cassie + gentleman: ,, Hřebci jdou první?“ odchytila jsem si Connora, když na dnešní den přijela veterinářka, aby odebrala krev a naočkovala naše koníky. Je to povinnost pro závody. Já neměla tušení, jak na to bude hnědák reagovat, nýbrž tohle je mé první očkování a odebírání krve. Naštěstí jsme dneska měli dobrou náladu, takže jsem předpokládala, že vše bude v pořádku. Byl pátek a kolem čtvrté hodiny. Stánek se pomalu rýsoval před stájí, kde se připravovala i veterinářka.
,, Ano, hřebec půjde jako první,“ řekl mi Connor. ,, Pořádně si ho připrav,“ mrkl na mě, kdy jsem přikývla, ale poděkovala jsem Connorovi. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jdeme první. Budu to mít, co nejdříve za sebou a budu moci pozorovat, jak si vedou ostatní. Vrátila jsem se do sedlovny, kde vzala čištění. Ve stáji bylo rušno. Každý si připravoval svého koně. Do kapsy jsem si vzala i pár pamlsků, kdyby bylo třeba. Hlavně nesmím jančit!! To by nebylo pro hnědáka, ani trochu dobré. To on bude dostávat injekci a budou mu odebírat krev.
,, No chlapče,“ usmála jsem se. Projela jsem mu rukou lehce po hlavě, kdy si spokojeně odfrkl. Byl v klidu. Vše by mělo proběhnout bez problémů. Začala jsem hnědáka hřebelcovat, velmi důkladně. Také mu to hezky promasírovalo srst a byl to základ komunikace s koněm. Gentleman se tvářil spokojeně, když jsem mu projížděla hřbílkem srst, pěkně do kroužků. Na srsti nesměla zůstat žádná nečistota. Nic, co by nám dělalo ostudu. Nechala jsem mu i otevřené okno, aby se mohl chvíli dívat ven. Studentky se pohybovaly po stáji. Frkání a řehtání koní se rozléhalo po celé stáji. Gentleman místy odpověděl. Hezky z obou stran hřbílkem, poté tvrdým kartáčem, kdy jsem nezapomněla, ani na nohy, které byli z výběhu docela zašpiněné. Ale bylo to zaschnuté bahno, takže to šlo krásně. Poté měkký kartáč, s kterým nezapomněla vjet na citlivější místa. Hřebec se, ani nehnul, přivíral oči a někdy se zvídavě podíval kolem.
,, Hele, nevadí, když jako prvního vezmu Parise?“ ozval se někdo, až jsem sebou skoro škubla. Byl to Nathan. Paris naproti dost vyváděl, frkal. Gentleman sklopil uši. Zavrtěla jsem hlavou.
,, Ne, stejně nejsme ještě hotový,“ usmála jsem se a dál hřebelcovala. Rozčesala jsem mu pořádně hřívu, kde bylo také bahno. Poté vybrala kopyta a sledovala odcházejícího hřebce k veterinářce. V kopytech měl pár kamínků, které jsem vybrala. Měla jsem ještě čas, tudíž jsem mu vzala opatrně i hlavu a poté se s ním mazlila. Věnovala mu pozornost, aby se uklidnil a byl v pohodě.
,, Jste na řadě,“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla. Zapnula jsem vodítko do ohlávky. Jason nám otevřel dveře, kdy jsem děkovně kývla, vyšla jsem s hřebcem z boxu. Ten byl v pozoru. Uši dopředu, rozhlédl se kolem.
,, Klid chlapče,“ usmála se. Měla jsem klidný hlas a sama dělala, že se nic neděje. Tohle je normální den. Neděje se nic významného. Jen bude menší včelička, ale to se zvládne. Kráčel vedle mě, až ke stánku, kde byla veterinářka. Usmívala se už na dálku.
,, Dobrý den,“ usmála se paní. ,, Tak tu máme dalšího pacienta,“ usmála se veterinářka a věnovala hřebcovi jeden dlouhý pohled. ,, Hm, nádherný,“ přikývla.
,, Dobrý den,“ pozdravila jsem slušně a usmála se. Prsty přejížděla hřebcovi po krku, ten si odfrkl a natočil uchu směrem ke mně, kdy jsem se pousmála. Byl v pozoru, měl napjaté svaly, ale jinak byl v klidu.
,, Jakou má krmnou dávku? Jak často s ním pracujete?“ zeptala se veterinářka, ale ukázala na místo, kam mám hřebce zavést. Rozešla jsem se na to místo, hřebec měl skloněnou hlavu.
,, 1 odměrka drceného ječmene, 1,5 odměrky směsi s granulemi. Tak třikrát týdně,“ usmála se a dále jí popsala, co asi tak děláme. Hladila jsem hnědáka po krku. Nebavilo ho stát na místě, přešlápl si a sklopil uši, přičemž se díval na ženu, která se kolem něj motala a hledala místo vpichu.
,, Udržuj jeho pozornost,“ usmála se na mě Lisa, kdy jsem přikývla. Mluvila jsem na hřebce, zaměstnávala ho, aby si nevšímal doktorky, která potřela místo vpichu dezinfekcí, poté vjela jehlou na určené místo. Hřebec se napjal, zdvihl mi hlavu nahoru a hrábl si předním kopytem do země.
,, V pořádku chlapče, nic to není, půjdeme se potom projít?“ usmála se na něj, kdy si odfrkl. Ale zastříhal ušima směrem ke mně. Já ho dál hladila, promlouvala na něj a sledovala, jak doktorka nabírá jeho krev, až jehla vyjela a ona znova nanesla na místo dezinfekci.
,, Šikovný,“ usmála se doktorka, pohladila hnědáka po krku, stejně jako já. On zvedl zadní nohu, kterou si zahrabal, sklopil uši, ale vzápětí se zase po klidných slovech a mé pochvaly uklidnil. Doktorka označila ampuli s jeho krví, poté začala připravovat vakcínu a já dál uklidňovala. Mluvila jsem na něj jako na malé dítě, ale to vůbec nevadilo. Poté přišla další injekce. Tentokrát cítil menší tlak, ale já ho dál uklidňovala, snažila se ho zaměstnat, jak nejvíce šlo a hřebec vnímal. Věnoval mi pozornost, tudíž si toho, ani nevšiml. Tvářil se trochu naštvaně a ne vůbec příjemně, ale měli jsme to za sebou.
,, Tak ani to nebolelo co?“ usmála se na něj. Doktorka si začala sklízet pomalu věci.
,, Tak máte to za sebou. Děkuji za spolupráci a přeji hodně úspěchů,“ usmála se na mě doktorka, kdy jsem přikývla. Hladila jsem hnědáka. On si hrábl předním kopytem do země, netrpělivě si odfrkl. Poděkovala jsem veterinářce a rozešla se s ním na menší procházku.