kitty: KONTROLA VYBAVENÍ - ASIE + CHARAKTER
BRIGÁDA
Vlezla jsem do sedlovny mezi prvními. Bylo mi jasné, že tu nebude v příštích chvílích moc volného místa, a tak jsem vzala svojí skříň s vybavením, svůj stojan na vybavení a odsunula jsem je o kousek stranou, abych si mohla vše v klidu protřídit. Začala jsem od našeho nejstaršího vybavení, které jsem dostala hned po příchodu na Florestu. Tedy, jak co. Drezurní sedlo už jsem měla jiné, protože vranka se od mého příchodu lépe nasvalila, a tak jí to staré už nesedlo. A jelikož jsme podstatnou část práce věnovaly drezurní práci, bylo tohle sedlo sice nejpoužívanější, ale tím pádem i nejčastěji kontrolované a to, o co jsem dbala (po naší sadě za AZ) nejvíc – potřebuji se v něm přece cítit příjemně  Rovnou jsem ho ale vyndala, ačkoliv jsem věděla, že je v pořádku, a rovnou si ho namazala. Poté jsem ho odložila na stojan s vybavením, který byl momentálně volný – ten můj byl už přeplněn.
Sundala jsem rovněž ze sedla všechno navíc. Třmenové řemeny, byly, pravda, už docela… No, ne v nejlepším stavu Dala jsem je proto na skříň, abych mohla zažádat o nové. Podbřišák byl v pořádku, stejně tak samotné třmeny – otěže.. no. Přiznávám, ty nebyly úplně v nejlepčím stavu, stejně jako základní uzdečka. Ne že by byly nepoužitelné, ale Niora na mě už nejednou házela káravý pohled když viděla, v čem vyjíždíme ven. Rozhodla jsem se proto zažádat o nové a tohle dát útulku. O to, na čem budeme jezdit do té doby než dostaneme novou uzdečku, jsem se nebála – k Vánocům jsme dostali multi, která se dá používat i jako klasická, kromě spousty jiných možností. Sidepull, stahovací sidepull, BBčko, lonžovací.. Tu uzdečku miluju Udidlo jsem ovšem samozřejmě zachovala.
Pak jsem se natáhla po podsedlové dece. Polštáře, které měly ležet po stranách páteře, už byly dost slehlé, ačkoliv normálně se na těchto dekách jezdí bez gelové podložky, na téhle už se to nedalo, pokud jsem chtěla Asiina záda šetřit. Což mi tak připomíná.. Čapla jsem gelovovu podložku. Ta sice pořád ještě sloužit relativně dobře mohla, nicméně její čas už se rovněž blížil. Sáhla jsem do dveří skříně a vytáhla kus papíru – vždy jsem tu měla spoustu poznámek – a zapsala si, že zažádám i o novou gelovou podložku. Pokud se bude hoit, můžu tu starou dát rovněž útulku, ona ještě chvilku sloužit bude. Pryč jí ale můžu dát teprve, až budu mít novou.
Podsedlovku jsem dala pryč hned, dek mám na Asii několik a tak to bez téhle chvilku přežijeme. I ta by se ale mohla do útulku hodit, polštáře by se daly docpat a když ne, tak by to byla klasická podsedlovka. Trošičku ošuntělá, ale o to tady nejde  Stejně tak dopadly i bandáže z prvního levelu. Jezdíme na nich s Asií celkem často, a taky už podle toho vypadaly. Pryč s nimi Zažádat o nové, prozatímní náhradu máme. Zateplovací mohly zůstat, ty byly ještě v dobrém stavu. Botičky jsem pak už také neměla prvotní, takže tyhle byly ještě v pořádku  Mohla jsem se vrhnout na další vybavení.
Sáhla jsem po terénním sedle. Třmeny na něm momentálně nebyly, koneckonců jsem je už protřídila, co na něm ovšem bylo byl podbřišek do terénu. A ten už zažil svoje – rozhodla jsem se ho raději rovnou vyhodit. Terénní sedlo jsem si prohlédla – bylo v dobrém stavu, že Asii sedí jsem nepochybovala – takové věci jsem kontrolovala relativně často. Když se delší dobu nejelo do terénu, nejprve jsem se ujistila, že sedlo padne, než jsem doopravdy nasedlala a vyrazila. Podobně i s parkurovým ježděním – ačkoliv parkurové sedlo už BYLO trochu jeté, kolenní opěrky se trhaly, všeobecně nebylo v úplně nejlepším stavu – ale dalo se ještě používat a snad i opravit. Položila jsem ho proto k hromádce pro útulek.
