luna + nota: GRUNTOVÁNÍ KONIBUSŮ
Povinná – level 4
Mám v osnovách 2 povinné služby, ale jak vím, 2 služby = 1 brigáda, tak doufám, že mi to bude do levelu uznáno

Culila jsem se na Skiöringařky, co právě přijely z Alp. Některé vypadaly šťastně, jiné unaveně, ale nejčastěji obojí dohromady. Na sněhu bylo jistě skvěle. Většina z nich hned obsadila solárko, kruhovku, nebo šli jen tak ven. Všechny konibusy zaparkovaly na dvoře a Niora všechny otevřela. Připravovaly se pro grunt. Několik z nás se už uskupovalo s mopy, kbelíky hadry, kolečky, stěrkami, lopatami, vidlemi, košťaty… a i pár tich, co přijely z Alp se k nám přidaly. „Do práce, děvčata,“ řekla šéfová, když otevřela poslední konibus. Popadla jsem do ruky první věc, co mi byla nablízku – koště. Vešla jsem do jednoho konibusu do oddělení pro koně a začala vymetat podestýlku, seno a kobyláky. Během chvíle se u mě objevila Katrin s kolečkem a lopatou. Položila lopatu na zem a já na ní nametla část čpinavé podestýlky. Hodila to do kolečka a já si smetla další hromádku. Opět jsem to nametla na lopatu a Katrin to vyhodila do kolečka. Zopakovali jsme to, dokud nebylo oddělení pro koně 100% čisté. „Mám to vyvést?“ zeptala jsem se jí? „Jo, klidně, já zatím zametu rampu,“ odpověděla mi. Vyšla jsem ven z konibusu, popadla kolečko a jela s ním směrem k hnojišti. Vyjela jsem vzhůru po rampě, dojela až dozadu, abych ušetřila místo a vyklopila to. „A hele,“ řekla jsem si. „Kartáč!“ udivila jsem se. Byl zahrabaný v hnoji. Bez okolků jsem ho vytáhla a prohlédla si ho. „Dám ho do sedlovny,“ řekla jsem si. Hodila jsem ho do kolečka a zpět jela přes stáj. Šla jsem do mycího boxu a kartáč sprchla pod vodou, aby alespoň nějak vypadal. Následně jsem ho umístila do sedlovny a napsala na nástěnku, že jsem ho našla. Opět jsem si vzala kolečko a dojela zpět ke konibusům. „Nó konečně!“ začala si stěžovat Katrin. Neřekla jsem ani slovo a nechala jí hodit několik lopat plných špinavé podestýlky do kolečka. „Tady už nic není, můžeš to hodit vedle,“ oznámila mi a přidala do kolečka lopatu. Sjela jsem z rampy a odjela k vedlejšímu konibusu. „Nó konečně,“ ozvalo se zas. Tentokrát jsem se tomu zasmála a přenechala jsem kolečko Jennifer. Odebrala jsem se zpět za Katrin, která právě zametala strop. Pokrčila jsem obočí a zatvářila se nechápavě, protože… proč strop? Pavučiny tu přece nejsou! „Zametáš strop?“ zeptala jsem se jí. Trhla sebou, otočila se směrem ke mně a schovala koště za zády. „Ehm.. Jo!“ souhlasila. Zakroutila jsem hlavou a popadla do ruky již připravený kýbl s teplou vodou a mop. Katrin zatím vyměnila koště za hadr a začala utírat mříže, oddělovače, okénka a vše, co do cesty přišlo. Já jsem se uchýlila do jednoho z oddělení pro koně, namočila si mop, plácla s ním o zem a začala vytírat. S Katrin jsme se šikovně vystřídaly tak, aby mi nemusela šlapat na to umyté a zároveň stačila otřít hadrem vše. „Tady je nějaká špína, hodila bys mi kartáč?“ zavolala jsem na ní. „Jasně!“ zvolala a hodila na mě tvrdý kartáč na podlahu, aby nemusela chodit do umyté části. Zručně jsem ho chytila do jedné ruky, namočila do vody s nějakým desinfekčním sajrajtem a začala drhnout. Po chvíli se černá skvrna 1x1cm dostala dolů. „Jo!“ vykřikla jsem vítězoslavně. Katrin se zasmála a nechala si ode mě vzít kartáč. Pokračovala jsem v mopování dál a dál až jsem se dostala na rampu. Tam se za gumovými zarážkami zadrhávalo mnoho špíny. Bylo to přímo rejdištěm bakterií! Klekla jsem si, zase si vzala kartáč a pustila se do práce. Drhnula jsem každý záhyb, každou skulinku, která se jen objevila. Jsem perfekcionistická, to vskutku ano. Asi za deset-patnást minut byla hotova značná část práce. Stále jsem pokračovala v drhnutí, až když vylivše dokonalé, mohla jsem si oddychnout a odložit kartáč. Teda – v mém případě jen odložit kartáč. Niora přinesla vysavač, kterým jsme mohli vysát přední sedačky. Vlezla jsem si na ně, nejprve vyházela ven gumové podlážky ze země a pak teprve si tam přitáhla hadici vysavače. „Můžeš!“ oznámila jsem. Katrin mi pustila vysavač a já začala s luxováním. Na zemi se povalovala sláma, ale našla jsem tu i gumičku, pírko a knoflík z rukavice. Vysoukala jsem se ven z auta, když bylo vysáto. Nyní se tam přihrnula Katrin s čističem skla a vrhla se na leštění. Zpětná zrcátka, přední sklo, okénka… prostě vše, co se muselo leštit. Pozorujíc ji jsem se pustila do drhnutí gumových podložek kartáčem od bahna a všeho, co měli jen lidé na botách. Sluníčko, které by je následně osvítilo, bohužel nebylo, ale i tak jsem je nechala chvíli okapat na zábradlí. Mrznout nemrzne, tak co… Měli jsme za sebou část pro lidi a část pro koně. Zbývala šatna s kuchyňkou a sedlovna. Katrin si zabrala sedlovnu, kde jí stačil hadr a otřít s ním stojany na sedlo a vlastně celý povrch skříňky. Já jsem sklopila schůdek před kuchyňkou a zaútočila na něj mopem. Dost se na něj šlapalo a taky podle toho byl špinavý. Po chvíli drhnutí i toto bláto povolilo a tak jsem se přesunuladovnitř. Tady se úklid pořádal tak průběžně, takže stačilo setřít stůl hadrem a mopem vytřít podlahu. Po pár chvílích jsem za sebou spokojeně zabouchla dveře a slyšela, jak Katrin dělá na druhé straně to samé. Gumové podložky jsem dodala zpět k předním sedadlům. Za chvíli se u nás objevili kluci. „Vezmem ho pod sprchu?“ ptal se. Pohlédla jsem nejdřív na Connora a poté na přepravník. Jistě myslel konibus. Ne Connora. Pokrčila jsem rameny, ale stejně to nebyla otázka, že bych měla na výběr. Utěsnili jsme všechny prostory, pozavírali dveře a kluci sem natáhli hadici. Postříkali jsme auto vodou, čímž se z něj smyl ten největší prach. Vypadalo to mnohem líp. „Dobrá práce holky, pro dnešek máte padla,“ zasmála se za námi Nia. Úsměv jsme jí obě opětovali a uháněli za svými koňmi.