marigold: STROUHÁNÍ (Javor, Sezam, Erós, Perla, Bouře, Ikaros)

Středa odpoledne, počasí poměrně ucházející; studené a typicky podzimní. Škoda jen, že to listé opadává tak rychle.
Kdovíproč jsem seděla v šatně jak Corvo po smrti císařovny a přemýšlela, v kolik že to byl ten sraz na brigádu. Za hodinu? Půl? Nebo jsem ho už zmeškala?
Znovu jsem se podívala na hodinky a vykoukla opatrně ven. Hmm, nikde žádné větší uskupení. Doufala jsem, že se někde brzy někdo zjeví, protože už jsem tady čekala docela dlouho.
A dlouho se taky nic nedělo, než jsem zaslechla Nioru. Rychle jsem vysřelila ze šatny, že se jí zeptám, kdy má dorazit Dakota, když jsem je ale zahlédla obě, zapíchla jsem to na místě a uklidila se mimo dohled. Takže pozdě!
Naštěstí jsem potkala v uličce Connora, jak zrovna nese něčí ohlávku s vodítkem.
"Connore! Lidi už jsou na brigádě, že jo?" odchytila jsem ho a naléhavě na něj vyštěkla svůj dotaz, až se zarazil.
"Ehm, jo. Nemělas nám náhodou pomoct?" nasadil nakonec podezřívavý výraz. Pak ale pokračoval. "Niora šla zrovna pro Dakotu, pod palec si vzal Tom s Jasonem. V klidu, ještě není všechno hotovo, práce bude dost. Oba jsou v první uličce."
"Díky." odvětila jsem a spěchala tedy tam, snad na mě ještě něco zbyde. Toma jsem nezahlédla, zato hrnek kafe jo.
"Jasone?" zeptala jsem se opatrně. Z Fidorčina boxu skutečně vykoukl trenér.
"Omlouvám se, jdu pozdě. Můžu s něčím pomoct?" spustila jsem rychle, vranka ukusující seno se na mě zvědavě ohlédla. Koníci teď byli všici v boxech na odpolední pauzu, takže to pěkně vyšlo.
"Určitě, koní je tu dost, ne? A všichni hotoví ještě nejsou. Ty by sis asi chtěla připravit tu svojí kobylu, že jo?"
Pokývala jsem hlavou v odpověď. Už jsem žvanila dost.
"Tak si je vezmi od Javora dál, zbytek je zabraný. Pořádně vyčistit, hlavně kopyta, pak s koníkem na dvůr, že bude čekat Dakota. A vezmi si s sebou nějaký pamlsky." poděkovala jsem Jasonovi, popadla v sedlovně čistící sadu, v krmivárně pár kousků jablek, mrkví a tvrdého chleba, ať máme trochu rozmanitější škálu, a vyrazila k Javorovi.
Poklidně chroupal svoje seno, to teď taky dělal každý koník, takže jsem k němu mohla v klidu vejít. Samozřejmě jsem na sebe nejdřív upozornila několika větami o tom, jak je krásný, a co mu hodlám provést. Nasadila jsem mu ohlávku, přicvakla vodítko a uvázala si ho radši k mřížím, ať mám klid. On se ale hned pustil do sena, co našel pod žlabem, takže bych ho měla tak jako tak. Vytáhal jsem si hřbílko a pěkně přejela valáškovu krásnou tmavou srst od krku až po záď v energických kruzích, zase to ale nepřeháněla. Hřbílko odhalilo pár zaprášených míst, které jsem následně pořádně vzala rýžákem, nejvíc se ale zaměřila na nožky a kopyta, které měl na pár místech od zaschlého bahna. Abych ho dostala dolů, táhla jsem tvrdým kartáčem po i proti srsti, pak všechno přejela měkkým pro výsledný efekt. Javor už stejně pěkně zarostl, takže nešla nějaká pečlivá práce poznat
Byl ale pěkně čistý, tak jsem popadla kopyťák, zkoumavě se na něj ohlédla, jestli pořád ještě žere, a přejela mu rukou po vnitřní straně nohy, lehce se do ní opřela, aby přenesl váhu na druhou nohu a nedělal scény, že se mu nechce. Pořádně jsem mu vybrala špínu podél střelky a kartáčkem z druhé strany kopyťáku ještě kopyto důkladně přečistila z vnitřní strany i z vnější. Položila jsem nožku na zem a ještě přejela tvrdým kartáčem kopyto z venku, aby bylo opravdu čisté. Pochválila jsem Acera a pustila se do zbylých kopyt, dala si pořádně záležet. Zadní byla v pohodě, akorát u druhého předního se začal trochu cukat a mě bylo jasné, že jak se jednou už nesoustředí na seno, tak přijde nějaká zákeřnost. Uvázala jsem si ho trochu víc na krátko a v klidu mu kopyto vyčistila.
"Šikula." pohladila jsem po krku, odvázala ho a vykoukla ven z boxu, jestli zrovna někdo nejde, že bych ho rovnou vzala. Cestou akorát kráčel Nath s Lionem.
