clair: GENERÁLNÍ ÚKLID STÁJE
“To jsem se ale nacpala.” pochvalovala si Cassie, když jsme mířily na brigádu. “Jednou stejně praskneš.” neodpustila jsem si poznámku a ohlédla se dozadu na Mellysu. “Kde vězíš Mell? Jdeš pomaleji než stoletej stařít.” zavolala jsem na ni a pohlédla opět na Cass. “To není pravda.” oznámila zezadu Mell, ale nezrychlila. Možná se mi to zdálo a nebo šla opravdu ještě pomaleji. “No, trochu se bojím. Nacpat se a potom něco dělat, to není dobrý.” navázala na náš rozhovor opět Cassie a tak jsem jen pokrčila rameny a o chvilku později se zastavila.
Izzy již rozdávala nějaké pokyny, co by se mělo udělat. Celou dobu jsem přemýšlela, co asi budu dělat já. Zametat? Umývat mříže? Nebo uklízet v krmivárně? Nebo co vlastně? Nedokázala jsem si vybrat. Nejraději bych pomáhala se vším. Nakonec jsem se však rozhodla a zamířila jsem omrknout sedlovnu. “Tady je úklid opravdu potřeba.” rozhlédla jsem se po místnosti a vrátila jsem se pro kbelík, hadr a mop. Do kbelíku jsem napustila vodu, kápla trochu saponátu a pak jsem se vrátila zpět do sedlovny, kde byl opravdu nepořádek. Čím jen začít, to byla ještě těžší otázka, než jsem myslela.
Všimla jsem si několik pavučin a proto jsem si skočila ještě pro koště. Tím jsem všechny pavučiny pomalu ometla. Netrvalo mi to dlouho, koště bylo naštěstí dlouhé, takže jsem se nemusela ani pořádně natáhnout. Zvládla jsem to. Koště jsem pořádně očistila, jelikož jsem ho chtěla ještě použít, i když se stejně zašpiní. Měla jsem v plánu, že nejdříve zametu, budu pokračovat vytřením podlahy a poté dodělám případně další věci. Koštětem jsem z každé škvíry, prostoru mezi skříňkami vymetla prach a další nečistoty, které se mi vymést podařily. Na první pohled jsem si ani neuvědomila, že by tady mohlo být tolik nepořádku, ale bohužel bylo. Ale co se dalo dělat, že? Z nepořádku jsem vytvořila dvě hromádky, které jsem postupně nametla na lopatku, kterou jsem si ještě před tím připravila. S naplněnou lopatkou jsem došla ke koši, do kterého jsem obsah lopatky vysypala. Lopatku i koště jsem odnesla, protože jsem tyto věci dnes již potřebovat neměla, tedy alespoň co jsem tak věděla. Teď jsem tak mohla pokročit k další části.
Koště jsem vyměnila za mop. Kbelík s vodou a saponátem jsem si poponesla a následovně jsme v něm mop namočila. Po vyždímání jsem se pustila opět do práce. Dlouhými a pravidelnými tahy jsem tahala mop po podlaze a zajížděla jsem i pod skříňky, pod které se mi s mopem dostávalo celkem špatně a proto jsem ty menší vždy trochu posunula a pak vrátila zase na místo. Tak jsem docílila toho, že byla podlaha vytřená všude. Nejvíce špíny však bylo ve volném prostoru sedlovny. Spoustu šlápot od bot, trošku prachu, písku, který sem byl nanošen na botách z venku a další nečistoty. Mop jsem pravidelně máchala v kbelíku a vždy jsem ho nezapomněla vyždímat. Tak jsem prošla celou sedlovnu. Zároveň jsem sbírala popadané věci, kterých však nebylo nikterak moc. A když byla sedlovna vytřená, vodu z kýblu jsme vylila a kbelík samotný jsem nechala s mopem usušit. Najednou se otevřely dveře. “Nechceš pomoct?” zeptal se někdo a já zavrtěla hlavou. “Už jen otřu skříňky a mám hotovo.” usmála jsem se a rozhlédla se po sedlovně. Opravdu to tu vypadalo...čistěji. “Dobře, tak já jdu pomoci holkám do krmivárny.” odpověděla a dveře se zase zavřely.
Prohlédla jsem si všechny skříňky a namočila jsem si hadr, kterým jsem skříňky chtěla otřít od prachu. Ze začátku to všechno šlo hladce. Skříňky nebyly nikterak zaprášené, studentky si očividně alespoň něco udržovaly v čistotě, byť minimální. Poté jsem se dostala k těm velkým skříňkám, či spíše skříním? Z boku se otíraly snadno, z vrchu to bylo horší. Měla jsem problém tam totiž dosáhnout. A proto jsem si donesla židli, na kterou jsem si stoupla a pohlédla na zaprášené vršky skříní. “Tak tady je dlouho nikdo neutíral.” No, ne že bych to měla někomu za zlé, sama jsem to nedělala. Z pár velkých skříněk jsem setřela prach a musela jsem jít hadr vymýt. Neměla jsem však hotovo. Čekala na mě ještě trojice největších skříněk, které v sedlovně byly. Židli jsem si posunula a skříň jsem nejdřív otřela z boku, zepředu a trochu zezadu. Postavila jsem se na židli a otřela jsem ji opět i nahoře. A tak jsem pokračovala s dalšími dvěma skříňkami. “Konečně.” usmála jsem se a židli jsem odnesla zpátky. Hadr jsem nechala schnout a ze skříňky jsem si vytáhla tašku, ve které jsem měla připravené věci pro výzdobu boxu Pomněnky. V tašce jsem měla obyčejný malý věneček, pár vánočních řetězů a další ozdoby. Nejdříve jsem upevnila právě věneček z větviček . Chvilku mi to trvalo, nakonec jsem to však zvládla a mohla jsem ve výzdobě boxu pokračovat. Na cedulku se jménem Pomněnka jsem připevnila dvě malé vločky a z tašky jsem vytáhla dlouhý vánoční řetěz. Na pravou stranu dveří jsem připevnila vánoční řetěz, který jsem skoro u země stočila tak, abych ním ozdobila i levou stranu dveří. “To by mohlo stačit.” zamyslela jsem se a nakonec jsem vzala tašku. Všichni, kdo jsme se brigády účastnili, jsme se ještě sešli a pak se každý odebral svým směrem. Já zamířila do pokoje.