohlávek.... ,,Vůbec si nezávidím'' povzdechla jsem si a pustila jsem se do práce. Vzala jsem první ohlávku. Pod tlustým nánosem zaschlého bahna prosvítala zelenkavá barva. Chvíli jsem přemýšlela který z koní nosí ohlávku se zelenou barvou,ale na nikoho jsem nepřišla tak jsem ji prostě hodila do kýblu a rýžákem,který jsem přibrala na cestě, jsem ji začala pořádně drhnout. Svrchní vrstva bláta se dala odstranit lehce...horší už to bylo s tou zažranou špínou. Nicméně ta taky po urputném kartáčování a namáčení.... a taky nenápadném přikápnutí jaru (ale pššt! To nikomu neříkejte ) …nakonec pustila. Spokojeně jsem ohlávku jakžtakž vyždímala a odložila na háček u vybavení pro záskoky.. než uschne tak tam nikomu překážet nebude. Už jsem se chystala hodit do kýble další ohlávku,ale když jsem se podívala dolů a uviděla zakalenou vodu,bylo mi jasné že nejdřív budu muset vodu vyměnit. Za chvíli jsem byla zpátky a do vody šplouchla další ohlávka...pokud mě pamět nešálila byla nejspíše Lionova. Vrstva bláta to byla pouze svrchní – obalová- a pod ní se ukrýval už čistý nylon. Pověsila jsem ji k zelenkavé ohlávce a pustila se do čištění další. Než jsem pořádně umyla všech 17 ohlávek musela jsme vodu vyměnit ještě hodněkrát. Když jsem vešela poslední ohlávku na háček všimla jsem si louže,která se pod nimi vytvořila. Honem jsem utíkala do skladu pro suchou hadru a přenesla ohlávky k menším kamínkům,která sice slabě,ale hřála. Vysušila jsem louži pod vešáčky a pak jsem vzala jednu uzdečku,která patřila pro koně v záskocích. Kitty měla kousek ode mě otevřený balzám na kůži,tak jsem nejdřv uzdečku vlhkým hadříkem zbavila prachu a jiných nečistot způsobených spíše nepoužíváním než používáním a potom se pustila do mazání. Prsty jsem měla brzo celé mazlavé a tak když jsem jednu uzdečku zvládla,pustila jsem se i do otěží a sedla. Mazání sedel a uzdeček jsem měla ráda. Balzám na kůži mi voněl a člověk si přitom tak hezky promazal prsty a měl čas na přemýšlení,že by tuhle práci odmítl snad jen blázen Ikdyž bláznové a géniové nemívají k sobě daleko... Vyměnila jsem první sadu za druhou a pustila se s holkama do náročného hovoru o proběhlém OpenWeeku a taky o nadcházejícím kurzu skijöringu a s ním spojeném pobytu v Alpách.
,,Zkustepři tom povídání nezapomenout na práci'' řekla Sue,která zrovna procházela kolem. Všechny jsme přikývli jakože chápem,ale stejně jsem dál pokračovali v hovoru Sadu jsem měla za chvíli vyčištěnou a protože ohlávky už byly celkem suchédala jsem je na hromadu tam kde jsem je prve našla. Snad je nějaký schopnější člověk rozdělí tak aby každý kůň měl sou sprvánou ohlávku. Já bych to nezvládla. Hodně věcí už bylo hotových a co nebylo, to zbývalo pro ostatní. Rozloučila jsem se s holkama a šla se zahřát pod peřinu na pokoj.

clair: OČISTA VYBAVENÍ VOLNÝCH KONÍ

Měla jsem spoustu volného času. "Můžu s něčím pomoct?" zeptala jsem se, když jsem nakoukla do místnosti, kde se již tvrdě makalo. "Jasně, že jo. Na práci je tady toho ještě tolik." zaslechla jsem hlas Cassie, která již čistila uzdečku ze záskokové sady. "Tak tedy ok" přikývla jsem s úsměvem a vzala jsem si jeden kbelík, do kterého jsem napustila vodu. Nezapomněla jsem na hadr ani na balzám na kůži. Čím jiným bych také promazávala kůži, že? Došla jsem ke stojanu, na kterém byla jedna nastavená záskoková sada. Ujistila jsem se, že si pamatuji jméno koně, kterému sada patří a se sedlem jsem zamířila k lavičce, abych se mohla pustit do práce.
Nejdříve jsem ho začala omývat vodou. Sedlo jsem následovně osušila a otevřela jsem balzám. A pustila jsem se do mazání. Nebylo to nijak složité, naopak to byla velmi lehká činnost. Vše jsem dělala tak nějak automaticky. Čas utíkal rychle, práce ale taky, celkem. Nejspíše to bylo tím, že jsem přemýšlela, co s Pom podnikneme příští týden. Sem tam jsem také prohodila nějaké slovo s ostatními pracanty. Sedlo jsem vrátila na místo a vyměnila ho za uzdečku. U uzdečky jsem postupovala stejně jako u sedla. Nejdříve jsem ji otřela od prachu a dalších nečistot, suchým hadrem jsem ji vysušila a opět jsme se natáhla pro balzám. Pořádně jsem ji promazala a odložila. Do druhého kbelíku jsem si napustila teplou vodu a vzala jsem si kartáč. V čerstvě teplé vodě jsem začala drhnout udidlo. Netrvalo dlouho a čistila jsem další část sady. Jakmile jsem si vzala sedlo z jiné záskokové sady, přidala jsem se do debaty o Open Weeku a o brzkém kurzu skijöringu, který se měl konat v Alpách, na nějž se určitě všichni skutečně těšili. A já nebyla vyjímkou.
“Nezapomeňte pracovat při tom povídání.” Objevila se znenadání tetička Sue, která nás nejspíše přišla zkontrolovat. I přesto jsme však v debatě pokračovali, ale při tom jsme nezapomněli pracovat. Sedlo jsem dala na stojan, na kterém měla záskokové vybavení Vanilka a vzala jsem uzdečku. Pořádně jsem ji očistila vlhkým hadrem od nečistot, které se na ní uchytily. Balzámem, od kterého jsem již měla celkem mastné ruce, jsem opět uzdečku namazala. Všechno jsem pečlivě promazala, přeci jen to už bylo potřeba. Balzámem jsem rozhodně nešetřila, ale zase jsem jím zbytečně neplýtvala. Udidlo jsem vydrhla kartáčem v teplé vodě, kterou jsem měla v druhém kbelíku u svých nohou. Jakmile jsem vše upravila na stojanu, doprala pračka, ve které se právě praly podsedlové dečky. “Dám je do sušičky.” řekla jsem tedy a přistoupila jsem k pračce. Deček se tam vešla spousta. Obsah pračky jsem naskládala do sušičky, kterou jsem ihned zapnula a vrátila jsem se ke své původní práci. Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že mám ještě čas a proto jsem se vrhla na čištění třetí záskokové sady. Čistila jsem ji stejně jako ty předchozí, možná jen s o něco menší vervou. Nakonec jsem i třetí záskokovou sadu zdárně vyčistila a poskládala na stojan. Měla jsem hotovo. Už jsem totiž potřebovala jít za Pomněnkou. “Zatím se tu mějte.” rozloučila jsem se se všemi přítomnými, kterých už nebylo tolik jako před chvílí. Ze skříně jsme vzala ještě vodítko a vyrazila jsem pro Pomněnku do výběhu.

bloodyee: ČIŠTĚNÍ VYBAVENÍ
"Tak kdo zbývá?" usmála jsem se když jsem vešla do sedlovny, kde na lavicích seděla Cassie, Clair, Izzy a dokonce i Connor. "Všechno na stojanech." mrkla na mě lehce zoufale Izz. Jen jsem přikývla a čapla jsem do ruky první sedlo, co mi přišlo do očí. Bylo Galaxie. "Šoupni náklad." pokynula jsem Connovi. "Ty si vyhraď vlastní místo příště." "Abych ti něco neskřípla do karabiny příště.." vyplázla jsem na něj jazyk a dosedla na lavičku. Sedlo jsem nejdřív rozebrala. tedy odepla jsem podbřišník a sundala třmeny. Podbřišník jsem mokrým kartáčem nejdříve odchlupila a pak ho pořádně vydrhla. Následně jsem ho hodila na topení a vzala si pod ruku třmeny, které stačilo otřít mokrým hadříkem, aby vypadaly zase krásně čistě a upraveně, ne zabláceně jako nyní.
Příslušenství jsem tedy měla, pak jsem se natáhla pro houbičku. "Podáš mi prosím mýdlo?" optala jsem se Clair, která mi ochotně podala mističku s mýdlem. Nanesla jsem ho trochu na lehce povlhčenou hubku a sedlo si vzala na klín abych ho mohla pořádně otřít. pořádně jsem ho celé omyla a následně hadříkem mýdlo ze sedla setřela. Sedlo jsem pak položila o kousek dál s tím, že ho poté namažu balzámem, aby měla kůže stále pnoucí funkci a nepraskala. Nato jsem si vzala uzdečku od které jsem odepnula oteže. Byly látkové, takže jsem je hodila do kýble s vodou, kde Izz drhla ohlávky a trošku je tam poráchala a pomyla, následně je hodila na topení a došla umýt pod tekoucí vodu udidlo, které se sice mylo po každé jízdě, ale nebylo úplně dokonalé a já ho k dokonalosti chtěla dovést.
Docela se to povedlo Dál jsem si tedy opět vzala hubku a bez váhání jí pořádně omyla uzdečku. Tu jsem si vytřela suchým hadrem takže jsem hned vzala lahvičku ve které byl tuk kombinovaný s balzámem, nanesla ho na druhou, menší hubku a začala jím potírat uzdečku, tak že se krásně leskla a hlavně se tím prodlužovala její životnost. To samé jsem udělala i se sedlem a následně si ještě půjčila třmeny, které jsem postříkala přípravkem proti korozi. Takže to by bylo. Teď jsem si ještě vzala do parády její podsedlovku, která byla ohromně chlupatá. Opět jsem si půjčila navlhčený rejžák kterým jsem spodní část podsedlovky přejela, abych ji alespoň částečně odchlupila a nezacpala tak úplně pračku kam jsem s podsedlovkou pak zamířila. Ještě tam bylo trochu místa, takže jsem jí nezapínala a místo toho si do parády vzala další dečky, abych pračku naplnila a mohla ji zapnout. To se mi povedlo, zanedlouho už se to pralo.
Ještě ale nebylo hotovo, a tak mi pod ruku přišla i sada pana Ikara se kterou to mělo stejný proces jako s tou Gali. Já následně musela ještě do řemenů navléknout třmeny a podbřišník, abych sedlo mohla vrátit na věšák. to samé následovalo i s uzdečkou a otěemi. Pak teprve jsem byla s tím vším naprosto spokojená a hotová.
Vrátila jsem ještě podsedlovky, když uschly pomohla děvčatům a spěchala za Dekem.

nadvandy: MYTÍ OKEN
„Já mám dost svojí vlastní práce.“ Brblal Nath, zatímco šlapal vedle mě. „jo? A můžeš mi říct jakou? Dneska už máš všechno hotové.“ Sarkasticky jsem na něj pohlédla. „chtěl jsem jít cvičit.“ Vyhrknul nakonec po chvilce dumání. „tss,“ odfrkla jsem si, „lepší výmluva tě nenapadla? Jestli ty potřebuješ posilovnu, tak já jsem čínská bohyně spásy. Tvoje tělo víc vypracovat nepotřebuje.“ Majetnicky jsem mu zmáčkla rameno, jež se rýsovalo pod fleecovou mikinou. Nath se sjel pohledem odshora dolů, čemuž jsem se musela zasmát. Je sám se sebou dost spokojený. „hele, nebude to trvat dlouho. Na brigádu nás jde víc, omeju dvě okna a pak si můžeme třeba něco pustit.“ Přešla jsem od rýpavé techniky ke smlouvání. „fajn, ale já se toho mopu ani nedotknu.“ Ukázal prstem na dlouhou násadu, kterou jsem nesla v ruce. „ani nemusíš. Jen mi přidržíš štafle, aby se pode mnou nesložily.“ Mrkla jsem na něj. To už jsme vcházeli do haly, kde bylo poměrně šero. „ahoj.“ Houkla jsem na Izzy, která máchala hadr v kbelíku. „čauky. Díky, že jste přišly pomoc.“ Usmála se mile a stočila hadr v rukou, aby z něj vyždímala vodu. „jen ona, já jsem držič.“ Jal se hned distancovat od jakékoli práce Nath. „tak fajn, díky teda jenom Nad.“ Opravila se se smíchem Izzy. „neměli bychom rozsvítit? Bylo by lépe vidět na šmouhy na oknech, světlo se odrazí od skla.“ Vymyslela jsem dobrou myšlenku a ihned ji realizovala. Po stisku dvou vypínačů se postupně rozsvítily dvě veliké lampy nad prostorem kolbiště. „přistav mi štafle, natočím si vodu.“ Poslala jsem Natha udělat alespoň něco užitečného a i když jsem si připadala jako rozkazovačná manželka, svůj účel to splnilo. Nemusela jsem sledovat stín nad sebou, zatímco jsem otočila kohoutkem a sledovala proud vody, jak pomalu napouští kbelík. Nath odnesl štafle asi doprostředka haly a přistavil je až ke stěně. Ukradla jsem Izz saponát a trošku ho vyšplouchla do vody, když jsem kyblíkem zakvrdlala, saponát se vodou rozředil a vytvořil jemnou pěnu. Hodila jsem dovnitř hadr a odnesla kbelík pod štafle. „vylezu nahoru, ty mi to podáš, jo?“ navrhla jsem. Nath jen pokrčil rameny. Jak typické. Vyzkoušela jsem stabilitu štaflí, přeci jen na písku, kde jsou hrbolky, nemusely zrovna stát moc dobře. Nath však nožičky zabořil dostatečně hluboko do písku a snad to i sám vyzkoušel, protože na stupíncích byla zrnka písku v otiscích velkých podrážek bot. Vylezla jsem na nejvyšší příčku, potom došlápla na širší desku. Nath se vytáhnul a podal mi hadr. „víš, z praktického hlediska by bylo lepší, kdyby začala nejdřív s horní části a pak sjížděla dolů.“ Vrátila jsem mu hadr zase zpátky a počkala, dokud neochotně neomotá látku kolem konce mopu. „tady to je.“ Podal mi držadlem napřed mop a já jej tak mohla rovnou vztyčit směrem ke sklu. „hele, pozor, nekapej mi vodu na hlavu!“ zaječel a hned si rovnal černé kučery. Panebože, ten má dneska fakt den! „měl jsi ho pořádně vyždímat.“ Houkla jsem něj a konečně opřela mokrý hadr o skleněnou tabuli. Systematickými pohyby jsem odshora do poloviny skla táhla mop a potom jej vrátila v dalším pruhu opět nahoru. Prachové částice se usazovaly na mokrém mikroplyšy. Tento materiál je skvělý také v tom, že se z něj prach dostane velmi snadno. A tak ho pořádně vymáchat zvládnul i takový domácí nepracant, jako Nath. Jakmile mi vymáčel hadr, opět chytil štafle a přidržoval je, aby se náhodou nepřevrátily. Domyla jsem i druhou polovinu okna a slezla dolů. „ještě druhé okno.“ Vyhrkla jsem rovnou, když už se chystal k odchodu. Odfrknul si, přenesl štafle o deset metrů dál. Vyprala jsem hadr, namotala si ho raději sama a s mopem vylezla zpět do třímetrové výšky. Vlastně to bylo celkem snadné, okno omýt. „hotovo?“ podíval se na mě s naději Nath. Zavrtěla jsem hlavou. „jakto?“ podrážděně popadl kbelík. „ještě je opláchneme čistou vodou. Obě. A pak bude hotovo.“ Vysvětlila jsem mu a čapnula ucho do svých rukou. Vypláchla jsem červený kbelík čistou vodou a napustila si ho. Pod palčivým pohledem toho krasavce jsem si trošku pospíšila a okna omyla od mydlinek saponátu. Když jsem pak slezla, vlila se do něj nová energie. Bleskurychle vylil vodu, vypral hadr, složil štafle a odnesl je. Ani jsem to nestačila vnímat a už mě táhl směrem pryč. Nutno podotknout, že za velmi pobavených a vševědoucích úsměvů všech přítomných.

jennifer:
Mytí oken
Vzala jsem si kyblík a šla směrem k hale. ,,Ahoj, jdu přiložit ruku k dílu." Usmála jsem se na ty, co tu už byli. Poprosila jsem jednoho z mladíků, bohužel se mi nepředstavil, jestli mi nepostaví štafle, že si zatím zajdu pro vodu a saponát. Přikývl a já poděkovala. Šla jsem do umývarny a napustila si do kbeliku vodu a nakapala saponát. Vzala jsem si hadr a nasadila na mop a přistoupila k štaflím. ,,Počkej, nech ten kbelík dole, budu ti to ždímat a podávat." ,,Dobře." Vylezla jsem na štafle k jednomu ze špinavých oken. Můj pomocník nammočil hadr a dal mi ho na mop a já začala okno čistit. Mladík mi vymáchal hadr a zas vyždímal. Dal ho zas na mop a já čistila ještě dál, dokud jsem nepřejela po veškeré ploše. Pak jsem podala oboje zase dole a už ke mně přišel mop se suchým hadrem. Už to vypadalo o něco líp. Ikdyž, bylo velice čisté Slezla jsem dolu i s mopem a přešla k druhému oknu. ,,Jinak jsem Connor." Usmál se na mě a podal mi ruku. ,,Jennifer, jsem tu nováček." Usmála jsem se. ,,Tak to tě tu Vítám." ,,Děkuju." Connor mi přenesl štafle k druhému oknu a já vyšplhala nahoru. Vyždímal hadr, dal na mop a já si jej převzala. Tahy nahoru a dolu jsem prejížděla po oknu. Bylo celkem opraavdu vysoko, a proto jsem se musela velice snažit, abych nespadla a zároven vyčistila celou plochu okna. Poslala jsem mop s hadrem dolu. Connor mi ochotně pomáhal a já byla za pomoc moc ráda. Vyždímal a nasadil hadr na mop. Udělala jsem posledních pár dalších tahů a převzala už mop jen s dalším hadrem, který se hodil na druhou fázi k čištění okna. Štafle se trochu zakymácely, když jsem udělala špatný krok. ,,Úúúú." Zaúpěla jsem. ,,Nepadej." Zasmál se mladík pode mnou. Ušklíbla jsem se a podala mu mop s hadrem a pomalu slezla dolu. ,,Tak děkuju za pomoc." Převzala jsem kbelík. ,,Není zač." Opověděl s úsměvem a vydal se svojí cestou. Šla jsem ještě pořádně opláchnout pořádně tři hadry a dala je do pračky, aby se vypraly, ale nechala jsem je tam, aby se zbytečně neplýtvalo. Napsala jsem vzkaz s odůvodněním a šla vylít vodu a opláchnout kýbl. Mop jsem dala zpět na svoje místo. ,,Už bych měla za Galax." Rozhodla jsem se po kouknutí se na hodinky a vydala se ke stáji.

spencer: MYTÍ OKEN
Došla jsem před halu. Velké dveře byly pootevřené a zevnitř se ozýval veselý smích. Ze země jsem zvedla kbelík, ve kterém byl mop a dva hadry a vešla jsem dovnitř. Přešla jsem až ke stěně, kde právě nějaká dívka jaksi montovala štafle. „Ahoj, jsem Spencer, můžu se k tobě přidat?“ zeptala jsem se.
„Já jsem Mellysa, ahoj. Jo, jen tenhle zatracenej krám mě nechce poslouchat.“ Zasmála jsem se, roztáhla díly štaflí od sebe a stály jako přikované. „Super!“ Pochválila mě Mell. Pokrčila jsem rameny a omluvila se, že jdu napustit vodu. Počkala jsem, až si kbelík napustila studentka přede mnou a čekala, až se pomalinku kbelík začal plnit teplou průzračnou vodou. Nalila jsem do ní trochu saponátu, kterým se okna měla umýt nejdříve a trochu kbelíkem zamávala, aby se saponát rozlil do všech molekul vody. Pak jsem se vrátila k Mellyse. „Já vylezu nahoru a ty mi to budeš ždímat?“ ujistila se. „Třeba.“ Sebrala jsem ze země hadr a vymáchala ho v kbelíku. Pořádně jsem ho vyždímala, po předloktích mi tekla zpěněná voda s přípravkem. Hadr jsem přehodila přes hlavu mopu a natáhla se na špičky. Mellysa ho převzala a drhla okno. Potom mi pod podala dolů, kde jsem z něj sundala hadr a ten jsem ještě jednou přeždímala a vymáchala od prachu a nečistot v kbelíku. Znovu jsem ho nahodila na mop a podala Mell. A došla jsem vyměnit vodu. Tentokrát jsem kbelík vypláchla, aby v něm nezbyl saponát a napustila jsem čistou vodu. Samozřejmě vlažnou, aby mi neumrzly ruce. Pod štaflemi jsem druhý hadr namočila a vyždímala z něj přebytečnou vodu. Tím pak Mellysa z okna smyla vodu se saponátem a čištění dokončila. Slezla ze štaflí, já jsem je složila a odnesla. Vrátila jsem se pro kbelík, který jsem důkladně vypláchla a otočila dnem vzhůru, aby okapal a oschnul. Mell odnesla mop s hadry, aby je dala vyprat.

izzy: MYTÍ OKEN V HALE

Ještě trochu ospale jsem se ploužila do haly se štaflemi v ruce. Chtěla jsem začít rochu dřív aby to vypadalo že jsem ten úžasnej pracovitej človíček Postavila jsem štafle k nejbližšímu oknu a zase se pomalu odšourala z haly ven. Tentokrát jsem si přinesla kyblík s vodou a saponátem – cestou jsem na sebe samozřejmě nezapomněla polovinu vylít – a mop s hadrou. Šéfové byly dneska velmi zaneprázdění a tak jsme brigádu dostali na starost my (studentky) spolu s klukama. Okna jsem ještě umývat uměla a tak jsem aspoň na nikoho nemusela čekat a pustila se do práce. Namočila jsem hadru do kyblíku a pořádně ji vyždímala. Vodu jsem sice napouštěla teplou,ale cestou přes ledově mrznoucí stáje (teď jsem si trošičku zapřeháněla ) se teplota jaksi vydala na dovolenou pod nulu Teda pod nulu ne,to bych už měla jen kbelík ledu,ale tak zhruba někde kolem těch pěti stupňů. Přehodila jsem hadr přes mop a zatím ze země začala umývat spodek okna. Šlo to celkem rychle, v podstatě nebylo třeba dělat nic jinýho než pohybovat mopem nahoru a dolů a přitom čas od času ustoupit do strany. Do haly se pomalu začli stahovat pracovití lidé Jako první dorazil Connor … ,,Co ty tu tak brzy?'' zeptal se mě při příchodu. ,,Ále už jsem se nemohla dočkat až si umyju nějak to okýnko,chápej, po těch pěti hodinách spánku jsem měla hrozně moc energie'' odpovědela jsem mu s náznakem ironie. Teprv teď jsm si všimla blonďatého mladíka, o něco staršího než jsem já. Měla jsem pocit že už jsem ho někde viděla...ale co lidí je na světe 7 miliard tak proč by někdo nemohl vypadat podobně jako někdo jinej že ano ? ,,Jo,málem bych zapomněl tohle je Sebastian, horseman jak má být'' usmál se. ,,Izzy'' mávla jsem na blonďáka a ten nesměle zamával zpět. Že by se mezi osobnosti školy zařadil konečně i někdo méně extrovertní? Ne že by mi Connorova povaha vadila,to rozhodně ne,ale přeci jen někdo kdo více sympatizuje s lidmi kteří nejsou tak zběhlí v komunikaci s lidmi, by se hodil Vrátila jsem se zptáky k práci,ale už sjem spodní část finišovala a tak jsem si chtě nechtě musela vzít na pomoc štafle. Roztáhla jsem strany štaflí od sebe a nechala příčku mezi nimi zaseknout na pevném bodě,aby se mináhodou při práci nerozjeli. Ještě jsem si vymáchala hadru a pak jsem se vrhla na šplhání na schůdky. Nicméně ty se v písku celkem vyklaly. ,,Uhm,Sebastiane mohl bys mi prosím pomoct?'' otočila jsem se prosebně na Blonďáka... asi mu tka budu říkat... blonďák ,,Říkej mi Sebe, co potřebuješ?'' usmál se. ,,Jenom podržet štafle,aby se mnou neslétly k zemi.'' Počkala jsem až mi štafle chytne a potom jsem se vydrápala nahoru a pustila se do práce. Šlo to celkem rychle a tak jsem mohla za chvíli slézt a jít vylýt hnusnou vodu a vyměnit si ji za normální čistou,kterou okno stáhnu ještě jednou. Po chvilce zápasení s kbelíkem jsem se dostala zpátky do haly.. a co nevidím,Cassie,stojí na mých štaflích. To jí nedaruju. ,,Hele,vzít si vlastní štafle,to ti nic neříká?'' zeptala jsem se trošku nazlobeně Cass. ,,Uhm,promiň myslela jsem že máme na Floerstě jen jedny.'' omluvila se a já jsem jí uklidnila že je to v pohodě a že ve skladu ještě jedny jsou. Přejela jsem celé okno vyždímaným hadrem s čistou vodou a pak jen chvíli stála a porovnávala své dílo. Oken tu sice ještě pár bylo,ale taky přicházeli stále nový zájemci o práci a tak jsem nechala štafle na místě a opřela mop o stěnu... jen kbelík s vodou jsem donesla vylít... Měla jsem ze sebe dobrý pocit že jsem aspoň něco udělala pro chod stáje.

raven + tarot: Hlásím se brigádu KONTROLA VYBAVENÍ

maki: BRIGÁDA (POVINNÉ DVĚ SLUŽBY 2/2)

Už tu byla sobota a dnes probíhala brigáda. Rozhodla jsem se, že se na ni přihlásím, týkalo se to našeho vybavení a já se na něj budu muset stejně podívat. A zkontrolovat si ho. To bude snad poprvé po těch třech letech, co tu jsem, tak si budu pořádně kontrolovat vybavení. Odemkla jsem svoji velkou skříň, kde bylo už docela dost vybavení. No, bude toho dost na kontrolu. Nejdříve jsem vzala drezúrní sedlo a pořádně ho zkontrolovala. Nebylo nikde odřené, k věcem se chovám slušně, takže není problém. Vzala jsem si houbičku a mazání a namazala ho. Když už mám čas, tak ho musím využít. Pro dnešek už jsme odježděno měly s kobylou, tak ať mám připravené věci na další týden. Sedlo jsem dala zpět a vrhla se na další věci. Uzdečku jsem taktéž namazala a nechala volně schnout. Vzala jsem podsedlovou dečku, bandáže a zateplovací kamaše na hromádku, to pak půjde do pračky vyprat. Rychle jsem to překontrolovala, vše ok. Jen ty bandáže byli takové trochu „jeté“. Jsou úplně naše první, z prvního levelu, není se čemu divit Vzala jsem botičky, omyla je vlažnou vodou a nechala uschnout. Namazala jsem i endurační sedlo, umyla udidlo na lonžování a podívala se na lonž. Ta byla už trochu víc potrhaná. Budu muset poprosit o novou. Dala jsem ji na druhou stranu. Na gogue jsem dala náhradní karabinu, to je tak, když to zrezne a pak to praskne, že. Konečně jsem se k tomu také dostala a spravila to. Te´d budeme lonžovat o 106. Namazala jsem skokové sedlo, poprsák a podbřišák. Kamaše jsem umyla a necala uschnout. Byli ve skvělém stavu, jen někde trochu odřené, ale jinak v pohodě. Stájovou deku jsem dala taktéž na hromádku na vyprání, budu si muset zašít zapínání pod ocasem, nedávno jsem ho našla utržený. Naše speciální sada z VAZ nebylo potřeba nijak ošetřovat, využívala jsem ji jen na závody a třeba na OW, prostě tam, kde jsme potřebovaly vypadat dokonale. Áá, helemese, sada Hunter z Hubertu. Tu bych mohla také vyprat. Čabraka a dečka šly na hromadu k věcem na vyprání. Dala jsem takéna vyprání sadu Lady a Rebel, už je to potřeba. Dala jsem si také vyprat svoje podkolenky a rajtky, několik triček a mikin. Když už úklid, tak pořádný. Snad to stihne uschnout u saka jsem si zpevnila jeden knoflík, nerada bych ho někde na závodech ztratila.
„Gruntuješ, gruntuješ?“ ozvalo se. „Jasně, to se musí,“ řekla jsem Sue, která nečekaně zavítala do sedlovny. „No, je vidět, že už tu jsi nějaký ten pátek,“ zazubila se a nechala mě pracovat. Odnesla jsem věci do pračky a nechala do prát. Srovnala jsem si rukavice, bičíky a helmu ve skříni, složila bundu a zamkla si ji. Odešla jsem za Lady, podívat se, co dělá. Pak půjdu pověsit vyprané prádlo.

cassie: KONTROLA VYBAVENÍ

Zkontrolovala jsem si čas. Původně jsem chtěla jít dopoledne na to vybavení, ale nakonec se rozhodla, že Gentlemana vezmu na kruhovku o trochu déle a splním si brigádu, kdy se postarám o své vybavení a zkontroluji, jestli je na něm všechno v pořádku. Mělo by být, neboť tak dlouze tu nejsem a spoustu věcí jsem ještě nepoužívala. Vlezla jsem si do sedlovny a rovnou k mé skříňce.
,, Někam vyrážíte?" usmála se Bloodye, když mne viděla hrabat se ve skříňce.
,, Ne .. jdu zkontrolovat mé vybavení, i když by mělo být v pořádku." řekla jsem a pousmála se. Blood přikývla, asi se nad tím taky trochu zamyslela, zdali by to taky měla udělat a poté odešla. Prohrábla jsem si skříň a začala vytahovat nejdříve sedla. Jako první jsem si vzala drezurní sedlo, které jsem měla posledně, posadila se a dala si ho před sebe, abych na něj dobře viděla. Rozhodně nebylo opotřebované, podívala jsem se na zapínání u podbřišníku, kde začínalo pomalu znát na jaké místo ho zapínám, ale nebylo to ve stavu, kdyby to bylo tragický, spíše začínalo. Zkontrolovala jsem, jestli není někde potrhané nebo odřené, ale vše bylo v pořádku. Odložila jsem sedlo tedy stranou, vzala si skokové a provedla stejnou kontrolu jako předtím. Tohle sedlo jsem zatím používala nejméně, ale to budeme muset napravit. Všechny řemínky byli v pořádku. I vzhled nebyl nijak porušen, dala ho vedle drezurního sedl a vzala si k ruce endurační. Dívala jsem se po černé kůži, ale nic jsem nenacházela, ani když se podívala na řemínky. Taky bylo v pořádku, vzala jsem poté hadr a sedla jsem otřela a namazala, aby byla v pořádku a vzala si k ruce uzdečku. Otáčela jsem si jí v ruce, dívala se na každou část a hlavně v místě, kde se uzdečka zapínala. Shlédla to ještě jednou, ale také v pořádku, pousmála se a přehodila jí přes sedlo. Poté vzala do ruky bandáže, jak ty co jsem dostala na začátku nebo ostatní, jenž jsem si nakoupila a nebo dostala k vánocům a kontrolovala jsem jejich stav. Suché zipy byli v pořádku, až tak jsem je taky nepoužívala a pořád se mi to zdálo docela brzo. Bandáže jsem tedy odložila, podívala se na chrániče, které otřela hadříkem, na botičky, jenž na tom byli dobře, jak ty měkké tak ty tvrdé, hadříkem jsem je také omyla. Jako další přišli na řadu ohlávky. Jednu měl Gentleman na hlavě a to jsem věděla, že jí má zcela v pořádku, vzala si k ruce tedy tu modrou a podívala se na její karabinu. Taky v pořádku. No, dělala se mi vedle slušná hromádka mých věcí.
,, Nevadí ti, že tu zabíráš hodně prostoru?" podívala se na všechno to vybavení dole Kitty.
,, Ne, nevadí. Budeš si muset poradit." řekla jsem jí a zasmála se, ale přece jen to odsunula trochu stranou, odložila ohlávku stranou a vzala si k ruce ohlávku na lonžování, kde opět vše pečlivě zkontrolovala. S tou jsem nedělala nic jiného, než zapínala a rozepínala. I ta byla v pohodě, odložila jí stranou a brala si další věc k ruce. Kitty hrabala ve své skříňce.
,, Generálka?" usmála se. ,, Taky bych si jí asi měla udělat." zamyslela se a podívala se na své věci ze skříňky. ,, Ale až později." mávla nad tím rukou.
,, Čím dřív tím líp." poučila jsem jí a pokrčila rameny, ale zazubila se. Prohlédla si provazovou ohlávku. Taky v pořádku. Seděla jsem tam, usmívala se a někdy si prozpěvovala, teprve, až se Kitty vypařila. Měla jsem si vzít sluchátka. V místnosti bylo ticho, až mi to bylo tak trochu nepříjemné, ale co nadělám. Že bych chtěla jít nahoru kvůli takové prkotině to zrovna ne. Gelovka taky v pořádku. Vybavení pro mého miláčka, by bylo.
,, Ještě dečky." zamumlala jsem si, ale vytáhla si červenou z pod sedla drezurního a začala opět s kontrolou, až jsem přešla na ostatní dečky, jedna základní, co jsem dostala, hned co jsem přišla. Poté vykrojená na skákání, dárek k vánocům a jedna zlatá. Jedna byla trochu natrhlá. Zrovna ta skoková, ani nevím, jak se mi to podařilo, ale dala jí na druhou stranu pro její opravení. To bylo vše, naskládala jsem vše do skříněk a šla se podívat na mé oblečení. Rajtky, bundy, boty a tak dále. Bedlivě si to prohlížela. Našla jsem díru na rajtkách. Dala je k dečce, poté to odnesla ke spravení, vše uklidila a měla pro dnešek hotov.

