Komentáře k článku: Přirozená komunikace

cassie + gentleman: ,, Halu máme pro sebe, bezva,“ usmála se. Nevím, co bych dělala, kdyby nebyla hala prázdná. Nejspíše by mi to narušilo plány, protože jsem netušila, jestli by byla venkovní jízdárna úplně ideální. V dnešní hodině přirozené komunikace jsem za prvé chtěla pouštět hudbu a skočit si s ním překážky. Spíše pár kavalet a tak dvě zvýšené kavalety, kdy poběží na volno při mém boku, i když nejdříve zkusíme na vodítku. Uvidíme, jak to bude probíhat. Holky jsem upozornila, že bych chtěla mít volnou halu a nejspíše mi vyhověli. Měla jsem připravené už kavalety. Bylo to lepší, než to dělat s Gentlemanem v hale, ačkoliv by to úplně nevadilo. Zavedla jsem si ho doprostřed haly na dlouhém vodítku. Dneska byl trochu línější, ale hádám, že se mu potom rozproudí hodně rychle krev.
Nejdříve jsem zkusila si ho zacouvat, abych si získala lepší jeho pozornost. Stačilo udělat krok dopředu a říct ,, Couvej“ a miláček pochopil. O čtyři kroky zacouval, kdy jsem ho pochválila. Nechala jsem ho ustoupit zadkem, kdy použila tentokrát stálý tlak na jeho slabiny u zádně. Reagoval krásně na jemný tlak. Nemohl mi vyhovět více. Pochválila jsem ho, ale pustila jsem ho z dlouhého vodítka, kdy si odběhl trochu dál na můj povel a já šla zapnout rádio s cd, kde jsem měla všechno možné. Z rádia se rozezněla první písnička. Opening z Gintama, myslím, že třetí – japonská písnička, ale někde tam budou i anglické. Gentleman zdvihl hlavu zvídavě, zastříhal ušima a chvíli se díval kolem, ale tak nějak na to nereagoval. Jestli by na několika závodech, jistě si musel zvyknout na hudbu, která hrála kolem, a byl to statečný kůň. Protáhla jsem se a začala si pobrukovat, ale rozešla se za Gentlemana, do úhlu, kde na mě neviděl. Nemusela jsem mu říkat, co po něm chci, ihned se za mnou rozešel, aby mě následoval, kdy jsem ho pochválila. Prošli jsme si celou halu, následoval mě, někdy zastříhal ušima, když jsem s ním procházela kolem rádia.
,, Ty jsi ale šikulka,“ usmála se, zastavila se a jeho horký dech pocítila v mých vlasech, pohladila jsem ho po čumáku a usmála se. Párkrát jsme si i zacouvali. Připnula jsem mu vodítko, kdy jsem se s ním rozešla po hale. Byla prázdná a nikdo zatím nepřicházel. Hudba se postupně měnila. Převážně hrál rock a bylo jedno, jestli japonský nebo anglický, ale našli se tam i klidnější skladby. Pomalejší a instrumentální. Zrovna teď hrála pomalejší hudba, kde se nezpívalo. Bylo slyšet hodně piano. Yiruma & Skullee - River Flows In You, takhle se myslím, že jmenovala. S hřebcem jsem na vodítku prošla halu. Měl svěšenou hlavu, pěkně mě vnímal. ,, Klus,“ řekla jsem mu a rozeběhla se po jeho boku, pochválila jsem ho a i s ním běžela směrem na kavalety. Hezky na střed a vodítko dlouhé tak, aby si na něj nešlápl, ale netahala jsem mu za ohlávku. Běžela jsem vedle něj. Gentleman si odfrkl, ale překlusal pěkně kavalety a přitom zvedal nožky. Pochválila jsem ho za jeho výkon, proběhli jsme to v klusu i na druhou stranu. Gentleman byl z kavalet nadšený, ačkoliv nebyli vysoké, hnal se dopředu a zvýšenou kavaletu měl chuť si spíše přeskočit, ale rozmyslel si to. Musela jsem jeho tempo mírnit, ale podařilo se. Dala jsem pryč dvě kavalety, takže zůstala jedna před zvýšenou kavaletou. Pustila jsme ho z vodítka a rozeběhla se opět po hale a dala mu hlasový povel. Gentleman se rozklusal a následoval mě, běžel mi po boku, spíše klusal a já ho navedla na kavaletu a zvýšenou kavaletu, překlusal je, kdy jsem jej pochválila, když se mi to líbilo. Frkal přitom vzrušeně. I na druhou ruku z klusu jsem to s ním vyzkoušela, až mi připadalo, že jde na překážku zcela sám a ještě se na ní těší, takže nemá důvod uhýbat jí. Tohle nám stačilo. Byla jsem tu s ním dlouho, překážky jsem dala zatím stranou a hřebec zatím pobíhal po hale. Poté se s ním rozešla do stáje.

jennifer+galaxie: O stužku video 16 – jak si získat pozornost koně

Přemýšlela jsem, kam s hnědkou půjdu, nakonec jsem si řekla, že vyberu jeden z prázdných výběhů, bude mít kolem sebe koně, trávu a pak taky mě. ,,Představ si, že nemám vodítko, ikdyž ho nyní držím.“ Postavila jsem se před hnědku, která frkla a přiblížila se ke mně. ,,Dalším bodem je osobní prostor, který nedodržuješ.“ Zamračila jsem se. ,,Vzad, vzad.“ Pomlaskla jsem a pomocí tušírky vytvářela rytmický tlak na prsa a koukala se na ně. Hnědka ustoupila o dva kroky. Přestala jsem a pohladila tušírkou na místě tlaku. ,,Hooodná.“ Usmála jsem se a byla připravená na další krok. ,,Tak poustoupíme ádí, představ si, že jsme na úzké cestě a ty musíš zádí ustoupit, ale já se k ní nedostanu.“ Usmála jsem se, v okolí pořehtal kůň, ale hnědka sledovala jen mě. Trochu jsem udělala krok doprava a natáhla se pravou rukou dozadu a poklepávala rytmicky na záď. Gal tohle znala, jen si lehce přešlápla předními nohami. Jemně jsem stále ťukala, hnědka frkla a ustoupila zádí. ,,Výborně, hoodnááá holka.“ Chválila jsem Gal hlasně a ta pěkně stála a neposouvala se nikam. Rozhodla jsem se, že to zopakuju na druhou straně. Gal mě sledovala, jen jsem se pousmála. ,,A vrátíme zadní noy zpět, kočko.“ Usmála jsem se a udělala rytmický tlak na záď. Galaxie si přeslápla a udělala krok zpět. ,,Áno, hodná holka.“ Usmála jsem se a tušírkou pohladila na místě stlaku. Hnědka si sklonila hlavu a já zopakovala znovu tlak na zádí na druhé straně. ,,Tak je šikovná, výborně. Usmála jsem se, přišla k ní blíž a pohladila na hlavě. ,,A nyní zkusíme se rozejít broučku. Na místě, kde bývá podbřišák, jsem zlehka začala poťukávat a pro dodání povelu se rozešla. Uslyšela jsem pofrkání a pak, jak někdo jde za mnou, Galaxie se rozešla a po chvilce šla po mém boku. Zastavila jsem a ona také. ,,Hooodná holka.“ Pohladila jsem na místě tlaku a projela jí rukou ve hřívě. Přešla jsem na druhou stranu a i na ní lehce začala poťukávat a rozešla se. Hnědka s odfrknutím šla hned za mnou. Pohladila jsem ji tušírkou na místě tlaku, Gal snížila hlavu a spokojeně si odfrkla. ,,Šikovná holka to je.“ Usmála jsem se, objala klisničku a podívala se do své mysli, co dál ,,Tak, umíme i díky tlakovce ustoupení předkem, tak jdeme na to.“ Usmála jsem se. ,,Zacouvaj.“ Mlaskla jsem a tušírku rozkmitala před prsy. ,,Hooodná hou.“ Usmála jsem se, když Gal udělala pár kroků dozadu. ,,To je ono, pašanda.“ Usmála jsem se a lehounce začala poťukávat na plecích. Gal se rozešla dopředu. ,,Nene, ťukala jsem jinde broučku.“ Podívala jsem se na prsa, ukazala na ně a rozhýbala před němi i tušírku. Gal si odfrkla a zacouvala. ,,Stůj, tak znovu.“ Usmála jsem se a lehce zase poťukávala. ,,Do strany, do strany… Táák to je ončo kočko, pašanda, skvěle holčičko.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku tušírkou na místě tlaku. ,,Výborně, tak i druhou stranu.“ Usmála jsem se, přendala tušírku a začala Galku ťukat i na druhé straně na plecích. Hnědka tentokrát hned pochopila, co to po ní vlastně chci. ,,Hooodná holka, moc hodná.“ Usmála jsem se a nechala ji přijít k sobě. Pohladila jsem ji po krku a podrbala na čele. Usmála jsem se a zkusila s ní znovu ustoupit zádí. ,,Pašanda.“ Zopakovala jsem to i na druhé straně. ,,Dnes ti to náramně jde.“ Pousmála jsem se a znovu zkusila tlakovat na plecích jen tušírkou. Galaxie ustoupila předkem, zadek nechala na stejném místě. ,,Áno, výborně holka moje, pašanda jsi.“ Usmála jsem se, pohladila Galaxku po krku, objala ji a nechala vykročit poťukáním na místo, kde bývají holeně. Vykročila jsem s ní a obešl jsme spolu výběh. Pak jsem zastavila, nechala hnědku zacouvat, ustoupit zádi doprava a předkem následně taky. ,,Hoodná holka.“ Usmála jsem se a pohladila Gal po krku. ,,Dnes ses výborně snažila.“ Usmála jsem se, objala hnědku a pak spokojeně společně s ní mohla jít k brance výběhu. ,,Ještě zopakujeme tvoji paměť…. Úsměv!“ Dala jsem prst nahoru a hnědka natáhla hlavu vzhůru a usmála se. ,,Hodnáá holka.“ Pochválila jsem ji. ,,Hubana!“ Ukázala jsem na moji tvář a dostala sladkou pusinku :3 Pak jsem ji pochválila a pomalu jsme šly k výběhu, kam ji pustím

jennifer+galaxie: Podívala jsem se na hodinky a zápis lidí na hale. ,,Ty vadé, dneska je tam moc lidí, ale tadyy půl hodinky volná.“ Usmála jsem se a zapsala se tam a honem za hnědkou. Vzala jsem tušírku a šla s ní na halu. ,,Dneska skoro taková nuda viď, furt prší.“ Pousmála jsem se a pohladila hnědku. Ta frkla a sklonila hlavu. Prostě jsem byla ráda, že nyní jsme tu samy. ,,Dnes jsme už tu byly, hmm co si dáme z PK.“ Usmála jsem se na hnědku. Ta frkla, že prej neví ,,Tak jo, zkusíme jak si pamatuješ hry.“ Usmála jsem se a nejprve šla s hnědkou na střed. Rozkývala jsem ukazováček před hnědkou ze strany na stranu a druhou rukou ukázala na prsa. Gal sklonila hlavu a couvla. Ještě jsem dvakrát kývla prstem ze strany na stranu a Gal s odfrkem už byla vzadu. ,,Áno, hodná, pojď ke mně.“ Mlaskla jsem a naznačila oběma rukama, aby za mnou hnědka přišla. Pochválila jsem ji podrbáním na krku a šla na stranu. Vodítko jsem dala stranou a tušírkou poťukala na plece. Gal ustoupila po tlaku předkem. ,,Hodná.“ Pohladila jsem ji na místě tlaku. Udělala jsem to samé na zádi, Gal si odfrkla a ustoupila zádí. ,,Hodnáá,.“ Pohladila jsem na místě tlaku a usmála se. ,,Stranovou hru si pamatuješ?“ Usmála jsem se a jemně nejprve na boku pohladila a pak vyvinula tlak. Gal si přešlápla a ustupovala bokem, jak jsem šla stále vedle ní. Hlídala jsem plece a záď. Pak jsem zkusila kulišárnu a chtěla, aby ustupovala tak, jak jsme se to učily při stranové práci. ,,Áno holka! Šikovná.“ Usmála jsem se. Pohladila jsem Gal na místě tlaku a zopakovala to na druhou stranu. Šlo nám to skvěle a já byla s Galaxií dnes nadmíru spokojena. Protáhla jsem se a vzala naše dlouhé vodítko. ,,Jdi kruh!“ Ukázala jsem na velký kruh a Gal vyšla. Usmála jsem se a chodila svůj vlastní. Gal byla zvědavá, co se bude dít. Měla jsem v plánu kruhovou hru. Hnědka šla pěkně klidně. Po asi pěti kolech, kdy jsem se divila, že ji to neznudilo, jsem ji nechala naklusat. Odfrkla a naklusala hned pěkně živě. ,,Skvěle.“ Usmála jsem se. Po kole jsem ji dovolila zpomalit do kroku a pak chtěla, aby zastavila. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se a poslala ji i na druhou ruku, abychom si to zopakovaly, nechtěla jsem ji honit, přeci jen dopoledne bylo perné. Gal jsem pochválila a zopakovala s ní otáčení nejprve jsem chtěla, aby jen laterárně ohla hlavu ke mně. Podrbala jsem ji na čele, když opravdu na mě pootočila jen hlavu. ,,Hodná kočka a teď druhou stranu.“ Usmála jsem se, podala si vodítko pod krkem nad krkem a pomalu začala tlakovat nátlak na ohlávku. Gal otočila pomalu hlavu na druhou stranu ode mě. ,,Pašanda moje.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Pak jsem pustila písničky do mobilu. Gal frkla a já jí ukázala mobil a začala ji s ním hladit a pak se s hnědkou vyfotila a poslala mamce i Stefanie. Dala jsem mobil do kapes a zavěsila hnědce vodítko vzadu za hlezna a byla na druhé straně na boku. Jemně jsem začala tahat vodítko k sobě. Tlak jsem vyvíjela. Gal nejprve ohla hlavu a pak se otočila zádí a šla ke mně. ,,Hodná.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Usmála jsem se a podrbala Gal po krku a zkusila to samé i na druhou stranu. Gal dnes měla skvělou náladu, ale to počasí bylo nejhorší. ,,Dveře!“ Ozvalo se. ,,Volno!“ Pousmála jsem se. Gal stříhla ušima, pohladila jsem ji a šla do slepého pole. Koukala jsem jí na hřbet a Galaxie se otočila a šla za mnou. Pohladila jsem ji a pochválila za správný krok. Dovnitř vešla Sue společně s Karin. ,,Ahoj, už končíme.“ Pousmála jsem se na dvojci. ,,Co děláte?“ Usmála se Sue. ,,Komunikaci, opakujeme a tak nějak končíme.“ Usmála jsem se, zabořila nos do hřívy a usmála se. ,,Takt o nám nepřekážíte, jdeme na kruh.“ Usmála se blondýnka. Já jen pokrčila rameny. ,,My stejně půjdem.“ Pousmála jsem se a poklepala tušírkou na místo, kde se udává pobídka holení. Gal se se mnou rozešla. ,,Hodná.“ Pochválila jsem hnědku. ,,Tak se mějte.“ Usmála jsem se na Karin i na Sue a společně s hnědkou šla ven z haly. ,,Tak jo, zase jedna pěkná půlhodinka v hale, místo kruhovky.“ Usmála jsem se, pohladila hnědku a šla s ní k boxu.

nell a kometa: PK-NAPOJENÍ- POVINNÁ PRÁCE ZE ZEMĚ + ÚKOL K LEVELU 2

VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK. CASSIE INFO NA MAILU. OMLOUVÁM SE

Vyvedla jsem Kometku na ohlávce z boxu. Měla na sobě žlutou ohlávku a žluté vodítko. Šla jsem po její levé straně a měla jsem ji na prověšeném vodítku. Cesta byla trochu mokrá, ale jsem ráda, že přestalo pršet. Snad nás nevyžene déšť přivedla jsem ji do kruhovky a zavřela za sebou vrátka. Odepla jsem Kometce vodítko a švihla jím u nohy.
„Jdi!“zavelela jsem a pohodila hlavou směrem ke straně. Kometa s frknutím odběhla. Zatímco si klusala svůj velký kruh, já šla dovnitř malého kruhu a obcházela s ní. Po nějaké době jsem se jí postavila do cesty a Kometa byla nucena změnit směr. Takto jsem to udělala ještě několikrát, pak jsem si všimla že ke mně začíná natáčet ucho a tak jsem slonila hlavu, natáhla jsem ruku k zemi a čekala. Klusání se ustálo a Kometa ke mně příšla. Poodstoupila jsem od ní a šla ke mně. Zkoušela jsem dělat různé vlnovky a odcházet od ní. Kometa mě následovala.
„To je ono, tááák je ššššíkovná,“ vydatně jsem ji pochválila a pohladila.
Potom jsem ji přicvakla vodítko a odváděla jji z kruhovky.

jennifer+galaxie: Podívala jsem se na hodinky a vyšel akorát Seb. ,,Hele, v kruhovce máš tu tvoji kulišárnickou věc, nebo spíš věci a tady napínáček.“ Zasmál se Sebastian. ,,Huhu díky ti.“ Ušklíbla jsem se a vzala jej a dala opatrně do kapes a podrbala hnědku. Připla jsem vodítko a vzala tušírku. Seb šel s námi a já alespoň budu mít dohled Gal pofrkala a já se ušklíbla, pohladila ji a vpustila do kruhovky bez vodítka již, které jsem omotala kolem hrazení a hnědce sundala ohlávku. Na zemi bylo asi deset nafouklých balonků a na sloupcích čtyři. ,,Jsi ty ale pěkný fukač.“ Usmála jsem se na Seba. ,,To víš.“ Zasmál se a sledovali jsme Galaxii, která s frkáním šla k jednomu z balonků, drcla do něj a on odletěl kus od ní. ,,Jdi kruh.“ Mlaskla jsem a hnědka šla po kruhu. ,,A klus.“ Mlaskla jsem, sledovala oko a Gal dávala pozor na nohy, balonky byly z jejího dosahu, protože byly na středu ,,A druhou stranu!“ Zastoupila jsem hnědce cestu a ta šla pěkně na druhou ruku a já sledovala zase oči a Gal už to přestalo bavit skláněla hlavu, olizovala se, natáčela boltce na mě a čekala, až se uráčím otočit, aby mohla přijít. Poušklíbla jsem se a sedla si na zem, sklonila hlavu a dělala, že spim. Po chvilce někdo přišel a začal mi ožužlávat kapuci. ,,Tob y bylo dobrý pro začátek.“ Zasmála jsem se, pohladila hnědku po plecích a zvedla se. Podrbala jsem ji a rozešla se po kruhovce a Galaxie šla hned vedle mě, já zastavila, ona tak, já začala couvat. Hnědka pofrkala a hned krok vyrovnala vzad taky. ,,Hodná, šikovná.“ Pohladila jsem ji a usmála se. Začala jsem ji hladit rukama po celém těle. Od hlavy, uši, krk, prsa, plece, přední nohy, nahoru po spěknách, břicho, boky, hřbet, záď a pěkně dolů po zadní noze a pak na druhou stranu a zase od hlavy. Galaxie tohle už znala a sklonila hlavu a odfrkla. ,,Galí.“ Mlaskla jsem a hnědka na mě natočila hlavu. Ušklíbla jsem se a začala ji hladit od hlavy ohlávkou, ale vynechala jsem uši a místa se slabou kůží. Hnědka stála klidně a já ji pak začala hladit i z druhé strany a podrbala ji po krku. Nasadila jsem ohlávku a vzala vodítko. Začala jsem hnědku hladit i jím, omotávala kolem jejího těla, začala jsem s vodítkem dělat hluk a chvilkama i s ním práskala a zase hladila. Galaxie vypuzovala rovnou svůj nezájem, jen občas se na mě podívala, jinak sledovala Sebastiana. ,,Brouku.“ Pomlaskla jsem, abych upoutala pozornost. Hnědka boltec namířila na mě a frkla. ,,No no…“ Odložila jsem vodítko a vzala balonek. ,,Koukej.“ Ukázala jsem hnědce balonek a Gal frkla a drcla do něj čumákem. ,,Teď si rát nebudem.“ Usmála jsem se. ,,Sebe, budem si pinkat pak.“ Ušklíbla jsem se a začala hnědku hladit balonkem po celém těle, už jsem ji připravovala na to, co mám dnes v plánu. S balonkem jsem různě i Gal poťukávala po těle. Tento balonek byl zavázán lehce, proto jsem mohla jít pak před hnědku a udělat ten nepříjemný zvuk, když rozvážete balonek a jeho konec začnete natahovat a různě s ním dělat volovinky, aby to ten zvuk udělalo. Hnědka pofrkala a natáhla hlavu, byla zvědavá, co to dělám ,,To by jednomu urvalo uši.“ Zasmál se Seb a já přikývla. Pohladila jsem hnědku a nafoukla balonek znovu a hnědka pofrkala a já se zasmála. ,,Copak? Ty ho nafukovat nebudeš.“ Ušklíbla jsem se a Pohladila ji s balonkem. Pozvala jsem Seba blíž a před Galaxií jsme si začali pinkat a pomalu se k hněde přibližovali. Galaxie frkla a natáhla hlavu a pinkla do balonku čumákem, a ten se nějak rozvázal a začal vypouzet ten prdějící zvuk. Zasmála jsem se a hnědka frkla a já ji pohladila. ,,Klid.“ Ušklíbla jsem se a vzala si jiný balonek, zatímco zbytek z tohohle si dala do kapes. Pinkali jsme si se Sebastianem nad hnědčiným hřbetem a pak i nad zádí. Galaxie pofrkala a já ji pohladila a pochválila. Šla jsem před ni a poprosila Seba o nadhození a připravila špendlík. ,,Jak to praskne?“ ,,Nemělo by moc.“ Usmál se mladík. ,,Tím líp,“ Usmála jsem se a v úctyhodné vzdálenosti od hnědka nechala Sebův hozený balonek prasknout, kdy jsem do modrého balonku zapíchla špendlík a ten praskl hned. Galaxie frkla a hrábla nohou a pohodila hlavou. ,,Klííd.“ Vzala jsem jiný balonek za záda a šla k hnědce, pohladila ji a začala hladit společně s balonkem. Gal pak do balonku zase žuchla a já jej tentokrát trochu blíž probodla s tím, že jsem na Galaxii mluvila klidným tonem. Hnědka pofrkala, ala už klidně stála a natáhla ke mně a ke zbytům z balonku hlavu. ,,Hodná holčička.“ Usmála jsem se a v její blízkosti probodla třetí balonek. Galaxie se už jen s ušima vpřed podívala, co to kde bylo. ,,Hodná holka…moc hodná.“ Usmála jsem se, pohladila ji a podrbala na krku. ,,Pašanda to je..“ Usmála jsem se a šla ke sloupku, s hnědkou v patách a propichovala jsem všechny balonky na sloupcích, takže se po sobě ozvaly čtyři rány a Galaxie šla vyrovnaně za mnou. ,,Áno holka, šikovná!“ Pochválila jsem ji a objala ji. ,,Pěkná spolupráce.“ Usmál se Sebastian. ,,Díky.“ Zazubila jsem se a objala hnědku a dala hubana. ,,Děkujeme za pomoc.“ Usmála jsem se, propíchla poslední balonek a dala všechny zbytky do kapes, chválila hnědku, připla vodítko a s tušírkou jsme šly zpět do stáje.

jennifer+galaxie: Došla jsem s hnědkou do haly. Nikdo nikde nebyl. Podívala jsem se s úšklebkem a odepla ji z vodítka a vyslala ji někam dál od sebe. ,,Jdi dál!" Houkla jsem a houpla mrkvovkou. Galaxie zafrkala a vyběhla na stěnu. Levou rukou jsem ji nechala běžet po stěně na pravou ruku. ,,Pořádně jdeme!" Houkla jsem a pískla. Gal si nacválala a vyhodila. Ušklíbla jsem se a šla na střed a dívala se na moje nohy. Pak jsem si sedla do tureckého sedu, hrála si s pískem a prosejpala mezi rukama. Hnědku jsem v odraze zrcadla viděla dobře, jak se zastavila a poklepala hlavou. Šla za mnou, natažená hlava dopředu a frkala. Gal ke mně sklonila hlavu a začala mi ožužlávat klobouk. Sebrala mi ho a začala pohazovat hlavou. ,,Hele! Tohle není fér!" Zasmála jsem se a šla k ní. Zafrkala a vyběhla po stěně. ,,Gálí!" Popískla jsem a mlaskla. Hnědka však stála dál. Šla jsem k ní, ale ona vycválala a přecválala halu. Šla jsem na střed a sedla si tam. Dělala jsem uraženou a hrála si s mrkvovkou. Galaxii jsem pozorovala v zrcadlech. Sledovala mě a pak šla za mnou a klobouk mi přistál u nohou. Vzala jsem ho, oklepala a dala na hlavu. Gal sklonila hlavu a frkla. ,,Ale klid..." Usmála jsem se a pohladila ji, podrbala na kohoutku. Připla jsem vodítko a šla k její zádi. Pohladila jsem ji před slabinou a lehce se dotkla. Hnědka frkla a ustoupila zádí před tlakem. ,,Hoodná." Usmála jsem se, pohladila ji na místě tlaku a zopakovala to samé na druhé straně. ,,Co ještě zkusíme?" Pousmála jsem se, podrbala hnědku po krku a přešla k boku, tedy do půlky břicha. Pohladila jsem ji a začala s tlakem. Galaxie i bez odpory stěny začala ustupovat předemnou. Sledovala jsem i předek se zádí, aby se neopozdily. Hnědka sklonila hlavu a ustupovala dál. Zastavila jsem, hnědka udělala jeden krok a zastavila téže již a já k ní udělala krok, pohladila ji po místě tlaku. Lehce jsem zaklepala na místo, kde bývá podbřišák a je tisknuta holeň. Gal se hned rozešla společně se mnou. ,,Áno holka." usmála jsem se a podrbala ji na kohoutku. Gal s odfrkem sklonila hlavu a já se pousmála. Hnědku jsem obešla a zkusila tuto reakci i na druhé straně. I tentokrát jsme se hned rozešly a já Gal pochválila a usmívaje ji začala hladit rukama po celém těle, až jsem zase byla u hlavy. ,,To je dneska mix, co?" Zasmála jsem se, objala hnědku a rozešla se s ní. Upustila jsem vodítko a Gal se hned zastavila. Usmála jsem se, obešla ji, šla dál a šla pak k ní ze strany. ,,Hoodná holka.“ Pochválila jsem ji a ukázala na pusu. ,,Hubana!“ Gal mi ji dala krásnou, pochválila jsem ji a usmála se. Zlehka jsem zatlačila na prsa a hnědka zacouvala. Pohladila jsem ji a usmála se. Mrkvovkou jsem klepala na plece a Galaxie ustiupila předkem, ikdyž jsem stála naproti ní. Pak to samé z druhé strnay. ,,Šikovná holčička.“ Usmála jsem se a podrbala hnědku po krku. Dneska to byla skutečně jen krátká oddechovka, co by se spíše dala nazvat volností, nežli PK, ale přeci jen jsme opakovaly pr věcí, co jsme se naučily. Rozešla jsem se, vodítko uvolněné a hnědka šla za mnou mimo můj osobní prosor. Náhle jsem zastavila a ona téže, rozešla jsem se znovu, naklusala a různě se otáčela, vybírala rohy, jeden roh utla a šla přes střed. Galaxie se mnou držela krok a když jsem náhle zastavila, ona zastavila taky. ,,Pašanda to je moje..“ Usmála jsem se, podrbala hnědku a pousmála se. Gal snížila hlavu a já šla k zádi a nechala ji ustoupit zádí a od zádi se natáhla k plecím mrkvovkou a pohladila ji na plecech a začala ťukat. Gal s odfrkem ustooupila předkem. ,,Hodná.“ Usmála jsem se a nechala vodítko spadnout na hlezna a držela konec. Šla jsem na druhou stranu a zlehka začala vyvíjet tlak. Galaxie si nejdříve ohnula hlavu a pak se pomalu otočila. ,,Hodná.“ Pochválila jsem ji, když ke mně přišla. Zkusily jsme to i na druhou stranu, Galaxie reagovala vždy hned. Usmívaje jsem ji drbala. ,,Tak na příště vymyslím práci nějakou.“ Usmála jsem se a šla s hnědkou do vnitřku stáje.

karin a vanilka: LEVEL 2 - Napojení v kruhové ohradě 1/1
Provedla jsem Vanilku do kruhovky a zavřela za námi. Vanilka vypustila vzduch z nozder a sklonila hlavu k zemi. „Počkej chvilku.“ Jemně jsem jí potáhla za vodítko a až mi hlavu nechala v klidu nahoře, odepnula jsem vodítko. Vanilka se samovolně rozešla po kruhovce a začala ji u země očichávat. Vklouzla jsem rukama do rukavic, uchopila vodítko a začala s naší hrou. Narovnala jsem se, pohlédla ryzce přímo na krk, kam se dívají hřebci a predátoři a hlasitě pronesla „jdi!“ Vanilka popošla o pár kroků. Znovu jsem pronesla slovíčko „jdi“ a přidala k tomu plácnutí po noze. Ryzka frkla a vyklusala na kruh. Sledovala jsem jí přímo na krku, snažila se narovnat a mírně jí následovala. Chodila jsem v menším kruhu lehce za ní. Vanilka rytmicky šlapala do písku kruhovky. Čekala jsem chvíli na menší náznak mého respektu, ale zatím žádný nebyl. Vstoupila jsem jí tedy do dráhy, ukázala rukou směr a plácla vodítkem do nohy. Vanilka zabrzdila skoro jako westernový kůň a změnila směr. Vyklusala na druhou stranu. Několikrát si odfrkla. Opět jsem vyčkávala na nějaké znamení ale Vanilka stále nic. A tak jsem znovu po chvilce změnila směr. Vanilka zase zabrzdila a vyklusala na druhou stranu. Po celou dobu jsem si hlídala svá ramena, pohled na krk jemné následování za ryzkou. Náhle ryzka začala cosi přežvykovat v puse. Dokonce ke mně mířilo její vnitřní ucho. Dál jsem nechala ryzku klusat po kruhu. Nakonec sklonila hlavu níž. Na to jsem čekala. S tímhle posledním náznakem, že mě Vanilka uznává jsem poklesla v ramenou a zastavila se na místě. Zrak m směřoval dolů, nesledovala jsem ji. Vanilka přestala klusat po kruhu a zpomalila do kroku. Nakonec se úplně zastavila. Natáhla jsem ruku mírně vedle sebe. Vanilka ještě chvilku stála. Najednou se ozval tichý klapot v písku a Vanilka mi náhle dýchala na nataženou dlaň ruky. Usmála jsem se a přiblížila se k ní.
Dalším bodem v našem upevnění vztahu bylo si celou Vanilku osahat. A tak jsem začala od krku hmatat po její jemné srsti. U plecí se to Vanilce moc líbilo. Věděla jsem, že podrbání v těchto místech jí je sympatické. Pokračovala jsem dál po přední nožce, bříšku, hřbetě až k zadním nohám. Po celou dobu se Vanilka ani nepohnula. Byla jsem ráda, protože z počátku mi přišlo, že Vanilka bude dosti dominantní. Dalo se proto očekávat, že by mi mohla znovu odejít. Ošmatlala jsem jí z obou stran a poté natáhla ruku jako kořen ocasu vůdčí klisny aby mě následovala. Ryzka nastražila uši ale dál stála. Pohnula jsem se o kousek dál. Vanilka okamžitě ukročila mým směrem. Skvěle! Zaradovala jsem se v duchu a přešla na druhou stranu. Vanilka vyšla ke mně vstříc. Popošli jsme kousek po kruhovce. Zastavila jsem ryzku a pochválila hlasem jak moc je šikovná.
Na závěr jsem Vanilku chtěla uklidnit a uvolnit a tak jsem připnula vodítko k ohlávce a sedla si na bobek. Tlakem vodítka na ohlávku jsem na ryzku působila, aby hlavu sklonila níž. Vanilka šla chvíli proti tlaku, nakonec však snížila hlavu a až jí uvolnila pod můj tlak, uvolnila jsem vodítko. Vanilka hlavu pomalu zvedla. „Šikulka.“ Pochválila jsem jí a pohladila. Dnešní seznámení bylo u konce a tak jsem otevřela kruhovku a vedla Vanilku nazpět ke stáji.

jennifer+galaxie: Získávám pozornost u problematického koně Ach ta říje..
Hnědá klisnička se mnou šla jak turbo králík duracel. ,,Hele! Nezajímá mě, že bys chtěla jít ke hřebci..“ Ušklíbla jsem se, ale přesto si vytipovala, kde jeden ze hřebců je, bylo to v blízkosti jednoho z menších travnatých výběhů. Galaxie natahovala a já viděla Parise, jak s hlavou vzhůru nás sleduje a poržává. ,,Tohle asi nebude dobrý nápad….“ Zkousla jsem si ret, ale vešla s hnědkou do výběhu. Ta hned že půjde k Parisovi, ikdyž jen přes hrazení. ,,Nene, zpátky, zpátky!“ Rozkmitala jsem tušírku před prsy a hnědka dostala eletrický šok Frkla a zastavila se, zvedala ocas a zkoušela vymyslet, jak se dostane přes mě. Já jí v tom musela zabránit, proto jsem začala ťukat na slabiny a pomalu zesilovala, ale nebyla hrubá hned. Galaxie ustoupila zádí a já ji na tom místě pohladila. ,,Jdeme.“ Mlaskla jsem a rozešla se po výběhu s hnědkou u sebe, abych ji měla na očích, když jsme šly kolem Parise, zaryla kopyta do země. Začala jsem ťukat na prsa a následně na záď a zatlakovala i bok rukama, pomohla jsem si pak tušírkou u plecí, aby Galaxie šla do strany a následně s ní udělala půl obrat, takže byla zády k hřebci. Ten zafrkal a hrábl a zaržál. Natáhl hlavu, ale to já dala jemnou pobídku tam, kde pobízí holeně, a Galaxie se se mnou rozešla. ,,Jdeme!“ Mlaskla jsem, když otáčela hlavu. Nechala jsem ji zastavit a střídavým rytmickým tlakem ťukala na prsa. Hnědka sklonila hlavu, mrskla ocasem a couvala. Hrála si na hodnou, ale pak vyhodila hlavou a frkla. ,,Héj.“ Podívala jsem se nepřátelsky na plece a záď. Upínala jsem zrak na záď a Galaxie s frkáním ustoupila. ,,Hodná.“ Pochválila jsem ji a nechala ustoupit znovu předkem. Galaxie natáhla hlavu tam, kde nyní řádil zrzavý hřebčák a chtěl vermomocí za hnědkou, která chtěla za nim. ,,No já tě to odnaučím…tvoje pozornost bude má.“ Zasmála jsem se. ,,Otočíme se.“ Ušklíbla jsem se a stiskla mírně za plecemi a ještě předtím pohladila a začala s tlakem. Hnědka se začala otáčet kolem zadku a moc se jí to nelíbilo, když jsme dokončily kolo. ,,Hodná.“ Ušklíbla jsem se a znovu zpakovala to samé na druhou stranu, následně dala lehkou pobídku tam, kde jsou holeně a s Gal se rozešla. Klisna šla vedle mě, potřebovala jsem ji naučit, že prostě dokud nebude v kludu, do té doby opravdu nepřestanu se cviky. Zkoušela jsem dělat vlnovky, zastavila, hnědka zastavila kousek přede mnou. Jen jsem zavrtěla hlavou. ,,Tohle máš umět..“ Navíc byl hřebec před námi, takže tohle ještě nebylo u konce. Zaktivovala jsem tušírku u zádě a nechala hnědku ustoupit do strany zádí a následně to vyrovnala předkem a rozešly jsme se, pohladila jsem hnědku jako pochvalné gesto a šla s ní dál po výběhu. Galaxie švihla ocasem a poržála si. ,,Ehm…“ Podívala jsem se po klisně, zastavila a začala ťukat na prsa rytmicky. Hnědá kobylka zafrkala a začala couvat vzad. Počkala jsem, než ujde asi pět kroků, pak jsem ji zastavila, nechala ustoupit zádí a pochválila ji. ,,Vidíš, že to jde..“ Usmála jsem se a rozešly jsme se společně zase. Tentokráte šlo zatím všechno hladce, ikdyž stále ta intenzita toho, že je Galaxie v říji tam byla, ale již se tolik neprdelila k hrazení. Nechala jsem ji zastavit, ustoupit na druhou stranu a pochválila. Zastavily jsme se u Parise, který se mohl zbláznit. Otočila jsem se ke Galaxině zádi a rozešla se. Kobylka šla hned za mnou bez protestů. ,,Hooodná holka.“ Pochválila jsem hnědku, pomazlila a nabídla kostku cukru. Tu moc neznala, takže to mohla brát spíše jako doplněk stravy Podrbala jsem ji a mohla jít poklidně zpět ke stájím. ,,Cos to udělala s hřebcem?“ Zasmál se Nath. ,,Já? Niiiic…. Jen chtěl si jít hrát s Gal.“ Zazubila jsem se, pohladila klisničku a šly jsme do stáje.

jennifer+galaxie: Vylepšená přátelská hra
Mrkla jsem na hnědku, která nervně vedle mě přešlápla, když déšť venku nepřestával. ,,Musíme do haly.“ Pokrčila jsem rameny a šly jsme nazpět k boxu a rovnou k nástěnce. ,,Hmm, teď tam nikdo neni.“ Pousmála jsem se a zapsala nás tam. Gal jsem podrbala a s tušírkou a s ní vešla do haly hned po tom, co jsem zavolala. Nikdo tam opravdu nebyl. Odepla jsem vodítko. Začala jsem ji hladit rukama a pak i vodítkem. Různě jsem jej omotávala kolem nohou, hlavy, krku a i dělala s ním rámus. S Gal to ani nehlo. Usmála jsem se, podrbala hnědku a řekla si, že zkusím novinku. Odložila jsem hnědku a chodila k ní, poladila vždy a pak zase odešla dál od ní. Hnědka si odfrkla a já se usmála. Postupně jsem začínala zrychlovat a vždy došla k hnědce, pohladila a odběhla. Sledovala mě pohledem: ,,Co to sakra děláš!“ musela jsem se šklebit a nakonec přiběhla opravdu rychle a pohladila hnědku. ,,Šikovnáá je, neboojíí see.“ Usmála jsem se, objala ji a zkusila to i to samé v úrovni břicha. Galaxie zafrkala a já k ní vždy přiběhla a Gal stála spokojeně a klidně. Pohladila jsem ji a chtěla zkusit další vylepšenost. Šla jsem ke kumbálu, Gal mě sledovala, jak jdu někam pryč. Stála na místě a já vzala koště. Ušklíbla jsem se a vrátila se za hnědkou. Odfrkla si a prozkoumala koště. Začala jsem ji hladit násadou a štětinami lehce po zádi, abych nijak nedráždila kůži. Hladila jsem hnědku od hlavy po zadní nohy a pak i na druhé straně. Chválila jsem hnědku a dokonce ji hladila tak, že jsem stála u boku a koště kutálela po hřbetě a nechala jej spadnout. Hnědka jen sklonila k němu hlavu. ,,Hooodnááá!“ Pochválila jsem ji a šla po koště hladila ji rukou přehozenou přes hřbet a koštětem na druhé straně, než jsem byla já. Vytáhla jsem mobil a pustila tam písničky. Galaxie frkla a natáhla ke mně hlavu. ,,Zkusíme něco jiného.“ Odnesla jsem koště a začala skákat u hnědky. Ta jen frkla a sledovala mě. Vodítko měla na zemi, takže se nerozešla. Začala jsem od ní odskákávat a zase přiskákala. Pohladila jsem ji a chválila. Usmívaje jsem začala skákat kolem Galaxie a hladila ji. Poodskákala jsem dál od ní a skakála směrem k ní. Hnědka sklonila hlavu a potřásla s ní a frkla. ,,No co je? Jsem zajíc.“ Zasmála jsem se a doskákala zase dál od ní a skákala kolem ní a směrem k zádi. Doskákala jsem ze strany, mluvila na ni a pohladila ji. Usmála jsem se, musela jsem koukat do země a hladit, aby to nevnímala jako pobídku. Galaxie ale stála pěkně klidně a já se usmála a chválila ji. Písničky hrály potichu, ale tak, aby ji hnědka slyšela. Chovala se vzorně. Usmála jsem se a projela rukou ve hřívě. ,,Šikulka to je.“ Usmála jsem se. ,,Dveře!“ Ozvalo se. ,,Volno.“ Usmála jsem se. ,,Jenn, chceš ten pytel?“ Objevil se Nath. ,,Jop, děkuji.“ Usmála jsem se a nechala vodítko na zemi a šla k mladíkovi. ,,Až moc dobře tě poslouchá.“ Zasmál se Nathaniel. ,,Musí, odložení umí.“ Usmála jsem se. ,,Děkuji.“ Převzala jsem pytel a šla za hnědkou. Nath nás sledoval a já hnědku s pytlem hladila a pak jí nasadila pytel na hlavu, držela jsem jej, aby si neublížila, kdyby ucukla. Galaxie frkla a natahovala, jestli není v pytli něco dobrého Musela jsem se tomu zasmát, pohladila jsem hnědku a udělala s ní pár kroků. Podrbala jsem ji, pochválila a sundala pytel. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se, přeci jen nabídla pamlsek a usmála se na Natha. ,,Dnes jsme si zpestřily přátelskou hru totiž.“ ,,Ahá, rozumím.“ Zasmál se mladík. Vzala jsem vodítko do rukou a s hnědkou a Nathem jsme šli do vnitřku stájí, já nezapomněla vzít i tušírku.

