raven+ikaros: STŘÍHÁNÍ VOLNÝCH KONÍ - TAROT, SEZAM

"Jdeš na brigádu?" ptala se mě ráno na snídani Jennifer. S plnou pusou jsem přikývla. Chtěla jsem pomoct, přišlo mi to fér vůči ostatním.

Po snídani jsem si obstarala svoje věci, pak bylo na čase zajít se kouknout na nástěnku, které koně je potřeba ostříhat a jakým střihem. Zapsala jsem svoje jméno k Tarotovu a Sezamovu. Teď jenom zjistit, zda jsou koně v boxech nebo ve výbězích. Koukla jsem na seznam boxů na plánku a došla je zkontrolovat. Samozřejmě, že koně byli ve výbězích. Stavila jsem se pro vodítko a vydala se na pastviny.

TAROT
Bělouše jsem poznala snadno. Byl to jediný světlý kůň ve výběhu a z dálky se nezdál ani moc špinavý.
"Tarote!" zavolala jsem na něj a chviličku počkala, jestli ke mě přijde. Nezdálo se, že by se mu chtělo, takže jsem mu vyšla naproti. Pak se valášek přeci jenom donutil udělat pár kroků ke mě, ale spíš aby se podíval, co mám pro něj dobrého. Zasmála jsem se a podrbala ho na hlavě. Mazlit se nechtěl, ale kvůli tomu jsem tu ani nebyla. Připnula jsem mu k ohlávce vodítko a společně jsme se vydali k východu. Tarot se mnou šel celkem ochotně, dokonce se ani nesnažil projít první, když jsme vycházeli z výběhu.
Dovedla jsem Taryho do jeho boxu a skočila jsem si pro čištění. Dala jsem si s hřebelcováním bělouše práci, aby byl pořádně čistý na stříhání. Než jsme vyrazili, ještě jsem mu vybrala z kopyt.
Tom už na nás čekal.
"Tak jsem tady zase," zazubila jsem se na bývalého trenéra. Asi před tři čtvrtě hodinou jsem tam byla s Ikarem.
"Tak jdeme na to," oplatil mi americký úsměv a zapnul strojek. Tarot stál klidně, Tom stříhal červený střih, takže jenom přes prsa a krk. Tentokrát jsme si s Tomem povídali o jeho koních. Moc dobře se mi s ním povídalo, měl smysl pro humor a o zvířatech mluvil s láskou.
"Tak hotovo," pohladil bělouše po lopatce.

Zavedla jsem Tarota do jeho boxu a kartáčem odstranila chlupy, které se uvolnili při stříhání. Tom říkal, že deku mu dávat nemusím, takže po téhle závěrečné péči jsem ho odvedla zpět do výběhu.

SEZAM
Další pán na holení byl Sezam. Pěkný koník se pásl spolu s ostatními a absolutně nereagoval na moje volání. No, docela ho chápu, taky bych k sobě nešla Nakonec jsem došla já k němu, připnula mu vodítko k ohlávce. Kupodivu jakmile byl na vodítku, byl ochotný mě následovat.
U východu jsme se trochu nepohodli, Sezam chtěl jít první. Vrátila jsem ho zpátky a zastavila se.
"Nene, já jdu první," pokárala jsem ho a znovu vykročila. Sice se mě snažil znovu předejít, ale já zatáhla za vodítko a zpomalila ho.
"V klidu, hochu," promluvila jsem na něj.

Zavedla jsem Sezama do jeho boxu a došla si pro jeho čištění. Zajímavý, že čištění mě bavilo, zvláštně mě ta činnost uklidňovala. Teda než bych byla neklidná, spíš mi to pomohlo urovnat si myšlenky. Rozcuchala jsem mu srst, abych mu ji pořádně vyprášila, hlavně na prsou a na krku, kde se bude stříhat. Potom jsem ho zase pěkně uhladila měkkým kartáčem a úplně nakonec nás čekalo čištění kopyt. Pořád jsem se nezbavila stínu strachu z toho, že mě kopne. Každopádně Sezam se choval slušně a ani se netvářil, že by mě chtěl kopnout.
Dovedla jsem Sezámka k Tomovi. Už na nás čekal, opřený o stěnu.
"Hodný," postavila jsem valáška tak, aby ho Tom mohl pohodlně stříhat. Drbala jsem ho na spodní čelisti, zatímco stroje vrčel a Tom se soustředil na práci.
"Víš, že Sezam byl jednu chvíli totálně nejezditelný?" zeptal se mě zničehonic Tom.
"Ne," odpověděla jsem zaskočeně. "Jakto?"
"Měl mladou jezdkyni, dělala s ním sice všechno možný, ale všechno špatně," pokračoval Tom zachmuřeně. "Teď je z něj ale nenapravitelný mlsoun," dodal s šibalským úsměvem a vypnul strojek. Z kapsy vytáhl pamlsek a podal ho hnědákovi. Ten ho smlsnul a koukal po dalším. Pohladila jsem ho po nozdrách.
"Tak utíkejte, mám tu ještě práci," vyhnal nás Tom.
Zavedla jsem Sezama zpět do jeho boxu, ještě jednou ho očistila a odvedla zpět do výběhu.