kitty: NATRÍNÁÍ PLŮTKU
Venku bylo krásně, svítilo slunce a mělo to ještě pár dní vydržet – bez dešťů. Ideální počasí na natírání plůtků, které bylo v plánu.. no už nějakou dobu, ale barva přece jen nějakou dobu schne a bylo tak potřeba počkat na vhodné počasí, aby nám jí déšť hned zase neodnesl. A protože jsem měla volno, rozhodla jsem se pomoct.
Ve dvě hodiny už jsem postávala před halou (Taky chytrý místo na sraz, když zrovna ve dvě je u haly docela provoz kort když ven s náma se nikomu nechtělo) a od Jasona jsem spolu s dalšími dobrovolníky dostala do ruky kbelík s barvou a štětcem. Vydali jsme se na venkovní jízdárnu, kde jsme byli rozděleni do skupinek a v nich nám byly přidělené jednotlivé úseky – aby to mělo systém a nemačkali se všichni u jedné plaňky. „Kde je vůbec Connor?“ rozhlédl se Jason, jelikož ten idiot slíbil že tu bude. Ovšem bylo čtvrt na tři a on nikde.
Začali jsme tedy s prací, dřepli jsme si každý ke svojí sekci, namočili štětec do barvy a začali natírat. Chvilku trvalo, než jsme přišli na to jak s tím štětcem hýbat tak, aby byla barva opravdu všude, jelikož byla poměrně hustá, někdy se trochu vyblemcla a někdy se vůbec nechtěla chytit. Jason kolem nás přecházel s hrnkemm kafe v ruce a kontroloval nás. „Nechceš si taky máknout?“ prohodila jse k němu, když začal kritizovat mojí práci. „A tvůj amant se flákat může a já ne?“ opáčil, ale v ten moment se ozvalo zavísknutí od domu hostů. COnnor už se blížil. „Já na to úplně zapomněl..“ omlouval se, čapnul kbelík s barvou a začal pracovat – absolutně mimo schéma skupinek, hrozně chaoticky, ale pilně A šlo mu to. „Už se nefláká, tak můžeš pracovat.“ Šťouchla jsem do Jasona a přesunula se na vnější stranu obdelníku, kterou bylo rovněž potřeba natřít. „Hlavně nepřetřete písmena.“ Ozval se Jason, který už se rovněž pustil do práce. Písmena byla sice oddělená ve formě čtyřstěnů, ale přece jen, stát se může leccos „Tak bychom je napsali zpátky, no.“ Odvětila jsem. „A přepíšeme je podle normálního pořadí abecedy!“ ozval se někdo a mě to připomnělo ten hnusnej vtip když někomu přštelovali klávesnici a srovnali mu písmenka podle abecedy „Ale fakt? Kd o to vůbec vymyslel tohle značení, Když se koukáš na středy stěn A, B, C, tak ti to trochu dává smysl, pak se ale přeskočí Dčko a najednou je tam E. A aby to nebylo málo, je D někde.. někde.. u A.“ rozpomněla se Izzy. „Vymyslela to pravděpodobně německá armáda.“ Opáčil Jason. „Buď měl mít rozměry drezurního obdelníku prostor mezi kasárnami, kde trénovali, a jednotlivá písmena byli pověšeny nad dveřmi jednotlivých budov, označovali je. A nebo to bylo kvůli rozmístění lidí při vystoupeních pro šlechtu, kdy prý po hale byla pověšená písmena co označovala, kde kdo stojí. Třeba K byl král, F byl princ a podobně.“ „Trochu historie.“ Ušklíbnul se Connor. „Není divný, že by krále uklidili do rohu?“ „Tomu jsem se taky divil. Na druhou stranu čestný host měl zonačení E, a to je výhled docela pěkný.“ „Nejvíc ale lituju toho co ěl písmeno X. Muselo to bolet.“ Ozval se najednou někdo a to nás rozesmálo „Tak X ještě pochopím. Jak přišli na označení toho zbytku písmen na střední linii, to už ne.“ „Třeba jen doplnili ty co měli podle abecedy.“ „To ne. Spousta jich ta chybí. Jéčko, třeba.“ „Tak za domácí úkol.“ Sprásknul ruce Jason, a zasmál se. Dál jsme vypracovávali konspirační teorie o tom, odkud ta písmena přišla. „Všimli jste si někdo toho.“ Promluvil do nastalého ticha Connor, „Že když zapíšete písmena drezurního obdelníku od A proti směru hodinových ručiček, za to zapíšete písmena střední linie směre od A do C, pk vyškrtnete každé druhé písmeno, pár jich přidáte, pár odeberete, některá přeházíte, tak vám vyjde Illuminati? To nemůže být náhoda.“ „Nemám tušení co hulíš ale chci to taky.“ Opáčila mu na to Bloodye, když už jsme sklízeli štětce a doufali, že plůtek v pořádku zaschne.