sophie + shakespeare: Abychom se se Spearem trochu poznali, tak jsem ho vzala do kruhovky. Komunikační delší lano ještě nemám, ale pro dnešek bude klasické krátké vodítko naprosto stačit. Po cestě do kruhovky čučel po stínech a trošku cukal, ale pohlazení mu znovu pomohlo a zvládli jsme to bez většího záseku. V kolotoči nikdo není, takže jsme hned vešli do kruhovky a zavřela jsem za námi. Odepnula jsem mu vodítko a jenom ho nechala chvíli stát. Koukal po mně a moc nevěděl, co se sebou, což bylo ideální, protože jsem ho mohla jenom drbat na krku. Postupně jsem se přesunula k zádům a celého si ho "ošmatala". Zadní nohy jsem zatím nechala na pokoji, na těch můžeme pracovat, až budeme mít víc důvěry. Po celou dobu klidně stál, ale bylo vidět, že by se radši nějak zabavil, takže jsem zkusila zamlaskat a jemně jsem si pleskla vodítkem o stehno. Trošku se cuknul, ale vyrazil na obvod v nádherném klusu. Asi jsem ještě v životě neviděla hezčí pohyb, dynamický, výrazný, ale naprosto plynulý a hladký. A zamilovávám se víc a víc, jaké to asi bude na téhle nádheře jezdit. Jak se kochám, tak Spear trochu zpomalil a kouká po mě, i ucho už mi nabízí. Napojení s ním tedy bude snadné, říkám si. Zkusím mu trochu zastoupit cestu a lehce vodítko švihnu proti němu, ale bez zvuku. Zasekne se a s výrazem "tak dobře teda, doufám, že po mně chceš tohle" se proti stěně otočí na druhou stranu, zase krásným klusem. Já hned přejdu zpátky doprostřed kruhovky a snažím se si zachovat co nejuvolněnější postoj těla, ale koukám po něm. Pokračuje tedy chvilku kolem a znovu mi dává ucho, hází po mně pohledem, takže sjedu pohledem k zemi a víc se schoulím do sebe. Slyším přechod z klusu do kroku a určitou nejistotu, není si jistý, jestli smí zpomalit a zastavit. Poté se ale kroky přibližují a skoro cítím jeho dech po pravé straně. Velmi pomalu se "rozbalím" a otočím se k němu, potichu ho chválím: "Hodný kluk, to je ono, hezky mně vnímáš." Podrbu ho na krku a přejdu na jeho pravou stranu, znovu ho drbu a chvíli se věnuji "drbacímu bodu" na kohoutku. Potom se rozejdu k stěně a valášek po chvilce zaváhání pokračuje se mnou. Znovu ho klidně chválím a říkám mu, jaký je pašák. Obejdu si s ním jedno kolečko a dojdeme doprostřed, kde do mě drcne, protože nečekal, že se zastavím. "Aha, takže tak vnímavej zatím nejsi, příště dám varování, ano?" směju se a hladím ho po hvězdě, protože se tváří, že ho to vlastně vážně mrzí. V ten moment venku zafouká a asi nějaký kus papíru nebo list proletí s šustěním v blízkosti kruhovky. Ačkoliv je to od nás celý trenažér a dvě stěny daleko, způsobilo to dostatek nervozity v mém vyplašeném hnědákovi aby hodil hlavu v panice do vzduchu ve snaze útočníka najít a rychlým úskokem utekl na stěnu. Já se rozesmála, což byla reakce, kterou zjevně nečekal, protože začal zmateně frkat a asi přemýšlet, proč taky neutíkám, když nás to sežere. "Nesežere nás to, neboj, to byl jenom nějakej list ty blbounku," říkám mu a natáhnu k němu klidným pohybem ruku, snažím se znovu být co nejuvolněnější. Čumí, ale po chvilce rozmýšlení se ke mně přiblíží, asi pochopil, že bych ho nejspíš od nebezpečí zachránila. "Hodný Spearek, hodný kluk, v klidu, šš.." opakuji, abych ho uklidnila. Znovu ho začnu hladit, tentokrát dlouhými, klidnými pohyby, abych sobě zahřála prsty a jeho rozptýlila od chvilkového strachu. Potom jsem si ho připla na vodítko a obešla s ním celou kruhovku v obou směrech dvakrát, aby pochopil, že není zakletá. Už klidnější mě následoval, ačkoliv byl pořád lehce napjatý, a poznala jsem, že bude velmi vnímavý, až opravdu začneme více přirozené komunikace. Vyvedla jsem ho tedy z kruhovky, venku po chvíli přemlouvání sebrala ten nebezpečný kus papíru (hádala jsem správně, nějaký kus časopisu), abych ho mohla vyhodit, a nechala ho Spearovi očuchat, aby zjistil, že to rozhodně nestvůra není. Tvářil se nedůvěřivě, ale očuchal si ho a nechal se celkem klidně dovést zpět do stájí, i když jsem mu papír držela blízko hlavy. Po obastárání šel zpátky do výběhu.

cassie + gentleman: NAPOJENÍ + COUVÁNÍ NA HŘBETE BEZ SEDLA, UZDEČKY I NÁKRČÁKU

,, Mám toho v ruce moc,“ zamumlala jsem si, když v trenažéru nikdo nebyl, tudíž jsem měla volno a mohla jsem si ve vnitřní kruhovce dělat, co jsem chtěla. Byla jsem teple oblečena, příjemně to hřálo. I Gentleman byl vybaven dekou, kterou jsme dostali – deka na práci ze země. Nákrčák, přilbu a bičík jsem si odložila stranou, zatím nejsou potřeba a odepnula vodítko hnědáka, vodítko si vzala do ruky a pousmála se. Něco, co jsme nedělali dlouho, ale moc dobře známe z našich začátků. Vystoupila jsem proti hřebcovi, narovnala ramena a švihla ocasem; tedy vodítkem. Hnědák zpozorněl, napjal se a podíval se na mě, skoro jakoby nechápal, co po něm chci, avšak, když jsem udělala krok k němu a opět mávla vodítkem a očima mu tlačila mezi ušima a krkem, rozeběhl se na kruhovku, kdy si zařehtal. ,, Tak správně,“ usmála se, tlačila jsem ho očima a měla vhodný úhel, byla mu spíše za zadkem a sledovala, jak kluše po obvodu kruhu se vztyčenou hlavou. Nesl se tedy pěkně a energie z něj jenom sálala. Zablokovala jsem mu cestu zepředu tím, že se přesunula dopředu, před něj a mávla jsem vodítkem. Hnědák zastavil, jeho kopyta se zaryla do písku a on se zastavil, zafrkal a zvedl hlavu ještě výše. Ihned se otočil a klusal na druhou stranu, kdy jsem se pousmála a vrátila se zpátky na svou pozici, přičemž ho bedlivě pozorovala, následovala jsem ho v kruhu. Usmívala se spokojeně. Mám to, ale nádherného koně. Bylo to trochu nostalgické při vzpomínce, že právě v kruhovce jsme se poprvé seznamovali a utvářeli si náš vztah a dneska je více než dobrý, přímo skvělý. Je to takový můj brouček, nevyměnila bych ho za nic na světě. Švihla jsem vodítkem za jeho zadkem, hnědák zafrkal, vyhodil si zadními a nacválal, kdy mu to skoro podjelo, až jsem se ušklíbla. ,, Dávej pozor,“ řekla jsem mu. Gentleman si to užíval, cválal kolem mě, docela dost rychle, ale řekla jsem si, že ho nechám, ať se vylítá a vybije si energii, když se s ním nějakou dobu nic nedělalo. Změnila jsem mu směr stejným způsobem jako předtím a tentokrát se nezastavil a necivěl na mě, jako předtím, rovnou se otočil. Po dalších dvou kolečkách ve cvalu, možná ani ne, jsem ho zpomalila za pomocí hlasové pobídky do kroku. Reagoval krásně na můj hlas, s kterým jsem vyrovnaně klesala, až přešel do kroku, potřásl si hlavou a odfrkl si. Změnila jsem mu po chvilce směr a nechala ho naklusat. Netrvalo to dlouho, nejdříve natočil vnitřní ucho ke mně, poté sklonil hlavu dolů a dlouze si odfrkl. Už se nechce honit v kruhovce, energii si vybil a chce jít se mnou komunikovat, pousmála jsem se. Vodítko jsem dala na zem, svěsila ramena a otočila se k němu bokem, kdy sklopila pohled do země a čekala. Zastavil, rozešel se ke mně, aniž by váhal. Po chvilce jsem ucítila jeho horký dech ve svých vlasech, potěšeně ho pohladila v místě, kde neviděl tak dobře, spíše vůbec. Přivřel spokojeně oči a opřel si hlavu o mou hruď a nechal se drbat, kdy jsem jela pomalu po jeho krku a po celém těla, z obou stran, zatím co stál na místě. I jsem si ho podlezla a tiše na něj mluvila, prostě s ním komunikovala, jak byla zvyklá. ,, Počkej tu chvíli,“ podrbala ho mezi ušima a došla si pro věci. Helmu si dala na hlavu, vzala nákrčí a do ruky bičík, tím jsem mu přejela po těla. Nereagoval na něj, rozhodně se ho nebál. Dala jsem mu nákrčák a podívala se na jeho hřbet, který byl docela vysoko. Nebylo to nic těžkého, uměla jsem to už z kurzu, tudíž jsem se vyhoupla na jeho hřbet výšky 180 cm. Gentleman zvedl hlavu, zpozorněl. ,, To je v pohodě, to jsem jen já,“ ušklíbla jsem se, pohladila ho po krku, vzala si do ruky bičík. Vzala jsem zatím do ruky nákrčák, stiskla jsem holeně, velmi jemně a narovnala se, rozložila váhu do obou sedacích kostí a zaujala sed, jako bych seděla v sedle. Centrum rovnováhy byla v břiše. Zareagoval, moc dobře si to pamatoval a rozešel se dopředu, moc daleko se s ním nedalo jít, spíše tak cik cak a více jsem po něm, ani nechtěla. Sice místy se mu moc nechtělo, ale nakonec jsem si prosadila svou. Reagoval na tlak nákrčáku, kdy vnější strana nákrčáku byla přiložena ke krku, vnitřní od krku, ohnul se mi, kdy jsem jej pochválila, ale moc dlouho jsem tohle nezkoušela. Zastavila jsem ho, pustila nákrčák a vzala si k ruce bičík. Hřebec zastavil, ač neochotně, přešlápl si a vyčkával, i když se mu nechtělo. Přenesla jsem váhu dozadu, bičíkem jsem si ho klepla velmi jemně zepředu a dopomohla si ještě hlasem. ,, Couvej,“ vydala jasnou hlasovou pobídku. Hnědák sklopil uši, místo toho, aby šel dozadu, udělal krok dopředu a ještě se otočil do strany, kdy jsem si povzdechla. Nákrčák vůbec nepoužívala. ,, Ještě jedno, couvej,“ zvýšila jsem hlas, znova přenesla váhu dozadu a pomohla si tušírkou, sklopil opět uši, nespokojeně si přidupl, když jsem se ho dotkla tušírkou po druhé, zacouval dozadu, tak o dva kroky, kdy jsem ho hned pochválila, jak hlasově, tak mu přejela rukou po krku. Gentleman zastříhal ušima, kdy jsem se pousmála. Zkusila jsem to ještě jednou, přišlo menší zdráhání, ale zacouval opět o dva kroky. Pochválila jsme ho znova, pořádně, aby věděl, že tohle je správně a měl nějakou motivaci. Příště to bude jistě lepší, ale bylo dobrý i tohle. Chválila jsem ho, ale pro dnešek to stačilo. Bylo příjemné sedět mu na zádech bez sedla, kdy pod sebou cítila jeho hřejivou srst. Někdy si musím vyjet bez sedla. Sesedla jsem, pochválila ho a dala mu pusu na čumák, zafrkal si a potřásl hlavou. Rozešla jsem se po kruhovce, Gentleman se otočil kolem dokola, když mu šla schválně na místo, kam neviděl a rozešel se za mnou. Zastavila jsem se, podrbala ho na hlavě, když se zastavil za mnou a pousmála se, ale řekla si, že to vážně stačí a šla s ním do stáje.

nell a kometa: Vyvedla jsem Komču na ohlávce z boxu. Jelikož zrovna přestalo pršet, rozhodla jsem se jít do kruhovky. Měli jsme štěstí. V kruhovce bylo zrovna prázdno. Zavedla jsem ji dovnitř a zavřela za sebou. Odepla jsem ji z vodítka a zadívala jsem se od ní na pravou stranu a přitom švihla vodítkem.
„Jdi!“ dala jsem příkaz
Kometka ode mě odklusala a začala klusat po obvodu kruhu. Já se kolem ní otáčela ve svém vlastním malém kruhu.
Po několika kolečkách jsem ji zastoupila cestu a donutila ji tak změnit směr. Kometka si jen frkla ale směr změnila.
„Hodná holka!“ pochválila jsem ji.
Takto jsem směr změnila ještě dvakrát a vždy to bylo doprovázeno nespokojeným frknutím
Již dříve jsem si všimla, že natáčí ke mně ucho, ale terpve teď jsem ji dovolila, aby ke mně přišla. Sklonila jsem zrak k zemi, natáhla jsem ruku a čekala. Po chvíli jsem uslyšela, že se klus zastavil a že si to šine ke mně. Nechala jsem ji k sobě přijít a zase jsem od ní poodešla. Kometa mě ochotně následovala, kamkoliv jsem se pohla. Ještě jsem chvíli dělala ruzné vlnky a osmičky a stále chodila za mnou. Zkusila jsem se zastavit, ale div že do mě nenarazila.
„Tak to ne!“ zvýšila jsem mírně hlas
Použila jsem tlak na její plece, abych ji donutila zacouvat. Jakmile zacouvala, pochválila jsem ji a přestala s působením tlaku.
Zase jsem se rozešla a Kometa se rozešla za mnou. Pak jsem se zastavila a Kometa zase do mě narazila. Zase jsem ji donutila zacouvat a odešla jsem od ní, ale tentokrát jsem nechtěla, aby mě následovala.
„Ne!“ zastavila jsem ji, když se ke mně rozešla
Vrátila jsem ji zpátky a znova jsem od ní rozešla.
„Ne!“ použila jsem příkaz, když jsem viděla, že chce vykročit
„Hooodná holka!“ přišla jsem k ní a podrbala ji
„Moooc hodná!“ připla jsem ji vodítko a odváděla ji do boxu. Zítra budeme pokračovat dále.

nell a kometa: Opakování napojení + zkouška naučit zastavení

lia a charakter: Pustila jsem Teriho z vodítka a zamlaskala.
,,Běž.“ Vystoupila jsem proti němu, charakter uskočil a začal klusat po obvodu kruhovky, sem tam zafrkal a zatřepal hlavou. Chtěla jsem zkusit, jestli bude na mé povely reagovat.
,,Pšššš…Hou.“ Teri si frknul, okamžitě se zastavil a natočil se směrem ke mně.
,,Pojď ke mně…“ Zamlaskala jsem a sklopila pohled.
,,Pojď Teri.“ Charakter udělal jeden váhavý krok směrem ke mně. Pak se zastavil a podíval se na míč v mé ruce. Udělala jsem krok zpátky a míč odložila, pak jsem se vrátila na své místo a znovu zamlaskala.
,,No pojď.“ Charakter udělal několik kroků a očichal mi nataženou ruku.
,,Šikulka, hodný kluk.“ Poplácala jsem ho. Byla jsem zvědavá, jak na míč bude reagovat. A teď jsem měla odpověď, nevěděl co má od něj čekat.
Mlaskla jsem a Charakter se opět rozklusal, míči se však vždy vyhnul.
,,Hou…“ Teri se zastavil a na vyzvání zamířil ke mně, na míč byl zvědavý, takže mu nedělalo problém ke mně přijít. Dříve, než se zastavil, rozešla jsem se směrem k míči. Zastavila jsem se krok před míčem. Teri by zvědavý, proto mě následoval. Přičapla jsem si k míči a dotkal se ho, abych mu ukázala, že mu nic neudělá. Teri natáhl krk a očichal si míč. Já si stoupla, abych mu nepřekážela a chválila ho.
,,Hodný, Šikulka…“ Charakter udělal váhavý krok dopředu a šťouchl nozdrami do míče, který udělal pohyb. Teri uskočil a obezřetně se podíval za míčem, který se již ani nehnul. Tentokrát o něj valášek zavadil nohou a udělal opatrný krok zpátky. Já na něj neustále mluvila a tak schvalovala jeho chování.
,,Šikovný kluk, moc šikovný…“ Teri do něj znovu strčil, pak znovu a se vztyčenýma ušima sledoval jeho pohyby. Následoval ho, po pomalém otrkávání do něj strkal čumákem a obcházel ho, následoval ho. Teri byl zvědaví a na víc mu míč ani nedělal problém, za to jsem byla ráda. Nakonec se i uvolnil. To bylo to, co jsem chtěla.
,,Teri…“ Zamlaskala jsem a přišla k němu. Byla jsem spokojená, chtěla jsem, abych mu ukázala, že se míče nemusí bát a že to pro něj může být zábava. Chytila jsem ho za ohlávku a připnula si ho na vodítko. Do podpaží jsem si dala míč a vyrazili jsme ven.

sarah a venuše: ,,Tak Venuš, pustíme se do toho" řekla jsem Venuši a pustila ji z vodítka. Pleskla jsem vodítkem o nohu a Venuše se rozeběhla. Začala klusat podél dřevěné ohrady. Měla hlavu nahoře a ocas vysoko zdvyžený. Dívala jsem se jí na krk. Byla jsem napřímená a jednou rukou jsem Venuš ukazovala směr. Venuš obíhala kolečka rychlím klusem.
,,Hodná holka. Ale můžeš trochu zpomalit" řekla jsem ji a usmála jsem se. Předběhla jsem ji a zastoupila ji cestu. Ukázala jsem rukou změnu směru a druhou rukou jsem si pleskla vodítkem o nohu. Venuše změnila směr.
,,Šikulka." Venuška se v klidu pohybovala po obvodu kruhovky, ale ještě pořád nesnížila hlavu, nenatočila na mě ucho a nezačala přežvykovat. Sice v tom klusu vypadala nádherně, ale rozhodla jsem se trochu zrychlit.
,,Běž" řekla jsem a zamlaskala jsem. Klisna vykopla zadníma a rozběhla se cvalem podél kruhovky. Nechala jsem ji vycválat. Házela hlavou a ocas měla nahoře.
,,Hou." Klisna pomalu zpomalila do klusu. Znovu jsem ji zastoupila cestu a změnila jsem směr. Venuška změnu směru pochopila rychle a nečinila problémy. Pomalu začala dávat hlavu. Po dalším kolečku dala i ucho do kruhu. Naposled jsem změnila směr.
,,Ššš." Sklopila jsem pohled a otočila jsem se k Venuš zády. Byla jsem zvědavá, jestli příde. Slyšela jsem, že přešla do kroku. Pak už mi dýchala na rameno. Pomalu jsem se narovnala a otočila. Pohladila jsem Venušku na čele, poté i na krku. Zkusila jsem se rozejít, Venuš vyrazila za mnou. Usmála jsem se, měla jsem radost. Začala jsem chodit po kruhovce a Venuš za mnou. Různě jsem měnila směr.
,, Šikovná holka." Pochválila jsem ji. Přešla jsem k přední noze, sjela jsem po ní a Venuš nohu zvedla. Chvíli jsem ji podržela a pak jsem ji opatrně položila. Podrbala jsem Venuš a zašla jsem zvednout zadní. Potom i přední a poslední nohu. U poslední nohy trochu cukla.
,,Venuše" řekla jsem a ona pomalu nohu natáhla zpátky. Položila jsem nohu zpátky na zem. Podrbala jsem Venuši na znamení pochvaly. Teď jsem zkusila couváni.
,,Ustup" řekla jsem a vyvinula jsem mírný tlak na plec. Venuše ustoupila o krok dozadu. Hlasem jsem ji pochválila a znovu jsem ji pobídla k couvání. Venuška ustoupila a já ji pochválila. Poslední, co jsem dnes chtěla zkusit bylo základní ustupování zádě. Přistoupila jsem k Venušiny zádi a mírně jsem zatlačila na místo za slabinama. Když ustoupila, moc jsem ji pochválila. Pak jsem to zopakovala na druhé straně. Tam to zvládla ještě líp.
,, Ty jsi miláček." Nechtěla jsem to přehánět a tak jsem si vzala za ohradou vodítko a vyrazila jsem do výběhu. Tam jsem ji pustila. Prolezla jsem ohradou zpátky. Ještě jsem ji přes ohradou pohladila a vyrazila jsem na pokoj.

kitty+asie: K TÝDNU RESPEKTU 1/3
Došla jsem pro vranou do výběhu. Zase udělala směrem ode mě - i po zavolání - pár kroků, ale jen tak na oko, pak se zastavila a nechala si sundat stájovku, nasadit parelku a cvaknout lano. Ne že by sebou nešila, ale zůstala stát Tak jsem uklidila stájovku a mířila k bráně z výběhu. Šla za mnou, chtěla se tedy procpat bránou ven, jakmile jsem otevřela, ale to jsem jí nechala zacouvat, zpátky na místo, projdu já a pak teprve ona. Sezam i Deki byli zrovna pryč, takže jsem jí mohla nechat otevřenou, jak dlouho jsem chtěla. Pochválila jsem jí, když tentokrát prošla správně, a vydaly jsme se směr les. Šla hezky za mnou, dodržovala můj osobní prostor a netrvalo dlouho a my se dostaly na úsek, kde není tráva, stromy tu ale jsou ve velkých rozestupech a tak se tu hezky pracuje. Začala jsem tedy se slalomem mezi stromy, ještě než jsme se na místo dostaly - dávala jsem přitom pozor, aby Asie nedělala to samé, co ráno u krmení, kdy si zkracovala zatáčky a tím mi narušovala osobní prostor. Pokud to udělala, okamžitě jsem jí odkázala do patřičných mezí. Když jsme na mýtinu došly, už si mě hlídala víc, dávala bacha, respektovala můj osobní prostor a volila cestu tak, aby se ke mě nepletla. Dostaly jsme se na cestu a já zastavila. Asie taky - a po dvou vteřinách stání přešlápla a přitom se dostala do mého osobního prostoru. Okamžitě jsem jí ťuknutím mrkvovkou odkázala do patřičných mezí. Jakmile couvla a zůstala stát, pochválila jsem jí a vydala se dál. Občas jsem zase zahnula mezi stromy a prokládala to zastavováním. Pokud zůstala mimo můj osobní prostor - zastavila tak vždycky, spíš se do něj pak nenápadně "plížila" Tak jsem jí pochválila, pokud ne, opravila jsem jí hezky jasně a nekompromisně. Netrvalo dlouho a začínala rozumět, chápat - a tak jsem mohla postoupit o krok dál. Celé cvičení jsem prokládala ještě navíc tím, že jsem občas požadovala couvání. Zastavila jsem, stoupla si před ní, mrkvovkou začala nejprve gestem - stupňovala jsem skutečně od nejnižšího tlaku - takže myšlenka, pohled, řeč těla, zvednutá mrkvovka, menší gesto, zvětšující se gesto - a to už začínala couvat. Pochválila jsem jí mrkvovkou na prsou a pak se vydala zase dopředu. Couvaly jsme právě na tom palouku, protože tu nebyly kořeny, o které by mohla zakonpout a já jí nechtěla nechat couvat v nějakém terénu. Na druhou stranu cesty nedovolovaly takovou kreativitu a musely bychom pracovat na linii. Když couvala - sice na gesto, ale couvala přede mnou - zastavovala mimo můj osobní prostor a nelezla mi do něj, tak jsem jí spokojeně zastavila a podrbala. Přišla řada na pamlsky.
Vytáhla jsem z tašky kousek jablka - přitom jsem hlídala, ať do mě vraná nestrká - uchopila ho do ruky a zavřela pěst. Vraná mě pozorně sledovala, začala mi do ruky šťouchat rukou, zkoumat jí pysky - když mi po prstech přejela zuby, druhou rukou jsem jí lehce ťukla přes nozdry - citlivé místo, a tedy i takové jemné ťuknutí bylo nepříjemné. Chvilku se snažila k pamlsku dostat, ale po nějaké době usoudila, že to nejde. Trvalo to asi pět minut, takže jsem musela být trpělivá, ale nakonec nejen že zvedla hlavu, ale ještě pohlédla do lesa - snad tam zahlédla či zaslechla něco, co já ne. Každopádně to bylo to, co jsem chtěla. Ruku s pamlskem jsem otevřela. V ten moment se vraná ohlídla zpátky ke mě - a já dlaň zase zavřela. začala se do ní dobývat, ale už po chvilce zjistila, že to vážně nejde - když začala být moc důrazná, přišlo klepnutí přes nozdry - a po chvilce zase zvedla hlavu a upoutalo jí něco mezi stromy. Opět jsem otevřela dlaň. Takhle jsem pokračovala - pokud si pamlsku všímat přestala, otevřela jsem dlaň, pokud zase začala, zavřela jsem jí. Teprve když se podívala pryč a dlaň se otevřela, a ona se mi do ruky nedobývala, zůstala stát, jsem houkla "Ham." a pamlsek jí strčila pod čumák. Jablko s radostí schroupala a já jí spokojeně podrbala na krku.
Cestou domů jsme pořád pokračovaly v kličkování, zastavování, na cestě i couvání, a já jí opět dovedla do výběhu, vyměnila ohlávku, a vypustila.

jennifer+galaxie: Narozeninová PK
Do haly, kterou jsem si zabrala na dopoledne v devět hodin, jsem nachystala vlajku, fáborky, balonky, provazové otěže a donesla si i repráčky, které pak přes mobil budou vyluzovat hlasité zvuky. Nakonec jsem donesla míč a plachtu a udělala slalom z kuželů. Vyrazila jsem za hnědkou, pohladila ji a objala. Dort už měla v sobě, kdy se samosebou podělila Připla jsem dlouhé vodítko, nasadila bandáže a do rukou vzala tušírku i mrkvovku. V hale nikdo nebyl, protože byla moje ,,Jennifeeer! Nemohl bych Golda olonžovat na zadním kruhu?" ozvalo se, když jsem Gal pustila a chtěla za sebou zavřít. ,,Hele klidně, my máme narozeninovou párty," zasmála jsem se. V kapse jsem měla foťák, abych si vše zdokumentovala. Gal si vyklusala po stěně a podívala se na plachtu. Zafrkala a doběhla k ní. Musela jsem se zasmát. Šla jsem odložit tušírku a na mrkvovku navázala fáborky. Gal se na mě podívala a šla blíž. Pohladila jsem ji po hlavě a usmála se. Ukázala jsem jí mrkvovku, kdy na jejím provázku byly ještě fáborky, takže to vypadalo jako lonžák s krátkou rukojetí Pak jsem s ním hnědku hladila po celém těle a po chvilce došel Sebastian s Goldem. Připla jsem hnědce provazové otěže. Zapřela jsem se a se švihem jsem se dostala břichem na hřbet. Hnědka stála, pofrkala a já v klidu přehodila pravou nohu přes hřbet a záď a usadila se spokojeně. ,,Hodná holka,“ pochválila jsem ji. Seb vzal valáška na zadní kruh. My měly s hnědkou zabraný první čtverec. Gal si odfrkla a já ji nechala vyjít na menší čtverec. Šla pěkně po stěně a já začala ji hladit mrkvovkou s fáborky po celém těle a Gal jen měla nastražené uši. ,,Houu….“ Ztuhla jsem v sedu, dala nohy dopředu a podsadila se. Galaxie pěkně zastavila. ,,Šikulka,“ usmála jsem se, pohladila ji a začala fáborky přejíždět po celém těle a dokonce začala nad námi jemi třepotat a pak se jimi dotýkala zádě, hlezen a karpálů. Chválila jsem hnědku a nechala jí fáborky přejet po hlavě, mezi ušima a pak ji nechala jít krokem, kdy jsem za pochodu hladila ji těmi otravnými fáborky Vytáhla jsem mobil a zapla si bluutučko. Pak jsem počkala a najednou se z repráčků ozvala potichá hudba. ,,Nevadí vám to?“ houkla jsem na Sebastiana. ,,Ne, my jsme v pohodě,“ usmál se na mě, když zrovna mě viděl. Usmála jsem se a nechala hnědku jet kolem kuželů a nechávala ji projíždět tak, že jsem ji ovládala holeněmi a otěže nedržela, měla jsem v rukou mrkvovku a tou si hrála. Hnědka zafrkala, pochválila jsem ji a po kuželech ji zastavila před plachtou. Pohrábla si a já ji zase fáborky pohladila a nechala vejít na plachtu. Hnědka sklonila hlavu a vstoupila. Sklonila hlavu a já ji pohladila a seskočila, kdy plachta zaštrachotila. Usmála jsem se, když Gal si jen odfrkla. Pochválila jsem ji a nechala ji, aby se prošla. Odepla jsem otěže a nechala tam jen zobáček z jedné a vzala ji k balonkům. Hnědka frkala radostí a drcala do nich. Zasmála jsem se a začala ji s nimi hladit. ,,My jdeme, měj se Jenn a díky,“ usmál se Seb na mě. ,,Za málo, odpoledne ahoj,“ mávla jsem mu a nechala hnědku puštěnou a propíchla balonek. Galaxie zafrkala a začala chňapat po balonku. ,,Hej, ty ho nebudeš praskat,“ zasmála jsem se, nechala ji zacouvat a poslala k ní balon. Hnědka s ním začala lítat po hale, kdy jsem se musela zasmát, naštěstí jsem jí dávala bandáže. Pohladila jsem hnědku a tušírkou ji poklepala po hleznech, kdy začala dělat kozu. ,,Šikovnááá,“ usmála jsem se, pochválila ji a objala. Nechala jsem hnědku vyjít a prošla se s ní. Podrbala jsem ji, nechala udělat slalom mezi kužely a prošly se po plachtě. Objala jsem ji a usmála se. Nechala jsem puštěnou hudbu více nahlas, takže se hnědka porozhlédla a frkla a svěsila hlavu. Pohladila jsem ji a usmála se. ,,Jsi ty můj miláček,“ Zlehka jsem ji fáborky pleskla po zádi, fáborky to samosebou nebolelo, takže plácnutí bylo spíš lehké pošimrání Gal si odfrkla a já se pousmála. Dala jsem jí pusu a prošla se znovu mezi kuželemi a pak je přesunula na plachtu a zase se po ní prošla. ,,Jsi skvělá,“ usmála jsem se, pohladila ji a připla vodítko. Mohly jsme jít, podrbala jsem ji a vyrazila do vnitra stáje.

jennifer+galaxie: S Gal na dlouhém vodítku jsem došla do haly a usmála se. Nikdo tam nebyl. Odepla jsem hnědku z vodítka a nechala ji trochu se rozehřát, aby se připravila na kruhovou hru, kterou jsem si na ni připravila. ,,Kluuuseeej!" pískla jsem, podívala se na její záď a mezi uši. To znamenalo jdi po stěně a děláš to dobře. Pousmála jsem se a sledovala hnědku, jak poklusává po stěně, hlavu dává dolů a pofrkuje. ,,Jsi šikulinka moje," usmála jsem se a měla připraveno. ,,Galko!" Zapískla jsem a sklonila hlavu, podívala se jí na hubu a ruce dala za záda. Hnědka zafrkala a přiklusala ke mně. ,,Hodná," pohladila jsem ji, pochválila a připla dlouhé vodítko. Šla jsem si sednout na barel. Mohla bych takto lonžovat, ale chtěla jsem to vzít formou přirozené komunikace. ,,Jdi na kruh," mlaskla jsem a lehce houpla tušírkou. Galka vyšla na kruh. ,,A pěkně, krokem.." usmála jsem se. Galaxie chodila tunýlkem z kavalet, které ležely na plachtě. Hnědka sklonila hlavu, zadívala se na ni a přešla pěkně. ,,Šikuulkááá," usmála jsem se a sledovala ji. Další tunel byl bez plachty. Neotáčela jsem se, jen seděla na barelu a zlehka dávala vodítko přes hlavu a pak si jej podávala za zády. Nechala jsem hnědku jít krokem dva kruhy a následně ji již nechala naklusat. Zatím šla pěkně a udržovala tempo. Nezrychlovala a nezpomalovala a šla pěkně. ,,Paráda Galísku," usmála jsem se a spokojeně ji nechala přejít do kroku a sledovala vždy jen na úseku, kdy šla přede mnou. Chválila jsem ji hlasně a následně dala tušírku za sebe, podívala se na přední nohy a hnědka šla směrem ke mně a pak na druhou stranu. ,,Hooodnááá," usmála jsem se a nechala ji vyklusat. Protáhla si krk dopředu, zafrkala a šla dvě kola. ,,Kroook," řekla jsem náhle a nechala přejít do kroku hnědou kobylku. Gal šla opravdu pěkně. Pochválila jsem ji a pustila vodítko. Gal zastavila, zafrkala a podívala se na mě. Usmála jsem se a šla k ní. Stála zrovna na plachtě mezi kavaletami. ,,Hoodná holka, zlatííčko jsi moje," usmála jsem se, objala ji a nabídla sušenku. ,,Hubana!" řekla jsem, kdy mi hnědka dala pěknou pusu na tvář. Poklepala jsem ji následně na zadní hlezno pravé nohy. ,,Ty jsi ale koza," usmála jsem se a hnědka pěkně dala nohy pod sebe a natáhla krk dopředu a snížila jej. Usmála jsem se, pohladila ji a nechala vyjít na kruh. Pochválila jsem ji a pak ji pohladila pytlíkem po hřbetu a nakonec pěkně pytlíkem šustila a zase hladila. ,,Jsi šikovná," usmála jsem se a podrbala po hlavě. ,,Co takhle zkusit někdy příště další trik?" usmála jsem se, objala ji a ukázala do stropu. ,,Úsměv!" řekla jsem a hnědka natáhla krk a usmála se. ,,Šikovná," usmívala jsem se a pohladila ji. Usmála jsem se a šla s hnědkou do boxu. Následně jsem vyrazila do haly a poklidila ji.

lia a charakter: LEVEL 2 - PŘIROZENÁ KOMUNIKACE 1/1 – NAPOJENÍ
Zavedla jsem Teriho do venkovní kruhovky a zavřela za sebou dveře, uvidíme, jak to dnes půjde. Odepnula jsem si ho z vodítka, narovnala se a zamlaskala:
,,Jdi!“ Teri uskočil a rozcválal se po obvodu, pokoušela jsem se o napojení, ale s tímhle chytrým a dominantním valachem to nebude jednoduché. Cválal se vztyčenou hlavou po obvodu kruhu a já ho v malém následovala. Chodila jsem za ním a hnala ho před sebou. Nepřišla žádná odezva. Stoupnula jsem si mu tedy do cesty a donutila ho změnit směr na druhou stranu, zatím se mu nějak extra nechtělo. Koukala jsem se mu na krk a nechala ho cválat po obvodu kruhovky. Jeho kopyta duněla do písku a nevypadalo, že by ukazoval nějaké náznaky. Znovu jsem mu tedy zastoupila cestu a mlaskla. Teri uskočil a cválal na druhou stranu, lehce ke mně začal natáčet vnitřní ucho – že by přece jen nějaké náznaky. Přešel do klusu a přežvýkl si, já chtěla vzhledem k jeho předešlé dominanci. Pořád jsem šla v kruhu za ním. Teri začal sklánět hlavu a přežvykoval, uši také natočené ke mně. Tohle jsem potřebovala. Přestala ho následovat, přikrčila jsem ramena a zabodla svůj pohled do země. Teri ke mně okamžitě přišel.
,,Hodný kluk, moc hodný.“ Pochválila jsem ho a pohladila ho na krku, stál a ani se nehnul.
,,Šikulka.“ Usmála jsem se, když jsem ustoupila od jeho zádě. Teď přišla na řadu ta třetí část – následování. Natáhla jsem ruku stranou a šla do strany. Teri zaváhal a následně udělal několik kroků za mnou.
,,Hooodný.“ Pochválila jsem ho a připnula k němu vodítko.
,,Dneska jsi byl moc šikovný.“ Usmála jsem se a vyvedla ho z ohrady.

raven+ikaros: LEVEL 2 - napojení, popřípadě následování (pokud tě bude koník následovat)

Dneska máme s Ikarem premiéru, přirozenou komunikaci jsme spolu doposud nezkoušeli. Nicméně s Tarotem to šlo, nevidím důvod, proč by plavá měl stávkovat. Přivedla jsem si Ikara do kruhovky na provazové ohlávce. Zavřela jsem za námi dveře, aby neutekl a odepnula jsem mu vodítko od ohlávky. Poodstoupila jsem od něj o krok a půl dozadu, chtěla jsem vědět, jak se bude chovat. Ikaros sklonil hlavu k písku pod kopyty a zdálo se, že ho hrozně zajímá.
Jak tam tak stál, využila jsem to k tomu, abych si ho rozdělila na pět zón. První je hlava a kilometr před ní, druhá je krk a přední končetiny, třetí zóna je hřbet a břicho, čtvrtá jsou zadní končetiny a nakonec pátá, to je záď a kilometr za ní. To vše koně zajímá. Tady sice na kilometr nevidí, ale slyší. Jakmile jsem byla hotová, vykročila jsem proti Ikarovi, houpla vodítkem a přikázala: "Jdi!" Ikaros pohodil hlavou a vyrazil ode mě klusem na kruh. To by bylo.
Nechala jsem valáška klusat po obvodu kruhovky, udržovala jsem si s ním krok, v úhlu cca 45 stupňů za jeho zádí a pohledem jsem ho tlačila do krku. Byla jsem vzpřímená, ramena narovnaná a hlavu zvednutou.
Po dvou kolech jsme změnili směr. Zastoupila jsem Ikarovi cestu a zvedl ruku s vodítkem. Valášek zabořil kopyta do písku a na zadních se otočil. Klusal na druhou ruku, přemýšlela jsem, jestli ho nechám nacválat, ale klus mi přišel nejlepší. Směr jsme změnili ještě dvakrát, pokaždé stejným způsobem.
Ikaros najednou sklonil hlavu, olízl se a přežvýkl. Podle chytrých knih, ze kterých jsem studovala, je tohle náznak, že mě bere za vůdce a je ochotný se na mě napojit. Nemá cenu ho honit po kruhovce dál, když mi dává signály, že je ochotný mne respektovat. Zastavila jsem se uprostřed kruhovky, nahrbila ramena a schovala hlavu. Přestala jsem tak na koně vyvíjet tlak. Zároveň jsem zvedla pravou ruku do úrovně přibližně kořene ocasu koně a luskla jsem prsty.
Stála jsem v klidu, vůbec jsem se na Ikara nedívala, spíš jsem slyšela, jak přechází do kroku a pak zastavuje. Musel být za mnou, protože jsem ho neviděla ani periferním viděním. Znovu jsem zkusila lusknout prsty. Ikaros tiše zafrkal. Nechtěla jsem nijak spěchat, stejně není kam. Času máme spoustu a vztah s koněm je pro mě vážně důležitý. Kdyby Ikaros nepřišel, měla bych ho poslat zpátky na kruh a celý proces napojení opakovat. Jak jsem se zabrala do úvah, přestala jsem vnímat koně a strašně jsem se lekla, když mi zafuněl do dlaně.
"Hodný," promluvila jsem hlubokým hlasem k valáškovi. Přistoupila jsem k němu o krok blíž a podrbala jsem ho na kohoutku a na plecích. "Šikovný kluk, moc šikovný," chválila jsem dál. Pak jsem poodstoupila o tři kroky a zkusila zaluskat prsty, zády otočená k plavákovi. Ikaros se moc netvářil, možná ho přemohla zvědavost, ale po chvilce váhání se přiloudal pomalým krokem. Jakmile se dotknul mých prstů, opět jsem ustoupila, tentokrát doleva o krok, dva. Ikaros popošel za mnou.
Rozhodla jsem se, že pro dnešek nám to stačí. Nechci testovat, jak dlouho ho bude bavit za mnou chodit. Přistoupila jsem ke koni a pohladila ho.
"Šikula, jsi můj malý šikula," zamumlala jsem, zatímco jsem ho drbala. Pak jsem mu přehodila vodítko přes hlavu tam, kde obyčejně bývá nátylník a pomalu jsem se sesunula do dřepu. Opatrně jsem stahovala Ikarovu hlavu dolů k sobě, neustále jsem mu opakovala, že je šikovný. Jakmile povolil a přestal se vzpírat, okamžitě jsem uvolnila tlak a nechala ho. Zvedla jsem se, připnula mu vodítko k ohlávce a obešla s ním pár koleček na obě ruce, aby se trochu vydýchal. Pak jsme zamířili do stájí.

jennifer+galaxie: Vešla jsem s hnědkou do kryté kruhovky. ,,Brr zima, ale hala je obsazená celý dopoledne," zamručela jsem a Gal sklonila hlavu. Měla deku a bandáže. ,,Tak, co si dáme? Mám nápad," pousmála jsem se a odepla hnědku z vodítka. Vzala jsem si tušírku a ukázala na kruh a mlaskla. Svým postojem jsem naznačila, kam má jít. Stála jsem pravým bokem ke stěně kruhovky, blíže k němu. Proto hnědka vyšla na levou ruku s hlavou u země. ,,Jdi!" podívala jsem se na záď a chodila svůj vlastní kruh. Galia zafrkla a vyklusala na kruh. Sledovala jsem její oko, kdy jsem ji nechala změnit směr, ušklíbla se a přendala si tušírku a změnila svůj směr kruhu. Galy skláněla hlavu, pofrkávala a olizovala se. Zpomalovala, ale stále klusala a její boltce mě vnímaly. Zastavila jsem se, sklonila hlavu a dívala se pod sebe. Svěsila jsem ramena a cítila, jak mi někdo ožužlává čepici. Pootočila jsem se a usmála se na ni a podrbala na krku a rozešla se s ní po kruhovce. Gal mě následovala, já se rozběhla a ona za mnou, zastavovala jsem, couvala, hnědka dělala vše, co já. Pak jsem se k ní otočila čelem a dala ruku kolem krku a otáčela se s ní. ,,ŠIkovná,“ usmála jsem se a pohladila ji. Podívala jsem se na jeji prsa a rozkmitala u nich tušírku. Hnědka začala couvat, když tušírka přestala kmitat a schovala se za má záda, Gal se ke mně rozešla a zastavila se u mě. ,,Hodná holka, moc hodná,“ usmála jsem se a pohladila ji po krku. Nabídla jsem pamlsek a šla poklepat na zadní hlezna. ,,Ty jedna kozo,“ řekla jsem a Gal snížila hlavu a obě zadní nohy dala pod sebe. ,,Pašandá,“ usmála jsem se a pohladila ji a nabídla další pamlsek. Pak jsem se podívala k zádi, na bok a na plece. Odstoupila jsem do strany, hleděla na ta samá místa a přiblížila se, ukázala tušírkou na střed břicha a hnědka frkla a ustoupila celým tělem. ,,Výborně!“ usmála jsem se s radostí v očích a nechala ji přejít ke mně, pochválila ji a usmála se. Pak jsem od ní odešla a přiběhla, pohladila, odběhla a pohladila. Galaxie tohle znala, už jsem to jednou na ni zkoušela, nic nového to přeci není Dělala jsem to z boku, kdy na mě mohla vidět. Usmála jsem se a dala jí pusu na čelo a podrbala. Pak jsem našla na nosní kosti část, která nebyla měkká. Lehce jsem na ni zatlačila a hnědka zastříhala ušima a nevěděla, co má dělat. Zlehka jsem vyvinula rytmický tlak na prsa a hnědka zacouvala. ,,Šikovná holka moje,“ usmála jsem se spokojeně, pochválila ji a zkusila znovu to samé, zase lehký tlak na nosní kost. Hnědka pochopila, že má couvat. ,,Paráda holčičko,“ usmála jsem se, bylo důležité, aby hnědka doteky odlišovala, ale myslím, že jsme spolu byly dobře pořádně sžité. Šla jsem před hnědku a rozkmitala ukazováček, kdy Galaxie začala couvat. Přestala jsem a spokojeně kývla, šla jsem kousek k její zádi a rozkmitala znovu svůj prst, kdy Gal ustoupila zádí, pomohla jsem si i pohledem, přísným pohledem. ,,Pašanda,“ usmála jsem se a ustupila a sklonila hlavu. Hnědka přišla, já ji pochválila a připla vodítko. ,,Tak jdeme,“ usmála jsem se na ni a vzala ji z kruhovky ven. ,,Ahoj Cassouši,“ zasmála jsem se a zubila se na kamarádku. ,,No nazdar,“ zasmála se a já s hnědkou došla do stáje.