jennifer: Kontrola vybavení koní /Lauris & Patron/
Měla jsem čas, a proto jsem se rozhodla splnit brigádu. Vyšla jsem z kolejí teple oblečená a šla k ohradám. Vytipovala jsem si ryzáka jménem Lauris. Chlapec se na mne podíval nevěřícně, když jsem na pár metru od něj ho oslovila jménem. ,,Si si hrál s ohlávkou viď." Prohlédla jsem zem kolem něho. Jeho krásná ohlávka byla na zemi. ,,Ta už pro tebe asi to pravé ořechové nebude." Podívala jsem se na rozdrbanější ohlávku s rozbitým zapínáním. Vzala jsem ji a přešla k ryzákovi. ,,Šššš, hodný kluk, nic ti neudělám." Promlouvala jsem k němu tiše. Natáhl ke mně opatrně hlavu. Pohladila jsem ho, ale to si nenechal líbit a pohodil hlavou. ,,Ok tak promiň." Pokrčila jsem rameny a podivala se alespoň z dálky na jeho deku. ,,Tak fajn, alespoň něco je v pohodě." Šla jsem zpět ke stájím. ,,Ahoj Sue, zjistila jsem, že tahle ohlávka už pro Laurise neni." ,,Ahoj, vypadá neodolatelně, ukaž vezmu ji a najdu jinou novější." Usmála se na mě Sue. Přikývla jsem a zašla do sedlovny. Našla jsem tam sedlo, dečku a uzdečku pro Laura. Sedlo bylo jako nové, bez oděrek a třmeny a třmenové řemeny byly dobré. Jen jsem si všimla, že podbřišák je značne odrbán. Dala jsem tedy podbřišák ze sedla pryč a zapsala to. Podívala jsem se na dečku. Usazoval se na ní prach, proto jsem ji vzala do pračky a nechala ji vyprat a nasledně vysušit. ,,Mm tak a teď uzdečka." Umyla jsem udidlo a zkusila porozepínat všechny přezky. Našla jsem si i nějaké mazadlo a trochu ji promazala. trklo mě, že bych mohla vzít tim i sedlo. Po chvilce jsem měla hotovo. Našla jsem si kamaše a bandážky. Obojí vypadalo netknutě. Jen to potřebovalo přejet hadříkem. ,,Tak a jsem spokojená." Odložila jsem Laurovo vybavení na své místo. Rovnou jsem se koukla i na jeho vodítko, to bylo v dobré kondici Zkoušet jsem radši nešla, protože mi valach nevěřil. Koukla jsem na hodinky, čas jsem měla, a proto jsem si vzala k ruce sedlo Patrona a jeho dečku, uzdečku, kamaše a bandáže. Prohlížela jsem si sedlo. Bylo už takové postarší a tak jsem ho dala stranou. Vzala jsem k ruce uzdečku a taky ji rozebrala. Omyla jsem udidlo a zkontrolovala přezky. Promazala jsem to a zas dala dohromady. Vzala jsem dečku. Už byla celá opraná, opotřebená. ,,Co?" Začala jsem se trochu potichu smát. Na dečce byl trochu ukouslý kraj. ,,Asi si Patron hrál." Problesklo mi hlavou a dala tuto dečku k hromádce, co je potřeba vyměnit. Bandážky byly extrémně pružné a elastické, nebyl pochyb, že budou ještě skvěle sloužit. Nakonec jsem vzala kamašky. Nevypadaly zle, jen potřebovaly pořádně otřít. Uklidila jsem to a šla odnés věci ještě Sue, usmála se na mě a přikývla. ,,Jdu se podívat na Patrona. Jak vypadá?" ,,Ryzák s lysinou. Zkontroluješ ohlávku a deku?" Usmála se na mě Sue. ,,Ano jdu, děkuju." Rozloučila jsem se s ní prozatím a vydala se k výběhu s Patronem. Vešla jsem do výběhu a hledala ryzáka. ,,Patrone." Zavolala jsem. ryzák slyšící na tohlr jméno zvedl hlavu. Spatřila jsem ho a pomalu šla k němu. Byl zvědavý, ale stejně jsem radši byla dál od něj. Pomalu ke mně šel. Uvítala jsem se s ním pohlazením po hlavě a zkontrolovala ohlávku a deku. ,,Jsi vzorný." Pohladila jsem ho a šla do stáje, kde jsem se ještě koukla na jeho vodítko, které už mělo Le opotřebenou karabinu. Odnesla jsem ho ještě Sue a vydala se za tou svojí Galaxií

raven + tarot: Dneska bylo na pořadu dne uklízení. Musely se zkontrolovat sady koní, které nikdo nejezdil. Tarotovo vybavení jsem se rozhodla nekontrolovat, mám ho přeci jenom týden. Přesto jsem otevřela svou skřínku, vytáhla jsem podsedlovou dečku s tím, že ji dám vyprat. Byla trochu propocená a vůbec, nechtěla jsem, aby byly jízdy pro Tarota nepříjemné, aby ho něco kousalo a tak. A protože já jsem prasátko a stihla jsem se minule natáhnout na ledu, vytáhla jsem i rajtky a mikinu. Přihodila jsem k hromadě věcí na praní i nějaká ta trička a podkolenky. Odnesla jsem si svou hromádku k pračce, nacpala věci dovnitř a nasypala prací prášek. Zvolila jsem program a pračku zapnula. Aha, dvě hodinky praní. Tak to mám času habaděj! Rozhodla jsem si, že přeci jenom vytáhnu Tarotovo sedlo a uzdečku a alespoň je omyji a promažu. Jako první jsem rozebrala uzdečku, udidlo jsem opláchla vodou, promazala kožené části a zkontrolovala jsem přezky. Znovu jsem si uzdečku složila a uklidila ji zpět do skříně. Pak sedlo. Sundala jsem třmeny, namočila jsem je do vody, aby se odmočily zbytky bláta. Sedlo nejprve otřu zespoda vlhkým hadrem. Pak krouživým pohybem nanesu mýdlo na všechny dřevěné části sedla. Pak jej promažu olejem, hlavně zespodu, kde nejlíp saje.Nakonec zkontroluji přezky, vycídím je cídidlem na kov. Jen na udidlo cídidlo nepoužiju, aby ta pachuť nedráždila koně v hubě. Znovu si připnu na pravou stranu podbřišník, třmenové řemeny a třmeny. Uklidím své cajky do skříně a zamknu. Skočím kouknout na pračku, pořád hučí a pere a pere. Juknu na rozpis volných koní, najdu si jméno Úplněk. Jop, je ve výběhu. Dojdu si pro jeho věci, rovnou je zběžně překontroluji, jestli neobjevím nepřehlédnutelnou vadu. Kdepak. Donesu si je k jeho boxu. Vezmu si vodítko, rázuji si to k výběhu. Úplňka poznám hned. Je to jediný kůň s modrýma očima a bílou lucernou. Je mi asi nejsympatičtější ze všech ostatních koní. Kromě Tarota, to je moje zlatíčko
\"Úplňku!\" zavolám na něj. Zvedne hlavu, ale ke mně nejde. Přeci jenom se neznáme nijak moc dobře. Dojdu si pro něj, poslední dva kroky ke mně udělá on. Připnu mu vodítko k ohlávce a odvedu si ho do stájí, kde Úplňka uvážu v uličce. Sundám mu deku, kterou odložím na \"věšák\". Rychle ho přečistím kartáčem a můžeme začít zkoušet. Žel bohu uzdečku se sedlem nevyzkouším jinak, než na koni, kterému patří. Jako první jsem mu položila na hřbet pouze sedlo. Jestli sedí správně, měla bych mezi páteří a sedlem vidět světlo. Naklonila jsem se, abych mohla lépe nakouknout. Bez problémů jsem skrz mezeru viděla Úplňkovu záď. Přesto jsem pro jistotu spodní část sedla zabarvila bílou křídou. Jakmile ho sundám, bílé části mi napoví, jestli sedlo sedí dobře.
Sedlo je v pořádku. Tím pádem mohu přejít k uzdečce. Všechny její části ještě slouží dobře a ještě dlouho sloužit budou. Ještě zbývá zkontrolovat ohlávku a deku, co má koník na sobě. Taky v pořádku. Takže Úplňka zase zadekuju, odvedu ho zpátky do výběhu. Jeho sadu na ježdění vyčistím stejně, jako předtím tu svou.
A protože mi mezitím doprala pračka, přehodím věci z ní do sušičky, aby to neschlo dva dny

spencer: KONTROLA VYBAVENÍ - JAVOR
V sedlovně jsem našla Sue, která mě odkázala na vybavení koníka Javora, který právě neměl jezdkyni, takže jsem došla k jeho vybavení a začala. Připravila jsem sedlo a uzdečku. Tohle mu budu zkoušet, jestli to sedí dobře, protože osvalením se může trochu měnit, a sedlo by nemuselo už sedět. Sáhla jsem po ohlávce a vodítku. Ohlávka byla trochu oškubaná, ale spona stále fungovala a nebyla moc ochozená, takže tu jen umyju. Vodítko ale mělo karabinu docela ochozenou a mohlo by se otevírat, takže to by chtělo nové.. Ale teď jsem oboje vzala a šla pro Javora do výběhu, abych mu sedlo a uzdečku vyzkoušela na tělo.
Zanechala jsem ho na uvazišti a přinesla sedlo s uzdečkou. Sedlo jsem posadila za kohoutek a nechala ho sjet na místo, kde měl sedět. Podívala jsem se pod sedlem, jestli sedí dobře. Trošku se něco změnilo, ale sedlo se stále dalo používat. Sedlo jsem tedy sundala a položila a vzala jsem uzdečku. Nabídla jsem Javorovi udidlo. Přijal ho trochu později, ale dala jsem mu tolik času, kolik potřeboval. Zapnula jsem nánosník a podívala se na něj. Uzdečka nebyla moc používaná, stejně jako sedlo, takže asi neměla moc šanci se nějak ochodit nebo poškodit. Seděla a byla i v dobré „kondici“ , takže jsem ji sundala, dala mu ohlávku a vodítkem ho odvedla znovu do výběhu. Vrátila jsem se pro sedlo a uzdečku a v sedlovně si připravila hadr, houbu a kbelík s hodně teplou vodou. Začala jsem uzdečkou. Rozebrala jsem ji a začala udidlem. Namočila jsem ho, houbou omyla a položila na hadr. Potom jsem houbu znovu namočila a vyždímala. Otřela jsem všechny řemínky, kůži a části uzdečky. Sedlo jsem stejně tak otřela, zkontrolovala podbřišník. Vodítko jsem ani nečistila, to půjde pryč, ale ohlávku jsem omyla a nechala oschnout. Vrhla jsem se na bandáže, které jsem vyprala jednu po druhé v teplé vodě a potom přehodila, aby oschnuly. Potom jsem se podívala na deky. Hodila jsem odpocku i stájovku do pračky a nechala je vyprat, oschnout a pak šla uklízet sedlo, uzdečku a věci, které už stačily uschnout. Stočila jsem v ruce bandáže, moc se mi to nedařilo, ale Susan mi poradila a šlo to.
Na konec jsem vylila vodu z kbelíku, hodila hadr do pračky, aby se vypral a šla se podívat na svoje oblečení, které bylo potřeba taky vyprat.

kitty: KONTROLA VYBAVENÍ - ASIE + CHARAKTER
BRIGÁDA
Vlezla jsem do sedlovny mezi prvními. Bylo mi jasné, že tu nebude v příštích chvílích moc volného místa, a tak jsem vzala svojí skříň s vybavením, svůj stojan na vybavení a odsunula jsem je o kousek stranou, abych si mohla vše v klidu protřídit. Začala jsem od našeho nejstaršího vybavení, které jsem dostala hned po příchodu na Florestu. Tedy, jak co. Drezurní sedlo už jsem měla jiné, protože vranka se od mého příchodu lépe nasvalila, a tak jí to staré už nesedlo. A jelikož jsme podstatnou část práce věnovaly drezurní práci, bylo tohle sedlo sice nejpoužívanější, ale tím pádem i nejčastěji kontrolované a to, o co jsem dbala (po naší sadě za AZ) nejvíc – potřebuji se v něm přece cítit příjemně  Rovnou jsem ho ale vyndala, ačkoliv jsem věděla, že je v pořádku, a rovnou si ho namazala. Poté jsem ho odložila na stojan s vybavením, který byl momentálně volný – ten můj byl už přeplněn.
Sundala jsem rovněž ze sedla všechno navíc. Třmenové řemeny, byly, pravda, už docela… No, ne v nejlepším stavu Dala jsem je proto na skříň, abych mohla zažádat o nové. Podbřišák byl v pořádku, stejně tak samotné třmeny – otěže.. no. Přiznávám, ty nebyly úplně v nejlepčím stavu, stejně jako základní uzdečka. Ne že by byly nepoužitelné, ale Niora na mě už nejednou házela káravý pohled když viděla, v čem vyjíždíme ven. Rozhodla jsem se proto zažádat o nové a tohle dát útulku. O to, na čem budeme jezdit do té doby než dostaneme novou uzdečku, jsem se nebála – k Vánocům jsme dostali multi, která se dá používat i jako klasická, kromě spousty jiných možností. Sidepull, stahovací sidepull, BBčko, lonžovací.. Tu uzdečku miluju Udidlo jsem ovšem samozřejmě zachovala.
Pak jsem se natáhla po podsedlové dece. Polštáře, které měly ležet po stranách páteře, už byly dost slehlé, ačkoliv normálně se na těchto dekách jezdí bez gelové podložky, na téhle už se to nedalo, pokud jsem chtěla Asiina záda šetřit. Což mi tak připomíná.. Čapla jsem gelovovu podložku. Ta sice pořád ještě sloužit relativně dobře mohla, nicméně její čas už se rovněž blížil. Sáhla jsem do dveří skříně a vytáhla kus papíru – vždy jsem tu měla spoustu poznámek – a zapsala si, že zažádám i o novou gelovou podložku. Pokud se bude hoit, můžu tu starou dát rovněž útulku, ona ještě chvilku sloužit bude. Pryč jí ale můžu dát teprve, až budu mít novou.
Podsedlovku jsem dala pryč hned, dek mám na Asii několik a tak to bez téhle chvilku přežijeme. I ta by se ale mohla do útulku hodit, polštáře by se daly docpat a když ne, tak by to byla klasická podsedlovka. Trošičku ošuntělá, ale o to tady nejde  Stejně tak dopadly i bandáže z prvního levelu. Jezdíme na nich s Asií celkem často, a taky už podle toho vypadaly. Pryč s nimi Zažádat o nové, prozatímní náhradu máme. Zateplovací mohly zůstat, ty byly ještě v dobrém stavu. Botičky jsem pak už také neměla prvotní, takže tyhle byly ještě v pořádku  Mohla jsem se vrhnout na další vybavení.
Sáhla jsem po terénním sedle. Třmeny na něm momentálně nebyly, koneckonců jsem je už protřídila, co na něm ovšem bylo byl podbřišek do terénu. A ten už zažil svoje – rozhodla jsem se ho raději rovnou vyhodit. Terénní sedlo jsem si prohlédla – bylo v dobrém stavu, že Asii sedí jsem nepochybovala – takové věci jsem kontrolovala relativně často. Když se delší dobu nejelo do terénu, nejprve jsem se ujistila, že sedlo padne, než jsem doopravdy nasedlala a vyrazila. Podobně i s parkurovým ježděním – ačkoliv parkurové sedlo už BYLO trochu jeté, kolenní opěrky se trhaly, všeobecně nebylo v úplně nejlepším stavu – ale dalo se ještě používat a snad i opravit. Položila jsem ho proto k hromádce pro útulek.
Co se lonžovacího vybavení týče, raději bych se nevyjadřovala Většinou jsme lonžovaly na ohlávce, takže udidlo i slintáky byly ok. Obřišník už měl něco za sebou, jelikož jsme někdy pracovaly na dvou lonžích, pro které byl potřebný, ale pořád vypadal k světu. Lonžovací ohlávka sama o sobě byla v pořádku, zevnitř lehce ošoupaná, ale v pořádku. Co v pořádku nebylo, byla.. lonž. Jo, docela potřebná část vybavení, co? zkrátka to tak už ale bylo. Z toho neustáléh házení na zem, když jsem si jí chtěla smotat, přejíždění prsty a šoupání, během namotávání nebo vysílání na kruh, z Asiiných občasných výstřelů kdy se zničehonic napjala pak zase spadla do písku.. Myslím že ještě jeden takovej výstřel a už nevydrží Raději jsem jí proto dala do sekce na vyhození. Do té doby máme sadu na dvojlonžování, ze které můžu vzít koneckoncl i jenom tu jednu.
Podbřišník od skokového sedla byl v pořádku, o to msjem nepotřebovala diskutovat. Gogue a martingal jsem takřka nepoužívala – při skocích jsem si dáávala áležet zejména na tom, by byla Asie ve všech okamžicích dobře ovladatelná, a tedy na tom, aby martingal nebyl potřeba, a co se gogue týče, dělaly jsme na něm ze začátku, později už jen když vraná dlouho nedělala – a to jen tak, aby nechodila s hlavou jak arabský hřebec. Jinak jsem si stále nebyla jistá, co si o používání pomocných otěží myslet, a tak jsem ho nechávala ležet – Asie byla naučená chodit tak, jak měla, tak k čemu? Už ne tak dobře vypadal poprsák, na který se martingal připojoval – ale nevypadal ani nijak zvlášť zle, takže jsem si s tím nedělala hlavu.
Vykrojená dečka pak byla můj milášek, dávala jsem jí kobylce jak na skoky, tak na cvalovku, tak na terénní vyjížďky, když jsme nasvalovaly – a taky už jsem jí byla nucená dvakrát vyměnit. Podruhé docela nedavno, když už polštáře nesloužily tak, jak měly, a teď tedy byla relativně nová. Odložila jsem jí mezi věci, které si nechávám a pokračovala dál. Šlachovky a strouhačky. Ehm. Ty jsem měla od začátku původní, a je fakt, že jsem s nimi sice nepracovala tak často, jelikož jsem je střídala i s jinými, které jsem měla, ale.. už si zasloužily důchod v útulku Sloužit pořád mohly, nicméně už byly trochu ošoupané, protlačené, vytahané. Dala jsem je tedy na hromádku k útulku.
Provazová ohlávka. Že ta není už úplně v pořádku jsem věděla už nějakou dobu, a také jsem měla už týden zažádáno o novou – Niora mi jí přislíbila během zítřka, takže jsem provazovku šoupla mezi věci z útulku – ona se ještě může hodit. Stájovku jsem tam dala rovnou, jelikož tahle už byla docela hezky ošoupaná a na Asii jsem jí viděla jen nerada
Nákrčák jsme měly od léte, takže o jeho vyřazení nemohla být řeč. Stejně tak o vybavení za AZ, jelikož to jsem měla jen na výjiečné příležitosti a i jinak jsem o něj pečovala jako o svoje miminko. Rovnou jsem ho tedy rozebrala, vyčistila, namazala, a bandáže s podsedlovkou a krytem na sedlo dala stranou na vyprání. To samé jsem udělala s dekou a bandážemi ze sady Royal dressage. Uzdu jsme měly už skoro od začátku, co jsem tu byla, používat jsme jí ale začaly až nedavno. Do té doby jsem o ní ale rovněž pečovala, takže vypadala pořád skvěle :3
pak přišla na řadu sada na parkur. Chrániče jsme používaly, paradoxně hlavně do terénu, jelikož na rozdíl od těch na sucháč se tyhle ve vlhku nerozeply. Dva bičíky ovšem zůstávaly spíše ve skříni, a okopávací podbřišek? Na parkuru do devadesáti? K čemu? Ten byl takřka zbrusu nový – i když kdo ví, třeba ho jednoho dne využiju.
Pogumované otšže jsem pak používala jen občas – někdy ty, někdy ty z krosu, takže byly ještě stále v pořádku. Sadu na cross country jsem používala spíše v létě – jen ty botičky jsem někdy brala ven. Stále ale vypadaly dobře, a tak jsem všechno nechala tak, jak bylo. Sadu za Hon na lišku jsme dostaly teprve te´d na podzim, použily jsme jí na honu, a pak už ne Takže byla pořád v pořádku a čistá, samozřejmě že jsem jí po něm umyla  Podobné to bylo se sadou za naše první závody, od eskadronu – teprve nedavno mi začalo docházet, jak vrance ta sada sluší, a do té doby jsem jí skoro nepoužívala. Včera jsem měla na vyjížďce tu deku, a na výstavě na dusotu ohlávku. Obojí jsem se tedy rozhodla vyčistit, ale dávat to pryč – nebyl důvod. Stejně tak sada za Fei cup, zakoupená sada „Ocean“ a vlastně všechno vybavení navíc. Ráda jsem používala spíš ten stadart, ačkoliv když jsem to tak sledovala, asi to byla škoda. Měla bych to začít střídat Multiuzdečku a bezkostrové sedlo jsem pak dala stranou, abych je umyla, tenhle týden jsme na tom jezdily ven, takže to bude zapotřebí 
Prohlédla jsem pak vybavení navíc. Vložky pod bandáže jsem pečlivě hlídala, takže jsem měla už své několikáté, ty byly ještě v pořádku. Co chtělo vyměnit byl beránek na podbřišník, ten už byl docela prosezený, ošoupaný a navzdory mytí špinavý – pryč s ním! Procházela jsem i další vybavení, jehož vyjmenování by možná zabralo další stránku Co si zasloužilo vyměnit byl páteřák, který jsem měla už.. no, v červnu to budou dva roky, a brala jsem si ho takřka vždy na parkur nebo ven – ale hlavně jsem zase o něco poporostla a nechránil ma už tak, jak by měl. Využitelný nicméně pořád byl  Co se ohlávek týče, nebylo to tak dlouho co jsem nakoupila nové, kterých jsme měly několik, a nebyl tedy důvod se nějaké zbavovat. Co zasloužila vyměnit, byly třásně. Ty jsem měla už nějakou dobu a pravda, bylo jich potřeba jen v léte, ale když se dávaly třásně, byly mouchy a jak se koně chrání před mouchami? Vyválí se. Zažily tedy už leccos a tak jsem je raději dala stranou. Stejně tak čištění jsem za dobu na Florestě čas od času vyměnila za jiné, a nedavno před výstavou jsem ho pečlivě vyčistila a umyla, takže nebylo potřeba. Vodítek jsme rovněž měly několik Co ale zasloužilo výměnu bylo procházkové lano. A Paarelliho lano. Na těch jsme pracovali docela často, a už podle toho vypadaly, karabiny začaly reznout a ztrácela jsem v ně tak důvěru. Ono kdyby se vyměnily, mohly by ještě sloužit.. Dala jsem to tedy na extra hromádku, poradím se s Niorou. Vyměnit karabinu na vodítku není přece jen tak snadné Dvojlonže byly rovněž v pořádku a jak už jsem řekla, čištění jsem kontrolovala před výstavou – teď to proto nebylo potřeba. Co jsem se rozhodla vyměnit byl zakoupený kryt na sedlo. Tenhle už měl tak vytahanou gumu, že šlo spíše o přehoz, ám byl ale prošoupaný a úplně jsem nevěřila, že ještě může plnit nějakou funkci. Vyhodit.
Co zcela jistě chtělo opravit, byla síť na seno. Asie běžně hryzala do všeho, do čeho mohla, a upřímně myslím že žrala víc tý sítě, než sena. Chvilku se bez ní budeme muset obejít. Překvapivě nezdemolovaný byl míč a transportní chrániče byly rovněž v pořádku. Překontrolovala jsem i vybavení v lékárničce a nakonec deky. Tím jsem skončily kontrolu Asiiného vybavení.. konečně
Odnesla jsem věci co jse se rozhodla dát pryč Nioře, a svoje si uklidila do skříně. Udělala jsem si rovněž seznam toho, co máme mít nové, abych se pak nedivila, až budu něco postrádat. Seznam magneticky přidělat na dveře od skříně, a mohla jsem se vrhnout na další vybavení.
Jako první jsem se rozhodla zkontrolovat věci na Charaktera. Měla jsem to trochu jednodušší, protože jsem ho včera brala pod sedlo. Věděla jsem tedy, že uzdečka mu sedí, šla zapnout na kliasickou pět a dva prsty a když se zapla správně do lícnic, bya mu jak ulitá. Tu jsem tedy nechala stranou, jen jsem pořádně prohlédla, jestli nemá někdy nějakou vadu, něco, co bych třeba při uzdění přehlídla.
Co ovšem zkontrolovat chtělo, bylo sedlo. Jelikož u toho byl ovšem důležitý postoj koně, vzala jsem jednu z erérních ohlávek, a šla pro valacha. Ten byl po polední siestě ještě v boxu, tak jsem mu jen nasadila ohlávku a vyvedla ho do uvaziště. „Počkej tady fešáku“ promluvila jsem na něj, cvakla ho z obou stran a pak přinesla sedlo. Bez podložek, bez deček, bez podbřišáku a i bez třmenů, aby nepřekážely. Vyhoupla jsem ho na koně a sjela s ním tak, aby padlo tam, kam má – tedy aby neomezovalo příliš vepředu lopatky, zároveň aby neleželo na bederní páteři. To se zkontroluje později, nejprve jsem potřebovala upravit výchozí postoj. Valach stál s jednou zadní nohou zakročenou, já ovšem potřebuji ten správný „drezurní“ postoj, aby nic nezkresloval. Zapůsobila jsem proto tlakem na jeho zadní nohu, valach o kousek popošel a srovnal se, všechny čtyři vedle sebe, ani jedna nepovolená – sedlo by se tak posunulo do strany. „To je pašák“ promluvila jsem na něj a šla zkontrolovat. Nahmatala jsem si jeho poslední žebro, a mezi ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky ho sledovala až vzhůru, směrem k páteří. Až tam jsem se samozřejmě nedostala, ale od svrchního bodu jsem „vedla kolmici“ nahoru k páteři. Tam končila hrudní páteř, začínala bederní s dlouhými výběžky – kdyby sedlo leželo na nich, nemohlo by to být pro koně příjemné. Sedlo ale sedělo ve správném místě, jak má být. Zkusila jsem teď strčit prsty mezi kohoutek a sedlo. Tři prsty, to by tak odpovídalo. Rovněž po stranách kohoutku měl kůň prostor. To by bylo ovšem potřeba zkontroloval i ze sedla. Po dosednutí se stává, že jezdec svojí vahou dotlačí sedlo na kohoutek a páteř koně – což, jak asi chápeme, je naprosto nevhodné. To byla první věc, kterou jsem zkontrolovala když nám přišlo bezkostrové sedlo – jestli neleží na páteři. U nemála bezkostrových sedel tomu tak je, a veškeré vykládáí poduškami nebo dekami je zbytečné, a jen páteř stísní.
Teď první aktivní test. Položila jsem jednu ruku na přední rozsochu, druhou na zadní ap okusila se sedlo střídacým tlačením seshora rozhoupat. Sedělo ale tak, jak má být. To zanemanlo, že polštáře podél páteře dobře přiléhají a nikde nejsou moc vysoké nebo moc nízké. Někdy se při takhle nepadnoucím sedle stávalo, že se při pohybu sedlo „dohoupalo“ až na lopatky, kde samozřejmě sedět nemělo. Tedy, jediné sedlo co na lopatky skutečně mohlo nedosáhnout, bylo drezurní . jiné typy sedel na ní obvykle skutečně seděly. Měly by ale svým tvarem kopírovat lopatku koně, a tak jí v ničem nebránit. Zkusila jsem tedy přejet dlaní mezi sedlem, jeho výplní a lopatkou. Ucítila jsem v prostředku zvětšení tlaku, lehoučké, ale bylo tam. Měla bych to raději říct Nioře, než aby nám tu Charlie jezdil s nepadnoucím sedlem. Volnost lopatek je podstatná věc. Zkusila jsem tedy zátěžovější věc, zapůsobila jsem pravou rukou na komoru silou, a zkusila projet znovu. Šlo to hůře, a v problémovém místě se mi ruka zasekla. Jo, to bude chtít říct Nioře. Samozřejmě že sedla nemůžou padnout perfektně, když máme jedno sedlo na několik koní. Měla by ale padnout co nejlépe.
Přišel čas na zkontrolování rovnoměrného tlaku obou polštářů – strčila jsem pravou ruku pod bočnici, na kůži koně, a konečky prstů projížděla mezi koněm a sedlovým polštářem. Nezdálo se mi, že by byl tlak někde větší, nebo menší, podle tohohle by teda sedlo padnout mělo. Zkontrolovala jsem tím, že nikde nevzniká most, což by znamenalo že sedlo víc tlačí na kohoutek a pod zadní rozsochu. V takovém případě mohou vznikat na těchto místech bolestivé otlaky a kůň se pak samozřejmě nechcee nechat nasedlat – ale kdo by se mu divil 
Zkontrolovala jsem to všechno i z druhé strany. Někteří koně jsou na ejdnu stranu nasvalenější o tolik, že pak sedlo padne jinak, než má. Obvykle se to pozná i tak, že se sedlo posouvá do stran, ona ale takováhle kontrola neuškodí.
Charakter měl podle všeho padnoucí sedlo – na ty lopatky ale musím upozornit Niu. Na druhou stranu, pokud sedlo někde nepadne, bovykle se to ukáže při více testech, takže to s ní raději proberu  Odnesla jsem proto sedlo zpátky do sedlovny. Zvedla jsem pak Charaktera do boxu, kde si znovu užíval svojí svačinky.
Při kontrole zbylého vybavení jsem na nic nepřišla – tedy, na žádnou závadu. Až na to, že jedno poutko pro podbřišník na podsedlovce e začínalo odtrhávat – bude to chtít přišít. Tím jsem ovšem pro dnešek skončila.

luna + nota: GRUNTOVÁNÍ KONIBUSŮ
Povinná – level 4
Mám v osnovách 2 povinné služby, ale jak vím, 2 služby = 1 brigáda, tak doufám, že mi to bude do levelu uznáno

Culila jsem se na Skiöringařky, co právě přijely z Alp. Některé vypadaly šťastně, jiné unaveně, ale nejčastěji obojí dohromady. Na sněhu bylo jistě skvěle. Většina z nich hned obsadila solárko, kruhovku, nebo šli jen tak ven. Všechny konibusy zaparkovaly na dvoře a Niora všechny otevřela. Připravovaly se pro grunt. Několik z nás se už uskupovalo s mopy, kbelíky hadry, kolečky, stěrkami, lopatami, vidlemi, košťaty… a i pár tich, co přijely z Alp se k nám přidaly. „Do práce, děvčata,“ řekla šéfová, když otevřela poslední konibus. Popadla jsem do ruky první věc, co mi byla nablízku – koště. Vešla jsem do jednoho konibusu do oddělení pro koně a začala vymetat podestýlku, seno a kobyláky. Během chvíle se u mě objevila Katrin s kolečkem a lopatou. Položila lopatu na zem a já na ní nametla část čpinavé podestýlky. Hodila to do kolečka a já si smetla další hromádku. Opět jsem to nametla na lopatu a Katrin to vyhodila do kolečka. Zopakovali jsme to, dokud nebylo oddělení pro koně 100% čisté. „Mám to vyvést?“ zeptala jsem se jí? „Jo, klidně, já zatím zametu rampu,“ odpověděla mi. Vyšla jsem ven z konibusu, popadla kolečko a jela s ním směrem k hnojišti. Vyjela jsem vzhůru po rampě, dojela až dozadu, abych ušetřila místo a vyklopila to. „A hele,“ řekla jsem si. „Kartáč!“ udivila jsem se. Byl zahrabaný v hnoji. Bez okolků jsem ho vytáhla a prohlédla si ho. „Dám ho do sedlovny,“ řekla jsem si. Hodila jsem ho do kolečka a zpět jela přes stáj. Šla jsem do mycího boxu a kartáč sprchla pod vodou, aby alespoň nějak vypadal. Následně jsem ho umístila do sedlovny a napsala na nástěnku, že jsem ho našla. Opět jsem si vzala kolečko a dojela zpět ke konibusům. „Nó konečně!“ začala si stěžovat Katrin. Neřekla jsem ani slovo a nechala jí hodit několik lopat plných špinavé podestýlky do kolečka. „Tady už nic není, můžeš to hodit vedle,“ oznámila mi a přidala do kolečka lopatu. Sjela jsem z rampy a odjela k vedlejšímu konibusu. „Nó konečně,“ ozvalo se zas. Tentokrát jsem se tomu zasmála a přenechala jsem kolečko Jennifer. Odebrala jsem se zpět za Katrin, která právě zametala strop. Pokrčila jsem obočí a zatvářila se nechápavě, protože… proč strop? Pavučiny tu přece nejsou! „Zametáš strop?“ zeptala jsem se jí. Trhla sebou, otočila se směrem ke mně a schovala koště za zády. „Ehm.. Jo!“ souhlasila. Zakroutila jsem hlavou a popadla do ruky již připravený kýbl s teplou vodou a mop. Katrin zatím vyměnila koště za hadr a začala utírat mříže, oddělovače, okénka a vše, co do cesty přišlo. Já jsem se uchýlila do jednoho z oddělení pro koně, namočila si mop, plácla s ním o zem a začala vytírat. S Katrin jsme se šikovně vystřídaly tak, aby mi nemusela šlapat na to umyté a zároveň stačila otřít hadrem vše. „Tady je nějaká špína, hodila bys mi kartáč?“ zavolala jsem na ní. „Jasně!“ zvolala a hodila na mě tvrdý kartáč na podlahu, aby nemusela chodit do umyté části. Zručně jsem ho chytila do jedné ruky, namočila do vody s nějakým desinfekčním sajrajtem a začala drhnout. Po chvíli se černá skvrna 1x1cm dostala dolů. „Jo!“ vykřikla jsem vítězoslavně. Katrin se zasmála a nechala si ode mě vzít kartáč. Pokračovala jsem v mopování dál a dál až jsem se dostala na rampu. Tam se za gumovými zarážkami zadrhávalo mnoho špíny. Bylo to přímo rejdištěm bakterií! Klekla jsem si, zase si vzala kartáč a pustila se do práce. Drhnula jsem každý záhyb, každou skulinku, která se jen objevila. Jsem perfekcionistická, to vskutku ano. Asi za deset-patnást minut byla hotova značná část práce. Stále jsem pokračovala v drhnutí, až když vylivše dokonalé, mohla jsem si oddychnout a odložit kartáč. Teda – v mém případě jen odložit kartáč. Niora přinesla vysavač, kterým jsme mohli vysát přední sedačky. Vlezla jsem si na ně, nejprve vyházela ven gumové podlážky ze země a pak teprve si tam přitáhla hadici vysavače. „Můžeš!“ oznámila jsem. Katrin mi pustila vysavač a já začala s luxováním. Na zemi se povalovala sláma, ale našla jsem tu i gumičku, pírko a knoflík z rukavice. Vysoukala jsem se ven z auta, když bylo vysáto. Nyní se tam přihrnula Katrin s čističem skla a vrhla se na leštění. Zpětná zrcátka, přední sklo, okénka… prostě vše, co se muselo leštit. Pozorujíc ji jsem se pustila do drhnutí gumových podložek kartáčem od bahna a všeho, co měli jen lidé na botách. Sluníčko, které by je následně osvítilo, bohužel nebylo, ale i tak jsem je nechala chvíli okapat na zábradlí. Mrznout nemrzne, tak co… Měli jsme za sebou část pro lidi a část pro koně. Zbývala šatna s kuchyňkou a sedlovna. Katrin si zabrala sedlovnu, kde jí stačil hadr a otřít s ním stojany na sedlo a vlastně celý povrch skříňky. Já jsem sklopila schůdek před kuchyňkou a zaútočila na něj mopem. Dost se na něj šlapalo a taky podle toho byl špinavý. Po chvíli drhnutí i toto bláto povolilo a tak jsem se přesunuladovnitř. Tady se úklid pořádal tak průběžně, takže stačilo setřít stůl hadrem a mopem vytřít podlahu. Po pár chvílích jsem za sebou spokojeně zabouchla dveře a slyšela, jak Katrin dělá na druhé straně to samé. Gumové podložky jsem dodala zpět k předním sedadlům. Za chvíli se u nás objevili kluci. „Vezmem ho pod sprchu?“ ptal se. Pohlédla jsem nejdřív na Connora a poté na přepravník. Jistě myslel konibus. Ne Connora. Pokrčila jsem rameny, ale stejně to nebyla otázka, že bych měla na výběr. Utěsnili jsme všechny prostory, pozavírali dveře a kluci sem natáhli hadici. Postříkali jsme auto vodou, čímž se z něj smyl ten největší prach. Vypadalo to mnohem líp. „Dobrá práce holky, pro dnešek máte padla,“ zasmála se za námi Nia. Úsměv jsme jí obě opětovali a uháněli za svými koňmi.

izzy: V jedné ruce kbelík s hadrou v druhé v podpaží štafle. Připadala jsem si jako uklízečka slash malíř Holky,které v Alpách nebyly už se pustili do jednoho konibusu. Já jsem přešla k tomu ve,kterém jsme jeli a rozložila štafle. Chystala jsem se ho umýt zvenčí. Hadru jsme si vymáchala a vystoupala po štaflích nahoru. Pak jsem se natáhla a začala jsem umývat stěnu konibusu. Bylo to jako umýt zaprášený sklo. Bylo přesně vidět kde už jsem přejela hadrou a kde ne. Škoda že tu nemáme automyčku,to by to bylo hned hotový
,,Izzuš,že nám uhneš?'' ozvala se Cassie,která zrovna přišla. Po jejím boku stála Melanie. Vypadaly že by chtěly otevřít dveře konibusu aby mohly uklízet dovnitř.
,,Musíš vydržet,já to budu hned mít'' řekla jsem a slezla ze štaflí protože vršek dveří už jsem měla umytý. Ještě jsem rychle omyla tu spodní a pak jsem holkám pomohla konibus otevřít a pokračovala dál v umývání. Chtělo to opravdu hodně vyměňování kyblíků,ale za třičtvrtě hodinky se konibus jen leskl. Otevřela jsem dveře ke kabině pro řidiče a spolujezdce a s malým příručním vysavačem jsem to tam všechno povysávala. Vysavač mi nemálo připomínal chobot slona Takov roura která má na jednom konci tělo,na druhým nasává vzduch Gumové podložky pod nohy jsem vytáhla a kartáčem jsem je omyla. Holky se stále věnovali vnitřku a tak jsem vzala stěrku a namočila ji do vody s jakýmsi přípravkem. Stěrku jsem oklepala a pak se postavila zboku konibusu na štafle,aby to bylo jednodušší a pustila se do umývání velkého okna. Následně jsem samozřejmě vzala i ty další malé. V druhém kole jsem na stěrku nasadila čistou hadru a vzala všechny okna znova do sucha. Trochu jsem odstoupila a čekovala co jsem zatím spáchala Vypadalo to dobře,moc dobře. Zašla jsem se podívat za holkama jak jsou na tom. Půlka vnitřku se leskla druhá vypadala jako v prasečárně No mají ještě co dělat. Jen jsem nedokázala pochopit jakto že jim to tak dlouho trvá. Zvažovala jsem jestli už se na to nevykašlu,ale nakonec jsem přeci jen otevřela dveře do kuchyňky. S prachovkou v ruce jsem začala přejíždět všechen nábytek a smetákem jsem pak všechno zametla. Holky mezitím dokončili vnitřek.
,,Jasoneeee!'' křičela jsem do větru. Trenér byl za chvíli u nás
,,Co potřebujete?'' otázala se zmateně.
,,Potřebujem zkontrolovat naši práci a propustit ze služby'' zasmála jsem se. Jason se trochu ztrápeně vydal na obhlídku konibusu. Vypadal že by si radši dal kafe a posadil se někde v teple
,,Jo,to je dobrý'' řekl trenér když zběžně všechno prohlídnul. Ze srandy jsem zasalutovala a vydala se kolem ostatních konibusů do stájí.
,,Ááá'' zaječela jsem když mi do vlasů dopadly kapky studené vody. Otočila jsem se a spatřila viníka.
,,Kittaro!'' křikla jsem a namočila ruu v nejbližším kýblu a stříkla trochu vody na Kitty.
,,Izzomere!'' zakřičela Kitty zpátky a mě vzápětí přistáli další kapky na obličeji. Kitty ale omylem zasáhla i kolemjdoucí Cassie.
,,Sakra holky'' zanadávala Cassie a hodila po nás mokrou hadrou.
,,Casstrace!!!'' vyletělo z Kittary. Trochu škokovaně jsem se na ni podívala a pak jsem se pustila do hlasitého smíchu. Holky se taky rozchechtaly. Využila jsem příležitosti a nenápadně se odkradla pryč.