Co se lonžovacího vybavení týče, raději bych se nevyjadřovala Většinou jsme lonžovaly na ohlávce, takže udidlo i slintáky byly ok. Obřišník už měl něco za sebou, jelikož jsme někdy pracovaly na dvou lonžích, pro které byl potřebný, ale pořád vypadal k světu. Lonžovací ohlávka sama o sobě byla v pořádku, zevnitř lehce ošoupaná, ale v pořádku. Co v pořádku nebylo, byla.. lonž. Jo, docela potřebná část vybavení, co? zkrátka to tak už ale bylo. Z toho neustáléh házení na zem, když jsem si jí chtěla smotat, přejíždění prsty a šoupání, během namotávání nebo vysílání na kruh, z Asiiných občasných výstřelů kdy se zničehonic napjala pak zase spadla do písku.. Myslím že ještě jeden takovej výstřel a už nevydrží Raději jsem jí proto dala do sekce na vyhození. Do té doby máme sadu na dvojlonžování, ze které můžu vzít koneckoncl i jenom tu jednu.
Podbřišník od skokového sedla byl v pořádku, o to msjem nepotřebovala diskutovat. Gogue a martingal jsem takřka nepoužívala – při skocích jsem si dáávala áležet zejména na tom, by byla Asie ve všech okamžicích dobře ovladatelná, a tedy na tom, aby martingal nebyl potřeba, a co se gogue týče, dělaly jsme na něm ze začátku, později už jen když vraná dlouho nedělala – a to jen tak, aby nechodila s hlavou jak arabský hřebec. Jinak jsem si stále nebyla jistá, co si o používání pomocných otěží myslet, a tak jsem ho nechávala ležet – Asie byla naučená chodit tak, jak měla, tak k čemu? Už ne tak dobře vypadal poprsák, na který se martingal připojoval – ale nevypadal ani nijak zvlášť zle, takže jsem si s tím nedělala hlavu.
Vykrojená dečka pak byla můj milášek, dávala jsem jí kobylce jak na skoky, tak na cvalovku, tak na terénní vyjížďky, když jsme nasvalovaly – a taky už jsem jí byla nucená dvakrát vyměnit. Podruhé docela nedavno, když už polštáře nesloužily tak, jak měly, a teď tedy byla relativně nová. Odložila jsem jí mezi věci, které si nechávám a pokračovala dál. Šlachovky a strouhačky. Ehm. Ty jsem měla od začátku původní, a je fakt, že jsem s nimi sice nepracovala tak často, jelikož jsem je střídala i s jinými, které jsem měla, ale.. už si zasloužily důchod v útulku Sloužit pořád mohly, nicméně už byly trochu ošoupané, protlačené, vytahané. Dala jsem je tedy na hromádku k útulku.
Provazová ohlávka. Že ta není už úplně v pořádku jsem věděla už nějakou dobu, a také jsem měla už týden zažádáno o novou – Niora mi jí přislíbila během zítřka, takže jsem provazovku šoupla mezi věci z útulku – ona se ještě může hodit. Stájovku jsem tam dala rovnou, jelikož tahle už byla docela hezky ošoupaná a na Asii jsem jí viděla jen nerada
Nákrčák jsme měly od léte, takže o jeho vyřazení nemohla být řeč. Stejně tak o vybavení za AZ, jelikož to jsem měla jen na výjiečné příležitosti a i jinak jsem o něj pečovala jako o svoje miminko. Rovnou jsem ho tedy rozebrala, vyčistila, namazala, a bandáže s podsedlovkou a krytem na sedlo dala stranou na vyprání. To samé jsem udělala s dekou a bandážemi ze sady Royal dressage. Uzdu jsme měly už skoro od začátku, co jsem tu byla, používat jsme jí ale začaly až nedavno. Do té doby jsem o ní ale rovněž pečovala, takže vypadala pořád skvěle :3
pak přišla na řadu sada na parkur. Chrániče jsme používaly, paradoxně hlavně do terénu, jelikož na rozdíl od těch na sucháč se tyhle ve vlhku nerozeply. Dva bičíky ovšem zůstávaly spíše ve skříni, a okopávací podbřišek? Na parkuru do devadesáti? K čemu? Ten byl takřka zbrusu nový – i když kdo ví, třeba ho jednoho dne využiju.
