izzy: ODZIMOVÁNÍ KROSU

Ráno jsem se zapsala na brigádu,takže teď kolem druhé jsem se loudala ke skladu. V místnosti kam se vešlo snad všechno,byly v jednom rohu naskládané věci k překážkám v krosovém areálu. Connor, Nate a nějaké Floresťanky už si tam hbitě předávali všechny ty věci řetězem až do auta. Jason stál přímo u kufru a všechno to tam rovnal. Připojila jsem se doprostřed rětězu. Pozdravila jsem holky vedle mě a od Cassie jsem si vzala pytel písku,nebo aspoň atrapu pytle písku. Kdo ví co v tom bylo Předala jsem ho Clair která ode mě stála z druhé strany. Chvíli jsme si to všechno takhle předávali až věci došli a obrovský kufr dodávky byl nacpán k prasknutí. Jason si k ruce vzal pár studentek a odjeli pryč. V tu chvíli dorazila tetička Sue se svým jeepem a zastavila ho na dvoře. Už tam v dlouhých řadách byly poskládané různé možné i (skoro) nemožné kytky. Některé živé jiné umělé.Tvořit řetěz by tady nemělo smysl a tak jsme každá vždycky popadli pár truhlíků a skládali je dozadu do auta. Nějakou tu dobu nám to trvalo ale nakonec byly přeci jen vše naskládáno v jeepu. ,,Tak kdo pojede se mnou?‘‘zeptala se hlasitě tetička Sue. ,,Jáá tetíí‘‘ řekla jsem rovněž dost hlasitě a zvedla ruku nahoru. Práce s květinkama mi připadala o hodně zajímavější než přenášení pytlů písku. Přidala se k nám i Blood,Kitty a Cassie. Všechny jsme se nasoukali do jeepu. Tetička otočila klíčkem v zapalování. Motor škytnul a pak utichl. To se několikrát zopakovalo. Tetička to nakonec vzdala. ,,Tak holky,vyskákejte ven a tlačíme,nedá se svítit‘‘ řekla s nesmlouvavým pohledem.Přestože se nikomu nechtělo nakonec jsme všechny vystoupily a pořádně se opřeli do jeepu zezadu. Motor nakonec naskočil a my zas naskákaly dovnitř. Cesta na závodiště nebyla dlouhá a tak jsme zas za chvilku mohly vystupovat. Tetička se podívala na seznam překážek s kytkama a pak na nás. Pak znovu na seznam a zase na nás. ,,3;5;8 má na starost Izzy…‘‘ začala tetička vyjmenovávat a potom přilepila seznam s překážkama na dveře jeepu. Popadla jsem kolečka která stála nedaleko,nejspíš už je tam před tím dovezl Jason. Našla jsem si na seznamu svoje překážky a podívala se na seznam kytek které tam potřebuju odvézt a kam je pak mám položit. Jejich umístění jsem si ještě projistotu vyfotila na mobil. Koneckonců je o mě známo že jakkákoliv informace která se netýká Meteora,koní obecně nebo mých oblíbených seriálů se vytratí asi tak minutu po tom co ji přijmu. Naskládala jsem potřebné kytky a truhlíky do koleček a pak jsem s nimi vyjela k překážce číslo tři. K němu patřilo několik malinkatých keříčků v černých hranatých truhlících. Po spletité a náročné ( ) cestě jsem nakonec zastavila u překážky a začala keříky rovnat za dřevěnou kládu která byla položená těsně před překážkou. Za ní byla udělaná prohlubeň,tak akorát na ty truhlíky,takže nepůjdou vydět. Naskládala jsem keříky do díry,prohlédla si svou práci z dálky a pak se chtě nechtě musela vrátit k jeepu pro další kytky. Kytky na skoky 5 a 8 už se mi naštěstí vlezli do jedněch koleček takže jsem mohla směle vyrazit k pětce. Bedny jsem z loňského kurzu cross-country znala opravdu dobře. Skákali jsme je tenkrát asi tři dny po sobě,ne že by mi to nějak extra šlo Bílé kytky v dlouhých truhlících patřily přímo před bedny. Vyskládala jsem je tam a porovnala je tam tak aby mezi nimi byly zhruba stejné mezery. Šest jich patřilo na první bednu a druhých šest na druhou. Znovu jsem vše obhlédla z dálky a potom jsem se přesunula k poslednímu ksoku který jsem měla nastarost. Tady to bylo jednoduché,stačilo jen nastrkat poslední truhlíky.se žlutými kytkami pod oba skoky a měla jsem hotovo. Poplácala jsem se za odměnu po rameni (no co nikdo jiný to neudělá) a potom jsem s kolečky jela zpátky k autům. I všichni ostatní už měli práci hotovou a tak jsme sedli do jeepu – který teď už naštěstí nastartoval sám – a jeli zpátky na Florestu.