"Prosimtě, jak je tady vlastně ta posloupnost?" zastavila jsem ho.
"Počkáš, až na tebe přijde řada. To se dozvíš." odvětil a pokračoval v cestě, tak jsem nechala Javora v boxe s ohlávkou v klidu dlabat a šla k Sezamovi.
"Ahoj, krasavče. Připraven na strouhání? Počkat, žádný souhlas, to teprve budeš, až s tebou skončím." pohladila jsem ho nejprve po krku a pak mu nenápadně podstrčila kousek jablka. Valášek ho s radostí schroupal a začal mi štrachat po kapsách pro další.
"Kdepak, až po strouhání. Tak se pustíme do práce." pro jistotu jsem si ho přivázala, ale nebylo potřeba nijak na krátko. Pořádně jsem ho vzala celého hřbílkem, ani nebyl nijak špinavý, takže jen pro pořádek, pak mu ze srsty vyčistila hrubší nečistoty tvrdým kartáčem a všechno dovedla do konce měkkým. Zejména na nohy jsem se mu zaměřila, vzala je tvrdým a měkkým a pořádně do čista, i kopyta z vnějších strach. Z vnitřních jsem je udělala až úplně na konec, pěkně podél střelky a nakonec kartáčkem všechny zbylé a drobnější nečistoty.
"Hodný kluk, moc hodný." podrbala jsem ho na kohoutku, pohladila a zašla k Erotovi, to už jsem ale nestihla. Uličkou právě procházela Spirálka a nějaký člověk schovaný za ní, což znamenalo, že byl Javor na řadě. Skočila jsem proto zpátky k němu, přicvakla mu k ohlávce vodítko a pomalu s ním vyšla ven na dvůr, kde stál Tom s kovářkou Dakotou. Měla s sebou kopyťák a takové to struhadlo společně s multifunkčním držákem kopyt.
"Dobrý den." pozdravila jsem všechny a dovedla Javora k nim. Tom mi musel nejdřív trochu pomoct, než jsem přišla na to, jak můžu Dakotě ulehčit práci. Chytla jsem valáškovi přední kopyto, opřela si ho o nohu a chytla obě rukama, zatímco Dakota si klekla k nám a začala mu kopyto ostrouhávat. Tom Javora držel a díky tomu taky hnědák nevyváděl žádné blbiny, Tom si ho rychle dokázal srovnat.
Dakotě to netrvalo dlouho, brzy si kopyto natáhla dopředu na stojan a položila na takovou měkkou podlož na jedné jeho noze. Musela jsem Javora hlídat, protože se mu to moc nelíbilo, Dakota byla ale zkušená a poradila si, takže i z vnější strany měl valášek kopýtko brzy pěkně ostrouhané. Přesunuli jsme se k zadní noze, kterou si Dakota podržela nejdřív sama, pak si jí opřela o další tvarovanou podlož stojanu, do které kopyto pěkně zapadlo. V klidu ho ostrouhala z obou stran, následovaly další dvě nohy, které už nebyly moc problémové.
"Pěkný. Držel, pašák." pochválila jsem Javora a nabídla mu kousek mrkve ze své zásoby. Tom mi pokynul, že už můžeme odejít, tak jsem vzala valáška domů do boxu, sundala mu ohlávku a vzala hned Sezama jelikož byl vedle. Sezam nejdřív v klidu držel, to jsem ho radši hlídala já a Tom kopyta, protože hnědáček patřil k bojácnějším a já přeci jen takovou sílu nemám. Když ale začala Dakota strouhat, trochu plašil, pár vlídných slov od všech přístojících a kousků tvrdého chleba ho ale brzy uklidnilo. Pak už poklidně držel a soustředil se spíš na to, jak ze mě vyloudit další mlsky, které cítil z kapsy. Aspoň se zabavil
Dakota dodělala jeho kopyta rychleji, než Javorova, odvedla jsem Sezama do boxu, dala mu kousek tvrdého rohlíku na usmířenou a sundala mu ohlávku.
Měla jsem teď dost času přichystat Erota, jako valášky před ním jsem si ho uvázala k mřížím a přejela hřbílkem, tvrdým a měkkým kartáčem, než jsem se zaměřila na kopyta a nohy, ať je alespoň zhruba čistý i tak. Sem tam na sobě měl fragmenty bláta, zejména nohy to schytaly, proto jsem nad ním strávila trochu delší dobu, než měl čistá kopyta i nožky, pak už mi zbývalo jen je vyčistit z vnitřní strany. Než se mi to podařilo, pěkné množství sena už do sebe nasoukal. Řekla jsem si, že musím trochu máknout, vylezla od Erota a zalezla hned vedle k Perle, u které jsem nemeškala a přivázala si jí, ať se to obejde bez jejích vtípků.