lia a charakter: Zavedla jsem Teriho do kruhovky, kterou jsem za námi zavřela a pustila valáška z vodítka. Napřímila jsem se, podívala se mu za krk, mlaskla a švihla vodítkem o stehno. Teri udělal dva cvalové skoky a pak přešel do svižného klusu. Stříhal ušima, ale zatím se k nějakému respektu moc neměl. Vlezla jsme mu tedy do cesty a zabránila mu ji na tuhle stranu a donutila ho tedy změnit směr. Valach opět udělal několik cvalových kroků a přešel do klusu. Otáčela jsem se za ním a stále se mu dívala za krk. Bylo to každopádně rychlejší než při předešlém napojení. Valášek začal ke mně natáčet uši, ale to pro mě nebylo dost. Nechala jsem ho sklonit hlavu. Pak se vyfoukla, zastavila se a koukala do země. Teri okamžitě využil příležitosti, zpomalil a přišel ke mně.
,,Hooodný kluk, šikulka.“ Podrbala jsem ho na čela a začala ho hladit dlouhými tahy ruky na krku. Nakonec jsem skončila na místě, kde hlava přechází krk, ne v důlku, lehce nad ním. Valach slastně natáhl krk dopředu a ohrnul horní pysk.
,,Tak tohle se ti líbí, jo.“ Usmála jsem se a ještě chvilku pokračovala v drbání. Teri byl dneska velice ochotný. Takže jsem chtěla zkusit následování. Natáhla jsem volnou – pravou ruku vedle sebe a udělala několik kroků dopředu, Teri zafrkal a váhavým krokem mě následoval.
,,Hooodný…“ Pokračovala jsem podél obvodu kruhovky. Valášek začínal získávat sebevědomí, takže jsem přešli do rychlejšího chodu.
,,Je tam někdo?“ Ozvalo se zvenčí.
,,Jo, jo. Jsme tu mi.“ Houkla jsem, zastavila a pro jistotu chytla hnědáka za ohlávku.
,,Jak dlouho tam ještě budete?“
,,Pět minutek, více ne.“
,,Dobře, díky.“
,,Není, zač.“ Pokrčila jsem rameny a znovu pokračovala, valach byl rozptýlený, takže mi nějakou tu minutku trvalo než jsem si získala jeho plnou pozornost, každopádně, už jsem byla spokojená. Připnula jsem ho na vodítko a opustila kruhovku.

raven+ikaros: Dneska máme oddechový den, ale flákat se zase nemusíme. Včera jsme zkoušeli napojení a následování a já si chci vyzkoušet, jestli to, že za mnou těch pár kroků popošel, nebyla jen náhoda.
Vešli jsme do kruhovky, byla prázdná a trenažer též (jinak bychom se do ní ani nedostali). Zavřela jsem za námi dveře a pohladila Ikara po nose. Na začátek jsme obešli kruhovku po obvodu na obě ruce, nalhávala jsem si, že tím uklidňuju koně, ale nervózní jsem tu byla já. Pak jsem zastavila uprostřed, odepnula jsem vodítko od provazové ohlávky a hladila Ikara po krku, plecích i bocích. Tiše jsme na něj mluvila, vykládala jsem mu o počasí a o všech nepodstatných věcech okolo. V mysli jsem si při tom rozdělila koně do pěti zón. Ve chvíli kdy jsem byla klidná já, mohli jsme začít. Odstoupila jsem od valáška, zapřela mu pohled do krku a vystoupila jsem proti němu. V ruce jsem zhoupla vodítko a zavolala na něj: "Jdi!"
Ikaros hodil hlavou, zafuněl a naklusal na kruh. Obcházela jsem za ním svůj menší kroužek, pohled stále zapíchnutý do jeho krku. Ramena jsem měla narovnaná a hlavu vztyčenou. Plavák si poskočil, nahodil cval. Nechala jsem ho, ať si cválá. Stejně mu to nevydrželo dlouho, o pár cvalových později přešel do klusu.
Využila jsem přechodu a zastoupila mu cestu a rozpřáhla ruce. Ikaros se zastavil, otočil se a vyrazil na opačnou stranu. Opět si poskočil pár cvalových a pak zůstal v klusu.
Nevypadal, že by se mě snažil nějak respektovat, ale já jsem byla ochotná ho nechat klusat tak dlouho, dokud nepřijme, že já jsem vůdce. Však ono mu ani tohle dlouho nevydrží
Znovu jsme změnili směr. Ikaros začal pohazovat hlavou a třásl hřívou. Pořád jsem držela stejný postoj, pohled v krku. Pak sklonil hlavu a přežvýkl. Trochu zvolnil klus, znovu přežvýkl. Zastavila jsem se uprostřed kruhovky, pohled jsem přenesla z jeho krku do země před sebou a nahrbila jsem se. Zároveň jsem zvedla pravou paži do úrovně ocasu "vůdčí klisny" a luskla prsty. Ikaros přešel do kroku a chvilku mě obcházel. Vydržela jsem se na něj nedívat. Znovu jsem luskla. Slyšela jsem, jak udělal jeden váhavý krok směrem ke mě. Byla jsem k němu otočená zády a mohla jsem jenom hádat, co zrovna dělá.
Ikaros se nakonec doloudal až ke mě. Přišel pomalými, rozvážnými kroky a foukl mi do dlaně. Ustoupila jsem o krok doprava a luskla. Ikaros vykročil za mnou.
Postupně jsem zvyšovala počet kroků, které jsem dělala směrem od koně. Dostali jsme se na šest, což je podle mě slušný začátek. Na víc kroků mě Ikaros nenásledoval. Nechala jsem ho k sobě dojít, přidřepla jsem si a pomalu stahovala jeho hlavu k sobě. Jakmile se podvolil tlaku, přestala jsem naléhat a narovnala se. Znovu jsem Ikara pomazlila, aby věděl, že odvedl dobrý výkon a připnula mu k ohlávce vodítko. Obešli jsme kruhovku na obě ruce a zamířili do stájí.

izzy+meteor: NAPOJENÍ->DLOUHO JSME NEPRACOVALI
,,Tak pojď Tikouši navštívíme kruhovku‘‘ usmála jsem se a podrbala valacha na krku a potom vykročila ven ze stáje. Byla tam docela zima,ale bylo hrozně hezky,všechno bylo osvětlené chladným světlem zimního sluníčka. Meteorovy kopyta klapaly na dláždění dvora než jsme se dostali na cestičku vedoucí ke kruhovce,která tak neduněla. Venkovní kruhovku naštěstí zrovna nikdo neokupoval a tak jsem s Metym zalezla dovnitř a zavřela za námi vrata. Vycvakla jsem lano z parelky a smotala ho aodložila na hrazení. Mety mezitím došel krokem ke druhé straně hrazení a koukal na světlo odrážející se skrz stromy od hladiny Azulu. Zamlaskala jsem a pobídla jsem ho mrkvovkou za zádí. Mety okamžitě nacválal,teda spíš natryskal. Měl kopec energie. Dokonce si z radosti i vyhodil, to mě trochu překvapilo, Tik většinou nevyhazoval, ale vypadal šťastně tak jsem se na to jen usmívala. Pohledem jsem ho pobízela dopředu a obcházela jsem kolem středu kruhovky menší kruh. Přišlo mi že tak makám i já a ne jen kůň, a že je to prostě víc fér. Mety se asi po třetím kolečku trochu sklidnil a přežvýknul. ,,Ták je hodnéj‘‘ pochválila jsem ho,ještě chvilku ho nechala a pak vyběhla proti němu s rozpřaženýma rukama a přiměla ho obrátit to na zadních nohou a vyrazit na druhou stranu. Metyho se zdálo to trošku namýchlo ale rychle se s tím srovnal a během jednoho kolečka začal cval uklidňovat a hlavu nesl níž. Hlasem jsem ho pochválila ale pohledem směřovaým na hlavu a krk jsem ho jakoby neustále pobízela dopředu. Mety natočil vnitřní ucho na mě a nechal ho mým směrem natočené během celého okruhu a párkrát si přežvýknul. Trochu jsem uhla pohledem směrem k jeho trupu a počkala až si sám přejde do klusu. Klusal uvolněně a hlavu držel vytaženou mezi lopatkou a karpem. Čas od času si přežvýkl nebo odfrknul,vnitřní ucho nechal natočené na mě. Nechala jsem ho tak oběhnout asi dvě kolečka a potom ho znovu přiměla změnit směr. Pár okruhů i na druhou ruku a pak když jsem měla jeho plnou pozornost jsem najednou sklopila mrkvovku úplně k zemi,svěsila ramena a pohledem sledovala svoje pérka. Ty by potřebovaly umít,pomyslela jsem si Slyšela jsem jak Mety někde za mnou zastavil,chvilinku váhal a pak se najisto vydal ke mně. Překvapilo mě to,protože jsme se opravdu dlouho neviděli, ani jsem nedoufala že to zmáknem hned na poprvý. A přece,za mnou jsem slyšela jak Mety pomalu ale jistě přichází zezadu ke mně. Na krku jsem za chvíli ucítila jeho dech a Tik se pustil do očuchávání mého ramene dokud jsem ho nezačala hladit,to si pak náležitě užil Chvilku jsem ho hladila a pak se vydala dopedu. Grošák mě následoval tka jsem zastavila a pochválila ho. Ještě chvilku jsme takhle blbli a pak jsem usoudila že už je čas věnovat se trošku i cvikům.

sophie + shakespeare: LEVEL 2, NAPOJENÍ, TEORIE I ROVNOU S PRAXÍ
Sláva hurá, už máme přirozenou komunikaci povinnou Do kruhovky jsem valáška přivedla na normální ohlávce a vodítku, protože ho stejně jenom pustím běhat kolem a parelka tímpádem není moc potřeba. Napojení nám pomůže posílit důvěru, napodobuje chování koní ve stádě, kdy dominantnější kůň vyhání submisivnějšího od sebe, ale submisivní kůň chce být u stáda a snaží se poslouchat, co po něm dominantní kůň chce, aby se mohl připojit. Už jsem to s ním jednou zkoušela, hned první týden, tak uvidíme, byl na jízdárně dneska dost nervní a pořád koukal spíš vyplašeně než uvolněně. Zavřela jsem za námi a odepnula mu vodítko. Stál a koukal, takže jsem natáhla ruku doleva a lehce pleskla vodítkem v pravé ruce ke svému pravému stehnu. Zvedl hlavu a zpozorněl, ale nevyrazil, takže jsem vodítkem hodila k jeho zadku a už se jenom prášilo. V napojení se začíná tím, že kůň běhá kolem kruhovky (nebo jakéhokoliv uzavřeného prostoru) a člověk ho sleduje přímým pohledem. Většina koní reaguje na přímý pohled do oka nebo na hlavu zrychlením, protože je to pohled dravý, útočný. Pro zpomalení na kruhu se potom člověk lehce balí do sebe a kouká dál na koně, na krk, plece, jde jakoby proti směru pohybu. Spearek zatím klusal, ale já chtěla cval, takže jsem agresivním postojem trochu vyrazila proti němu. Okamžitě nacválal a já ho pochválila uvolněním toho imaginárního tlaku, ale jenom trochu, aby zůstal cválat. Po pár kolečkách jsem šla přímo proti němu a vodítko jsem si přendala do levé ruky a hodila ho proti němu, aby změnil směr. Zasekl se a otočil o 180, ale zadkem ke mně, což jsem nechtěla. Nechala jsem ho tedy skočit pár skoků na druhou ruku, ale zase jsem rázně vyšla ke stěně a mávla vodítkem na druhou stranu. Tentokrát se otočil správně, předkem ke mně, takže jsem úplně uvolnila tlak a nechala ho běžet. Po chvilce přešel do klusu, tak jsem znovu zkusila změnit směr. Znovu se otočil dobře, takže jsem ho znovu pochválila a nechala ho jenom klusat. Má vážně pěkný chody, ten pitomeček můj
Potom jsem si začala všímat uklidňovacích znamení, ty signalizují, že by se se mnou chtěl kůň bavit a že mě poslouchá a věnuje mi pozornost. Většinou mezi ně patří naklánění vnitřního ucha, přežvykování, uvolňování krku a házení po člověku okem, jak se říká. Pírek po mě začal koukat, ale já ho chtěla nechat ještě chvíli běhat. Jenom jsem ukázala rukou přímo po směru a výrazněji na něj koukla a už cválal. Chápe rychle a je citlivka, takže na to rychle přijde. Zkusila jsem změnit směr jenom vyšlápnutím proti němu a pokyvem vodítka a opravdu, otočil se, správně. Vycválával a já svůj pohled a postoj uvolňovala, ale zase jenom trochu. Hnědák najednou začal stříhat ušima a dávat mi to vnitřní, pohodil hlavou a zafrkal si. Uvolnila jsem pohled ještě víc a přešel do klusu, ale v tom jsem ho držela.
Znovu a znovu mi nabízel ucho, koukal po mně a jasně se uvolňoval, protahoval krk a celý jeho chod se najednou i uvolnil, ačkoliv byl pořád krásný a plynulý. Dobře, stačilo, tohle je od něj dostatečná snaha a na to, jak byl ještě před chvílí napnutý je to skvělý.
Úplně jsem se uvolnila a schoulila do sebe a přestala jsem ho následovat. Jenom jsem stála uprostřed kruhovky a čekala. Tohle je ten moment napojení. Kůň mě požádá o svolení, jestli může dovnitř a ke mně. A já ho konečně nechám a čekám, kdy zpomalí a kdy se mě dotkne. Poslouchala jsem, zatím plynula klusal, ale zpomaloval a nakonec přešel do kroku úplně. Obešel asi půl kruhovky a pak vykročil ke mně, protože jsem slyšela jeho dech jak se přibližuje. A pak mi lehounce zafuněl do ucha a ťuknul mi do ramene, jako: \"Tak hele, ty ses tu nějak zasekla a já bych tu rád byl taky a třeba bych se taky chtěl nechat podrbat\" \"To je hodný, pašák, u mě je,\" pochválila jsem ho šepotem a vyrazila pomalu vpřed. Následoval mě jako štěně, hezky za mým pravým ramenem, kamkoliv jsem se otočila. Taky jsem zkoušela zpomalit a trochu zrychlit, udržoval se mnou tempo. A o tom přesně napojení je, kůň u vás chce být a chce vás následovat, buduje se tím důvěra a dají se tím spravovat zlozvyky, protože kůň vám nakonec bude věřit natolik, že se bude snažit to mít správně, aby mohl u vás být.
Zastavila jsem se, teplo za mnou se taky zaseklo na místě, aby do mě náhodou nevrazilo. Pomalu jsem se otočila, nekoukala mu do očí a hladila ho po krku a hlavě. \"To je hodný kluk, takhle se napojuje, je klidný a uvolněný, pašák ,\" chválila jsem. Pro dnešek stačilo, připnula jsem ho na ohlávku a šli jsme z té zimy pryč.

jennifer+galaxie: Galaxie si přešlápla. Před chvílí jsem jí vyházela box, kdy mi u toho asistovala Nyní máme společně v plánu jedinou věc – pohrát si v hale. Měla jsem míč, nákrčák, tušírku, mrkvovku a igelitku. Gal frkala, když viděla míč, ale jinak byla v klidu. ,,Jsi dnes ale nějaká happy jak dva grepy,“ zazubila jsem se ale zavolala u haly, jestli tam je volno. Naštěstí bylo, proto jsme vešly dovnitř a já hnědku pustila z vodítka a sundala jí ohlávku. Galaxie zafrkala a já ukázala na stěnu. ,,Jdi stěnu!“ mlaskla jsem ostře a Galaxie vyklusala ode mě pryč. Já si zatím odložila věci na tribuny a s tušírkou i mrkvovkou v obou rukou byla v blízkosti hnědky a otočila ji na druhou ruku. Byla v mé blízkosti, nijak daleko nechodila, když jsem šla do X, dělala kruh kolem mě. Jakmile jsem houpla k ní mrkvovkou, zamračila se na boky a zvětšila můj chozený kruh, okamžitě ten svůj zvětšila, udržela si tempo i odstup. Já jí pomocným gestem změnila směr a Gal snížila hlavu a olizovala se. Usmála jsem se spokojeně a sklonila hlavu, sedla si do podřepu a odložila tušírku s mrkvovkou. Po chvilce mě někdo začal šimrat na krku a bral mi šálu. ,,Holka, potvoro jedna,“ zasmála jsem se, pohladila ji po krku a s tušírkou i mrkvovkou vyběhla na stěnu, kdy hnědka hned za mnou nacválala. Já se schovala na tribuny, kdy Galaxie pode mnou začala frkat, hrabala a pak si vyhodila a vyběhla do středu haly, udělala otočku a zase letěla na druhou stranu. ,,Máš nějak moc energie, nemyslíš?“ zasmála jsem se, odložila tušírku a na mrkvovku navlékla igelitku a sešla dolů. Gal ke mně doklusala, stříhala ušima a začala strkat čumákem do igelitky. Frkala natěšeně a stála. Zasmála jsem se, objala ji a začala hladit igelitkou po zádi, hřbetu, prsou, plecích, zkrátka tak, jak se mi zlíbilo. Galaxie stále velice poklidně, až mě to i udivilo Ale tak, co od ní mohu čekat :3 Galaxy zafrkala, sklonila hlavu a hrábla do země. Igelitku jsem jí dala přes uši, krk a s ní to ani nehlo. ,,Paráda,“ usmála jsem se, odložila igelitku a vzala nákrčák s rolničkami, byl tak úžasný :3 Galaxie k němu zvídavě natáhla krk. Usmála jsem se a začala ji ím hladit po celém těle velmi opatrně. Pak jsem začala s nákrčákem vytvářet atmosféru Vánoc Mohla jsem jej hnědce dát kolem krku a rozešla ji pomlaskem a pobídkou tam, kde bývá pobídka holení. ,,Pašanda,“ usmála jsem se, když se rozešla. Vedla jsem ji jen na nákrčáku po hale, kdy si i trochu pomáhala tušírkou, kterou jsem vyměnila předtím. Galaxie frkla a občas sklonila hlavu tam, kde měla nákrčák a rolničky. Spokojeně snížila hlavu dolů a já se usmála, kdy jsem ji pohladila po krku a hnědka šla velmi spokojeně. Nemohla jsem mít spokojenějšího koně, než byla hnědka Zlehka jsem zastavila Gal a usmála se. ,,Mohly bychom to příště zkusit na hřbetu, co ty na to?“ usmála jsem se, pohladila Gal po krku a podívala se na hodiny. ,,Hmm, on už bude oběd, tak jdem,“ zazubila jsem se, ale ještě nechala Galaxii, aby se vyblbla s míčem. Kdy jsme znovu šly do teplé stáje, i když v hale bylo taky krásně :3

izzy+meteor: DREZURA Z1 ZE ZEMĚ -> Sranda musí být

Jakmile jsem došli na malou trojúhelníkovou jízdárnu začala jsem okamžitě klít protože jakmile jsem zastavila začala mi být hrozná zima.... no a tak jsem ani nezastavovala. Místo toho jsem pokračovala v chůzi. Nicméně byla to trošku zajímavější chůze. Měla jsem lano co nejvíc povolené,ale dávala jsem bacha aby si do něj Mety,občas bývá trochu trdlo, nestoupnul. Přece jen on když ty nohy zvedne,tak mám občas pocit že by mi mohl dát i kopyto na hlavu kdyby chtěl Zvláštní představa Rozhodla jsem se že si zajedem drezuru Z1 ze země V trojúhelníkovém prostoru to sice bude možná krapet komplikovanější ale ono to pujde. Do partnershipu sice klusání nepatřilo,ale tohle cvičení v kroku už Tiki zvládal výborně a já se potřebovala trochu zahřát,takže mi to nepřišlo jako špatný nápad. Akorát teda cvalový pasáže budeme samozřejmě klusat. Během pobytu v nemocnici jsem dělala zajímavé věci, jednou z nich bylo například že jsem si zapamatovala všechny drezurní úlohy stupně Z No co,něco jsem dělat musela. ,,Tatadadadatadadáá'' zabroukala jsem si famfáry a pak se rozeběhla vpřed. Mety vedle mě naklusal. za běhu jsem ho hlasem pochválila jakej je to hroznej pašák. asi o dvacet metrů dál jsem zastavila a počkala až zastaví i valach. Trochu mě předběh tak jsem ho poklepáním na prsa zacouvala tak abychom měli přední nohy v lajně,jako správní parťáci. Dokonce jsem to vzala i s pozdravem Potom jsem ''vyklusala'' vpřed,ale hned jakmile klusal i grošák stočila jsem to doleva,podle úlohy bychom měli ještě pokračovat dopředu a až potom doleva ale my bychom během pěti metrů narazily do hrazení a to by nebylo dobrý Po tomhle manévru jsme byli na stěně, zpomalila jsem do kroku, od stěny ke stěně se mi v klusu manévrovat nechtělo a cvik hezky vyšlapala. Celou dobu jsem sledovala Metyho jestli dodržuje daný tempo a dává pozor,sem tam na něj mlaskla když se loudal. Ale jinak zatím vypadal že ho to baví. Po od stěny ke stěně je ze středu,nicméně my to akorát otočily na další stěnu. Středník krok jsem ani nijak nenapodobovala, jednou bychom to mohly zkusit až budeme s Tikim umět španělský krok,to by pak mohla být větší sranda O vlnovku jsme se pokusili ale byla to spíš taková šmodrchanice v tom trojúhelníku to vůbec nešlo Pak jsem se znovu rozběhla, v úloze byla osmička,ale já to zjednodušila na kruh ve středu trojúhelníka. To naše počínání se úloze Z1 podobalo čím dál méně a méně. Mety si odfrknul a ve světle halogenu mu od nozder odešel obláček vzduchu. Vypadalo to trošku magicky Ideu drezurní úlohy jsem nakonec vzdala úplně a jen ostře zabočila dovnitř kruhu. Mety nejdřív nezareagoval,chvilku mu to trvalo,a tak když konečně zahnul byl jednak trochu dál za mnou a mezi námi byla větší mezera. Navedla jsem ho znovu na kruh a nechala ho dorovnat rozdíl mezi námi. Potom jsem ostřed dovnitř kruhu zahnula znovu. Tentokrát zareagoval okamžitě. Zastavila jsem uprostřed kruhu a pochválila ho. Dvakrát jsem si s ním obešla trojúhelník aby si oddychnul a pak jsem se s ním pustila do nácviku luku.

jennifer & galaxie: PK
Galaxie frkla a sklonila hlavu. Usmála jsem se a podrbala ji. ,,Odpoledne máme trénink, menší komunikace nás nezabije," usmála jsem se a vešla s hnědkou do velké kryté kruhovky, kde nikdo nebyl. Gal stála dál ode mě, proto jsem dala vodítko z levé ruky do pravé a opačně. Hnědka stříhla ušima a přišla ke mně. ,,Hodná," usmála jsem se, podrbala ji odepla ji z vodítka. Stála poklidně, kdy jsem šla k její zádi, zahleděla se na ni a prstem kývala ze strany na stranu. Galaxy frkla a ustoupila. ,,Pašanda," usmála jsem se a pohladila ji po čele. Sjela jsem rukou po nosní kosti dolů tam, kde nejsou měkké kůstky, a jemně tlačila, jen jemně, kdy hnědka frkla a ustoupila dozadu o krok. ,,Šikoovnaa holka!" usmála jsem se spokojeně, podrbala ji a nabídla pamlsek. ,,Mohly bychom si dát parkurek ze sedla, už dlouho jsme si spolu nic neskočily, naposledy při lišce," usmála jsem se a rozešla se po kruhovce, kdy šla Galaxie hned za mnou. Prudce jsem se zastavila a začala couvat. Gal frkala a následovala mě couváním, až jsem samou blažeností málem skákala do stropu kruhovky ,,Můžeme do trenažeru?" ozvalo se zvenku. ,,Jak dlouho?" nepoznala jsem po hlase, kdo venku je, ale pak jsem zahlédla Venuši. ,,No 45 minut," ozvala se Sarah. ,,Kdyžtak prosimtě počkejte, my tu nebudeme dlouho," řekla jsem nazpět, kdy se ozval souhlas a já viděla, jak je hnědka u stěny a nedává pozor. Šla jsem do slepého bodu, hleděla na záď a byla dál od ní. Hnědka zafrkala, otočila se a já jí stále byla schválně v jejím slepém poli. Hrábla a rozklusala se po kruhovce, kdy já tedy zůstala na svém místě. Galaxie zafrkala a jemně do mě strčila čumákem. ,,No udobřuj si, budeš to potřebovat odfrkla jsem si a přejela rukou na líci a podrbala ji na kštici. Gal protáhla krk a přivřela oči. Ušklíbla jsem se a vodítko omotala kolem pravé přední, kdy jsem nechala spadnout lanko pod spěnku a maličko vodítko posunula doprava a doleva, kdy hnědka nohu pozvedla a já ji chválila. Usmála jsem se spokojeně a zaťukala tušírkou na hleznech. ,,Ty jsi ale koza," pronesla jsem formulku, kdy se hnědka dala do pozice, kdy měla zadní nohy pod tělem a hlavu dole. Pochválila jsem ji a rozešla se po kruhovce, kdy šla hnědka se mnou. Podrbala jsem hnědou kobylku a zastavila se na středu. Tohle bylo jen takové klidné a volné, přeci jen jdeme drezurovat až odpoledne. Podrbala jsem Galy, připla vodítko a vzala ji pryč odtud.

raven+ikaros: Vzhledem k tomu, že jsme s Ikarem měli už jízdu, nechtěla jsem ho nijak přetěžovat, ale půl hodinky v kruhovce nezabije ani jednoho. Zavřela jsem za námi dveře a odepnula valáška z vodítka.
V hlavě jsem si ho rozdělila na pět zón, mezitím jsem ho hladila a drbala různě po těle. Pak jsem odstoupila, přehodila vodítko do levé ruky a vystoupila proti němu. Zároveň jsem máchla vodítkem a Ikaros vyrazil na kruh. Tlačila jsem ho pohledem do krku. Nechala jsem ho klusat, po každém druhém kole jsme měnili směr.
Jakmile začal sklánět hlavu a olizovat se, stoupla jsem si doprostřed a sklonila hlavu a zatáhla ramena. Natáhla jsem ruku a čekala, zda valach přijde. Slyšela jsem za sebou šourání, takže jsem se ani nelekla, když mi fouknul do dlaně. Zkusila jsem kousek popojít, jestli mě bude následovat. Protože za mnou pokaždé přišel, zkusila jsem si i popoběhnout. Ikaros pohodil hlavou a trochu protáhl krok. Chtěla jsem zjistit, jestli když popoběhnu dostatečně daleko, bude mě následovat v klusu. Ještě jednou jsem proto popoběhla. Neotočila jsem se, jinak bych si rozbila kokos, jak se znám ale slyšela jsem rychlejší údery kopyt. Mrkla jsem poočku za sebe a opravdu, Ikča klusal. Asi bych to měla vydávat za náhodu, měla jsem totiž v kapse nalámanou mrkev. Nechala jsem k sobě valáška dojít a jeden kus mu podala.
Připnula jsem si ho na vodítko, obešli jsme kruhovku dvakrát na obě ruce a vydali se do stájí.

kitty+asie: PROCHÁZKA - VLOŽENÁ V PROCHÁZKÁCH I PK. JSEM DOMLUVENÁ S CASSIE, ŽE PROCHÁZKY S TAKOVÝMTO NAPLNĚNÍM SE MI MŽOU POČÍTAT JAKO OBOJÍ
Vyrazily jsme s Asií ven, směrem do lesa. Opět jsem si s ní nejprve vyříkala vše, co se týče pozornosti a osobního prostoru, než jsme vyšly branou ven. Pokračovaly jsme v klidu, klidným krokem, i když Asie se snažila docela vyvádět – byla ve sněhu vždycky dost rozjančená. „Neblbni kámo. Na to bude čas jindy.“ Rozhodla jsem se, že k ní do výběhu musím dát ještě někoho – Dekameronovi nevadila, nebo aspoň ne tolik, jako ostatní Ale dovedla jsem si představit, že jí nenechá vyvádět podobně, jako Naberus se Sezamem. I když ono nechat jí vyblbnout se i mimo výběh taky nemuselo být na škodu. Každopádně teď jsem jí měla na ruce a vyvádět neměla – takže vždycky, když mě začala předbíhat, udělala jsem otočku kolem ní a tak jí dostala za sebe. Kdykoliv vyklusala kupředu, zastavila jsem a nenechala jí jít, dokud nepostála aspoň vteřinku. Tímhle tempem nám chvilku zabralo, než jsme se dostaly do lesa – ale když už jsme tam byly, vnímala mě Asie mnohem líp. Štrádovaly jsme si to pěšinkou, kde nebyl sníh nijak zvlášť hluboký, nebyl ale ani ušlapaný a nepatřila k těm širokým cvalovkám, po kterých se v zimě jezdí. Šly jsme příjemným tempem, čas od času jsme zastavily a když stromy kolem nás trochu odstoupily od sebe, začala jsem mezi nimi Asii vodit, jako při slalomu. Musela dvat dobrý pozor, kam jdu já, i kam ona klade nohy, jelikož pod sněhem byly kořeny, pařezy a podobně. Dávala jsem jí proto čas, vždyť i já jsem si musela hlídat, kam šlapu. Vraná tak hezky pozvedávala nožičky a když jsme se vracely zpátky na stezku, musely jsme sejít menší svah – prudký, ale vysoký tak metr. Asie hezky podsadila nožky, sklouzla se dolu, a já jí spokojeně pochválila – a dopřála jí mlsku. Pokračovaly jsme dál, a protože Asie se docela hezky uklidnila, tak když se stezka trochu rozšířila, mlaskla jsem a rozeběhla se poklusem kupředu. Asie pozvedla hlavu a v ten moment běžela vedle mě – pochopitelně se mě snažila předběhnout, a když na tohle došlo, zastavila jsem, ona musela taky – i kdyby mě nevnímala, tak vodítko nebylo tak dlouhé – otočila se, tím jsem se dostala zase dopředu, a teprve když vydržela alespoň vteřinku stát, rozklusala jsem se vpřed. Chvilku jsme pochopitelně pendlovaly na tomhle úseku sem a tam, ale Asie na to brzy přišla, a když jsem se lehkým poklusem vydala zase vpřed, pokračovala vedle mě mým tempem. „Áno!“ chválila jsem jí nadšeně, uběhly jsme takhle vedle sebe asi padesát metrů, abych zastavila a dopřála jí kokynko. Asie ho vděčně přijala, přechroustla, a pokračovaly jsme zase kupředu. Chvilku jsme šly krokem po té samé stezce, než jsme zabočily do lesa – bez slalomů a podobných, ale i tak jsme musely obě dávat pozor, kam šlapeme, než jsme se dostaly na lesní mýtinu. Musely jsme překonat menší příkůpek s potokem, ale i mě stačilo jen hodně natáhnout krok, takže Asie si ho hezky překlusala a pak – k mému velkému potěšení – místo toho, aby se po mýtině rozeběhla, zastavila hned vedle mě. „Áno!“ pochválila jsem jí nadšeně, a chvilku jí jen tak drbala. Pak jsem jí popovedla o kousek dál, a začala pracovat na tom samém cvičení, co nedavno. Vytáhla jsem z kapsy kokyno a natáhla prsty. Jakmile se k němu přiblížila čumákem, prsty jsem zavřela. Začala do mě šťouchat pysky, a když zjistila, že mi tu ruku neotevře, ztratila po chvíli zájem. V ten moment jsem ruku opět otevřela. Asie se otočila zpátky – a ruku jsem zavřela. Začala jí zase prozkoumávat, šťouchat, ale bezvýsledně. Ruku jsem nechávala zavřenou. Jakmile Asii přestala moje ruka zajímat, otevřela jsem jí – a zase to začalo. S každým opakováním ale ztrácela zájem rychleji a rychleji, až se vždycky na ruku jen podívala, a jakmile se ta zavřela, nechala ji být. Druhou rukou jsem jí držela, ale zároveň jsem v ní třímala klikr. Jakmile se mi už do ruky nedobývala, a neměla zájem, ani když byla otevřená, klikla jsem a podstrčila jí pamlsek přímo pod čumák. Asie si ho spěšně vzala, já jí spokojeně podrbala, klikr uklidila a šly jsme dál.
Po cestě jsme se vracely zase na Florestu. Občas jsme si popoběhly, občas jsme zastavily a trénovaly s kokynama a klikrem, a občas jsme si jen tak zastavily a drbaly. Hodně jsem to také prokládala couváním – na gesto mrkvovkou, což zvládala, ale tentokrát jsem se jí snažila skrz to naučit na jiný tlak. Nejprve jsem se jí podívala na prsa, pak jsem zaujala agresivnější postoj, pak jsem začala mávat rukou, hezky rytmicky. Spodek vodítka, které jsem v té ruce držela, jsem nejprve přidržovala, pak jsem ho pustila, takže jsem rozhoupala vodítko. Nejdřív míň, potom víc, a pak teprve jsem zapojila gesto mrkvovkou. Opakovaly jsme to v průběhu procházky často, takže se nakonec poveldo, že začala couvat už jenom na výraznější mávání vodítkem. Váhavě, ale okamžitě jsem klikla, dala jí kokyno a velmi spokojeně chválila.
Venku jsme byly celou hodinu – takže jsem se vracely docela vymrzlá Ale velmi spokojená. Asii tahle práce očividně dost bavila, takže jsem byla naprosto nadšená, zvlášť protože jsme během procházky dávaly nejrůznější lekce a ona se úžasně rychle učila.

sarah a venuše: LEVEL 2- PK, NAPOJENÍ A NÁSLEDOVÁNÍ (S TEORII), PRÁCE NA RUCE
Společně s Veny jsem zamířila do kruhovky. Vešla jsem do kruhovky a zavřela jsem za námi dveře. Venku vládla zima a sníh a tady bylo příjemně teplo. Vypustila jsem Ven z vodítka a ona se rozběhla na kruh. Rozhodla jsem se začít napojením, které by nám mělo posílit vztah a důvěru. Taky mi pomůže posílit si u Veny nadřazené místo, musím být v hierarchii nad ní. To samozřejmě neznamenalo, že ji budu rozkazovat nesmyslné věci a ona bude běhat, jak já budu pískat. Ve stádu odhání od sebe víše postavený kůň níže postaveného koně, aby potvrdil svou dominanci a lepší postavení v hierarchii stáda. Odháněný kůň většinou nechce žít bez stáda a tak se podřídí dominantnějšímu koni a vrátí se ke stádu. Pousmála jsem se a pleskla jsem si vodítkem o nohu a Venuše zrychlila. Dívala jsem se jako ,,dravec“ na hlavu a krk. Nechala jsem ji chvilku klusat podél ohrady, pak jsem ji zastoupila cestu a plácla jsem si vodítkem o nohu. Veny provedla rychlou změnu směru hlavou ke mně a tak jsem ji hlasem pochválila. Po chvilce jsem ji opět pobídla ke změně směru, Veny se elegantně otočila. Postupně začala dávat hlavu dolů, měla na mě natočené ucho a přežvykovala. To byly znamení, že už nechce být odháněn. V té chvíli jsem se otočila a shrbila jsem se. To znamenalo, že už není odháněna, že může přijít. Za chvilku jsem za sebou ucítila hnědčin dech a tak jsem se pomalu otočila. Rukou jsem Ven podrbala na čele a na krku. Dneska se napojila celkem rychle, divila jsem se, jelikož ona byla spíše dominantní koník. Kdyby však nepřišla, znovu bych ji vyslala na kruh. Rozešla jsem se a hnědka mě následovala. Vždy po chvilce jsem se zastavila, pohladila jsem ji. Připla jsem k ní vodítko a začala jsem trénovat ustupování zádí.
,, Ustup“ řekla jsem ji. Když neustoupila, mírně jsem ji zatlačila na bok. To už klisna pochopila a ustoupila. To jsem ji pak podrbala na znamení pochvaly. Na druhou stranu ji ustupování šlo líp a tak jsem se pak zaměřila na couvání. Mírný tlak na plec a slovní povel. Couvání nám moc nešlo, ale to se natrénuje. Začala jsem se s klisnou mazlit a ona pak do mě jemně šťouchla hlavou.
,, Potvůrko“ řekla jsem ji s úsměvem. Zamlaskala jsem a Veny seza mnou rozešla. Otevřela jsem dveře a vyrazila jsem do stájí. Byla jsem spokojená s Venušinou prácí a tak jsem se rozhodla ji dát volno ve výběhu.

izzy+meteor: PARTNERSHIP 14 – VEDENÍ V OBTÍŽNÝCH SITUACÍCH

Dneska jsme s Metym měli v plánu trošku víc dobrodružný partnership. Na programu bylo vedení koně v obtížné situaci…a to byl u Metyho problém. Jak ho doprčic dostat do obtížný situace hmm? Šlo to těžko a holky mi pomáhaly vymýšlet. Normálně bych ho vzala k vodě že ano jenže ta byla teď zamrzlá, sakriš Nakonec Kitty napadlo že ho můžu zkusit navnadit na skoky a pak ho kolem nich vodit. A tak jsem tu teď seděla na Metyho hřbetu na jezdeckém padu v ruce otěže. Už jsem s ním chvilku krokovala kolem po hale rozestavěných křížků…kdyby to chtěl skočit náhodou …..a mega kolmáků asi 160 cm … aby to neskočil ani náhodou Měla jsem valacha docela dobře na přilnutí ikdyž bez sedla to byl nezvyk i pro mě tak to bylo poněkud horší než obvykle. Stiskem holení jsem h pobídla do klusu a snažila se v něm srovnat. Naštěstí jsem během toho co už se s Metym známe věnovala tréninku pracovního klusu dost času takže to teď nebyl pro mě celkem žádný problém. Chvilinku jsme klusali jen tak a já pak navedla Meteora na jeden ze skoků,samozřejmě křížků . Valach už na něj špicoval uši,když jsem ho stočila bokem. Pohodil hlavou nelíbilo se mu to. Proklusali jsme ještě naproti pár skokům a kolem nich a pak jsem z Metyho hřbetu sklouzla na zem. Trochu sem u toho zabědovala páč mi z kotníků vystřelila hrozná bolest V hale bylo sice nad nulou ale i tak mi kotníky promrzli Vzala jsem Tikovi otěže do rukou a začala s procházením vedle skoků. Valach jim teď povětšinou věnoval všechnu pozornost. Vzala jsem ho tedy k jednomu kolmáku který stál vodorovně s dlouhou stěnou a nechával mezi ním a stěnou jen málo prostoru. Vedla jsem tam Meteora a když jsem viděla že nedává pozor zastavila jsem ho přiložením tušírky na prsa, a zacouvala ho poklepáním. Pak jsem ho znovu pobídla dopředu a zase zacouvala a zastavila a vyšla vpřed. To už jsme byli za skokem a já s Metym přešla k jinému,tentokrát jsme na něj šli jako bychom ho najížděli. Mety se na něj díval jako by viděl obrovskou kupu hrušek Nevypadal moc spokojeně když jsem ho cestou ke skoku zastavovala protože chtěl klusat a zaměstnávala jeho hlavičku couváním a rozscházením, a přidala jsem i ústupy do stran. Ty sice ve videu od Zuzky Prokopové nebyly,ale v podstatě plnily stejný účel,získat valachovu pozornost. Skok jsem s ním nakonec obešla do kola několikrát na obě ruce,dokud fakt nesledoval mě a ne skok. A pak jsem se rozeběhla a nechala ho klusat vedle mě…. Šli jsme si to na jeden z křížků. Kdy valach našpicoval obě uši dopředu místo aby sledoval mě,zastavila jsem a přitáhla si ho k sobě. Nejprv zastavoval pozdě a nevšímal si mě a tak se pak vlastně do zastavení stáčel na kruh kolem mě. Asi po třetím zastavení už ale skončil jen o půl koně přede mnou a tak jsem ho zacouvala a při dalším zastavení už mě sledoval celou dobu. Pochválial jsem ho a vedla ho ještě úzkým bludištěm mezi různými skoky. U toho jsem myslela na to že se mi to nechce moc schovávat,stejně jako se mi to nechtělo rozdělávat ale tak co už Mety to sledoval všude kolem sebe nejdřív,ale po pár upozorněních,zastavení a couvání, už věnoval pozornost mě. Pochválila jsem ho a ukončila dnešní partnership.

