nell a kometa: STŘÍHÁNÍ VOLNÝCH KONÍ: VALHALA, SPIRÁLA, FIDORKA


Šla jsem zrovna od Komety, když jsem uslyšela Jenn a Mell, jak se baví o nějakém stříhání.
„Ahoj holky, vy už máte koně ostříhané ne?“ optala jsem se.
„Jasně, máme, ale včera se objevilo oznámení, že se koná brigáda. Mají se ostříhat koně bez jezdce,“ pověděla Mell a Jenn jen přitakala.
„Aha, dík za info,“ usmála jsem se a šla za holkama. V knize jsem si odškrtla brigádu a šla jsem za Tomem, který mi včera ostříhal Kometku.
„Ahoj, jdu na brigádu, můžu?“
„Jasně, volných koní je dost, tak se každá ruka hodí“ usmál se
„Co bys řekla na ostříhání Valhaly, Spirály a Fidorky? Jsou do vše hodné a klidné klisničky,“odpověděl. Kývla jsem a odešla se kouknout do boxu Valhaly.

VALHALA

V boxu nebyla, tak jsem tedy vzala ze sedlovny její vodítko a šla k výběhům.
„Cass, která je prosímtě Valhala?“optalaj sem se, neboť s touto klisničkou jsem se ještě nesetkala
„Támhle ta hnědá, je vedle Perly,“ ukázala na hnědku s bílým flíčkem na čele. Podívala jsem se a uviděla ji. Perlu jsem samozřejmě poznala hned. Kolikrát mě už postříkala vodou, když jsem šla kolem jejího výběhu
Poděkovala jsem Cass, otevřela výběh, který jsem hned za sebou zavřela.
„Valí“ zavolala jsme na klisničku, ta se však v klidu pásla. Jen Perla zvedla hlavu, ale když zjistila že k ní nejdu, tak se zase věnovala trávě.
„Valhalo,“ zkusila jsem znova a tentokrát klisnička zvedla hlavu, pomalu jsem k ní došla s vodítkem a nechala ji, aby si mě očichala. Spíš ji zajímaly moje kapsy, jestli nemám něco k snědku. Po chvíli k nám přišla i Perla.
„Holka promiň, za tebou nejdu,“ usmála jsem se, cvakla Val vodítko a odváděla ji z výběhu. Trošku, jsem ji musela brzdit, neboť se hnala moc přede mě, a to jsem nechtěla. Nakonec jsme to ale zvládly a já ji mohla dovést do boxu. Vzala jsem její čištění a začala pročesávat srst. Stejně jako u Komety, jsem nejdřív jela proti srsti, abych z ní dostala všechen prach a nečistoty. Potom jsem ji vybrala z kopyt, ještě jsem ji rozčesala hřívu a ocas. Hřívu jsem ji spletla do malých cůpků, aby se Tomovi nepletla pod strojek. Pak jsem vzala ještě hadřík a celou jsem ji hadříkem přejela. Když jsem byla s prací hotová a spokojená, dala jsem ji vodítko a odváděla ji za Tomem.
„Tak, tady máme další slečnu, jaký měla střih loni?“ optal se mě Tom
„Ehm, to nevím, ale teď se jí má dávat „bryndáček“ “ odpověděla jsem. Tom kývl a zapnul strojek. Já chytla Val blíže u ohlávky poněvadž jsem si nebyla jistá reací Valhaly. Pamatovala jsem si však, že nesmím ukázat strach či nejistotu před koněm. To by bylo odsouzeno k zániku a zvíře by získalo okamžitě převahu a navrh.
Vali ale jen zastříhala ušima, ale jinak se zdála být klidná.
Tom chvíli nechal běžet strojek naprázdno a když viděl, že to s ní nic nedělá, začal stříhat. Tom to měl hotové celkem rychle, neboť se stříhal jen krk a plece. Valhala celou dobu stála naprosto předpisově. Občas jsem ji pohladila, ale spíše jsem ji hlídala aby náhodou sebou necukla. Ale nebylo to moc potřeba. Když Tom skončil, poděkovala jsem mu a šla odvást Valhalu do boxu, kde jsem ji vyhřebelcovala, abych z ní dostala všechny uvolněné chlupy. Pak jsem přes ní přehodila deku a ještě ji odvedla do výběhu.