"Ne, že budeš zase perlit." zamručela jsem, když mě s nevinným výrazem pozorovala u čištění hřbílkem. Pořádně jsem se do toho obula a zabýrala co největší plochy všemi tři kartáči, Perlina světlá srst prozrazovala ale bohužel pár nedokonalostí, které jsem ještě jednou v rychlosti přejela hřbílkem a měkkým kartáčem. Nožky měla kupodivu docela čisté, takže jsem jí je zala jen tvrdým a měkkým kartáčem v jednom směru, pak vzala kopyta a jedno po druhém, vyčistila i zevnitř. Perla mi je ze začátku nechtěla moc zvedat a když, tak cukala, nebo je naopak zvedla, když jsem to nepotřebovala. Prostě si musela rýpnout
Tak či tak, Bouře už byla vyčištěná, takže jsem to stihla jen tak tak, než měl přijít na struhání Erós. Přicvakla jsem mu k ohlávce vodítko, nechal se v poklidu odvést až na dvůr, kde jsem ho podržela, jelikož držení kopyt si vyřešil Tom s Dakotou. A věděli proč, valášek se sem tam zašklebil nebo nohu sundal a jednou zadní dokonce vykopl, Dakota to ale čekala a Tom ho dokázal jedním výstražným houknutím usměrnit. Já jsem dělala, co jsem mohla, sem tam valáškovi vynadala nebo škubla za vodítko, když odmítal nohu držet, takže to chvíli trvalo, zdárně jsme to ale zvládli a já ho mohla konečně zanechat v boxe. Následovala Perla, které se zrovna dvakrát nechtělo a hned při výstupu ze stáje se zarazila a zvědavě pozorovala Dakotiny nástroje. K mému údivu jsem dostala dovoleno Perle držet kopyta, prý bude stát. A skutečně, čekala a ni nedutala, bez protestů. Mohla jsem si v poklidu opřít její přední nohy o své, podržet obě rukama kopyta a nic se nedělo. Dakota se soustředila na svou práci, u Perly to bylo trochu delší, zejména zadní kopyta. Navíc nám tu udělala hromádku, takže když jsem jí odvedla do boxu, skočila jsem to ještě sebrat a hodit na hnoják, než jsem mohla vzít svojí hvězdu, kterou jsem měla už dlouho vyčištěnou. Kobylka za mnou ochotně kráčela, ačkoliv se tvářila poněkud pohoršeně, co to tady na ní kurnik čeká. Podržela jsem jí kopyta sama, ze začátku se trochu cukala a odmítala nechávat nohy v takových krkolomných pozicích, po dvou koypytech se ale uklidnila. Trochu mě udivilo, že se ničeho nelekla, o to větší jsem ale měla radost, když jsem jí odměňovala.
Kobylka po celou dobu zvědavě pozorovala Dakotu, co jí to dělá, když jsem stála vepředu, sem tam do mě jemně žďuchla. Snad ze srandy nebo co.
"Buřinko! Schodíš mě." zvolala jsem vždycky roztřeseně, stěží drže rovnováhu. Tak ona má dneska vtipálkovskou.
Po dokončení korektur jsem jí odměnila mrkvovou peletkou a chlebem čekajícím ve žlabu, zasloužila si to, holka moje. Teď už mi zbývalo jen vyčistit a podržet Ikaroska, než bude Mety hotový.
Valášek už dojídal poslední zbytečky sena, nechal se v klidu uvázat a neprotestoval ani proti čištění. Díky hustší srsti pěkně ztmavl, flíčky na břiše částečně zanikly, pořád mu to ale slušelo. Pamatovala jsem si ho, když žije v sousedství
Pěkně v kruzích jsem ho vzala hřbílkem, pak rovnými tahy po směru srsti tvrdým kartáčem a nakonec měkkým. Byl moc pěkný, choval se vzorně a v poklidu štrachal na zemi ještě nějaké to seno, pak se na mě jen chvíli díval a nakonec jen tak postával. Vzala jsem mu nožky tvrdým kartáčem, pak i měkkým, kopyta z vnější strany rýžákem a z vnitřní kopyťákem i kartáčkem na něm. V kapse mi zbylo ještě pár pamlsků, tak jsem valáška odměnila za poklidnout spolupráci a chvíli čekala, Mety byl ještě na strouhání. Ikaros si mě mezitím pořádně očuchal a nechal se drbat a hladit, takže to bylo bez problémů. Když na něj přišla řada, přicvakla jsem mu k ohlávce vodítko, otevřela box a vylezla pozvolna ven, už se to chýlilo ke konci. Musím ale říct, že po tom množství koní vypadala Dakota trochu unaveně.
Ikarosovi jsem držela kopyta já, poklidně držel, když jsem si přední opřela a chytla. Dakota mu je moc neupravovala, zadní jsem nemusela držet vůbec. Byl to rychlý proces, odměnily jsme Ikarose dobrůtkou. Odvedla jsem ho do boxu, sundala mu uzdečku, zatímco Tom vedle s Ell chystal Daria. Já už ale měla hotov, tak jsem vyrazila za Buřinkou.