raven + tarot: Jen co jsme přijeli, postarala jsem se o hlavně o Tarota. Tašky s vybavením a oblečením mohli počkat. Pak bylo na čase vyčistit konibus. Rozhodla jsem se pro ten, ve kterém jsme se vezly my. Jako první jsem si přitáhla vysavač. Takový ten malý, ruční. Hrozně jsme nadrobily vepředu na sedadlech a po zemi. Vytáhla jsem koberečky, vyklepala je. Vyluxovala jsem bordel (drobky, slámu, kamínky) z podlahy i ze sedaček.
"Tak a teď se můžu pustit do prostoru pro koně."
Odnesla jsem vysavač, napustila si kýbl horkou vodou, přilila do toho čistící přípravek. Vzala jsem si hadr, smeták, rýžák a mohlo se jít. Jako první bylo potřeba vymést slámu a popadané seno. Vymetla jsem to na dvůr. Pak ho stejně budu muset zamést. Sítě se senem jsem vynesla do krmivárny. Namočila jsem si hadr do teplé vody a jala se otírat přepážky, které od sebe oddělují koně. Musela jsem omýt i zaslintaná okýnka. Jakmile bylo tohle hotovo, vymáchala jsem mop ve vodě a vyždímala ho. Stáhla jsem tu nejhorší špínu mopem. Pak jsem si k ruce vzala rýžák a dezinfekci. Když umýt, tak pořádně. Vydrhla jsem vnitřek konibusu, vydezinfikovala a naleštila.
Vyměnila jsem si vodu. Bude potřeba umýt konibus i zvenku. Hodila by se mi hadice, ale to bych pak byla celá mokrá. Vzdychla jsem a vypůjčila si od Izzy štafle. Umývání mi šlo podstatně rychleji, protože přišly pomoct i holky. Povídaly jsme si o kurzu, o tom, co nás čeká následující týden. Uprostřed mytí zadku dodávky mi zazvonil telefon. Tedy spíš mi rozvibroval celou kapsu.
"Haló?" zahuhlala jsem. "Ahoj Wille! Přijedeš? A kdy?"
Úplně jsem zapomněla, že mi má přítel přivézt maturitní okruhy. Dodělávám totiž dálkově gympl, za dva měsíce mě čeká maturita.
Konibus byl vypíglovaný zvenku, část pro koně taky. Ale ještě kuchyňka se musela vytřít a umýt umyvadélko. Dokonce jsem byla tak aktivní, že jsem si doběhla pro Okenu, staré noviny a vyleštila jsem všechna okna, včetně zrcátek.
Otírání palubní desky jsem nechala holkám, musela jsem si taky jít vybalit věci. Máma by zuřila. Neumím dělat věci systematicky

jennifer+galaxie: Gruntování konibusu
,,Vrhneme se na náš konibus?\" Vlítla do sdlovny Spencer, až mi leknutím spadla ohlávka. ,,No fuj jsem se lekla.\" Odmlčela jsem se a Spen se zasmála a já s ní. ,,Jo jasně, jen vezmeme náčiní.\" Usmála jsem se a vydaly jsme se pro mopy a do kýblů napustily extra teplou vodu a přidaným přípravkem na lepší mytí. Došly jsme ke konibusu. Raven vzručně čistila už venek. ,,Ty jsi nějaká rychlá, nezdá se ti?\" Zeptala jsem se jí a zasmála se. Raven naši pomoc přijala. Byla na štaflích a starala se o hořejšek konibusu. Já se Spen vzala každá jednu stranu. ,,Budete si plnit tejten týden?\" Ozvala se Raven. ,,Jasně.\" Řekly jsme nastejno se Spen. Povídaly jsme si o všem možném a hlavně našem prvním kurzu tu na florestě. Skijoring se určitě moc vydařil a Galaxie byla hodná a šikovná. Jak jsem tak na ni myslela, nevšimla jsem si, že drhnu furt to samé místo. ,,Jenny, já si myslím, ž už se to leskne až až, jako néé že by to vadilo, ale na závodech spíš se musí blýsknout koně než konibus.\" Zasmála se Mellys a já se ušklíbla. ,,Tak třeba by ten blýskot srazil konkurenci do kolen.\" Usmála jsem se. ,,Na tom něco je.\" Zasmála se Melly a věnovala se jejich přepraváku. Slyšela jsem, že Raven s někým mluví, ale rázem byla uvnitř konibusu a pouštěla se do kuchyňky. ,,Holky, vaše je palubní deska.\" Usmála se na nás a zmizela. ,,Nejlepší nakonec.\" Usmála se Spencer a já přikývla. Vzaly jsme si čistící ubrousky a hadr s přípravkem. Očistily jsme palubní desku i volant. Měly jsme nutkání zatroubit, ale jelikož někdo prováděl koně, netroubily jsme a jen kolem toho přejely. Vzaly jsme povlaky ze sedaček ven a vyklepaly je. Vzaly jsme je k pračce a nechaly vyprat, rázem je daly do sušičky a chvilku spolu klábosily. Následně jsme povlaky na sedačky vrátily na jejich místo a našly jakýsi přívěsek s písmenem N. ,,To bude asi Noaha.\" Usoudila Spen a já kývla. Bylo to vesměs pod jeho místem. ,,Nio?\" Zavolaly jsme od konibusu. Blondýnka vykoukla na druhé straně od jiného konibusu. Polorychlým krokem jsme došly k ní a podaly přívěšek. ,,To bude asi Noa.\" Usmála se Spen. ,,Díky holky, předám.\" Přikývly jsme a šly vylít vodu z kýble a hodit hadr z mopu do pračky. Konibus zářil čistotou. Nechaly jsme ho uschnout a pak společně s Jasonem pozavíraly vše a zkontrolovaly, zda se tu přeci něco nezapomnělo. Pak už přijela dodávka, z které vystoupil mladý muž a zkontroloval konibus. Dodávka zatím poodjela a když mladík zkontroloval konibus, zjistil, že je vše v pořádku, vrátil zálohu za zapůjčení, dokonce i tochu přidal/přeci za takové gruntování by každý usekal ruce a s milým vypůjčeným přepravníkem odjel. Spolu se Spen jsme šly na pokoj

nadvandy: VYKLÍZENÍ KONIBUSŮ
Jakmile jsem Val obstarala, tedy ji zavedla do boxu, sejmula z ní všechny přepravní cajky a natáhla přes ni stájovku, vrátila jsem se zpět k autobusu, který parkoval na nádvoří v řadě s dalšími čtyřmi. Třemi nachlup stejnými a jedním odlišným, který měl logo jiné stáje. Nia si jej vypůjčovala od známých. Při přestávce na benzince během cesty jsme se dohodly, že ihned po příjezdu se pustíme do jejich pořádné očisty, protože už hodně dlouho se o ně nikdo nestaral. Jason se pak připojil s tím, že jakmile je vyklidíme a vydrhneme, postará se o jejich technickou údržbu. Tedy doplní vodu, nemrznoucí směs, olej a podobné věci. Napůl žertem potom odbil můj návrh, že se o to můžeme také pokusit, s tím, že to raději ne. Autobusy by se už taky totiž nemusely vůbec rozjet. každá skupinka pracovala na svém přepravníku, takže mými parťačkami byly Marigold a Clair. Vystupovala jsem s Val jako poslední, takže ony už chvilku ždímaly hadry, zatímco já jsem teprve přišla. „tak, do čeho se mám pustit?“ prohlížela jsem si jejich práci. Holky cídily podlahu, vymetávaly kobylince a drhly celou aluminátovou desku. „nechceš se postarat o zavazadlový prostor? Ještě pořád tam máme věci, a dokud tohle nedoděláme, překážela bys nám.“ Navrhla Clair. Trochu jsem se nafoukla, jak bych jim zrovna já mohla překážet? Nicméně jsem souhlasila s jejím nápadem a tak jsem postupně vynosila všechny tašky do chodbičky v budově kolejí, potom po schodech nahoru a nakonec před dveře jednotlivých pokojů. Dovnitř už jsem nelezla, respektuji striktně soukromí. Tedy, občas. když jsem se pak vrátila zpět k autobusům, holky už nabíraly na lopatu poslední vymetenou hromádku. Čapnula jsem velký rejžák, postříkala podlahu savem a zalila trochou vody, aby se vytvořily bublinky. Jak jsem pak drhla ježatým koštětem podlahu, voda tmavla a tmavla, byla příšerně špinavá. Postupovala jsem směrem k rampě, a tudíž mohla voda vytékat ven. Pokud by tahle voda zmrzla, z nádvoří by byla příšerná klouzačka, a tak jsem Clair poslala pro posypovou sůl, kterou se zem zasypala. Tím se předešlo právě kluzišti. Vzala jsem podlahu i celou rampu rejžákem ještě jednou, tentokrát už vypadala voda o něco čistěji. Chladný vzduch tvrdý povrch rychle usuší, než se tak však stalo, vzala jsem si hadr a kbelík s vodou a zevnitř přepravníku vyndala všechny mantinely opatřené gumovým měkkým povrchem. S Mari jsme je pak drbaly od zbytků výkalů, ale také chlupů a potu, zatímco Clair se pustila do omývání oken. Z prostoru u řidiče a spolujezdců jsme vyházely všechny papírky od bonbonů a kelímky od kafe, dokonce i plesnivý sendvič. Holky se ho odmítaly dotknout, takže jsem se toho jako nejstarší musela ujmout já. Bože. -.- vedlejší skupině jsme šlohly vysavač, takový ten jenom ruční, a zatímco Clair luxovala sedačky, s Mari jsme vyndaly všechny koberečky a vyklepaly je. I pod nimi se samozřejmě vysálo. Jason nám přinesl voňavé stromečky, které se pověsily na zrcátka a přístrojová deska se nastříkala ochranným sprejem, který na ní zanechal mastný film, jenž se musel rozetřít. To jsem opět schytala já, zatímco holky vracely zpět mantinely. A pak už jsme měly hotovo. Interiér zářil čistotou a voněl jako nový.

kitty: VYKLÍZENÍ KONIBUSŮ
Příjezd z Alp byl příšerný. Jako tvrdý pád zpátky do reality – z pohádkových hor, kde na vás svítí slunce, ze sauny se můžete ochladit rovnou ve sněhu a všechny potíže se zdají natolik vzdálené, jsme přijeli na Florestu – která byla sice rájem, nicméně právě teď rájem zalehnutým inverzím. Všude kolem bylo bílo, mraky, takže večer ani ty hvězdy vidět nebudou – a to, co předvedli Connor s Blondýnou tomu taky moc nedodalo. Proto když jsem se vydávala k přepravníkům, nevypadala jsem úplně dvakrát vesele. Maki s Bloodye už tu byly a odstraňovaly jednotlivé přepážky, abychom se do toho lépe dostali. Já se proto jala přinášet vidle, lopatu a koště, na vycídění vnitřku. Když byly přepážky venku, nejprve jsme odsundavaly sítě se senem. Každá jsme si tu svojí daly stranou, a já vzala do ruky hrábě. Těmi jsem začala vybírat tu slabčí vrstvu slámy, co měli koně na podlaze. Maki přivezla kolečko, takže jsem to začala odhazovat do něj a když bylo to největší množství pryč, lopatou jsme vybrali koblížky a piliny, které tu byly taky trochu, aby mohly nasáknout případnou moč. Zbytek jsme zametly koštětem, nabraly na lopatu a odvezly.
Bude potřeba ještě vytřít, ale nejprve to chtělo umýt stěny. Ovázaly jsme si každá jeno koště mokrým hadrem, čímž nám vznikl takový provizorní mop – a začaly jsme gruntovat. Vypadalo to spíše jako natírání, ale účel to plnilo. Veškerý prach a jiné nečistoty začínaly mizet, ale bylo nutné každou chvilku hadr sundávat a přepírat. To v některých případech nebylo úplně příjemné, protože jeden z našich koní měl zvláštní schopnost pokálet i zeď.
Umyly jsme posléze i okna, a když bylo jasné že seshora prach nespadá, vzala jsem do ruky hadr a jala se cídit podlahu. Musela jsem si přitom do toho kleknout a voda kapala všude kolem, takže jsem se jen modlila, ať nenastydnu. Holky zatím gruntovaly rampu.
To bychom měly, zdálo se, že vnitřek je čistý. Teď přišla na řadu oblast těch opravdových prasátek A sice kabina, kde jsme seděly my Je sice pravda, že tetička Sue nás při bordelaření ukázňovala, nicméně svačiny byly nutné a tak bylo potřeba protřídit věci ve dveřích u auta, které nám po cestě sloužily tak trochu jako odpaďák Jelo se ale ne tak dlouho, takže se nám to podařilo pobrat, nemusely jsme si k autu přivážet kontejner na odpadky Vzaly jsme papíry ke koním, které byly při přejezdu do cizí země nutné, a odnesly je Nioře, aby se nezašpinily. Pak jsme se ještě vrátily a zkontrolovaly, že je všechno čisté a nikde nic neptořebuje znovu vycídit.

cassie: GRUNTOVÁNÍ KONIBUSŮ

,, Jdeš na brigádu? Tak počkej na mne!" zavolala za mne Melanie, když jsem se chystala odejít ze stáje ven, abych pomohla při brigádě a šla jsem trochu později. Zastavila jsem se a počkala jsem na Melanii, kdy jsem jí přikývla pouze na otázku, jestli jdu na brigádu. Venku bylo docela hezky a svítilo sluníčko. I díky tomuhle byla hned lepší nálada a lépe se bude pracovat. Konibusy už holky umývaly a každá si vzala ten konibus, ve kterým byl jejich miláček a nováčci pomohli, kde se zase dalo. Zamířili jsme si to ke konibusu, kde byla Izzy na štaflích a umývala právě konibus zvenčí. Koukalo se na ní dobře.
,, Co kdyby jsme jí povzbuzovali z dálky?" pousmála jsem se. Samozřejmě to byl vtip. Koukat se na někoho jak maká, to není moc hezký a vždycky jsem raději pomohla místo toho, abych koukala. Připadala bych si tak vážně blbě. ,, Izzuš, že nám uhneš?" zeptala se dívky na štaflích, když nám překážela v tom, aby jsme pracovali na vnitřku.
,, Musíš vydržet, já to budu mít hned." odpověděla nám.
,, No, zatím si půjdeme pro vodu ne?" navrhla Melanie. Jo, to byla taky pravda. Rozešli jsme se zpátky do stáje. Vzali kýbl a natočili do něj vodu, vzala jsem hadr a taky koště a lopatku, aby jsme to uvnitř vymetli. Konibusy se nemyli jistě delší dobu, takže to bylo potřeba. Ředitelka bude jistě ráda a nedostane infarkt, až vyjedeme na další závody, alespoň tak to někdo říkal. Izzuš nám udělala místo a posunula se více stranou, kde pokračovala ve své práci a pracně myla venek konibusu. Ten se bude jen lesknout. Otevřeli jsme vnitřek konibusu a já vzala koště, abych to nejdříve vymetla. Stáhla jsem si vlasy do culíku. Při práci by mi akorát překáželi a nechtělo se mi je pořád dávat z očí. Protáhla jsem se a šla jsem na věc.
S koštětem jsem začala vymetat vnitřek konibusu a nijak moc jsem nespěchala. Měla jsem své - někdy až moc pomalé tempo, avšak výsledek byl potom stejně dobrý. Dávala jsem si záležet a koštětem jsem zajížděla do rohů. Melanie mne sledovala a vymetala si aspoň malým košťátkem, kdy jsem se ušklíbla. S tím asi nic moc neudělá. Izzy byla už vepředu, slyšela jsem jí tam s luxem. Vymetla jsem všechen nepořádek ven a poté si vzala hadr a šla s Melanií vytírat podlahu. Klečeli jsme na zemi a vytírali. No, asi mne budou bolet kolena, ale přežiji to. Izzy k nám nakoukla a asi si říkala, co tu tak dlouho děláme, když máme jen polovinu a ta druhá je dosti zaneřáděná. Asi makala rychleji než my. Já s Melanií jsme si do toho ještě povídali a smály jsme se společně. Možná i to zapříčinilo naše pomalé tempo a to, že se někdy zapomněli. Chudák Izzy to za nás odnesla. Konečně jsme měli vnitřek a podívali se do sedlovny. Tam si vzala koště zase Melanie a vymetla všechno. Hadrem a vodou se postarali o podlahu konibusu, utřeli jsme prach.
,, Myslím, že je to dobrý ne?" pousmála se a dívala se na naši práci a Izzy, která se činila venku a ostatních místností a prostorech konibusu a mohli jsme na to být pyšný. Izzy zavolala Jasona, aby nám zkontroloval naší práci a ten prolezl každou část, avšak dal nám povolení se vytratit. Práce byla dokonána a zdařile. Vzala jsem kýbl a hadr a šla to vylít, zatím co se Melanie postarala o další věci. Usmívala se spokojeně. Ostatní holky ještě pracovaly a dodělávaly. Z dálky jsem zaslechla, jak Izzuš říká Kitty Kittaro a ona jí to oplácí Izzomerem. Chtělo se mi smát do té doby, než na mne přistála voda a já sebou polekaně trhla.
,, Sakra holky!" zanadávala jsem, podívala se na sebe a hodila jsem po jedné z nich mokrým špinavým hadrem. Byla to zrovna Kitty.
,, Casstrace!!" vyletělo z ní, až jsem zamrkala a podívala se na ní naštvaně.
,, Cože jsi to řekla?!" obořila jsem se na ní. Casstrace?! To si dělá srandu nebo co? Doufám, že mi tohle zůstane. No, alespoň mám taky pro ní přezdívku. Izzy vykulila oči šokovaně, neboť to taky asi nečekala. Takhle se posmívat mému jménu? No, poté jsme se začaly stejně všechny smát. ,, Bože." smála se. Izzy mezitím utekla a já taky potom zmizela po svých. Smála jsem se ještě hodně dlouho.

izzy: NÁVŠTĚVA SEDLÁŘE

,,Tádadadatadátadadadatadá!'' prozpěvovala jsem si když jsem se blížila k sedlovně. Tak hrozně moc jsem doufala,že tam všichni budou. Když mi Jason dopoledne řekl že se brigáda přesouvá už na dnešek začala jsem všechny obcházet a upozorňovat je že je to povinné a tak. A jeslti tu nebudou...no bude to moje vina... na druhou ruku jejich taky Navíc budou mít velkou smůlu v podobě čekání na další návštěvu sedláře tak za půl roku až rok Naštěstí když jsem otevřela dveře většina holek už tam byla. Bohůmdík. Přešla jsem ke své modré skřínce a otevřela ji. Vedle mě otevřela Kitty svou stříbrnou. Až moc dychtivě jsem se zadívala dovnitř a Kitty si všimla. Bylo jí jasné že mě tak skříň fascinuje
,,Však počkej,brzo tu budou stát dvě stříbrný vedle sebe'' řekla povzbudivě a narážela na mé nadcházející AZ.
,,No jen aby tu nakonec místo skříňky nezela díra'' odpověděla jsem skepticky.
,,Prosimtě ty to zvládneš levou zadní. A kdyby přeci jen náhodou ne,tak tě nacpu k sobě do skříňky a budeš moct za Metym vždycky v noci'' zasmála se Kitt a ukázala na uzoučký prostor pro saka a jiné oblečení na boku její skříně
,,Zas tak hubená nejsem'' ,,To už není můj problém'' řekla Kitty a pokrčila rameny zatímco vytahovala ze skříně sedlo. Já taky vzala jedno. Jako první enduranční. Všechny oddělávací cajky byly na drezurním sedle takže stačilo enduranční sedlo otřít vlhkým hadříkem a potom ho promazat. Mýdlo jsem pořádně vmasírovala do kůže,aby pak sedlo v rukou sedláře neklouzalo. Když se skvělo čistotou odložila jsem ho zpátky do skříně a vytáhla skočku. To sedlo vypadalo bez koně tak nějak podivně kachnovitě Aspoň mě se to tak zdálo. Meteor nicméně tohle sedlo miloval. Tedy ne až tak to sedlo,jako pak samotné skákání Vlhkým hadříkem jsem sedlo otřela od prachu a případných nečistot a potom samozřejmě namazala. Jako poslední přišlo na řadu drezurní sedlo. S tím to bylo o něco složitější,musela jsem totiž oddělat podbřišník a třmenové řemeny. Když bylo všechno dole sedlo jsme zase otřela a namazala. Potom jsem je zase postupně vytáhla protože mi došlo že jsem je úplně zapomněla prohlédnout jestli někde není něco urvané. Na skokovém sedle byl na pravé straně urvaný kožený proužek pod který se zasunuval přebytečný konec třmenového řemenu. Jinak byla z laického hlediska sedla vpořádku. Jako další jsem si vzala do ruky uzdečku a všude pečlivě zkontrolovala. Uzdečce jsem ale věnovala normálně celkem dost pozornosti a péče,jelikož jsme ji používali pořád,takže ta byla v pohodě. Otěže měli ale asi dvě zarážky urvané,proto jsem je utřela hadříkem,namazala a položila na lavičku. Zkontrolovala jsem všechny podbřišníky,třmenové řemeny a všechny ostatní kožené věci a na lavičce teď kromě otěží ležel i poprsák,na kterém se páralo zašití kůže tak aby vytvořilo očko kolem kovového kolečka. Taky jsem ho samozřejmě utřela a namazala ať nedávám k opravě špinavé věci že ano Sedlář měl přijet až za čtvrt hodiny a tak jsem se pustila do chystání záskovových sedel. Záskokům se vybavení kontrolovalo nedávno a tak by mělo být vše co se týče věcí k zašití a opravě hotovo a bylo potřeba jen ty sedla zkontrolovat odborníkem. Vzala jsem první sedlo s věšáku a odepla podbřišník,který jsem položila na vešák. Taky třmeny s třmenovými řemeny jsem oddělala. Potom jsem sedlo otřela a namazala. Pár minut to zabralo,ale za chvíli bylo hotovo. Vzala jsem proto další sedlo. Bylo poslední které jsem stihla než do dveří sedlovny vešel Jason a neoznámil příjezd sedláře. Řekl nám že sedlář zaparkoval u východu blízko Parisova boxu tak máme postupně nosit sedla a věci tam. Nikdo se neměl nijak k tomu jít první a tka se toho ujmula Kitty Tři sedla ale na mobilním sotjanu vést nemohla a tak si jedno naložila na ruku,jedno na stojan a jedno vrazila do ruky mě Takhel jsme si systematicky i s dalšími Floresťankami pomáhali v nošení a odnášení až přišla řada na mě. Za pomocí Marigold a Kitt jsem věci odvesla/odnesla/nechala odnést k sedláři. Pán to byl vskutku milý. Nejdříve sedla zkontroloval a utržené poutko zalepil zpátky dovnitř. Se sedly nic nedělal,jen zkonstatoval že jsou v dobré kondici Byla jsem trochu zklamaná,jelikož docpávání polštářů u některých jiných sedel,hlavně služebně starších studentek, bylo opravdu fascinující a chtěla bych to vidět znovu Poté zašil poutko u poprsáku a nalepil nějakým spešl lepidlem nové zarážky na otěže. Potom mě propustil. Svoje vybavení jsem uspořádala zpět do své skřínky a pak k sedláři odnesla ještě jedno záskokové sedlo. K mému nadšení se mi povedlo vybrat sedlo které potřebovalo docpat sedlové polštáře A tak jsem mohla sledovat ''operaci'' ještě jednou. Věru fascinující Potom co jsem sedlo vrátila na jeho věšák vyšla jsem ze sedlovny ven a zamířila za Metym.

mellysa: POVINNÁ BRIGOŠKA

Vešla jsem do sedlovny a přistoupila k modré skříňce. Odemkla jsem jí a začala vyndavat skokové sedlo. Skokové sedlo jsme teď nepoužívali, takže jsem z něj měla sundané třmeny a podbřišník, takže sedlo bylo holé. Navlhčeným hadříkem jsem ze sedla setřela prach a následně jsem vmasírovala mýdlo do kůže. Do sedlovny vešla po chvilce Jennifer. "Ahoj Mell." Pozdravila mne dívka. "Ahoj." Přikývla jsem s úsmevěm a dál roztírala mýdlo. Jenny vytahovala sedlo ze skříňky a když se otočila, vrazila sedlem přímo do jedné z těch velkých, stříbrných skříní. "Doufám, že budu mít po AZ taky tuhle skříň." Řekla jsem a pohlédla na skříň. "Budeš, určitě." Přikývla Jenny. "No a když ne, tak mojí modrou skříŇ dostaneš časem ty." Řekla jsem, částečně s úsměvem, částečně se strachem. "Ale prosimtě. To zvládneš." Usmála se na mě povzbudivě dívka. Po chvilce jsem měla skokové sedlo hotové. Položila jsem ho na stojan a vzala si to, které jsme v poslední době používali asi nejvíce a to bylo sedlo drezurní. Tam jsem potřebovala zašít jeden třmenový řemen, který se začínál trhat. Sundala jsem ze sedla bílý potah a položila ho na stůl. Sundala jsem ze sedla třemny a podbřišník a navlhčila si hadřík a začala sedlo otírat. "Jak se vůbec daří s Galaxií?" Zeptala jsem se a vzala si mýdlo a začala ho vmasírovávat do koženého sedla. "Dobře. Je to moje zlatíčko." Usmála se Jenny. "No já myslim že dobrý.." Prohlásila jsem, když jsem dočistila i drezurní sedlo. Vrátila jsem ho do skříňky a vzala si endurační. To jsem také otřela nejprve hadříkem a poté jsem do něj vmasírovala mýdlo. Začala jsem celé sedlo prohlížet. Na pravé straně byl utržený ten kožený proužek do kterého se zasouval konec třmenového řemene. Poté jsem prohlédla sedlo ksokové, které bylo relativně v pořádku. U drezurního sedla asi jen ten třemnový řemen. Takže jsem vzala uzdečku a překontrolovala ji. "Jen, dva, tři.. Tři zarážky." Řekla jsem po chvilce. "Cože?" Zeptala se Jennifer. "Potřebuju na otěže přidělat tři nové zarážky. Tyhle jsou roztrhlé." Řekla jsem a otřela otěže hadříkem a následně namazala. "Aha." Přikývla Jenny. Uzdečka byla jina v pořádku. Překontrlolvala jsem ještě podbřišník a pak jsem si vzala jedno ze záskokovích sedel. Bylo Ikarose. Otřela jsem ho hadříkem a namazala. "Hmmm, asi bude třeba ho docpat." Řekla jsem směrem k Jennifer. "No ty to máš jednoduchý, ty máš nový vybavení." Zasmála jsem se a dívka s úsměvem přikývla. Poté přišel Jason a řekl nám že sedlář už je tady. Dala jsem tedy skokové sedlo na stojan, drezurní do ruky a endurační jsem vrazila Jenny a vydali jsme se k sedlářovi. U enduračního sedla zalepil to poutko na třemnový řemen, ostatní sedla prohlédl a nakonec mně propustil s tím, že sedla jsou v pořádku. Poté jsem vzala otěže a třemnový řemen. Na otěže přilepil nějakým lepidlem tři zarážky a jednou čtvrtou ještě slepil dohromady aby nespadla. Zároveň mně za ty zarážky trochu pokáral, že za ně asi moc beru, nebo že špatně zacházím s otěžema. Možná to byla pravda, možná ne To ví jen bůh Nakonec mi ještě zašil řemen a já jsem se vydala pro záskokové sedlo Ikarose. Opravdu potřebovalo docpat. Bylo zajmavé se na to dívat. Sedlář byl rychle hotov, takže jsem sedlo uklidila zpět do sedlony, ještě jsem v rychlosti překontrolovala výbavu a když jsem se ujistila že je všechno v pořádku, vydala jsem se pomoct ostatním s nošením sedel.

melanie: Hm, dnes príde sedlár. Mala by som si nachystať sedlo. Alebo lepšie povedané, sedlá. Karamel je vo výbehu, pre dnešok má odpracované. Rozhodla som sa ísť do stajne obkľukou, okolo výbehov Zelenej lúky a vlastne okolo nej. UŽ Z DIAĽKY BOLO POČUŤ DVA CHLAPČENSKÉ HLASY, AKO SA HÁDAJÚ. MEDZI KÝM VZNIKLA TÁTO NEZHODA? OPATRNE SOM PREŠLA AŽ K STAJNI. TENTORAZ SOM POČULA HLASY JASNEJŠIE, DOKONCA TAM BOL AJ NIEKTO TRETÍ. „PRESTAŇTE!“ URČITE TO BOL NATHAN. TAKMER VYLETEL ZO STAJNE TEN NOVÝ.... SEBASTIAN. BOL UDÝCHANÝ A MAL NATRHNUTÉ TRIČKO. NASLEDOVAL HO CONNOR, AVŠAK IŠIEL ÚPLNE OPAČNÝM SMEROM. ZBADALA SOM, AKO PRIVIERA JEDNO OKO. ŽE BY SA BOLI POBILI? PRE ISTOTU SOM SA POBRALA ĎALEJ. Ako prvé som sa rozhodla vyčistiť endurančné. Dala som si ho na mobilný stojan a odmontovala z neho najskôr strmeňové remene. Tie vyčistím potom, rovnako ako podbrušák. Hodila som ich do košíka mobilného stojana a išla si pre vedro. Napustila som doň vlažnú vodu a zobrala handričku. Do vody som dala trochu mydla na kožu a začala s čistením sedla. Najskôr kolenné opierky, potom všetky pracky a obe rázsochy. Nemohla som umyť posedlie, to bolo potiahnuté nejakým pohodlným materiálom. Ale využila som saponát na umytie strmeňových remeňov. „Och, natrhla sa mi dierka!“ všimla som si a prehodila tento jeden strmeňový remeň cez sedlo. Druhý som vyčistila a nechala tam. Podbrušák som vyčistila, ale ten bol v poriadku. Sedlo som nechala tam, kde je aj s vecami. Vytiahla som zo skrinky základné, drezúrne sedlo a začala čistiť aj to. Dala som si dolu dlhé strmene aj podbrušák. Teraz som išla opačne, najskôr som začala čistiť remienky. Všetko bolo v poriadku, žiadne natrhnuté dierky alebo dokonca koža. Trochu opotrebovaná bola na zapínaní podbrušáku, ale ešte to meniť netreba. Vyžmýchala som handričku a znovu ju navlhčila. Umyla som sedlo s hlbokým posedlím a dala si záležať, aby mi nikde neostalo zaschnuté mydlo. No, keď už to tu mám, prečo nevyčistiť aj uzdečku? Umyla som ju a musela si ísť vymeniť vodu. Potom som uzdečku vzala do ruky a riadne si ju prezrela. Obe lícnice boli zodraté, myslím že je čas na nové. Dala som teda uzdečku na mobilný stojan, aby mi ju sedlár pozrel. Uch, konečne posledné sedlo! Dala som dolu oba strmene a rovno ich umyla. Čisté strmeňové remene som popozerala, ale nenašla som vadu. Obrušák bol trochu vyťahaný, ale ešte poslúži. Aj ten som samozrejme umyla a prešla na sedlo. Riadne som umyla každý záhyb, aby nikde nebol prach alebo tak niečo. „Martingal!“ bliklo mi. Myslím si, že som ho nejak pokazila. Áno, tu je trochu natrhnutá koža, keď som s ním minule zaprela. No nič, aj ten pôjde do opravy! Ešte tu niečo máme? Gogue je ako nový, ten je v poriadku. Dnes som si ho prezrela, kým som lonžovala. Všetko? Juj, zabudla som! Včera sa mi rozpárali minichapsy z kože. Aj tie som vyčistila a odložila ich na mobilný stojan. Práve vtedy vošiel do sedlovne postarší pán. „Dobrý deň,“ pozdravila som služne. „Prajete si?“ spýtala som sa slušne. „Aj tebe dobrý deň.“ Usmial sa a pokračoval. „Som sedlár, prišiel som skontrolovať sedlá,“ oznámil. „Aha, jasné! Tu ich mám práve vyložené. A mám tu pár vecí, ktoré by potrebovali opravu.“ Sedlár prikývol a podišiel k sedlu. Skúmavým okom nadvihoval bočnice, zvráskavenými prstami prechádzal po koži a kontroloval ju. „Nevŕzga ti to sedlo až príliš?“ položil otázku. „Nie, vlastne nevŕzga skoro vôbec,“ priznala som. „Dobre sa oň staráš,“ pochválil ma. „Ďakujem. Tam dole v košíku sú nejaké veci na opravu,“ upozornila som ho. Prikývol a zobral do ruky strmeňový remeň. „Pretrhnutá dierka. Mohol by som ti ju zašiť, ale dám ti nový remeň, počkaj.“ Začal sa prehrabávať v taške, ktorú si doniesol. Bola to jednoduchá hnedá, ale objemná taška. Radšej nechcem vedieť, čo všetko v nej má. „Takže, tu to máme. Celkom nový strmeňový remeň. Rovno ti ho tam aj namontujem,“ poznamenal a vyvliekol samotný strmeň z remeňa. Pokazený strmeňový remeň dal na zem vedľa seba a navliekol strmeň na nový strmeňový remeň. „Čo tu máme ďalej? Minichapsy, klasika,“ zamrmlal a chytil sa nite a ihly. Šikovne, tromi stehmi mi zašil chapsy, dokonca to ani nevyzeralo, ako šité. „Dobre, toto sedlo si môžeš odložiť. Ukáž mi ďalšie.“ Vyskočila som na rovné nohy a vymenila sedlá. Endurančné som vopchala do skrinky a na mobilný stojan som vyteperila drezúrne sedlo. Znovu si ho pán prezrel, ale nenašiel chybu. „Aha, tu sa ti začala párať kolenná opierka,“ poznamenal a vymenil si nitku. Zručne zašil kolennú opierku a obzrel sedlo aj z druhej strany. „Máš ešte nejaké drobnosti k tomuto sedlu?“ spýtal sa. „Nie, ale uzdečka je v nie práve dobrom stave. Mám dosť vydraté lícnice a pretrhol sa mi jeden taký ten kožený oblúčik, kde sa zasúva dotiahnutá časť uzdečky, aby nedostávala. Hádam viete, čo myslím.“ Sedlár pokýval hlavou a zobral do ruky uzdečku. „Máš pravdu, tie lícnicie už nie sú nič dobré.“ Znovu sa začal hrabať vo svojej taške, kým nenašiel nejaké lícnice. Potom ich ešte porovnával a obzeral, aby boli rovnako veľké ako pôvodné. Nakoniec jeden pár rovnakých lícnic našiel a začal rozoberať uzdečku. Až sa mi zatočila hlava od toľkých remienkov. Ako to môže dať naspäť správne? Ale pán bol od fachu, dobre vedel čo robí. Správne mi uzdečku namontoval naspäť a poobzeral uzdečku, aby našiel tú odtrhnutú časť. „Aha, tu je!“ zamrmlal a vymenil mi aj tú časť. Najskôr musel krúžok z kože odpárať a potom našiť nový. No hlavná vec bola, že to držalo. Sám vyskúšal, ako nová vec drží zakaždým, ako ju opravil, poprípade pridal nejaký steh. „A posledné sedlo,“ oznámila som a teraz dala von skokové sedlo. Tak ako dvakrát predtým, pán si riadne sedlo pozrel. Nenašiel tu žiadnu chybu, za čo som bola rada. „Ešte tu mám martingal na opravu,“ ozvala som sa, keď dokončil obhliadku sedla. „Zaprela som s ním a natrhla sa táto časť.“ Ukázala som mu natrhnutie. Bolo práve v tej časti, kde sa martingal rozdvojuje a zapína sa o oťaže. „Hm, mohol by som to zašiť. To by asi rýchlo povolilo, budem to musieť celé prestrihnúť a nasadiť nový remeň. Dievča, ty si riadne tomu postroju dala!“ zasmial sa a ja som sa zapýrila. Potichu som pozorovala sedlára, ako mi opravil aj túto časť postroja. „To je všetko. Veľmi Vám ďakujem, že ste mi to poopravovali,“ ozvala som sa, keď sa sedlár na mňa pozrel s očakávaním ešte nejakej prosby. „Výborne, to som rád. Nabudúce dávaj väčší pozor na vybavenie. A nezabudni mazať na uzdečke aj očká, z ktorých sa ti jedno pretrhlo. Nebudem tu každý deň. Idem na obed, pôjdeš tiež?“ spýtal sa príjemne. „Nie, prepáčte. Ešte mám prácu,“ zaklamala som. Vec sa mala tak, že som sa hanbila sa takým starým dedkom ísť do jedálne. Teoreticky sa nemám za čo hanbiť, ale tak puberta je puberta. Šťastie, že mám len takúto formu a nie horšiu. Neviem si predstaviť mať pri koňoch horšiu pubertu, veď by som ohrozila samú seba! Vyprevadila som pána zo sedlovne a upratala všetky veci. Som rada, že ich mám v celku a v dobrom stave. Vyplatilo sa to pravidelné, skoro každotýždenné umývanie a mastenie. A navyše sa cítim lepšie, keď viem, že moje vybavenie pozrel niekto od fachu a potvrdil mi, že je bezpečné.

raven + tarot: POVINNÁ BRIGÁDA

Dneska má přijít sedlář a podívat se nám na vybavení. Tak jsem na to zvědavá. Já mám nový vybavený, asi tři týdny staré, takže si nemyslím, že u mě by to bylo na dlouho. Nicméně, je potřeba si nechat prohlédnou věci.
Vešla jsem do sedlovny, už tam byli skoro všichni. Otevřela jsem svojí miniaturní skřínku a vyndala si sedlo. Položila jsem si ho na kolena, odepnula jsem podbřišník, třmeny, vytáhla jsem třmenové řemeny. Postroje měly být podle rozkazů shora vyčištěné, tak jsem si vyndala hadřík, mýdlo na kůži a kombinaci tuku a balzámu na kůži. Navlhčila jsem hadřík, omyla sedlo a pak ho namazala. To by bylo. Uklidila jsem ho prozatím zpět na stojan a vzala jsem si uzdečku. Všechny části držely, nikde se nic nepáralo.
Tak to bylo. U mě dobrý. Teď záskoková sada. Vzala jsem si Úplňkovo sedlo, položila jsem si ho na kolena a začala. Odepnula jsem podbřišník, třmenové řemeny. Rovnou jsem řemeny prohlédla, nezdálo se, že by měly nějakou závadu. Akorát jedna dírka byla víc rozevřená, než ostatní, ale s tím ani sedlář nic neudělá. Sedlo bylo v pořádku, možná bude potřeba docpat polštáře. I Úplňkovo sedlo jsem vyčistila a promazala. Pak jsem přešla na uzdečku. Tady bude potřeba připevnit poutko na levé lícnici, bylo urvané a drželo jen tak tak.
"Sedlář už je tady!" přišel nám oznámit Jason.
Vzala jsem nejprve své sedlo do ruky, přes rameno jsem si pověsila uzdečku a vydala jsem se za panem sedlářem. Stály jsme ve frontě a zvědavě muže pozorovaly. Když jsem přišla na řadu, podala jsem mu své sedlo. Sedlář ho pozorně prohlédnul, zkontroloval a pak mi ho vrátil. Podala jsem mu uzdečku, opět na ní několik minut vše překontrolovával a podal mi ji zpět.
"Tak to by bylo," oddychla jsem si a zamířila zpátky do sedlovny. Uklidila jsem si své vybavení a popadla to záskokové. Znovu jsem si vystála frontu a pak jako první podala opět sedlo. Sedlář docpal polštáře, to bylo docela zábavné. Pak prošel ještě švy, ale žádný uvolněný nebyl. Vrátil mi sedlo a natáhl se po uzdečce.
"Poutko na lícnici je urvané," informovala jsem ho celkem zbytečně, protože jeho profesionální zrak vadu našel okamžitě. Přilepil poutko, pečlivě prohlédl zbytek a podal mi ji zpět.
V sedlovně jsem záskokové sedlo opět složila dohromady, připnula jsem podbřišník, třmenové řemeny a položila jsem ho na stojan s Úplňkovým jménem. Uzdečku jsem pověsila vedle na hák. Ze své skřínky jsem vytáhla naše sedlo, připnula k němu zase zpátky všechny řemeny a uklidila jsem ho zpět do tmy skříně. Uzdečku jsem pověsila na věšáček a bylo hotovo.