Pogumované otšže jsem pak používala jen občas – někdy ty, někdy ty z krosu, takže byly ještě stále v pořádku. Sadu na cross country jsem používala spíše v létě – jen ty botičky jsem někdy brala ven. Stále ale vypadaly dobře, a tak jsem všechno nechala tak, jak bylo. Sadu za Hon na lišku jsme dostaly teprve te´d na podzim, použily jsme jí na honu, a pak už ne Takže byla pořád v pořádku a čistá, samozřejmě že jsem jí po něm umyla  Podobné to bylo se sadou za naše první závody, od eskadronu – teprve nedavno mi začalo docházet, jak vrance ta sada sluší, a do té doby jsem jí skoro nepoužívala. Včera jsem měla na vyjížďce tu deku, a na výstavě na dusotu ohlávku. Obojí jsem se tedy rozhodla vyčistit, ale dávat to pryč – nebyl důvod. Stejně tak sada za Fei cup, zakoupená sada „Ocean“ a vlastně všechno vybavení navíc. Ráda jsem používala spíš ten stadart, ačkoliv když jsem to tak sledovala, asi to byla škoda. Měla bych to začít střídat Multiuzdečku a bezkostrové sedlo jsem pak dala stranou, abych je umyla, tenhle týden jsme na tom jezdily ven, takže to bude zapotřebí 
Prohlédla jsem pak vybavení navíc. Vložky pod bandáže jsem pečlivě hlídala, takže jsem měla už své několikáté, ty byly ještě v pořádku. Co chtělo vyměnit byl beránek na podbřišník, ten už byl docela prosezený, ošoupaný a navzdory mytí špinavý – pryč s ním! Procházela jsem i další vybavení, jehož vyjmenování by možná zabralo další stránku Co si zasloužilo vyměnit byl páteřák, který jsem měla už.. no, v červnu to budou dva roky, a brala jsem si ho takřka vždy na parkur nebo ven – ale hlavně jsem zase o něco poporostla a nechránil ma už tak, jak by měl. Využitelný nicméně pořád byl  Co se ohlávek týče, nebylo to tak dlouho co jsem nakoupila nové, kterých jsme měly několik, a nebyl tedy důvod se nějaké zbavovat. Co zasloužila vyměnit, byly třásně. Ty jsem měla už nějakou dobu a pravda, bylo jich potřeba jen v léte, ale když se dávaly třásně, byly mouchy a jak se koně chrání před mouchami? Vyválí se. Zažily tedy už leccos a tak jsem je raději dala stranou. Stejně tak čištění jsem za dobu na Florestě čas od času vyměnila za jiné, a nedavno před výstavou jsem ho pečlivě vyčistila a umyla, takže nebylo potřeba. Vodítek jsme rovněž měly několik Co ale zasloužilo výměnu bylo procházkové lano. A Paarelliho lano. Na těch jsme pracovali docela často, a už podle toho vypadaly, karabiny začaly reznout a ztrácela jsem v ně tak důvěru. Ono kdyby se vyměnily, mohly by ještě sloužit.. Dala jsem to tedy na extra hromádku, poradím se s Niorou. Vyměnit karabinu na vodítku není přece jen tak snadné Dvojlonže byly rovněž v pořádku a jak už jsem řekla, čištění jsem kontrolovala před výstavou – teď to proto nebylo potřeba. Co jsem se rozhodla vyměnit byl zakoupený kryt na sedlo. Tenhle už měl tak vytahanou gumu, že šlo spíše o přehoz, ám byl ale prošoupaný a úplně jsem nevěřila, že ještě může plnit nějakou funkci. Vyhodit.
Co zcela jistě chtělo opravit, byla síť na seno. Asie běžně hryzala do všeho, do čeho mohla, a upřímně myslím že žrala víc tý sítě, než sena. Chvilku se bez ní budeme muset obejít. Překvapivě nezdemolovaný byl míč a transportní chrániče byly rovněž v pořádku. Překontrolovala jsem i vybavení v lékárničce a nakonec deky. Tím jsem skončily kontrolu Asiiného vybavení.. konečně
Odnesla jsem věci co jse se rozhodla dát pryč Nioře, a svoje si uklidila do skříně. Udělala jsem si rovněž seznam toho, co máme mít nové, abych se pak nedivila, až budu něco postrádat. Seznam magneticky přidělat na dveře od skříně, a mohla jsem se vrhnout na další vybavení.
Jako první jsem se rozhodla zkontrolovat věci na Charaktera. Měla jsem to trochu jednodušší, protože jsem ho včera brala pod sedlo. Věděla jsem tedy, že uzdečka mu sedí, šla zapnout na kliasickou pět a dva prsty a když se zapla správně do lícnic, bya mu jak ulitá. Tu jsem tedy nechala stranou, jen jsem pořádně prohlédla, jestli nemá někdy nějakou vadu, něco, co bych třeba při uzdění přehlídla.