kitty+asie: PROCHÁZKA - VKLÁDÁM SEM NA ZÁKLADĚ DOMLUVY S CASS
Vranou jsem si odchytila docela snadno – nikam se neotáčela, neodcházela, jen na mě tak koukala. Nasadila jsem jí provazovku, kolem krku jí dala nákrčák, a vedla jí ven. Opět jsme si museli nejprve vyřešit něco málo, co se týkalo pozornosti a osobního prostoru, když kolem mě chtěla projít a vylízt z výběhu doslova přese mě. Chvilku jsme tam zase strávili, oproti včerejšku to už ovšem bylo kratší. Ještě jsme se trochu spravovali cestou po příjezdovce, směrem k lesu, kdy jsme musely řešit i to, že si chtěla pobíhat jen tak všude možně, takže zastavit, počkat, a klást na ní určité nároky, co se týče toho, jak dlouho má vydržet stát. Ne moc velké, ale aby tam aspoň nějaké stání proběhlo. Pak se šlo dál. Jakmile mě předběhla, otočit a zpátky, takže jsem se dostala přes ní a ona se musela otáčet na zadku. A tak jsme to opakovaly až do zblbnutí, dokud nepochopila, že má jít vedle mě a v klidu. Přežvýkla, a šla svižně, ale dodržovala pravidla. „Ano!“ houkla jsem na ní a spokojeně jí podrbala na krku. A protože na cestě se nedalo nic moc dělat, vlezly jsme do lesa. Přelezly jsme příkop, vlezly mezi stromy a chvilku jsme se tu věnovaly slalomu a posilování nožek tím, jak je hezky musela zvedat a dávat pozor. Prolezly jsme takhle na mýtinku, které byla super na malou zastávku. Zastavila jsem, Asie o chvilku později, ale dřív, než se vodítko napjalo, což byl pokrok A já začala zkoušet. Stoupla jsem si k ní z boku, chytila nákrčák tak, jak by asi mohl působit ze sedla, a začala působit zpět. Nejprve jsem ho jen přizvedla, pak posunula ruce lehce dozadu, a pak jsem začala působit stupňovaným tlakem. Míň, trochu víc, víc, a Asie couvá. V ten moment jsem nákrčák pustila, houkla „Ano!“ klika klikrem, co jsem ho měla v ruce, a nabídla jí kokyno. Pak jsme si zopakovaly pravidla pro braní pamlsků – zase kokyno na ruku, a když o něj jeví zájem, ruka se zavírá, když ne, otevírá se. Netrvalo to tak dlouho jako včera, ale pořád je na čem pracovat. Asie nakonec odměnu získala a protože jsem jí nechtěla unudit učením, pokračovaly jsme dál.
Z mýtinky vedla trochu širší stezka, po které se dalo rozeběhnout se. Tak jsme to zkusily. Poposkočila jsem, abych Asii upozornila na změnu, a Asie se vedle mě rozeběhla – pochopitelně trochu rychleji. Takže jsem zastavila, počkala, až se uráčí zastavit rovněž, srovnala si jí zase vedle sebe a zkusily jsme to znovu. Opět s to nepovedlo. Takže zastavit, počkat a znovu. Když jsem neregistrovala žádnou změnu, změnila jsem strategii – když se rozeběhla moc rychle, otočila jsem se a běžela na druhou stranu. Tím se dostala do nepříjemné situace, kdy se musela z toho svižného klusu rychle zastavit a otočit, a to na tom zasněženém povrchu. I tohle nám chvilku zabralo, ale nakonec vedle mě klusala v tom tempu, které jsem si já určila. „Áno!“ pochválila jsem jí, odklikla to a okamžitě jí nabídla kokynko. A aby se neřeklo, tak jsme zase pocvičily couvání – postavila jsem se proti Asii a nejprve pohled, pak řeč těla, mávající ruka, hýbající se lano, lano se hýbe víc, lano postupně rozhoupává karabinu – ne moc – a gesto mrkvovkou. Pochválila jsem jí a opakovala znovu. Takhle jsme to zkusily čtyřikrát, než jsme si znovu zkusily, kdy se bere kokyno. Dala jsem jí ho, teprve když nejevila zájem ani o otevřenou ruku – a odklikla to. Pak jsme ještě párkrát zkusily zacouvání na tlak na nákrčáku – a pokračovaly v cestě. Občas jsme si kousek popoběhly, opravily, že má běhat vedle mě, a ne mě předbíhat a válcovat, a když to bylo v pořádku, tak jsme si i zkusmo přeskočily větev, co ležela přes cestu. Spokojeně jsem vranou pochválila, srovnala jí nákrčák, který se jí sesouval, a pokračovaly jsme dál. Procházely jsme mezi stromy, slalomovaly, čas od času jsem zastavila, zkusila, jestli mě pořád vnímá, a šla dál, a jen tak jsme trávily čas. Vrátily jsme se na původní mýtinku, kde jsme opakovaly tlak na nákrčáku – nejen zacouvat, ale i ohnout krk na jednu a na druhou stranu. Nad tím jsme strávily asi nejdelší dobu, ale Asie už ke konci reagovala krásně – a spokojeně chroustala odměny za správný výsledek  Na Florestu jsme se tak vrátily vymrzlé – tedy já, Asie vypadala spokojeně – ale s dobrým pocitem.

sarah a venuše: Venuše šla s nastrašenými ušima, hlava vysoko zdvižená. Pod kopyty ji křupal sníh, který se už pomalu rozpouštěl. Přišli jsme ke kruhovce a já jsem nakoukla dovnitř, jestli tam nikdo není. V kruhovce nikdo nebyl, super. Vešla jsem s Veny do kruhovky a zavřela jsem za námi. Pustila jsem Venuši z vodítka. Plácla jsem si vodítkem o nohu a Veny se rozklusala. Dívala jsem se ji na krk a hlavu. Hnědka klusala vedle ohrady, hlavu nesla vysoko. Znovu jsem si plácla vodítkem o nohu. Veny přešla do cvalu, dvakrát si vykopla.
,, Ššššš“ řekla jsem Venuši, aby trošku zpomalila tempo. Po chvilce jsem ji zastoupila cestu, plácla jsem si vodítkem o koleno. Venuše změnila směr, přesně jak jsem chtěla.
,,Hodná holka“ pověděla jsem Veny. Nechala jsem ji zase klusat po kruhovce. Po chvíli jsem ji znovu zastoupila směr, Ven se skoro na místě otočila-změnila směr. Hlasem jsem ji pochválila a pobídla jsem ji ke cvalu. Nechala jsem ji chvíli cválat.
,, Klus“ řekla jsem Ven. Hnědka po chvíli přešla do klusu. Začala dávat hlavu dolu, natočila si na mě ouško, přežvýkla si. Ještě chvíli jsem ji nechala klusat a pak jsem se otočila, zhrbila a čekala jsem. Bylo slyšet, jak Ven přechází do kroku, pak už jsem ucítila dech na mém rameni. Pomalu jsem se otočila a podrbala jsem ji na čele. Poté jsem se rozešla, Veny mě následovala. Zkoušela jsem různě měnit směry, tempo. Po chvíli jsem si ji připla na vodítko a zkoušela jsem obraty, couvání. U obratu jsem vždy udala hlasový povel a vyvinula jsem tlak na Venušin bok. Poté ustoupila svou zádí, podrbala jsem ji na znamení pochvaly. Zkoušela jsem obraty na obě strany, snažila jsem se ji navyknout na co nejjemnější tlak. Při couvání jsem také použila hlasový povel a mírně jsem ji zatlačila na pleci. Ven se u toho občas kroutila různě do stran, to budeme muset více trénovat. Pustila jsem ji z vodítka a zkusila jsem ustoupení a couvání bez vodítka. Docela to zvládala, takže jsem si ji po chvilce znovu připla k vodítku a vyšla jsem ven z kruhovky. Pořádně jsem ji cestou pochválila, byla moc šikovná.

kitty+asie: S Asií jsme si zase hned na začátku ujasnily nějaká ta pravidla co se týče chození za mnou a vnímání mě. Už to ale skoro nebylo potřeba, jen poopravit a mohly jsme jít. Vydaly jsme se zadní branou po hranici lesa a louky. Sníh tady byl povolenější, trochu rozbahněný a tak jsem nechala Asii volit cestu a do jisté míry i tempo – nesměla se ale zdržovat moc a nesměla mě předbíhat. Jinak ať si volí, kudy půjde. Při nejbližší příležitosti jsme zalezly do lesa. Slunce tu svítilo méně a ta trochu sněhu co sem napadla tady držela. Cesta byla užší, Asie musela jít za mnou a já neustále vnímala prověšenost vodítka – jestli se na mě moc nelepí. Pokud mi přišlo že ano, otočila jsem se, zastavila jsem a když byla moc blízko nebo zastavila až v mém osobním prostoru, přišlo cvičení na couvání. Pohled, řeč těla, mávání rukou, mávání vodítkem, větší mávání vodítkem, a už ustupovala. „To je hodná!“ houkla jsem na ní spokojeně, jak se to rychle naučila :3 Spokojeně jsem jí pochválila, otočila se a šly jsme dál. Proplétaly jsme se mezi stromy, musela na mě dávat pozor, zároveň hezky zvedat nožky a čas od času jsme zastavily a procvičily kokyno. Otevřená ruka s pamlskem, která se zavřela, jakmile na něj Asie zaměřila svojí pozornost. Cvičily jsme to teprve poslední tři dny, ale chytala to velmi rychle a teď už během chviličky pamlsek naprosto ignorovala, načež jsem klikla a ona si pamlsek spokojeně vzala. Spojuje si už i zvuk s odměnou, no to je miláček :3 Spokojeně jsem jí pochválila a pokračovaly jsme v cestě dál.
Prošly jsme tímto způsobem až na druhý okraj lesa, kudy vedla nádherná široká cvalovka. Samozřejmě jsme cválat nehodlaly – já jen chytila konec vodítka do ruky, stoupla si vedle Asie tak, abych měla jednu ruku přes ní a mohla držet nákrčák o trochu lépe. Chvilku jsme takhle jenom šly, zatímco jsem Asii spokojeně podporovala hlasem – trochu nechápala, co v téhle pozici dělám – a když už si dopředu vykračovala dostatečně spokojeně, vyvinula jsem tlak nákrčákem na krk. Postupně, stupňovaně a když mi přišlo, že bych musela už zabrat moc, zastavila jsem. V důsledku předchozích cvičení na to Asie reagovala hned. Kliknout jsem nemohla, houkla jsem jen „Ánoo“, což znala jako pochvalu a nabídla jí pamlsek. Šly jsme dál a opět jsem začala vyvíjet tlak, zvětšovat ho, dávkovala ho postupně a pak zastavila. Napotřetí už zastavila na tlak – zdálo se, že je prostě zmatená z toho, že já jdu dál vedle ní. Když pochopila, že má zastavovat i přesto, šlo to velmi rychle – koneckonců nákrčák už znala. Takže jsem tohle cvičení ukončila, ať se moc nenudíme, pustila nákrčák, spokojeně vranou podrbala a pak se rozešla a rozeběhla. Asie hodila hlavou, odfrkla si a rozeběhla se vedle mě. Během třiceti metrů už se posouvala moc přede mě, takže jsem zastavila – hezky posunout pánev, lopatky dozadu, řeč těla. Asie zastavila velmi brzo po mě a já jí opět donutila zacouvat, vrátit se ke mně a zase jsme se rozeběhly. Opět se mě pokoušela předběhnout, takže zase zastavit a zacouvat a pokračujeme. Tímhle stylem jsme proběhly celou část cesty, která se svíjela postupně do lesa. Obě jsme se trochu zafuněly, když jsme z široké cesty odbočovaly na trochu menší, do které zasahovaly i různé větve. Chvilku jsme si jen tak vykračovaly, a pak jsme zase zastavily, zkusily braní kokyna, které Asie chápala čím dál tím lépe, občas jsme zkusily to zacouvání a pak jsem se rozhodla přistoupit k novému cvičení. Asii jsem zastavila, stoupla si čelem k nákrčáku, chytila nákrčák na jednom místě nahoře, lehce na stranu, a začala působit, stále nahoře, směrem k sobě. Nejprve blíž, pak tahám víc k sobě, a víc, tlak stupňuji, a když už mi přijde moc velký, pomůžu si parelkou – a Asie otáčí hlavu směrem ke mně. Stále držím, a teprve když přežvýkne a povolí v týle, kliknu, dávám kokyno. Zkusíme to druhé na druhou stranu a pak pracujeme na snížení hlavy. Chci jí naučit na úplně nový pokyn, takže vezmu mrkvovku a poťukávám na začátek kohoutku, jen pár vteřin – pravidelné, jasné ťukání, které ale není nijak nepříjemné. Posléze si pomůžu tlakem na ohlávku, nepřestávám ťukat a působím směrem dolu. Jen lehce, pak trochu přidám, hlava je dole a já přestávám klepat, kliknu a dám kokynko. Tohle celé vyzkoušíme ještě dvakrát a pokračujeme dál. Dostáváme se hloubš mezi stromy, cesta se ztrácí a tak musíme obě dvě dávat pozor jak a kam šlapeme – takže skvělá příležitost pro Asii dostat se mi do osobního prostoru. To jí samozřejmě nedovoluji a odkazuji jí zpátky do patříčných míst. Vylezly jsme na příjezdové cestě Floresty, já se zařadila před Asii a soustředila se na to, aby se mě nesnažila předbíhat. Vracíme se na Florestu ne tak vymrzlé jako obvykle O něco se oteplilo a nebyly jsme venku tak dlouho – ale tím líp. Asii rovnou odvedu do výběhu, sundám jí ohlávku a doufám že bez Nabera nebude svoje spoluvýběžníky moc otravovat.
PK + PROCHÁZKA NA ZÁKLADĚ DOMLUVY S cASSIE

kitty+asie: PK VLOŽENÁ I V PROCHÁZKÁCH - JSEM DOMLUVENÁ S CASS
Asii jsem nasadila parelku, cvakla jí na lano a vyváděla jí z výběhu ven. Už skoro nebylo potřeba opravovat nic co se týče jejího draní se dopředu když jsme procházely branou, ačkoliv když jsem za námi zavírala, bylo znát, kolik má energie. Nejvyšší čas začít dělat něco fyzicky náročnějšího, než jen chodit na procházky.
Zabočily jsme rovnou kolem výběhů, ale ze vzdálenější strany, do lesa. Zalezli jsme na úzkou cestičku, která byla teď, jak sníh tál, slušně rozbahněná a bylo třeba dobře volit kroky, pokud člověk nechtěl uklouznout. Potřebovala jsem proto jít před Asií bez toho, aby mi lezla do osobního prostoru, předbíhala mě a cpala se na mě. Celou dobu jsem se proto kromě moudře zvolených kroků soustředila i na to, jak je za mnou prověšené lano, jestli nejde moc ke mně a nebo naopak, jestli se příliš nezdržuje. Párkrát jsem jí poopravit musela, a to jsem vždy zastavila a cvičila couvání – pohled, řeč těla, gesto, houpání vodítkem, výraznější houpání vodítkem a to už couvala. „To je hodná holka!“ pochválila jsem jí, podrbala jí na krku a pak jsme šly dál. Po pár takových opraveních se srovnala, vykračovala si vlastním tempem a nijak mě neřešila, jen mě následovala a přitom si občas uždíbla nějakou větvičku, co jí rostla v cestě.
Po téhle cestičce jsme se napojili na širší afaltku, takže jsme mohly začít pracovat i trochu jinak. Stoupla jsem si vedle Asie a začaly jsme procvičovat zastavení na tlak nákrčákem. Nejprve potřebovala připomenout, že má zastavovat, i když jdu já vedle ní, ale pak reagovala už hezky – jak říkám, nákrčák už koneckonců znala. Přesto jsem chtěla tyhle pomůcky zjemnit. Cesta se zavinula do kopce a zalezla opět do lesa – kde se z asfaltky stala normální široká lesní cesta. To jsem nikdy moc nechápala, ale tak, prostestovat nebudu. Naopak se nám to hodilo, Asie reagovala na zastavení nákrčákem hezky, tak jsme se teď mohly trochu proběhnout. Pustila jsem nákrčák, chytila si lépe parelliho lano a vyhoupla se hezky výrazně, aby viděla, že se rozbíhám. Naklusala vedle mě a já si zase hlídala, aby se přizpůsobovala ona mě, nijak mě nepředbíhala a nevytlačovala mě. Pokud mě předběhla, otočila jsem se na druhou stranu, takže se musela fešanda otočit na zadku, a běžet za mnou – dostala se tak zase za mě a navíc se jí do toho dostal ne úplně nenáročný obrat. Tímhle způsobem se začala klidnit, ale dost jsme se obě zafuněly, než jsem byla s výsledkem spokojená a nechala jí vedle sebe kratší úsek v klidu běžet. Vyvarovala jsem se tomu, chtít po ní moc. Spokojeně jsem jí na konci podrbala, zastavily jsme a chvilku jen tak stály, drbaly, a užívaly si jedna druhé.
O kousek výš se na cestě začaly objevovat čím dál tím častěji čím dál tím větší kameny, nic hrozného, ale na klus už by to nebylo. Pro jistotu. Takže jsme si vykračovaly bok po boku, já si pořá hlídala, aby dodržovala daná pravidla, ale vranka se už je nějak ani nesnažila porušovat – a to mi dělalo radost. Občas jsem si zkusila zastavit na nákrčák, pak jsem jí na něj nechala i zacouvat, a zkoušely jsme ohýbání a snižování hlavy na rytmické poklepání před kohoutkem. Vždycky jsme to zkusily a když se zadařilo, přišlo kliknutí, to už si Asie sáhla po odměně, a šly jsme dál. Pak zase zastavit, zkusit, a dál. Opatrně jsem jí to dávkovala, dávala jsem jí čas, ať nové informace zpracuje. Po levé straně se nám otevřela louka, ta, co se rozkládá přímo za Florestou, u hlavní brány, ale my pokračovaly estou co vedla u lesa. Čas od času jsme si teď mohly i zase popoběhnout, zastavit, zkusit zacouvat, ať už na nákrčák nebo na víření vodítka, zkusit ohýbání a tak podobně. Na Florestu jsme se pak vracely loukou napříč. To nám pochopitelně poskytlo rušivý element, takže jsme mohly opakovat základy vodění a neřešit nic nového. Měnila jsem směr, zastavovala, upoutávala Asiinu pozornost a různými cvičeními jí vysvětlovala, že když já jdu krokem a neřeknu jí jinak, tak ona jde krokem u mě a nikam se nesnaží utéct. Chvilku to trvalo, nakonec jsme se na tom ale shodly a na Florestu jsme se vracely obě v dobrém rozmaru. Rovnou jsem jí zavedla do výběhu, sundala jí ohlávku a sama jsem šla uklidit cajky a na oběd.

cassie + gentleman: OPAKOVÁNÍ SI COUVÁNÍ, VYSLÁNÍ NA KRUH ATD. - PROCHÁZKA A PK V JEDNOM ( CASSIE O TOM VÍ )

,, Vraťte se v celku,“ zavolala za námi Sue, kdy kolem ní poskakovala fenka. V ruce jsem svírala čip a mířila si to k hlavní bráně. Hnědák měl zdviženou hlavu, rozhlížel se kolem a frkal. Nesl se jako pán a energicky kráčel vedle mě. Dobrá nálada jen z něj zářila. Měl na sobě deku, aby mi neprochladl, plánovala jsem něco málo dělat, ale dneska nebyla až taková zima, přesto to stačilo.
,, Včera si nemohl mít lepší náladu?“ usmála jsem se, pohladila ho po krku, kdy příjemně hřál. Já sama byla oblečená tepleji, protože ještě pořád nebylo teplo, ale pěkná zima. Já si na nic nestěžovala. Klidně bych jela na hory. Dávala jsem pozor, kam šlapu a také kam jdu s hřebcem. Nestála jsem o to, aby mu to podjelo, stejně jako Naberusovi. Jeho hravá povaha se mu dost vymstila a valach má teď problémy. A o ty jsem rozhodně nestála. Po cestě jsme zabočili směrem do lesa. Bude tam o něco chladněji, ale to vůbec nevadilo. Zadívala jsem se na čas a rozmýšlela si naší trasu. ,, Je pěkně co,“ usmála se na hřebce po mém boku.
Začal mě předhánět, až se na něj podívala, ale zastavila jsem, kdy se mu to moc nelíbilo, přesto zastavil, dal uši dozadu a pohlédl na mě.
,, Pomalu, nikam nespěcháme chlapče,“ upozornila jsem ho, držela jsem vodítko, avšak rozešla jsem se kupředu – opět mě předběhl, až jsem si povzdechla, ale zastavila se znova. ,, Stůj,“ řekla jsem mu, zastříhal ušima a zastavil se, pohladila jsem ho mezi ušima a na krku s pochvalnými slovy. Kolem bylo ticho. Zkusili jsme to tedy na podruhé. Hřebec očividně pochopil, i když jeho výraz mluvil za vše – sakra ho štvu. Pokračovaly jsme po cestě, vodítko jsem mu nechala volnější. Sklonil si hlavu směrem k zemi a přešel více na stranu, kde byl sníh. Ušklíbla jsem se, avšak rozešla se přímo do lesa, kde byli stromy dost daleko od sebe, tudíž ideální na motání se mezi nimi. Vyskočila jsem na menší kopec, hřebec šel samozřejmě sebou. Čumák u země, zkoumal sníh, který už znal, hrábl si do něj a zafrkal, ale vedla jsem ho mezi stromy. Kroužila s nimi, abych se trochu naohýbal. Jednou se rozhodl, že to vezme jinou cestou, avšak měl smůlu. Hezky jsem si ho zavedla cestou, kterou jsem chtěla a prošli celý les až na cestu do mírného kopce. Odtamtud bychom se měli dostat na místo, kam potřebuji. Nebo spíše chtěla jít. Na menší louku.
Louka byla menší, mezi stromy, ale to vůbec nevadilo. Dovedla jsem hřebce do jejího středu, kde jsem se zastavila. Vzala jsem si delší vodítko. Sníh zde byl o něco vyšší, takže se bude hnědák pěkně namáhat, alespoň trochu a chtěla jsem vyzkoušet něco málo z PK. Něco si připomenout.
,, Tak dobře miláčku,“ usmála jsem se. Neměla jsem u sebe tušírku nic, tudíž se budu muset spolehnout na jiné věci. ,, Couvej,“ řekla jsem mu, udělala jsem jeden krok k němu, poté další a dívala se na něj. ,, Couvej,“ zopakovala jsem znova a zřetelněji. Hřebec zvedl hlavu, ale zacouval o dva kroky zpátky. Pochválila jsem ho. Přešla jsem k jeho boku, pěkně zepředu, na místo, kde byli jeho slabiny a velmi opatrně přitlačila na to místo. Stálý tlak, který jsem pomalu zvětšovala, podle toho, jak hnědák reagoval. Chvíli mu to trvalo, ale poté ustoupil předkem do strany.
,, Tak šikovný,“ usmál jsem se, pořádně ho pochvalně podrbala a zkusila to z druhé strany. Ve sněhu se musel více snažit, zvedat nohy, což mu asi moc nevyhovovalo. Pochválila jsem ho znova. On si spokojeně odfrkl, otřel se mi o ruku, kdy jsem se usmála. Zahrabal kopytem do země a chtěl sklonit hlavu, kdy jsem mu to zakázala, až jsem si uvědomila jednu chybu. Předtím mu to dovolila.
,, Jsem to, ale pako co? Promiň zlatíčko,“ omluvila jsem se mu, podrbala ho mezi ušima a podívala se na menší louku. ,, Tak pojď, klus,“ zavelela jsem a sama se rozeběhla sněhem. Vážně to moc nešlo, běhalo se mi v tom hůře a ještě hůře než hřebcovi. Zvedal více nohy, ale s nadšením klusal vedle mě, sledovala jsem ho.
,, Stát,“ řekla mu – zastavila jsem se také. Hřebec mě předběhl, sklopil uši a otočil se ke mně bokem, kdy jsem si ho opravila, postavila si ho na místo, kde měl stát a znova se rozeběhla s povelem klus a klusali jsme kolem. ,, Stát!“ řekla znova, jasně a zřetelně. Hřebec znova předběhl a tenhle proces jsme zopakovali několikrát, dokud nezastavil vedle mě, jak jsem chtěla. Přišla velká pochvala.
,, Tak znova, couvej,“ postavila se proti hnědákovi. Netvářil se na mě už tak otráveně, jako předtím, hezky si zacouval. Bylo pěkné si procvičit něco z PK, připomenout si to. Je to sice zdráhavý, protože to nedělal trochu déle a nereaguje tak pěkně jako předtím, ale to se dá lehce napravit. Poté jsem vyzkoušela poslední věc.
,, Tak na kruh,“ usmála jsem se, hlavu jsem mu nastavila za pomocí ohlávky ve směru, ve kterém jsem chtěla, aby šel. Neměla jsem u sebe bičík a pro klacek se mi nechtělo, tudíž jsem využila něco i z napojení, zadívala se mu na místo mezi ušima a krkem a šla více na jeho záď. Gentleman se na mě podíval. Asi dělal, že nechápe nebo se mu nechtělo. Zůstávali po nás ve sněhu pěkný stopy. ,, Krok,“ mlaskla jsem rázně, hřebec se rozešel na kruhu, kdy jsem se pousmála a sama jsem si dělala uprostřed malý kruh. Takhle na něj uvidím a je hloupé stát na místě a otáčet si za ním hlavu, takto jsem ho následovala. ,, Hodný,“ usmála jsem se. Po kruhu, zkusila s ním na chvíli klus.
,, Klus, jdeme,“ mlaskla jsem, podívala se, jestli nemám něco po ruce, ale lehce jsem tleskla a znova řekla klus, velmi rázně a hlasitě. Hřebec se rozklusal – zvedal mi pěkně nožky, nesnažil se to flákat. I pro něj to bylo možná tak pohodlnější.
,, Hooodný,“ usmála se, avšak lehce jsem klesala hlasem s hlasovou pobídkou krok, Genty zareagoval, přešel mi do kroku, opět velká pochvala a to samé vyzkoušela na druhou ruku; opět jen krátce. ,, Ty jsi, ale šikovný kluk co?“ dala mu pusu na čumák. Naposledy zacouvat a ustoupit zadkem a předkem a měli jsme to za sebou. Více jsem ho nechtěla zatěžovat a z louky jsme se rozešly zpátky na Florestu větším obloukem, kdy to bude tak akorát. Vyfotila jsem si i hnědáka, když mu dovolila, aby si sklonil čumák ke sněhu, poslala jsem to Allenovi a Jennifer.
,, Ten sníh se ti líbí že?“ řekla jsem mu, pousmála jsem se. Hubu jsem si rozbila skoro já. Šlápla jsem totiž na dost blbé místo. Na Florestu jsme se vrátili tak za 45 minut, možná více, možná méně, ale tak nějak jsem ten čas odhadla. Sue na nás mávla a my šli do stáje.

izzy+meteor: PARTNERSHIP 15 – NASTUPOVÁNÍ KONĚ DO PŘÍVĚSU
,,Sue!Sue!‘‘ volala jsem to ráno přes celou stáj
,,Chtěla bych si s Meteorem splnit partnershipový nastupování do vozíku, byla bys tak hodná a vyvezla mi konibus?‘‘ zeptala jsem se tetičky když jsem ji doběhla.
,,Páni, vy to ještě nemáte? Vždyť Meteor nastupuje jak profík‘‘ podivila se Sue.
,,Nastupovat joo to mu jde,právě až moc onehda mě málem povalil jak do toho konibusu skoro skočil‘‘ zasmála jsem se. Tenkrát se jen něčeho leknul, ale i tak neměl rád stání na šikmé ploše (jak prozaické) a vždycky se těšil až bude nahoře nebo dole. Sue souhlasila že nám konibus vyveze a tak jsem za necelou půlhodinu stála venku před vyklopeným otvíráním konibusu. Kobylce z videa Zuzky Prokopové to ulehčili tak že oddělali příčku která má oddělovat dva koně od sebe. Mety byl ale přeci jen už ostřílenější a tak jsem mu to naopak stížila,nebo aspoň neusnadnila a dvě ze tří částí konibusu jsem zatarasila jakoby už tam dva koně stály. Tik většinou chodil první právě proto že se nebál jít dovnitř,takže pak byl takovým uklidňujícím jevem pro ostatní koně kteří měli přistoupit. Mety taky uměl jezdit sám. Nikdy jsem ho ale nebrala dovnitř aniž by tam měl svou síťku se senem. No jo dneska má chlapec smůlu budou mu muset stačit kokyna a pochvaly ode mě Ty jsou ale samozřejmě lepší než nějaký seno. Stoupla jsem si před Meteora,vodítko nechala volné ale zároveň tak aby nedělalo moc velký oblouk a pak jsem tušírkou poťukala Meteorovi zboku na oblast podbřišníku. Mety se odhodlaě vydal vpřed. Když jsem viděla,že se chystá skoro jumpnout dovnitř konibusu zastavila jsem ho slovním povelem na který byl naučený.
,,Stoojiii‘‘ řekla jsem klidně. Tik opravdu zastavil ale nelíbilo se mu jen tam tak stát na té šikmé rampě. Začal couvat. V reakci na to jsem mu začala poťukávat tušírkou na stejné místo jako předtím. Mety se nakonec vrátil tam kde stál předtím.
,,Ty si pašáák,vidíš že to jde!‘‘ usmála jsem se na něj a hladila ho po krku a poškrábala ho mezi žuchvami abych ho zabavila zatímco bude stát na té šikmé rampě. Když už tam nějakou chvilku stál v klidu poklepáním tušírkou rytmickým tlakem na prsa jsem ho nechala z rampy vycouvat. Chvilku jsem počkala a potom jsem znovu, poklepáním na oblast podbřišníkou, Metyho pobídla aby šel do přívěsu. Tentokrát jsem ho nechala předníma vejít dovnitř,ale zadníma stál na rampě. Pochválila jsem ho a následně vycouvala. Mety se chtěl najednout otočit doprava a vyjít hezky hlavou vpřed. Byla jsem ale naštěstí dostatečně rychlá a tušírkou jsem mu zboku udělala blok načež to Mety pěkně rovně vycouval. Když stál pod rampou pochválila jsem ho a pak ho zas znovu vyzvala aby vešel dovnitř. Tentokrát jsme došli až k úvazu uvnitř. Dávala jsem pozor aby mi tam nespěchal. Pochválila jsem ho a vycouvala ven. Ani už jsem nemusela použít blok ze strany. Meteor dostal hrušku a pak jsem ho naložila ještě jednou,ať si pořádně zapamatuje že do konibusu se neskáče ať už je jeden jakkoliv natěšený na závody

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ, USTUPOVÁNÍ NA POVEL
Zavřela jsem za sebou vrátka kryté kruhovky a zajistila je. Chtěla jsem postupovat, jako obvykle. Pustila jsem Terryho z vodítka, narovnala se, mlaskla jsem, dívala se na jeho krk a švihla vodítkem o svoje stehno. Terry uskočil a svižným, kulatým cvalem se rozběhl po obvodu. Po chvilce přešel do klusu, ale stále na a ne, prostě on ten krk neskloní. Vlezla jsem mu do cesty, mlaskla a znovu švihla vodítkem o svoje stehno. Terry uskočil, udělal dva cvalové a přešel do nižšího chodu. Šla jsem “za ním“ aby mi nezastavoval a zůstávala tak, dokud nezačal ke mne natáčet uši, sklánět hlavu a přežvykovat. V ten moment jsem se zastavila a sklonila pohled. Terry okamžitě prudce zabočil, přešel do kroku a zamířil ke mně.
,,Tak je hodný…,“ pochválila jsem ho a začala ho hladit po krku a plecích. Charlie si odfrkl. Bylo na něm vidět, že přes mou nepřítomnost něco dělal. Už jsem Kitty děkovala a byla jsem ráda, že nebudu nasedat na atomovou bombu. Chtěla jsem teď přejít k dalšímu bodu dnešního programu. Otočila jsem se a dala pravou ruku od těla, v levé jsem držela vodítko a udělala několik kroků dopředu. Charlie zaváhal, natáhl krk a zastříhal ušima. Potom mě váhavě následoval, než ovšem stačil zastavit, pokračovala jsem v chůzi, sice pomalé, ale ano. Několikrát Charakter zastavil, ale povzbudila jsem ho hlasem a on pokračoval.
,,Hooodný…,“ zastavil jsem a hodně ho pochválila: ,,… jsi moc, mocinky, moc šikovný.“ Poplácala jsem ho po krku. Hezky spolupracoval. Rozhodla jsem se přejít k poslednímu bodu dnešní komunikace. Jemně jsem mu zatlačila na plece.
,,Ustup,“ řekla jsem klidným, ale rozhodným hlasem. Terry udělal krok zpátky.
,,Moc hodný.“ Poplácala jsem ho a pohladila, otočila se, znovu napřáhla ruku stranou a udělala několik kroků dopředu. Terry byl očividně zaujatý a v klidu mě následoval. Pohladila jsem ho po hlavě a znovu zatlačila na jeho plece:
,,Ustup.“ Charlie musel vědět, co po něm chci, ale stále se mnou bojoval o vedení. I tak udělal malý krok zpátky. Za něž jsem ho moc pochválila a nechala ho znovu popojít několik kroků dopředu. Poplácala ho po šíji a znovu mu zatlačila – jemně na plece.
,,Ustup.“ Charakter opět pochopil, sice váhavě, ale ustoupil.
,,Šikulka,“ pochválila jsem ho a znovu natáhla ruku stranou a udělala zády k němu, několik kroků dopředu. Tohle mému svěřenci šlo, nastražil uši, nasadil roztomilý výraz a následoval mě.
,,Mooc hodný, šikulka si…“ Podporovala jsem ho v jeho snažení. Několikrát jsme takhle obešli celou kruhovku, když jsem usoudila, že toho bylo dost. Zastavila jsem, připnula k jeho ohlávce vodítko a vyšla ven z kruhovky.

jennifer+galaxie: Pk k Týdnu objevů 1/1

Měla jsem mapku, kterou jsem dostala od Sue, jelikož tu Nia nebyla. Taky jsme tu mapu hledaly se Sue docela dlouho Galaxie frkla, měla sedlo, ale přesto ji nevedu ven, ale jdeme na jízdárnu, která byla zvláčelá a připravená pro koně. Naštěstí bylo přijatelné počasí. Gal frkla a já s úsměvem ji podrbala. Zatím jsem nic nedělala s podbřišákem, nánosníkem a jen Gal podrbala, poškrabkala ji a usmála se. Gal mě sledovala a já si zatím dala mapku do kapes a vzala tušírku a připla do očka na provazovce, kterou měla hnědka pod uzdečkou. Mrkla jsem na hnědku a nechala ji jít na kruh. Gal si frkla a já s úsměvem ji nechala protáhnout v kroku na levou ruku zatím. Sledovala jsem ji, aby se neloudala a pak ji mohla nechat změnit směr, na lonži měnit směr uměla a já neviděla žádný problém, proč by se to mělo změnit. Sledovala jsem ji a usmívala se. Nechala jsem ji i vyklusat, kdy pak přes krok jsem ji nechala změnit směr. Na papíru byl plánek okolí, byla to slepá mapa a vypadalo to jako by to byla slepá mapa. Měla jsem v kapse propisku, která se mi bude moc hodit. Usmála jsem se a když hnědka šlapala uvolněně po kurhu, zavolala jsem ji k sobě, podrbala ji a usmála se. Odepla jsem lonž a začala upoutávat její pozornost. Nejprve jsem ukázala na prsa a sledovala hnědčinu nosní kost. Frkla a couvla, kdy jsem se usmála, pochválila ji a šla k zádi, kdy jsem jemně pohladila slabiny a pak se dotkla ukazováčkem tam, kde jsem předtím hladila. Gal si frkla znovu a ustoupila zádí do strany.
,,Šikovná holčička,“ usmála jsem se, pohladila ji na místě tlaku a drbala ji na kohoutku. Následně jsem od ní šla dál, do slepého bodu a Galaxie frkla, otočila se a šla za mnou, kdy jsem ji hned začala hladit po hlavě a byla spokojená, že mám takovou kobylku na starost, jako byla hnědka. Jiného koně bych nedokázala milovat jako ji. Objala jsem ji a stála před ní. Zaklepala jsem tušírkou na plece a hnědka si frkla a ustoupila o krok do strany od tlaku. ,,Šikovná,“ usmála jsem se a natáhla ruku, kdy jsem Gal poťukala tam, kde dávám pobídku holení. ,,Pojď blíž,“ usmála jsem se slovně a hnědka ke mně šla. ,,Pašanda!“ chválila jsem ji hned a s úsměvem vytáhla velký plánek z kapes. Hnědka frkla a prohlížela si ho.
,,Není to k žrádlu,“ zasmála jsem se, když zastříhala ušima a natahovala se po plánku. Ušklíbla jsem se a zašustila s mapou, rozložila ji, složila a hnědka frkla, ale stála klidně. Usmála jsem se a rozložila mapu, kdy jsem hnědku začala hladit po krku a tam, kde nebyla nějaká část výstroje. ,,Šikovná holka moje je,“ usmála jsem se spokojeně a Galaxii pohladila a nabídla jí pamlsek ve formě dvou půlměsíčků mandarinky. Gal frkla nadšeně a pokývala hlavou. Přidala jsem dva pamlsky s bylinkami a podrbala ji na kštici s rozšířeným úsměvem. Pohladila jsem hnědku a dotáhla sedlo, stáhla třmeny a nasedla na hřbet Gal, která frkla, stříhla ušima a já si mapu rozložila, přejela jí hnědce po krku. Galaxka zafrkla, ale jeden boltec natáčela na mě a druhý kolem sebe. Trochu se na mě podívala a já se usmála. ,,Šikovná je,“ usmála jsem se, chválila ji a drbala. Následně jsem stiskla holeně a nechala hnědku jít kousek po střední linii jízdárny, kdy si hnědka frkla a já se usmála, zastavila jsem ji ztuhnutím v sedu a zatnutím břišních svalů. ,,Hou, stůj,“ usmála jsem se, pohladila ji a zase rozložila a složila mapu. Pak jsem ji rozložila ajezdila prstem po prázdné mapě, jako bych hledala nějaká místa a vzala si propisku a položila plánek hnědce na hřbet krku, aby si zvykla, že budu psát něco klidně i na ni. ,,Šikovná holčička, pašanda!“ řekla jsem šťastně, usmála se a hladila hnědku po krku s velmi šťastným pohledem. Ještě jsem ji nechala chvilku stát, kdy Gal ani nedutala a sledovala své okolí. Pohladila jsem ji, sesedla, vytáhla třmeny, povolila sedlo a nabídla hnědce pamlsek a podrbala ji. ,,To bychom měly,“ usmála jsem se šťastně a šla s hnědkou zpět do stájí.

sophie + shakespeare: LEVEL 3, POVINNÁ PŘIROZENÁ KOMUNIKACE
Vlezli jsme do kruhovky, zavřela jsem za námi a pustila Speara z vodítka. Zůstal u mě stát, ale opatrně okukoval tu srolovanou modrost, kterou jsem měla v ruce. Otočila jsem se k němu, nechala jsem ho si plachtu takhle zabalenou očuchat a jemně a pomalu jsem ji přiblížila k jeho pleci. Škubnul sebou, ale zůstal stát a nechal se balíkem pohladit.
"Hodný kluk, takhle není tak děsivá, viď?" Plynule a neuvěřitelně pomalu jsem přešla z plecí na bok a záda. Jakmile ji dobře neviděl, tak začal ustupovat, takže jsem přestala plachtou pohybovat a šustit, ale nechala jsem ji přiloženou na zádech. Po pár krocích zastavil, takže jsem ji hned sundala a pochválila ho. Přešla jsem na druhou stranu a znovu jsem ho pouze jemně a klidně hladila šustivým modrým balíkem, tentokrát jsem zkusila i záď a nohy. Přední mě nechal, ale u zadních je citlivka i bez zvláštních šustivých novot, takže jsem to nepokoušela, zatím jen potřebuju, aby se s plachtou seznámil a byl ochotnej ji přejít. Pochválila jsem ho a pohladila ho po krku.
Nastal čas plachtu rozbalit a předělat ji na trochu větší a děsivější příšeru. Položila jsem ji na zem, bokem k hnědákovi, a začala ji rozbalovat. Naschvál jsem ji nechala dělat všechny šustivé zvuky, které by normálně dělala. Pírek vážně koukal a krok zacouval, když jsem ji rozbalila celou, naštěstí není moc velká, usnadní mi to práci. Rozložila jsem ji na zem a zatížila trochou písku v rozích, aby se nehnula větrem, to bych mu mohla přivodit infarkt
Podívala jsem se na něj a kontrolovala reakci. Byl napnutý a dramaticky funěl, ale jenom mě pozoroval, nikam neutíkal. Rozešla jsem se k němu a pohladila ho, chytila ho jemně za ohlávku a vyšla směrem k plachtě. Nechtěl, tak jsem ho lanem odehnala na stěnu. Naklusal svým bezchybným klusem a já ho celkem agresivně následovala pohledem. Velmi brzo mi začal nabízet ucho a pohled, uvolnil hlavu a pofrkával. Uvolnila jsem se tedy a schoulila se od něj. Zpomalil a opatrně přišel až ke mně, ačkoliv jsem stála celkem blízko modrého nebezpečí. "Too je hodnýý," prodlužovala jsem naschvál na uklidněnou. Rozešla jsem se směrem od plachty a vykročil poslušně za mnou. Udělala jsem kolečko a otočila se směrem k plachtě. Následoval mě, ale stříhal ušima a zase si frknul. "Teď jsi bojovnej, nebo co? Pojď, stačí pár kroků a bude za tebou.." Jakmile jsem já šlápla na plachtu, zašustila a Speare se zasekl. Po krátkém zaváhání ale udělal krok za mnou.
"Pašák, šikovný, není to tak strašný, nesežere tě to ," chválila jsem a pomalu pokračovala v chůzi. Pořád váhavě a pomalu, ale vyrazil za mnou a jenom, když už byla plachta za ním, tak trochu poposkočil, aby náhodou neudělal něco naprosto v klidu. "Jsi baba, ale hezky jsi to přešel, hodný kluk. Dáme si to znova?" Pokračovala jsem na stěnu kruhovky a valášek mě pořád následoval. Zastavila jsem, zasekl se okamžitě taky, je na náznaky skvěle citlivej. Pohladila jsem ho a nechala ho chvíli stát, aby tu zkušenost jeho mozek zpracoval. Přešla jsem na druhou stranu a rozešla se na té, většinou ho vodím zleva, chci si ho trochu "zuniverzálnit"
Rozešel se, ale byl trochu zmatenej, takže jsem ho pochválila. Zastavila a rozešla se znovu. Brzy pochopil, že na téhle straně umí chodit normálně taky, takže jsem zamířila zpět k plachtě. Tentokrát tolik neváhal a ani nikam neutíkal, když jí přešel. Moc jsem ho pochválila a asi ho nechám pro dnešek být, musíme skončit v nejlepším a Shakespeare už se celkem uvolnil a celej se povolil. Začala jsem tedy plachtu balit, na to sice trochu koukal, protože šustění bylo víc, než před chvíli, ale zvládl to a znovu se nechal balíkem pohladit. Připnula jsem mu vodítko a šli jsme.