cassie: POVINNÁ BRIGÁDA - SEDLÁŘ


Ráno mne přepadla Izzy s tím, že sedlář přijede už dneska. Jo, povinná brigáda. Málem bych na ní zapomněla. Ještě, že přijede dříve, než se odtud vytratím. Vlastně už dneska večer. Přijede si pro mne Allen. Těšila jsem se na něj a nemohla se ho dočkat. Nevzpomínala jsem si sice, že bych někdy cítila až takovou radost, že ho uvidím a možná se mé pocity pomalu měnili. Nevím. Někdy jsem záviděla Nad a Nathovi a teď ještě Kitty a Connor. Přála jsem jim to. Sedlář by měl přijet někdy před obědem.
,, Hej." mávla na mne Maki. Zastavila jsem se a počkala na dívku, jenž jistě šla do stejného cíle jako já. ,, Ty dneska mizíš že jo?" řekla mi, kdy jsem přikývla a usmála se.
,, Jo někdy k večeru. Přijede pro mne Allen a až dokonce týdne budu pryč." usmála se. Vešli jsme do sedlovny, kde bylo už pár lidí. Pokývli jsme na pozdrav a vydali se ke svým skříňkám.
,, Tak si to na oslavě užij. Taky bych jela oslavovat. Máš něco v plánu do večera?" optala se mne Maki. Zatím co otevírala skříňku. Též jsem otevřela svou skříňku a nahlédla jsem do ní. Pokud se povedou AZ, budu mít stejnou jako Maki. Přitom pomyšlení se mi udělalo trochu nevolno. Co když to neudělám? Bála jsem se toho a už se mi to pomalu blížilo. Teď jsem měla pohodu a mohla jsem sledovat první holky ze skupinky, jak se na ně připravují a vypracovávají teoretickou část a docela jsem jim záviděla z hlediska toho, že oni to budou mít dřív za sebou než já a v dubnu se budou dívat na nás z druhé skupiny.
,, Jo. Kitty vytáhne Charaktera do terénu tak jednu s nimi nebo spíše oni se mnou." usmála se. Jako první vzala sedlo drezurní. To bylo holé, neboť podbřišník, třmeny i řemeny byli na endruačním sedle, nýbrž jsme naposledy jela s hřebcem do terénu. Přesto jsem si ho řádně prohlédla, poté vzala hadřík, abych ho omyla a hned poté namazala, pořádně. Podívala se hrdě na svou práci. Ano, takhle to bylo zcela v pořádku. Odložila jsem ho stranou a Maki postupovala úplně stejně. Dovnitř přišla Izzy, po které se jen podívala a dále se věnovala parkurovému sedlu. Také bylo holé, takže ho stačilo prohlédnout, kdyby se tam přece jen vloudila nějaká chybička, avšak mělo by to být v pořádku vzhledem k tomu, že tu nejsem zas tak moc dlouho. Omyla jsem ho a namazala, až se kůže leskla. Nebudu s tím dělat žádnou ostudu. S Maki jsme si povídali, zatím co jsme pracovali a ona si nanesla sedla všechna ke mne. V místnosti se odráželo hned několik dívčích hlasů, až se z toho stal jakýsi šum. Alespoň tak to mohli vnímat ty, který šli kolem. Také smích byl slyšet. Jo, my se nikdy nenudíme, nýbrž tenhle kolektiv je přímo úžasný. Lepší jsem si vážně přát nemohla. Nakonec jsem vytáhla endurační sedlo, kde začala už větší kontrola. Zkontrolovala jsem řemeny, jeden byl utržený. Podívala se na podbřišník a třmenové řemeny, to vše bylo v pořádku. Kontrolovala jsem to vážně pečlivě. Sedlo umyla nejdříve hadříkem. Poté ho namazala, ještě jednou si ho přetočila různě před očima a odložila k ostatním sedlům. Moje věci to by bylo.
,, Nezapomněla jsi na uzdečku?" zeptala se mne Maki, kdy jsem se plácla do čela.
,, Jo .. zapomněla." zazubila se. No, to se mi povedlo. Vzala jsem uzdečku a prohlédla si jí ze všech stran, podívala se na všechny řemeny a kožené věci, kam patřili i otěže. Prohlédla si je. Asi v pořádku. Uzdečku jsem dala zpátky. Podívala se na sedla a poté jsem si zašla pro záskokovou sadu, kde bedlivě vše prohlédla. Na sedle bylo pár řemenů na zapínání podbřišníku utrženo. V jednom místě bylo sedlo i rozpáráno, přesto jsme ho zbavila třmenů, podbřišníku a řemenů, abych ho mohla hadříkem omýt a poté vmasírovat mýdlo. Zacházela jsem se vším opatrně. Poté, co bylo vše prohlédnuto, vzala k ruce další záskokovou sadu a začala stejným způsobem prohlížet a upravovat sedla, aby zůstala holá.
,, Sedláš už je tady!" oznámil nám Jason. Jako první jsem k němu vzala mé sedla a všechno, co s tím mělo společné. Vše si bedlivě prohlédl. Spravil mi jeden řemínek a ještě jedna věc tam byla, které jsem si nevšimla. Zadíval se pořádně na otěže, ale usmál se, když řekl, že vše je v pořádku. Šla jsem si všechna sedla uklidit na místa, než prohlédne všem studentkám jejich sedla a poté se už podávali jen záskoková sedla. Během toho jsme se dost nasmály. Zanedlouho bylo hotovo a šly jsme si po svých.

jennifer+galaxie: Kontrola sedel sedlářem – Povinná brigáda

Koukla jsem se na hodinky. Šla jsem krátce po vyházení boxu na brigádu, za nedlouho měl přijet sedlář, sice jsem měla mít sedlo v pořádku, ale jistota je jistota, ještě když jdu dnes jezdit. Vešla jsem do sedlovny, někdo tam už byl. Byla to Mellysa a zrovna zápasila se sedlem na parkur, pokud jsem se nemýlila. ,,Ahoj Mell." Usmála jsem se na dívku, která pečlivě se starala o své sedlo. ,,Ahoj." Přikývla s úsměvem a pokračovala ve vtírání mýdla do kůže sedla. Z kapsy jsem vyndala klíček a šla ke své zelené skříni. Pokud se mi podaří dodělat druhý level, měla bych dostat větší modrou. Vyytáhla jsem sedlo ven, uzdečku a tuk s balzámem také. Oočila jsem se a vrazila přímo do jedné z těch velkých krásně stříbrných skříní. ,,Doufám, že budu mít po AZ taky tuhle skříň." Mell se podívala na velkou skříň do které jsem vrazila. Pousmála jsem se. ,,Budeš, určitě." Přikývla jsem a sedla si naproti ní. Vytáhla podbřišák, třmeny, až sedlo bylo holé. Vzala jsem do ruky tuk na kůži a s hadříkem ho začala otírat. ,,No a když ne, tak moji modrou skříň dostaneš časem ty." Odpověděla Mell s úsměvem, ikdyž jsem si nemohla nevšimnout, že někde uvnitř se to mísí se strachem. ,,Ale prosimtě, to zvládneš." Usmála jsem se na ni povzbudivě a dobrala poslední bočnici. Už se to krásně lesklo. Nikde žádný škrábanec, oděrka. Vzala jsem i třmenový řemen a kůži na podbřišníku. Udělala jsem krátkodobou pozornost i na uzdečku. Byla absolutně v pohodě, projela jsem ji hadříkem a zkontrolovala otěže. Byly vv krásném stavu. Mell vzala své drezurní sedlo, které jak jsem na první pohled viděla, bylo celé zaneřáděné. Rozešla jsem se ke stojanům pro sady volných koní. Vybrala jsem věci na Liona. Jeho sedlo nevypadalo zrovna nejlíp, takže jsem si s ním sedla a vytáhla z něj třmeny s třmenovým řemenem a podbřišák. Otřela jsem sedlo hadříkem na prach a vzala mýdlo. Jím jsem celé sedlo projela a všímala si nesrovnalostí. Vmasírovala jsem mýdlo do sedlíčka a koukla se na něj. Jak jsem se dozvěděla, některá sedla se musí vycpat, to platilo ohledně tohoto sedla. Promazala jsem podbřišák a všimla si natrhlé kůže. Po lepším ohledání třmenových řemenů jsem zjistila, že ten pravý se nějak nebezpečně natrhl. Pak jsem vzala do ruky uzdečku, kterou jsem promasírovala mýdlem a prohlédla. Čelenka, lícnice, nánosník a podhrdelní vypadaly stylově. Otěže byly také v pořádku. ,,Jak se vůbec daří s Galaxií?" Otočila se na mě Mell. Já se na ní podívala od uzdečky. ,,Dobře, je to moje zlatíčko." Pousmála jsem se. ,,No já myslím, že dobrý." Zhodnotila svoji práci Mellysa a vzala si další sedlo ze skřínky. Věci, co měla odnést k sedláři dala stranou. Já uklidila Lionovu uzdečku a dala stranou podbřišák, řemeny s třmeny a sedlo, jelikož potřebovalo doplnit a na zadní rozsoše zašít. Své sedlo jsem namazala balzámem a to samé podbřišák a třmenové řemeny a nakonec i uzdečku. "Jen, dva, tři.. Tři zarážky." Ozvala se po chvilce Mellysa ,,Cože?" Podívala jsem se na ni nechápavě. ,,Potřebuju na otěže přidělat tři nové zarážky. Tyhle jsou roztrhlé." Řekla a otřela otěže hadříkem a následně namazala. ,,Aha." Přikývla jsem a usmála se. Šla jsem dávat dohromady moje sedlo pro Galaxku. "Hmmm, asi bude třeba ho docpat." Řekla směrem ke mně Mell ,,No ty to máš jednoduchý, ty máš nový vybavení." Zasmála se dívka a já s úsměvem přikývla. Poté přišel Jason a řekl nám že sedlář už je tady. Já akorát strčila moje sedlo do skříňky, protože se na něm nedalo nic vytknout a dala tam i uzdečku. Mellysa mi vrazila do ruky její sedlo, prý enduranční a vyrazily jsme k sedláři a zařadily se dofronty. Milý pán pracoval pohotově. U endurančního sedla, které jsem držela, zalepil poutko na třmenový řemen a já počkala na Mell. Šly jsme do sedlovny a já pomohla Mellys dát její sedla do skříňky, vzala jsem sedlo Liona, podbřišák a řemeny. Dorazila jsem k němu, akorát když pokáral Mellysu za ty otěže. Dala jsem mu podbřišák a řemeny. S úsměvem je spravil, že vypadaly jako nové. Podala jsem mu i sedlo. Zkontroloval ho, zašil zadní rozsochu. Byla jsem zvědavá na docpávání, takže se mi to velice líbilo, když opravdu to sedlo potřebovalo docpat. Nakonec začil bočnici a sedlo mi vrátil. Poděkovala jsem a šla sedlo odnést do sedlovny. Dala jsem ho zase dohromady s podbřišákem a třmenovými řemeny i třmeny. Vše jsem poklidila a šla jsem za ostatními, kteří potřebovali pomocné ruce.

katrin: POVINNÁ BRIGÁDA - NÁVŠTĚVA SEDLÁŘE

Dneska má přijet sedlář zkontrolovat a popřípadě zpravit naše vybavení, takže jsem hned po snídani a obstarání koně vyrazila do sedlovny hodit svou výstroj do lesku. Z modré pojízdné skříňky jsem vyndala uzdečku (řekla jsem si, že ji rovnou namažu taky) a sedlo, které jsem si přehodila přes dřevěnou ‚kozu‘. Teď přišla ta zábavná část, kdy můžu všechno rozebrat hezky rozebrat na kousky. Ze sedla jsem odepla podbřišník a třmenové řemeny (ze kterých jsem ještě vyvlíkla i samotné třmeny) a přehodila je přes kozu vedle sedla. Jako další jsem si vzala do parády uzdečku, takže za chvíli už mi zbyla jenom spousta kožených řemínků, které jsem poskládala vedle sebe na vrch mojí skříňky. ‚Jestli tohleto někdy složím dohromady, tak to bude fakt zázrak,‘ pomyslela jsem si při pohledu na spoustu řemínků, které momentálně nevypadaly, že by se z nich dalo poskládat něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo uzdečku. No co už, to vyřeším potom. Z tašky na čištění jsem si vzala rýžák, popadla jsem třmeny a podbřišník a vyšla ze stáje. Dřepla jsem si u dveří a dlouhými tahy zbavovala podbřišník písku a chlupů. Se třmeny jsem udělala to samé a ještě jsem je pořádně vykoupala ve vodě, aby se písek dostal i z těch míst, kam jsem se s kartáčem nedostala. Vrátila jsem se do sedlovny a připravila jsem si mýdlo na kůži, balzám a tuk na kůži v jednom, a hadr (ve skutečnosti to byl kus mého trička, ale proč nevyužít věci, co už nenosím, že ano ). Nejdřív jsem mýdlem namazala celé sedlo, abych odstranila veškerý prach, zaschlý pot a různé jiné nečistoty. To samé jsem udělala i se třmenovými řemeny, podbřišníkem a kousky uzdečky. Když jsem měla všechno namydlené, zavřela jsem krabičku s mýdlem a vzala do ruky čistý hadr a balzám (s tukem) na kůži. Kápla jsem trochu na hadr a začala promazávat sedlo. Nejdřív posedlí, rozsochy, bočnice, kolenní opěrky, sedlové polštáře…zkrátka všechno, včetně řemenů na bočnici. Když se sedlo celé lesklo, přesunula jsem se k uzdečce. Brala jsem do ruky jeden řemínek za druhým, a každý důkladně promazala, aby se kůže nevysušovala, byla pořád pružná a nepraskala. Po namazání uzdečky a třmenových řemenů jsem uklidila balzám i hadr do sáčku ve skříňce a šla si umýt mastné ruce. Šlo to dost ztuha. Teda spíš vůbec, dokud jsem nepoužila kombinaci jaru a čističe koupelen. S čistýma rukama jsem se vrátila do sedlovny, kde jsem měla ještě rozložené věci. Když už jsem v té čistící náladě, tak jsem rovnou vzala udidlo a houbičkou ho umyla od zaschlých slin a všeho možnýho. Nechala jsem věci rozložené (a doufala, že to nikomu nebude vadit), aby se přípravky hezky vsákly, a šla mezitím vyházet box, ať to mám pro dnešek z krku.
‚Perfektní načasování,‘ pomyslela jsem si, když jsem kráčela zpátky do sedlovny. Zrovna, když jsem dodělala box, ke mně totiž přišel Jason, že za chvilku tu bude sedlář, tak ať si nachystám věci. Balzám už se snad docela vsákl, takže jsem byla připravená popadnout věci a vyrazit s ostatními na kontrolu. Jenomže. Když jsem vešla do sedlovny a pohled mi padl na rozložené věci, úsměv mě hned přešel. Cožpak sedlo, to dám dohromady raz dva, ale uzdečka? Jak mám jako poznat, kam který řemínek patří? ‚No, to bude ještě zajímavý,‘ povzdechla jsem si. S tím se budu trápit snad celé odpoledne…no, aspoň že uzdečku sedlář kontrolovat nebude. Jelikož jsem měla nové vybavení, tak nic spravit nepotřebovalo, takže jsem popadla jenom sedlo a připojila se k Mell a Jennifer, které se sedly v rukou mířily k sedláři. Několik studentek už bylo na místě, takže jsem se postavila za ně a čekala, až na mě přijde řada. Samotná kontrola proběhla docela rychle, protože se sedlem nic v nepořádku nebylo. Sedlář ho jenom zběžně zkontroloval a pokračoval k Jen. Odnesla jsem tedy sedlo, připnula k němu třmeny a podbřišník a uklidila ho do skříňky na držák. Fajn. Teď už zbývá jenom složit tu proklatou uzdečku…

bloodyee: SEDLÁŘ

Dnes měl přijet sedlář. To znamenalo dát všechno naše vybavení pořádně do kupy, sepsat, co už je potřeba vyměnit nebo opravit. Proto jsem do sedlovny vyrazila s bločkem a propiskou. Vybrala jsem si čas těsně před obědem, kdy většina studentek buď už nalézá do jídelny nebo dělá poslední aktivity se svým koněm a většinou v sedlovnách ani šatnách nikdo není... Otevřela jsem tedy svojí truhlici pokladů, jak jsem přezdívala obrovské skříni, přisunula si malou židličku a pustila se do toho. Sedla jsem mazala nedavno, takže to nebylo potřeba, ale našlo se spoustu jiných věcí. Věděla jsem že nejhůř na tom jsou otěže. S těmi už to bylo trošku o strach, a tak jsem neváhala a hned si na bloček napsala o nové. Pak jsem koukla na uzdečku. Není to ani rok, co jsme jí měnily, protože staré se utrhla lícnice. Ta byla v pořádku, nesla sice běžné známky používání, ale vypadala dobře. Pověsila jsem jí na dveře skříně a sáhla pro uzdu. Ta vypadala moc dobře. Věděla jsem že to je minimálním používáním a trochu jsem se styděla, to se musí změnit. Pak jsem sáhla po uzdečce za VAZ, o tu jsem se starala královsky, vapadala jako nová a já jí opatrně položila k ostatním. Teď mi pod ruku přišla martingalová vidlice. To kdyby viděla Niora tak mě vykostí, že jsem jí neřekla o novou dřív. Guma už puchřivěla, kožené pásky už měly nejlepší léta za sebou hodně dávno a očko, kterým se provlékal zbytek pásku, aby volně neplandal na levé straně chyběl a nahradila ho gumička. Připsala jsem vidlici na seznam a radši jí schovala zpátky. Bude muset ještě chvíli vydržet a jestli bude nejhůř použiju poprsák z AZ sady. Ten jsem zkontrolovala hned následovně a byl v nejlepším možném pořádku. Potom už přišly na řadu sedla. Drezurní už mělo něco za sebou, Dek se zase trochu rozmohutněl, co jsme ho naposledy měnili, ale nijak zvlášť, podle mého by stačilo docpat polštáře. Napsala jsem si to tedy do poznámek, abych to ukázala sedláři a dohodla to s ním. Další bylo skokové. To jsme používali nejčastěji, ale taky bylo nejvíckrát měněné a díky zápřahu, taky nejvíce opečovávané, takže kromě klasického opotřebování vypadalo pořád moc pěkně. Rovnou jsem z něj sundala třmeny s podbřišník. Řemeny jsem pořádně obhlédla, ale zdály se být v pohodě. Podbřišník, stejně jako drezurní, byl nedávno měněný a úplně v pořádku. Koukla jsem proto na závodní, skokové sedlo. Vzhledem k tomu kolikrát ho Dek měl na sobě, vypadalo skvěle, vlastně celá AZ sada neměla nárok na to být nějak zničená.. Nakonec jsem sáhla po endurančním a pořádně ho projela. Vypadalo dobře, kromě toho, že levá kolenní opěrka se začínala trochu trhat. Další poznámka do notýsku - přišít. Prošla jsem tedy ještě zbytek kožených věcí, včetně bot a zkontrolovala i ostatní vybavení, když jsem v tom.
Když se objevil sedlář ukázala jsem mu všechny naše sedla. Endurančí slíbil zpravit a pak jsme se společně vydali podívat se k Dekovi společně s drezurkou. Vešla jsem k hnědému do boxu, nasadila mu ohlávku s vazákem, přivázala ho k mřížím a pak mu na záda položila sedlo. "Tak co myslíte?" Zeptala jsem se pána, který začal obcházet hnědého, který byl značně nevrlý, a různě hýbal sedlem. "To vycpání by mělo úplně stačit, jsou už dost splasklé, proto to už nesedí jako dřív." Přikývnul a rovnou si sedlo vzal zatímco, já odměnila Rona mlaskou a nechala ho zase se vrátit ke klidu...

kitty: NÁVŠTĚVA SEDLÁŘE
Přiznám se, že jsem se na návštěvu sedláře moc netěšila. Svoje sedla jsem čistila pravidelně, zvláště to za AZ A jediné sedlo bylo skokové, které Asii už prostě tak úplně nesedělo.. tak trochu jsme se na skoky vyprdly. Ehe. A tak ho bylo potřeba docpat, protože od létě se zase hezky nasvalila. O všem ostatním jsem si byla jistá že sedí, kontrolovala jsem to pravidelně, hlavně Asie byla ten kůň co jezdit týden s nepadnoucím sedlem, mám víc hlavu v písku než zadek v sedle. Tak jako tak ale bylo fajn pročistit veškeré vybavení.
No, veškeré. Sedla jsem čistila minulý týden a tenhle jsem seděla jen ve dvou. Endurančním jen jednou, a jinak v tom svém milovaném, za AZ. Vyndala jsem ho na stojan, a začala z něj sundávat třmeny, podbřišák, třmenové řemeny, všechno co tam nepatřilo. Pak jsem vzala hadřík a začala sedlo otírat, následně i mazat. Otírala jsem jednotlivé ornamenty po stranách bočnice a zezadu zadní rozsochy, a šmrdlala se s tím docela dlouhou dobu. Muselo být totiž perfektní. Connor seděl naproti a mazal sedlo na záskoky. „Ale teď vážně.“ Ozval se najednou. „Kdybysis musela vybrat, vzdala byses mě, nebo toho sedla?“ pozvednul obočí a já přestala čistit. Všechny holky v sedlovně se na nás v ten moment otočily, zřejmě jim bylo jasné že tohle je těžké rozhodnutí. „To nechtěj vědět.“ Odpověděla jsem po pár vteřinách a po sto padesáté osmé otřela vykrojení na kolenních opěrkách. „To je dobrý vědět.“ Povzdechnul si, ale culil se, jinou odpověď asi ani nečekal.
Odložila jsem svého miláčka a s endurančním sedlem se posadila vedle Connora. Dala jsem mu pusu na tvář na usmířenou, a začala otírat i tohle sedlo. Skoro nebylo proč, jelikož jsem ho čistila minulý týden a měla jsem ho jen dneska na lehkou klusovku ven. Ale když už, tak už, takže jsem zase sundala podbřišák, třmenové řemeny, třmeny, zkrátka všechno, a otřela i tohle sedlo. Nakrémovala jsem ho a nakonec přišly na řadu uzdečky a uzda. Ty jsem tenhle týden vystřídala.. no, všechny Na tréninky uzdu, dneska jsem měla venku tu novou, na začátku týdne tu za AZ a multiuzdečku při práci ze země, abych Asii mohla cvaknout na obnosek a zároveň mít udidlo. Zatímco jsem projížděla jednotlivé řemeny hadříkem, nemohla jsem si nevšimnout Izzyiného toužebného pohledu. Tušila jsem, že když, respektive Až bude mít nárok za sadu na AZ, pořádně si na tom vyhraje a bude na ní podobně ujetá jako já. Protože moje sada byla moje mimi :3 Stejně tak jsem věděla že občas pošilhává po multiuzdečce. Nedivila jsem se jí, ale zase, má možnost si jí kdykoliv půjčit. Pokud si toho nevšimne moc lidí, protože to by za chvilku kolovala po Florestě a já už bych se jí nedočkala
Brzy jsem měla všechny uzdečky a všechny sedla namazená. „přijel sedlář!“ vlezl dovnitř Jason a holky se rozhlédly jedna po druhé. Já ale měla ještě dost práce a potřebovala jsem to mít brzy za sebou. „Drž!“ vrazila jsem Izzy do ruky skokové sedlo, Cass základní drezurní a na stojan jsem dala sedlo enduranční a na to sedlo za AZ. A samozřejmě všechny uzdečky i uzdu – a třmenové řemeny od drezurního sedla. Ty bylo potřeba přece jenom opravit, takže ta návštěva sedláře nebude tak marná. Horní část, která se uchycovala do zámku, už byla trochu je tá, a já bych nerada o řemen přišla někdy cestou.
„Dobrý den!“ usmála jsem se na sedláře. Obvykle jsem nebyla mco sociální člověk, ale když jdete ze sedlářem a máte na stojanu to nejkrásnější sedlo na světě Dodá vám to sebevědomí. „Dobrý den!“ pozdravil mě sedlář o nic méně nadšeně a podíval se na tu nadílku. Vzala jsem si od Cass základní drezurní sedlo, aby mohla jít pro svoje věci, a sledovala jak sedlář prohlíží jedno sedlo po druhém. „Všechny by měly sedět jak maj, docpávat není potřeba. Jen tady, to skokové.“ Ukázala jsem na Izzy. Sedláš pokyvoval hlavou a dál kontroloval všechny části. „Tohle je krásná práce.“ Pokýval uznale nad mým miláškem :3 „To je všechno tvoje?“ Trochu jsem se uchichtla. Základní uzdečku měli všichni, uzdečku za AZ mělo taky dost holek, uzdu už ale méně a multiuzdečka byla moje osobní záležitost. Vážně, moje skříň byla sice velká jako kráva, ale už pomalu začínala praskat ve švech. „Tak trochu.“ Přiznala jsem a přikývla. Sedlář jen zavrtěl hlavou. Po chvilce se dostal ke skokovému sedlu. Dovolil nám zbytek uklidit, zatímco mi docpával polštáře. Jakmile byla práce hotová, podala jsem mu ještě třmenové řemeny a on pokývnul hlavou a nechal mě jít zkusit, jak sedlo Asii sedí. Ta byla ještě ve stáji, a tak jsem měla zkontrolováno během momentu. Sedělo, nic nebránilo tomu vrhnout se příští týden na zlepšení techniky na parkuru. Poděkovala jsem, uklidila sedlo i opravené řemeny a šla odvést klisnu do výběhu.

jennifer+galaxie: Kontrola a Opravování výběhů
Šla jsem na shromaždiště všech, co se chystali na brigádu. Byla středa. ,,Takže Jenny, Mellysa a Cassie si vezmou výběhy, kde většinou pobývají Gentleman a Paris a ten větší půlkruhový u Zelené louky." Otočil se na nás Tom, který rozdával práci. Přikývly jsme. Já přešla k holkám a poslouchala vše, co budeme potřebovat. Vzaly jsme si velké kolečko a já kárku Já si do kárky dala barvu a štětce. Cassie si vzala prkna s hřebíky do kolečka a Mell nesla kladivo ještě s pár důležitými věcmi. Měly jsme i tyče a plachty na přístřešky. Došly jsme k výběhu s Gentlemanem. Pozoroval nás a šel naproti. Zastavily jsme. ,,Já půjdu z této strany, Mell z druhé a Jenny koukneš na přístřešek?" Usmála se Cassie. ,,Jasně." Přikývla jsem a otevřela branku, co zavrzala. ,,Na to tu máme toto." Vytáhla z kasy Mellysa vítězoslavně lahvičku s olejem a nakapala do brankového kovu. Zasmála jsem se a zavřela za sebou. Šla jsem směr mobilní přístřešek a vrhla se na jeho zkontrolování. ,,No Ahoj hřebčoune." Pohladila jsem Gentyho, který by určitě neolizoval brvu, protože měl jinou práci a to se senem a je to hlavně rchloschnocí bava, a šla se podívat na přístřešek. Vrchní plachta byla nebezpečně přesunutá přes první rám tyče dozadu. Potebovala spíše narovnat a zaháknout pořádně do direk, jinak by to mělo sedět. Šla jsem tedy ven z výběhu a zavřela za sebou. Holky ke mně mířily už také. ,,Budeme muset namazat celou dolní stranu, takže potřebujeme každá plechovku a jedno prkno je rozkoplé, takže taky namazat. Co ty?" ,,Potřebuju přetáhnout plachtu." Usmála jsem se. ,,Tak půjdeme na to nejdříve" Přikývly s úsměvem dívky a šly spolu se mnou do výběhu. Cassie se pozdravila se svým koněm, co jí šel naproti. My zatím s Mellyskou došly k přístřešku a vzaly očka. Přišla Cassie a vzala to třeetí. ,,Na tři..raz..dva tří." Zatáhly jsme a plachta se vrátila na své místo. Zaháčkovaly jsme to a vydaly se ke kolečku. Do kárky jsme daly radši šest plechovek a ti štětce. Přidaly jedno prkno a čtyři hřebíky. Samozřejmostí bylo kladivo. Šly jsme směr dolní řada. Rozdělily jsme si to na čtvrtky. Já šla od půlky jedno oddělení na každou stranu. Nejdříve jsem to vzala zvenčí a pak si podlezla hrazení a nabrala barvu a rozmazala po prknech. To byla jedna strana po tech řadách nad sebou. Ještě tu jednu a šla zvenčí. Zdělala jsem jednu a půl plechovky. Spolu s Cassie a Mel jsme šly k rohu, kdy bylo na začátku delší strany viset rozkoplé prkno. Kladívkem jsme ho odtloukly a vzaly to nové. ,,Jau!" Zakřičela jsem, když mě Mellysa klepla kladivem. ,,Promiiiiň." Zasmála se Mell a Cassie taky. Pak jsem se smála i já. Mellysa doťukala už bez klepnutí do prstu zbytek prkna a společně ho namalovaly a opravily. ,,No řekněte, není krásný?" Zasmála se Cassie. ,,Kůň nebo ten plot?" Zasmála jsem se. ,,Oba." Zasmála se Cassie. ,,Aha." Usmála jsem se. ,,No jsou." Přikývla se zasmáním Mellysa. Pak jsme si vše vzaly do kárky a odvezly ke kolečku. To si vzala Cassie a jely jsme k výběhu, kde nikdo nebyl, ale vím, že tu naposledy byl Paris. ,,Uf není tu." Řekla s úšklebkem Mell a my se s Cassie zasmály. Tentokrát se k přístřšku vydala Mellysa a já s Cassie každá na jednu stranu výběhu. ,,Takže ady to potřebuje prknuó, tady to je ošpoupaný, další prkno.. Co ten Paris a ostatní koně tu dělaj." Zapamatovala jsem si, že půlka bude potřeba znovu natřít a šest prken doplnit. Šla jsem tedy zpět dopředu. ,,Tak co?" Usmály se holky. ,,Šest prken doplnit, půlka natřít a to je vše. Dolejšek je v cajku." Usmála jsem se. ,,Tak přístřešek potřebuje novou tyč, je úplně divně posazená a bylo by dobré dát novou plachtu." Usmála se Mell. ,,Nu a na druhé straně je potřeba natřít pár prken, jinak to není rozkoplýho nic." Usmála se. Takže nejdříve jsme vzaly plachtu, věšáčky a tyče s potřebnými kolíčky a kladívkem. ,,Jsme to ale vzručné, což?" Zasmála se Cassie. ,,To jo." Přikývla jsem s úsměvem a došla s holkama k přístřešku. Nejdříve jsme z ní sundaly starou protrhanou plachtu. Bly dole v cuku letu a mohly jsme ji složit a opravit jednu velkou tyč. Zu starou pochroumanou jsme společným úsilím sundaly dolů a nahradily ji novou. Pak jsme hodily plachtu přes přístřešek a já šla k předku a vzaa vrchní cíp s hákem a táhla ho přes konstrukci. Zachytla jsem plachtu a holky taktéž. Zkontrolovaly jsme, zda to nespadne a pak se vydaly i s tím starým ke kolečku. I tady Mell kápla olej do zavírače a do pantů, aby to nevrzalo a do kárky doplnily plechovky, ty vytpotřebované jsme daly do kolečka a s kárkou a prkny jely nejdříve na stranu, kde jsem byla já. Vzala jsem si štětec a začala petírat a natírat. Holky začaly taktéž, a tak jsme měly během chvily natření za chvilku. Lak na dřevu byl hezky zářicí novotou. Pak Mell vyndala její slavnostní kladívko a začaly jsme likvidovat rozkoplé břevna Prkna jsme na držácích natřely a vzaly nové a natloukly je tam, aby se to jen lesklo novotou tak jsme to ještě natřely klasickými tahy. ,,Krása." Usmála jsem se a dotřela zbytek z plechovky. ,,Ano." Usmála se Cassie a zvedla se S kárkou jsme se vydaly na druhou stranu výběhu a vzaly do rukou zase barvy a jaly se natírání. Jak zvenčí tak i zevnitř, jako to probíhalo i naproti. Daly jsme si opravdu záležet, atak jsme za chvilku mohly jít ke kolečku. ,,Asi na velký půlkruháč doplníme zásoby.ů Usmála se Mell a já přikývla. Do kárky se dalo vše, co bylo zdělané nebo vadné. Dojely jsme ke stáji a vše daly na míto, kam jsme to měly dávat a já naložila s holkami barvy další, přidaly jsme radši tři plachty, protože přeci jen ve velkém výběhu by mělo být více přístřešků mobilních. ,,Je jich tam šest." Usmála se Caasie. ,,Ok." Usmála jsem se a vše doložila. Razily jsme si to k velkému půlkruháči. ,,Takže vezmeme si nejdříve každá barvu se štětcem a půjdeme natírat. Naštěstí tu není nikdo z koní." Usmála se Cassie a rozešla se s plechovkou směr čtvrt výběhu. Já šla na půlku s plechovkou a začala ji natírat. Bylo tam jedno vykoplé prkno. Donatírala jsem tedy půlku, tedy s tím, že jsem dvakrát musela pro plechovku. Pak jsme se s holkama vydaly daná prkna, co byla vykoplá, znovu přibíz, pokud nebyla zničená a ty, co byly vejpůl, jsme kladívkem odbily a zaklepaly tam nové a hezčí. Ještě jsme je natřely a takhle postupovaly dál a dál. ,,Tak je to krása." Usmála se Cassie. ,,Ano." Přikývla jsem. Šly jsme ke kolečku s kárkou a vyšly do boje s přístřešky. ,,Takže co s tím?" Podívala jsem se na pochroumaný. ,,Bude potřebovat sundat plachtu, opravit tyče kladívkem a tuhle komplet přeměnit." Usmála se Mellysa. Takže nejdříve jsme sundaly plachtu. Pak Mell kladívkem zaklepala na jednu stranu konstrukce a na druhou. Srovnala se a my mohly sundat tyče. Povedlo se to a my byly spokojené, doplnily jsme je a vzaly si plachtuTu jsme společčně usadily nahoru, zahákovaly a zdokonalily. Ostatní přístřešky mobilní byly absolutně v pořádku. ,,Je to super. A hotovo." Usmála se Mellysa. ,,Áno." Usmály jsme se s Cassie a šly odvést vše, co jsme k dnešku spotřebovaly a že toho bylo Uklidily jsme kolečka a plechovky, co byly ještě plné. A po uklizení a promluvě s Jasonem, jaký výběhy už jsou, jsme se vydaly za našimi miláčky

marigold: NÁVŠTĚVA SEDLÁŘE (dodatečně, omlouvám se)

Ačkoliv jsem si dávala pozor, aby ve skříňce leželo všechno na svém místě a vypadalo to dobře, holý fakt, že jsem si už pěkně nenamazala výbavu vyděsil i mě. Večer před tím, než měl přijít sedlář, jsem se rozhodla postupně vyskládat všechno kožené vybavení a přemáznout to, ať to zítra aspoň trochu vypadá. Noo, mám co napravovat.
Jelikož na stojanu už sedělo skokové sedlo v obalu, akorát jsem uklidila a vyklepala obal a sedlo tam rovnou nechala. Vzala jsem ze skříňky houbičku, hadřík, sprejík na kovové součástky a tuk-balzám na kůži v jednom. Nejdřív jsem si navlhčila hadřík a otřela sedlo od všech viditelných nečistot, nechala chvíli vyschnout a mezitím se podívala na součástky. Třmenové řemeny se mi trochu páraly u přezek jelikož byl pak kožený už jen skokový podbřišník, který opravit nepotřeboval, zkoukla jsem i uzdečku. Tady bych vzala jen otěže, jinak snad nebylo nic potřeba. Odepla jsem si tedy otěže, ať je mám připravené a odložila prohrabávání kožených věcí na později, než namažu první sedlo. Hezky jsem houbičkou vetřela do kůže balzám a tuk po celé jeho ploše a nechala chvíli mimo svou pozornost ve skříňce. Místo něj jsem vzala enduranční sedlo, které se mi trochu poškodilo už na čundru v létě, nebylo to ale nijak fatální. Tak jsem ho taky v klidu omyla vlhkým hadříkem a nechala, zatímco jsem se prohrabávala ve skříňce a hledala nějaké další kožené věci. Drezúrní sedlo, paradoxně to nejstarší nic nepotřebovalo, poprsák i s martingalem v pohodě. Čekala jsem to horší.
Poklidila jsem si všechno zpátky a pečlivě namazala i kožené části endurančního sedlo, taky uklidila do skříňky. Lehce jsem přetřela otěže a třmenové řemeny, které jsem chtěla taky nechat opravit a nechala dole na stojanu. Jelikož obě sedla byla namazaná vevnitř, přikryla jsem drezúrní sedlo obalem a nechala na stojanu. Poklidila jsem balzám, vymáchala hadřík i houbičku a uklidila. Na zítřek by to připravené bylo.
A když sedlář přijet, naskládala jsem si na stojan enduranční i skokové sedlo a vyrazila k prostoru, kde se celá údržba prováděla. Byl tam postarší pán, když se ale vrhnul do kontroly sedla a já mu vyjmenovala pár míst, která by potřebovala vyspravit, zručně se pustil do práce. Samozřejmě si vybavení ještě sám zkontroloval, tak jsem mu radši donesla ještě to drezúrní sedlo, na kterém taky našel pár míst, kde leccos zapošil a poupravil. Polštářce naštěstí docpávat nepotřebovaly, proto mu moje vybavení nezabralo tak dlouhou dobu. Vrátil mi všechny věci v takovém stavu, až jsem si říkala, jestli mi to tak náhodou neprohodil s něčím komplet novým. Srdečně jsem mu poděkovala, ale samozřejmě jsem se nevyhla několika slovům ohledně toho, že se mám o svoje vybavení lépe starat. Slíbila jsem mu, že na to dám pozor a zavezla si svoje věci pěkně zpátky, všechno připla na svoje místo, uklidila a zapsala si do úkolů v mobilu vysoko-prioritní položku VYČISTIT VYBAVENÍ. Snad na to zase nezapomenu.