SPIRÁLA

Po odvedení Valhaly do výběhu, jsem se rozhodla jít pro Spirálku. Tuhle klisničku jsem poznala hned, neboť jsem na ní před nějakou dobou dělala příjmačky. Hnědá klisnička se pásla společně s mojí Kometkou.
„Spirálko!“ zavolala jsem na ni a klisnička zvedla hlavu a zastříhala ušima. Zvědavě se koukla mým směrem. Vyšla jsem tedy k ní a ta se hned zvědavě připlížila. Spolu s ní ke mně přišla i Kometka, která mi taky začala čuchat kapsy.
„Ahoj Kometko, promiň, dneska už nic,“ usmála jsem se na ni a pohladila ji. Neucukla, což mě potěšilo.
Přicvakla jsem Spirálce vodítko a odváděla ji z výběhu, Spirálka se taky trošku snažila hnát a cpát se přede mě, na což jsem hned zareagovala tím, že jsem couvla a nedovolila ji vyjít dříve, než jsem vyšla já.
Odvedla jsem ji do boxu a zašla pro čištění. Spirálka byla doslova špinavá jak prasátko.
„Teda, taková hezká dáma a takle se ušpiní, že se nestydíš,“ promluvila jsem na ní. Klisna trochu pohodila hlavou jakoby říkala **To je jedno, já se nečistím**
Vzala jsem tedy hrubý kartáč a odrolila z ní všechno bláto. Pak jsem si vzala hřeblo a začala hřebelcovat nejdříve proti srsti a pak po srsti. Čištění téhle kobylky mi dalo zabrat fakt více ještěže Kometa je celkem čistotná na některých místech jsem musela přitlačit. Asi po hodině jsem měla kobylku vyčištěnou. Pročesala jsem ji ještě ocas a hřívu a odváděla ji na vodítku za Tomem.
„Tak, tady máš další krásku. Že, lasečko,“ podrbala jsem ji pod bradou a Spirálka slastně přivřela oči. Tom zkusmo zapl strojek, tak jak předtím u Val, a když klisna stála klidně, jen se podívala za zvukem, tak začal stříhat. Šlo mu to docela dobře, no taky už v tom má nějaká ta léta praxe. Občas jsem klisničku podrbala za uchem, ale nevypadala nějak, že by jí vadilo stříhání.
„Tak, hotovo,“ řekl Tom a vypnul strojek
„Zvládneš ještě jednoho?“ optal se mě
„Jasně, jen odvedu Spirálku a jdu pro Fidorku, ta má „bryndáček““ odpověděla jsem
„Jo, tak to půjde rychle,“ usmál se
Odvedla jsem Spirálku do boxu a vyčesala z ní uvolněnou srst, přikryla ji dekou a odvedla jsem ji do výběhu. Chvíli jsem se dívala, jak odběhla za Kometkou a pak jsem šla za poslední slečnou.


FIDORKA

Opět jsem si vzala vodítko a šla pro poslední kobylku. Tentokráte šlo o černou hnědku Fidorku. Zašla jsem se podívat do výběhu, ale neviděla jsem ji tam. Tak jsem zašla do druhého výběhu, kde byla Asie a Nota.
„Fidorko,“ zkusmo jsem zavolala, a jmenovaná klisna zvedla hlavu a zastříhala ušima směrem ke mně. Byla to ona. Vešla jsem tedy do výběhu, přicvakla ji vodítko a odváděla ji do boxu. Klisna byla při vodění naprosto ukázková, nikam se nehnala, ani se mi nesnažila šlápnout na nohu.
Dovedla jsem ji do boxu, vzala jsem si čištění a začala ji čistit. Nejdřiv jsem odrolila bláto ze srsti a pak jsem začala hřebelcovat proti srsti. Tak jsem dostala ze srsti všechen drobný prach. Potom sjem ji pročesala ocas a zapletla hřívu do cůpků. Ještě jsem ji otřela nohy od bláta a vybrala z kopyt. Vzala jsem si ještě hadřík a přeleštila ji. Pak jsem ji odvedla za Tomem.
„Tak, Fidorka, bryndáček že?“ optal se ujisťujíc se. Kývla jsem a chytla klisnu blíže k ohlávce. Tom zase zkumo zapnul strojek a pak se dal do stříhání.
„Jo, tahle klisnička nám dala před pár lety hříbě. Festivala,“ pověděl mi Tom
„Jo, to vím, holky cosi říkali. A bylo ještě jedno hříbě myslím,“ pověděla jsem přemítavě
„To byl Vertigo, matka byla Vanilka,“ v duchu jsem si vybavila ryzku, kterou jezdila Karin
„Jo, to bylo ono,“ usmála jsem se.
„Tak, a je to,“ pověděl Tom a vypnul strojek
„Děkuji za pomoc,“ usmál se
„Nemáš za co, ráda jsem pomohla,“ odvětila jsem a odváděla Fidorku do boxu. Zase jsem z ní odstranila všechny uvolněné chlupy, přehodila přes ní deku a odvedla ji do výběhu.
Ještě jsem zametla uličku boxu a šla směr jídelna. Koní zbylo sice ještě dost, ale já už měla hotovo.