bloodyee: SEDLÁŘ

Dnes měl přijet sedlář. To znamenalo dát všechno naše vybavení pořádně do kupy, sepsat, co už je potřeba vyměnit nebo opravit. Proto jsem do sedlovny vyrazila s bločkem a propiskou. Vybrala jsem si čas těsně před obědem, kdy většina studentek buď už nalézá do jídelny nebo dělá poslední aktivity se svým koněm a většinou v sedlovnách ani šatnách nikdo není... Otevřela jsem tedy svojí truhlici pokladů, jak jsem přezdívala obrovské skříni, přisunula si malou židličku a pustila se do toho. Sedla jsem mazala nedavno, takže to nebylo potřeba, ale našlo se spoustu jiných věcí. Věděla jsem že nejhůř na tom jsou otěže. S těmi už to bylo trošku o strach, a tak jsem neváhala a hned si na bloček napsala o nové. Pak jsem koukla na uzdečku. Není to ani rok, co jsme jí měnily, protože staré se utrhla lícnice. Ta byla v pořádku, nesla sice běžné známky používání, ale vypadala dobře. Pověsila jsem jí na dveře skříně a sáhla pro uzdu. Ta vypadala moc dobře. Věděla jsem že to je minimálním používáním a trochu jsem se styděla, to se musí změnit. Pak jsem sáhla po uzdečce za VAZ, o tu jsem se starala královsky, vapadala jako nová a já jí opatrně položila k ostatním. Teď mi pod ruku přišla martingalová vidlice. To kdyby viděla Niora tak mě vykostí, že jsem jí neřekla o novou dřív. Guma už puchřivěla, kožené pásky už měly nejlepší léta za sebou hodně dávno a očko, kterým se provlékal zbytek pásku, aby volně neplandal na levé straně chyběl a nahradila ho gumička. Připsala jsem vidlici na seznam a radši jí schovala zpátky. Bude muset ještě chvíli vydržet a jestli bude nejhůř použiju poprsák z AZ sady. Ten jsem zkontrolovala hned následovně a byl v nejlepším možném pořádku. Potom už přišly na řadu sedla. Drezurní už mělo něco za sebou, Dek se zase trochu rozmohutněl, co jsme ho naposledy měnili, ale nijak zvlášť, podle mého by stačilo docpat polštáře. Napsala jsem si to tedy do poznámek, abych to ukázala sedláři a dohodla to s ním. Další bylo skokové. To jsme používali nejčastěji, ale taky bylo nejvíckrát měněné a díky zápřahu, taky nejvíce opečovávané, takže kromě klasického opotřebování vypadalo pořád moc pěkně. Rovnou jsem z něj sundala třmeny s podbřišník. Řemeny jsem pořádně obhlédla, ale zdály se být v pohodě. Podbřišník, stejně jako drezurní, byl nedávno měněný a úplně v pořádku. Koukla jsem proto na závodní, skokové sedlo. Vzhledem k tomu kolikrát ho Dek měl na sobě, vypadalo skvěle, vlastně celá AZ sada neměla nárok na to být nějak zničená.. Nakonec jsem sáhla po endurančním a pořádně ho projela. Vypadalo dobře, kromě toho, že levá kolenní opěrka se začínala trochu trhat. Další poznámka do notýsku - přišít. Prošla jsem tedy ještě zbytek kožených věcí, včetně bot a zkontrolovala i ostatní vybavení, když jsem v tom.
Když se objevil sedlář ukázala jsem mu všechny naše sedla. Endurančí slíbil zpravit a pak jsme se společně vydali podívat se k Dekovi společně s drezurkou. Vešla jsem k hnědému do boxu, nasadila mu ohlávku s vazákem, přivázala ho k mřížím a pak mu na záda položila sedlo. "Tak co myslíte?" Zeptala jsem se pána, který začal obcházet hnědého, který byl značně nevrlý, a různě hýbal sedlem. "To vycpání by mělo úplně stačit, jsou už dost splasklé, proto to už nesedí jako dřív." Přikývnul a rovnou si sedlo vzal zatímco, já odměnila Rona mlaskou a nechala ho zase se vrátit ke klidu...