izzy: MALOVÁNÍ PLOTKŮ

Mašírovala jsem si to od hlavní brány směrem do stáje. V kanadách a černejch třičtvrťákách jsem vypadala skoro jako nějaký mladý voják a velké černé tričko a pytlovitá mikina to jenom podpořovali. Nebýt těch dlouhejch rudejch vlasů tak mě někdo čapne a odveze do Afghanistánu. Chtěla jsem to vzít hned za Metym,ani na převlíkání jsem nemyslela. Přeci jen Mety je Mety. První jsem ale musela nahlásit svůj příchod nějakému dospělému. Jako první se mi naskytla příležitost u Niory. Ta zrovna vytahovala ze skladu plůteka drezurní obdélník.
,,Ahoj'' řekla jsem tiše a ředitelka akademie málem nadskočila úlekem.
,,Ahoj,příště prosím choď hlasitěji nebo ti pověsím zvoneček na krk'' řekla blondýnka hned jak si oddechla. ,,jseš si jistá že chceš malovat na bílo v tomhle?'' dodala když si mě pořádně prohlédla. ,,Čože?'' řekla jsem udiveně. Kdo ví o čem to mluvila
,,No, brigáda ne?'' ,,Eh,já se teď vrátila od babičky. Přece víš že jsem tu nebyla ne?'' ,,A já si říkala proč kluci místují Meteora. Už v tom začínám mít pořádný zmatek'' povzdechla si rozčarovaně.
,,Koukám že si zpátky tak akorát na brigádu.Jak bylo u babičky?'' zeptal se za mnou další důvěrně známý hlas. ,,Ahoj Sue,jsem ráda že aspoň nějdo věděl že jsem pryč. Babička se má báječně,zdravá úplně není ale zapojili jí nový romantický kanál tak je spokojená.'' zasmála jsem se. Sue pokývala hlavou a Niora mě poslala se převlíct a bleskurychle se vrátit na tu brigádu Ani jsem pořádně nevěděla o co jde. Snad jen že to má cosi společného s malováním. A tak jsem si vzala to nejstarší tričko a nejhorší tepláky. Vypadala jsem sice jako strašák do zelí,ale tak co aspoň si nezasviním uniformu nebo tak. Před halou už stálo pár dalších studentek a byly tam seřazené části drezurního obdélníku. Jason nám rozdal kelímky s barvou a štětce a tak jsem se s jedním kelímkem usadila před volným plotkem. Štětec jsem důkladně vymáchala v bílé husté kapalině a pak to kydla hezky nahoru od rohu a začala to rozmazávat po celé délce. Připadala jsem si skoro jako Leonardo da Vinci kterak maloval Monu Lisu či Vincent Van Gogh malující cirkulující vichry na hvězdném nebi. A taky jsem si připadala jako podivný ňouma sedící v pytly oblečení před malým bílým plotkem První dvě verze byly však mnohem mnohem poetičtější,no uznejte sami
,,Můžu se připojit?'' ozvalo se nademnou a vedle mě se do tureckého sedu usadila blondýnka. ,,Ahoooj Mari'' zahalekala jsem a málem jsem ji samým štěstím objala. Konečně jsme byly obě dvě ve správný čas na správném místě a mohly si pokecat. Plotek byl takhle ve dvou za chviličku natřený z obou stran a tak jsme si s Marigold sedly k dalšímu. Po tom předchozím už jsme tentokrát začli zadní stranou abychom mohli plotek položit a těže přístupná místa se malovali lépe. Jak jsme tak seděli na igelitových pytlích,daných pod plotky abychom neměli zem bílou,bylo jen otázkou času než někoho napadne pokapat/pomalovat někomu jinému tričko. Moje domněnka,že se to stane velmi brzy, se potvrdila během dalších pár minut kdy Jennifer omylem vyšplíchla barvu na záda Raven,která jí to oplatila otskem bílé ruky. Brzo se přidali ostatní a tak bylo zanedlouho více barvy na našich trikách a mikinách než na plotcích,ty byly stejně již skoro hotové. Jakmile se zpoza rohu vynořila Niora,Sue nebo Jason či dokonce Lisa,všechny jsme se okamžitě tvářily jako seriózní natěračky plotků ( ) jakmile ale zmizeli za rohem vrátili jsme se ke zdobení našich triček v horším případě obličejů Není tedy divu že nám celá brigáda zabrala dvakrát – možná dokonce třikrát- více času než měla,ale co hlavně že byla sranda

jennifer+galaxie: Natření plůtků
Podívala jsem se na hodiny, před chvílí jsem Gal odvedla do výběhu a za dvě minuty bude sraz kvůli malování plůtků. Šla jsem k hale v pracovním, co by se mohlo umazat. Byla jsem tam první, už tam byly připravené plotky. ,,Ahoj Jasone, co mám udělat?" Pozdravila jsem trenéra s úsměvem. ,,Vezmi si tady jednu část plůtku někam a natři barvou." ,,Dobře." Vzala jsem si hrnek a štětec, do něj mi Jason nalil barvu a já se usadila dál od dveří haly, kam začaly přicházet studentky. Začala jsem se věnovat svému plůtečku. Namočila jsem štětec do bílé barvy. Trochu "voněla" a začala jsem si pobrukovat a natírat jemnými tahy tak, aby neukapovala barva, ale zas se nějaká uchytila na dřevě. Přidržovala jsem si ho, aby mi neutíkal a přetírala tu starou a opotřebovanou. Přetírala jsem postupně nejdříve tu vrchní příčku a postupně ji dotírala. Byly tu tři příčky vysoké asi jako vyvýšené kavalety. Natřela jsem přední..nebo snad zadní? stranu To samé udělala i s tou druhou stranou a následně přetřela strany a rohy. Šla jsem k Jasonovi, bylo tam ještě pár dalších plůtečků. ,,Můžu ještě jeden?" Usmála jsem se na něj. ,,Jasně." Přikývl s úsměvem. ,,Díky." Vzala jsem si ho a odešla zpět ke svému místu. I tento plůtek jsem začala natírat stejně jako ten předešlý, který zatím usyychal přesně tak, jak jsem chtěla.Protože jsem ještě chtěla natřít dolejšek neboli vnitřek. Dotřela jsem poslední část a dala stranou. Vzala jsem si ten uschlý a opatrně převrátila. Začala jsem s úsměvem a pobrukováním natírala dolní část, která byla dole, taky hrany, rohy a veškeré "uličky" koutky a po chvilce s tím byla spokojená, že jsem natřela i hořejší stranu vnitřního plůtku. Opatrně jsem ho postavila, dodělala případné nedodělky a dala opatrně stranou. Vzala jsem si i ten druhý a musela si skočit ro trochu barvy, protože už mi došla. Začala jsem s natíráním vnitřku a pak i tento nechala oschnout. Šla jsem omát štětec, hrnek a pak jej uklidit. Vrátila jsem se pro plůtečky, už byly hezky oschlé, proto jsem je odnesla Tomovi, který je s úsměvem přebral a poděkoval za skvělou práci. Usmála jsem se. ,,Za málo." Pomalu jsem šla k místu, kde jsem pracovala a peščlivě ho po sobě uklidila utřením podlahy a šla na pokoj, abych si chvilku zdřímla.

cassie: NATÍRÁNÍ PLŮTKŮ


,, Neměla by sis vzít něco, co můžeš zničit než tohle?“ zeptala se mě Jennifer a ukázala na mé oblečení, které jí nepřipadalo tak moc strašné, abych ho mohla zničit. Vzala jsem do ruky červené triko, vytáhla jsem ho a prohlédla si ho.
,, Tobě tohle triko připadá tak nádherné, abych ho mohla nosit do normální společnosti?“ zvedla jsem obočí, když já ho hodnotila jako něco strašného a hlavně vytahaného. ,, Dyť bych se s tím mohla pověsit na stožár a dělat vlajku.“ Dodala jsem.
,, Byla bys nádherná vlajka.“ Zazubila se. ,, Jen mi nepřipadá úplně tak strašné.“ Pokrčila rameny.
,, Chceš ho?“ navrhla jsem jí, kdy zavrtěla hlavou. No, úplně tak strašné nebylo, jen bylo vytahané a ztratilo svou původní barvu. Nijak mi na něm nezáleželo. Kalhoty taky byli na zničení, na těch to bylo poznat už více. Protáhla jsem se a pousmála se.
,, Hele jdu napřed. Ty než se vyhrabeš tak bude po brigádě.“ Řekla mi Jennifer, kdy jsem se pousmála. No jo, tak se musím trochu připravit a chvíli mi trvalo, než jsem našla vhodné oblečení. Jenn zmizela z pokoje, zatím co já si šla rozčesat ještě vlasy, udělala si culík, vzala si mikinu, kdyby mi byla zima a vyrazila do stáje, kde už přešlapovalo několik studentek. Zvládla jsem to včas. Jason akorát rozdával bílou barvu a štětce. Měla jsem už i představu, jak tohle asi tak může dopadnout. Jason mi také podal potřebné věci, abych mohla pracovat. Ježišku, to budu jako prase. Nevím, jak se mi to děje, ale vždy když mám v ruce štětec, jsem natřená já a všechno kolem, ale ne to, co má být natřený. Aby toho ještě nelitovali. Možná tady budu muset vytírat a drhnout. Budu si muset dávat zatraceně bacha. Vecpala jsem se někam na volné místo mezi holky a vzala si jednu část plůtku a začala se činit.
,, Hlavně, až namočíte štětec tak ho trochu vyždímejte do té barvy a byli by jsme rádi, aby zem nebyla víc bílá než ty plůtky!“ upozornila nás Niora, která se přišla podívat, kdo všechno se účastní a nejspíše dohlédnout na celý průběh. Teď když začalo jaro, bylo co opravovat a spravovat. Podívala jsem se na plůtek a namočila opatrně štětec do bílé barvy, nechala odkapat barvu a více se štětcem přitlačila na stranu nádoby a poté začala natírat. Poslouchala jsem debatující holky. Líbilo se mi, že nikdy nebylo ticho, když jsme takhle pohromadě. Vždycky měl někdo co říci a hlavně byla zábava. První flek na kalhotách. Hm. Ještě více jsem si ho rozmazala, až z toho byl hodně velký bílý flek. No, to je jedno. Za chvíli další. Jak to dělám?
,, Bože Cassie. Natírej ten plůtek a ne sebe.“ Zasmála se mi Mellysa. Rozmazávala jsem ten flek taky.
,, To je umění nevidíš?!“ opáčila jsem a pousmála se.
,, Někdo umění maluje na plátno, někdo na kalhoty.“ Zastala se mne Kitty, kdy jsem přikývla a zasmála se, avšak zahlédla jsem Izzy.
,, Do konce i na plůtky! Izzy se tváří jako kdyby byla Picasso.“ Prohlédla jsem si dívku u plůtku, když se na natírání plůtku soustředila a nejspíše o něčem přemýšlela. Holky se zasmály. Přišla k nám i Marigold.
,, A nepozná se umělec podle toho jak moc je špinavý?“ zamyslela se Jennifer. Možná jo.
,, Kdo ví.“ Řekl někdo. Pokračovalo se dále v debatě, zatím co každý nanášel barvu na plůtek a jakmile měl hotovo, vzal si další. Já byla pořád u toho prvního a dělala si svým tempem. Někdy k nám nakoukl někdo z dospělých, aby viděl jak nám to jde. Smích byl slyšet po celé stáji. Bylo to skvělé. Měla jsem ráda společné akce, protože jsme se nasmály a mě brzo začalo bolet od smíchu břicho.
,, Co kdyby ses raději soustředila na to natírání a nesmála se tu! Potom nemáš natírat tak dlouho.“ Řekla mi Mellysa, kdy jsem se zasmála.
,, Tak mě přestaňte rozesmívat.“ Bránila jsem se a vzala si druhý plůtek, konečně. Ten první vypadal dobře. Poté se to všechno zvrtlo, jak se asi dalo očekávat od nás. Jennifer nerada kydla barvu na Ravenina záda, ta si to nenechala samozřejmě líbit a oplatila jí to otiskem ruky na jejím oblečení. Potom to šlo už samo. Každý chtěl tomu druhému taky něco provést a t, kteří zvládli být čistý za celou tu dobu, byli také nabarveni na bílo. Kdyby to odneslo jen oblečení, ale začali patlat i na obličej! U mě bylo už tak nějak jedno, jestli budu ještě více bílá. Více barvy bylo na mě než na plůtku. Vlastně jsem se chvíli snažila dotřít plůtek, ale když mi na tváři přistála barvy, podívala jsem se na viníka a začala jsem taky útočit. Smích přilákal naše dozorce, ale to jsme se už tvářili zcela vážně a že natíráme. Pohledem si nás změřili a odešly. Začalo to na novo. Za chvíli nezůstala jediná studentka čistá A mě se povedlo dotřít druhý plůtek i když s problémy .
,, Hele .. vypadáš skoro jako ten .. jak se jmenuje ten pes s černými flíčky?“ ukázala Katrin na Jennifer.
,, Dalmatin. Akorát je teda trochu naruby.“ Zasmála jsem se, dívka na nás vyplázla jazyk. Plůtky byly hotové, mohly se dát na sluníčko a my se odebrat na pokoje, abychom se pokusily ze sebe dostat bílou barvu .

clair: MALOVÁNÍ PLOTKŮ

Vytáhla jsem staré tepláky, triko a mikinu a rychle jsem se převlékla. Byly to věci, kterých bych se ráda zbavila, proto jsem se rozhodla, využít je na tuhle příležitost. Před druhou hodinou jsem dorazila k hale, kde již postávalo pár studentek, které se očividně taktéž chtěli zúčastnit brigády. "Ahoj" Pozdravila jsem je a zamířila jsem k Jasonovi. "Tady máš" Podal mi štětec a hrnek s bílou barvou. "Vyber si nějaký plůtek a můžeš se pustit do práce" Usmál se. "Díky" Přikývla jsem a i zamířila jsem k plůtkům. Posadila jsem se k jednomu z nich, štětec jsem pořádně vymáchala v barvě a pustila se do práce. Barvu jsem roztírala po plůtku, tedy většinou. Občas nějaká barva skončila i na mě, ale nedalo se říci, že by mi to nějak vadilo. Občas jsem prohodila nějaké to slůvko s ostatními, většinu času jsem se však soustředila na natírání. Nechtěla jsem se zbytečně rozptylovat, nebo bych dopadla jako třeba taková Cassie. Plůtek jsem natřela ze všech stran, ke kterým jsem se dostala. S natíráním zbylých částí jsem musela počkat, jelikož barva ještě nezaschla. "Jsou ještě nějaké volné?" Zeptala jsem se proto Jasona. "Jasně, tam je jich ještě hromada" Ukázal mi směr a já opravdu spatřila velké množství plůtků, které na sobě měly starou barvu. "Díky za informaci" Jeden plůtek jsem si dotáhla k tomu prvnímu a pustila jsem se do práce znovu. Barvu jsem roztírala dlouhými tahy. Zvedla jsem oči od práce, abych zjistila, co způsobilo ještě větší rozruch, než ten, který tu byl před chvíli. Jennifer kápla barvu na záda Raven. Ušklíbla jsem se. Brzy se však rozpoutala taková bitka, že jsem se jen stěží vyhýbala bílé barvě. Jako první mě tuším zasáhla Cassie, ale jistá si tím nikdy nebudu. Při bitvě jsem natřela většinu druhého plůtku a dokončila i ten první. Pak se objevila Niora. Sjela nás pohledem, ale když zjistila, že pilně natíráme, zase odešla. My nezahálely a znovu jsme mezi sebou začali s barvou bojovat . Vážně jsme si to užívala. Dokončila jsem i druhý plůtek a pokračovala jsem ve vrhání barvy po ostatních. “Tak to byl poslední” Zajásala jedna ze studentek. V tu chvíli se objevil Jason. “Už jsem začal doufat, že budete natírat tak dlouho, že prošvihnete večeři.” Jasonovi jsem vrátila štětec i barvu a pak jsem s ostatními zamířila směrem ke koleji.

kitty: NATRÍNÁÍ PLŮTKU
Venku bylo krásně, svítilo slunce a mělo to ještě pár dní vydržet – bez dešťů. Ideální počasí na natírání plůtků, které bylo v plánu.. no už nějakou dobu, ale barva přece jen nějakou dobu schne a bylo tak potřeba počkat na vhodné počasí, aby nám jí déšť hned zase neodnesl. A protože jsem měla volno, rozhodla jsem se pomoct.
Ve dvě hodiny už jsem postávala před halou (Taky chytrý místo na sraz, když zrovna ve dvě je u haly docela provoz kort když ven s náma se nikomu nechtělo) a od Jasona jsem spolu s dalšími dobrovolníky dostala do ruky kbelík s barvou a štětcem. Vydali jsme se na venkovní jízdárnu, kde jsme byli rozděleni do skupinek a v nich nám byly přidělené jednotlivé úseky – aby to mělo systém a nemačkali se všichni u jedné plaňky. „Kde je vůbec Connor?“ rozhlédl se Jason, jelikož ten idiot slíbil že tu bude. Ovšem bylo čtvrt na tři a on nikde.
Začali jsme tedy s prací, dřepli jsme si každý ke svojí sekci, namočili štětec do barvy a začali natírat. Chvilku trvalo, než jsme přišli na to jak s tím štětcem hýbat tak, aby byla barva opravdu všude, jelikož byla poměrně hustá, někdy se trochu vyblemcla a někdy se vůbec nechtěla chytit. Jason kolem nás přecházel s hrnkemm kafe v ruce a kontroloval nás. „Nechceš si taky máknout?“ prohodila jse k němu, když začal kritizovat mojí práci. „A tvůj amant se flákat může a já ne?“ opáčil, ale v ten moment se ozvalo zavísknutí od domu hostů. COnnor už se blížil. „Já na to úplně zapomněl..“ omlouval se, čapnul kbelík s barvou a začal pracovat – absolutně mimo schéma skupinek, hrozně chaoticky, ale pilně A šlo mu to. „Už se nefláká, tak můžeš pracovat.“ Šťouchla jsem do Jasona a přesunula se na vnější stranu obdelníku, kterou bylo rovněž potřeba natřít. „Hlavně nepřetřete písmena.“ Ozval se Jason, který už se rovněž pustil do práce. Písmena byla sice oddělená ve formě čtyřstěnů, ale přece jen, stát se může leccos „Tak bychom je napsali zpátky, no.“ Odvětila jsem. „A přepíšeme je podle normálního pořadí abecedy!“ ozval se někdo a mě to připomnělo ten hnusnej vtip když někomu přštelovali klávesnici a srovnali mu písmenka podle abecedy „Ale fakt? Kd o to vůbec vymyslel tohle značení, Když se koukáš na středy stěn A, B, C, tak ti to trochu dává smysl, pak se ale přeskočí Dčko a najednou je tam E. A aby to nebylo málo, je D někde.. někde.. u A.“ rozpomněla se Izzy. „Vymyslela to pravděpodobně německá armáda.“ Opáčil Jason. „Buď měl mít rozměry drezurního obdelníku prostor mezi kasárnami, kde trénovali, a jednotlivá písmena byli pověšeny nad dveřmi jednotlivých budov, označovali je. A nebo to bylo kvůli rozmístění lidí při vystoupeních pro šlechtu, kdy prý po hale byla pověšená písmena co označovala, kde kdo stojí. Třeba K byl král, F byl princ a podobně.“ „Trochu historie.“ Ušklíbnul se Connor. „Není divný, že by krále uklidili do rohu?“ „Tomu jsem se taky divil. Na druhou stranu čestný host měl zonačení E, a to je výhled docela pěkný.“ „Nejvíc ale lituju toho co ěl písmeno X. Muselo to bolet.“ Ozval se najednou někdo a to nás rozesmálo „Tak X ještě pochopím. Jak přišli na označení toho zbytku písmen na střední linii, to už ne.“ „Třeba jen doplnili ty co měli podle abecedy.“ „To ne. Spousta jich ta chybí. Jéčko, třeba.“ „Tak za domácí úkol.“ Sprásknul ruce Jason, a zasmál se. Dál jsme vypracovávali konspirační teorie o tom, odkud ta písmena přišla. „Všimli jste si někdo toho.“ Promluvil do nastalého ticha Connor, „Že když zapíšete písmena drezurního obdelníku od A proti směru hodinových ručiček, za to zapíšete písmena střední linie směre od A do C, pk vyškrtnete každé druhé písmeno, pár jich přidáte, pár odeberete, některá přeházíte, tak vám vyjde Illuminati? To nemůže být náhoda.“ „Nemám tušení co hulíš ale chci to taky.“ Opáčila mu na to Bloodye, když už jsme sklízeli štětce a doufali, že plůtek v pořádku zaschne.

bloodye+dekameron: MALOVÁNÍ PLŮTKŮ

Rázovala jsem si to k hlavní budově oblečená do ošuntělých džín a dávno děravého světle modrého trika přes které jsem měla přehozenou mikinu. U vstupu už se srocoval hlouček dívek, které se měly účastnit brigády a když jsem se k nim přidala už si to k nám šinul Jason s kolečkem. "Tak dámy, každá plechovku a štětec." Postavil tůčko na zem a se založenýma rukama nás pozoroval, jak si rozebíráme barvu. Když jsme každá stála s vlastní výbavou začal nám vysvětlovat, jak se plůtky malují dokud ho nepřerušila Sue. "Nedělej nám z těch holek negramoty, prosímtě." S tím mu vrazila do ruky hrnek s kávou a sama si vzala jednu plechovku. Jase tedy musel zmlknout a radši se v čele naší skupinky vydal na venkovní jízdárnu, kde už byly rozloženy plůtky z obou obdélníků. Položila jsem barvu se štětcem na okraj jízdárny, došla si hmátnout pro jeden plůtek a s ním se vrátila ke svojí plechovce. Všechny plůtky byly očištěné od písku, takže nás nic nezdržovalo od malování. Jen jsem si ještě od Jase nechala plechovku otevřít a pak poprvé smočila štětec. Barva byla nějaká supr čupr tak akorát hustá. Otřela jsem štětec o hrdlo nádoby a přejela s ním po plůtku. Začala jsem pěkně odshora a postupovala dolů. Tam byl plůtek už bez barvy, proto jsem ho natřela hustší vrstvou poté jsem si ho opatrně otočila a natřela ho z druhé strany, vynechala jen nožky, abych měla plůtek za co chytit a odnést na trávu, kde jsme je měli nechat schnout. Na trávě jsem ty nožky ještě dotřela, aby vypadal jak má a vrátila se do svojí sekce pro další kus dřeva. A zatímco jsem natírala po očku jsem pozorovala Kitty, která rýpala do Jasona. "Už se nefláká, tak můžeš pracovat!" Prohlásila vítězoslavně, když dorazil i prdelka Connor. Musela jsem se smát tomu jejímu tónu, který dával jasně najevo, kdo teď vyhrál. Jase opravdu usedl k práci a počal také natírat.
A jak to tak chodí, když člověk pracuje ve skupině nikdy to není práce tichá. Brzo jsme se dostali od vyhrůžek ať nepřetřeme písmena k tomu jak ty písmena vlastně vznikla. Nejdřív jsme to ryze logicky dávali dohromady a pak přišli na řadu konspirační teorie alá Floresta. Všechno to ještě celkem dávalo smysl, ale pak se ozval Conny a já se málem rozbrečela. "... vyjde vám Illuminati? To nemůže být náhoda." Tak a dost, všichni jsou s tím jak posedlý a já sotva vím, co to znamená. "Nevím, co hulíš, ale chci to taky!" Prohlásila jsem jen a otřela štětec. Měli jsme hotovo. Všechny části plůtků vyskládané na trávě, všichni alespoň trošku bílý, ale se širokými úsměvy na tváři. Všichni jsme složili barvy, štětce do skladu a padali rychle do koupelen.

jennifer+galaxie: Odzimovávání stáje

S Cassie jsme vyrazily do stáje.. ,,Jde se odzimovávat." Zubila se. ,,Jo jdeme, ale musíme na to pořádně asi no." Zasmála jsem se. ,,Jo to jo, budeme dělat napáječky ne?" Podívala se na mě dívka. ,,Mně to je jedno." Usmála jsem se. ,,Takže jo." Usmála se Cassie a zašklebila se na mě. ,,No jo ty." Zasmála jsem se a vešly jsme do stáje, kde se to jen hemžilo jako mouchama na fláku masa Kýchla jsem a usmála se. ,,Tak jsme tu nějak tak všichni?" Přerušil ten hukot Jasonův hlas. Všichni jsme se rozhlíželi. ,,Tak jinak, nechybí někomu jeho spolubydlící, jestli se neulívá." Ušklíbl se Connor. Koukla jsem se na Cass a ona na mě a ušklíbly se. ,,Tak dobře, ve skupině A budou ti, co budou odizolovávat vrata a dveře. Béčkaři se vrhnou na napaječky a céčkaři na okna. Usmál se Jason. ,,Tak se rozdělte na skupiny. ,,Béčkaři sem!" Volala od schodiště Sue. ,,Jdem." Čapla mě Cassie a rozešly jsme se k trenérce. Rozdělily jsme se tak, že v každé skupině nás bylo alespoň osm. ,,Tak vy dvě si vemte boxy od osmičky do dvacítky." Podívala se na mě a Cass Sue a my přikývly. Sue rozdala i ostatním boxy a ještě řekla, co vlastně bude naší náplní. ,,Z trubek od napaječek je potřeba vyndat izolaci, takže veškerou vatu. Je tam igelit a izolepa. Vemte kolečka a nůžky." Usmála se Sue. ,,Jistě." Řekli jsme všichni sborově a šli pro věci do nářaďovny. Cass našla nůžky a já kolečko, to se nedalo přehlédnout Vyrazily jsme k osmičce, takže k Gentlemanovu boxu. ,,To udělala Sue schválně." Ušklíbla se Cassie. ,,Jo, budeme začínat a končit nachlup stejnými koňmi. Až na pohlaví teda a jméno." Zasmála jsem se. ,,Ne asi, budu stříhat, ty vytahuješ a chytáš." Zasmála se Cass a já přikývla. Opatrně kolem napaječky začala střihat. Já čapla za igelit a pásku a ytáhla to zpod trubek. Cassie vytáhla vatu a švihly jsme s tim do kolečka kamarádka doladila vzhled trubek, protože tam ještě zůstala páska a jely jsme k devítce. Tu obýval Serano, který tu však nebyl. Thea ho někam zašila Vzala jsem konec pásky a trhla. Zůstal mi kousek pásky v ruce. ,,Takhle ne trubko." Řekla s pošklebkem Cassie. ,,No jo ty trubice." Dala jsem Cassie na čelo pásku a zasmála se. ,,Týý." Podívala se na mě se smíchem a sundala si ji a přilepila ji na moji mikinu. ,,Tss." Zasmála jsem se a hodila izolepu do kolečka. ,,Radši střihej." Vyplázla jsem na dívku jazyk a ta střihala, jak jen mohla Vzala jsem igelit dolů i s páskou a odnesla do kolečka. Samo sebou jsme si dávaly bacha, aby nám to nespadlo na zem. Cass sebrala vatu a já ještě kouzky izolepy a igelitu. Stlačily jsme to do kolečka a jely dál ,,Koho máme tady." ,,Desítku." Zasmála jsem se. ,,Ale koně." Řekla s úsměvem Cassie a šla k trubkám a začla střihat. Koukla jse se na cedulku. ,,Úplněk." Usmála jsem se a šla chytat igelit s izolepou a odnést ji jsem šla do kolečka. ,,Nu a je to." Usmála jsem se aještě vzala zbytky a ještě i vatu svlékla z trubek A šly jsme o dům dál. ,,Lady, Asie a Tarot." Řekla jsem polohlasně. ,,Jo a pak jdem dál." Usmála se Cassie. Vešly jsme do boxu Lady. Na cedulce už chybělo jméno Maki. Ta holka té kobyle bude chybět. Vzdychla jsem a šla pomoct Cassie s páskou, protože to bylo moc nalepené. Cass střihala a já to brala tak, aby se to líp roztenčilo a tím pádem páska křupla a nám se uvolnila cesta. Vzala jsem igelit a šla jej odnést do kolečka a ještě vzala vatu. Zúhlednily jsme to tu a šly do boxu Asie. ,,Taky Kitty by si to tu mohla uklízet." Zasmála se Cassie. ,,Se vyhni." Zašklebila se od dvveří Kitty a já se zasmála. ,,Počkej já to střihnu." Řekla mi Cass, když jsem chtěla pásku odlepit. Začala střihati a já odlepovati. Práce nám šla od ruky, holt ve dvou se to lépe táhne. Odlepila jsem igelit s páskou a vzala ještě vatu a šla to odnésti do kolečka s Cassie v patách, která vzala zbytky a nyní jsme to umačkaly do kolečka. Jely jsme k boxu Tarota. Raven jsem tu už sakra dlouho neviděla, asi jako Spencer. Obě dívky sem přišly společně se mnou, a tak mi to bylo líto. Vždyť jsme teď mohly dělat cokoliv, mít za sebou licenci a kdo ví co. Nu což. Šly jsme do boxu a rovnou k trubkám u napaječky. ,,Nad čím přemýšlíš?" Podívala se na mě Cassie. ,,Ale nic." Usmála jsem se na ni.,,Myslíš na to, že Raven tu dlouho nebyla co?" Podívala se dívka na mě a rozstřihala izolepu a já vzala igelit s padající vatou. ,,Jo, přišly jsme sem spolu a ještě se Spencer, Frufru a Krystýnou. Inu je to divný." Pousmála jsem se a vhodila všechno do kolečka. Protáhla jsem se a dobrala věci. ,,No jo to se stává." Usmála se Cassie a ještě mi řekla pár slov. Šly jsme spolu do druhé části stáje a začly boxem Nabera, který byl už taky pár dní bez jezdkyně. Chudák kůň. Cassie porozstřihla pásky a já vzala pásku s igelitem a opatrně stáhla. Odnesla jsem to a šla Cass pomoct s vatou. Odnesly jsme to do kolečka, umáčkly jsme to tam a jely k boxu Golda. ,,Ještě šest boxů a budeme to mít." Usmála se Cassie. ,,To je super." Usmála jsem se a jela s kolečkem k boxu Pomněnky. Cassie nesla s úsměvem nůžky. Za pár minut jsme toho měly hodně za sebou. Šly jsme do boxu a Cass rozstřihla ajá vzala dolu pásku s igelitem a odnesla ji do kolečka. Cass sebrala vatu a já ji s ní pomohla. Uhnátaly jsme to . Dalším boxem byl box Valhaly. I té odešla jezdkyně. Nad byla superová holka, ikdyž jsem ji viděla jen párkrát. Z trubek jsme teda Cass rozsřihla páásku a já ji sundalla i s igelitem hodila jsem to do kolečka a zametly jsme za sebou stopy takže sundat vatu a vrátit ji do kolečka. ,,Krása ne?" Ušklíbla se Cassie nad plným kolečkem. ,,Jak jinak." Usmála jsem se a jely jsme k dalšímu boxu. K Lionkovýmu, pašák, byly jsme spolu venku na vyjdě s ostatními a byla super. Nespadla jsem a tím líp Cassie rozstříhla pásku a já to sundala i s igelitem dolů. ,Jsme šikovné." Zasmála jsem se. ,,Tomu se říká spolupráce." Zazubila se Cass a odnesla vatu. Jely jsme k dalšímu boxu. U Komety nám to šlo od ruky, měly jsme přeci praxi Odnesli jsme to do kolečka, koukly, zda nám nic nespadlo a hurá k poslednímu nám svěřenému boxu a to Galaxinu. ,,Tak jo." Usmála jsem se a Cass rozstřihla pásku. Vzala jsem za igelit a hlasitě vykřikla. ,,Áááááááááá." Ozvalo se celou stájí. Zpod igelitu vypadl pavouk, sice mrtvý, ale byll tam! ,,Jenny v klidu prosimtě, je mrtvej." Okřikla mě se smíchem Cassie. ,,Co tu děláte proboha?" Podíval se dovnitř Jason a hleděl z jedné na druhou. Já stala na druhé straně boxu. ,,Pa pa pa papa pavouk!" Ukázala jsem na zem na tu mrtvolu černou. ,,Prosimtě." Zasmál se a v rukavičkách ho vzal. ,,Dám ho Sue, aby z něj udělala polívku." Zazubil se. ,,Né." Vykřikla jsem úzkostlivě a kýchla si. ,,Pojd mi pomoct prosimt." Zamála se Cassie a já cupitavě vzala igelit s páskou a odnesla to do kolečka. ,,Tak a je to." Usmála se kamarádka, když hodila do kolečka vatu. ,,Jo." Plácly jsme si spolu. ,,Kam s tím?" Podívaly jsme se na Jasona. ,,Venku je valník, odvezeme to do sběru." Usmál se. ,,Dobře." Usmály jsme se. ,,Odvezeš?" Podívala se na mě Cass. ,,Jo." Přikývla jsem a jela kolečko vysypat do valníku. Následně jsem kolečko vrátila do nářadovny a razila na pokoj.

cassie: ODZIMOVÁNÍ STÁJE


Brigáda. To bylo jaksi jednodušší řešení než vzít služby, ačkoliv další týden to budu muset udělat opačně. Jennifer se také rozhodla přidat ruku k dílu a společně ( jak jinak ) se rozešly směr stáj, kdy jsem se protáhla. Bylo hezky. Stáj se musela od zimovat, tudíž všechna izolace musela jít pryč. No a takovou práci jsme si s tím dali. Moc dobře jsem si vzpomínala na to, jak jsem s Izzy zazimovávala okna. Díky mé velikosti nebylo zrovna lehké se dostat až nahoru, ale nějak jsme to společně zvládly. ,, Budeme dělat napáječky ne?" navrhla jsem jí a tím se jí i ptala, jestli jí to nevadí. Lézt do oken se mi zrovna nechce. Pokrčila rameny se slovy, že jí je to vlastně jedno. Tím lépe. Jak se dalo předpokládat, ve stáji bylo rušno a většina studentek se připojila k další brigádě a momentálně čekaly na instrukce, jenž jim budou dány. Jason se zadíval na studentky, které rozhodně nebyly zticha.
,, Ach, ty ženský .." zamumlal si pro sebe. ,, Tak jsme tu všichni?" zvýšil hlas Jason, který si jistě musel už zvyknout, že někdy prostě musí křičet, aby ho dívky vnímaly a přestaly v hovoru . Postupně bylo ticho a většina se začala ohlížet, zdali někdo nechybí.
,,Tak jinak, nechybí někomu jeho spolubydlící, jestli se neulívá." vložil se do toho Connor. Významně se na sebe s Jenn podívaly, avšak ušklíbly se a já jsem se prorvala trochu dopředu, abych slyšela. Tak nějak jsem věděla, co se bude dělat a už jsem nám vybrala i práci. Jason poté řekl tři skupiny, do kterých se máme rozdělit. My jsme B!
,,Béčkaři sem!" zvolala Sue od schodů a já na nic nečekala a popadla jsem Jenn a táhla jí k trenérce, aby jsme tam byly, co nejdříve a nemohlo se nám stát, že budeme posláni někam jinam. Tetička se na nás podívala. ,, Vy se do té práce, ale hrnete!" řekla nám. ,, Tak vy dvě si vemte boxy od 8 do 20. Z trubek od napaječek je potřeba vyndat izolaci, takže veškerou vatu. Je tam igelit a izolepa. Vemte kolečka a nůžky." vysvětlila nám Sue a mezitím zadávala boxy i ostatním studentkám, které si vybrali právě tuto skupinu. V místnosti s nářadím, kde se tlačilo více lidí, jsem našla nůžky a Jennifer vzala kolečko, které se nedalo přehlédnout. Akorát já měla problém je najít. Spadlo na mě koště, kdy jsem se na něj podívala a zanadávala jsem. Dala ho na místo a rozešla se ven a podívala se kolem, avšak ukázala k boxu číslo osm, kde byl ustájen můj miláček, avšak momentálně se popásal ve výběhu.
,,To udělala Sue schválně." ušklíbla se.
,,Jo, budeme začínat a končit nachlup stejnými koňmi. Až na pohlaví teda a jméno." zasmála se Jennifer, kdy jsem zastříhala na prázdno nůžkami a zkoušela, jestli jsou vůbec k použití a byly.
,, Ne asi. Budu stříhat, ty vytahuješ a chytáš." mrkla jsem na Jennifer. ,, A .. nechceš ostříhat? Myslím, že by mi to docela šlo." zastříhala na prázdno a spiklenecky se usmála. Ihned zavrtěla hlavou.
,, Už takhle se mi zdají krátké." řekla mi dívka a usmála se, avšak začali jsme s prací, kdy jsem začala stříhat a zbavovala se tak izolepy, zatím co se Jenn starala o zbytek a tahala vatu ven, jak bylo řečeno. Hodili na kolečko, poupravila jsem vzhled a aby tam hlavně nic nezůstalo a přesunuli se k dalšímu boxu, kde sídlil Serano. Jennifer vzala za izolepu a ta jí zůstala v ruce.
,,Takhle ne trubko." řekla jsem a vysloužila si označení trubice, což nebylo ani trochu hezké . Dostala jsem izolepu na své čelo, kdy jsem jí strhla, i když to zabolelo a dala izolepu Jennifer na mikinu. ,, Tsss." zasyčela. Pokračovali jsme v práci, kdy jsem postupně odstraňovali izolaci se všech napáječek a dávali si záležet, aby všechno bylo v pořádku.
,, Koho máme tady?" zeptala se, když jsme zajeli k dalšímu boxu. Jennifer mi místo jménem odpověděla číslem. ,, Ale koně." usmála se a šla jsem stříhat opět izolepu. Spolupracovaly jsme takhle celou dobu, až jsem se podívala na cedulku se jmenovkou, kde ještě před nedávnem bylo napsané Maki, teď tam byla jen cedulka s jménem kobylky, která zůstala sama. Jaký to pro ní musí být po tak dlouhé době? Strávila jsem s ní kurz na Skjoringu, kde to bylo rozhodně fine a budu na to vzpomínat. Postupně se kolečko začalo plnit, my pokračovali od jednoho boxu ke druhému, kdy se Jennifer i jednou zamyslela nad Raven a Spencer, které sem přišli ve stejnou dobu jako ona. Už déle se tu neukázaly a nikdo o nich pomalu nic nevěděl. Alespoň já ne. Stane se a nebudou jistě poslední, který odtud odejdou, protože prostě nemají čas nebo z jiných důvodů. Co jsem slyšela, tak by se měla vracet Melanie. Konečně jsme se objevili u boxu, kde sídlila Galaxie. Pousmála jsem se. Začínali jsme mým hřebcem, otcem Galaxie a končily Galaxií. Rozstřihla jsem izolepu, Jennifer se postarala o zbytek, když zakřičela na celou stáj, až jsem se také lekla a podívala se na zaschlého pavouka. Popravdě jsem se jich taky bála. Měla jsem z nich hrůzu. Asi proto jsem couvla dozadu. ,, Jenn v klidu prosimtě. Je mrtvej." řekla jsem dívce a pousmála se, ačkoliv jsem se trochu otřásla zhnuseně.
,, Co tu děláte proboha," nakoukl dovnitř Jason, kdy Jennifer ukázala původce jejího křiku a Jason se zasmál. Vzal mrtvého pavouka. ,, Dám ho Sue do polívky." řekl se smíchem.
,, Néé." vykřikla hned Jennifer a já jsem vykulila oči a tak trochu se mi zvedl žaludek, ale vrátila se k práci, kdy jsme dodělali kobylky box, Jennifer poté šla s kolečkem a měli jsme volno.