sarah a venuše: NAPOJENÍ A PŘECHÁZENÍ PŘES PLACHTU
Vydala jsem se s Veny k zastřešené kruhovce. U vchodu na mě čekala v rožku plachta a na ní vzkaz od Sue. Sue psala, že sem dala tu plachtu, jak jsme se domluvili a že ji ji pak mám zanést. V duchu jsem Sue poděkovala a vzala jsem složenou plachtu do ruky. Vešla jsem do zastřešené kruhovky a odepla jsem klisnu z vodítka. Zvědavě se na mě dívala, vypadala strašně roztomile. Položila jsem plachtu na zem, zatím ji nebudu potřebovat. Zamlaskala jsem a Ven se rozešla na stěnu. Plácla jsem si vodítkem pře stehno a hnědka začala klusat. Koukala jsem se ji na krk, zčásti na hlavu. Nechala jsem ji chvíli klusata pak jsem zamlaskala - klisna přešla do cvalu. Po chvilce jsem ji nechala přejít do klusu. Zastoupila jsem ji cestu a plácla jsem si vodítkem o nohu, jednou rukou jsem ji ukázala směr. Klisna udělala otočku a začala klusat na druhou ruku. Ještě jednou jsem ji zastoupila směr, ona se otočila a vyklusala požadovaným směrem. Veny už začala pomalu natahovat krk, vnitřní ouško se na mě natočil a začala přežvakovat. Sklonila jsem hlavu, zhrbila jsem se a vyčkala jsem. Veny za mnou krokem přišla a začala mi funět na rameno. Pomalu jsem se otočila a pohladila jsem si po krásném krku.
,, Hodná holka" pochválila jsem ji. Rozešla jsem se a Veny za mnou. Šla jsem pár kroků a zastavila jsem se. Veny se zastavila vedle mě, usmála jsem se na ni a pohladila jsem ji po hlavě. Pomalím krokem jsem došla do středu kruhovky, kde jsem měla položené vodítko a složenou plachtu. Nevěděla jsem jestli si mám vzít vodítko, ale nakonec jsem si řekla, že by jsme to mohli zkusit bez vodítka. Donesla jsem tedy vodítko ke vchodu kruhovky a tam jsem ho nechala ležet. Pak jsem se znovu přemístila na střed kruhovky, Veny šla za mnou.
,, Tak co, připravená" optala jsem se ji s úsměvem. Vzala jsem do modrou plachtu a nechala jsem Veny, aby si ji očichala.
,, Šikovná," řekla jsem ji, když se jemně složené plachty dotkla. Pomalu jsem složenou plachtou přejela po jejím krku. Klisna se napřímila a zpozorněla, ale zůstala u mě stát. Pochválila jsem ji a pomalu jsem přemístila plachtu k přední noze. Zůstala stát a tak jsem ji hlasem pochválila. Poté jsem plachtou přejela po hřbetě a Veny o krok couvla.
,, Pšš" řekla jsem ji na uklidněnou a plachtu jsem zastavila. Chvíli jsem počkala a pak jsem znovu přejela plachtou po hnědém hřbetě. Pochválila jsem ji a postoupila jsem s plachtou k zádi a zadní noze.
,, Hodná holčina" pochválila jsem ji a přemístila jsem se k její hlavě. Usmála jsem se a začala jsem složenou plachtou přejíždět po jejím těle. Teď už to šlo líp, Veny se trochu uvolnila a já jsem Veny přejela plachtou. Znovu jsem ji velmi pochválila a rozložila jsem plachtu na zem. Nechala jsem Venuši, aby si plachtu prozkoumala. Stoupla jsem si na plachtu a chvíli jsem tam jen tak stála a Venuše na mě koukala. Pak jsem nohama zašustila s plachtou a Veny vylekaně uskočila.
,, Vený, je to jen plachta" pověděla jsem ji. Počkala jsem, až Veny příjde. Nečekala jsem dlouho a jakmile se klisna zvědavě koukla na plachtu, pomalu jsem zašustila. To už se nelekla, jen vysoko zvedla hlavu.
,, Pašanda" pověděla jsem ji. Znovu jsem zkusila zašustit. KLisna se na mě obezřetně podívala, sešla jsem tedy z plachty a pohladila jsem ji. Vydala jsem se směrem od plachty a Veny mě následovala. Hlasem jsem ji pochválila a zamířila jsem směrem k plachtě. Nedala jsem na sobě vědět jakoukoliv známku strachu z plachty a vkročila jsem na plachtu. Ven mě pomalu následovala ajakmile šlápla na plachtu, nejidtě se zastavila.
,, To je v pořádku, neboj se" řekla jsem ji a pohladila jsem ji. Znovu jsem vykročila po plachtě a za mnou. Jakmile jsem sešli z plachty, moc jsem ji pochválila. Rozešla jsem se a hnědka vyrazila za mnou. Znovu jsme přešli plachtu, tentokrát ji Veny z nějakého důvodu rychle překlusala.
,, Pšš" uklidnila jsem ji a vyrazila jsem na plachtu z druhé strany. Ven zvedala vysoko nohy, ale jinak přešla plachtu bez problémů. Podrbala jsem ji na krkua naposledy jsem přešla přes plachtu.
,, Šikulka. Hodná holka" chválila jsem ji, jelikož naposled přešla plachtu vážně dobře. Složila jsem plachtu a zašla jsem pro vodítko, které jsem připla k Venuši. Usmála jsem se a vyrazila jsem do stáje.

lia a charakter: vNAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ
Na chvilku jsem zaváhala, ale nakonec zavedla Terryho do vnitřní kruhovky, bude to prozatím tak jednodušší. Zavřela jsem za námi, odhákla karabinu od Terryho ohlávky, narovnala se, podívala se mu za krk, mlaskla a švihla vodítkem o stehno. Moje. Stehno. Charlie uskočil a pokračoval svižným klusovým, tempem okolo stěn. S našpicovanýma ušima, nadzvednutým ocasem a zdviženou hlavou vypadal skutečně majestátně, ale to nebylo to, co jsem chtěla. Zatímco jsem pokrčovala v kruhu za ním, našpulila jsem pusu a zapřemýšlela, jak mu trochu srazit hřebínek. Vlezla jsem mu tedy do cesty, zamlaskala a švihla vodítkem do vzduchu. Terry prudce zastavil, váhu svého těla přesunul na zadní, na místě se otočil, švihl hlavou a pokračoval dál. Já šla stále za ním, dívala se na jeho krk a zůstávala narovnaná. Konečně… Tarry zafrkal a natočil ke mne uši. Zamlaskala jsem a nechala ho pokračovat, nechtěla jsem, aby mi zastavil, tenhle projev mi prozatím nestačil. Za chvilku Charlie začal sklánět hlavu a přežvykovat. To bylo lepší. Zastavila jsem se, pohledem propichovala zem a lehce přikrčila ramena. Terry okamžitě zareagoval, podle hluku, který způsobil, zastavil poněkud westernově a krokem zamířil ke mně.
,,Tak je hodný,“ pohladila jsem ho po hlavě a souhlasně kývla. Mlaskla jsem si, otočila se, napřáhla pravou ruku a vykročila:
,,Pojď.“ Charlie, kterého jsem po očku pozorovala, zaváhal, ale pak mě nejistým krokem následoval.
,,Šikulka, no pojď,“ povzbuzovala jsem ho a pokračovala ve cvičení. Po několika kolech podél obvodu, jsem ho převedla na venkovní jízdárnu a přistavila jsem si tam jednu samostatnou kavaletku a dvě řady – jednu, kde byla dvojice kavalet, druhá, kde byly tři kavalety za sebou. Všechno naměřeno na krokovou vzdálenost. Začala jsem na samostatném břevnu a vodítkem. Terry lehce zaváhal, ale nenechal se zahanbit, takže tohle jsme zvládli. Poté jsem si ho znovu ozkoušela při následování jen tak, bez kavalet a pak ho na tu samostatnou navedla. Charlie zastříhal ušima a lehce se ošil:
,,No tak, pojď,“ zamlaskala jsem. Charlie si odfrkl a překročil kavaletku.
,,Moooc, hodný, šikulka, veliký…“ pochválila jsem ho a nechala ho přejít tu samou nakolikrát z obou stran. Pak přišli na řadu ty dvě kavaletky, Terry pouze zafrkal a “neohroženě“ ji překonal.
,,Moc si hodný…“ znovu jsem ho řádně pochválila a několikrát dvě kavaletky zopakovala a vrhla se na ty tři. Jelikož byl ovšem Charlie ostřílený – jak naznačoval jeho výraz , překonal je bez problémů, hned na první pokus. Ten jsem několikrát zopakovala a pak se pustila na cvičení úsměvu.

jennifer+galaxie: Slalomy pomocí her

Vešla jsem s hnědkou do haly a pustila ji tam. Vodítko jsem dala přes tribunu a nechala hnědku v pohybu, aby se nenudila Připravila jsem otevřené elko z kavalet, pak slalomek s kuželama, vzala další kavalety a připravila dál i esíčko a čtverec. Gal ke mně doklusala a zkoumala. ,,Tak a teď se trochu rozběháme,“ usmála jsem se a rozběhla se po hale. ,,Gal!!“ pískla jsem, kdy hnědka frkla, pohodila hlavou a rozklusala se za mnou. Mlaskla jsem, udělala nohama cvalový poskok a běžela jako kůň Ještě jsem tušírkou ryla za hnědčinou zádí do pohybu. Gal nacválala, zafrkala a povyhodila si. Usmála jsem se a sledovala ji, jak pěkně se mnou spolupracuje zatím ,,Šikovná,“ usmála jsem se, zaastavila, popískla a hnědka ke mně doklusala, já ji podrbala a vzala k elku. Gal si to prohlídla, šla za mnou bez vodění a následovala mě. ,,Šikovná,“ usmáala jsem se a postavila se k elku, kdy jsem jím prošla, pomlaskla a hnědka šla za mnou. Zastavila jsem před břevny, hnědku nechala vyjít na jednu koňskou délku. ,,Tak a stůj… pašanda… couvej,“ usmála jsem se, podívala se na prsa, ukázala na ně a šla k hnědce blíž, kdy začala couvat. Pak jsem přestala, ustoupila o krok, hnědka se zastavila a snížila hlavu. ,,Šikovnáá,“ usmála jsem se, poplácala ji po krku lehce a podívala se k slabinám u zádě, ukázala na jedno místo tušírkou a hnědka udělala dva úkroky do strany, kdy jsem tušírku sklonila. ,,Ano, velmi dobře,“ pochválila jsem ji a nechala couvat, pohlídala si plece a hnědka vycouvala z Elka. ,,Skvěle!“ usmála jsem se, pohladila ji a zkusila to samé i na druhou ruku. Gal dnes skvěle spolupracovala a já se rozešla k eSku, kdy jsem pomlaskala a Gal se vedle mě rozběhla. Pomocí tušírky jsem ji nechala vběhnout do uličky z kavalet. Gal snížila krk a frkala. Já ji lehce gesty naváděla a i pohledem, aby nešla pryč z uličky. ,,Pašanda!“ usmála jsem se znovu a zavolala hnědku k sobě, pohladila ji, nabídla pamlsek a drbala ji na kštici. Vyrazily jsme i z druhé strany na eSko. Pohlaila jsem Galku a šla ke kuželům. ,,Tohle je trochu těžší,“ usmála jsem se a šla si pro vodítko, které jsem připla k parelce. Začala jsem kývat ukazováčkem a prodlouženou rukou s tušírkou poklepala na slabiny. Gal frkla, couvla a ustoupila, byla mezi oběma kužely. ,,Šikulkaa,“ usmála jsem se, pochválila ji, přendala si vodítko do druhé ruky a zopakovala to samé, ale tentokrát na druhou ruku. Měly jsme 4 kužele, takže to nebylo moc těžké a jen jsme měly 4 půl obrátky. Hnědka se snažila a celkem to chápala. Naučila jsem si ji, že když více zabírám její pravou část těla, má se sunout doleva, když zabírám více levou ččást těla, má se sunout doprava. Pochválila jsem ji a dala pamlsek. ,,Učíš se velmi rychle,“ usmála jsem se, když jsme měly zopakované kužele na obě ruce snad dvakrát Příště to můžeme zkusit bez vodítka, ale i tak, tohle byl úžasný pokrok. Gal jsem chválila a nakonec ten čtverec vynechala hnědku jsem odepla, aby se nenudila a poslala ji na stěnu v klusu, kdy jsem jí hodila míč a ona začala blbinkat Uklidila jsem vše, co jsem si sem natahala a vyfotila hnědku, poslala to Cassie a usmála se. Pískla jsem a hnědka ke mně doklusala s míčem v hubě ,,,Neseš mi kořist jo?“ zasmála jsem se, Gal vyhodila hlavou a míč odletěl kamsi na tribuny, kdy Gal hrábla nohou a já se zasmála. Připla jsem jí vodítko, pohladila, objala a odvedla do boxu, když jsem měla o hnědku postaráno, šla jsem si pro míč a zhasla světla v hale.

sophie + shakespeare: VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, PSALA JSEM EMAIL

Došla jsem s Pírkem do kruhovky a zavřela za námi. V kolotoči naštěstí nikdo nebyl, takže všechno proběhlo bez problému a Shakespeare mě pozoroval, jestli zase vytáhnu nějakou blbost jako tu plachtu. Nejdřív se napojíme, takže jsem ho pustila z vodítka a ukázala levou rukou agresivně na stěnu. Škubnul sebou a hodnotil situaci a když jsem trochu pleskla vodítkem o své stehno, rozklusal se po stěně. Uvolnila jsem pohyb, protože ho chci první trochu rozhýbat a zahřát. "Hodný, hezky v kroku nebo v klusu, ale v kliduuuu," protahovala jsem, aby se uvolnil. Natáhl hlavu k zemi a zpomalil do kroku. Brzy začal koukat po mně, ale já ho nechtěla nechat přijít dovnitř, takže jsem vyšla proti němu, aby změnil směr. Otočil se, dokonce i správně předkem, protože jsem se vážně snažila jít proti jeho vnější pleci, ne po vnitřní, dobře to vycítil.
"Pašák, ano," chválila jsem, zatímco jsem trochu přidala na tlaku očí, aby zůstal v klusu. Po chvíli i nacválal, zřejmě i na lonži zrychluje, takže tady to bude mít podobně, ale tady mi to nevadí. Znovu jsem ho nechala změnit směr a trochu vycválat, ale bylo na něm vidět, že už opravdu chce za mnou, povoloval krk, házel ke mně hlavou, ucho měl nastražené a pofrkával, aby mi dal najevo, že by se radši mazlil uprostřed
Povolila jsem tedy tlak, uvolnila se, schoulila se a pomalu se zastavila. Valach okamžitě zvolnil krok a došel ke mně s funěním "Hodný, hodný kluk, to je ono," říkala jsem mu tiše, zatímco jsem ho hladila po nose. Připnula jsem mu vodítko a nechala ho odložené na zemi a mezitím jsem ho celého obešla a "ohladila", aby se uvolnil a aby se nechal Přejela jsem po krku přes plece k předním nohám, potom po břiše a zádech k zádi a zadním nohám. Hezky stál s povolenou bradou, spokojený. "To mě těší, že si to takhle užíváš. Teď zkusíme něco nového, jo?"
Vrátila jsem se k hlavě a chytila si vodítko levou rukou kousek od jeho hlavy a druhou rukou dál, ale abych měla ještě trochu "ocasu" na švihání. Posunula jsem se dál od něj a velmi výrazně se mu podívala na záď. Trochu zvedl hlavu a napnul se k pohybu, ale zůstal stát, takže jsem k zádi jen namířila pravou ruku. Chtěl se odtáhnout celým tělem, ale levou rukou jsem mu držela hlavu, takže ustoupil krok zádí.
"To je hodný, pašák, šikulka!," povolila jsem tlak a začala ho hned obrovsky chválit. Potom jsme to zkusili znovu. První jen výrazný pohled, potom ukázat, kdyby to nestačilo, mávla bych k zádi vodítkem. Tentokrát ale stačilo jemně ukázat a udělal krok zádí pryč ode mě.
"Hodný kluk, zkusíme druhou stranu."
Přešla jsem si na druhou stranu, prohodila ruce a znovu zaryla pohled do hnědákovy zádě Pohnul se celý a spíš dopředu než do strany, takže jsem mu znovu přidržela hlavu a trochu se posunula blíž k zádi, aby pochopil, že opravdu chci jenom zadní nohy. Udělal správný krok a tlak jsem uvolnila a znovu ho moc chválila. Je citlivý, reaguje rychle, mám z toho radost
Zkusili jsme tedy tuhle stranu znovu, pohled, ukázat a už tam byl pohyb a půl krok do strany. "Pašák! To zatím stačí, skončíme na dobré noze a půjdeme domů, jo?"
Přešla jsem na druhou stranu, zkusila to znovu na téhle a tentokrát stačil už jen pohled a krok k jeho zádi a ustoupil, sice jenom kousek a nejistě, ale ustoupil. "Hodný kluk, jsi machr." Pustila jsem ho z vodítka a obešla jsem si s ním na volno dvě kola na každou ruku, šel za mnou jako beránek, takže jsem ho po cestě chválila a hladila. Když jsme byli dostatečně prošlí a zchlazení, šli jsme domů.

lia a charakter: LEVEL 3 – NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ 1/1
Zavedla jsem Terryho do venkovní kruhovky a zavřela za námi branku. Napojení jsme dělali poměrně často (kromě minulého týdne) , valášek tedy věděl, co po něm chci a když jsem ho odepnula z vodítka, narovnala se, mlaskla, švihla si vodítkem o stehno, i co bude následovat. Valach uskočil, vyhodil a nacválal. Byla jsem ráda, že jsem od něj v dostatečné vzdálenosti, jeho jarní výkyvy nálady byly… zajímavé. Šla jsem po menším kruhu za ním, stále narovnaná a dívala se mu na krk. Valach se nahrbil, zafrkal a dal hlavu dolu. Mlaskla jsem a pokračovala stále za ním. Terry přešel do svižného klusu a vrátil hlavu do původní polohy. Půltýdení doba mé nepřítomnosti mu lehce zvedla sebevědomí a hlavně dominanci. Vlezla jsem mu tedy do cesty a znovu zamlaskala. Charlie zastavil na místě, prudce se otočil, udělal dva cvalové skoky a znovu přešel do svižného a vznosného klusu. Já stále pokračovala za ním a hledala u něj známky submisivity. Nenašla jsem, pokračovala jsem tedy v závěsu z ním asi ještě dvě kola, znovu jsem ho donutila změnit směr a Charlieho konečně zareagoval. Nejdříve začal natáčet uši ke mně, po dalším půl kole, začal sklánět hlavu a začal přežvykovat necelou vteřinu potom. Teď jsem byla spokojená. Zastavila jsem, lehce spustila ramena dolu a koukala se do země. Valach okamžitě přešel do rychlého kroku a zamířil ke mně.
,,Tak je hodný,“ pochválila jsme ho, když přišel ke mně a podrbala ho na čela a pokračovala ke krku. Charlie slastně přivřel oči.
,,Budeme pokračovat, kamaráde,“ usmála jsem se, pokrčila ruku v lokti a předloktí natočila kolmo od těla. Mlaskla jsem si a vykročila.
,,Pojď,“ pobídla jsem valáška, ten váhavě zastříhal ušima, zafrkal, ale šel. Povzbuzovala jsem ho hlasem a čas od času náhle změnila směr. Charlie mě následoval s nastraženýma ušima.
,,Moc hodný, šikulka, pokračuj,“ pobízela jsem ho a sama šla svižnými kroky. Charlie byl necelý krok za mnou a stále mě bystře sledoval, aby zachytil nějaké znamení o změně směru. Na patě jsem se otočila a zamířila do leva, rozhodla jsem se, že již následování bylo pro dnešní den dostatek. Zastavila jsem tedy a čekala na Terryho reakci, také zastavil a zvědavě čekal, kdy se znovu rozejdeme.
,,Hodný,“ pochválila jsem ho a poplácala po krku. Byl čas na další část programu.

kitty+asie: PK a PROCHÁZKA v jednom
Bylo mi jasné, že cvičení, která jsme dělaly, budeme muset všechny zopakovat a že nenavážeme tak plynule. Koneckonců jsem u Asie nebyla přes týden. Ach jo. Jsem zvědavá, jestli se takhle vůbec někam posuneme. Práci ve volnosti můžu taky odsunout na později, no zkrátka…
To už ale začala být Asie vedle mě neklidná, pochodovala, napjala se, a mě došlo, že za to dost možná mže můj negativní postoj. „Promiň krásko.“ Promluvila jsem na ní a podrbala jí po krku. „Máš pravdu.“
K mému příjemnému překvapení jsem já pravdu neměla – aspoň ne tak úplně. Když jsem jí vedla ze stáje a z areálu na louku, šla v klidu vedle mě, dodržovala můj osobní prostor, klidně se rozhlížela kolem, ale jedno ucho pořád natočené na mě. Zkusila jsem si párkrát zastavit a rozejít se, a ačkoliv reagovala se zpožděním, reagovala. Párkrát jsme si tohle zopakovaly a pak už zastavovala na mojí řeč těla. Zkusily jsme si tedy cestou po louce i couvání – a zjemňování signálů. Takže zabodnu pohled na její prsa, po dvou vteřinách přiám řeč těla, agresivní a sebejistou, po dvou vteřinách přidám gesto – houpání rukou, pak houpání vodítkem, výraznější houpání vodítkem. Když už jsem chtěla přidat gesto mrkvovkou, couvá. Nejistě, ale couvá, takže okamžitě povolím, chválím, odměním. O kousek dál to zkusíme znova a o kousek dál zase. Občas si zkusíme i zastavení na tlak nákrčákem, kdy se snažím vyvíjet tlak dřív, než zastavím, a teprve když Asie začne zastavovat, zastavím taky. Nesmím jí mást tím, že když jdu já, měla by přece jít i ona. Takhle se nám to docela daří, vraná koneckonců nákrčák zná už delší dobu, takže tohle se snažíme jenom opravdu zjemnit, až na něm začneme pořádně pracovat.
Samozřejmě nejdeme celou cestu pracovně. Spíše něco zkusíme, pochvlíme, chvilku jdeme, a pak to zkusíme znovu. Když zjišťuji, že z těchhle cvičení jsme si potřebovali občerstvit minimum, nechám Asii, ať se v klidu pase – sundám nákrčák, ať si do něj nešlápne, povolím lano a dlouze hvídznu. Tráva pod sněhem není nic moc, ale je tam a Asie se ráda chvilku popase, vydechne si. Já si zatím plánuju, jestli když to půjde takhle dobře i dál, jestli bych s ní mohla udělat další krok dopředu – práci na kruhu. Tu ona sice zná, ráda bych jí ale tak nějak pozměnila, abychom pak s ní mohli lépe pracovat. Nakonec jsem se ale rozhodla to odložit, vždyť nikam nespěcháme. Nechala jsem Asii pást asi čtvrt hodinky, než jsem dvakrát prudce hvízdla a vydaly jsme se dál. Dostaly jsme se na trochu štěrkovatou cestu, odkud jsem chtěla být co nejrychleji pryč, takže jsme couvání a zastavování odložily a já zkusily jiný způsob vodění – zepředu, před koněm. To Asie nikdy neměla moc ráda, vždycky využívala toho, že nevidím jak moc daleko ode mě jde, a cpala se na mě. Minulý týden se to pomalu začalo lepšit, ale nečekala jsem nějaké velké změny teď, když jsme to nějakou dobu nepraktikovaly. Musela jsem se hodně soustředit na prověšení vodítka a kdykoliv se mi zdálo, že je Asie moc blízko u mě, otočila jsem se a nechala jí zacouvat. Cesta byla takhle ošklivá delší, než jsem si pamatovala, takže se to začalo postupně lepšit už na téhle cestě – ne výrazně, čeká nás toho ještě hodně, ale bylo vidět, že postupujeme kupředu.
Cesta se pak rozšířila a terén se zlepšil, takže jsme si mohly vyklusat. Přesunula jsem se zase vedle kobylky, rozeběhla se a hezky se zhoupla, aby viděla, že běžíme. Naklusala vedle mě takřka okamžitě, spokojeně jsem houkla „Ano!“ a hlídala si, aby mě mo nepředbíhala. To se samozřejmě pokusila, takže jsem se otočila na podpatku a běžela na druhou stranu. Vrance nezbývalo nic jiného, než se otočit a běžet zase za mnou, takže se dostala za mě, a ještě pro ní nepříjemným způsobem. Nechala jsem jí běžet mi po boku, pokud ale bylo znát, že na mě kašle, použila jsem to zase. Zvýšila jsem tak pozornost a odostala jí tam, kam jsem chtěla, i s rozumně umírněným trestem. Vran to chápala, a když jsme uběhli tak čtyřicet metrů bok po boku bez předbíhání, přešla jsem do kroku a spokojeně jí pochválila. „Hodná holka je to!“ houkla jsem na ní a podrbala jí na krku.
Zbytek procházky jsme prokládaly ohýbáním krku na tlak nákrčkem. To bude později potřeba, takže jsem na to dávala velký důraz a spokojeně jsem za to Asii chválila. Nezapomínali jsme ani na snižování hlavy na rytmický tlak u kohoutku, což dá ještě hdoně práce, než to Asie pochopí, ale ono to přijde. Vracely jsme se postupně na Florestu, já kobylku nechala ve výběhu a odnesla vybavení zpátky do sedlovny.

jennifer+galaxie: Kavalety + plachty – hrajeme si
Podívala jsem se na hnědku a pohladila ji. Usmála jsem se a šla s ní k jízdárně, kde nyní bylo naštěstí volno. ,,Taková nadupaná hala nebyla už dlouho. Děs běs a bída, opravdu… naštěstí jízdárnu jsem chytla,“ ušklíbla jsem se, protáhla se a došla s hnědkou k jízdárně, kam jsem hnědku pustila a zavřela pořádně za sebou. Bylo to tu připravěné – kavalety s plachtami uvnitř, uličky z deštníků a pak normální kavalety. Usmála jsem se a podrbala hnědku. Houpla jsem mrkvovkou a Gal vyrazila na kruh kolem mě, trochu šla dál, snižovala hlavu k písku a pofrkala. ,,Ták hezky jdeš,“ usmála jsem se, natočila se do protisměru, švihla mrkvovkou a přendala si věci z ruky do ruky. Galaxy frkla a změnila si směr. ,,Skvěle holka,“ usmála jsem se, oddálila mrkvovku, dívala se na několik míst a bodů na hnědčině těle. Sledovala jsem ji a Gal mi začala dělat své signály, že se chce přátelit – a to jsem ji moc neprotáhla Usmála jsem se, začala se chovaz úplně jinak, dala hlavu dolů, pootočila se, nechala mi vypadnout z rukou věci a sedla si do písku. Gal jsem slyšela, jak přešla do kroku a jde pomalu za mnou, pomalu? Slabé slovo ona ke mně došla celkem rychle, pak mi začala žužlat čepici, kapuci a drcla do mě. ,,Ty jsi můj blázínek,“ zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Zvedla jsem se, pohladila ji po kohoutku. Protáhla jsem se a šla po jízdárně, rozběhla jsem se, točila se, dělala obraty a Gal mě následovala a občas pofrkala. Já měnila směr a usmívala se. Krásně mě dnes následovala a já se zastavila a chválila ji se šťastným obličejem. Gal frkla a já si ji s mrkvovkou u sebe držela a šla k plachtě mezi kavaletami. ,,Jdeme..,“ usmála jsem se a vešla na plachtu. Gal šla k plachtě blíž, frkla, sklonila hlavu, začala hrabat a frkala. ,,Galí, jdeme,“ pomlaskla jsem a šla dál a ušklibovala se. Galaxie frkla a došla mě s hlavou dole. ,,Jsi ty prdlá,“ usmála jsem se, pohladila ji a vzala pláštěnku, do které jsem Gal zabalila krk, hned po pohlazení pláštěnky po celém těle. Gal stála klidně na plachtě a frkla. Já se usmála, objala ji a šly jsme spolu dál. Protáhla jsem se a pomlaskala. Rozběhla jsem se ke kavaletám, které byly pro hnědku připravené. ,,Jdeme…,“ mlaskala jsem a naše kroky došlapovaly po plachtě a já šustila, Gal taky šustila a frkala, až zastavila a snížila hlavu, drcla do kavalety. ,,Hej, jdeme,“ zasmála jsem se a mlaskla,šla jsem k hnědce, dala pobídku tam, kde jsou holeně a zase vyběhla. Gal frkla a přešla tedy i tu čtvrtou kavaletu, aby se neřeklo. Ušklíbla jsem se a podrbala ji na hlavě a krku. Nabídla jsem hnědce pamlsek a hodila jí náš nový míč :3 chvilku jsme si hrály a pak šly zpět do stájí, kdy jsem hned po obstarání hnědky šla uklidit věci do jízdárny.

raven+ikaros: Vešli jsme s Ikarem do kruhovky. Nejprve jsem se s valáškem trochu prošla, dvě kolečka na obě ruce, aby se trochu zklidnil a uvolnil se. Poté jsme zastavili uprostřed kruhovky, odepnula jsem mu vodítko a sundala ohlávku. Mám pocit, že bez ohlávky jsme to ještě nezkoušeli, doufám, že ho potom nebudu chytat půl hodiny Chci si dneska zopakovat napojení a pak zapracovat na přivolání. Vzala jsem si do kapsy pár mrkví, nalámaných na kousky, tak doufejme, že nám to půjde.
V hlavě jsem si Ikara rozdělila na pět zón, pak jsem proti němu vykročila a máchla vodítkem. Vyslala jsem ho tak na kruh, valášek pohodil hlavou a naklusal. Následovala jsem ho v úhlu 45 stupňů, po každém druhém kole jsme změnili směr. Brzy Ikaros svěsil hlavu a začal přežvykovat.
Zastavila jsem se, svěsila ramena a zadívala se do země. Ikaros ještě chvilku poklusával, než se doloudal ke mě.
Nechtěla jsem, aby mě následoval. Odehnala jsem ho od sebe, ale neposlala na kruh. Poodešla jsem na druhý konec kruhovky, otočila se na valáška a zapískala. "Ikare!" zavolala jsem na koně. Ikaros se moc netvářil. Znovu jsem zapískala a zopakovala přivolání. "No pojď ke mě!" dodala jsem. Konečně valáškovi cvaklo a udělal krok ke mě. Pak druhý a nakonec se doloudal.
"To je nadšení," zasmála jsem se a vylovila pamlsek. Jakmile Ikča zjistil, že za práci je odměna, tvářil se mnohem nadšeněji
Opět jsem poodešla, zapískala a počkala, jestli přijde. Tentokrát to samozřejmě šlo líp. Zopakovala jsem to ještě jednou, myslím, že pro dnešek stačí. Nové věci se nemají přehánět a já si chci přivolávání usnadnit

kitty+asie: PK/ PROCHÁZKA (S IZZY)
Izzy na nás čekala před hlavní branou. Vedle Metyho vypadaly vždycky hrozně vtipně O to víc to ale zesílilo dojem valachovy ohleduplnosti a opatrnosti, protože rudovláska vedle něj byla opravdu docela maličká. To jsem nikdy nepochopila, já potřebovala drobnější koně, u kterých když spustím holeň, bude tak na úrovni jejich břicha. U Meteora se skokovými třmeny bych možná byla ráda, kdyby přesahovaly sedlo Dobře, to asi úplně ne, ale pro mě to bylo prostě něco nepředstavitelného.
Vydaly jsme se podél příjezdovky, nejprve prostě jen tak, bok po boku, Asie si Meteora prohlížela, ňufala do něj, občas ztrácela pozornost – což byla příležitost pro mě, otočit se a jít na druhou stranu. Takhle jsem párkrát uprostřed rozhovoru s Izzy změnila bez jakéhokoliv slova směr a vydala se někam jinam, což zmátlo Izz i Asii, jediný Meteor zůstával naprosto v klidu. Kobylku jsem si několika obraty a zastaveními naladila zase na sebe, a vrátily jsme se k druhé dvojici. Jindy jsem zastavila a když mi nalezla do osobního prostoru, pocvičily jsme couvání – pohled, řeč těla, gesto, houpání vodítkem, silnější houpání vodítkem a to už Asie couvala. „Ták je hodná!“ houkla jsem na ní a spokojeně jsem jí pochválila. Chvilku to takhle trvalo, ale nakonec se zase soustředila na mě, a ne na grošáka vedle nás.
Napojily jsme se na stezku vedoucí směrem do lesa – víceméně široká, ale na dva koně a dva vodiče ne dost, takže jsem se přesunula za ty dva a do pozice před Asii.
„Jo, takhle si fakt dost popovídáme.“ Prohodila rudovláska. „Cože??“ Nerozuměla jsem ani slovu Pokusy o komunikaci jsme vzdaly a tak jsem si chvilku řešila Asii a vedení před ní. Tuhle pozici neměla ráda, to už jsem stihla zjistit – jednak se v drtivé většině případů vodila bok po boku, a jednak jsem tímhle zesilovala svou dominanci vůči ní, což se kobyle jako je Asie prostě moc nelíbilo. Musela jsem si tedy dávat pozor, aby se na mě netlačila, občas jí nechat zacouvat a podobně. Neuniklo mi, že na couvání reaguje už na houpání vodítkem docela dobře.
Když šla po nějaké době v pozici za mnou docela dobře, spokojeně jsem jí pochválila a uhnula do lesa. Musely jsme vyskočit malý svah, který odděloval pěšinu, ale pak už jsme se ocitly na měkké lesní půdě. Asie mě v klidu následovala a já získávala její pozornost slalomem mezi stromy, občas jsem udělala otočku a u toho houkla na Izzy, ať chvilku vydrží. Když rudovláska s valachem pár vteřin postáli, dostaly jsme se s vranou na jejich úroveň a mohly jsme si konečně popovídat. „Co ty závody v tom novým areálu, nepojedeš?“ zeptala se mě rudovláska a já zavrtěla hlavou. „Sotva, když na Sijku nechci nějakou dobu sedat. I tu jízdu zručnosti jsme v podstatě celou absolvovaly ze země. Chci postavit pořádně pevný základy, než začneme zase opravdu jezdit.“ Dodala jsem, vylezla si na vyšší pařez a dala Asii pokyn pro zastavení – hlasovou pomůcku zna,a moc dobře – a pak pro couvání. Kobylka přizvedla hlavu, švihla ocasem, ale zacouvala. Chtěla jsem po ní jen dva tři kroky, přímo za sebe neviděla a já to nechtěla přehánět. Pak jsem slezla a zase jsme procházely mezi stromy, občas jsem šla vedle ní, chytila si nákrčák, co měla na krku, a učila jí zastavovat a couvat na něj. Šlo jí to čím dál tím lépe, začínala být na pomůcky na něm hezky jemná, a když jsem postřehla, že Izzy s Meteorem zastavila, a tedy nám nikam neutečou, začala jsem jí na nákrčák i ohýbat krk na jednu a na druhou stranu. Nejprve jsem jím působila tak v polovině krku – tenhle cvik už jsme dělaly a ona věděla, že nemá jít dopředu – a hodlala jsem s dalším a dalším opakování tenhle tlak směřovat víc k základně krku, ke kohoutku a postupně tak na pozici, kde bude nákrčák až s ním budeme jezdit. Šlo o základní cvičení na tlak, velmi podobné těm, co nám byly důvěrně známé, a tak se Asie chytala a učila rychle. Spokojeně jsem jí pochválila, strčila jí kousek jablka a protože se terén lesa srovnal s cestou, která se zase rozšířila, vlezly jsme si vedle Izzy a Metyho. „Ty pojedeš, předpokládám.“ „Kam?“ „Na tu Coventinu.“ Rudovláska přitakala. „Asi jo, vážně se mi ten nápad líbí, a musíme využít každých závodů, který jsou k dispozici, chápeš.“ Pousmála se a podrbala groše na krku. „Naprosto. Taky bych jela, nebýt zrovna uprostřed tohohle, viď frajerko?“ otočila jsem se na vranou. „My si kousek zaklušeme.“ Houkla jsem na Izzy. „To nám jako utečete?“ zasmála se ona, a já musela uvést na pravou míru, že naše klusání ze země bok po boku je spíš taková běhačka sem tam sem tam A jestli to Izzy nebylo jasné z tohohle, tak brzo pochopila. Vyšla jsem kupředu, vyběhla – hezky zhoupnutím, aby Asie věděla – kobylka se okamžitě připojila a vyklusala vedle mě. Prvních asi třicet metrů to vypadalo i docela dobře, pak se ale začala snažit mě předběhnout, natahovala kroky a ignorovala mě. No tak jsem zastavila, otočila se na podpatku a běžela na druhou stranu. Asie se okamžitě musela zorientovat, otočit na zadku a vyběhnout zase za mnou, což pro ní bylo docela nepříjemné a navíc se dostala za mě. Izzy, když viděla, jak běžíme směrem k nim, ustoupila Metyho kousek od cesty a tak když Asie běžela vedle mě v klidu, a já neměla k otočce důvod, mohly jsme si v klidu proklusat kolem. Meteor k nám zvěavě natahoval čumák, jakoby nechápal, co se tu děje Jakmile mě Asie začala předbíhat zase, a to bylo kousek od těch dvou, zase jsem se otočila a klusala zpátky. Párkrát jsme si takhle zapendlovaly, dokud vedle mě Asie v klidu neběžela asi tak padesát metrů, což byl oproti včerejšku pokrok, takže jsem zpomalila, zastavila, chválila a drbala. Izzy se s valachem vydala směrem k nám. Já se zatím pokusila se vydýchat „Koukám, že místo Asie nabíráš kondičku ty,“ smála se mi. „Jen závidíš že mám koně co nemá sedmimílový nohy.“ Opáčila jsem a vydala se po jejich boku dál.
Dostaly jsme se na rozcestí a po zahnutí vpravo jsme procházely úzkou pěšinou linoucí se po kraji lesa po vysokém kopci, takže odsud bylo vidět areál Floresty – a kdyby byla lepší viditelnost, mohla by být vidět i část Rodovie, ale to si nejsem úplně jistá. Každopádně jsme se s Asií musely zase zařadit za ty dva, a já zase zvolila vedení před koněm. Ať si fešanda zvyká. Musela jsem se hodně soustředit, abych byla schopná zjistit, jestli se na mě zrovna necpe, nebo se náhodou někde nezdržuje, když jsem k ní byla zády. Občas jsem jí tedy nechala zacouvat a když šla docela dobře, nechala jsem jí jen vyšlapovat, ať si jde. S Izzy jsme zase neměly šanci k rozhovoru, les vedle nás byl tentokrát s pochybným povrchem a lízt by se mi tam úplně nechtělo Takže jsem mohla s Asií aspoň občas zastavit, připomenout jí snížení hlavy na rytmický tlak a nebo něco zopakovat, když provedla obře, dostala odměnu (tentokrát plátek mrkve) a když nám ti dva o kousek utekli, dohnali jsme je klusem – ten kousek Asie nedělala problémy, takže jsem jí mohla pochválit a nemusely jsem se nikde otáčet a nic řešit. Někdy jsem taky šla vedle ní a dávala jí pokyn pro zastavení na nákrčák, občas zacouvat, pak zase vyběhnout – udělaly jsme toho za tuhle část cesty docela dost, takže jsem se rozhodla jí pro dnešek dát pokoj.
Cesta směrem z kopce se začala rozšiřovat a tak jsme si mohly vlézt zase vedle sebe. Řešily jsme s Izzy ledacos, zatímco naši dva čtyřnožci se lehce oňufávali. Dokud se na mě ale nedrala a dodržovala moje tempo, nechala jsem jí být. Ať je taky chvilku koněm. V klidu jsme se vrátili na Florestu.

raven+ikaros: Rozhodla jsem se využít toho, že je venkovní kruhovka volná. Venku je krásných osm stupňů, občas vykoukne sluníčko. Ráda bych si vyzkoušela, jak nám půjde napojení, následování ve chvíli, kdy kolem nebude stěna a Rosík bude moct koukat po okolí.
Zavřela jsem za námi dveře, pustila jsem valáška z vodítka a podrbala ho na kohoutku.
"Fešššák," špitla jsem a pohladila ho po krku. Plavák koukal po ptácích, kteří se slétávali na blízký keř. Občas zastříhal ušima, vypadá to docela zajímavě.
Vyslala jsem Ikara na kruh s rázným: "Jdi!" Rosík pohodil hlavou a vyklusal. Upřela jsem mu pohled do krku a následovala ho v úhlu 45 stupňů. Po dvou kolech jsme změnili směr, Ikaros pořád čuměl, kde co lítá a vůbec mi nevěnoval pozornost.
"Hop!" máchla jsem vodítkem a popohnala ho do cvalu. Ikaros naskočil, zafrkal. Po kolečku jsem ho opět nechala změnit směr.
"Kluuuus," klesla jsem hlasem. Ikaros opět pohodil hlavou a zpomalil. Konečně sklonil hlavu a začal přežvykovat.
"Tak je to správně" zamumlala jsem si pro sebe a nechala jsem ho ještě půl kola jít. Pak jsem se zastavila, svěsila ramena, hlavu mezi ně a pohled upřený na svoje špičky. Natáhla jsem pravačku a luskla prsty.
Rosík pokaždé přišel dřív a s menším váháním. Ve chvíli, kdy mi zafuněl do dlaně jsem poodstoupila o pár kroků. Ikaros zaváhal, v dálce zaržál kůň. Zastavil se v půlce kroku, zvedl hlavu a našpicoval uši. Znovu jsem luskla prsty. Nefungovalo to. Povzdychla jsem si.
S hlasitým "Jdi!" jsem Rosíka opět vyslala na kruh a nechala ho znovu projít napojením. Jakmile mě opět respektoval jako vůdce, nechala jsem ho k sobě přijít a pak jsem poodešla o pět kroků dopředu. Ikaros mě s nosem u země následoval.
Postupně jsme spolu obešli kruhovku, pak jsem zkusila popoběhnout. Jakmile se zrychlilo tempo, Rosík ožil a následoval mě s větším nadšením.
"Šikula, šikula," nechala jsem ho k sobě dojít a popleskala ho po krku. Přicvakla jsem vodítko ohlávce a opustili jsme kruhovku.

