nadvandy: VYKLÍZENÍ KONIBUSŮ
Jakmile jsem Val obstarala, tedy ji zavedla do boxu, sejmula z ní všechny přepravní cajky a natáhla přes ni stájovku, vrátila jsem se zpět k autobusu, který parkoval na nádvoří v řadě s dalšími čtyřmi. Třemi nachlup stejnými a jedním odlišným, který měl logo jiné stáje. Nia si jej vypůjčovala od známých. Při přestávce na benzince během cesty jsme se dohodly, že ihned po příjezdu se pustíme do jejich pořádné očisty, protože už hodně dlouho se o ně nikdo nestaral. Jason se pak připojil s tím, že jakmile je vyklidíme a vydrhneme, postará se o jejich technickou údržbu. Tedy doplní vodu, nemrznoucí směs, olej a podobné věci. Napůl žertem potom odbil můj návrh, že se o to můžeme také pokusit, s tím, že to raději ne. Autobusy by se už taky totiž nemusely vůbec rozjet. každá skupinka pracovala na svém přepravníku, takže mými parťačkami byly Marigold a Clair. Vystupovala jsem s Val jako poslední, takže ony už chvilku ždímaly hadry, zatímco já jsem teprve přišla. „tak, do čeho se mám pustit?“ prohlížela jsem si jejich práci. Holky cídily podlahu, vymetávaly kobylince a drhly celou aluminátovou desku. „nechceš se postarat o zavazadlový prostor? Ještě pořád tam máme věci, a dokud tohle nedoděláme, překážela bys nám.“ Navrhla Clair. Trochu jsem se nafoukla, jak bych jim zrovna já mohla překážet? Nicméně jsem souhlasila s jejím nápadem a tak jsem postupně vynosila všechny tašky do chodbičky v budově kolejí, potom po schodech nahoru a nakonec před dveře jednotlivých pokojů. Dovnitř už jsem nelezla, respektuji striktně soukromí. Tedy, občas. když jsem se pak vrátila zpět k autobusům, holky už nabíraly na lopatu poslední vymetenou hromádku. Čapnula jsem velký rejžák, postříkala podlahu savem a zalila trochou vody, aby se vytvořily bublinky. Jak jsem pak drhla ježatým koštětem podlahu, voda tmavla a tmavla, byla příšerně špinavá. Postupovala jsem směrem k rampě, a tudíž mohla voda vytékat ven. Pokud by tahle voda zmrzla, z nádvoří by byla příšerná klouzačka, a tak jsem Clair poslala pro posypovou sůl, kterou se zem zasypala. Tím se předešlo právě kluzišti. Vzala jsem podlahu i celou rampu rejžákem ještě jednou, tentokrát už vypadala voda o něco čistěji. Chladný vzduch tvrdý povrch rychle usuší, než se tak však stalo, vzala jsem si hadr a kbelík s vodou a zevnitř přepravníku vyndala všechny mantinely opatřené gumovým měkkým povrchem. S Mari jsme je pak drbaly od zbytků výkalů, ale také chlupů a potu, zatímco Clair se pustila do omývání oken. Z prostoru u řidiče a spolujezdců jsme vyházely všechny papírky od bonbonů a kelímky od kafe, dokonce i plesnivý sendvič. Holky se ho odmítaly dotknout, takže jsem se toho jako nejstarší musela ujmout já. Bože. -.- vedlejší skupině jsme šlohly vysavač, takový ten jenom ruční, a zatímco Clair luxovala sedačky, s Mari jsme vyndaly všechny koberečky a vyklepaly je. I pod nimi se samozřejmě vysálo. Jason nám přinesl voňavé stromečky, které se pověsily na zrcátka a přístrojová deska se nastříkala ochranným sprejem, který na ní zanechal mastný film, jenž se musel rozetřít. To jsem opět schytala já, zatímco holky vracely zpět mantinely. A pak už jsme měly hotovo. Interiér zářil čistotou a voněl jako nový.