mellysa+callatos: ODZIMOVÁNÍ STÁJE

Přišla jsem jen tak tak. Zprudka jsem oddechovala a snažila se poslouchat jak se budeme na této brigádě rozdělovat. Jelikož jsem byla duchem trochu mimo, zbylo na mně vytahovat hřebíky z lišt pod dveřma a následně ty lišty odklidit. Měla jsem prvních pět boxů plus dívčí šatnu. To snad nebude taková práce. Vzala jsem si kladivo a plechovku na hřebíky a šla začít. Klekla jsem si ke dveřím u Parisova boxu, kterým jsem se rozhodla začít. Otočila jsem kladivo a takovou tou zahnutou stranou začala vytahovat hřebík z lišty. Nějak to nešlo. Škubla jsem tedy rukou a ucítila prudký a bolestivý náraz tupou stranou kladiva do svého čela. "Auu! Sakra kdo to blbý kladivo vymyslel!" Zvolala jsem naštvaně a aby toho ještě nebylo málo pustila jsem si kladivo přímo na svojí nohu. Vyjíkla jsem a byla ze srdce ráda že Paris je zrovna ve výběhu, protože tohle by ho asi moc nenadchlo . "Sakra..." Postěžovala jsem si a znovu si klekla k liště. Začala jsem hřebík všemožně páčit, až jsem nakonec hřebík přeci jen vyndala! "Jo! " Zaradovala jsem se, když jsem malinko skroucený hřebík hodila do plechovky a šla na druhý na druhé straně lišty. Ten už mi šel o něco lépe a po chvilce jsem ho hodila do plechovky. Vytáhla jsem lištu a skontrolovala ji. "Jo ta je ještě použitelná.." Zkonstatovala jsem a odnesla ji do skladu na hromadu. Jako další byl box číslo 2, který obýval grošovaný koník Chorál. Začala jsem vytahovat hřebík. "Ahoj.." Oslovil mně po chvilce někdo. Koutkem oka jsem zahlédla Sebastiana. "A-hoj." Procedila jsem mezi zuby a snažila se vytáhnout ten pitomej hřebík. "Proč se s tim tak moříš? Prostě to tim kladivem podeber a vytáhni." "Zkusi si bejt holka, která vypadá jako anorektik a vytahuj hřebíky." Řekla jsem mu a konečně vytáhla hřebík a hodila ho do plechovky. "On už holka je." Zasmála se poblíž Kitty, která vythovala hřebíky z boxu číslo šešt. Kývla jsem na Seba a začala vytahovat druhý hřebík z lišty. Po chvilce jsem si prohlížela ve svých rukách tak trošku zdemolovanou lištu. "Tak to asi vyhodíme.." Řekla jsem si a skočila lištu vyhodit. Přešla jsem k boxu, který patřil Fidorce. U té se hřebíky vytahovali skvěle. Nevím proč, ale prostě hned jsem je měla vyndané. Lišta vypadala skoro nově, takže hned putovala do skladu. Veřila jsem, že nejlepší lištu bude mít Dekameron, kterému jsem lištu vyndalavala jako posledímu boxu. Teď jsem šla na Vanilky box. První hřebík jsem rychle vytáhla. Druhý. Lišta byla malinko taková strouchnivělejší na téhle straně, takže hřebík šel vytáhnout trošku hůř. Hřebík jsem trošku ohnula ale vytáhla. Tato lišta šla také do skladu a zbývala Dekameronova. Opravdu lišta vypadala podobně jako ta Chorálkova. S oběma hřebíkama jsem se vytahovala cca 10 minut. Konečně jsem vyndala lištu a šla ji hned vyhodit. Protáhla jsem si záda a zamířila k holčičím šatnám. "Jestli mně tady někdo praští dvěřma tak asi umřu." Zasmála jsem se, když z šatny vyšla Jennifer. Začala jsem hřebíkem na pravé straně lišty. Podebrat, zabrat a.. vytáhnout! Hřebík putoval do plechovy a přešla jsem na levou stranu. Podebrat, zabrat a.. nic. "Sakra.. Tak znova.." Pořádně jsem zabrala a konečně hřebík vytáhla a hodila ho do plechovky. Vytáhla jsem lištu a prihlédla si ji. Nakonec šla do skladu, stejně jako hřebíky a kladivo. Byla jsme ráda že už to mám za sebou a mohla jsem se vydat do jídelny na svačinu.

clair: ODZIMOVÁNÍ STÁJE

Rychlou chůzí jsem došla na místo srazu před samotnou brigádou. Všechny přítomné jsem pozdravila. Bedlivě jsem poslouchala informace o brigádě a nakonec jsem se také přidala k dveřníkům. Mezi sebou jsme si rozdělily boxy, já měla od patnáctky do dvacet jedničky. Z hromady jsem si vypůjčila plechovky, do které jsem měla dávat hřebíky, a také kladivo. Došla jsem k boxu patnáct, ve kterém sídlil Gold. Kladivem jsem opatrně začala vytahovat hřebíky. Šlo to, ale velmi pomalu. Párkrát jsem zaslechla vyjíknutí mé spolubydlící, Mellysy. Konečně jsem první hřebík vydala a proto jsem ho hodila do plechovky, kterou jsem měla vedle sebe. Přesunula jsem se na druhou stranu a znovu jsem se pustila do oddělávání hřebíků. Kladivem jsem různě točila, tlak, který jsem kladivem vyvíjela na hřebík, jsem však nepovolovala. Nadšeně jsem si oddechla, když z lišty hřebík vypadl. Kladivo jsem odložila a lištu jsem si pomalu prohlédla. Zdála se být v pořádku a proto jsem ji položila na podlahu a přesunula se k boxu šestnáct, tedy k boxu Pomněnky. Hnědka mě zvědavě pozorovala. Sklonila jsem se k liště a udělala si pohodlí. Kladivem jsem se pustila do práce. Hnědka tiše zafrkala. Zvedla jsem hlavu a všimla si, že mě neustále sledují. Ihned jsem se však vrátila k práci. Hřebík jsem hodila do plechovky a trochu se posunula. Druhý hřebík jsem vytáhla téměř ihned. Lištu jsem položila na zem a hřebík jsem opět hodila do plechovky a lištu jsem pohledem i hmatem zkontrolovala. Vypadalo to, že liště nic není, a proto jsem ji položila na tu první. Se vším jsem se přesunula k boxu Valhally, tedy k sedmnáctce. Klekla jsem si na podlahu a kladivem jsem se pokusila hřebík vytáhnout. Tlak jsem zesílila a hřebík z části vytáhla. V liště už úplně nedržel, takže se mi povedlo vytáhnout ho rukou. Hodila jsem ho do plechovky a přesunula jsem se k druhé straně lišty. Hřebík jsem tentokrát vytáhla rychleji. Lištu jsem nechala samostatně, jelikož jsem ji chtěla vyhodit, použít se totiž již nedala. Další na řadě byl box Liona. Ani jsem se moc nemusela snažit a první a následovně i druhý hřebík jsem vytáhla z listy, která vypadala jako nová. Ještě mi scházely tři boxy a to Komety, Galaxie a Laurise. Ani jeden z nich ve svém boxu nebyl. Než jsem vytáhla hřebíky z lišty u boxu Komety, uběhlo asi sedm minut. Lištu jsem dala k té na vyhození, silně jsem pochybovala, že by se dala ještě použít. U Galaxie to bylo podobné. Hřebíky byly tak pokroucené, že jsem se divila, že jsem je z lišty vůbec dostala. Ani lišta nebyla zrovna v dobrém stavu a tak jsem ji přidala k hromadě na vyhození. Konečně mi zbývala poslední lišta, a to u Laurise. Kladivo jsem si zahákla pod hlavičku hřebíků a zatáhla jsem. Hřebík povolil a tak jsem ho vytáhla a dala do plechovky. U toho druhého to bylo o něco horší. Nakonec jsem však i ten hřebík vytáhla a odložila. Zkontrolovala jsem lištu a přidala jsem ji na hromadu do skladu. Propadla jsem plechovku i kladivo a odnesla jsem je do skladu. Lišty jsem si hzky srovnala a ty v dobrém stavu jsem taktéž odnesla právě do skladu. Hromádku lišt ve špatném stavu jsem vyhodila a zamířila jsem se převléci na pokoj.

VKLÁDÁM Z MOBILU

izzy: ODZIMOVÁNÍ KROSU

Ráno jsem se zapsala na brigádu,takže teď kolem druhé jsem se loudala ke skladu. V místnosti kam se vešlo snad všechno,byly v jednom rohu naskládané věci k překážkám v krosovém areálu. Connor, Nate a nějaké Floresťanky už si tam hbitě předávali všechny ty věci řetězem až do auta. Jason stál přímo u kufru a všechno to tam rovnal. Připojila jsem se doprostřed rětězu. Pozdravila jsem holky vedle mě a od Cassie jsem si vzala pytel písku,nebo aspoň atrapu pytle písku. Kdo ví co v tom bylo Předala jsem ho Clair která ode mě stála z druhé strany. Chvíli jsme si to všechno takhle předávali až věci došli a obrovský kufr dodávky byl nacpán k prasknutí. Jason si k ruce vzal pár studentek a odjeli pryč. V tu chvíli dorazila tetička Sue se svým jeepem a zastavila ho na dvoře. Už tam v dlouhých řadách byly poskládané různé možné i (skoro) nemožné kytky. Některé živé jiné umělé.Tvořit řetěz by tady nemělo smysl a tak jsme každá vždycky popadli pár truhlíků a skládali je dozadu do auta. Nějakou tu dobu nám to trvalo ale nakonec byly přeci jen vše naskládáno v jeepu. ,,Tak kdo pojede se mnou?‘‘zeptala se hlasitě tetička Sue. ,,Jáá tetíí‘‘ řekla jsem rovněž dost hlasitě a zvedla ruku nahoru. Práce s květinkama mi připadala o hodně zajímavější než přenášení pytlů písku. Přidala se k nám i Blood,Kitty a Cassie. Všechny jsme se nasoukali do jeepu. Tetička otočila klíčkem v zapalování. Motor škytnul a pak utichl. To se několikrát zopakovalo. Tetička to nakonec vzdala. ,,Tak holky,vyskákejte ven a tlačíme,nedá se svítit‘‘ řekla s nesmlouvavým pohledem.Přestože se nikomu nechtělo nakonec jsme všechny vystoupily a pořádně se opřeli do jeepu zezadu. Motor nakonec naskočil a my zas naskákaly dovnitř. Cesta na závodiště nebyla dlouhá a tak jsme zas za chvilku mohly vystupovat. Tetička se podívala na seznam překážek s kytkama a pak na nás. Pak znovu na seznam a zase na nás. ,,3;5;8 má na starost Izzy…‘‘ začala tetička vyjmenovávat a potom přilepila seznam s překážkama na dveře jeepu. Popadla jsem kolečka která stála nedaleko,nejspíš už je tam před tím dovezl Jason. Našla jsem si na seznamu svoje překážky a podívala se na seznam kytek které tam potřebuju odvézt a kam je pak mám položit. Jejich umístění jsem si ještě projistotu vyfotila na mobil. Koneckonců je o mě známo že jakkákoliv informace která se netýká Meteora,koní obecně nebo mých oblíbených seriálů se vytratí asi tak minutu po tom co ji přijmu. Naskládala jsem potřebné kytky a truhlíky do koleček a pak jsem s nimi vyjela k překážce číslo tři. K němu patřilo několik malinkatých keříčků v černých hranatých truhlících. Po spletité a náročné ( ) cestě jsem nakonec zastavila u překážky a začala keříky rovnat za dřevěnou kládu která byla položená těsně před překážkou. Za ní byla udělaná prohlubeň,tak akorát na ty truhlíky,takže nepůjdou vydět. Naskládala jsem keříky do díry,prohlédla si svou práci z dálky a pak se chtě nechtě musela vrátit k jeepu pro další kytky. Kytky na skoky 5 a 8 už se mi naštěstí vlezli do jedněch koleček takže jsem mohla směle vyrazit k pětce. Bedny jsem z loňského kurzu cross-country znala opravdu dobře. Skákali jsme je tenkrát asi tři dny po sobě,ne že by mi to nějak extra šlo Bílé kytky v dlouhých truhlících patřily přímo před bedny. Vyskládala jsem je tam a porovnala je tam tak aby mezi nimi byly zhruba stejné mezery. Šest jich patřilo na první bednu a druhých šest na druhou. Znovu jsem vše obhlédla z dálky a potom jsem se přesunula k poslednímu ksoku který jsem měla nastarost. Tady to bylo jednoduché,stačilo jen nastrkat poslední truhlíky.se žlutými kytkami pod oba skoky a měla jsem hotovo. Poplácala jsem se za odměnu po rameni (no co nikdo jiný to neudělá) a potom jsem s kolečky jela zpátky k autům. I všichni ostatní už měli práci hotovou a tak jsme sedli do jeepu – který teď už naštěstí nastartoval sám – a jeli zpátky na Florestu.

bloodye+dekameron: ODZIMOVÁNÍ CROSSU

Opírala jsem se o sloup před stájí obutá do zaflákaných holinek a pozorovala dění na jízdárně. Byl to jeden z těch obvyklých, pracovních čtvrtků. Mellysa pracovala s Callem na kavaletách, Jennifer na dolním kruhu lonžovala a z paddocků se ozývalo hýkání Parise. Zezhora na to všechno svítil punťa a já po dlouhé době měla na nose sluneční brýle. "Spíš?" Ozval se vedle mě hlas. Mírně jsem pootočila hlavu. Byl to Nate. "Přemýšlím." Odpověděla jsem. Chlapec vedle mě s povzdechem kývnul. Od odchodu Nad byl víc zamlklý, a tak jsme se oba opírali o trám a hleděli kdesi vdál. A celou tu klidnou chvilku překazil Connor. "De se makáát!" Tahal nás plný energie směrem k zadnímu skladu. "Kitty dneska byla štědrá?" Rýpla jsem si a vysloužila si za to opravdu, ale opravdu ošklivý pohled a Nathanielův smích. "Abych tě neutopil." Vyhrožoval.
To už jsme se objevili u zbytku skupinky. "Takže tohle naskládáme na vlečku za auto, vy naskáčete dovnitř a na závodišti se rozdělíme. Nate si vezme Suzin jeep ať se můžou roztahat ty balíky." Korigoval to Jason a už chytal první balík slámy. Vlečka byla pořádně velká, tak snad se nám to tam vejde. Čapla jsem tedy do dvojice s Izzy další balík a hodila ho vedle toho prvního. Takhle jsme jich tam naskládaly asi deset. Pak se otevřel kufr Nessie - ano, Jason si to auto pojmenoval - a do něj se doskládaly všechny květináče, praporky, přípravky, nůžky, rukavice a podobné. Pak jsme se začali do auta soukat my. Už už jsem tam skoro byla, když mě Jase zarazil. "V tomhle mi do auta nepolezeš." "Cože?" "Podívej se na ty boty, ježíšmarjá." Bědoval nad zablácenýma holinama. "A co mám jako dělat, jít pěšky?" Podívala jsem se na něj. "Zuj si je a pojedeš bosá." "Jako vážně?" "Pořád můžeš jít pěšky." Stál předemnou s rukama založenýma na prsou a mně opravdu nezbávalo nic jiného, než holinky zout, hodit je na vlečku k balíkům a sednout si do auta jen v ponožkách. Connor se mi smál a plně sympatizoval s Jasonem. To holky zase hájily čest mých bot a divoká debata jim vydržela až na závodiště, kde jsem se konečně mohla obout. Tam jsme si rozhodili role, květináče se přemístily do kufru jeepu, vlečka se přepojila (nechápu tu logiku, že nejdřív to skládali do Nessie a ne rovnou k Natovi, ale budiž. Jsou to chlapi.) a Jase se ještě otočil, aby dojel pro kontejner s vodou na dopuštění vodních ploch.
Jako obvykle jsem schytala ty dva idioty. Měli jsme za úkol dát balíky slámy na správná místa. Byl to těžký boj, ale nakonec jsem to byla já, kdo ukořistil místo spolujezdce a prdelka, tak musel sedět vzadu. Ten mě zas u Kittuš pomluví. Vyrazili jsme tedy pěkně od jedničky.
Všude jsme skládali buď balíky nebo květináče, holky pak měly za úkol kytky upravit naaranžovat a připíchnout praporky. My tak postupně objeli celé závodiště a ošperkovali ho. Zároveň jsme přitom kontrolovali kvalitu skoků, jestli všechny části drží a plachty, jimiž většiina byla přikrytá, jsme skládali do kufru.
Celá akce nám trvala dvě a půl hodiny, pak jsem se, tentokrát obutá a v jeepu, vrátila na Florestu.

cassie: FLORESTAHENGE

,, Co to vůbec budeme stavět?“ zadívala se na holky. Mířili jsme s Clair, Mell a Jennifer ke stáji, kde se měly sejít všechny studentky na brigádu. Jenže ten název mi nešel nějak na jazyk nebo jsem ho spíše už zapomněla.
,, Florestahenge,“ odpověděla Mell a vzápětí se zatvářila pyšně, že to dokázala vůbec vyslovit. Jennifer se usmála a obrátila na mě svůj chytrý pohled.
,, Prehistorický monument nacházející se ve Wiltshiru v Anglii,“ ušklíbla se Jennifer a nadmula se div, že neodletěla do vzduchu jako balon.
,, Nějaká chytrá ne?“ rýpla jsem si a pousmála se.
,, Spíše si musela na internetu přečíst co to vůbec je,“ přidala se Clair a zasmála se.
,, Tse,“ urazila se Jennifer, ale zasmála se společně s námi a zašly jsme do stáje, kde bylo už živo. ,, Jsme poslední že,“ podívala se kolem Jenn a já přikývla. Jason se podíval kolem a zkontroloval, zdali jsme všechny. Napil se ze svého hrnečku a usmála se.
,, Budeme stavět Florestovskou zmenšeninu pár bran ze Stonehenge, u nás Florestahenge,“ začal vysvětlovat Jason. ,, Postavíme ho na stejné louce, na které minulý rok hořeli na Beltine dva velké ohně a Kitty nám už vyznačila místa, kde se budou stavět. Utvořte prosím skupinky,“ pokračoval Jason a na chvíli se odmlčel, aby nám dal čas to vstřebat a zjistil, jestli posloucháme. Všechny uši byli napnuté. ,, Budeme stavět z nachystaných trámů dřeva a budou to tři brány vedle sebe. Takže hurá do toho!“ usmál se a napil se černé tekutiny.
,, No to bude zábava,“ odfrkla si Mellysa.
,, Ještě se u toho nasměješ,“ postrčila jsem jí a následovaly jsme ostatní studentky na místo určení, kde byla vyměřená místa, kde se budou stavět brány a materiál na stavění tam také byl. Našly jsme si jedno místo stejně jako ostatní. Představila jsem si, jak vypadá taková Stonehenge a rozešla se s Jennifer pro první trám, přemýšlejíc, jak to vlastně uděláme. Každopádně to bude zajímavé.
Lidí na to muselo být nakonec více, takže se naše skupinka zvětšila a společnými silami jsme ony brány pomalu stavěli. Byl tam docela zmatek.
,, Pozor,“ zakřičel někdo, když se jedna brána kácela k zemi a naštěstí všichni bylo mimo, aby stačili včas uskočit.
,, To bylo o chlup,“ řekl někdo, ale pokračovalo se ve stavení. V tomhle počasí to bylo docela fuška, takže jsme za chvíli všechny seděli a koukali se na postavené brány a na trámy, které se váleli na zemi a čekali, až z nich začne někdo stavět. Napila jsem se vody a lehla si zády do trávy.
,, Nemyslela jsem si, že to bude tak složité,“ povzdechla jsem si a protáhla se.
,, Ale je to fine,“ usmála se Mellysa.
,, A ty sis stěžovala.“ Ušklíbla jsem se.
,, Vstávat, ať to máme hotové co nejdříve!“ zavelel Jason a studentky se s hučením zvedly a šly pokračovat v práci. Bylo to těžké, avšak přitom jsme se nasmály a mohly se potom hrdě dívat na naše povedené dílo.
,, Skvělý ne?“ usmála jsem se, poté se všichni rozešly někam zchladit.

izzy: ,,Nasedáme panstvo,nebo spíš damstvo‘‘ zahlaholil Jason z otevřeného okna jeepu. Naše malá skupinka se nasáčkovala dovnitř a auto nastartvoalao. Člověk by řekl že se takhle geniální brigády zůčastní víc lidí,ale ve skutečnosti nás tu bylo fakt jen pár. Trochu mě to jako milovnici Stonehenge zamrzelo. No jo, a to si člověk myslel že už se Floresta probouzí k životu. Asi je to tím vedrem. Cassie která seděla vedle mě se z ničeho nic zeptala co že to vlastně jedeme stavět. Asi zapomněla název A to přitom byla jenom složenina Floresty a Stonehenge. Zanedlouho jsme dorazily na místo. Louku jsem znala, byla to ta louka na které jsem při svý první vyjížďce – Beltinu- projížděla s Metym mezi dvěma ohni,vítala nový rok. Jason si vzal svoji oblíbenou tekutinu i sem, že mě to nepřekvapilo, a začla rozdávat instrukce. Když ale viděl jak málo nás je musel kávu odložit a přidat se k nám. Náš skromný Flroestahenge byl jen ze tří bran. V zemi už byly vyvrtané díry a bylo jen třeba brány postavit. Jako první jsme postavili svislé kůly. Vždycky jsme k hornímu konci kůlu přivázali provaz a pak začali kůl společnými silami vztyčovat. Mezitím už pár z nás drželo provaz a tahali směrem od nás aby kůl postavili. Když pak stál kolmo k zemi, Sebastian hluboký vrt zasypal a kůl zůstal pevně stát. Jakmile byly postaveny všechy začali jsme na ně dávat horní trámy. U prostřední brány to bylo jednoduchý. Pár z nás vylezlo na střechu džípu a my jsme jim zdola podali trámy který pak oni položili do vyřezaného otvoru v kůlech. Z bočními dvěma už to bylo těžší. Museli jsme je strefit přesně do díry zboku svislého kůlu prostřední brány. Nějak se nám to nakonec po pár trápeních povedlo a my spokojení se svou prací ulehli do trávy před Florestahenge. ,, Prehistorický monument nacházející se ve Wiltshiru v Anglii‘‘ řekla jen tak mimochodem Jennifer. Jen jsem přikývla, starý známý fakta. ,,Pořád nechápu proč se někteří nemůžou smířit s tím že to je prostě astronomická observatoř.‘‘ povzdechla jsem si. ,,Já spíš nechápu lidi co tvrděj že to lidi nemohli postavit, že to prej byly mimozemšťani.‘‘ řekla Cassie. ,,Jo to je taky na hlavu. Postavit Stonehenge je extra těžký ale ne nemožný‘‘ odpověděla jsem jí na to. ,,Dámy, vstávejte, nebo vás to slunko uškvaří‘‘ houknul na nás Jason který už zase seděl za volantem jeepu. Chtě nechtě jsme se zvedly a zamířily k autu.

jennifer+galaxie: Stavění Florestahenge
Mrkla jsem na hodinky a společně s Cassie vyšla z pokoje. ,,Hele holky, budem stavět spolu“ Přidaly se k nám Clair s Mel. Obě s Cass jsme přikývly. ,,Co to vůbec budeme stavět?“ Zadívala se Cassi na nás, když jsme mířily do stáje. Ušklíbla jsem se a šla dál, Mell se toho ujala. ,,Florestahenge.“ Odpověděla Mell a tvářila se pyšně, že to slovo vyslovila. Usmála jsem se a chtěla trochu osvětlit, že co to je To jediné jsem si pamatovala ze španělské školy ,,Prehistorický monument nacházející se ve Wiltshiru v Anglii.“ Ušklíbla jsem se a málem odletěla protože jsem byla ráda, že jsem si to pamatovala. ,,Nějaká chytrá ne?“ Rýpla si Cassie a pousmála se. Ušklíbla jsem se na ni. ,,Spíše si na internetu musela přečíst, co to vůbec je.“ Přidala se Clair a zasmála se. ,,Tseee, to si ještě pamatuju ze španělský školy.“ Urazila jsem se, ale zasmála se s holkami a vešly jsme do stáje, kde to žilo. ,,Jsme tady poslední, že.“ Rozhlédla jsem se kolem nás. Cassie přikývla. Jason se rozhlédl kolem sebe a ujistil se, že tu jsme skutečně všechny. Napil se kávy a usmál se. ,,Budeme stavět Florestovdkou zmenšeninu pár bran ze Stonehenge, u nás Florestahenge.“ Vysvětloval Jason a my ho všechny do jedné psolouchaly. ,,Postavím ho na stejné louce, na které minulý rok hořely na Beltine dva velké ohně.“ Zamyslela jsem se, na něm jsem nebyla, ale nevadí, určitě se neztratím ,,Kitty nám vyznačila již místa, kde se budou stavět. Utvořte prosím skupinky.“ Usmál se Jason a chvilku počkal. Vznnikl menší rozruch s rozmlouváním skupinek. Pak trenér tlesskl a pokračoval ve své řeči. ,, Budeme stavět z nachystaných trámů dřeva a budou to tři brány vedle sebe. Takže hurá do toho!“ usmál se a napil se černé tekutiny, která mu pomalu, ale jistě ubývala. ,,No to bude zábava.“ Odfrkla si Mell. ,,Ještě se u toho nasměješ.“ Postrčila ji Cassi a já se ušlíbla. Následovaly jsme ostatní k dvěma džípům se Sue a Jasonem. Naskákaly jsme do nich jak nějaký partyzáni a vyjely na místo určení Materiál jsme už spatřily z dálky. Vystoupily jsme a zabraly si tkové místo se třemi bránami, které potřebovaly postavit a to jsme měly udělat my. Ostatní studentky měly také další brány. Společně s Cass jsme šly pro první trám. ,Jak to asi uděláme.“ Pomyslela jsem nahlas. ,,Jo to ještě bude zajímavé.“ Usmála se dívka a polkrčila rameny. K naší skupince se ještě nakonec přidala Blood s Kitty a pomohly nám obě zvednout první bránu a pořádně ji upevnit. ,,Stojííí.“ Zasmály jsme se a pomohly Mell, Clair a Izzy. Taktéž jsme zvedly bránua tu prostřední zvedl Jason s ostatními a přibily jmse to a upevnily. ,,No krása.“ Zhodnotily jsme práci a pokračovaly dál. ,,Pooozooor.“ Zakříčel někdo vzápětí v zápalu práce. Nevěděla jsem odkud to je, mrkla jsem se, odkud to je, bylo to ode mě hodně daleko, naštěstí, všichni uskočili leknutím. Díky bohu se nic nestalo. ,,To bylo o chlup.“ Neodpustila jsem si poznámku. Pokračovaly jsme dál a to i pod klenbou slunečních paprsků. Po druhé bráně jsem kecla vedle Cassie do trávy. ,,Fůů, stín.“ Zasmála jsem se a rozvalila se v trávě. ,,Tady máš vodu.“ Hodila po mě lahev Mellysa, až mě to málem povalilo. ,,Díííky.“ Odfrkla jsem si a napila se. ,,Nemyslela jsem si, že to bude tak složité.“ Povzdechla si Cassie a protáhla se. ,,Ale je to Fine.“ Usmála se Mellysa. ,,A ty sis stěžovala.“ Ušklíbla se Cass a já dopila vodua hodila lahev zpět po Mell. Zasmála jsem se, když jí to proklouzlo mezi rukama a skončilo v klíně Clair, která nic nenamítala a napila se. ,,Díky Jenny, alespoň nebyla otevřená:“ Zasmála se a já na ni povyplázla jazyk. ,, Vstávat, ať to máme hotové co nejdříve!“ zavelel Jason a studentky se s hučením zvedly a šly pokračovat v práci. Bylo to těžké, avšak přitom jsme se nasmály a mohly se potom hrdě dívat na naše povedené dílo.
,, Skvělý ne?“ Byla první Cassie s hodnocením. Všechny unavené štastné jsme se napily, naskákaly zpět do džípů a hurá zpět na Florestu

kitty: FLORESTAHENGE
Brigády mám ráda. Ne že ne. Vždycky se sejde docela početná skupinka a práce co by normálně zabrala celý den je hotová během chvilky - nebo možná jen ten čas tak rychle utíká. Ale tohle, to bylo unikum. Už když Izzy začala tuhle akci plánovat, měla jsem co dělat, abch si nezačala ťukat na hlavu, protože přece jenom, druhej Stonehenge nepostavíte. A už vůbec ne tady.
Chvilku trvalo, než jsem rudovlásku donutila uznat, že šutry by nebyly uskutečnitelný nejen kvůli jejich váze a těžké manipulovatelnosti, nejen kvůli tomu, že "kde sakra chceš sebrat tolik obřích šutrů, nejseš Obelix", ale hlavně - anglie je anglie. Místo nízké a ploché. Když tam dobře připravíte terén, může se stát že vám ty šutry budou držet. Ale mezi místem, kde stojí Stonehenge a kopcem za Florestou, je docela rozdíl.
Nakonec jsme se tedy shodli, že nás Florestahenge bude z dřevěných kůlů. Pravděpodobně to nebude vypadat tak mýticky, ale co už. Hlavně že nám žádnej šutr nespadne na hlavu. I když u některých už je to skoro jedno (že, Kony? )
Příprava zahrnovala ještě navíc výlet na kopec a určení míst, kde budou základy, hloubku jednotlivých jam a materiálu, kterým budou zasypané. Seznali jsme, že trámy jsou relativně vysoké a oproti tomu zase úzké, a tedy nestabilní - a že jámy to bude chtít mít hlubší. Rozhodly jsme se inspirovat se staviteli mrakodrapů, u kterých, pokud nám bylo známo, jsou základy hluboké třetinu jejich výšky. Trámy se tedy musely udělat zase vyšší, než se původně předpokládalo a já už si vážně začínala připadat, že jim to hrozně kazím, když tu bandu snílků strhávám zpátky do reality Další problém totiž byl, jak do sebe upevnit ty trámy, které na těch svislých budou ležet. Nakonec jsme se shodli na několikerém upevnění - trámy do sebe budou na odpovídajících místech zapadat, navíc se přibijí do sebe a nakonec nám je ještě Connor zajistí lanem.