kitty+asie: KOMBINACE PROCHÁZKY A PK - O TOM I O POZDNÍM VLOŽENÍ CASS VÍ
Vranou jsem dovedla přes Florestu v pozici před koněm, ať si zvyká, a zadní branou jsme opustily areál. Kobylka si vyšlapovala docela svižně. „Hlavně mě večer nezabij.“ Prohodila jsem, znepokojená mírou její energie. Jestli to s nákrčákem nepůjde a budeme muset práci odložit na později, tak jí budu muset vážně začít brát vylítávat do volnosti. Když jí teď neutahává Naberus… Taky mi blikla hlavou možnost dát jí jednou do výběhu ke Galaxii, to by si obě zaběhaly dost Ale ne, radši ne Jennifer by mě asi zabila. Každopádně když vraná zrychlila už až moc a nějak se na mě moc tlačila, ucítila jsem to skrz Parelliho lano. Zastavila jsem, otočila se, a začala. Pohlédla jsem na její plece, soustředila jsem se a trochu se zamračila, koně kupodivu rozlišovali i lidskou mimiku. Po dvou vteřinách jsem se celá napřímila, zaujala agresivní postoj podobně, jako když jí chci zastavit (vraná pochopitelně zastavila jakmile jsem se otočila, natolik vychovaná ještě byla) a když nereagovala, začalo gesto, výraznější gesto, houpání vodítkem, nejprve jsem jím jen lehce třásla, pak jsem ho rozhoupala trochu víc – hlídala jsem si ale, aby karabina lana vranou nemlátila, natolik jsem to nenechala dojít – a to už kobylka začala couvat. Pochválila jsem a pár vteřin jí nechala klidně stát. Pak jsme se vydaly dál. Několikrát jsem to ještě musela opakovat, a došlo to do bodu, kdy jakmile jsem se otočila, vraá už couvala pryč Vyčůránek jeden, fakt. Každopádně to znamenalo couvání na potřes vodítkem trénovat i když se na mě zrovna necpe.
Prolezly jsme tímhle způsobem lesíkem a vylezly na širokou louku. Jejím prostředkem vedla pěkná cesta, kterou jsme často mívaly jako cvalovku a já si hlídala, aby to vranou neuneslo a plna dojmů aby se mě nerozhodla převálcovat. Když se mi zdála moc hrr, zastavila jsem, pohlídala si, aby kobylka zastavila v ten moment co já, a když ne, tak couvat. Pak jsme začaly opakovat snížení hlavy na rytmický tlak. Poťukávala jsem lehounce, na místě u kohoutku, udržovala jsem rytmus a trochu to zesílila – ne že bych jí mlátila, jen místo lehkého ťapání prsty jsem tď ťukala třemi prsty najednou, trochu s větším rázem a nakonec jsem jí klepala podobně, jako když se koně poplácávají po krku. Tohle jsem jasně vystupňovala během pár vteřin a pak přišel pokyn pro snížení hlavy na tlak za ohlávku. To jí snížila velmi brzy, já klika, pochválila a když hlavu zvýšila, tak znovu. Přitom jsem během tlaku na ohlávku pořád ťukala v posledním stádiu tlaku. Tohle jsme opakovaly už delší dobu a pořád na ťukání nereagovala – to bylo ale dost možná tím, že snížení hlavy jsme nikdy tolik nevyužívaly – při jízdě samozřejmě, ale to je něco jiného – a tak si teď vůbec utvrzovala reakci na tlak na ohlávku. V té se už dost zjemnila, takže brzy snad začne reagovat na rytmický tlak. Takhle jsem požadovala snížení hlavy, dokud jí nedržela dole alespoň pár vteřin, ačkoliv jsem chválila pochopitelně hned po snížení. Hlavní záměr na výdrž přijde později, teď si jen nechci zadělávat na budoucí problém. Jakmile vydržela ve snížení dvě, tři vteřiny, pochválila jsem a vydaly jsme se dál. Když začínala být moc natěšená, zase jsme zastavily a snížily hlavu – fyziologicky je to skvělý trik na zklidnění koně. Díky tomu to fungovalo docela dobře, takže během chvilky opakování jsme šly v klidu vedle sebe, takže jsem mohla hezky houpavě vyběhnout, první dva tři kroky pořádně zvedat kolena, abych dala Asii jasný signál, a kobylka se rozeběhla vedle mě. Obvykle jsme chodily spíš lesem, zvlášť ty klusové úseky, takže teď se docela snadno vzrušila, když viděla tu pláň před sebou, a už brzy jsem se musela otočit a běžet na druhou stranu – takže vraná se dostala za mě a navíc se musela rychle otočit na zadku, což pro ní nebylo úplně příjemné a jednoduché. Párkrát jsme se takhle otáčely, než jsme urazily třicet metrů bez toho, aby nějak zrychlovala. V ten moment jsem klikla, pochválila a spokojeně jí odměnila. Obvykle jsem měla nároky vyšší, ale tohle je přeci jen rušivé prostředí  Zbytek trasy po louce jsme šly v kroku, v klidu, občas jsem šla před ní, občas vedle ní a jinak jsem jí nechala být. Po vlezu do lesa jsme ale zase začaly pracovat. Někdy zastavit, někdy zacouvat, a samozřejmě na otáčení krku na tlak na nákrčáku. Ten jsem postupně přesouvala směrem k základně krku – ale jen postupně a samozřejmě ne úplně, tam bych neměla šanci ze sedla působit. Jen prostě čím dál blíž místu, kde to budu potřebovat. Vraná tohle docela dobře chytala, stejně jako zádrže na něm – měla už s nákrčákem co do činění a navíc tohle byl tlak dost logický a pro koně snadno pochopitelný. Díky tomu jsem mohla působiště posouvat – ne rychle, ale postupně, ale reagovala pořád dobře. Chválila jsem, odměňovala, povolovala a občas jsem žádala ohnutí výraznější než jindy. Když za to Asie dostávala kousky mrkve, docela si to i užívala A snažila se. Mezi jednotlivými úseky, kdy jsme něco opakovaly, jsme se jen tak procházely, občas slalomovaly mezi stromy, občas jsem pro zpestření vylezla na nějakej pařez a žádala po ní couvání takhle, někdy jsme jen tak zastavily a drbaly. A protože chápala moc dobře a ke konci jsme lesem zaklusaly i docela slušnej úsek bez předbíhání, tak při příchodu zpátky na Florestu jsem jí nechala ještě se před hlavní budovou napást. Vraná si spokojeně hrála na sekačku a já si prohlížela její stavbu těla. Docela mě mrzelo, jak hrozně jí opadly svaly, od doby co jsme pracovaly. Mívala skvělou konidčku, nasvalený záda, zadek, krk, všechno – a teď má pupík a mám dojem, že nemít zimní srst tak bych neměla problém zjistit, kde má žebra. Ale to se snad brzo změní.

sophie + shakespeare: Zatímco Lisa zapínala trenažer a dělala zvuky, já pustila valáška z vodítka a vyslala ho ukázáním rukou na obvod, zatím jenom krokem na zahřátí. Trochu poskočil, ale zpomalil do kroku a hezky vyšel na stěnu, uši našpicované ke zvukům trenažéru okolo nás. Doufám, že ho to přejde, potřebuju aby se soustředil. Zatím ho nechám, protože ho chci trochu zahřát a uvolnit, než ho pobídnu k víc akci. Nechala jsem ho obejít dvě kolečka na levou ruku, potom jsem ho otočila výrazným vyjitím proti němu. Otočil se a šel dvě kolečka na pravou ruku. Začal povolovat krk, ale pořád s Ladyiním frknutím nebo cvaknutím trenažéru zpozorněl a špicoval uši všude.
"Hóu, stůj," zastavila jsem ho, šla jsem očima proti němu a směřovala k jeho zádi. Zastavil se a nastavil se ke mně. Sundala jsem mu odpocku, složila ji a položila si ji k sobě doprostřed.
Následoval mě doprostřed, ale byl pořád trochu roztěkanej. Zkusila jsem zamířit k zádi, abychom si zopakovali, co jsem ho naučila minulý týden. První jsem se jen podívala a nic, tak jsem zamířila rukou a trochu se přesunula. Následoval takový ten "aha, mám něco dělat" svalový cuk, za který jsem ho pochválila a pokračovala v "tlaku". Udělal tedy půlkrok zadníma nohama, takže jsem ho moc pochválila a nechala na této straně být. Přešla jsem na jeho pravou a zkusila to samé. Ustupoval i předkem, takže jsem ho lehce chytila za ohlávku a nechala ho udělat dva kroku jenom zádí. Hezky je ušlapal, takže jsem ho pohladila, ohlávku pustila, tlak uvolnila a nechala ho znovu jít na stěnu, tentokrát ale klusem minimálně. Zaryla jsem se očima do jeho, pochopil a naklusal, zase rozptýlenej trenažérem, zrovna asi přepnul do klusu a bylo slyšet víc pohybu. Trochu jsem se tedy přiblížila a přidala na agresivitě, nacválal. Pochválila jsem ho a lehce uvolnila pohled, ale jenom na krk. Začal dávat hlavu dolů a pochopil, že chci, aby se soustředil spíš na mě, než na vnějšek. Nechala jsem ho zpomalit do klusu, protože hlavu krásně protahoval dopředu a dolů.
Chvíli klusal, pak hlavu zvednul na poslech něčeho venku, takže jsem okamžitě vyběhla proti němu, aby změnil směr. Lekl se tolik akce, ale otočil se a vycválal na druhou ruku, tentokrát s uchem na mě a soustředěnej.
"To je hodný, pašák, já jsem tady důležitá, ne Lady ," chválila jsem, zatímco jsem uvolnila tlak. Znovu se po chvíli uvolnil a povolil hlavu, když přešel do klusu. Už chápal, že chci, aby se soustředil na mě, a začal mi ukazovat, že chce ke mně, frknul si a nabídl mi ucho, vše už hezky uvolněný. Nechala jsem ho tedy proběhnout dalších pár koleček a pak jsem se schoulila do sebe, zastavila a čekala. Už to zná a zastavil téměř hned, po pár krocích už mi funěl do ucha.
"Pašák, hodný kluk, už to znáš, viď?," otočila jsem se k němu a hladila ho dlouze po krku. Připnula jsem mu vodítko, abych to měla trochu snazší pro ustupování zádí a zkusila jsem to znovu.
Už to znal a dával pozor, takže stačilo se výrazně na záď podívat a jeho Jemnost sama zádí krásně ustoupil. Moc jsem ho pochválila a nechala ho chvíli jenom stát, zatímco jsem mu drbala "mezižuchví"
Potom jsem zkusila druhou stranu, ta mu jde trochu hůř, ale taky zabral jen na pohled, jenom na menší krok. Taky jsem ho moc pochválila a asi ho nechám pro dnešek být, musíme se jít připravit na veterinářku a hezky pracoval. Dala jsem mu odpocku a provedla ho na každou ruku po kruhovce, ale vodítko jsem mu přehodila přes krk, takže za mnou šel na volno. Chci s ním postupně pracovat co nejvíce ve volnosti, takže si ho musím cvičit Zkontrolovala jsem čas, vyšlo nám to víceméně přesně, takže jsem za chvíli slyšela trenažer se zastavit, Lisa si přišla vyzvednout Lady a ozvala se, že už můžeme vylézt. Poděkovala jsem a šli jsme do stáje.

jennifer+galaxie: Prostorová hra – cvičení s 5 barely a pomocí i jiných her
S Gal jsme došly na jízdárnu, protože v hale bylo plno a zde se alespoň dalo více pohybovat. Pohladila jsem hnědku a pustila do jízdárny. Zatím jsem připravila barely, takovou uličku, kdy si po dlouhé době dáme zase opáčko prostorové hry, ale trochu si to okořeníme společně s jinými hrami. Dala jsem to na jednu a půl koňské délky asi něco kolem pěti barelů do jedné řady. Gal zatím s čumákem u země chodila kolem mě. Zazubila jsem se, ale vzala mrkvovku. ,,Kruh,“ mlaskla jsem rázně a švihla mrkvovkou. Gal frkla, pohodila hlavou, ale šla pěkně klusem vpřed a chodila kolem mě. Já si šla můj osobní kruh a sledovala hnědku, jak s odffkem jde s hubou u země. Zatím mě nechtěla vnímat, ale to mi bylo jedno, alespoň si zahrajeme pěkně. Natočila jsem se rameny do protisměru, přendala mrkvovku a začala s ní tlačit hnědku na prsou a sledovala její body, kdy by se měla otočit a jít na druhou ruku. Galy zafrkala, pohodila hlavou otočila se a šla dál. Kdy jsem se usmála a šla zase svůj kruh. Byla jsem ráda, že je mezi námi již dobrý vztah. Usmívaje jsem hnědku sledovala a po chvilce ji nechala zase změnit směr a celkem jsme si hrály dlouho, kdy po chvilce hnědka skláněla hlavu, přežvykovala, olizovala se, natáčela boltce ke mně. *To ti to dnes trvalo.* Řekla jsem si v duchu, ale otočila se, svěsila ramena a sedla si na zem. Nečekala jsem vůbec dlouho, protože hnědá kobylka přišla hned a jemně mě začala oňuchávat a žďuchat zvědavě do mě. Zazubila jsem se, pohladila ji po krku a šla na cestu kolem barelů a procházela se s hnědkou v patách. Podrbala jsem ji a šla k hrazení, odkud jsem si vzala tušírku a podrbala hnědku. Připla jsem provazové otěže, abych mohla Gal navést k barelům. Pustila jsem ji zatím jen tak, kdy hnědka s odfrkem prošla a já ji pochválila. ,,Něco zkusíme,“ usmála jsem se a navedla hnědku na stěnu. Nejprve jsem ji nechala rytmickým tlakem ustoupit zádí, aby byla pěkně bokem. Hned jsem hnědku chválila a pohladila tušírkou na místě tlaku. Gal frkla a natáhla hlavu, kdy jsem jemně pohladila její bok a pak začala rukou vyvíjet tlak. Hnědka pochopila a začala ustupovat. Šla jsem dále a hlídala tušírkou záď a mrkvovkou plece. Gal frkala a ustupovala mezi barely. ,,To je ono kočko moje,“ usmála jsem se a chválila ji, když jsme byly na druhé straně. Nabídla jsem pamlsek a zkusily jsme to samé i z druhé ruky. ,,Výtečně,“ usmála jsem se a zkusila něco jiného. Postavila jsem se směrem k zádi a ukázala na ni a rozkmitala tušírku lehce v ruce. Gal ustoupila zádí a já udělala krok vpřed a ještě rozkmitala, kdy Gal ustoupila tak, že by mohla uličkou couvat. ,,Pašanda,“ usmála jsem se pochvalně a sledovala prsa a nosní kost. ,,Couvej!“ řekla jsem a stála metr a půl před ní. Rozkmitala jsem tušírku a Gal sklonila hlavu a couvla – udělala jsem krok – hnědka couvla ještě. Stála jsem, usmála se jemně a mlaskla a dala tušírku za záda, kdy hnědka došla. ,,Šikovná holčička,“ usmála jsem se, políbila ji, podrbala a šla s ní na druhou starnu a zopakovala to. Pak jsem mohla rozměry snížit a zkusit to samé. ,,Paráda Galí,“ usmívala jsem se, chválila hnědku a pak jí poslala míč, aby si pohrála a zatím jsem uklízela barely. Míč se prohnal kolem mě a já se musela zasmát tomu, jak Galaxie s pískotem klisny v říji se za ním rozběhla a frkala. Musela jsem se opřít o hrazení, protože jsem se málem skácela smíchy, jak to bylo krásný. Ale nakonec jsem hnědku zavolala, připla vodítko a šly jsme do stájí.

cassie + gentleman: PROCHÁZKA A PK DOHROMADY

Vyšli jsme z brány na cestu vedoucí do lesa. Tam bude sice trochu chladněji, ale to vůbec nevadí. Oblečená jsem. Nebude to moc dlouhý. Spíše krátký. Oba dva se nedýcháme svěžího vzduchu a vrátíme se. Možná si trochu zakluše, ale to bylo spíše, jak se mi bude chtít. Hřebec měl nejdříve zdviženou hlavu. Zvídavě se díval kolem, ale nic nového kolem nebylo. Udržovala jsem svižnější tempo. Pomalu jsem jít nechtěla. A Allen mi řekl, že bych měla dělat něco pro své tělo. To mi samozřejmě řekl z legrace. Hubená jsem dost a síla mi také nechybí. Čistění boxu se zdá jednoduché, ale dá to do těla. Kolečka nejsou lehká záležitost. Navíc, mám vedle sebe zvíře, které je těžší jak já. Na něj potřebuji mít sílu, kdyby se rozhodl něco provést. Kdybych jí neměla, mohla bych být taky lehce převálcována. Gentleman za celou dobu neudělal nic, kdybych musela mít strach o svůj vlastní život, ale všechno je to jenom náhoda a pořád je to jen zvíře.
Kolem bylo příjemné ticho. Pomalu jsme se vzdalovaly od Floresty. Kamínky pod mými botami jemně proklouzávaly. Kopyta nebyla tlumena žádnými botičkami, takže též vydávali svůj určitý zvuk. Zanedlouho jsme vešli do lesa, kde byl ještě lepší vzduch. Vůně lesa byla úžasná. Mohla bych se tu procházet celý den a vůbec by mi to nevadilo. Vybrala jsem cestu, která měla dvě vyježděné dráhy. Sama jsem šla uprostřed a hřebce vedla vedle sebe. Vodítko mu nechala volnější. On si po chvilce sklonil hlavu spokojeně dolů, odfrkl si. Ale na trávu ho to nelákalo. Věděl, že to nesmí udělat. V žádném případě. Může, až v případě, kdybych mu řekla. Pohrála jsem si s jeho hřívou.
,, Klus,“ řekla jsem dost jasně a zřetelně. On naklusal v okamžiku, kdy jsem se rozeběhla vpřed. Odfrkl si a přizpůsobil se mému tempu, které bylo i tak dost rychlé. Před nás bylo dobře vidět, tudíž nebyl žádný problém. Nikdo nešel a v lese jsme byli sami, alespoň to tak vypadalo. Tentokrát jsem s hřebcem vyšla o něco později a ne hned po obědě. Celou dobu jsem se spíše probouzela. Vyspala jsem se sakra špatně. Po pár metrech jsem s ním zpomalila zpátky.
,, Krok,“ klesala jsem hlasem a v tonině, na kterou zareagoval, přešel mi do kroku, kdy jsem ho pochválila. Odfrkl si. Zahnuli jsme na louku, kde byl menší plácek a já se rozhodla, že zkusíme něco z přirozené komunikace, aby na nic nezapomněl. Zastavila jsem si ho uprostřed louky. Podíval se na mě a nejspíše očekával, že mu dám signál k tomu, aby se začal pást. Ale já to neudělala.
,, Couvej,“ řekla mu dost jasně, zřetelně, přitom v hlase bylo jakési nadšení. I to mu mělo pomáhat k tomu, aby udělal to, co má. To, co jsem po něm žádala. A přitom jsem se rozešla naproti němu, velmi energicky. Zdvihl hlavu, na chvíli sklopil uši, ale zacouval mi dozadu o pár kroků, kdy jsem ho samozřejmě pochválila. Budeme chvíli pracovat. To mu až tak neuškodí. Nebude to dlouho. Poté jsem zkusila ustupování kolem předku. Postavila jsem se k němu z boku, zkrátila si vodítko a držela ho. Byla jsem u jeho zádě a rozešla se naproti ní, přitom vyvíjela menší tlak na jeho záď v místě, kde měl slabinu. Už to, že jsem byla vzadu ho přinutilo, aby ustupoval zadkem kolem předních nohou, které si pouze sestavoval, aby se mohl otáčet. Lehce jsem si přitom i mlaskla. Gentleman se otáčel, a když jsme se otočili, zastavila jsem se, abych byla před jeho plecí, poté ho pochválila a provedla do samé na druhou ruku.
,, To je šikovný chlapec,“ usmála jsem se. Poté jsem se s ním rozešla po louce – vodítko nechala delší, on kráčel za mnou. Zastavila jsem se a podívala se na vzdálenost mezi ním a mnou. Osobní prostor jsme měli vyřešený už dávno, přesto se mi tahle vzdálenost nelíbila. Byl více vepředu, než jsem chtěla. Rukou jsem mu zatlačila zepředu, pomohla si hlasovou pobídkou k zacouvání. Zdvihl hlavu, zašklebil se, avšak zacouval. Opět velká pochvala. Bylo to sice trochu zdráhavé, ale účel to splnilo. Znova jsem se rozešla vpřed a zastavila. Gentleman se zastavil, zdvihl nohu, že udělá krok vpřed, ale zůstal stát na místě. Opět velká pochvala. ,, A jdeme klus,“ řekla mu, rozeběhla se po louce. Znala jsem jí, byla bezpečná a nebyl zde žádné díry. Gentleman klusal za mnou, zafrkal si spokojeně, když se mu tempo líbilo, ale zastavila jsem se. Stačilo mu říci stát a hnědák zastavil – osobní prostor byl v pořádku. Vyzkoušela jsem ještě na druhou ruku, opět se zadařilo a já jej pochválila.
,, Tak ještě couvej,“ řekla jsem mu a stejným způsobem jako předtím si ho zacouvala zpátky, o tři kroky. Netvářil se přitom už naštvaně. Naslouchal mi, měla jsem jeho pozornost a odfrkl si, což bylo pro mě dobré znamení. Pořádně jsem ho chválila a mazlila se s ním. Poté rukou jela lehce po jeho těle, na místa, kam mi dovolilo jít vodítko a on se tvářil velmi spokojeně.
,, Tak to by stačilo,“ usmála jsem se. Vodítko jsem uvolnila, chytila si jeho konec a pískla jsem. Moc dobře věděl, co to je. Sklonil hlavu dolů k trávě e zaržáním a já se usmála. Stála jsem u něj, hladila ho a prohlížela si okolí. Nějakou dobu jsme tam strávili, i když ne dlouhou. Nakonec se to přece jen protáhlo, i když ne o tolik a jak jsem řekla, bylo to krátký. Poté jsme už vyrazili zpátky na Florestu. Tou nejkratší cestou.

sophie + shakespeare: LEVEL 3, POVINNÁ PŘIROZENÁ KOMUNIKACE
Teď už s parelkou a hezky propracovaného z lonžování jsem si ho dovedla doprostřed a podívala se mu výrazně na pravou stranu zádě. Zareagoval okamžitě, už to zná a k mému překvapení opravdu stačilo kouknout. Nechala jsem ho tedy jít tři kroky, aby věděl, že to nekončí vždy jen u kroku či dvou. Hezky ustoupil a předek si hlídal, takže jsem ho moc pochválila a chvíli ho jen hladila, aby si to v mozku měl čas upevnit, než se vrhnu na druhou stranu.
Přešla jsem nalevo a už začal ustupovat, takže jsem ho zastavila, udělala na něj trochu hóou, stůj a pochválila ho, když se zastavil. CHvíli jsem jenom byla na této straně, hladila ho a drbala, taky jsem si dávala pozor, abych pohledem ani nezavadila o záď, celou dobu jsem ho chválila za stání.
Potom jsem přešla na druhou stranu, znovu ho chválila, přešla zpět a znovu chválila, protože zůstal stát, ačkoliv trochu nejistě. Pak jsem se výrazně podívala na záď a nechala ho ustoupit tři kroky. Udělal to naprosto správně, zase si pohlídal předek a visel na mně, jestli to dělá dobře, jestli jsem náhodou nechtěla něco jiného.
"Ty seš takovej bobeš, hodný kluk, dobře to bylo, pašák jsi!"
Řekla jsem si, že ho pro dnešek nechám, takhle pracujeme s minimálním pohybem, je zima a nechci, aby mi prochladnul, takže jsem mu dala pláštěnku, sebrala lonžovací ohlávku a bič a na parelce ho vedla domů

jennifer+galaxie:
Hrátky na sněhu – napojení + hry na tlaky

Galaxie zafrkala a hrábla si do hromádky sněhu. ,,Áno je sníh bobku," zazubila jsem se a pohladila hnědku po krku. ,,Teti, můžeme jít do padocku na sníh?" usmála jsem se na tetičku, která zrovna procházela kolem. ,,Jasně," kývla s úsměvem a já mohla jít s hnědkou k padoccu, kdy jsem ji tam pustila a zavřela za námi vrátka. Galaxie zafrkala a zahrabala nohou ve sněhu a hned skláněla hlavu. ,,Brouku kruh!" mlaskla jsem a Galaxie stříhla ušima a vyklusala na kroužek kolem mě, jen co to velikost padoccu dovolila. Gal ke mně natočila boltce a šla s hlavou u země. Dneska se chtěla
napojit rychle, ale já ji s opatrností nechala změnit směr a sledovala její reakce. Galaxie zafrkala,
zafuněla a potřásla hlavou. Nadále ji skláněla a pofrkovala, stáčela boltce ke mně a začala se
olizovat. Frkala do jednotlivých vloček sněhu, které byly po celém padoccu. Já se usmála a sklopila zrak k zemi, šla do podřepu a svěsila ramena. Slyšela jsem, jak Gal dlouze odfrkla a pomalu se
rozešla. Během chvilky jsem ucítila, jak mi někdo začíná žužlat bambulku čepice. ,,Brouku, nežer mi ji,“ zasmála jsem se, pomalu si stoupla a hnědku pohladila po krku. Ta potřásla hlavou a hrábla kopy-tem. Rozešla jsem se po výběhu a Gal šla hned za mnou, kdy stříhala ušima, jak nějaký zajíc ,,Chovej se jako kůň!“ řekla jsem jí se smíchem a vzala tušírku. Pohladila jsem hnědku a začaly jsme nejdříve s dikobrazí hrou. Začala jsem mírně tlačit na nosní kost, kde byla pevná a nebyly tam slabé kousky, protože by se Gal mohla začít dusit. Hnědka frkla a couvla dva kroky. ,,Hoodná,“
usmála jsem se a pochválila ji. Podrbala jsem hnědou kobylku a pohladila po nosní kosti. Usmála jsem se a natáhla ruku s tušírkou k zádi, nešla dál od předku a jen lehce přejela po slabině a poťukala na zádi. Gal frkla a ustoupila pěkně zádí do strany, jak jsem chtěla. ,,Šikulka,“ zazubila jsem se a poodstoupila od ní kousek dál, zachumlala se do šály a začala přejíždět po plecích a jemně začala ťukat. Galy hrábla, ale, ustoupila i předkem, a tak se hezky mohla vyrovnat. Pochválila jsem ji, us-mála se a šla směrem k zádi, kde na mě hnědka moc neviděla, ale boltce jako by mě sledovaly. ,,Tak a ustup předkem,“ usmála jsem se a zaťukala na levou plec, kdy hnědka pootočila na mě hlavu, ale udělala úkrok doprava ode mě. ,,Pašandá,“ usmála jsem se, hladila ji od zádě a šla k hlavě, kdy jsem jí dala hubana a usmála se. ,,Něco vyzkoušíme,“ usmála jsem se a šla pro mrkvovku, kdy na mě hnědka hleděla, co jsem si zase vymyslela Pohladila jsem ji a začala zlehka ťukat na prsa. Gal měla deku, takže hlazení a ťukání to trochu tlumilo, ale nevadí. Gal začala couvat a já natáhla tušír-ku v pravé ruce po celé délce boku. ,,A hezky do strany,“ zazubila jsem se a působila na dvou mís-tech, kdy hnědka couvala a zároveň šla stranou. Tudíž couvala nyní doleva a já si ji ohlídala a před hrazením nechala zastavit. ,,Šikovná holka je,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a nabídla jí paml-sek. Usmála jsem se, podrbala hnědku a nechala ji, aby se trochu uvolnila po padocu, jak je libo. Dala jsem stranou hůlku i tušírku a udělala sněhovou kouli. Nebo spíše, hodně sněhových koulí ,,Galaxy!“ zapískala jsem, hnědka zafrkala a otočila se na mě. Hrábla
kopytem a já se zazubila, ale hodila sněhovou kouli kousek před ní. Gal zafrkala, pohodila hlavou a zahrabala kopytem. Šla tam, kam koule dopadla a pak ke mně, ale já se rozběhla a hodila kouli po ní znovu. Hnědka zafrkala a rozklusala se za mnou a já se jí vyhla, hodila kouli někam přes ni a se smí-chem byla zase někde daleko od ní. Galaxii se tahle hra velice zalíbila, proto si vyhodila,
zakozlíkovala, zastříhala ušima a podívala se na Sebastiana, který si to natáčel na mobil. ,,Hej! To jsou autorská práva!“ zavrčela jsem, zasmála se a na nepozorného Seba vrhla kouli, která ho trefila přesně za krk. ,,Můj mobil… ááá Jennifer!“ Vyjekl Sebastian a ihned schovával mobil a Galaxie šla blíž k němu a využila jeho nepozornosti a sebrala čepici. Zasmála jsem se. ,,To máš za to ráno!“
zašklebila jsem se a vrhla po mladíkovi další kouli. ,,Jo a autorská práva jsou naše, protože hnědka ti souhlas nedala a já taky ne!“ zasmála jsem se a bombardovala mladíka koulemi, který se začal bránit. ,,Už dost, prosím! Prosím tě na kolenou,“ zasmál se a já taky a ušklíbla se. ,,,Fajn, ale čepici ti chytat nebudu,“ vyplázla jsem jazyk a podívala se na hnědku, která se svojí trofejí v zubech
rejdila po celém padoccu a čepice už byla pěkně od sněhu. ,,Hej to není fér,“ ušklíbl se Sebastian. ,,No počkej, ti ji dám, ty můj chudáčku,“ zasmála jsem se a pískla na Galaxii. Přitom jsem
uschovala do kapes sníh, aby to mladík neviděl. Galy ke mně doklusala a popohodila hlavou a já se
zasmála, ale sáhla po čepici, kdy mi ji hnědka dala a hrábla kopytem. ,,Šikovná,“ špitla jsem a oklepala čepici, ale dovnitř dala sníh, kdy jsem stála za hnědkou. ,,Tak jo, tady ji máš,“ usmála jsem se a šla k Sebovi, kdy jsem mu čepici nasadila a on vyjekl. ,,Ty potovoro!“ rázem byla čepice dole a on si chudák vysypával sníh ,,To máš za ráno i s odplatou,“ zašklebila jsem se, pohladila hnědku a připla vodítko. Vzala jsem hůlku i tušírku a trochu dál od Seba jsme šly směr stáj

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ, USTUPOVÁNÍ
Charlieho jsem si zavedla do prázdné, kryté kruhovky, kterou jsem za námi bezpečně zavřela. Valáška jsem odepnula, mlasknula, švihla vodítkem o stehno, dívala se mu na krk a stála narovnaná. Charlie pohodil hlavou a naklusal. Chodila jsem za ním, na menším kruhu, stále dívajíc se mu na krk a narovnaná. Charlie už věděl, co po něm chci a nehodlal tu strávit další hodinu. Stačila mu na to tři a půl kola, poté začal sklánět, hlavu, přežvykovat a natáčet uši ke mně. Zastavila jsem se a sklonila pohled. Stále jsem ho však po očku sledovala. Charlie prudce zastavil a otočil se směrem ke mně, zůstal však stát.
,,Pojď,“ mlasknula jsem na něj. Charlie zastříhal ušima a váhavě se ke mně rozešel.
,,Moooc hodný,“ natáhla jsem k němu ruku a nechala ho, ať si mne očichá. Teprve potom jsem přišla blíž a začala ho hladit po hlavě a po krku. Broukala jsem si při tom tichou melodii. Terry se po chvíli více uvolnil a nebyl tak napjatý.
,,Šikulka,“ poplácala jsem ho a vytáhla z kapsy pamlsek, který si z nabídnuté dlaně Charlie radostně vzal.
,,Půjdeš?“ položila jsem mu řečnickou otázku, otočila se, pokrčila ruku v lokti a udělala několik kroků dopředu. Můj svěřenec natáhl krk a zhluboka se nadechl. Udělala jsem ještě dva kroky a zamlaskala. Charlie se rozešel, nejdříve váhavě, ovšem jak jsme stále pokračovali a já zrychlovala, přizpůsoboval se mi. Sem tam jsem k němu prohodila pochvalné slůvko. Mlaskla jsem a ještě trochu zrychlila, teď už to byl mírný poklus. Charlie se nejdříve ještě snažil dostihnoou krokem, ale po pár dalších krocích naklusal. Nejdříve pomaleji, ale já už ani nechtěla zrychlovat.
,,Houuuu,“ prohodila jsem uklidňující zvuk a zpomalila. Charlie s nastraženýma ušima udělal to samé.
,,Hodný,“ zastavila jsem a Charlie za mnou také. Pohladila jsem ho po krku a přistoupila k němu.
,,Ustup!“ přikázala jsem a jak jsem čekala… Valach nereagoval, slovo jsem tedy zopakovala a zatlačila mu na prsa. Charlie udělal několik kroků zpět. Tlak jsem okamžitě povolila a pořádně ho pochválila.
,,Moooc hodný,“ kývla jsem a navedla jsi ho několik rkoků dopředu.
,,Ustup!“ zopakovala jsem povel a valášek nerozhodně zvedl přední nohu, ovšem neudělal ani krok. Povel jsem tedy zopakovala a přidala k tomu tlak, ten už nebyl potřeb tak veliký, jako před tím. Charlie dostal opět velikou pochvalu a zkusila jsme to pot třetí – naposledy. Tlak byl stále potřeba, ale stále se to zlepšovalo.
,,Šikulka,“ pochálila jsem ho a nabídla mu pamlsek. Charlie si ho jemně zvedl z ruky. Já mu připnula vodítko, otevřela kruhovku a vyšla s ním ven.

jennifer+galaxie: Vylepšujeme si hry – přátelská + dikobrazí

Galaxie si odfrkla a já se zachumlala do šály, sice sníh zase přes noc slezl, ale stále byla docela zima. Podívala jsem se k nekryté kruhovce, kde nikdo nebyl. Pohladila jsem hnědku a vešla dovnitř. ,,Tak holka, co dneska dáme?“ usmála jsem se, podrbala klisnu, ale prakticky jsem na ni už měla připravené věci. ,,Můžu dělat kontrolu?“ slyšela jsem od hrazení hlas. Byl tam Sebastian. ,,Pokud nás nebudeš rušit, klidně,“ zazubila jsem se a Seb si odfrkl. Já hnědku odepla z vodítka a pískla na znamení volnosti. Šla jsem zapnout radio a vybrala tam písničky od Ryana Stara, měla jsem celé album na cédku, proto jsem nemusela přepínat. Galaxie zafrkala a zvědavě k rádiu došla a drcla do něj. ,,To neni k jídlu,“ zasmála jsem se, ale podívala se na Seba. ,,Dáš nám ho někam, prosím?“ usmála jsem se na mladíka a ten kývl s úsměvem. Já podrbala hnědku a podala Sebovi rádio. Vzala jsem si vlajku ČR, kterou jsem někde vyštrachala – abych řekla pravdu, nevím kde Gal natáhla hlavu, frkla, stříhla ušima a já se usmála, ale podrbala ji a roztáhla vlajku, kdy trochu začala vlát do větru. Gal natáhla hlavu a začala pysky po vlajce přejíždět a zafrkala nadšeně, kdy si hrábla a šla blíž, aby mi vlajku ukradla! ,,Ale Gal, tohle se nedělá, vidět tě někdo z vlády, tak asi nás zavřou,“ zasmála jsem se a Galaxii to bylo značně jedno, protože začala pohazovat hlavou, frkat nadšeně a zůstala stát na místě, kdy si hrála nadále s vlajkou. ,,Tak fajn, uděláme to jinak!“ ušklíbla jsem se a Galaxie se napjala, frkla, pohodila znovu hlavou a vlajka vlála dál. ,,Hele, jak ji teď chceš přesvědčit, aby ti vlajku dala?“ zasmál se Sebastian a natáčel nás – kousnu ho asi! ,,Jednoduše,“ odfrkla jsem si a šla k hrazení a vzala vlajku Španělska. ,,Tohle mi brát nebudeš!“ ušklíbla jsem se na hnědku, která zafrkala a já k ní šla s vlajkou, kdy hnědka natáhla zase krk. ,,No promiň, ale vzít si i vlajku Španělska… vypadala bys jako nějaká exotická tanečnice,“ zasmála jsem se a podrbala hnědku. Začala jsem ji hladit od hlavy po celém těle, kdy Gal stála poklidně a uvolněně. Usmála jsem se, různě omotávala vlajkou tělo. Zahalila jí i výhled, kdy to vypadalo moc komicky Galaxie stříhala ušima, frkla a hrábla si s nadšeností a já jí zavázala vlajku kolem krku. ,,To je fotek…to je videí, panečku,“ zasmál se Sebastian a já pokroutila hlavou, ale začala si pobrukovat písničku. Gal frkla a hrábla kopytem. ,,Galí, pust…dej mi tu vlajku,“ usmála jsem se a podrbala Gal mezi žuchvami, kdy si hnědka odfrkla, ale když jsem sáhla na vlajku, dobrovolně se jí vzdala. ,,Pašanda,“ usmála jsem se, pohladila ji a navlékla obě dvě vlajky na tušírku. Gal natáhla hlavu nahoru, když jsem jí dala nad uši cíp obou vlajek. Já se usmála, snížila ruku, nechala hnědku, aby si vlajky oňuchala a já s úsměvem ji začala hladit po celém těle, jak jsem jen mohla. Stála jsem u hlavy, hladila ji po zádi a hřbetu. Mluvila jsem k ní, přejížděla po nohou a usmívala se. ,,Pašanda je,“ usmála jsem se, dala jí pusu a pamlsek. Hnědka pofrkala a popohodila hlavou, jak u ní bylo zvykem. Já se usmála a šla uklidit vlajky, kdy jsem šla k hnědce. ,,Dnes něco zkusíme nového,“ usmála jsem se a připla vodítko. Hnědka stříhla ušima a já mlaskla, dala ruku někam do půlky krku a chytla jeho hřbet. Gal stříhla znovu ušima, pousmála jsem se a mlaskla, kdy jsem vyšla. Ještě jsem přiložila tušírku tam, kde udávám pobídku holení. Galaxie se rozešla po mém boku a já ji korigovala tlakem na krku, buď šla rovně – ruka položená na hřívě, doleva, zlehka jsem ji rukou objala a otáčela se s ní a nebo doprava, kdy jsem ji od sebe lehounce odstrokvala, ale šla stále vedle ní. Hnědka zvědavě stražila ouška, frkla a já poznala, že ji tahle hra velice baví. Vždy ji bavili naše hodiny strávené v kruhovce a já za to byla ráda. Pochválila jsem ji a nabídla pamlsek. ,,Šikovná jsi,“ usmála jsem se, nabídla pamlsek a protáhla se, kdy hnědka frkla a hrábla si. Usmála jsem se, podrbala ji na krku a pak vzala velký fialový míč a poslala ho hnědce, která se mohla vyblbnout. Šla jsem za Sebem ven a usmála se na něj. ,,Co myslíš, jak nám to šlo?“ zazubila jsem se. ,,Rozhodně jste na sobě závislé,“ usmál se mladík a já kývla. ,,S tím naprosto souhlasím,“ zazubila jsem se a ještě chvilku sledovala hnědou kobylku, která blbla v kruhovce, ale pak jsem ji ztišila, šla dovnitř, připla vodítko a šli jsme se Sebem do stájí, kdy jsem pak šla vše v kruhovce uklidit.

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ A USTUPOVÁNÍ NA POVEL
Zavedla jsem Charlieho do kryté kruhovky, odepnula ho z vodítko, narovnala se, mlaskla, švihnula vodítkem o stehno a dívala se mu za krk. Charlie se prudce otočil, udělal dva, tři cvalové a přešel do svižného klusu, s hlavou vztyčenou, ušima nastraženýma. Šla jsem za ním po menším kruhu, stále se dívajíc na jeho kruh, hledajíc nějaké známky uznání. Nic. Mlaskla jsem a nechala ho ještě klusat. Charliemu to dlouho netrvalo, přeci jen už spolu pracujeme nějaký ten pátek a napojení není ani pro jednoho z nás nic nového. Valach začal postupně sklánět hlavu, natáčet uši ke mně a sem tam si přežvýkl. Teprve teď jsem byla spokojená. Zastavila jsem se a sklopila pohled do země. Charlie zprudka zastavil a nerozhodně stát.
,,No pojď,“ mlaskla jsem a promnula si prsty. Charlie natáhl krk, našpicoval uši a ještě chvilku váhal. Nakonec udělal jeden krůček levou přední. Znovu jsem zamlaskala a trochu shrbila ramena. Charlie zafrkal a svižnými kroky si to namířil ke mně. Natáhla jsem ruku, aby si mne mohl očichat a nabídla jsem mu pamlsek, který si z mé napřažené dlaně jemně vzal.
,,Hodný,“ poplácala jsem ho po krku a chvilku mu mumlala milá slůvka. Udělala jsem jeden krok pozadu zpět a znovu zamlaskala. Charlie přisunul zadní nohu více pod sebe a čekal, co se bude dít. Udělala jsem tedy ještě několik kroků zpátky a Terry se rozhýbal, šel za mnou s nataženým krkem.
,,Šikulka,“ zastavila jsem po chvilce a pohladila ho po krku. Otočila jsem se, pokrčilo ruku v lokti a udělala to samé – několik kroků vpřed a Charlie reagoval úplně stejně – váhavě mě následoval. Pobízela jsem ho mlaskáním a povzbuzujícími slůvky. S Charliem jsem párkrát obešla kruhovku, sem tam náhle změnila směr.
,,Klus,“ mlaskla jsem po chvíli a sama se dala do mírného poklusu. Charlie se to nejdříve snažil vyrov-nat delšími a rychlejšími kroky, ale nestačil. Takže se pustil do klusu, ve kterém jsem ho zase musela brzdit. Za chvíli jsem zastavila.
,,Houuu,“ uklidnila jsme valáška, který prudce zastavil a poplácala jsem ho po krku.
,,Moc šikovný,“ pochválila jsem ho a začala pracovat na ustupování. Charlie pořád požaduje tlak na to aby ustoupil, takže jsem chtěla pracovat a postupně tlak minimalizovat.
,,Ustup,“ přikázala jsem a přitlačila mu na prsa. Charlie udělal několik kroků zpět, jakmile je udělal povolila jsem tlak a pochválila.
,,Ustup,“ zopakovala jsem povel a vyvinula o něco menší tlak než před tím. Šlo to hůře, ale šlo.
,,Hodný,“ poplácala jsem ho po krku a několikrát zopakovala ustupovaní s tímto tlakem. Nechtěla jsem, aby ho to přestalo bavit, proto jsem mu dala pamlsek a rozhodla se trochu zpestřit nudný chod věcí.
,,Úsměv!“ usmála jsem se na něj sama a pokrčila a znovu natáhla prst před jeho obličejem. Charlie natáhl hlavu nahoru a zaflémoval.
,,Šikulka, máš toho dost viď? Vždyť taky už končíme,“ připnula jsem mu vodítko, otevřela kruhovku a vyvedla hnědáčka ven.

sarah a venuše: NAPOJENÍ, ZVEDÁNÍ NOŽEK, USTUPOVÁNÍ
Zamířila jsem s Ven do kruhovky. Ven na sobě dnes měla parellku, mrkvovku jsem si nevzala, ale měla jsem u sebe pamlsky, které jsem si položila před kruhovku. Otevřela jsem bránu od kruhovky a vešla dovnitř. Zavřela jsem za námi a pustila Ven z vodítka. Veny neodběhla, ale jakmile jsem si placla vodítkem o nohu, rozklusala se. Dívala jsem se ji na hlavu a krk, byla jsem napřímená. Nechala jsem ji chvíli klusat a pak jsem ji zastoupila cestu, jednou rukou jsem ji ukázala změnu směru, druhou rukou jsem si pleskla vodítkem o stehno. Ven se otočila a já ji hlasem pochválila. Ještě jednou jsem provedla změnu směru a po chvíli klusu jsem již zaznamenala, jak natahuje krk, přežvykuje a má natočené ucho mým směrem. Obrátila jsem se k ní zády a shrbila jsem se. Poslouchala jsem, jak se ke mně blíží několika váhavými kroky. Jakmile jsem ucítila její hlavu na mém rameni, pomalu jsem se otočila a pochválila ji. Chvilku jsem ji drbala a potom jsem se pomalým krokem vydala vpřed. Ven mě po chvíli následovala, takže jsem zastavila a pohladila ji na znamení pochvaly. Došla jsem společně s Ven k bráně od kruhovky a před kruhovku jsem položila k pamlskům vodítko. Pak jsem s Ven obešla na volno pár koleček, při čemž jsem často zastavovala a chválila – pochvala byla důležitá. Došla jsem do středu kruhovky a tam zastavila.
,, Pašanda“ pochválila jsem hnědku. Přešla jsem k Venušině přední nožce, po které jsem sjela dolů a mírně se o ní opřela. Ven hezky zvedla nohu a já ji chvilku podržela. Pak jsem nohu pomalu pustila a Ven velmi pochválila. Dál jsem zkusila, jestli mi dá zadní nohu. Hezky mi ji dala, dokonce nohou netrhla. Následovala pochvala a zbývalé nožky. Pochválila jsem ji.
,, Ustup“ řekla jsem rázně, ale ne agresivně. Zároveň jsem vyvinula mírný tlak na plece. Ven o dva kroky ustoupila, zasloužila si pochvalu. Ještě jednou jsem vyvinula mírný tlak společně s hlasovou pobídkou a Ven ustoupila. Pohladila jsem ji na znamení pochvaly. Přešla jsem k její zádi a společně s hlasovou pobídkou jsem mírně zatlačila na Venušin bok. Ven se nejdřív ani nepohnula, ale když jsem mírně zvětšila tlak, zadníma nohama ustoupila. Pořádně jsem ji pochválila a ustoupení zkusila znovu. Teď již na trošku jemnější tlak. Hnědka ustoupila a já ji pochválila. Přešla jsem na druhou stranu, kde jsme opět zkusili ustupování zádě. Tentokrát se Veny povedlo ustoupení hned napoprvé, a tak jsem ji pochválila a ustoupení už neopakovala. Rozešla jsem se a Ven za mnou. Usmála jsem se a klisnu podrbala. Znovu jsem se rozešla a po chvíli jsem zamlaskala a rozeběhla se. Ven naskočila do klusu a pohodila přitom hlavou. Pak už srovnala se mnou krok a hezky klusala za mnou, dokud jsem nepřešla do kroku. Hodně jsem ji pochválila.

nell a kometa: OPAKOVÁNÍ NAPOJENÍ+ZLEPŠENÍ USTUPOVÁNÍ+NAVYKÁNÍ NA ŠUSTÍCÍ PŘEDMĚT

Vyvedu Kometku z boxu a jdu s ní do kruhovky. Otevřu kruhovku a vejdu s Kometkou dovnitř. Odepnu ji z vodítka a podívám se na stranu od ní. Přitom švihnu vodítkem. Komča frkne a rozkluše se určeným směrem, samozřejmě přitom pohazuje hlavou no, ale to je tak jediné co s tím může dělat nechám ji klusat dvě kolečka a pak ji zastoupím cestu. Komča je tak nucena zmenit směr na druhou stranu.

