marigold: NÁVŠTĚVA SEDLÁŘE (dodatečně, omlouvám se)

Ačkoliv jsem si dávala pozor, aby ve skříňce leželo všechno na svém místě a vypadalo to dobře, holý fakt, že jsem si už pěkně nenamazala výbavu vyděsil i mě. Večer před tím, než měl přijít sedlář, jsem se rozhodla postupně vyskládat všechno kožené vybavení a přemáznout to, ať to zítra aspoň trochu vypadá. Noo, mám co napravovat.
Jelikož na stojanu už sedělo skokové sedlo v obalu, akorát jsem uklidila a vyklepala obal a sedlo tam rovnou nechala. Vzala jsem ze skříňky houbičku, hadřík, sprejík na kovové součástky a tuk-balzám na kůži v jednom. Nejdřív jsem si navlhčila hadřík a otřela sedlo od všech viditelných nečistot, nechala chvíli vyschnout a mezitím se podívala na součástky. Třmenové řemeny se mi trochu páraly u přezek jelikož byl pak kožený už jen skokový podbřišník, který opravit nepotřeboval, zkoukla jsem i uzdečku. Tady bych vzala jen otěže, jinak snad nebylo nic potřeba. Odepla jsem si tedy otěže, ať je mám připravené a odložila prohrabávání kožených věcí na později, než namažu první sedlo. Hezky jsem houbičkou vetřela do kůže balzám a tuk po celé jeho ploše a nechala chvíli mimo svou pozornost ve skříňce. Místo něj jsem vzala enduranční sedlo, které se mi trochu poškodilo už na čundru v létě, nebylo to ale nijak fatální. Tak jsem ho taky v klidu omyla vlhkým hadříkem a nechala, zatímco jsem se prohrabávala ve skříňce a hledala nějaké další kožené věci. Drezúrní sedlo, paradoxně to nejstarší nic nepotřebovalo, poprsák i s martingalem v pohodě. Čekala jsem to horší.
Poklidila jsem si všechno zpátky a pečlivě namazala i kožené části endurančního sedlo, taky uklidila do skříňky. Lehce jsem přetřela otěže a třmenové řemeny, které jsem chtěla taky nechat opravit a nechala dole na stojanu. Jelikož obě sedla byla namazaná vevnitř, přikryla jsem drezúrní sedlo obalem a nechala na stojanu. Poklidila jsem balzám, vymáchala hadřík i houbičku a uklidila. Na zítřek by to připravené bylo.
A když sedlář přijet, naskládala jsem si na stojan enduranční i skokové sedlo a vyrazila k prostoru, kde se celá údržba prováděla. Byl tam postarší pán, když se ale vrhnul do kontroly sedla a já mu vyjmenovala pár míst, která by potřebovala vyspravit, zručně se pustil do práce. Samozřejmě si vybavení ještě sám zkontroloval, tak jsem mu radši donesla ještě to drezúrní sedlo, na kterém taky našel pár míst, kde leccos zapošil a poupravil. Polštářce naštěstí docpávat nepotřebovaly, proto mu moje vybavení nezabralo tak dlouhou dobu. Vrátil mi všechny věci v takovém stavu, až jsem si říkala, jestli mi to tak náhodou neprohodil s něčím komplet novým. Srdečně jsem mu poděkovala, ale samozřejmě jsem se nevyhla několika slovům ohledně toho, že se mám o svoje vybavení lépe starat. Slíbila jsem mu, že na to dám pozor a zavezla si svoje věci pěkně zpátky, všechno připla na svoje místo, uklidila a zapsala si do úkolů v mobilu vysoko-prioritní položku VYČISTIT VYBAVENÍ. Snad na to zase nezapomenu.