No, a to byly jenom přípravy. "Snad jsme na nic nezapomněli", vrtalo mi hlavou, když jsem spolu s ostatníma čekala, až Jasonovým jeepem vyrazíme na kopec. Sama jsem se té stavby účastnit úplně nechtěla, jelikož, a to si přiznejme, v kombinaci s kutilskými pomůckami se měním ve zbraň hromadného ničení. Každopádně mě ale nakonec Izzy, za pomoci Connora (což byla rána pod pás) přemluvila a já se chtě nechtě účastnila taky.
Brzy se objevil Jason se svým čtyřkolovým miláčkem a jakmile jsme se dovnitř nacpali všichni - což čítalo mě, Izzy, Jennifer, Cassie, Jasona, Connora, nathaniela a bohužel i Olivera, protože chlapská síla se nám bude přeci jenom hodit - ale to cpaní dovnitř bylo taky vtipné, jelikož se nás na zadní sedadla muselo nacpat hned šest. Nejprve se navrhovalo, že něko půjde na střechu, pak zase, že někdo poběží za jeepem - ovšem to by padlo na některého zástupce mužského pohlaví a ti budou muset být nahoře čerství. Nakonec si mě Connor přitáhnul na klín, ovšem to by znamenalo že ti zbylí čtyři se budou muset naskládat podobně, a na Nathaniela si kupodivu nikdo sedat nechtěl Oliver zatím dřepěl na místě spolujezdce a otráveně koulel očima směrem z okýnka. "Tak si sem sedne Jason a na něj půjde Nathan, a jedna z vás půjde dopředu." "Jakože řídit?" "Jasně!" přitakal Connor a já se jen zazubila "Hele bacha na jazyk, za pár tejdnů už budu mít řidičák. Snad." "Já vím, taky už kolem Floresty kutáme podzemní cesty, abychom před tebou byli v bezpečí." A za to si Connor vysloužil dloubanec přímo do žeber
Logistický problém se nakonec vyřešil tak, že já měla na klíně Izzy, Cassie zase Jennifer a Connor si dřepnul na Nathaniela "Tohle vyfotím a pošlu Nadvandy." smála jsem se tomu výjevu. Uvolněnou atmosféru ovšem v ten moment utlumil Oliver, když si rejpnul do Nathana, že tři roky na dívčí akademii s jeho orientací chtě nechtě něco udělat musely. V autě nastalo ticho, jeho tu prostě nikdo nechtěl. Jason si odkašlal, nastartoval a vyrazili jsme vzhůru.
Během cesty se prostředí zase uvolnilo, rozpovídali jsme se a když jsme vylezli z auta k hromadě potřebných věcí, včetně kůlů a vyhloubených základů, viděli jsme to dokonce aj optimisticky. Vzali jsme provazy, Connor je upevnil seshora kůlů tak, aby se daly snadno sundat, zároveň aby při vztyčování neklouzaly, a začali společnými silami kůl zvedat tak, aby jeho spodní část zapadla do základů. Ovšem to nám nedošla jedna věc. Pokud táhnete jen za jeden provaz, zkrátka ten kůl neovládnete a tak se stalo, že se čtyřmetrový trám zřítil přímo na nás, bandu tahačů. "Ty nás chceš zabít!" vyjekla jsem, bůhví na koho. Poznámka mířila k tomu, kdo byl za tuhle akci zodpovědný, ale kdo to byl, netuším.
Po druhém pokusu a opětovném trámovém atentátu se mi konečně povedlo bandu odborníků přesvědčit, že provazy k trámu musíme připevnit tři, vždy po třetinách, a pak se nám snad podaří ten obří kůl vybalancovat. A dalo to velkou spoustu pokřikování, občas menší vulgarismus, tahání, a někdy jekotu, když už to vypadalo, že se dřevo na někoho zřítí, ale nakonec se ozvala rána a trám zajel do země. To bylo jásotu všichni jsme si hromadně plácli a pustili se do těch zbylých tří. Při té příležitosti jsem Jasona ošidila o kafe, aniž by si toho všimnul, jelikož zrovna lezl na štafle a sundaval provazy z vrchu prvního trámu. Při vztyčování trámu č. dvě, druhého nejvyššího, jsme byli rádi, že nás napadlo vzít si s sebou pracovní rukavice, protože klukům, kteří žádné neměli, se začínaly objevovat spáleniny na rukou. "Koňák a zapomene na rukavice." zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou, ale nakonec jsme trámy musely stejně vztyčovat hlavně s holkama, protože to chtělo hodně koordinace a spolupráce a kluci jakoby měli v hlavě vyryté heslo "Tahej a přetahuj se", se u toho párkrát málem zabili.
Po vztyčení dvou nejvyšších kůlů jsme si s holkama daly chvilku pauzu, vytáhly z kufru pití, a chlapi zase vytáhli štafle a jali se zvedat ten trám, co tyto dva bude spojovat. v bocích měl udělané prohlubně, které odpovídaly dvěma vztyčeným trámům, a tak nejtěžší bylo ho vyzvednout nahoru. I to se jim ovšem společnými silami podařilo, a když zapadl přesně tak, jak měl být, ještě ho přibili a Connor upevnil provazem.
"Takže máme hotový stabilní střed." prohlásil Jason a spokojeně párkrát plácnul do dřevěného trámu, který se jen nepatrně otřásl, zdálo se to opravdu stabilní. S holkama jsme tedy šly zvedat oba dva boční trámy, a jelikož už jsme byly docela hezky sehrané, byla práce mnohem efektivnější a méně náročná. Oba dva trámy jsme ještě zasypaly a přesvědčily se, že pevně drží - a já se zamyslela, jaké je tu asi podloží, že nám dovolilo vytvořit tak hluboké díry na základy. Jelikož ale biologie a geologie či jaký obor by tohle byl nebyly nikdy úplně moje hobby, brzy jsem toho nechala.
To už chlapi začali zvedat jednotivé trámy, které to měly celé zakončit, ovšem ty byly značně obtížnější. nemohli je totiž prostě zvednout co nejvýš, a pak "zaklapnout", jako u toho prvního, jelikož ta strana trámu, která nebude ležet na tom vzyčeném, se zasune do toho nejvyššího - a tak bylo potřeba hodně koordinace, což vy výšce tří metrů nad zemí, v počtu tří chlapů a na nestabilních štaflích, šlo blbě. Takže poté, co trám s žuchnutím spadl na zem a vzal s sebou Nathaniela - kterému díkybohu nic nebylo - jsme za pomocí lan vytvořili něco jako klaskodstoj bez kladky využtím vodorovně ležícího trámu na těch dvou nejvyšších. takhle už to relativně šlo, se zádrhely, ale šlo, a nakonec se nám tak podařilo vztyčit oba dva. Ještě zatlouct, upevnit lanem, a bylo hotovo "Dobrá sranda." pokýval hlavou Nathaniel a mnul si přitom zápěstí, které si při pádu trochu narazil. Možná i víc než trochu, ale pořád je to chlap, takže by to samozřejmě nepřiznal.
Sbalili jsme veškeré vybavení, naskládali se dovnitř a odjeli zpátky na Florestu, s pocitem uspokojení :3

kitty: - DĚJOVÁ ZMÍNKA (OLIVER)

clair: FLORESTAHENGE

S Mell jsme doběhly Cassie a Jennifer. “Hele holky, budem stavět spolu?” Zeptaly jsme se jich s mou spolubydlící zároveň. Samozřejmě, že souhlasily. “Co to vůbec budeme stavět?” Promluvila po chvilce Cassie. “Florestahenge” Odpověděla pyšně se tvářící Mellysa. Dalšího vysvětlování se ujala Jenny. “Prehistorický monument nacházející se ve Wiltshiru v Anglii.” Téměř jsem vyprskla smíchy, když jsem spatřila, jak se tváří. “Nějaká chytrá ne?” Zašklebila se Cassie. “Spíše si musela na internetu přečíst co to vůbec je.” Přidala jsem se smíchem. “Tseee, to si ještě pamatuju ze španělský školy.” I přes to, že se pravděpodobně trochu urazila, se s námi zasmála. Konečně jsme dorazily na místo, kde jsme se měli sejít. “Jsme poslední že” rozhlédla se Jennifer a Cassie přikývla. Jakmile Jason zkontroloval, že jsme všechny, napil se kávy a pustil se do vysvětlování. “Budeme stavět Florestovskou zmenšeninu pár bran ze Stonehenge, u nás Florestahenge. Postavíme ho na stejné louce, na které minulý rok hořeli na Beltine dva velké ohně a Kitty nám už vyznačila místa, kde se budou stavět. Utvořte prosím skupinky.” Vybavila se mi vzpomínka na Beltine, který jsem si opravdu užila, ostatně jako všechny akce na Florestě. Po chvilce Jason opět promluvil. “Budeme stavět z nachystaných trámů dřeva a budou to tři brány vedle sebe. Takže hurá do toho!” Jason se opět napil své kávy.
“No to bude zábava.” odfrkla si má drahá spolubydlící. “Ještě se u toho nasměješ.” Postrčila ji Cassie směrem k jeepům. Jennifer, Cassie, Mellysa a já jsme se do jednoho z nich namačkaly. Cesta na louku netrvala dlouho. Když se Cass s Jenny vydaly pro první trám, my s Mellysou se vydaly pro druhý. Po chvilce se k naší skupince připojila Blood, Kitty a Izzy. Pomáhali nám ale i kluci. Jenom my čtyři bychom to asi těžko zvládly. Společně jsme všichni upevnili i druhý trám. Chvilku nám to sice trvalo, ale zvládli jsme to a to bylo hlavní. Ještě jsme před sebou měli spoustu práce. Zatím jsme měli hotový pouze základ hlavní brány. “Pozooor” Zakřičel někdo z nás. Rychle jsem se rozhlédla a zahlédla jsem padající trám. Rychle jsme uskočila co nejdál to šlo. “To bylo u chlup.” Poznamenala Cassie. Holky se rozhodly pro pauzu, a proto jsem zamířila do stínu za ostatními. “Ale je to Fine.” Slyšela jsem Mellysu. “A ty sis stěžovala.” Najednou jsem zahlédla láhev s vodou, která Mell proklouzla a skončila u mě. “Díky Jenny, alespoň nebyla otevřená” Zasmála jsem se a pak se s ostatními vrátila k práci. S ostatními studentkami jsme postupně postavily boční trámy a pak sledovaly mužskou část, jak upevňují ty zbylé. Po chvilce jsme jim samozřejmě musely nějak pomoc. Konečně jsme měli hotovo. “Skvělý ne?” Zhodnotila to jako první Cassie. Musela jsem s ní souhlasit. Všichni jsme se opět nacpali do jeepů a vyrazilo se zpátky na Florestu.

nell a kometa: STŘÍHÁNÍ VOLNÝCH KONÍ: VALHALA, SPIRÁLA, FIDORKA


Šla jsem zrovna od Komety, když jsem uslyšela Jenn a Mell, jak se baví o nějakém stříhání.
„Ahoj holky, vy už máte koně ostříhané ne?“ optala jsem se.
„Jasně, máme, ale včera se objevilo oznámení, že se koná brigáda. Mají se ostříhat koně bez jezdce,“ pověděla Mell a Jenn jen přitakala.
„Aha, dík za info,“ usmála jsem se a šla za holkama. V knize jsem si odškrtla brigádu a šla jsem za Tomem, který mi včera ostříhal Kometku.
„Ahoj, jdu na brigádu, můžu?“
„Jasně, volných koní je dost, tak se každá ruka hodí“ usmál se
„Co bys řekla na ostříhání Valhaly, Spirály a Fidorky? Jsou do vše hodné a klidné klisničky,“odpověděl. Kývla jsem a odešla se kouknout do boxu Valhaly.

VALHALA

V boxu nebyla, tak jsem tedy vzala ze sedlovny její vodítko a šla k výběhům.
„Cass, která je prosímtě Valhala?“optalaj sem se, neboť s touto klisničkou jsem se ještě nesetkala
„Támhle ta hnědá, je vedle Perly,“ ukázala na hnědku s bílým flíčkem na čele. Podívala jsem se a uviděla ji. Perlu jsem samozřejmě poznala hned. Kolikrát mě už postříkala vodou, když jsem šla kolem jejího výběhu
Poděkovala jsem Cass, otevřela výběh, který jsem hned za sebou zavřela.
„Valí“ zavolala jsme na klisničku, ta se však v klidu pásla. Jen Perla zvedla hlavu, ale když zjistila že k ní nejdu, tak se zase věnovala trávě.
„Valhalo,“ zkusila jsem znova a tentokrát klisnička zvedla hlavu, pomalu jsem k ní došla s vodítkem a nechala ji, aby si mě očichala. Spíš ji zajímaly moje kapsy, jestli nemám něco k snědku. Po chvíli k nám přišla i Perla.
„Holka promiň, za tebou nejdu,“ usmála jsem se, cvakla Val vodítko a odváděla ji z výběhu. Trošku, jsem ji musela brzdit, neboť se hnala moc přede mě, a to jsem nechtěla. Nakonec jsme to ale zvládly a já ji mohla dovést do boxu. Vzala jsem její čištění a začala pročesávat srst. Stejně jako u Komety, jsem nejdřív jela proti srsti, abych z ní dostala všechen prach a nečistoty. Potom jsem ji vybrala z kopyt, ještě jsem ji rozčesala hřívu a ocas. Hřívu jsem ji spletla do malých cůpků, aby se Tomovi nepletla pod strojek. Pak jsem vzala ještě hadřík a celou jsem ji hadříkem přejela. Když jsem byla s prací hotová a spokojená, dala jsem ji vodítko a odváděla ji za Tomem.
„Tak, tady máme další slečnu, jaký měla střih loni?“ optal se mě Tom
„Ehm, to nevím, ale teď se jí má dávat „bryndáček“ “ odpověděla jsem. Tom kývl a zapnul strojek. Já chytla Val blíže u ohlávky poněvadž jsem si nebyla jistá reací Valhaly. Pamatovala jsem si však, že nesmím ukázat strach či nejistotu před koněm. To by bylo odsouzeno k zániku a zvíře by získalo okamžitě převahu a navrh.
Vali ale jen zastříhala ušima, ale jinak se zdála být klidná.
Tom chvíli nechal běžet strojek naprázdno a když viděl, že to s ní nic nedělá, začal stříhat. Tom to měl hotové celkem rychle, neboť se stříhal jen krk a plece. Valhala celou dobu stála naprosto předpisově. Občas jsem ji pohladila, ale spíše jsem ji hlídala aby náhodou sebou necukla. Ale nebylo to moc potřeba. Když Tom skončil, poděkovala jsem mu a šla odvást Valhalu do boxu, kde jsem ji vyhřebelcovala, abych z ní dostala všechny uvolněné chlupy. Pak jsem přes ní přehodila deku a ještě ji odvedla do výběhu.

SPIRÁLA

Po odvedení Valhaly do výběhu, jsem se rozhodla jít pro Spirálku. Tuhle klisničku jsem poznala hned, neboť jsem na ní před nějakou dobou dělala příjmačky. Hnědá klisnička se pásla společně s mojí Kometkou.
„Spirálko!“ zavolala jsem na ni a klisnička zvedla hlavu a zastříhala ušima. Zvědavě se koukla mým směrem. Vyšla jsem tedy k ní a ta se hned zvědavě připlížila. Spolu s ní ke mně přišla i Kometka, která mi taky začala čuchat kapsy.
„Ahoj Kometko, promiň, dneska už nic,“ usmála jsem se na ni a pohladila ji. Neucukla, což mě potěšilo.
Přicvakla jsem Spirálce vodítko a odváděla ji z výběhu, Spirálka se taky trošku snažila hnát a cpát se přede mě, na což jsem hned zareagovala tím, že jsem couvla a nedovolila ji vyjít dříve, než jsem vyšla já.
Odvedla jsem ji do boxu a zašla pro čištění. Spirálka byla doslova špinavá jak prasátko.
„Teda, taková hezká dáma a takle se ušpiní, že se nestydíš,“ promluvila jsem na ní. Klisna trochu pohodila hlavou jakoby říkala **To je jedno, já se nečistím**
Vzala jsem tedy hrubý kartáč a odrolila z ní všechno bláto. Pak jsem si vzala hřeblo a začala hřebelcovat nejdříve proti srsti a pak po srsti. Čištění téhle kobylky mi dalo zabrat fakt více ještěže Kometa je celkem čistotná na některých místech jsem musela přitlačit. Asi po hodině jsem měla kobylku vyčištěnou. Pročesala jsem ji ještě ocas a hřívu a odváděla ji na vodítku za Tomem.
„Tak, tady máš další krásku. Že, lasečko,“ podrbala jsem ji pod bradou a Spirálka slastně přivřela oči. Tom zkusmo zapl strojek, tak jak předtím u Val, a když klisna stála klidně, jen se podívala za zvukem, tak začal stříhat. Šlo mu to docela dobře, no taky už v tom má nějaká ta léta praxe. Občas jsem klisničku podrbala za uchem, ale nevypadala nějak, že by jí vadilo stříhání.
„Tak, hotovo,“ řekl Tom a vypnul strojek
„Zvládneš ještě jednoho?“ optal se mě
„Jasně, jen odvedu Spirálku a jdu pro Fidorku, ta má „bryndáček““ odpověděla jsem
„Jo, tak to půjde rychle,“ usmál se
Odvedla jsem Spirálku do boxu a vyčesala z ní uvolněnou srst, přikryla ji dekou a odvedla jsem ji do výběhu. Chvíli jsem se dívala, jak odběhla za Kometkou a pak jsem šla za poslední slečnou.


FIDORKA

Opět jsem si vzala vodítko a šla pro poslední kobylku. Tentokráte šlo o černou hnědku Fidorku. Zašla jsem se podívat do výběhu, ale neviděla jsem ji tam. Tak jsem zašla do druhého výběhu, kde byla Asie a Nota.
„Fidorko,“ zkusmo jsem zavolala, a jmenovaná klisna zvedla hlavu a zastříhala ušima směrem ke mně. Byla to ona. Vešla jsem tedy do výběhu, přicvakla ji vodítko a odváděla ji do boxu. Klisna byla při vodění naprosto ukázková, nikam se nehnala, ani se mi nesnažila šlápnout na nohu.
Dovedla jsem ji do boxu, vzala jsem si čištění a začala ji čistit. Nejdřiv jsem odrolila bláto ze srsti a pak jsem začala hřebelcovat proti srsti. Tak jsem dostala ze srsti všechen drobný prach. Potom sjem ji pročesala ocas a zapletla hřívu do cůpků. Ještě jsem ji otřela nohy od bláta a vybrala z kopyt. Vzala jsem si ještě hadřík a přeleštila ji. Pak jsem ji odvedla za Tomem.
„Tak, Fidorka, bryndáček že?“ optal se ujisťujíc se. Kývla jsem a chytla klisnu blíže k ohlávce. Tom zase zkumo zapnul strojek a pak se dal do stříhání.
„Jo, tahle klisnička nám dala před pár lety hříbě. Festivala,“ pověděl mi Tom
„Jo, to vím, holky cosi říkali. A bylo ještě jedno hříbě myslím,“ pověděla jsem přemítavě
„To byl Vertigo, matka byla Vanilka,“ v duchu jsem si vybavila ryzku, kterou jezdila Karin
„Jo, to bylo ono,“ usmála jsem se.
„Tak, a je to,“ pověděl Tom a vypnul strojek
„Děkuji za pomoc,“ usmál se
„Nemáš za co, ráda jsem pomohla,“ odvětila jsem a odváděla Fidorku do boxu. Zase jsem z ní odstranila všechny uvolněné chlupy, přehodila přes ní deku a odvedla ji do výběhu.
Ještě jsem zametla uličku boxu a šla směr jídelna. Koní zbylo sice ještě dost, ale já už měla hotovo.

jennifer+galaxie: Stříhání volných koní - Lion, Serano, Shakespear
Šla jsem do sedlovny a střetla se tam s Mell. ,,Kam razíš?" Podívala se na mě, když jsem brala tašku s čistěním a pár pamsků. ,,Jdu pro Liona, dneska se budou dostříhávat koně, co nejsou a jsou volní." usmála jsem se. ,,Ba jo, to je pravda." Usmála se Mell a do sedlovny vešla Nel. ,,Stříhání? Ale vy máte koně ostříhané koně ne?" Podívala se dívka po nás. ,,Stříhají se volní koně, je brigáda." Usmála se Mell a já jen přitakala. ,,Jdu za Lionem." Usmála jsem se a střetla se s Jasonem. ,,Jdeš ostříhat volného koně?" ,,Chci jít pro Liona, pak vzít Serana a Shakespeara." Usmála jsem se. ,,Vezmi je ke mně, Tom má mnoho koní." ,,Dobře," kývla jsem a odnesla čištění k Lionovu boxu a vyrazila do výběhu za valáškem. ,,Lionee!" Zapískala jsem a zamlaskala. Valášek zvedl hlavu, ale nejprve přiběhla Galaxie.,,Ahoj lásko, ty jsi už ostříhaná.“ Usmála jsem se, pohladila Gal a usmála se. Podrbala jsem ji a šla k ryzákovi, ktrý mi šel naproti. ,,Ahoj ryzáčku.“ Usmála jsem se, pohladila jej a projela po hlavě. Ryzák si odfrkl a já mu připla vodítko. ,,Jdeme.“ Mlaskla jsem a prošli jsme kolem hnědky, která se ke mně natáhla hlavou a zašklebila se. ,,Héj.“ Ušklíbla jsem se a hnědka ustoupila. ,,No vidíš že to jde.“ Ušklíbla jsem se a prošla brankou a Lion prošel se mnou. Zavřela jsem a šla s ryzákem k jeho boxu. Uvázala jsem jej a vzala hřbílka. Začala jsem čistit pečlivě od hlavy. Ryzáček stál klidně a sklonil hlavu. Já mu donesla kbelk s vodou a seno. Usmála jsem se a přečistila jej pořádně. Nejprve kovovým hřbílkem, gumovým hřbílkem a pak projela srst tvrdým kartáčem a nakonec i měkkým, že jsem vzala i hlavu. Pohladila jsem jej a vyčistila rovnou i nohy a prohlídla je. Bylo to vše super a vzala hřeben a přočesala hřvíu pořádně i s kšticí. Následně jsem vyčesala ocas a pohladila jej. Vzala jsem jeho srst ještě mojí utěrkou, prachovkou a podrbala jej. Projela jsem rukou po srsti a zkusila, jestli není prach v srsti. Bylo to všechno skvělé, takže jsem odvázala vodítko a šli jsme spolu k Jasonovi. ,,Jsme tu.“ Usmála jsem se. ,,Skvěle, co má Lion mít?“ ,,Červený střih, pokud se nepletu.“ Usmála jsem se a pohladila valáška. Vzala jsem tvrdý chleba a postavila si ho k uvazovišti a stoupla si za něj. Rukama jsem ho držela za hlavu a hladila a zaměstnávala chlebem. Jason mu ukázal strojek a maličko jej pustil. Valášek frkl a já ho utišila. ,,Klííd kluku, klííd.“ Usmála jsem se a Jason začal se stříháním. Ostříhal tzv.bryndáček, tedy krk a prsa. Valášek si odfrkl a já se usmála a projela hlavou a rukou projela ve hřívě. Tato činnost stříhání netrvala dlouho, jelikož červený střih byl lehký. Pohladila jsem valáška. ,,Hoodnýý kluuuk.“ Usmála jsem se a nabídla mu dvě peletky bylinkových pamlsků. Ryzák si odfrkl a natáhl hlavu pro podrbání. Usmála se, odvázala jej a nechala zacouvat. Pohladila jsem ho po hlavě a šla s ním do jeho boxu. Projela jsem hřbílkem srst a zavedla do boxu. Vrátila jsem se za Jasonem a zametla chlupy. Odnesla jsem je do kbelíku. ,,Koho přivedeš nyní?“ Usmál se trenér. ,,Seránka.“ Usmála jsem se a trenér přikývl hlavou. Šla jsem k boxu a vzala vodítko a donesla čištění. Razila jsem do výběhu za kaštánkem. Byl tam, kde byla i Galaxie a Lion. Šla jsem za ním. ,,Seráné!“ Zapískala jsem a prošla dovnitř. Serano zvedl hlavu a já se usmála. Serano však zase sklonil hlavu. Zapískala jsem znovu a šla dál. Kaštánek zvedl hlavu znovu a rozešel se už za mnou, ale zase sklonil hlavu a žral. Usmála jsem se, pohladila jsem jej a připla vodítko. Šli jsme spolu k brance, musela jsem jej nechat zacouvat a pak se zase rozešla. Usmála jsem se a nechala projít brankou. Zavřela jsem branku za sebou a šli jsme spolu ke stájím. ,,Ale nepředbíhej mě!“ Podívala jsem se ostře na prsa a zacouvala jej. Kaštánek hned couval a pak jsme se znovu zase rozešli. Šli jsme společně s ním znovu. Kaštánek frkl a sklonil hlavu. Šli jsme společně do stáje a já si jej uvázala u boxu. Pohladila jsem jej a usmála se. Vzala jsem kovové hřbílko a projela hřbet, záď, bok a břicho. Vzala jsem hřbílko gumové, kartáč a pak měkký kartáč a hlavu. Pohladila jsem jej a usmála se. Vzala jsem kopyťák a pročistila mu kopyta, aby v kopytech neměl nic. Následně jsem si vzala hřeben a pročesala hřívu, kštici a ocas. Kaštánek frkl a já s úsměvem vzala utěrku a prachovku. Pousmála jsem se a projela srstí, jestli tam není prach. Pousmála jsem se, pohladila kaštana, odvázala jej a šli jsme spolu za Jasonem, odcházela jedna ze studentek, ale od Toma. Já se Seranem došla k Jasovi a prošla se za uvazoviště. Pohladila jsem valáška a zaměstala jej tvrdým chlebem. Jason ukázal valáškovi strojek a zapl ho. Serano frkl a dupnul a nachvilku se zadíval na Jasona. ,,Klid chlapče.“ Usmála jsem se a pohladila valáška po krku. Ten si odfrkl a já se usmála. Nabídla jsem mu peletky lesních plodů, které mi dala předtím Sue. Usmívala jsem se a přidala k tomu chleba ještě, abych jej zaměstala. ,,Takže má taky červený střih, že ano?“ Usmál se Jase. ,,Ano má.“ Usmála jsem se a trenér začal stříhat prsa s krkem. Pousmála jsem se a pohladila jej. Valášek si odfrkl, když Jason přestal se stříháním. ,,No vidíš, ani to nebolelo, co?“ Ušklíbla jsem se, nabídla poslední kus dobrůtky a prošla vedle něj. Pohladila jsem ho pod hřívou a usmála se na Jasona. ,,Hned přijdu.“ Usmála jsem se a šla s valáškem k jeho boxu, uvázala a projela hřbílkem. Vše bylo skvělé a valáška zavedla do boxu. Vzala jsem čištění a razila to odnést k boxu Shakespeara a vzala vodítko. Razila jsem za Jasonem a vzala koště a lopatku. Nabrala jsem chlupy a odnesla je do kbelíku. ,,Tak já jdu pro Shakespeara.“ Usmála jsem se a šla za valáškem. ,,Shakuuu!“ Zapískala jsem a usmála se. Valášek byl v menším výběhu a jakmile mě viděl, frkl a sklonil hlavu. Připla jsem vodítko do kroužku ohlávky a pohladila jej. Usmála jsem se a rozešli jsme se k brance. Ještě jsme si museli zacouvat a pak jsem za námi zavřela. Šli jsme pomalu ke stáji, ale ještě jsem nechala valáška dvakrát couvnout, aby neporušoval můj osobní prostor. Došli jsme společně k boxu a pohladila jej. Uvázala jsem valáška a začla jej čistit stejně, jako ty dva před ním. Věděla jsem, že valášek je bojácným koněm, tudíž budu muset být opatrnější, vzala jsem více pamlsků a pročistila jsem pořádně srst hřbílky a nakonec probrala kopyta a pročesala hřívu. Valášek si odfrkl a já s úsměvem ho podrbala a v kapsách ukrývala kousky mrkve. Odvázala jsem Shake hned po tom, co jsem jeho srst projela utěrkou a prachovkou. Shakespeare si odfrkl, já jej odvázala a šli jsme společně za Jasonem. ,,Tak, co nás čeká?“ ,,Oranžový střih.“ Usmála jsem se. U tohoto střihu byla ostříhána polovina trupu a kousek krku. Pohladila jsem valáška. ,,Klid chlapče, ano?“ Usmála jsem se. Jason zapl strojek a já hned podstrčila mrkev a chleba. Shake nejprve zafrkal vystrašeně. ,,Neboooj chlape můj.“ Usmála jsem se, pohladila ho a nabídla chleba. Odfrkl si a já ho uklidňovala. Strojek se dotkl tělaa tam, kde koně nebývají v přesvědčení, že jim hrozí ztráta života. ,,Hoodnýý kliiid.“ Usmála jsem se a hladila ho po hlavě a krku. ,,No kliid to je šikula.“ Usmála jsem se a hladila jej. Hnědáček si vzal ode mě pamlsek a usmála se. ,,Hotovo.“ Usmál se Jason, když měl hotovo. ,,Wau jsi rychlík.“ Usmála jsem se. ,,Jo, jde to dobře.“ Usmál se Jason a já s úsměvem zavedla hnědáčka k boxu a prodrbala jej. Vyčistila jej a zametla chlupy, co popadaly. Zavedla jsem hnědáka do boxu a zavřela. Šla jsem odnést tašku s čištěním do sedlovny. Usmála jsem se a šla za Jasonem, abych mu pomohla se zametením. Začala jsem zametat podlahu a dala to vše do kbelíku. ,,Tak, děkuju za pomoc.“ Usmál se Jason. ,,Za málo.“ Usmála jsem se a šla odnést kbelík na hnojiště. Usmála jsem se a šla za hnědkou.

raven+ikaros: STŘÍHÁNÍ VOLNÝCH KONÍ - TAROT, SEZAM

"Jdeš na brigádu?" ptala se mě ráno na snídani Jennifer. S plnou pusou jsem přikývla. Chtěla jsem pomoct, přišlo mi to fér vůči ostatním.

Po snídani jsem si obstarala svoje věci, pak bylo na čase zajít se kouknout na nástěnku, které koně je potřeba ostříhat a jakým střihem. Zapsala jsem svoje jméno k Tarotovu a Sezamovu. Teď jenom zjistit, zda jsou koně v boxech nebo ve výbězích. Koukla jsem na seznam boxů na plánku a došla je zkontrolovat. Samozřejmě, že koně byli ve výbězích. Stavila jsem se pro vodítko a vydala se na pastviny.

TAROT
Bělouše jsem poznala snadno. Byl to jediný světlý kůň ve výběhu a z dálky se nezdál ani moc špinavý.
"Tarote!" zavolala jsem na něj a chviličku počkala, jestli ke mě přijde. Nezdálo se, že by se mu chtělo, takže jsem mu vyšla naproti. Pak se valášek přeci jenom donutil udělat pár kroků ke mě, ale spíš aby se podíval, co mám pro něj dobrého. Zasmála jsem se a podrbala ho na hlavě. Mazlit se nechtěl, ale kvůli tomu jsem tu ani nebyla. Připnula jsem mu k ohlávce vodítko a společně jsme se vydali k východu. Tarot se mnou šel celkem ochotně, dokonce se ani nesnažil projít první, když jsme vycházeli z výběhu.
Dovedla jsem Taryho do jeho boxu a skočila jsem si pro čištění. Dala jsem si s hřebelcováním bělouše práci, aby byl pořádně čistý na stříhání. Než jsme vyrazili, ještě jsem mu vybrala z kopyt.
Tom už na nás čekal.
"Tak jsem tady zase," zazubila jsem se na bývalého trenéra. Asi před tři čtvrtě hodinou jsem tam byla s Ikarem.
"Tak jdeme na to," oplatil mi americký úsměv a zapnul strojek. Tarot stál klidně, Tom stříhal červený střih, takže jenom přes prsa a krk. Tentokrát jsme si s Tomem povídali o jeho koních. Moc dobře se mi s ním povídalo, měl smysl pro humor a o zvířatech mluvil s láskou.
"Tak hotovo," pohladil bělouše po lopatce.

Zavedla jsem Tarota do jeho boxu a kartáčem odstranila chlupy, které se uvolnili při stříhání. Tom říkal, že deku mu dávat nemusím, takže po téhle závěrečné péči jsem ho odvedla zpět do výběhu.

SEZAM
Další pán na holení byl Sezam. Pěkný koník se pásl spolu s ostatními a absolutně nereagoval na moje volání. No, docela ho chápu, taky bych k sobě nešla Nakonec jsem došla já k němu, připnula mu vodítko k ohlávce. Kupodivu jakmile byl na vodítku, byl ochotný mě následovat.
U východu jsme se trochu nepohodli, Sezam chtěl jít první. Vrátila jsem ho zpátky a zastavila se.
"Nene, já jdu první," pokárala jsem ho a znovu vykročila. Sice se mě snažil znovu předejít, ale já zatáhla za vodítko a zpomalila ho.
"V klidu, hochu," promluvila jsem na něj.

Zavedla jsem Sezama do jeho boxu a došla si pro jeho čištění. Zajímavý, že čištění mě bavilo, zvláštně mě ta činnost uklidňovala. Teda než bych byla neklidná, spíš mi to pomohlo urovnat si myšlenky. Rozcuchala jsem mu srst, abych mu ji pořádně vyprášila, hlavně na prsou a na krku, kde se bude stříhat. Potom jsem ho zase pěkně uhladila měkkým kartáčem a úplně nakonec nás čekalo čištění kopyt. Pořád jsem se nezbavila stínu strachu z toho, že mě kopne. Každopádně Sezam se choval slušně a ani se netvářil, že by mě chtěl kopnout.
Dovedla jsem Sezámka k Tomovi. Už na nás čekal, opřený o stěnu.
"Hodný," postavila jsem valáška tak, aby ho Tom mohl pohodlně stříhat. Drbala jsem ho na spodní čelisti, zatímco stroje vrčel a Tom se soustředil na práci.
"Víš, že Sezam byl jednu chvíli totálně nejezditelný?" zeptal se mě zničehonic Tom.
"Ne," odpověděla jsem zaskočeně. "Jakto?"
"Měl mladou jezdkyni, dělala s ním sice všechno možný, ale všechno špatně," pokračoval Tom zachmuřeně. "Teď je z něj ale nenapravitelný mlsoun," dodal s šibalským úsměvem a vypnul strojek. Z kapsy vytáhl pamlsek a podal ho hnědákovi. Ten ho smlsnul a koukal po dalším. Pohladila jsem ho po nozdrách.
"Tak utíkejte, mám tu ještě práci," vyhnal nás Tom.
Zavedla jsem Sezama zpět do jeho boxu, ještě jednou ho očistila a odvedla zpět do výběhu.

sophie + shakespeare: VETERINÁŘKA
Jsme v boxu číslo 28, takže jdeme po Lie s Charakterem. Jakmile jsem je viděla vracet se do stáje, vyrazila jsem s valáškem před stáj. Byl celkem uvolněný, trošku jsem ho vyběhala a uvolnila v kruhovce při komunikaci a poslední skoro hodinu jsem ho jenom čistila, masírovala a mazlila, takže byl celkem spokojený a "rozteklý", nenapnutý. Došli jsme ke stánku a Speare hned zpozorněl, ale jenom zvědavě.
Sue se na nás usmála a představila nás usměvavé veterinářce. Pozdravila jsem a začala odpovídat na pár otázek, které mi začala pokládat.
"Co krmíte, jak moc pracujete, nějaké problémy?, začala celkem svižně, samozřejmě, musí to jet jako na běžícím pásu
"Krmím odměrku granulí a odměrku ječmene, ráno i večer, což mu vyhovuje, zatím nepracujeme moc aktivně, ale chci trochu práce přidat. Problémy nemá, je trochu strašpytel, takže se lehčeji zpotí, ale pracuje hezky, protahuje se a řekla bych, že je spokojenej."
"Dobře, tak se na to vrhneme. První mu jenom odeberu krev, z pravé strany krku, z krkavice, takže mi prosím přejdi na pravou stranu a zaměstnávej, nemusíš moc, stačí hladit, lehce drbat, hlavně, aby se nehýbal."
Poslechla jsem, přešla na druhou stranu a začala mu prodrbávat linii hřívy, to má rád a snad ho to trochu rozptýlí. Druhou rukou jsem ho chytila za ohlávku a drbala ho mezi žuchvami, tak jsem spojila příjemné s užitečným. Veterinářka pracovala zkušeně a rychle, však už taky má za sebou pěknou "rozcvičku" Potřela desinfekcí, vpíchla, natáhla červenou do ampule, vytáhla, chvíli polštářek s desinfekcí přidržela, zatímco ampulku předala asistenci na podepsání, aby se vědělo, o kterého koně jde. Hnědák sebou lehce cuknul při vpichu, ale nechal si ampulku odebrat a překvapivě to moc neřešil. Byl pochválen, poplácán a paní veterinářka šla připravit vakcínu.
Pírkovi to došlo, co se vlastně děje a trochu popošlápnul.
"No tak, tady jsem, na mě se soustřeď, bude to rychle za námi," zamlasklala jsem, abych získala jeho pozornost a pohladila ho.
Injekce byla ještě rychlejší, doktorka našla místo na krku, znovu udělala desinfenkce, pích, desifekce a je to.
"No vida, anis' nestihl mrknout, viď? Krasavec je, vypadá v dobrém stavu, projdi si ho okolo a hlídat, ať se nedrbe, ale na krku by to asi stejně nezvládl sám," ukončila celou procedůru veterinářka, Pírka naposledy pohladila a já poděkovala.
Sue na mě kývla a šla zařídit, aby šla Nota, jako další na řadě. Já mezitím valáška provedla kolem celého dvora dvakrát, poprchá, ale moc to nevadilo. Trochu se ošíval, ale zvládl to překvapivě statečně, asi byl vážně nezvykle uvolněný, měla bych mu za odměnu k večeři přinést jablko
A máme to za sebou!

lia a charakter: POVINNÁ BRIGÁDA – VETERINÁŘ, CHARAKTER
,,Lio? Můžeš s Charakterem jít!“ houknula na mě Sue z rohu.
,,Dobře, hned tam budeme,“ kývla jsem a vyvedla Charlieho z boxu. Pár minut jsem ho čistila a hladila, takže byl poměrně dobře naladěn. Přivedla jsem valáška na dvůr, kde měla příjemná paní rozložené své nádobíčko.
,,Dobrý den,“ pozdravila jsem.
,,Ahoj, sundej mu tu deku, prosím tě,“ kývla od svého kufříku.
,,Podržíš mi ho?“ využila jsem procházející Jasona, který souhlasil a já tak mohla rychle sundat Charlieho deku, kterou jsem odložila na volnou stoličku, jenž stála opodál. Veterinářka se mezitím jala měřit Charliemu teplotu.
,,Jak dlouho a jak aktivně s ním pracuješ?“ zeptala se.
,,No, jsem tu od dvanáctého prosince, zatím nijak aktivně nepracujeme. Prozatím to bylo přiježďování v kroku, klusu a cvalu nebo klusová práce přes kavalety. Tenhle týden jsme byly dvakrát v terénu.“ Paní se podívala na teploměr a souhlasně kývla. Kritickým pohledem přejela Terryho postoj a celkové vzezření . Charliemu ještě zkontrolovala počet tépů v klidu za minutu.
,,Proveď mi ho v kroku,“ ozvala se veterinářka a já mlaskla na Charlieho a zamířila na půlkruh okolo stánku.
,,Dobře v pořádku. Čím ho krmíš?“ zeptala se, když jsme dorazili zpět na místo a rukama kontrolovala Charlieho nožky, jestli nenjsou někde teplé či odřené.
,,Dvakrát denně, ráno a večer, v obou případech je to jedna odměrka ječmene, dvě odměrky granulí a odměrka otrub, všechno je to zalité teplejší vodou, promíchané a chvilku odstáté,“ vyjmenovávala jsem Terryho krmnou dávku a hladila ho po hlavě, aby zůstal klidný.
,,Odebereme mu krev, zajisti si jeho pozornost, tak jak si to dělala do teď. Vpíchnu mu to do krku, pak ještě dostane vakcínu. Do jedné ruky jsem ho společně s vodítkem čapnula pro jistotu za ohlávku a druhou ho drbala na čele. Veterinářka ještě chvilku hledala místo vpichu, to pak videsinfikovala. Pracovala svižně, rychlými, ovšem ne hrubými pohyby. Do ampulky vtekla červená tekutina a á raději odvrátila pohled a zaměřila se více na Charlieho, který otáčel uši a poslouchal.
,,Klid, kamaráde,“ zamumlala jsem hlubokým hlasem a veterinářka vytáhla ampulku a na tom místě chvíli přidržela polštářek s desinfekcí.
,,Moc hodný jsi, šikovný,“ pokračovala jsem v drbání jeho čela. Valášek zafrkal a paní šla připravit vakcínu.
,,Tu deku mu můžeš zase nandat,“ usmála se na mě a já se prosebně podívala na Sue, která kývla a vrátila zpátky Charliemu deku.
,,Děkuju,“ usmála jsem se na ni.
,,Nemáš vůbec za co,“ Sue mi oplatila úsměv a Veterinářka byla zpět se svou vakcinou. Pokračovala jsem v drbání a mumlala mu uklidňující slůvka. Veterinřka místo opět vydesinfikovala a opatrně vsunula jehlu do valáškova krku. Ten protestantně pohodil hlavou.
,,Ššššššššš,“ zašeptala jsem a pokračovala v drbání jako by se nic nestalo. Charlie se naštěstí uklidnil a veterinářka mohla dokončit svou práci. Znovu místo vydesinfikovala a chvilku tam ještě přidržela polštářek.
,,Super, máme hotovo,“ usmála se na mě.
,,Děkuju, moc.“
,,Nemáš vůbec za co,“ pokrčila rameny veterinářka a já párkrát provedla valacha po dvoře, než jsem s ním zamířila k výběhům.