„Šikovná“ pochválím ji. Po chvíli skloním hlavu a ruku a nechám ji přijít ke mně. Komča chvíli váhá, ale nakonec se rozhodně a příjde ke mně.

„Hodná holkáá“ pohladím ji

Pak ji zatlačím na plece a přitom řeknu hlasový povel „Ustup“. Kometa neustoupí hned, tak tlak trochu zvětším. Jakmile se pohne, hned přestanu a pořádně ji pochválím. To samé opakuju znova, s tím rozdílem, že nejdříve řeknu hlasový povel. Nereaguje, tak si pomůžu zvednutou rukou do úrovní plece a pak tlakem. Na ten už zareaguje.

Zkusím to do třetice, ale opět reaguje jen na tlak. Hm, nevadí, budeme to trénovat a ono se to určitě podaří )

Po té co jsme si procvičily napojení a ustupování na tlak, rozhodla jsem se začít s něčím novým. Vzala jsem si mrkvovku, na kterou jsem přivázala igelitový sáček.

Kometa zvědavě zastříhala ušima, asi si myslela, že mám nějaké dobroty. Vzala jsem sáček do ruky a zašustila jím. Nedělala nic, tak jsem ji pochválila.

Pak jsem se začala ze sáčkem přibližovat. To se Kometce moc nelíbilo a tak začala ustupovat. Já ovšem dál šla se sáčkem za ní. Po chvíli jsem se zastavila a Komča se zastavila také. Pomalu se váhavě přiblížila a očichala sáček.

Já jsem trochu pohla mrkvovou a dotkla jsem se sáčkem jejího těla. Opět trochu uhla, ale už né tak co předtím.
Pochválila jsem ji, a odváděla ji z kruhovky.

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ (KROK, KLUS), USTUPOVÁNÍ
Charlieho jsem zavedla z výběhu do kryté kruhovky, kterou jsem za námi zavřela. Dneska jsem s ním neplánovala nějak pracovat, pouze trochu napojení, následování a ustupování, odpoledne po obědě jsem plánovala procházku po areálu. Poplácala jsem Charlieho po krku, odepnula ho z vodítka, kterým jsem švihla o svoje stehno, narovnala se a dívala se hnědákovi za krk. Napojení opakujeme poměrně často, takže by v tom neměl být nějaký problém. Hnědák se prudce otočil s veškerou svou vahou na zadních a naskočil do cvalu. V něm však zůstal jen dva cvalové, prakticky okamžitě totiž přešel do klusu. Chodila jsem po menším kruhu za ním. Dneska to šlo nějak rychle. Hnědák totiž vycválal s hrdě zdviženou hlavou, jakmile však přešel do klusu, sklonil hlavu, po kole natočil uši ke mně a po další polovině začal přežvykovat. Usmála jsem se, zastavila se, lehce pokrčila rameny a zabodla pohled do země. PO očku jsem ho však pozorovala. Valach prudce zastavil a okamžitě vykročil krokem ke mně. Přišel k mým zádům a jeho dech mi polechtal rameno. Pomalu jsem se otočila a pohladila ho po čele. ,,Copak?“ pohladila jsem ho po krku a udělala krok vzad. Zamlaskala jsem a udělala další krok, druhý, třetí, čtvrtý, pátý. Valášek mě ochotně následoval. ,,Aaaano,“ po pár dalších krocích jsem se otočila, pravou ruku pokrčila v lokti a pokračovala v chůzi. Postupně jsem začala měnit směr. Charlie s nataženýma ušima sledoval každý můj pohyb a mířil za mnou. Nakonec jsem zamlaskala a pobídla hnědáka ke klusu. Charlie se nenechal dvakrát pobízet, ochotně vyklusal. Tentokrát jsem neměnila směr a zůstala na stěně kruhovky v kruhu. ,,Houuuu…“ uklidňovala jsem valáška a zapomalila tempo. Hnědák za mnou přešel do kroku a se mnou prudce změnil směr na levou ruku. ,,Šikulka,“ zastavila jsem a poplácala jsem ho. Nabídla jsem mu pamlsek, který si můj mlsoun radostně vzal a pokračovala v tréninku. Přitlačila jsem na jeho prsa a přikázala: ,,Ustup!“ Charlie zacouval několik kroků zpět. ,,Šikulka,“ poplácala jsem ho a nechala ho popojít o pár kroků vpřed. Povel jsem opakovala a tentokrát vyvinula na Charlieho menší tlak. Valach ustoupil, sice pomaleji, ale ano. Pořádně jsem ho pochválila a povel zopakovala naposledy. Nechtěla jsem, aby ho to přestalo bavit. ,,Ustup!“ jemně jsem zatlačila na jeho prsa. Charlie ustoupil. ,,Ano, moc šikovný,“ pochválila jsem ho, nabídla mu pamlsek, připnula vodítko a odvedla zpět do výběhu.

sophie + shakespeare: Došli jsme do kruhovky, zavřela jsem za námi dveře a dovedla si Pírka doprostřed.
Podržela jsem si lano a vyšla na jeho pravou stranu, pochválila jsem ho, když zůstal stát, ačkoliv bylo vidět, že je celý napnutý a chce se hýbat.
"No dobře, dobře, poběháš si taky, ale první se trochu zahřejeme, abych ti mohla sundat deku," klidnila jsem ho a chvíli jsem jenom stála opodál na jeho pravé straně, s pohledem do země. Znovu jsem ho pochválila, došla k němu, pohladila ho dlouze a klidně po krku a teprve potom jsem mu zaryla pohled do zádě. Začal ustupovat, musela jsem mu trochu přidržet hlavu, ale pochopil a nechala jsem ho udělat několik kroků a moc ho pochválila, protože je šel hezky a i celkem soustředěně. Znovu jsem ho pohladila a přešla na druhou stranu. Stejně jako předtím jsem chvíli jenom počkala kousek od něj a pochválila ho za stání, teprve potom jsem se podívala na jeho záď a nechala ho znovu ujít pár kroků do strany.
"Pašák, to je hodný kluk, šikula," chválila jsem, zatímco jsem ho hladila. Pak jsem znovu přešla na pravou stranu a nechala ho jenom vedle mě jít, aby si zvykal na tuhle stranu. Zkusila jsem zastavit, zastavil se, ale trochu přede mnou, takže jsem vzala konec lana a lehce ho švihla přes prsa, samozřejmě ne bolestivě, jenom jako připomínka, že má být vedle mě. Zacouval, byl pochválen a zase jsme vyšli
Takhle jsme si obešli kruhovku sem a tam, párkrát jsem zastavila, tentokrát už dával pozor a vždy se zasekl přesně, jak jsem se zastavila. Na chvíli a dvě zastavení jsem se vrátila na levou stranu, ale nebudu to moc přehánět a už je zahřátej, takže jsem sundala deku a odepnula vodítko, je čas na napojení
Vyslala jsem ho ukázáním ruky na okruh, vyrazil okamžitě, nevim, kde se v něm ta energie bere, ale vyklusal krásně
Nechala jsem ho chvíli klusat, ale pak jsem ho výraznějším pohledem a lehkým pohybem lana pobídla do cvalu. Po pár kolech jsem ho nechala změnit směr, protože ztratil svoji soustředěnost na mě, takže jsem proti němu vyběhla a švihla k němu lanem. Otočil se a rozběhl se na druhou stranu, pořád rychle, nicméně začal po mě koukat a po pár kolech po mě i začal házet ucho (ne doslova ). Nechala jsem ho tedy zpomalit nějakým houkáním a pohledem k zádi, šla jsem tak trochu proti němu. Zpomalil do klusu, ale pořád nebyl tak napojenej, jak bych ho chtěla, takže jsem ho znovu nechala změnit směr a pečlivě pozorovala v klusu. Opravdu mu to dneska trvalo déle než obvykle, ale snížil hlavu, začal pofrkávat, nabízel mi ucho a koukal po mně, takže jsem ho po dvou kolech nechala přijít, zabalila jsem se do sebe, zastavila se a čekala na žďuch nebo zafunění za sebou
Jemný žďuch přišel, pomalu jsem se otočila, pohladila ho, pochválila a rozešla se, šel hezky za mnou a zastavil se přesně, i takhle ve volnosti. Dobře, stačilo, nandala jsem mu nazpátek deku, než dojdeme do stáje, připnula mu vodítko a šli jsme.

sarah a venuše: LEVEL 2, POVINNÁ PRÁCE ZE ZEMĚ - NAPOJENÍ (PŘIDÁNÍ DALŠÍ PRÁCE KROMĚ NAPOJEN POVOLENO )
Dovedla jsem si Veny do kruhovky, kdy jsem za námi zavřela dveře. Odpojila jsem Ven z vodítka a vyslala ji na kruh. Ven svižně vyklusla, hlavu měla vysoce zvednutou. Nechala jsem ji obklusat tři kolečka a pak jsem ji zastoupila směr a plácla si vodítkem o stehno. Ven změnila směr a znovu jsem ji nechala obklusat zhruba tři kolečka. Pak jsem ji opět zastoupila směr a Ven se musela otočit. Teď už pomalu začala dávat hlavu dolů, přežvykovat a natáčet po mě ouško. Napojuje se na mě čím dál rychleji. Otočila jsem se a shrbila se. Slyšela jsem, že Ven přešla do kroku a pak už jsem ucítila na sobě Venušin dech. Pomalu jsem se otočila a Ven pochválila. Chvilku jsem ji hladila a pak jsem vyšla krokem vchod. Ven mě pěkně následovala a já po chvíli zastavila a hnědku pochválila. Znovu jsem vyšla, dělala jsem různé oblouky a vždy po chvíli zastavila, abych tu nojí hnědku pohladila. Po zhruba pěti minutách jsem zastavila na středu kruhovky a připla Ven vodítko. Nejdříve jsem vyslovila hlasový povel ,,ustup" a pa kjsem vytvořila mírný tlak na klisniny plece. Ven ustoupila, za což byla pochvále. Vyzkoušela jsem znovu couvání, přičmž jsem se snažila o mírnější tlak. Klisna už couvání zvládala na docela jemný tlak, taky už jsme to delší dobu trénovali. Pka jsem Ven pochválila a přesunula se k její zádi.
,, Ustup" řekla jsem a zatlačila jí mírně na bok. Hnědka instinktivně ustoupila a tak byla pochválena. Ustupování zádi na tuto stranu jsem zopakovala ještě jednou a když se to Ven povedlo, přešla jsem na druhou stranu, kde jsem ustupování zádě taktéž provedla dvakrát. Jelikož jsem Ven, aby se Ven začala nudit, pro dnešek jsem toho nechala .

nell a kometa: POVINNÁ PRÁCE ZE ZEMĚ K LEVELU 3 - NAPOJENÍ+NAVYKÁNÍ NA ŠUSTÍCÍ PŘEDMĚT

Došla jsem s Komčou do kruhovky, kterou sjem za sebou zavřela. Odepla jsem ji z vodítka a švihnutím vodítka jsem ji poslala na kruh. Kometka frkla a rozklusala se určeným směrem. Sledovala jsem ji a přitom obcházela vnitřní malý kruh s ní. Nechala jsem ji několik koleček běhat a potom jsem ji zastoupila cestu a donutila ji změnit směr. Tak jsem to udělala ještě několikrát. Všimla jsem si, že ke mně natáčí ucho a to je signál, že se chce se mnou bavit. Sklonila jsem hlavu, nahrbila jsem se a počkala, než ke mně příjde. Přišla okamžitě, což mě potěšilo. Pochválila jsem jí a pak jsem vzala mrkvovku na které jsem měla sáček. Předtím jsem si klisnu připla na vodítko, ale nechávala jsem ho prověšený. Blížila jsem se se sáčkem k ní. Klisna stála v klidu do té doby, než jsem se jí sáčkem dotkla. To uskočila. Nezaváhala jsem a znova jsem se k ní se sáčkem přiblížila. Postupovala jsem tak dlouho, dokaď jsem se jí sáčkem mohla dotýkat uplně všude. Sice stála v klidu ale připadala mi pořád ostražitá, ale i tak jsem ji mohutně pochválila a pohladila. Nakonec jsem ji odvedla z kruhovky.

lia a charakter: LEVEL 4 – 1/1 PRÁCE ZE ZEMĚ – NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ, USTUPOVÁNÍ
Zavedla jsem hnědáka do vnitřní kruhovky, zavřela ji, popovedla Charlieho blíže k vnitřku odepnula mu vodítko, švihla s ním o nohu, zamlaskala a narovnala se. Hnědák se prudce odrazil, uskočil, nacválal na dva cvalové a vyrazil již klusem podél obvodu. Byl na napojení zvyklý, stejně jako já. Neočekávala jsem proto, že by nám to trvalo nějak dlouho. Trvalo to tak dvě až tři klusová kola a hnědák začal sklánět hlavu. O pár kroků dál ke mně natočil uši a ještě chvilku mu trvalo, než začal přežvykovat. Zastavila jsem se, sklopila pohled, lehce se shrbila a čekala na hnědákovu reakci. Charakter okamžitě prudce zastavil, předkem dovnitř kruhu. Chvilku stříhal ušima se zvednutou hlavou a poté zamířil opatrnými kroky ke mně. Natáhla jsem ruku a nechala mu ji očichat, teprve poté jsem se k němu opatrně otočila. ,,Šikulka jsi, ano,“ pohladila jsem ho po hlavě a následně po krku. ,,Moooc, mocinky, moc šikovný,“ mumlala jsem si při tom. Po chvíli jsem ho přestala hladit a udělala pár kroků pozadu zpět. ,,Půjdeš?“ prohodila jsem k němu. Hnědák natáhl hlavu a udělal dva kroky směrem ke mně. ,,No pojď,“ ustupovala jsem před ním stále dál. Charlie byl zvědavý, nikdy jsem ho nemusela do něčeho nutit dvakrát. Zezačátku trochu váhavě, ale přece mě následoval. Jak jsem pokračovala po obvodu kruhovky, stále pozadu, začínal nabírat na ráznosti a vyšším tempu. Celkově působil sebejistějším dojmem, než před tím. Za chvilku jsem se otočila, pokrčila ruku v lokti a předloktí namířila pryč od těla. Hnědák se již nenechal ničím vyvést z míry, ani nezvolnil tempo, svižně pokračoval dál. ,,Aaano, šikula,“ promlouvala jsem na něj čas od času a čím dál častěji měnila směr, nejdříve pouze trošku, lehký výkyv ze stopy. Poté stále častěji a mnohem výrazněji, až jsme skončili u okamžitého, malého kroužku, kterým jsme měnili směr. Občas jsem také zamířila na protější stranu kruhu a pokračovala ať už na stejnou či na druhou ruku. ,,A prrrr,“ pomalu jsem tempo zpomalovala, až jsme zastavili přibližně uprostřed kruhovky. ,,Hodný,“ pohladila jsem ho po hlavě a nabídla mu pamlsek z natažené dlaně, který si bez váhání vzal. ,,Ty jsi mi, ale mlsounek, co ty?“ usmála jsem se a podrbala ho na čele.
,,Úsměv, Charlie,“ zavelela jsem a před obličejem mu natahovala a znovu pokrčovala ukazováček. Hnědák natáhl hlavu vzhůru a zaflámoval, nebylo to nic moc, ale vzhledem k tomu, že jsem tento cvik tak týden opomíjela, bylo to dobré. ,,Aaano, tak šikovný,“ pohladila jsem ho po krku a přešla k poslednímu bodu dnešní práce ze země – ustupování. S Charliem jsme stále trochu bojovali, ale šlo to stále lépe a lépe. ,,Ustup,“ přikázala jsem a vyvinula tlak na jeho prsa. S tlakem jsme neměli problém, ale jakmile se tlak zmenšoval, hnědák ustupoval stále méně a méně. Nechtěla jsem ho nějak otravovat, takže jsem pokračovala s tlakem a ustupováním dozadu, doprava i doleva. Charlieho jsem samozřejmě chválila a dostal další pamlsek, když jsem mu připínala vodítko a odváděla ho z kruhovky.

sarah a venuše: PARTNERSHIP: O STUŽKU - VIDEO Č. 4 (JAK ZÍSKAT POZORNOST KONĚ)
Společně s Veny jsem zamířila do kruhovky,v ruce jsem třímala tušírku, Ven na sobě měla parellku a měla jsem sebou samozřejmě i vodítko. Zavřela jsem za námi a došla s Ven do středu. Dneska to bude jiný cafe, měla jsem v plánu vyzkoušet partnership. Včera mi Sue ukázala první video od Zuzky Prokopové, která metodu partnershipu představovala, a já se potom dívala i na další díli. Partnership mě zaujal a líbil se mi více jak klasická přirozená komunikace a tak jsem se rozhodla ho s Veny vyzkoušet. Pohladila jsem hnědku po krku a následně se rozešla. Měla jsem delší vodítko a klisna se pomalu vydala za mnou. Po chvíli jsem klisničku pochválila. Znovu jsem se rozešla a to změnou směru, kdy se vůbec nemusí tahat za vodítko a koník se instinktivně pohne vpřed. Zastavila jsem, Ven pochválila. Znovu jsem se rozešla, při kroku dělala různé oblouky, změny směru a vždy po chíli zastavila. Museli jsem dopilovat zastavení, klisna mě ještě předtím než zastavila o krok až dva předvěhla. Při rozcházení jsem většinou používala změnu směru a hnědka se celkem snažila a začla dávat více pozor. Při zastavení už mě také tolik nepředbíhala.
,, Šikulka" chválila jsem ji, kdy dobře zastavila a rozhodla se jí dát chvilku pohov. Nechala jsem ji stát a nic po ní nechtěla. Když chtěla podrbkat, tak jsem ji drbkala a hladila. Zuzka na konci videa ještě říkala různé druhy pochvali. mohla být pochvala hlasová, podrbkáním, pohlazením, polácáním (což nedoporučob´vala, jelikož to nejspíše není pro koně přirozené) a také pamlsky. Pamlskama já chválit nebudu, ty si nechám na triky . Rozhodla jsem se, že budu chválit stejně jako předtím a to pohlatzením/podrbkáním a hlasem. Myslím, že jsme si na to již s Veny zvykli a že nám to takhle vyhovuje. Pro dnešek jsem zkončila, Venuška reagovala na konec dobře a tak jsem ji nechtěla zbytečně nudit.

sarah a venuše: PARTBERSHIP - O STUŽKU - VIDEO Č.5
Společně s Veny jsem došla do kruhovky a zavřela za námi. Ven na sobě měla modrou parellku a k ní přicvaknuté parelliho vodítko/lano, v ruce jsem držela tušírku. Pohladila jsem svěřenou klisnu a v duchiu si přehrála video od Zuzky. Koukla jsem na Veny a rozdělila si její tělo na dvě části. Přední část od jezdce až po hlavu, zadn část též od jezdce až po ocas. Věděla jsem, že koníci mají svou dělící linii různě nastavenou, byla jsem zvědavá, kde ji bude mít Ven. V zadní části působíme tlaky na ustoupení zádi či rozejití. V té první části působíme tlaky na couvnutí nebo na ustoupení předku. Rozhodla jsem se začít ustupováním vzad, tedy couváním. Začala jsem pouze přiložením a posupně tlak zvyšovala, dokud necouvla. To jsem ji pak pochválila na místě tlaku. Po chvíli jsem to zkusila znovu, nejdříve jen ruku přiložit, poté tlak mírně zvyšovat. Ven neustoupila sice na úplně malý tlak, ale ustoupila, za což jsem ji pochválila. Nechala jsem ji chvilku jen tak stát, občas jsem ji podrbkala. Teď jsem měla v plánu vyzkoušet rytmický tlak, předtím jsem totiž zkoušela tlak stálý. Připravila jsme si tušírku a začala pouze gestem. Když neustoupila, jemně jsem ji ťukala na plece a postupně rytmický tlak zvyšovala. Na tento tlak Veny reagovala lépe a na celkem malý lak ustoupila. Hodně jsem ji pochválila a zhruba minutku nebo dvě ji nechala ,,klid". Pak přišla řada na tlaky za ohlávku. Nejdříve jsem vyzkoušela tlak stálý, který Ven moc nevyhovoval. Hnědku jsem samozřejmně pochválila a posléze s ní vyzkoušela znovu tlak za ohlávku, tentokrát však rytmický. Ven ustoupila tři kroky na celkem malý tlak.
,, Šikulka moje" usmála se na ni a pochvválila ji. Chvíli měla pohov a pak jsem zkusila poslední věc, a to zkombinovat rytmický tlak na ohlkávku a stálý tlak rukou na plece. Hnědka krásně na celkem mírný tlak ustoupila a ačkoli to ještě nebyla úplná parádička, klisnu jsem mooc pochválila. S kapsy jsem vylovila jablíčko a Venušce ho dala.Jakmila ho Venuš schroupala, vyšli z kruhovky a zamířili do stájí.

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ (KROK – KLUS), USTUPOVÁNÍ
Zavedla jsem hnědáka do vnitřní kruhovky, kterou jsem za námi zavřela a popovedla ho směrem ke středu. ,,No jo no,“ pohladila jsem ho po krku a odepla vodítko. Hnědáka jsem nechala chvíli volně stát, poté jsem se narovnala, vypjala hruď, švihla vodítkem o svoje stehno, dívala se valáškovi za krk a ani ne vteřinku počkala na jeho reakci. Hnědák prudce odskočil, pohodil hlavou a napojil se na stěnu. Netrvalo to dlouho, jako poslední dobou nikdy, ale chtěla jsem si být jistá svou „dominancí“. Charakter udělal tři, čtyři cvalové a následně přešel do svižného klusu. Chodila jsem za ním, stále se mu dívala na krk. Dokud hnědák nesnížil hlavu, nenamířil uši ke mně a nežvýkl si. To trvalo ještě pár kol. Poté hnědák i zklidnil tempo a já byla spokojená. Zastavila jsem se, přestala Charlieho pronásledovat, sklopila pohled a lehce se shrbila. Po očku jsem však mého svěřence stále pozorovala. Udělal to co vždycky. Prudce zastavil, předkem se natočil dopředu, zvedl hlavu a zastříhal ušima. Chvilku ještě váhal, ale nakonec vyrazil ke mně, cestou sklonil hlavu, zastříhal ušima a zafrkal. ,,Taaak je hodný,“ natáhla jsme k němu ruku, aby si mě mohl očichat a zvedla hlavu. Hnědák se nechal pěkně hladit po krku a hlavě. PO chvíli hlazení jsem ustoupila pozpátku o několik kroků zpět a zamlaskala. „Tak pojď,“ pobídla jsem ho a udělala ještě pár kroků, aby hnědákovi nestačilo vytáhnout krk a musel udělat několik kroků, aby na mě dosáhnul. „Hooodný, no pojď,“ povzbuzovala jsme ho a stále chodila pozadu. V Charliem se probudila zvědavost, s našpicovanýma ušima mě následoval i poté, co jsem se otočila a pokračovala rovně s rukou ohnutou v lokti a namířenou od těla. Postupně jsem začala měnit směr, nejdříve pouze zlehka, jen pouhý výkyv ze směru. Ostrost obratů se ovšem stále stupňovala a jejich náhlost s nimi. Nakonec jsem se opět ustálila po stěně a postupně zrychlovala tempo. To nebyl problém, vzhledem k Charlieho aktivitě. Hezky šlapal, prodlužoval krok a když jsme přešla do mírného poklusu, naklusal se mnou. Musel sice dost zkrátit krok, následně mi uzpůsobit tempo, ale nepředbíhal mě. Stále šel, v tomto případě klusal za mnou. Nakonec jsem postupně přešla do kroku a poté přibližně ve středu kruhovky do zastavení. „Šikula si,“ poplácala jsem ho po krku a nabídla mu na natažené dlani pamlsek, který jsem vytáhla z kapsy. Charlie si ho okamžitě vzal a spokojeně ho schroupal. „Tak, ustup!“ přikázala jsem mu a zatlačila mu na prsa. Jakmile hnědák ustoupil pouze o několik kroků, tlak povolil a přišla odměna. „Taaak, hodný, moc hodný,“ pohladila jsem ho po krku a pokyn několikrát zopakovala. V tomhle ohledu se hnědák stále zlepšoval, jako ostatně ze všech. Stále požadoval ruku, ale ke konci hodinu už mu stačila pouze přiložená ruka bez tlaku a ústní, neboli hlasový povel. ,,Aaano, šikula,“ pochválila jsem ho a usoudila, že to pro dnešek bude stačit. Připnula jsem vodítko, otevřela kruhovku a odvedla valáška pryč.

jennifer+galaxie: Opakování – základy – všehochuť, aneb co si vymyslim

Galaxie zastříhala ušima a zafrkala. Já se jen usmála a vedla ji směr kruhovka. Bylo po druhé hodině, Galaxie se dnes dokázala vyválet kompletně v bahně a já měla co dělat, abych ho z ní vůbec dostala, prostě hnědá kobylka je naprosto šikovná. Došly jsme spolu k venkovní kruhovce a vešly dovnitř. Odepla jsem vodítko, sundala ohlávku a šla na střed, kdy jsem houpla mrkvovkou, nasadila pasivní pohled, trochu více zamračenější a natočila se do směru pohybu. Hnědka pofrkala, ale vyšla na kruh. Usmála jsem se a sledovala hnědku. Držela jsem mrkvovku v levé ruce, v pravé svírala ohlávku s vodítkem, ale nechala to spadnout na zem, chodila si svůj kruh a mrkvovka zasvištěla vzduchem. Hnědka zafrkala, vyklusala vpřed a já ji hned vlezla do cesty bokem, přendala si hůlku a hnědka se otočila a šla na druhou stranu. Usmála jsem se, sledovala její oči a její gesta a pohyby. Hnědka šla vpřed, skláněla hlavu a já se usmála, ale zatím ji nechala jít. SKláněla hlavu a její boltce začaly hrát hru. Nejdříve je natáčela kolem sebe. Nejspíše mi tím chtěla dát najevo, že jsem ji dlouho v kruhovce neměla a dlouho s ní nepracovala! No já se jí teď omlouvat nebudu Ale byla pravda, že jsme vícero pracovaly, musíme se utužit. Usmála jsem se, vlezla hnědce do cesty bokem znovu, přendala si z ruky do ruky hůlku a hnědka zafrkala, změnila si směr otočkou a šla pěkně dál. Skláněla hlavu, začala ke mně natáčet boltce a frkala. Skláněla hlavu a šla pěkně vpřed. Olizovala se a chtěla zpomalit, ale zatím tak neučinila. Svěsila jsem ramena, nechala mrkvovku spadnout z mé ruky a pootočila se, kdy jsem hleděla do země. Sedla jsem si na bobek a hleděla na písek, kterého zde bylo plno. Zkoumala jsem jednotlivá zrnka písku, až jsem si říkala, co tam tak divného vidím Po chvilce jsem poslouchala, jak se ustalo frkání a najednou mi někdo začal žužlat kapuci mikiny. Musela jsem se tomu ušklíbnout. ,,Galí, brouku,“ usmála jsem se, zvedla se a pohladila klisnu po krku, kdy jsem se rozešla po kruhovce. Hnědka mě následovala. Rozběhla jsem se a ona klusala vedle mě. Já se zastavila, ona taky, začala jsem couvat, hnědka taky. Hned jsem ji pochválila a usmála se zářivě. Vzala jsem ji na střed, kdy jsem ji začala hladit po celém těle. Hnědka frkla a stála klidně. Hladila jsem ji rukama po celém těle a na obou stranách. Gal si to užívala po svém – svěsila spodní pysk, stříhla ušima a polosvěsila hlavu. Usmála jsem se, ale vzala ohlávku a i tou ji začala hladit po celém těle. Hnědka pozorně poslouchala mně, co jsem jí za celou dobu navykládala Jo a že to bylo dost blbostí…ale to bylo vedlejší! Hladila jsem hnědkou ohlávkou po hlavě, krku, břichu, hřbetu, zádích, na nohou jen do půlky a dávala pozor na uši, slabiny a místa, kde byla slabá kůže. Usmívala jsem se, hladila hnědku a pak jí ohlávku nasadila a zapla ji. Podrbala jsem hnědku na kštici a vzala si vodítko. Tím jsem začala hlazením, pečlivě jsem i začala omotávat kolem uší, krku, břichu, kolem nohou a různě s ním vytvářela kreace. Udělala jsem z něj hada na hřbetě a bavilo mě to celkem dost. Nezapomněla jsem ani udělat vodítkem hluk, házela ho přes hřbet hnědky opatrně. Ta pěkně stála, proto jsem ji hned pochválila, nabídla pamlsek a vodítko připla a pustila na zem. Hnědka to bude brát jako odložení a nehne se z místa, i když se nehla ani doteď. Usmála jsem se a vzala si mrkvovku, tou jsem ji začala hladit, švihala kolem kobylky, nekoukala na ni a hladila ji vždy po švihnutí. Gal mě sledovala, stříhala ušima a já se usmívala, ale nakonec jí dala pamlsek a pomazlila se s ní. ,,Jsi šikovná holčička, viď“ usmála jsem se, pohladila hnědou kobylku a mohly jsme spolu jít zase zpátky do stájí, když jsme tuhle krásnou část měly už za sebou. Hnědka frkala spokojeně a já zavřela za námi kruhovku.

cassie + gentleman: NAPOJENÍ

Začíná nám jaro a to se značně podepisuje i na náladě koní – Gentleman toho není výjimkou. Někteří můžou být, více lenivější, ale to není případ mého hřebce, který má energie na rozdávání a nejspíše bude i tvrdohlavější. Rozhodla jsem ho vzít do kruhovky, abychom zkusili klasické napojení. Pro jistotu jsem si vzala bič, kdyby bylo potřeba ho trochu usměrnit. Počasí je přímo nádherné. Sluníčko svítí a příjemně hřeje, přesto mám na sobě mikinu a slabší bundu. Gentleman vedle mě kráčí velmi energicky s hlavou zdviženou a zajímá se o každý zvuk – ať je to ten sebemenší, jeho to zajímá.
V kruhovce ho pustím z vodítka, zatím co on stojí, rozhlíží se kolem, až skloní hlavu k zemi, kdy jí zkoumá.
,, Nedělej, že si to nikdy neviděl,“ řekla jsem mu, ale usmála se. Vodítko si hodila doprostřed kruhovky – nebudu jej potřebovat a vystačím si jen s bičem. ,, Tak dobře, jdeme krok chlapče,“ řekla jsem mu zcela zřetelně a jasně, přitom jsem si pomohla mlasknutím a ukázáním ruky do směru, kam má jít. Zastříhal ušima, podíval se na mě, jakoby nevěděl, o co přesně jde.
,, Co na mě tak koukáš? Jdeme krok, hni se z místa,“ řekla jsem mu, ukázala mu opět směr a mlaskla, kdy si pofrkal, otočil se tím směrem a udělal jeden krok. To mě zkouší? Vdechla jsem venkovní, přímo úžasný vzduch a povzdechla si. Hlasová pobídka, mlasknutí a přitom jsem práskla bičem, abych zdůraznila mou pobídku. Hřebec tentokrát zareagoval a vyrazil místo krokem, cvalem po obvodu kruhovky s frkáním.
Zvedla jsem obočí, když jsem viděla, jaké nasadil tempo, jak má hlavu nahoře a energie z něj jenom srší. Jeho kopyta duněla. Očividně kruhovku v tomto tempu zvládal.
,, Kroook, ššš,“ používala jsem klidný hlas, abych hřebce uklidnila – zcela zbytečně, cválal po kruhovce dál. Jistě, mohla bych ho obrátit a stoupnout mu před plec, ale ať se trochu vyběhá a uvolní svou energii. Stála jsem uprostřed, kdy ho sledovala. ,, Tak dobře no, budeme chvíli lítat po kruhovce, jako smyslu zbavený,“ povzdechla si.
,, Co to tu vyvádíte?“ ozvala se Jennifer od ohrady, hřebec kolem ní právě procválal. Její přítomnost nebral nijak na vědomí, zafrkal a vyhodil si ještě zadníma a dost kvalitně, přitom pohodil i hlavou.
,, No jo jsi krasavec,“ zasmála jsem se na něj, když se nesl jako pravý pán a užíval si tuhle chvíli, kdy se mohl vyběhat. Podívala jsem se na Jennifer. ,, Jarní nálada, nevidíš?“ ušklíbla jsem se.
,, No to vidím, aby ti nepřeskočil tu ohradu,“ pousmála se dívka, avšak hleděla na hnědáka. ,, Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla,“ pousmála se. Pousmála jsem se. Hřebec si znova vyhodil z kopýtka.
,, Jistě, ještě víc, jestli můžeš,“ zasmála jsem se, ale řekla jsem si, že tohle by stačilo. ,, Tak jdeme kroook, klid chlapče,“ klesala jsem v hlase a snažila se tím dostat, až k němu, když pofrkával a když to nepomohlo, stoupla jsem mu před plec a v momentě, kdy zpomaloval, zašla jsem zpátky na místo, spíše za jeho záď k vodítku. Hřebec pofrkal, avšak přešel pomalu do kroku, potřásl hlavou a energicky kráčel vpřed. Do chvíle, než prošel kolem Jennifer – nejspíše jí už zaevidoval, zpomalil krok a natáhl k ní čumák, kdy ona stála a nehnula se.
,, Jen běž,“ pousmála se. Ale to jsem už zareagovala já.
,, Jdeme, tempo Genty,“ mlaskla jsem a když neposlechl, švihla jsem bičem, aby slyšel ono prásknutí, otočil se směrem ke mně a zrychlil tempo, aby se neloudal. ,, No jo, mám bič chlapče, jdeme,“ usmála se. Hádám, že nás čeká teď na jaře spoustu situací, kdy se budeme trochu prát a on nebude chtít spolupracovat. Zablokovala jsem mu cestu vpřed, když mu stoupla před plec a bič si dala do druhé ruky. ,, Tak toč se,“ řekla mu. Hřebec se otočil – pro mě bylo dobré, že hlavou ke mně.
,, Táák šikovný,“ usmála se, tak po půl kolečku, jsem mu dala pobídku do klusu, opět hlasová pobídka s mlaskáním a držela jsem bič v ruce a sledovala ho. Potřásl hlavou a přešel do klusu, kdy jsem ho opět pochválila. Ve cvalu se vyběhal dost a upustil trochu té energie, takže jsme se začali zklidňovat, i když jsem tomu úplně nevěřila. Mohla jsem se přesvědčit, když začal zpomalovat u stejného místa, jako předtím. Začala jsem mlaskat, upozorňovala ho, aby šel a neztrácel tempo – byla jsem ignorována, když ho zaujala studentka procházející kolem.
,, Vy jste truhlíci,“ zasmála se Jennifer. Nejspíše do té věty zahrnula i svou Galaxii, která jistě bude mít podobnou náladu, jako můj hřebec.
,, Já jsem tady chlapče, něco jsem řekla, jdeme klus,“ řekla jsem mu, ale udělal pár kroků dopředu, abych mu práskla bičem za zadkem. Hřebec nabral okamžitě tempo do cvalu s odfrknutím a po pár cvalových skocích přešel do klusu, zmenšil si kruh a klusal kolem mě s pohledem na mě a hlavně na bič v mých rukou.
,, Ano, ano, pořád ho mám v ruce. Dneska jsem se na tebe připravila,“ ušklíbla jsem se, ale ukázala mu rukou směr, a aby se vrátil zpátky na kruh. ,, Zpátky na kruh,“ pousmála jsem se. Hřebec si odfrkl, vrátil se na kruh, kdy jsem ho znova otočila na druhou ruku stejným způsobem, jako předtím a žádala po něm klus, ze kterého nevypadl – pochválila jsem ho. Klusal energicky po kruhovce, začínal mě dobře vnímat a já jsem si oddechla, když zůstávala na středu a pouze si dělala menší kroužek ve středu, sledovala jsem ho a opět mu po chvíli změnila směr. Nechala ho nacválat na pár cvalových skoků, což se mu ohromně líbilo – těžší bylo zpomalit. Jennifer nás po celou dobu sledovala, usmívala se. Ano, hřebec byl dneska k pokukání, frkal a když chtěl, rozhodl se být tvrdohlavý a trochu mě zkoušet, ale neprošlo mu to. Až natočil ucho směrem ke mně, sklonil hlavu a byl zcela uvolněný. To bylo znamení proto, že se chce se mnou bavit – ale to chtěl i před deseti minutami a já šla s tím, že ho k sobě ještě nechci. Teď jsem pustila bič, otočila jsem se k němu zády a svěsila ramena.
Slyšela jsem, že ještě pár kroků klusal, než se zastavil. Pousmála jsem se, ale čekala jsem. Za pár chvil jsem na svém rameni ucítila něčí čumák – koho by to asi tak byl že? Ano, byl to můj brouk. Dnešní komunikace byla delší, než jsem předpokládala, ale zvládli jsme to. Hlazením a slovy jsem hřebce pochválila, poté mu rukama přejížděla lehce po těle, kdy stál na místě. Tvářil se spokojeně. Podlezla jsem mu břicho a vrátila se za jeho zadek. Lehla jsem si na něj – spíše se o něj opřela, když jsem byla prostě malá a on vysoký. Nehnul se z místa.
,, Tak hodný,“ usmála se. Jela rukou po zadku, až dopředu k jeho krku, ale znova ho podlezla, ale ne tentokrát břicho, ale šla k předním nohám. Bylo to tam sice pro mě úzký, ale měl by mi uhnout. ,, Uhni mi,“ řekla jsem mu, kdy zvedl jedno kopyto, pousmála jsem se a já prolezla. Ano, známka důvěry. To by pro dnešek stačilo. Ještě se s ním projdu, nýbrž je trochu zadýchaný a měl by se uklidnit.
,, Pěkný,“ usmála se Jennifer, ale odlepila se od ohrady. ,, Já mizím,“ mávla mi.
,, Jasně, my se ještě trochu vydýcháme potom cvalu,“ podrbala hnědáka mezi ušima a vyvedla ho z kruhovky.

lia a charakter: PARTNETSHIP-VIDEO Č.4
Zavedla jsem hnědáka na travnaté kolbiště, plánovala jsem s ním zkusit partnership. Sue mi ho představovala na několika videích a některé z holek mi popisovaly své úspěchy se svými svěřenci tímto stylem. Chtěla jsem to s ním zkusit. I když dosti podobnou záležitost jsme dělali prakticky po každém napojení a bez vodítka, jenže tam bylo právě to napojení, které donutilo hnědáka se na mě soustředit. Teď to bylo bez něj, šlo o to, aby mě hnědák následoval s povoleným vodítkem a reagoval na mé změny směru a zastavení rychle a aktivně. Pohladila jsem ho po krku a začala. Rozešla jsem se svižnou chůzí vpřed, teď bylo vidět hnědákovo rozpoložení. Totálně pohodový valášek si z ničeho nedělal hlavu. Teprve když se napnulo vodítko, následoval mě. O několik kroků poté jsem zastavila, hnědák udělal další dva tři kroky a já nespokojeně našpulila pusu. ,,Nesmíš mě předbíhat,“ zamumlala jsem a nechala ho ustoupit několik kroků. ,,Šikulka,“ pochválila jsem ho a pohladila po hlavě a znovu se rozešla, tentokrát jsem začala s uhýbáním, již ne tak mírným, jakým jsem začínala následování po napojení, mnohem prudčeji a náhleji, aby se hnědák vážně soustředil a nechytal lelky. Pravidelně jsem do toho řadila i zastavování, při kterém jsem ho vždy pochválila a pokračovala svižnými kroky dál. Hnědák stále urychloval své reakce, ale vodítko se přeci jen tu a tam napnulo a vyvinulo lehký tlak. Nejtěžší pro nás bylo zastavení, hnědák měl ze začátku tendence mě předbíhat, ale vždycky co zacouval, pochválila jsem ho pohlazením po šíji a poté se rozešla vpřed. Trvalo to ještě dobrých pět minut, než se i to občasné napnutí lana vynulovalo a hnědák teď pravidelně pofrkával a stříhal ušima. I zastavování se výrazně zlepšovalo. Jakmile se po dvou zastavení a několika prudkých otočkách vodítko nenapnulo. Rozhodla jsem se, že končíme. Poslední co jsem potřebovala, byl znuděný hnědák. Pohladila jsem ho, pochválila a odvedla pryč.