Co ovšem zkontrolovat chtělo, bylo sedlo. Jelikož u toho byl ovšem důležitý postoj koně, vzala jsem jednu z erérních ohlávek, a šla pro valacha. Ten byl po polední siestě ještě v boxu, tak jsem mu jen nasadila ohlávku a vyvedla ho do uvaziště. „Počkej tady fešáku“ promluvila jsem na něj, cvakla ho z obou stran a pak přinesla sedlo. Bez podložek, bez deček, bez podbřišáku a i bez třmenů, aby nepřekážely. Vyhoupla jsem ho na koně a sjela s ním tak, aby padlo tam, kam má – tedy aby neomezovalo příliš vepředu lopatky, zároveň aby neleželo na bederní páteři. To se zkontroluje později, nejprve jsem potřebovala upravit výchozí postoj. Valach stál s jednou zadní nohou zakročenou, já ovšem potřebuji ten správný „drezurní“ postoj, aby nic nezkresloval. Zapůsobila jsem proto tlakem na jeho zadní nohu, valach o kousek popošel a srovnal se, všechny čtyři vedle sebe, ani jedna nepovolená – sedlo by se tak posunulo do strany. „To je pašák“ promluvila jsem na něj a šla zkontrolovat. Nahmatala jsem si jeho poslední žebro, a mezi ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky ho sledovala až vzhůru, směrem k páteří. Až tam jsem se samozřejmě nedostala, ale od svrchního bodu jsem „vedla kolmici“ nahoru k páteři. Tam končila hrudní páteř, začínala bederní s dlouhými výběžky – kdyby sedlo leželo na nich, nemohlo by to být pro koně příjemné. Sedlo ale sedělo ve správném místě, jak má být. Zkusila jsem teď strčit prsty mezi kohoutek a sedlo. Tři prsty, to by tak odpovídalo. Rovněž po stranách kohoutku měl kůň prostor. To by bylo ovšem potřeba zkontroloval i ze sedla. Po dosednutí se stává, že jezdec svojí vahou dotlačí sedlo na kohoutek a páteř koně – což, jak asi chápeme, je naprosto nevhodné. To byla první věc, kterou jsem zkontrolovala když nám přišlo bezkostrové sedlo – jestli neleží na páteři. U nemála bezkostrových sedel tomu tak je, a veškeré vykládáí poduškami nebo dekami je zbytečné, a jen páteř stísní.
Teď první aktivní test. Položila jsem jednu ruku na přední rozsochu, druhou na zadní ap okusila se sedlo střídacým tlačením seshora rozhoupat. Sedělo ale tak, jak má být. To zanemanlo, že polštáře podél páteře dobře přiléhají a nikde nejsou moc vysoké nebo moc nízké. Někdy se při takhle nepadnoucím sedle stávalo, že se při pohybu sedlo „dohoupalo“ až na lopatky, kde samozřejmě sedět nemělo. Tedy, jediné sedlo co na lopatky skutečně mohlo nedosáhnout, bylo drezurní . jiné typy sedel na ní obvykle skutečně seděly. Měly by ale svým tvarem kopírovat lopatku koně, a tak jí v ničem nebránit. Zkusila jsem tedy přejet dlaní mezi sedlem, jeho výplní a lopatkou. Ucítila jsem v prostředku zvětšení tlaku, lehoučké, ale bylo tam. Měla bych to raději říct Nioře, než aby nám tu Charlie jezdil s nepadnoucím sedlem. Volnost lopatek je podstatná věc. Zkusila jsem tedy zátěžovější věc, zapůsobila jsem pravou rukou na komoru silou, a zkusila projet znovu. Šlo to hůře, a v problémovém místě se mi ruka zasekla. Jo, to bude chtít říct Nioře. Samozřejmě že sedla nemůžou padnout perfektně, když máme jedno sedlo na několik koní. Měla by ale padnout co nejlépe.
Přišel čas na zkontrolování rovnoměrného tlaku obou polštářů – strčila jsem pravou ruku pod bočnici, na kůži koně, a konečky prstů projížděla mezi koněm a sedlovým polštářem. Nezdálo se mi, že by byl tlak někde větší, nebo menší, podle tohohle by teda sedlo padnout mělo. Zkontrolovala jsem tím, že nikde nevzniká most, což by znamenalo že sedlo víc tlačí na kohoutek a pod zadní rozsochu. V takovém případě mohou vznikat na těchto místech bolestivé otlaky a kůň se pak samozřejmě nechcee nechat nasedlat – ale kdo by se mu divil 
Zkontrolovala jsem to všechno i z druhé strany. Někteří koně jsou na ejdnu stranu nasvalenější o tolik, že pak sedlo padne jinak, než má. Obvykle se to pozná i tak, že se sedlo posouvá do stran, ona ale takováhle kontrola neuškodí.
Charakter měl podle všeho padnoucí sedlo – na ty lopatky ale musím upozornit Niu. Na druhou stranu, pokud sedlo někde nepadne, bovykle se to ukáže při více testech, takže to s ní raději proberu  Odnesla jsem proto sedlo zpátky do sedlovny. Zvedla jsem pak Charaktera do boxu, kde si znovu užíval svojí svačinky.
Při kontrole zbylého vybavení jsem na nic nepřišla – tedy, na žádnou závadu. Až na to, že jedno poutko pro podbřišník na podsedlovce e začínalo odtrhávat – bude to chtít přišít. Tím jsem ovšem pro dnešek skončila.