lia a perla: VETERINÁŘKA-PERLA
Rozhodla jsem se, že vezmu k veterinářce ještě Perlu. Klisna společně s ostatními školními koňmi čekala ve stájích. Nejdříve jsem se rozhodla, že ji ještě před tím vyčistím. Takže jsem si ji uvázala v boxu a připravila čištění. Začala jsem u kopyt – Perla je hezky ochotně zvedala a já jí mohla z kopyt vybrat háčkem veškeré nečistoty. Když měla klisna vybraná kopyta, sundala jsem jí deku, vzala si hřbílko a tvrdý kartáč a pustila se do čištění. Nejdříve jsem ji krouživými pohyby vyčistila hřbílkem. Od krku, přes plece až k zádi a poté ještě s tímto pohybem pokračovala směrem od zádů k břichu. Perla si to nechala líbit, právě se soustředila na žužlání vodítka a kývání hlavou. Usmála jsem se a pokračovala na druhou stranu, úplně stejným způsobem. Pak jsem pokračovala tahy tvrdým kartáčem, který jsem vždy očistila od hřbílko a tentokrát vyčistila i nohy. Nakonec jsem Perlu zbavila prachu měkkým kartáčem a rozčesala jí hřívu a ocas. To už Jason říkal, že je klisna na řadě. Popadla jsem její deku a vyvedla ji na dvůr. Kde jsem kývla na veterinářku, usmála se na Sue. A paní se pustila do práce, stejně jako Charliemu, změřila Perle teplotu a zkontrolovala puls. Klisna klidně stála a nechala si i ohmatat nohy.
,,Můžeš mi ji provést?“ zeptala se veterinářka a já poslechla a klisnu provedla po dvoře. Veterinářka sledovala její kroky a holka vedle mě nedělala žádné blbosti, ani mě nepředbíhala či něco jiného. Hezky šlapala a veterinářka si nás zavolala zpátky. Sue mi opět pomohla nandat deku a já čapla klisnu za ohlávku a hladila ji po hlavě. Celým procesem jsem si již jednou prošla společně s Charliem, takže jsem věděla,že bude následovat odběr krve. Veterinářka se mezitím ptala na krmnou dávku a aktivitu jejího tréninku. Vypadala spokojeně, jak Perla tak veterinářka. Klisna trpělivě stála a sotva hnula brvou, když jí veterinářka odebírala krev, zatímco já jí hladila po hlavě. Samozřejmě, že před i po vpichu přišla řádná desinfekce. Poté si šla veterinářka připravit vakcínu, kterou Perla bez problémů snesla. Dostaly jsme pochvalu a já ještě Perlu provedla po dvoře a teprve potom ji odvedla do boxu a uklidila čištění.

sarah a venuše: POVINÁ BRIGÁDA-VETERINÁŘ, VENUŠE
Pohladila jsem Ven a nakoukla z boxu do stáje, jestli už nepřišel od paní veterinářky Karamel. Ještě jsem ho nezahlédla a tak jsem se vrátila k Ven a zkontrolovala jsem, zda je dobře vyčištěná. Ještě jsem vzala do ruky stájovou utěrku a utřela Venušinu hlavu. Zaslechla jsem Seba, nahlédla jsem tedy z boxu. Vedl Karamela do boxu, takže jsme byli na řadě.
,, Sar, můžete jít" ozval se Jason, který to tu společně s Lisou řídil. Kývla jsem, mlaskla jsem na Veny a vyšli jsme z boxu. Zamířili jsme před stáj, kde měla paní veterinářka svůj stánek. Ven šla zvědavě, ale šla pěkně vedle mně a nikam se netlačila.
,, Šikovná holka" pověděla jsem ji a pohladila ji po krku.
,, Dobrý den" pozdravila jsem paní veterinářku a usmála se na Sue. Paní veterinářka se otočila od svého kufříku a pozdrav mi opětovala.
,, Takže, čím a jak krmíš?" zeptala se.
,, Dávam ji jednu odměrku drceného ječmene,jednu odměrku směsí s granulemi a půlku odměrky otrub. Celou směs pak zaliji trochou horké vody." odpověděla jsem veterinářce.
,, A jak pracujete? Má nějaké problémy?" optala se.
,, Nepracujem nějak moc aktivně, zatím spíše lehčí věci. Krok, klus, cval, někdy kavalety. A žádné problémy nemá, zdá se být spokojená."
,, Dobře, teď ji odeberu krev. Snaž se ji zaměstnat, třeba ji drbej nebo ji něco povídej" řekla veterinářka a přešla ke kufříku, kde si nachystala vybavení. Nejdříve Ven natřela místo vpichu desinfekcí, přičemž Ven zpozorněla, jelikož ji asi desinfekce studila. Jemně jsem ji hladila volnou rukou, druhá ruka držela vodítko blízko u ohlávky. Veterinářka nabírala krev, já jsem uklidňovala Ven, která měla nastraženou hlavu a uši mírně vzadu. Jakmile paní veterinářka krev dobrala, usmála se na mně a Ven pochválila. Místo vpichu vydesinfikovala. K ampulce s krví Sue napsala Venušino jméno a paní veterinářka již připravila injekci s důležitými vakcínami.
,, Zase ji uklidňuj a snaž se, aby se nehýbala" usála se paní veterinářka. Kývla jsem a hladila Ven. Paní veterinářka pracovala rychle a dobře. Za chvíli už bylo po všem, Ven injekci skoro nezaregistrovala. Veterinářka znovu Ven pochválila a usmála se. Zachvíli už bylo místo vpichu vydesinfikováno.
,, A máme hotovo. Máš na starost krásnou, zdravou kobylku" usmála se veterinářka.
,, Děkujem, nashledanou" usmála jsem se a rozloučila. Veterinářka se usmála a rozloučila se s námi. Zamlaskala jsem na Ven a společně jsme se vydali na menší procházku po areále. Ven šla pěkně,návštěva paní veterinářky ji nijak nerozhodila. Usmála jsem se a jemně ji podrbala. Po mini procházce jsem ji zavedla do boxu, kde jsem ji dala napít. Sedla jsem si k ní do boxu a chválila jsem ji. Poté jsem ji vyvedla z boxu a zamířila k výběhům.

cassie + gentleman: ,, Hřebci jdou první?“ odchytila jsem si Connora, když na dnešní den přijela veterinářka, aby odebrala krev a naočkovala naše koníky. Je to povinnost pro závody. Já neměla tušení, jak na to bude hnědák reagovat, nýbrž tohle je mé první očkování a odebírání krve. Naštěstí jsme dneska měli dobrou náladu, takže jsem předpokládala, že vše bude v pořádku. Byl pátek a kolem čtvrté hodiny. Stánek se pomalu rýsoval před stájí, kde se připravovala i veterinářka.
,, Ano, hřebec půjde jako první,“ řekl mi Connor. ,, Pořádně si ho připrav,“ mrkl na mě, kdy jsem přikývla, ale poděkovala jsem Connorovi. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jdeme první. Budu to mít, co nejdříve za sebou a budu moci pozorovat, jak si vedou ostatní. Vrátila jsem se do sedlovny, kde vzala čištění. Ve stáji bylo rušno. Každý si připravoval svého koně. Do kapsy jsem si vzala i pár pamlsků, kdyby bylo třeba. Hlavně nesmím jančit!! To by nebylo pro hnědáka, ani trochu dobré. To on bude dostávat injekci a budou mu odebírat krev.
,, No chlapče,“ usmála jsem se. Projela jsem mu rukou lehce po hlavě, kdy si spokojeně odfrkl. Byl v klidu. Vše by mělo proběhnout bez problémů. Začala jsem hnědáka hřebelcovat, velmi důkladně. Také mu to hezky promasírovalo srst a byl to základ komunikace s koněm. Gentleman se tvářil spokojeně, když jsem mu projížděla hřbílkem srst, pěkně do kroužků. Na srsti nesměla zůstat žádná nečistota. Nic, co by nám dělalo ostudu. Nechala jsem mu i otevřené okno, aby se mohl chvíli dívat ven. Studentky se pohybovaly po stáji. Frkání a řehtání koní se rozléhalo po celé stáji. Gentleman místy odpověděl. Hezky z obou stran hřbílkem, poté tvrdým kartáčem, kdy jsem nezapomněla, ani na nohy, které byli z výběhu docela zašpiněné. Ale bylo to zaschnuté bahno, takže to šlo krásně. Poté měkký kartáč, s kterým nezapomněla vjet na citlivější místa. Hřebec se, ani nehnul, přivíral oči a někdy se zvídavě podíval kolem.
,, Hele, nevadí, když jako prvního vezmu Parise?“ ozval se někdo, až jsem sebou skoro škubla. Byl to Nathan. Paris naproti dost vyváděl, frkal. Gentleman sklopil uši. Zavrtěla jsem hlavou.
,, Ne, stejně nejsme ještě hotový,“ usmála jsem se a dál hřebelcovala. Rozčesala jsem mu pořádně hřívu, kde bylo také bahno. Poté vybrala kopyta a sledovala odcházejícího hřebce k veterinářce. V kopytech měl pár kamínků, které jsem vybrala. Měla jsem ještě čas, tudíž jsem mu vzala opatrně i hlavu a poté se s ním mazlila. Věnovala mu pozornost, aby se uklidnil a byl v pohodě.
,, Jste na řadě,“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla. Zapnula jsem vodítko do ohlávky. Jason nám otevřel dveře, kdy jsem děkovně kývla, vyšla jsem s hřebcem z boxu. Ten byl v pozoru. Uši dopředu, rozhlédl se kolem.
,, Klid chlapče,“ usmála se. Měla jsem klidný hlas a sama dělala, že se nic neděje. Tohle je normální den. Neděje se nic významného. Jen bude menší včelička, ale to se zvládne. Kráčel vedle mě, až ke stánku, kde byla veterinářka. Usmívala se už na dálku.
,, Dobrý den,“ usmála se paní. ,, Tak tu máme dalšího pacienta,“ usmála se veterinářka a věnovala hřebcovi jeden dlouhý pohled. ,, Hm, nádherný,“ přikývla.
,, Dobrý den,“ pozdravila jsem slušně a usmála se. Prsty přejížděla hřebcovi po krku, ten si odfrkl a natočil uchu směrem ke mně, kdy jsem se pousmála. Byl v pozoru, měl napjaté svaly, ale jinak byl v klidu.
,, Jakou má krmnou dávku? Jak často s ním pracujete?“ zeptala se veterinářka, ale ukázala na místo, kam mám hřebce zavést. Rozešla jsem se na to místo, hřebec měl skloněnou hlavu.
,, 1 odměrka drceného ječmene, 1,5 odměrky směsi s granulemi. Tak třikrát týdně,“ usmála se a dále jí popsala, co asi tak děláme. Hladila jsem hnědáka po krku. Nebavilo ho stát na místě, přešlápl si a sklopil uši, přičemž se díval na ženu, která se kolem něj motala a hledala místo vpichu.
,, Udržuj jeho pozornost,“ usmála se na mě Lisa, kdy jsem přikývla. Mluvila jsem na hřebce, zaměstnávala ho, aby si nevšímal doktorky, která potřela místo vpichu dezinfekcí, poté vjela jehlou na určené místo. Hřebec se napjal, zdvihl mi hlavu nahoru a hrábl si předním kopytem do země.
,, V pořádku chlapče, nic to není, půjdeme se potom projít?“ usmála se na něj, kdy si odfrkl. Ale zastříhal ušima směrem ke mně. Já ho dál hladila, promlouvala na něj a sledovala, jak doktorka nabírá jeho krev, až jehla vyjela a ona znova nanesla na místo dezinfekci.
,, Šikovný,“ usmála se doktorka, pohladila hnědáka po krku, stejně jako já. On zvedl zadní nohu, kterou si zahrabal, sklopil uši, ale vzápětí se zase po klidných slovech a mé pochvaly uklidnil. Doktorka označila ampuli s jeho krví, poté začala připravovat vakcínu a já dál uklidňovala. Mluvila jsem na něj jako na malé dítě, ale to vůbec nevadilo. Poté přišla další injekce. Tentokrát cítil menší tlak, ale já ho dál uklidňovala, snažila se ho zaměstnat, jak nejvíce šlo a hřebec vnímal. Věnoval mi pozornost, tudíž si toho, ani nevšiml. Tvářil se trochu naštvaně a ne vůbec příjemně, ale měli jsme to za sebou.
,, Tak ani to nebolelo co?“ usmála se na něj. Doktorka si začala sklízet pomalu věci.
,, Tak máte to za sebou. Děkuji za spolupráci a přeji hodně úspěchů,“ usmála se na mě doktorka, kdy jsem přikývla. Hladila jsem hnědáka. On si hrábl předním kopytem do země, netrpělivě si odfrkl. Poděkovala jsem veterinářce a rozešla se s ním na menší procházku.

jennifer + galaxie + lion: Brigáda – Akce Veterinářka – Galaxie + Lion

Gal spokojeně žrala seno a já se usmála a podrbala ji. ,,Tak brouku, ve čtyři máme tady na krku veterinářku,“ usmála jsem se, ale vzala vodítko a ohlávku. Gal na mě otočila hlavu a šla ke dveřím, kdy frkla a stříhla ušima. Její nozdry se lepily na mříže a já se zasmála Otevřela jsem dveře, nasadila ohlávku a připla vodítko. Vyvedla jsem si hnědku před box a dala se do pořádného pucu, protože moje borůvka byla zase pěkně špinavá, jak jinak Vzala jsem ji nejdříve hřbílky a pak i kartáči. Pořádně jsem ji pročistila, vzala i utěrku a prachovku, abych očistila i hlavu a zkrátka vše. Vzala jsem i kopyťákem Galčiny kopyta a pěkně všechno vybrala. Každou menší nečistost. Podrbala jsem hnědou krásku a byla spokojená, že je vše v pohodě. Jen jsem jí pročesala hřívu a ocas. Mohla jsem Gal zavést do boxu s dekou a podívala se kolem sebe. ,,Bude někdo brát Liona?“ ozvala jsem se. ,,Ne, můžeš ho vzít,“ ozval se Sebastian od boxu s Valhallou. ,,Super,“ usmála jsem se a šla k boxu osmnáct a z věšáčku vzala jeho vodítko a připravila čištění. ,,Lionku,“ mlaskla jsem na valáška a usmála se. Valášek pofrkal a natáhl hlavu k mřížím, kdy jsem se usmála a otevřela dveře, kdy jsem ho podrbala a připla vodítko. ,,Jsi krasavec, neníliž pravda?“ usmála jsem se, pohladila ho a vyvedla před box, kdy jsem ho uvázala a Galaxie nesouhlasně pořehtala. ,,V klidu krásko,“ zasmála jsem se a pustila se do čištění Liona, aby i on byl čistý a nebyl špinavý. Usmívala jsem se, čistila dál zvesela a opakovala stejnou proceduru jako u hnědky. Lionek se rozhlížel kolem sebe, občas si odfrkl, hrábl nohou, ale sledoval dění. Já se usmívala. Kolem bylo slyšel pořehtávání koní a většina studentek a kluků tu čistili koně a připravovali na příjezd veterinářky. ,,Hřebci jsou na řadě! První jde Paris a druhý Gentleman!“ Zavolal hlas Lisy. Já se usmála, takže veterinářka je zde. Dovyčistila jsem kopyta, podrbala Liona a vzpomněla si matně na jeho krmnou dávku. Galaxie měla o půl odměrky více granulí, jinak měli spolu stejnou dávku, až na to, že Gal dostávala i bylinky a vitamíny. Pohladila jsem valáška a odvázala jej. Lion se rozhlédl kolem sebe, našpicoval uši a frknul. Kolem akorát prošel Oliver s Dariem, že jdou na věc a já se usmála. Museli se hřebci střídat, proto Paris se dělil s vchodem a východem s Gentlemanem, jinak by asi vznikla rotika. Lionek natáhl hlavu a hrábl kopytem. ,,Klid chlapče,“ usmála jsem se, zavedla ho do boxu a šla hnědce sundat deku, protože půjde Val, pak já s Lionem, Kometa s Nell a pak zase já s Galaxií. Gal do mě žďuchla. ,,No promiň, že se věnuju Lionovi,“ zasmála jsem se, pohladila ji a šla zpět k valáškovi, kdy jsem sledovala, jak koně postupně chodí ven a zase dovnitř. Opřela jsem se o box, hrála si s karabinkou od vodítka a podívala se na vzdalující se záď Valhally. Usmála jsem se a pošimrala Lionka na žuchvách. Měla jsem čas, ale teď už prakticky ani ne. ,,Lion!“ zavolal hlas Jasona a já se usmála, vešla do boxu, podrbala valáška a dovnitř vešel hnedle Conny. ,,Jé já myslel, že ho nikdo nebere,“ zasmál se mladík. ,,Chceš mi tím naznačit, že jsem malá?“ odfrkla jsem si. ,,Jsi, přes ryzáka jsi nebyla vidět,“ zazubil se mladík a já se ušklíbla, ale připla vodítko a šla s Lionem směr stánek veterinářky. Seb mi udělal místo, abychom mohli vyjít a já se na něj usmála. ,,Dobrý den,“ usmála jsem se na veterinářku a Sue podala průkaz. ,,Ahoj, tak jak krmíš koníka?“ usmála se na mě a pohladila valáška po nozdrách, kdy se na ni zvědavě podíval a zastříhal ušima. ,,Liona na starosti nemám, ale krmíme ho odměrkou drceného ječmene a odměrkou granulí,“ usmála jsem se a Sue dopověděla. ,,Lion pracuje nejméně třikrát do týdně, aby neztratil kondici,“ usmála se blondýnka a veterinářka kývla. ,,Nejdříve mu zkontroluju stav,“ usmála se a já kývla, ale přešla na menší plácek, kde jsem valáška hladila po hlavě. ,,Vše je dobrý, že kluku?“ usmála jsem se, hladila valáška a podrbala jej i za ušima. Žena zatím prohmatala Lionovi tělo, hlavně nohy, změřila tep a teplotu, ještě nás nechala se projít v kroku a klusu, aby mohla zjistit hodnoty a přišlo na hřeb dnešní kontroly pro valáška – tím bylo odebrání krve. Postavila jsem si Liona na dobré místo, abych ho mohla zabavit. ,,Lionku,“ usmála jsem se a hladila ho po nozdrách. Valášek se krátce zadíval na veterinářku, ale po mém vábení na pamlsky zastříhal ušima a frkl. Já zatím poočku sledovala, jak veterinářka si našla příhodné místo vpichu, vydensifikovala jej, odebrala krev a znovu nanesla desinfekci, kdy krev vmáčkla do ampulky s Lionovým číslem a jménem. ,,Hodný kluk,“ usmívala jsem se a mluvila na valáška po celou dobu, kdy dostal rovnou i včeličku. ,,Tak krasavec to má za sebou, můžete jít,“ usmála se žena a já kývla s úsměvem. Podrbala jsem Liona, nabídla mu tři pamlsky a podrbala na místě, kde to měl rád. Šla jsem s ním okruh po dvoře a pak se vrátila do stájí, kdy šla už Kometa s Nell. Zavedla jsem Lia do boxu, pošimrala ho a donesla vodu a ještě jablíčko. ,,Byl jsi statečný,“ usmála jsem se a šla za hnědkou, která hrábla kopytem a já si do kapes dala pamlsky. Připla jsem vodítko. ,,Jenn, jste na řadě,“ usmála se na mě Lisa a já přikývla. Usmála jsem se, pohladila hnědku a šla s ní ven. Gal pořehtala na pozdrav Kometě, která akorát s Nell šla do stájí. Veterinářka si zatím přerovnávala věci a já se na ni mile usmála. ,,Jsem tu znovu, ale tentokrát s mojí svěřenkyní,“ usmála jsem se. ,,Krásná svěřenkyně, připomíná mi jednoho z hřebců, který zde již byl,“ usmála se žena a pohladila hnědku, která si ji zkoumavě oňichala. ,,Ano, Gentleman od Cassie, hřebec je její otec,“ usmála jsem se a žena se usmála a kývla. ,,Tak už vím, po kom je tak krásná,“ řekla a já hnědku vzala na plácek, kde bude lepší místo pro kontrolu spěnek a teploty a tepu. Také s hnědkou jsem se proběhla a vrátila se na místo kontroly, kde proběhne odběr a očkování. ,,Gal krmím odměrkou drceného ječměne a jedna a půl odměrkou granulí, dostává i bylinky a místo zalití vodou používám konopnou zálivku,“ usmála jsem se, když žena zatím připravila si místo pro vpich. ,,A co vaše práce?“ usmála se na mě a já Gal zaměstnala, když šla veterinářka odebrat krev. ,,Obvykle pracujeme na jízdárně či hale tak třikrát až čtyřikrát v týdnu a někdy to prokládáme terény. A jeden či dva dny jsou dny volna s procházkami a přirozenými komunikacemi, ale sedmý den buď ještě je nějaká práce a nebo taky volno,“ usmála jsem se a nabídla hnědce pamlsek, když ani nemrkla při odebrání krve. ,,Šikulka,“ usmála jsem se, hladila ji a Gal zastříhala ušima a zafrkala. Vetka zatím rozbalila novou dávku vakcín a hnědka zvědavě natáhla hlavu a zafrkala. ,,To není k jídlu,“ pozasmála jsem se a pohladla hnědku, která stříhla ušima. ,,Hodná jsi, ještě vydrž,“ usmála se veterinářka a připravila si místo pro vpich vakcíny. Já se usmála, mluvila na hnědku, hladila ji a po proceduře nabídla pamlsek. ,,Šikovná holka,“ usmála jsem se, nabídla pamlsek. ,,Tak, všechno je v pořádku, přeju hodně štěstí na závodech a hodně štěstí ve vaší společné cestě,“ usmála se žena a já se také usmála, když pohladila hnědku, která zastříhala ušima. ,,Děkujeme moc, mějte se,“ usmála jsem se, podrbala Gal na kštici a šla s ní na menší procházku ven, abychom se prošly. ,,Vrátíme se do půl hoďky!“ mávla jsem na Sue, která kývla a usmála se. Mezitím šel ke stánku někdo s Laurisem, ale to už jsme s hnědkou mizely k Azulu a pak k Perlové říčce…

raven+ikaros: MOC, MOC, MOC SE OMLOUVÁM, MÁM TO TROŠKU ZKOMLIKOVANÝ A VĚTŠINU DNÍ JSEM TRÁVILA V NEMOCNICI.

Ikaros má box 35, takže před námi jde Izzy s Meteorem a my jako poslední. No co, aspoň mám spoustu času valáška pořádně vyhřebelcovat, rozčesat mu hřívu a žíně na ocase a vybrat mu z kopyt.
Zůstala jsem s Rosem u něj v boxe, drbala ho za ušima a na kohoutku, dokud na nás nepřišla řada. Přicvakla jsem vodítko k ohlávce a vyvedla valáška ven.

Hlavní stan veterinářky jsme našli snadno. Vedle příjemně vypadající brunetky stála Sue a něco si povídaly.
"Dobrý den," pozdravila jsem hlasitě, aby mě bylo přes klapot kopyt a Ikarovo zaržání slyšet.
"Ahoj," usmála se na mě veterinářka. "Tak jdeme na to?"
Přikývla jsem a trochu Ikara ustoupila, aby se k němu veterinářka mohla lépe dostat a taky aby nestál zádí vystrčený do dvora. Stoupla jsem si k jeho hlavě, v jedné ruce držela vodítko s ohlávkou a druhou jsem ho hladila po nozdrách. Veterinářka mezitím prohmatala Ikarovi nohy, zda nemá žádné otoky a prohlédla mu kůži a srst kvůli parazitům.
"Čím krmíš?" otočila se na mě s otázkou.
"Odměrka ječmene, odměrka a půl granulí a dvě odměrky otrub," zopakovala jsem naučeně. "Je špatně krmitelný, ale podle mě žere dobře," dodala jsem. Žena si něco poznamenala, zřejmě do karty koně a pokračovala v prohlídce.
Změřila Ikarovi teplotu, puls a poslechla mu srdíčko.
"Ššš, hodný," mumlala jsem mu, aby zůstal v klidu a nikam nepochodoval. Zatím se nijak neprojevil, odevzdaně stál a nechal se prohlížet. Je pravda, že zatím se do něj nic nepíchalo, byla jsem zvědavá, jak se projeví při odběru krve a při očkování. Jestli je můj kůň po mě, skončíme všichni pěkně pokopaní Nesnáším injekční stříkačky, mám z nich téměř panický strach.
"Dobře, dobře," pronesla veterinářka spíše pro sebe. "A jak často spolu pracujete?"
Na chvilku jsem se zamyslela. "Většinou ho beru třikrát týdně pod sedlo na jízdárnu, když ne jízdárna, tak aspoň v kruhovce přirozená komunikace. Jinak všechen možný čas tráví ve výběhu," odpověděla jsem a pohladila koně po krku.
Ikara už moc evidentně moc nebavilo, začal pohazovat hlavou.
"Už to bude, klídek," promluvila jsem na něj a poklepala mu bříšky prstů na pysky.
"Tak jdeme na krev," oznámila veterinářka a připravila si injekční stříkačku s ampulkou na krev. Chvilku hledala na Ikarově krku vhodné místo vpichu, potom mi dala znamení, abych valáška držela a zaměstnala jeho pozornost, aby mohla píchnout.
Nejprve místo potřela vatovým polštářkem napuštěným dezinfekcí, připomnělo mi to odběry krve u lidí. Tak ono je logický, že se místo vtipu musí vydezinfikovat, ušklíbla jsem se sama sobě v duchu.
"Bude to jenom malá včelička," usmála jsem se na svého čtyřnohého kamaráda a drbala ho mezi očima. Valášek mě překvapil, zůstal klidně stát, jenom se mi zdálo, že se trochu napnul, jako by se připravoval k útěku. Sevřela jsem vodítko pevněji, kdyby chtěl uskočit, a pokračovala jsem v mluvení.
"No vidíš, lásko, už jenom kousek a máš to za sebou," drbala jsem ho pořád. Ikaros si odfrkl, jako by mi snad rozuměl. Jakmile z něj vytáhla jehlu, ohromně jsem plaváka pochválila. Veterinářka místo znovu potřela dezinfekcí a popleskala Ikara po pleci.
"Šikula můj jsi, že jo?" zašeptala jsem mu. Po očku jsem sledovala, jak veterinářka popisuje ampulku se štítkem a ukládá ji do přepravky. Jehlu zavíčkovala a vyhodila do připraveného koše.
"Skvělé, ještě naočkujeme a je po všem," ohlédla se po nás. Usmála se pozitivním úsměvem, který mě ujistil, že všechno šlo relativně dobře. Žena si připravila další injekci, tentokrát s očkovacím sérem.
"Můžeme?" kývla na mě. Přikývla jsem nazpátek. Opět si našla vhodné místo vpichu, které prvně vydezinfikovala.
Snažila jsem se odvést valáškovu pozornost hlazením, drbáním i mluvením a docela se mi to i podařilo, protože se ani nehnul, když veterinářka vstřikovala sérum. Znovu místo vydezinfikovala a vyhodila jehlu.
"Tak a je hotovo," vydechla spokojeně. "Pohlídej, ať si nedrbe vpichy a to je všechno."
"Super," zazářila jsem. "Děkujeme a na shledanou," rozloučila jsem se a společně se statečným valáškem vyrazila zpět do boxu.

Zůstala jsem s ním ještě asi tři čtvrtě hodiny v boxe, hladila ho a drbala na kohoutku. Hráli jsme si s míčem a já byla tak ráda, že všechno proběhlo v pořádku.

sophie + shakespeare: V sobotu jsme se rozdělily na dvě skupiny a vrhly se na brigádu. Po zimě je potřeba oživit překážky a krosové závodiště, skupina A, do které jsem se přihlásila i já, bude malovat překážky a kavalety a plůtky, zatímco skupina B pojede na závodiště a bude čistit a přemalovávat překážky tam.
Kluci nám připravili všechna břevna, stojany, kavalety a plůtky z drezurního obdélníku na jízdárnu a my jsme dostaly kbelíky s barvami a velké štětce. Já si na sebe ráno vzala starou mikinu a džíny, abych si nezašpinila nové, pěkné oblečení. Na jízdárně jsme si rozdělily a začaly malovat.
Já se ujala kavalet, ty jsou jenom obyčejně bílé, ale oprýskané, a je potřeba kromě břevna natřít i Xka na koncích. Vrhla jsem se do práce, začala Xkem na jedné straně, potom pokračovala přes břevno až na druhé Xko. Nastavila jsem si všechny kavalety zatím na nejvyšší možnost, abych se dostala k celému břevnu a mohla ho pořádně natřít i zespoda. Spodky Xek natřu, až zbytek uschne.
Celkem mi šla práce dobře od ruky, už nejsem tolik nemocná a malování je zábava, obzvlášť, když se člověk nemusí moc soustředit nad tím, co vlastně maluje
Barvu jsem nakonec samozřejmě na oblečení dostala, ale docela umělecky a módně, takže jsem se vůbec nezlobila, naopak, trochu ozdoby tomu oblečení vůbec neuškodí. Když jsem byla hotová s kavaletami, protože přecijenom to šlo vážně docela rychle, taky kvůli tomu, že jde pouze o jednu barvu, pomáhala jsem holkám se stojany a plůtky.
Za dobře odvedenou práci jsme si daly výbornej oběd a potom odpoledne jsme skončily svačinou.

sarah a venuše: BRIGÁDA, SKUPINA A(K LEVELU 4)
Odtrhla jsem oči od monitoru, za chvíli už mě čekala brigáda. Koukla jsem do skříně, najít něco staršího nebyl problém, u koní se věci rychle opotřebávají. Hodila jsem tedy na sebe starší mikinu, tepláky a taky na jedné straně protrhlé botasky, které jsem však jen vzala do ruky, nazuju si ji až venku. Nacvičeným pohybem jsem si za pohybu stáhla vlasy do culíku, usmála se na procházející Cassie a před domem si nazula boty. Zamířila jsem za první skupinou, která měla dnes natřít plůtky, břevna, kavalety a stojany.
,, Ahoj“ usmála se na skupinu, která se již tvořila. Byl tu Connor, Nath, Jason, Lia, Kitty a taky Nell, možná se ještě někdo přidá.
,, Další pomocníček přišel“ ušklíbl se Connor, ale už zamířil za Jasonem. Zašli jsme pro nějaké barvy, každý dostal pořádnej štětec, já nesla pořádnej kbelík bílé a červené barvy. Společně jsme se přesunuli na jízdárnu, kde na nás koukala pořádná kopa skokového vybavení, ale i drezurních plůtků. No to bude práce.
,, Tak se na to vrhnem, vezměte si věci podle barev, stojany budou do bíla, jen nějaké do hněda. Kavalety budou taktéž bílou, břevna jsou různými barvami, na nich uvidíte barvy, které tam předtím byly. A drezurní plůtky půjdou samozřejmě do bíla“ oznámil nám Jason, kdy jsme se již všichni dostaly na jízdárnu. Zastrčila jsem pohupující blond pramen za ucho, ale již se usadila k prvnímu drezurnímu plůtku. Silou jsme otevřela bílou barvu, pak do ní opatrně namočila docela dost velký štětec. Lia, která vedle mě taktéž natírala bílou barvou, pozorovala zaujatě barvu, která zkapávala ze štětcem.
,, Víš, že s tím štětcem máš natírat a ne pozorovat, jak z něho kape barvička?“ ozvala jsem se pobaveně, kdy se Lia trošku polekaně otočila.
,, Jasně, že vím, už se na to chystám“ zazubila se Lia, ale začala plynulými pohyby natírat předmět. Následovala jsem jejího příkladu a sama se pustila do natírání plůtku, kdy barva stékala všude kolem, hupss . Rozhlédla jsem se kolem, většina už za rozhovoru pilně natírala vybavení. Při malování bílého plůtku jsem kecala z holkami, ale i tak se pořádně soustředila a pečlivě malovala bílý plůtek. Jakmile byl domalován, pustila jsem se hned do dalšího, opět plynulými tahy plůtek vylepšila o novou bílou barvu. Poměrně rychle jsme postupovali, každému šla při kecání práce od ruky. Ještě jsem tahy štětcem obarvila další plůtek na novou, lesklou bílou a pak už se vrhla na stojany, jelikož Sophie ukořistila poslední plůtek . Zase jsem zkontrolovala ostatní, jestli nejsem moc pozadu, ale když jsem viděla Connora s bagetou v puse, tak mi bylo jasný, že docela makám
To ho necháš, aby si dával při práci svačinku?“ zazubila jsem se na Kitty, která pilně natírala břevna.
,, Asi jo“ usmála se Kitty a otočila se na Connora, ,,však on se bude muset rozdělit.“ Zasmála jsem se, ale už se otočila ke stojanu, kterej pěkně od hlavy až k patě obarvila na bílo. Ještě jsem se přesunula k jednomu z posledních neudělaných břeven a pořádně ho natřela střídavě na bílou a červenou. Když bylo hotovo, zjistila jsem, že už se jenom dotírá posledních pár břeven, jinak máme hotovo. Postavila jsem se a oprášila si gatě i mikinu, ve snaze dostat barvu pryč, ale nějak to nešlo. No neva, na příští brigádu toto oblečení můžu taky využít. Jakmile byly všichni hotoví, společně jsme se odebrali na pokoj, kde se převlékli a potom již na skvělý oběd.

lia: BRIGÁDA, SKUPINA A
Zasponkovala jsem si neposlušný pramen, aby mi nepřekážel v práci. Oblékla jsem se do starých, odrbaných džínů a pobledlé mikiny, která kdysi bývala sytě modrá. Natáhla jsem si na nohy tenisky, levá bota mi byla částečně malá a pár měl nejlepší léta dávno za sebou. Zavázala jsem si tkaničky, sundala si hodinky a zamířila za první skupinou. Očekávala jsem, že budu dnes bílá od hlavy k patě, ale ještě se uvidí. Možná budu červená nebo modrá, kdo ví? První skupina měla za úkol přetřít plůtky, kavalety a stojany.
„Ahoj,“ pozdravila jsem první skupinu, tedy její přítomnou část – Jasona, Connora, Natha a Kitty. O pát minutek později se objevila Nell a vzápětí Sarah. Každopádně jsem si ještě nebyla úplně jistá, jestli jsme v plném počtu. Společně jsme vyrazili na jízdárnu, kde na nás čekala horda vybavení, které mělo přijít do nového i když stejného kabátu. Jason mi podal štětec a vzápětí jsem supěla s pořádným kbelíkem bílé barvy. Společně jsme vyrazili na jízdárnu, kde na nás čekala horda vybavení, které mělo přijít do nového i když stejného kabátu.
,, Tak se na to vrhnem, vezměte si věci podle barev, stojany budou do bíla, jen nějaké do hněda. Kavalety budou taktéž bílou, břevna jsou různými barvami, na nich uvidíte barvy, které tam předtím byly. A drezurní plůtky půjdou samozřejmě do bíla“ seznámil nás se základní paletou barev Jason a já dotáhla kbelík k vedlejšímu půtku, ten první totiž získala Sarah. Do kbelíku s barvou jsem namočila štětec a vzápětí ho vytáhla. Bílé kapičky mířili zpět ke stejnobarevné hladině.
,, Víš, že s tím štětcem máš natírat a ne pozorovat, jak z něho kape barvička?“ozvalo se za mnou. Já dostanu infarkt!
,, Jasně, že vím, už se na to chystám,“ vzpamatovala jsem se okamžitě, otřela štětec o okraj kbelíku a plynulými pohyby vedené zápěstím jsem začala malovat plůtek. Natírala jsem jedním směrem a snažila se pochytat stékající kapičky. Povídala jsem si s okolními natěrači a bez cavyků přešla na další plůtek, jakmile byl ten první domalován. Počasí nám naštěstí přálo, poslední co jsme potřebovali byl pořádný liják. Sarah u vedlejšího plůtku kývla hlavou směrem ke klukům a já s cukajícími koutky sledovala Connora, jak se láduje bagetou. Pokud ho bude někdo následovat je docela možné, že nám to zabere více času, než bylo v plánu.
„To ho necháš, aby si dával při práci svačinku?“ zazubila se Sarah na Kitty, která pracovala o pár kroků dál.
,, Asi jo“ usmála se jmenovaná a otočila se jeho směrem., ,,však on se bude muset rozdělit“ Poslední plůtek už měl svého natěrače a já se tak se zbytkem barvy v kbelíku vrhla na kavaletu s křížem na koncích. Aspoň dodělám tuhle barvu. Opatrně jsem natírala břevno a chytila štětcem další neposednou kapičku. Po nějaké době jsem byla spokojená a vrhla se na další kavaletu. Plynule jsem pokračovala a nakonec mi zbyla barva i na jeden stojan. To už byl kbelík opravdu prázdný. Rozhlédla jsem se okolo, vypadalo, že je všechno hotovo. Pro jistotu jsem se ještě zeptala, ale nespletla jsem se. Umyla jsem tedy kbelík a štětec, vrátila je na ukázané místo a vrátila se na pokoj. Oblečení čisté nepřežilo, vlasy naštěstí ano. Převlékla jsem se do uniformy, umyla si ruce, rozčesala vlasy a pokračovala v dnešním programu.

dr.frank illuminati: Jmenuji se Dr.frank i wenger, místopředseda mistrovské základny Illuminati I v Las Vegas v USA, ale nejsem vždy v zemi příčinou mého povolání jako agenta a podnikatele a teď jsem v Africe Nigérie, byl jsem zahájená v roce 1994, se stala agentkou v roce 2004, Illuminati mě uvěřili v sebe a také jak mít pozitivní myšlení nad životem, protože to pomáhá, dělá život snadnou, i když není, od té doby, co jsem se stal členem pomoci Pan Bernard, který je dosud mým učitelem, jsem slíbil bratrství, aby vždy pomáhal lidem, kteří mají zájem o tuto organizaci, aby přeměnil svůj život právě tak, jak jsem se změnil.
Pomohl jsem tisíce mladých a starých lidí, odkud pocházejí, odkud pocházejí, tím, že je přivedou do bratrstva a po jejich zahájení pomáháme jim jít globálně ve svých činnostech, jako je podnikání nebo jakékoliv zaměstnání, pomáháme jim s finančními prostředky, požádat o ně a také jim pomůžeme znovu získat vše, co ztratili a získat víc, nezabíjíme ani neukradneme, že jsme Illuminati, jestliže nás zajímá e-mail na dr.frankilluminatin@yahoo.com