lia: BRIGÁDA, SKUPINA A
Zasponkovala jsem si neposlušný pramen, aby mi nepřekážel v práci. Oblékla jsem se do starých, odrbaných džínů a pobledlé mikiny, která kdysi bývala sytě modrá. Natáhla jsem si na nohy tenisky, levá bota mi byla částečně malá a pár měl nejlepší léta dávno za sebou. Zavázala jsem si tkaničky, sundala si hodinky a zamířila za první skupinou. Očekávala jsem, že budu dnes bílá od hlavy k patě, ale ještě se uvidí. Možná budu červená nebo modrá, kdo ví? První skupina měla za úkol přetřít plůtky, kavalety a stojany.
„Ahoj,“ pozdravila jsem první skupinu, tedy její přítomnou část – Jasona, Connora, Natha a Kitty. O pát minutek později se objevila Nell a vzápětí Sarah. Každopádně jsem si ještě nebyla úplně jistá, jestli jsme v plném počtu. Společně jsme vyrazili na jízdárnu, kde na nás čekala horda vybavení, které mělo přijít do nového i když stejného kabátu. Jason mi podal štětec a vzápětí jsem supěla s pořádným kbelíkem bílé barvy. Společně jsme vyrazili na jízdárnu, kde na nás čekala horda vybavení, které mělo přijít do nového i když stejného kabátu.
,, Tak se na to vrhnem, vezměte si věci podle barev, stojany budou do bíla, jen nějaké do hněda. Kavalety budou taktéž bílou, břevna jsou různými barvami, na nich uvidíte barvy, které tam předtím byly. A drezurní plůtky půjdou samozřejmě do bíla“ seznámil nás se základní paletou barev Jason a já dotáhla kbelík k vedlejšímu půtku, ten první totiž získala Sarah. Do kbelíku s barvou jsem namočila štětec a vzápětí ho vytáhla. Bílé kapičky mířili zpět ke stejnobarevné hladině.
,, Víš, že s tím štětcem máš natírat a ne pozorovat, jak z něho kape barvička?“ozvalo se za mnou. Já dostanu infarkt!
,, Jasně, že vím, už se na to chystám,“ vzpamatovala jsem se okamžitě, otřela štětec o okraj kbelíku a plynulými pohyby vedené zápěstím jsem začala malovat plůtek. Natírala jsem jedním směrem a snažila se pochytat stékající kapičky. Povídala jsem si s okolními natěrači a bez cavyků přešla na další plůtek, jakmile byl ten první domalován. Počasí nám naštěstí přálo, poslední co jsme potřebovali byl pořádný liják. Sarah u vedlejšího plůtku kývla hlavou směrem ke klukům a já s cukajícími koutky sledovala Connora, jak se láduje bagetou. Pokud ho bude někdo následovat je docela možné, že nám to zabere více času, než bylo v plánu.
„To ho necháš, aby si dával při práci svačinku?“ zazubila se Sarah na Kitty, která pracovala o pár kroků dál.
,, Asi jo“ usmála se jmenovaná a otočila se jeho směrem., ,,však on se bude muset rozdělit“ Poslední plůtek už měl svého natěrače a já se tak se zbytkem barvy v kbelíku vrhla na kavaletu s křížem na koncích. Aspoň dodělám tuhle barvu. Opatrně jsem natírala břevno a chytila štětcem další neposednou kapičku. Po nějaké době jsem byla spokojená a vrhla se na další kavaletu. Plynule jsem pokračovala a nakonec mi zbyla barva i na jeden stojan. To už byl kbelík opravdu prázdný. Rozhlédla jsem se okolo, vypadalo, že je všechno hotovo. Pro jistotu jsem se ještě zeptala, ale nespletla jsem se. Umyla jsem tedy kbelík a štětec, vrátila je na ukázané místo a vrátila se na pokoj. Oblečení čisté nepřežilo, vlasy naštěstí ano. Převlékla jsem se do uniformy, umyla si ruce, rozčesala vlasy a pokračovala v dnešním programu.