raven+ikaros: MOC, MOC, MOC SE OMLOUVÁM, MÁM TO TROŠKU ZKOMLIKOVANÝ A VĚTŠINU DNÍ JSEM TRÁVILA V NEMOCNICI.

Ikaros má box 35, takže před námi jde Izzy s Meteorem a my jako poslední. No co, aspoň mám spoustu času valáška pořádně vyhřebelcovat, rozčesat mu hřívu a žíně na ocase a vybrat mu z kopyt.
Zůstala jsem s Rosem u něj v boxe, drbala ho za ušima a na kohoutku, dokud na nás nepřišla řada. Přicvakla jsem vodítko k ohlávce a vyvedla valáška ven.

Hlavní stan veterinářky jsme našli snadno. Vedle příjemně vypadající brunetky stála Sue a něco si povídaly.
"Dobrý den," pozdravila jsem hlasitě, aby mě bylo přes klapot kopyt a Ikarovo zaržání slyšet.
"Ahoj," usmála se na mě veterinářka. "Tak jdeme na to?"
Přikývla jsem a trochu Ikara ustoupila, aby se k němu veterinářka mohla lépe dostat a taky aby nestál zádí vystrčený do dvora. Stoupla jsem si k jeho hlavě, v jedné ruce držela vodítko s ohlávkou a druhou jsem ho hladila po nozdrách. Veterinářka mezitím prohmatala Ikarovi nohy, zda nemá žádné otoky a prohlédla mu kůži a srst kvůli parazitům.
"Čím krmíš?" otočila se na mě s otázkou.
"Odměrka ječmene, odměrka a půl granulí a dvě odměrky otrub," zopakovala jsem naučeně. "Je špatně krmitelný, ale podle mě žere dobře," dodala jsem. Žena si něco poznamenala, zřejmě do karty koně a pokračovala v prohlídce.
Změřila Ikarovi teplotu, puls a poslechla mu srdíčko.
"Ššš, hodný," mumlala jsem mu, aby zůstal v klidu a nikam nepochodoval. Zatím se nijak neprojevil, odevzdaně stál a nechal se prohlížet. Je pravda, že zatím se do něj nic nepíchalo, byla jsem zvědavá, jak se projeví při odběru krve a při očkování. Jestli je můj kůň po mě, skončíme všichni pěkně pokopaní Nesnáším injekční stříkačky, mám z nich téměř panický strach.
"Dobře, dobře," pronesla veterinářka spíše pro sebe. "A jak často spolu pracujete?"
Na chvilku jsem se zamyslela. "Většinou ho beru třikrát týdně pod sedlo na jízdárnu, když ne jízdárna, tak aspoň v kruhovce přirozená komunikace. Jinak všechen možný čas tráví ve výběhu," odpověděla jsem a pohladila koně po krku.
Ikara už moc evidentně moc nebavilo, začal pohazovat hlavou.
"Už to bude, klídek," promluvila jsem na něj a poklepala mu bříšky prstů na pysky.
"Tak jdeme na krev," oznámila veterinářka a připravila si injekční stříkačku s ampulkou na krev. Chvilku hledala na Ikarově krku vhodné místo vpichu, potom mi dala znamení, abych valáška držela a zaměstnala jeho pozornost, aby mohla píchnout.
Nejprve místo potřela vatovým polštářkem napuštěným dezinfekcí, připomnělo mi to odběry krve u lidí. Tak ono je logický, že se místo vtipu musí vydezinfikovat, ušklíbla jsem se sama sobě v duchu.
"Bude to jenom malá včelička," usmála jsem se na svého čtyřnohého kamaráda a drbala ho mezi očima. Valášek mě překvapil, zůstal klidně stát, jenom se mi zdálo, že se trochu napnul, jako by se připravoval k útěku. Sevřela jsem vodítko pevněji, kdyby chtěl uskočit, a pokračovala jsem v mluvení.
"No vidíš, lásko, už jenom kousek a máš to za sebou," drbala jsem ho pořád. Ikaros si odfrkl, jako by mi snad rozuměl. Jakmile z něj vytáhla jehlu, ohromně jsem plaváka pochválila. Veterinářka místo znovu potřela dezinfekcí a popleskala Ikara po pleci.
"Šikula můj jsi, že jo?" zašeptala jsem mu. Po očku jsem sledovala, jak veterinářka popisuje ampulku se štítkem a ukládá ji do přepravky. Jehlu zavíčkovala a vyhodila do připraveného koše.
"Skvělé, ještě naočkujeme a je po všem," ohlédla se po nás. Usmála se pozitivním úsměvem, který mě ujistil, že všechno šlo relativně dobře. Žena si připravila další injekci, tentokrát s očkovacím sérem.
"Můžeme?" kývla na mě. Přikývla jsem nazpátek. Opět si našla vhodné místo vpichu, které prvně vydezinfikovala.
Snažila jsem se odvést valáškovu pozornost hlazením, drbáním i mluvením a docela se mi to i podařilo, protože se ani nehnul, když veterinářka vstřikovala sérum. Znovu místo vydezinfikovala a vyhodila jehlu.
"Tak a je hotovo," vydechla spokojeně. "Pohlídej, ať si nedrbe vpichy a to je všechno."
"Super," zazářila jsem. "Děkujeme a na shledanou," rozloučila jsem se a společně se statečným valáškem vyrazila zpět do boxu.

Zůstala jsem s ním ještě asi tři čtvrtě hodiny v boxe, hladila ho a drbala na kohoutku. Hráli jsme si s míčem a já byla tak ráda, že všechno proběhlo v pořádku.