katrin: POVINNÁ BRIGÁDA - NÁVŠTĚVA SEDLÁŘE

Dneska má přijet sedlář zkontrolovat a popřípadě zpravit naše vybavení, takže jsem hned po snídani a obstarání koně vyrazila do sedlovny hodit svou výstroj do lesku. Z modré pojízdné skříňky jsem vyndala uzdečku (řekla jsem si, že ji rovnou namažu taky) a sedlo, které jsem si přehodila přes dřevěnou ‚kozu‘. Teď přišla ta zábavná část, kdy můžu všechno rozebrat hezky rozebrat na kousky. Ze sedla jsem odepla podbřišník a třmenové řemeny (ze kterých jsem ještě vyvlíkla i samotné třmeny) a přehodila je přes kozu vedle sedla. Jako další jsem si vzala do parády uzdečku, takže za chvíli už mi zbyla jenom spousta kožených řemínků, které jsem poskládala vedle sebe na vrch mojí skříňky. ‚Jestli tohleto někdy složím dohromady, tak to bude fakt zázrak,‘ pomyslela jsem si při pohledu na spoustu řemínků, které momentálně nevypadaly, že by se z nich dalo poskládat něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo uzdečku. No co už, to vyřeším potom. Z tašky na čištění jsem si vzala rýžák, popadla jsem třmeny a podbřišník a vyšla ze stáje. Dřepla jsem si u dveří a dlouhými tahy zbavovala podbřišník písku a chlupů. Se třmeny jsem udělala to samé a ještě jsem je pořádně vykoupala ve vodě, aby se písek dostal i z těch míst, kam jsem se s kartáčem nedostala. Vrátila jsem se do sedlovny a připravila jsem si mýdlo na kůži, balzám a tuk na kůži v jednom, a hadr (ve skutečnosti to byl kus mého trička, ale proč nevyužít věci, co už nenosím, že ano ). Nejdřív jsem mýdlem namazala celé sedlo, abych odstranila veškerý prach, zaschlý pot a různé jiné nečistoty. To samé jsem udělala i se třmenovými řemeny, podbřišníkem a kousky uzdečky. Když jsem měla všechno namydlené, zavřela jsem krabičku s mýdlem a vzala do ruky čistý hadr a balzám (s tukem) na kůži. Kápla jsem trochu na hadr a začala promazávat sedlo. Nejdřív posedlí, rozsochy, bočnice, kolenní opěrky, sedlové polštáře…zkrátka všechno, včetně řemenů na bočnici. Když se sedlo celé lesklo, přesunula jsem se k uzdečce. Brala jsem do ruky jeden řemínek za druhým, a každý důkladně promazala, aby se kůže nevysušovala, byla pořád pružná a nepraskala. Po namazání uzdečky a třmenových řemenů jsem uklidila balzám i hadr do sáčku ve skříňce a šla si umýt mastné ruce. Šlo to dost ztuha. Teda spíš vůbec, dokud jsem nepoužila kombinaci jaru a čističe koupelen. S čistýma rukama jsem se vrátila do sedlovny, kde jsem měla ještě rozložené věci. Když už jsem v té čistící náladě, tak jsem rovnou vzala udidlo a houbičkou ho umyla od zaschlých slin a všeho možnýho. Nechala jsem věci rozložené (a doufala, že to nikomu nebude vadit), aby se přípravky hezky vsákly, a šla mezitím vyházet box, ať to mám pro dnešek z krku.
‚Perfektní načasování,‘ pomyslela jsem si, když jsem kráčela zpátky do sedlovny. Zrovna, když jsem dodělala box, ke mně totiž přišel Jason, že za chvilku tu bude sedlář, tak ať si nachystám věci. Balzám už se snad docela vsákl, takže jsem byla připravená popadnout věci a vyrazit s ostatními na kontrolu. Jenomže. Když jsem vešla do sedlovny a pohled mi padl na rozložené věci, úsměv mě hned přešel. Cožpak sedlo, to dám dohromady raz dva, ale uzdečka? Jak mám jako poznat, kam který řemínek patří? ‚No, to bude ještě zajímavý,‘ povzdechla jsem si. S tím se budu trápit snad celé odpoledne…no, aspoň že uzdečku sedlář kontrolovat nebude. Jelikož jsem měla nové vybavení, tak nic spravit nepotřebovalo, takže jsem popadla jenom sedlo a připojila se k Mell a Jennifer, které se sedly v rukou mířily k sedláři. Několik studentek už bylo na místě, takže jsem se postavila za ně a čekala, až na mě přijde řada. Samotná kontrola proběhla docela rychle, protože se sedlem nic v nepořádku nebylo. Sedlář ho jenom zběžně zkontroloval a pokračoval k Jen. Odnesla jsem tedy sedlo, připnula k němu třmeny a podbřišník a uklidila ho do skříňky na držák. Fajn. Teď už zbývá jenom složit tu proklatou uzdečku…