sarah a venuše: PARTNERSHIP - O STUŽKU, VIDEO Č. 6
Dovedla jsem si Veny do venkovní kruhovky, kde budeme spolu pracovat poprvé. Zavřela jsem za námi a došla s Veny na střed. Pohladila jsem ji, ale jelikož nedávala až tak velký pozor, jak bych chtěla, začla jsem s ní chodit, tak jak jsem dělal předminule. Rozešla jsem se do strany, Ven mě hezky následovala, i když její reakce nebyla zrovna nejrychlejší. Po chvíli jsem zastavila a pochválila hnědku, jelikož mě nepředběhla. Znovu jsem se rozešla do strany a po chvíli změnila směr, dále pak zastavila. Pochválila jsem ji a usoudila, že už se její pozornost ke mě zvýšila na dostatečnou. Pohladila jsem ji a došla na střed, kde jsem zastavia. Hlasem byla hnědka pochválená, teď příjdou tlaky, na které se dnes zaměřím. Začala jsem couváním, takže jsem si stoupla do správné pozice a pomocí rytmického tlaku tušírkou jsem klisnu nechala vycouvat. Po dvou kročcích náskedovalo zastavení a pochvala. Po chvíli přišel na řadu tlak stálý rukou, na který sice Veny zcouvala, ale její reakce byla lepší na rytmický tlak. I tak následovala pochvala a chvíli pauza. Usmála jsem se na ni a vyzkoušela tlak zkombinovaný - tlak stálý na ohlávku, talk rytmický tušírkou na plece. Veny pěkně ustoupila, takže byla hnedka pochválená pohlazením. Na zkombinování dvou tlaků reagovala nejlépe. Na řadu teď přišlo rozcházení pomocí různých tlaků. Jako první tlak byl talk stálý za ohlávku, což jsem vyzkoušela. Veny se pěkně rozešla, ale přeci jen na trochu větší tlak, ale i tak následovala pochvala, bez které by bylo vše zbytečné. Další tlak, který jsem vyzkoušela byl tlak rytmický na místo, kde při jízdě byla nohu. Postavila jsem se tedy na její levou stranu a tušírkou jsem se ji jemně dotkla na místo, kde normálně bývá holeň při jízdě. Když Veny nereagovala, tlak jsem zopakovala a do toho ještě mlaskla. Ven jsem pěkně rozešla a já ji pochválila. Ještě jednou jsem ji zkusila rozejít tímto způsobem a pak ji pochválila. Naposledy jsem zkusila rozejití a to rozejitím do strany zároveň s pobídkou tušírkou. Veny pěkně zareagovala, byla pochválená. Další věcí, co jsme měli v plánu bylo ustupování zádí. Stoupla jsem si k Venušině dělící linii a stálým tlakem ji zatlačila na bok. Veny na menší tlak ustoupila, takže jsem ji pochválila. A poslední věc, kterou jsem dnes chtěla zkusit bylo ustoupení předkem. Chytla jsem si ji za ohlávku, tušrkou jsem vykonala tlak rytmický zhruba na úrovni podbřišníku. Rukou jsem mírně zatáhla za ohlávku a po chvíli pomocí těmto dvoum tlaků Ven o malinkatý krůček ustoupila předkem. Pochválila jsem ji a jelikož toto byl celkem těžký cvik, tak jsem toho pro dnešek nechala. Znovu jsem ji tedy pochválila a společně jsme vyši z kruhovky a zamířila do boxu.

jennifer+galaxie: Opakování – řídící hra

Došla jsem s Galaxií do kruhovky, kdy se hnědka podívala kolem sebe a frkla si dlouze. ,,No jo zlato, začíná závodů sezona, to víš,“ usmála jsme se, kdy jsem okomentovala to, že většina koní nyní pracuje na jízdárně, cvalovce či v hale. My dnes měly s hnědkou skutečně perný den. ,,Doufám, že mě za to neušlapeš,“ zasmála jsem se, ale pustila hnědku v kruhovce a nechala ji chvilku volno, aby se porozhlédla. Oňuchávala si písek, asi zjišťovala, kdo tu byl před ní. ,,Zítra si zkusíme už obrat kolem zádě, ty to zvládneš holčičko,“ usmála jsem se, ale hnědka frkla, stříhla ušima a došla ke mně, kdy do mě lehce strčila. Měla za sebou lonžování přes kavalety, tudíž se vylítala dost Pohladila jsem ji, ale odstoupila, podívala se zamračeně na prsa a ukázala na ně prstem, zlehka ukazováčkem pohybovala do stran, kdy Gal stříhla ušima, ale couvala, dokud jsem nesklopila zrak, nedala ruku dozadu a svěsila ramena. Galaxie zafrkala a došla ke mně, kdy já ji hned pochválila, hladila po hlavě a krku. Mohla jsem se jen a jen usmívat, měla jsem po boku tu nejlepší :3 Pak jsem šla znovu dál, spíše tak, abych viděla na plece a znovu se na ně upřeně podívala, ukázala ponejvíc tam, kde je pobídka holení a Gal stříhla ušima, kdy já neustupovala s probodáváním pohledem – probodávala jsem plece. Galy si udělala tři kroky do strany jen předkem. ,,Áno, holka moje šikovná, pamatuje,“ usmála jsem se, sklonila hlavu, svěsila ramena znovu a dala ruku za záda. Gal stříhla ušima, olizovala se a přešla ke mně, kdy jsem ji pochválila, nabídla pamlsek a chtěla to zkusit i z druhé strany, kdy hnědka na mě reagovala stejně jako na pravou stranu. Hned jsem ji chválila a se spokojeností to šla zkusit i na hnědčinu záď. Gal stříhala ušima, tohle hraní si zaručeně pamatovala a nebylo to nic, co by bylo těžké. Usmívala jsem se posléze, chválila hnědou kobylku a nabídla znovu pamlsek. Protáhla jsem se, pomazlila jsem se s hnědkou a podívala se na hodinky. ,,Za chvilku mám oběd, nejspíše půjdeme do výběhu na hodinku a půl, než půjdeme na trénink,“ usmála jsem se, objala hnědku, připla vodítko a šla s ní ven z kruhovky. Hnědka frkla, došly jsme k boxu, kde jsem jí nasadila deku, sundala chrániče a šla ji odvést do výběhu, kde zůstane chviličku, než se já pořádně nadlábnu

jennifer+galaxie: 1x povinná práce ze země – po splnění úkolu - úkolu nauč koně obrat kolem zádě
Povinná 1/1
Podívala jsem se na hnědou kobylku vedle mě. Pohladila jsem ji po jejím hnědém krku a vešly jsme do jízdárny, kdy jsem s hnědkou vešla dovnitř a pustila z vodítka. ,,Před zkoušením obratu se roztrénujem kočko," usmála jsem se, pohladila hnědku po krku, kdy Galaxie frkla a já houpla tušírkou v ruce, natočila se bokem ke stěně a Galaxie zafrkala, ale vyklusala vpřed. Usmála jsem se, sledovala její oko, krk a tlačila ji pohledem od sebe. Galaxie nechodila dál, spíše se držela na kruhu kolem mě, což mi udělalo velkou radost. Dívala jsem se na ni, tušírkou jí rejdila za zádí, spíše dál od zádě, kdy tušírka byla jen na okrasu. Když jsem chtěla změnit směr, šla jsem hnědce do cesty bokem, přendala tušírku do druhé ruky a švihla, kdy jsem ukázala bradou na druhou stranu. Galaxie zafrkala, udělala otočku a klusala na druhou stranu. Pousmála jsem se a sledovala, jak stříhá ušima, jeden boltec namířila na mě, skláněla hlavu, frkala, olizovala se, chtěla se kamarádit. Pousmála jsem se, svěsila ramena, pustila tušírku a sedla si na bobek. Hnědá kobylka po chvilce přestala frkat a já cítila, jak mi někdo funí za zády, olizuje mě a začíná mě i tahat za vlasy. Ušklíbla jsem se a zvedla se, kdy jsem Galaxii pohladila. ,,Ty jsi moje štístko, viď," usmála jsem se a rozešla se po jízdárně, kdy mě hnědka následovala. Já došla pro tušírku, chválila hnědku a nejdříve obmotala vodítko kolem přední nohy pod spěnkou. Měla jsem vodítko v obou rukách a začala lehounce opotahovat, kdy hneědka frkla a povolila nohu, kdy jsem ji zvedla do vzduchu. ,,Hodná," usmála jsem se. Protáhly jsme i druhou přední a já nabídla hnědce pamlsek. Pohladila jsem ji, vzala tušírku a šla dozadu. ,,Ty kozo jedna," řekla jsem a poklepala po hleznech. Galy frkla párkrát za sebou, ale podsunula obě zadní pod sebe. ,,Áno holka!" usmála jsem se, šla dopředu, drbala Gal na krku, ale vzala vodítko mlaskla a vykročily jsme vpřed. Hnědka pofrkala a já se pousmála. Došly jsme ke stěně. ,,No, jelikož budeme mít obraty kolem zádě a to je vlastně naše dikobrazí hra, tak to umíme, ale stejně, opakování je matka moudrosti," usmála jsem se a nechala hnědku ve vnitřní stopě bokem ke stěně. Šla jsem k pravýmu boku, budeme ustupovat dovnitř - doleva. Galaxie frkla a já se usmála, ale pohladila místo, kde přikládám holeně a mírně začala vyvíjet tlak. Galaxie zareagovala se zafrkáním a následným ustoupením, kdy jsem hlídala její zadky, aby s nimi nekřižovala a nepopocházela přílišně. ,,Ustup, ustupuj..to je ono!" Nechala jsem ji tak ujít půl obrat, nebo spíše čtvrt obrat, hnědka zafrkala a já jí nabídla pamlsek. Chválila jsem ji a zkusila s ní obrat dokonit. Galaxie stříhala ušima, tohle nebylo pro nás nic novýho. Pak jsem se s ní znovu prošla po jízdárně a postavily jsme se obráceně ke stěně, abychom to samé zkusily i na druhou stranu. Hlídala jsem i nadále hnědčiny zadní nohy, její poloviční kroky vpřed a vždy ji pochválila a pohladila na místě tlaku. ,,Šikovná holka jsi," usmála jsem se, nabídla jí pamlsek a podrbala na hlavě. Zkusily jsme spolu to samé ještě dvakrát na obě ruce. ,,Pak to už zkusíme ze sedla,'' usmála jsem se a zvedla ruku k obloze. ,,Úsměv!" zazubila jsem se. Galaxie natáhla hlavu k obloze, ,,usmála" se, zastříhala ušima a zafrkala. ,,Pašanda," nabídla jsem hnědce pamlsek, ukázala na tvář. ,,Hubana!" Našpulila jsem tvář, kam jsem následně dostala pusu. Hnědku jsem objala, nabídla znovu pamlsek a mohla s ní jít poklidně domů.

sarah a venuše: LEVEL 4, PRÁCE ZE ZEMĚ VE VLASTNÍ REŽII
PARTNERSHIP - O STUŽKU, VIDEO Č.7
Mlaskla jsem na Veny a společně jsme vešli do haly, ve stájové knize jsem požádala o halu pouze pro nás, zdá se, že mě Floresťanky vyslyšely . Taky bylo brzo ráno a to většina studentek nejezdila. Pečlivě jsem za námi zavřela a došla doprostřed haly, kde jsem Veny zastavila a pohladila. Dneska jsme měli v plánu vyzkoušet partnership a to tlaky prostřednictvím ohlávky. Začaly jsme rozcházením a to jemným tlakem na ohlávku pomocí vodítka, které mírně zatáhlo dopředu. Veny se pěkně rozešla, nebylo potřeba nějakého mlasknutí či mírného pophnání tušírkou. Po chválila jsem ji a po chvíli malinkatým tahem za vodítko dozadu Veny zastavila, následovala pochvala a znova rozejití za ohlávku, kdy Veny nepotřebovala dvakrát pobízet. Obkroužila jsem jeden obvod s Veny, kdy ji po chvíli opět prostřednicvím ohlávky zastavila. A abychom nezapomněly i jiné druhy pobídek na rozcházení, pobídla jsem teď Veny jak pomocí ohlávky, tak jemným ťuknutím tušírky a mlasknutím, mírně do zatáčky. Veny krásně zareagovala, halsem ji pochválila a po necelém obvodu s písknutím zastavila.
,, Šikulka" pochválila jsem ji a rozhodla se přejít na snižování hlavy, což je velmi užitečná dovednost koníka,dá se využít např. při čištění, při uždění, kdy koník zvedá hlavu nebo když je kůň nervozní, jelikož to působí nějak všeobecně jako zklidnění koníka. Tkže jsem si teda chytla Veny přímo za parellku a vyvynula malinkatý tlak a postpně přidávala na intenzivitě. Hnědka to toještě neznala, takže se nejdřive, když nepochopila, vzepřela a hodila hlavu nahoru, ale já tlak nechala teĎ už vyvynutý stejně a jen čekala, kdy trošku sníží, Když se mírně natáhla dolů, tlak jsem okamžitě oddělala a moc pochválila. Nechala jsem ji chvíli pohov a pak pokračovala, tentokrát se cvikem ohnutí hlavy do stran. Začali jsme ohnutím na opačnou stranu, podvlíkla jsem vodítko pod krkem, pak ho chatla z druhé strany a měla ho teď jako opačnou otěž. Vyvinula jsem mírný tlak, kdy ale Veny začala couvat, avšak já ji nebránila, jen vytrvala a počkala si na zastavení, pak opět vytrvala s tlakem a počkala, až hlavu ohne. Veny hlavu již pěkně natočila ke svému bříšku, avšak neklesla s hlavou pod úroveň kohoutku. Trpělivě jsem čekala, tlak nezvětšovala a Veny po nějaké té době hlavou pěkně klesla, kdy jsem tlak ihned povolila a ji pochválila. Dále přišlo na řadu ohýbání na stranu, kde jsem stála, takže jsem si dala vodítko na svou stranu, soupla si za lopatku, do levé ruky dala vodítko, pravou jsem polořila těsně nad její lopatku a opět od malého tlaku čekala, kdy hlavu ohne. Jestliže ji neohýbala, tlak jsem zvyšovala a nakonec v něm vytrvala, dokud Veny nepochopila, oč ji žádám. Když hlavu otočila směrem na mě, ještě jsem ji nechválila, jelikož musela ještě sklonit hlavu pod kohoutek, což udělala po chvíli, kdy jsem ji povolila tlak a pochválila. Pro dnešek to stačilo, podala jsem Veny pamlsek a společně jsme z haly odešli.

jennifer+galaxie: Vlajkové pokušení

Vzala jsem Galaxii do kruhovky. Již bylo docela pozdě, ale stále bylo vidět, což jsem ocenila – pracovat ve tmě se mi totiž ani trochu nechtělo. Galaxie pofrkala, ale natáhla krk a já ji pustila z vodítka, kdy jsem si vzala velkou vlajku Španělska. Gal přišla blíž a oňuchala ji, zkusila ji vzít do huby. ,,Ještě tu bude nějaký paparazzi a udá nás!“ zasmála jsem se, ale pohladila hnědku a začala ji s vlajkou hladit po celém těle. Galaxie stála klidně, sledovala mě sem a tam očkem, kterým po mně loupla, ale stála poklidně. Já se usmála, pohladila ji a natáhla se pak pro tyč, na které jič byla vlajka Česka. Zazubila jsem se, ukázala to hnědce a i s tím jí začala hladit po celém těle, různě strkala přes břicho, nechala vlajku přejet po hlavě, přikryla Galaxii výhled. Hnědka hrábla jen kopytem, kdy jsem se ukřenila, ale chválila ji. Usmívala jsem se, nabídla Gal pamlsek a rozložila jednu vlajku na její hřbet a protáhla se, kdy jsem ji začala hladit rukama, prolézala jí pod břichem a mezi předními nohami, hladila ji, usmívala se. Měly jsme mezi sebou pevný a silný vztah, takový vztah jsem vždycky s koněm chtěla mít – Ano s Rainy jsem ho měla, ale s Galaxií to bylo něco jiného. Ona je pro mě klenotem, velkým klenotem, který miluji a nechci ho ztratit. Pohladila jsem Galaxii a ona mi žďuchla do ramene, až jsem se zazubila, dohladila ji s vlajkou a pošimrala na líci, kdy hnědka frkla a já s úšklebem sundala deku a dovolila jí, aby si pohrála s míčem, šla jsem ven z kruhovky a sledovala hnědku, kdy jsem byla opřená o hrazení. Hnědka si zablbla a my pak mohly jít směr stáje!

jennifer+galaxie: Zvykáme si na prskavky a opakujeme přátelskou hru

Šla jsem s hnědkou do haly. Byla jsem dost naštvaná, když jsem své bílé rajtky našla od borůvek! Já toho, kdo to udělal, vytahám za uši, až jej potkám. Ale musela jsem se hodit do klidu. Pohladila jsem hnědku a ta zastříhala ušima, kdy natáhla čumák ke kapsám, odkud čouhaly čtyři prskavky. ,,Nech to brouku, je to taková věc, s kterou si dnes budeme hrát,“ usmála jsem se, hnědka stříhala ušima a zafrkala. Usmála jsem se, ale rozžhavila světla v hale a sundala ohlávku, kdy jsem nechala připlé vodítko. Šly jsme s hnědkou na střed, ona mě následovala a já ji hned pochválila. Odložila jsem věci z rukou a začala hnědku hladit po celém těle. Galaxie stála klidně, svěsila si hlavu, odfrkla si dlouze a já se usmála, hladila ji, mluvila k ní a hladila po celém těle. Skutečně po celém a Gal držela jako bleška Usmívala jsem se, hladila hnědku dál a dál, kdy kobylka frkla hezky odlehčeně. Já se usmála, nabídla pamlsek a vzala si ohlávku, odepla vodítko, kdy jsem i s ohlávkou začala hladit hnědou kobylku po celém jejím těle, avšak s rozdílem toho, že jsem vynechala uši, slabiny a nohy. Hnědka klidně stála, já k ní mluvila dost s chválami a usmívala se. Byla jsem spokojená a dohladila hnědku i na druhé straně a ohlávku hnědce nasadila, kdy jsem mohla přijít k poslední fázi a tou bylo vodítko. Nejdříve jsem jím začala hladit a pomalu i začala obmotávat kolem jednotlivých částích těla hnědky, která poklidně stála, nevadilo jí, že jí hážu vodítko přes hřbet, nebo že to vodítko vydává divné zvuky v její blízkosti. Hned jsem ji chválila, nabídla pamlsek a vytáhla první prskavku. Ukázala jsem ji hnědce, ta natáhla pysky. ,,Není to k jídlu zlato,“ usmála jsem se, pohladila hnědku s tyčinkou po nose. Byla jsem obeznámena, jka se s tím mám chovat u koně, proto jsem byla dost ohlduplná. Gal frkla, kdy jsem začala ji s prskavkou hladit po celém těle a nakonec šla před ní a prskavku zapálila. Rozhořela se a začala prskat. Gal frkla, stříhla ušima a hrábla kopytem. Byla zabezpečená vodítkem, které bylo na zemi, takže by nezdrhla. Klisna stála klidně, natahovala k prskavce hlavu a já ji začala obcházet, mluvila na hnědku a když prskavka došla, pochválila jsem ji, nabídla pamlsek a v její blízkosti zapálila dlaší. Gal stříhla ušima, natáhla znovu ke mně hlavu a já dala prskavku hnědce k předním nohám a i pod břicho. ,,Hodná, nebojí se,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, objala ji, dala pamlsek a obě vypotřebované prskavky jsem dala do druhé kapsy. Pochválila jsem hnědku, vzala vodítko a šly jsme spolu zpět do stájí.

lia a charakter: PARTNETSHIP – 5. VIDEO
Zavedla jsem hnědáka do vnitřní kruhovky, kterou jsem za námi zavřela. Včera večer jsem se koukla na další videa ohledně partnershipu, tentokrát šlo o působení tlaků. Jsou dva základní – stálý a přerušovaný? Či tak něco. Můžu to zkusit ohledně ustupování, se kterým stále bojujeme. Stálý tlak už jsem na něj zkoušela, moc nefungoval, tak zkusíme ten střídavý. Pohladila jsem ho po krku, pravou ruku mu přiložila na prsa. „Ustup.“ Přikázala jsem a zatlačila, jemně. Poté jsem povolila a pokračovala. Na druhý tlak zareagoval hnědák okamžitě. „Šikula,“ pohladila jsem ho na místě, kde jsem zatlačila, jakmile ustoupil. „Tak tohle nám půjde líp, ještě jednou, ustup,“ přikázala jsem znova a zatlačila, hnědák soustředěně zacouval. „Anoooo,“ pohladila jsem ho na tom samém místě, ustoupila a zamlaskala. „Pojď.“ Hnědák bez cavyků udělal krok vpřed. Tlak jsem zopakovala ještě jednou zpředu, následovalo ustoupení předkem a ustoupení zádí na obě strany. Hnědák měl trochu problém s ustupování předkem, tam bylo potřeba více důraznosti, než na zádi i tak ustupoval Charlie poměrně uspokojivě do té doby, než ho chytil jarní amok. Místo toho, aby udělal jen pár kroků na danou stranu, hnědák se prudce odrazil a vystřelil po

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ
Zavedla jsem hnědáka do venkovní kruhovky, kterou jsem za námi pořádně zavřela. Nechtěla jsem opakovat ten ranní výlev. Ustupování měl hnědák pro dnešek plné zuby, takže jsme skončili u opakování – napojení. S hnědákem bychom si mohli zítra jen tak zablbnout v nějakém volném výběhu, což by se ani nedalo nazývat prací ze země. Pohladila jsem ho po hlavě a zastavila se ve středu, odepnula jsem mu vodítko, zamlaskala, narovnala se, švihla vodítkem o svoje stehno a dívala se hnědákovi za krk. Ten se odrazil, dvěma cvalovými byl na obvodu, kde následně přešel do svižného klusu. S hrdě vztyčenou hlavou klusal po obvodu a pofrkával. Zavrtěla jsem hlavou a čekala na nějaké známku submisivity. Ty se dostavily asi po dvou, třech kolech. Hnědák sklonil hlavu. Po dalším kole ke mně natočil uši a přežvýkl si. Zastavila jsem se, nechodila za ním již v kruhu, koukala do země a svěsila ramena. Valach prudce zastavil a zastříhal ušima. „Jen pojď,“ mlaskla jsem. „Charlieku,“ pobídla jsem ho, když nerozhodně stál a natáhla k němu ruku. To dostalo valacha do pohybu. „Moooc hodný,“ pochválila jsem ho a pohladila ho opatrně po hlavě. „Šikulka nejšikovnější jsi,“ podrbala jsem ho na čele a ustoupila o pár kroků vzad. „Pojď,“ zamlaskala jsem a pochvalně broukla, když udělal valach několik kroků vpřed. „No pojď,“ povzbudila jsem ho a pokračovala v ustupování. Hnědák zvědavě natáhl krk a pokračoval. Málem jsem to naprala do plotu, takže jsem se otočila čelem a v loktu pokrčila pravou ruku, kterou jsem namířila od těla. „Pokračuj…“ povzbudila jsem ho a sama pokračovala v chůzi kolem obvodu, po chvíli jsem mírně vybočila ze směru a zamlaskala. Charlie zafrkal a pokračoval za mnou. „Jen pojď,“ prohodila jsem k němu a zamlaskala. Nebylo potřeba, Charakter bujaře pohodil hlavou a poklusal si lehce vpřed. „Houuu, kamaráde, nikam se neženeme,“ broukla jsem. Hnědák se pomalu zklidnil. Já tedy pokračovala v kroku, stále častěji a prudčeji měnila směr. Sem tam zastavila, abych se ujistila, že mě hnědák nebude předbíhat. Nepředbíhal, pouze mi oslintal rameno. Protočila jsem panenky a vzdychla. „Já budu dneska celá oslintaná, víš o tom?“ nadzvedla jsem obočí, připnula mu vodítko a vyvedla ho z kruhovky.

jennifer+galaxie: Dikobrazí hra + napojení

Hnědka zafrkala a já s ní vešla do kruhovky. Jak vím, dnes je všechno hnedle plné, až mi dalo práci si zabrat na druhou hodinu halu jen pro sebe. Galaxie musí mít klid a ten taky chci mít. Nyní jsme byly již v kruhovce, kdy jsem ji okupovala už před chvilkou V boxe jsem si řekla, že vezmu hnědku na PK, když už jsem tu byla, proto jsme se vrátily. Nyní jsem ji zatím sundala ohlávkou a ukázala na kruh. ,,Jdi!“ mlaskla jsem, práskla vodítkem k zemi, spíše jím lehce švihla, a Galaxie vyklusala na kruh. Zastříhala ušima, zafrkala a klusala vpřed. Skláněla hlavu a já ji sledovala, chodila svůj kruh, byla jí zatím „nepřítelem“ a ona je někdo, kdo chce se mnou navázat kontakt. Sledovala jsem její oči. Sledovala její pohyby a dávala si pozor na všechny podněty. Změnila jsem hnědce směr, přehodila si vodítko s ohlávkou a sledovala hnědou kobylku, jak poklusává kolem mě a začíná sklánět hlavu, pofrkuje, olizuje se a stříhá ušima, kdy ten vnitřní boltec míří více na mě. Usmála jsem se, pustila věci z ruky, pootočila se, svěsila ramena a dívala se do země. Po chvilce mi někdo začal ožužlávat kapucu mikiny, kdy jsem se pootočila, usmála se, pohladila hnědku po krku a hlavě. Rozešla jsem se po kruhovce a hnědka mě hned následovala, dělaly jsme spolu kolečka a vlnovku přes střed. Hnědka mě následovala a pofrkovala Já se spokojeně usmívala, zastavila jsem se, pohladila hnědku a nabídla jí pamlsek. Pak jsem jí jemně pohladila na prsou a zatlačila prsty u sebe. Hnědka frkla a stříhla ušima, kdy couvala tak dlouho, dokud jsem neustoupila a následně ji nepohladila. ,,ŠIkovná,“ usmála jsem se a zkusila zatlakovat na místě, kde se dává pobídka. Takže pohlazení a pak jemně místo za plecí zatlačit prsty u sebe. Galaxie hned reagovala úkrokem předních nohou doprava. ,,Šikulka,“ usmála jsem se spokojeně, podrbala hnědku, nabídla jí pamlsek a zkusila to samé na druhé straně. Galaxie hned reagovala, já ji za to chválila a měla úsměv ve tváři, když hnědka dobře spolupracovala. Mohla jsem jít k zádi a udělat to samé, pohladit na slabinách a přiložit prsty. Hnědka rozeznávala tlaky dost dobře, proto mi hned ustoupila zádí a já ji hned chválila, nabídla pamlsek a to samé zkusila i na druhé straně, kde to bylo naprosto obnovné jako na druhé straně. Hnědku jsem hned chválila, nabídla jí pamlsek, nasadila ohlávku a mohly jsme jít nazpátek do stáje.

sarah a venuše: OPAKOVÁNÍ VĚCÍ Z PARTNERSHIPU-POZORNOST, TLAKY (TO, CO UŽ UMÍME)
Společně s Veny jsem zamířila na venkovní jízdárnu, kde ještě nikdo takhle brzy ráno nebyl. Zavřela jsem za námi a poté jsme došli na střed, kde zastavili. Pohladila jsem Veny, ale už se do strany rozcházela, kdy se Veny po chvíli vydala za mnou, pořádně loudavým krokem, tak nějak nedávala pozor a ještě polospala. Mlaskla jsem a změnila směr, ať tu její pozornost trochu získám. Hnědka se na mě otočila, a když jsem směr změnila znovu, už se začala probírat. Nečekaně jsem zastavila, až do měklisna narazila čumákem.
,, Ale no tak, tady má asi někdo ospalou nálada“ zasmála jsem se a pohrála si s klisninou hřívou. Znovu jsem mlaskla, jemně zatáhla za ohlávku, bičíkem ji mírně ťukla na hruď, Ven se rozešla, za což byla pochválená. Prudce jsem změnila směr, kdy již klisna reagovala lépe a rychleji. Když jsme zastavili, Ven mě sice trošku předběhla, ale již jsem si její pozornost docela získala. Opět zamlaskání, jemný tlak za ohlávku směrem dopředu, pobídka tušírkou a pohyb trošku do strany. Veny mě již pozorně následovala, dobře a rychle zvládala změny směru, i zastavení už bylo méně krkolomné a ospalé. Pochválila jsem ji a rozhodla se začít s procvičením tlaků. Nejdříve ustupování zadku, zvolila jsem tlak, která nám oběma nejvíce vyhovuje a to rytmický tlak tušírkou společně s hlasovou pobídkou. Hnědka pěkně ustoupila, pochválila jsem ji, tohle ji šlo. Ustoupení jsme zopakovali ještě jednou, již jemněji, Ven neváhala a zadkem uhnula. Pohladila jsem ji a přesunula se k předním nohám, kde vyvinula maličký tlak na plece i ohlávku, který postupně stupňovala. Nebylo potřeba velkého tlaku. Ale ještě to nejjemnější nebylo. Stačili mi dva kroky, pak už následovala pochvala v podobě pohlazení. Jako další cvik jsme měli ustupování předkem, což jsme minule nebo předminule začali, ale tento cvik byl pro nás nejtěžší. Stoupla jsem si trošku za přední nohy, chytla si přímo ohlávku, vyvinula tlak na Veninu lopatku zároveň s tlakem na ohlávku do strany, tlak jsme postupně zvyšovala, avšak v tom docela velkem vytrvala a trpělivě čekala na Veninu reakci. Klisna nejdříve nijak nereagovala, možná tak zašklebením, nakonec však jednou přední nohou do boku uhnula.
,, Šikovná holka“ usmála jsem se hnědku pořádně podrbala. Ustupování už jsme nechala, teď jsem s Veny vyzkoušela ohýbání hlavy, které jsme minule začali. Postavila jsem se na bok hnědky, předala si vodítko na druhou stranu, z této strany si ho podržela a vytrvala, v jemňoučkém tlaku, dokud Ven hlavu neotočila a nesnížila ji v týle. Jakmile to udělala, tak okamžitě přestala a přišla pochvala. Vodítko jsme vrátila na mou stranu, ustoupila o kousek dozadu, položila jednu ruku na dělící linii, druhou rukou vyvinula mírný tlak za vodítko, Ven již hlavu natočila – tato strana ji šla lépe, ale počkala jsem na její snížení krku v týle pod kohoutek. Ven mi po chvíli vyhověla, pochválila jsem ji. To by pro dnešek stačilo, vytáhla jsem z kapsy pamlsek, nabídla jsem ji ho, počkala, až dochroupe, pak jsme vyšli z jízdárny a zamířili do stáje.

jennifer+galaxie: Prostorová hra
Galaxie si odfrkla, já se jen pousmála a vzala ji na jízdárnu, tedy do jízdárny Měla jsem tu již přichystaných pět barelů. Hnědka frkla, stříhla ušima a já se pousmála. Vzala jsem ji sem hned po té, co se chvilku uklidnila z jízdy. Usmívala jsem se, pohladila hnědku a nechala ji, aby se chvilku prošla po jízdárně, kdy jsem ji odepla z vodítka. Šla jsem si udělat uličku a to na 4,5 metru všech pět barelů od hrazení. Gal ke mně došla, zafrkala a drcla do jednoho barelu čumákem. Pousmála jsem se, pohladila kobylku a podrbala ji na líci. Gal stříhla ušima, frkla a já se usmála znovu, ale šla s hnědkou dál od barelů. ,,Půjdeš se mnou?“ usmála jsem se, hnědka stříhla ušima znovu, ale následovala mě, jakmile jsem se rozešla směrem k barelům. Šla vedle mě a já ji pak vytlačila rukou, kterou jsem ukázala na stěnu, na stěnu. Hnědka frkla, ale prošla v mezeře poklidně. Usmála jsem se, pochválila ji hlasně a změnily jsme si směr. Gal zastříhala ušima a podívala se na mě zvídavě. Udělaly jsme si znovu pochod v uličce. Hnědka mě hned následovala a prošla uličkou pěkně, kdy se nezastavovala a šla dál. Usmála jsem se, ale dodala vzdálenost na 3 metry od hrazení. Zapískala jsem. ,,Brouku, jdeme,“ usmála jsem se a Galaxie frkla, já jí ukázala na uličku a lehce houpla mrkvovkou. Gal frkla, ale došla k barelům a já se jí podívala na místo za plecí a tlačila ji pohledem do uličky. Natočila jsem se bokem, houpla mrkvovkou a hnědka frkla, ale prošla uličkou na druhou stranu. ,,Tak je hodná,“ šla jsem ji pochválit a podrbala ji. Poslala jsem ji na druhou ruku, kdy to hnědka vzala naprosto v pohodě. Usmála jsem se, ale zase snížila vzdálenost od hrazení a tentokrát na 1,5 metru. Galaxie frkla a já ji zavolala k sobě, ale v půlce uličky ji zastavila. Gal stříhla ušima a já jí zahradila výstup, kdy jsem se usmála šibalsky, ale podívala se na prsa a rozkmitala ukazováček. ,,Couveeej,“ usmála jsem se, kdy hnědka zafrkala, ale začala couvat, dokud nevycouvala z uličky a já přestala. Šla jsem k ní a hned ji chválila a nabídla pamlsek. ,,Šikovná holčička,“ usmála jsem se spokojeně a šla odendat barel, hnědka mohla projít a já si ji zase otočila a zopakovaly jsme si to i na druhou ruku. Hnědka frkala nadšeně a já se pousmála, ale podrbala ji a mohly jsme si udělat mezeru na 1 metr a to už hnědka prošla i nadále v klidu a já ji chválila, nabídla jí pamlsek a nechala, aby si prošla uličku, zastavila si ji znovu Uzavřela jsem tam hnědku a ta jen frkla, ale snížila krk a drcla čumákem do barelu. Kdy jsem se ušklíbla, ale pohladila ji po krku a dala pryč barel. Mlaskla jsem a kobylka vyšla ven z uličky. Chválila jsem ji hned a nabídla pamlsek. Připla jsem vodítko a mohly jsme jít konečně zpátky do stájí, protože jsme pro dnešek měly splněno to, co jsme chtěly.

lia a charakter: OPAKOVÁNÍ – NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ, USTUPOVÁNÍ
Zavedla jsem hnědáka do venkovní kruhovky, byl nastrojen na lonž, před tím jsem si však chtěla s ním zopakovat pár věcí. Pohladila jsem ho po krku a povodila ho pár koleček, poté jsem se zastavila ve středu kruhu a odepla mu vodítko. Charakter zastříhal ušima a přenesl váhu na zadní nohy. Věděl co bude následovat, můj postoj mu to naznačil. Stála jsem narovnaná, dívala se mu na krk. Jakmile jsem švihla koncem lonže o svoje stehno, hnědák se prudce odrazil a pár cvalovými se dostal k plotu, u něhož cválal dobrého půl kola, poté přešel do svižného klusu. Následovala jsem ho v malém kruhu, stále udržovala stejný postoj. Hnědák pohodil hlavou, švihl ocasem, vyklenul krk a znovu otřepal hlavou až se jeho hříva rozlétla. Charlie přežvýkl, namířil uši ke mně a jakmile jsem ho následovala další kolo, snížil hlavu a přežvykování se stalo častějším. Sem tam švihl ocasem a přidupl si. Nakonec jsem se zastavila, lehce svěsila rameno a sklopila pohled, jedním očkem jsem ho ovšem pozorovala. Charlie prudce zastavil, zastříhal ušima a vyrazil ke mně. Natáhla jsem k němu ruku a nechala ho, a/t si ji očichá. „Šikovný,“ pohladila jsem ho po hlavě a chvilku pokračovala v hlazení a drbání, hnědák natáhl hlavu a ohrnul horní pysk. „Tak tohle se ti líbí, jo?“ zasmála jsem se a po chvilku přestala s drbáním. Můj svěřenec do mě uraženě, ale jemně drcnul. „Nu co? Mají mi snad upadnout ruce, aby se Vaše veličenstvo mělo dobře?“ Hnědák zafrkal. Protočila jsem panenky a ustoupila pár kroků vzad. „Žádné flákání, máme před sebou ještě dost práce, tak pojď.“ Mlaskla jsem si, Charlieho jsem nemusela dvakrát pobízet, hnědák mě s vytaženým krkem následoval. Po kole jsem se otočila do normálního směru, pokrčila ruku v lokti a mlaskla. Charakter nezaváhal a pokračoval v pronásledování mé maličkosti. Usmála jsem se a sama udržovala tempo, sem tem jsem nepatrně vybočila ze směru, obraty se postupně stávaly ostřejšími, sem tam se objevilo i zastavení. Charakter reagoval perfektně, byl snaživý dokonce nepřebíhal a ani nezaváhal. Nakonec jsem zastavila, pohladila ho po krku a nabídla mu pamlsek, který si jemně vzal a hned začal hledat další. „Hej to lochtá,“ vyjekla jsem když se snažil dodolovat do kapsy, což jsem mu okamžitě zarazila. „Budeš tlustý,“ vynadala jsem mu s úsměvem a pohladila ho po hlavě. Začala jsem s ustupováním. „Ustup.“ Střídavým tlakem jsem mu působila na prsa, hned po prvním povolením hnědák udělal několik kroků zpět. „Aaaano, šikovný,“ pochválila jsem ho a pokračovala ve stejném způsobu. Ještě jednou dozadu a následně jednou do obou stran, ještě jsme trochu potrénovali ustupování zádí a poté jsem mu připnula lonž, mohli jsme se vrhnout na práci na kruhu.

jennifer+galaxie: Přátelská hra – klasická + balonky!
Galaxie si dlouze odfrkla a podívala se na mé ruce, v kterých byly asi tři nenafouklé balonky. Stříhla ušima, ale šla dál se mnou až ke kruhovce. Usmála jsem se, pohladila ji a otevřela si kruhovku. Vpustila jsem ji tam, odepla vodítko a podívala se po kruhovce, kterou jsem si již připravila. Bylo tu asi deset nafouklých balonků, no nafukovala jsem je dobrou půl hodinu a plus k tomu to věšení hnědka zafrkala, ale šla k jednomu sloupku a začala pofrkovat a drncat do míčků, které jen tak létaly, když byly na delších provázcích. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. ,,Co děláš ty hračičko moje malá,“ zasmála jsem se a opřela se o hrazení. Sledovala jsem kobylku, jak si hraje, ale po chvilce ji to přestalo bavit a šla za mnou, kdy mi drcla do ruky a zafrkala. Já se jen ušklíbla, pohladila ji po kštici a sundala ohlávku. Začala jsem ji hladit rukama po celém těle. Nejdříve jsem začla hlavou, pěkně ji hladila mezi ušima a po uších, pokračovala jsem po krku. Hnědka stála pěkně poklidně na místě a já se usmála, ale hladila ji i nadále. Galaxie zastříhala ušima a já si všimla Sebastiana, který se opřel o hrazení. ,,Co je?“ podívala jsem se na něj a pozvdla obočí, kdy jsem dohladila hnědku a vzala si ohlávku, kdy jsem ji s ní začala znovu hladit od hlavy až po zadní nohy, kdy jsem nehladila ale slabiny, uši a místa se slabou kůží. ,,Nic, jen mě zajímá, co chceš dělat s těmi balonky,“ ušklíbl se mladík a já zavrtěla hlavou. ,,Víš, že kdo je zvědavý, bude brzo starý,“ zasmála jsem se, ale dohladila hnědku ohlávkou a nasadila ji ji. Pak jsem to samé udělala i s vodítkem, které jsem začala i omotávat kolem uší, hlavy, krk, pod břichem a kolem nohou. ,,MMi chceš říct, že už takhle vypadám staře?“ podíval se na mě smutně Seb a já se zasmála. ,,To rozhodně ne,“ zazubila jsem se, povzdechla jsem si, ale vzala si balonek a začala s ním hnědku hladit a pak ho před ní nafoukla. Gal zastříhala ušima a sledovala ho. Začala jsem hnědku nafouklým balonkem hladit po celém těle, Gal stála a ani nemukala ,,Tohle jsi s ní už dělala, že jo?“ podíval se na mě mladík. ,,Máš dobrou paměť, dělaly jsme to,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a pak najednou propíchla balonek, kdy hnědka stříhla ušima a natáhla hlavu k propíchlému balonku, až jsem se zazubila. ,,Bohužel, piňata s pamlsky to není,“ zasmála jsem se, ale vzala balonky na provázcích a začala hnědku jimi hladit a po chvilce další z nich propíchla. Gal se na mě otočila, měla zvláštní výraz ,,Vypadáš jak oslík,“ zasmála jsem se, ale pochválila hnědku a nabídla jí pamlsek, který Gal schroupala hned. Zazubila jsem se, ale hladila ji dál a propíchla další balonek. Gal stála pěkně, už jsem ji jen pochválila, nabídla pamlsek a mohly jsme jít spolu pryč z kruhovky. ,,To ty ostatní nepropíchneš?“ podíval se na mě Seb. ,,Ne, nechám je žít,“ zasmála jsem se, došly jsme k boxu a já pak po nás šla poklidit kruhovku.

lia a charakter: PARTNERSHIP- VIDEO 5
Zavedla jsem hnědáka do kruhovky, včera večer jsem se koukla na další video partnershipu, tentokrát o působení tlaků. Ten začátek – ustupování, jsme prakticky dělali, každopádně nám nic nebrání si ho zopakovat. Stejně pouze na hlasový povel zatím nereaguje, takže máme před sebou ještě nějakou práci, ale už jí máme i dost za sebou. V ruce jsem měla mrkvovou hůlku, kterou jsem si prozatím položila u vchodu a hnědáka popovedla vpřed. Pohladila jsem ho po krku a přerušovaným tlakem mu zatlačila na prsa. „Ustup,“ přikázala jsem, zde byl vidět ten rozdíl. Hnědák již nedělal pouze krok, udělal hned tři. Za což jsi vysloužil odměnu. Ještě jsme si tento způsob jednou zopakovali a já si vzala mrkvovku. Uvidíme, jak bude reagovat na ten samý talk pomocí jí. Charlie se ukázal být na ni docela citlivý, ne že by sklápěl uši či něco podobného, ale měl o dost rychlejší reakci. Zkusíme si ještě tlak na hlavu a s ustupováním bude pro dnešek konec. Hnědák chvíli váhal, ale bylo to pro něj nové, takže byl i přes menší výsledek než u předcházejícího tlaku hodně pochválen a my přešli na chůzi vpřed. Hůlkou jsem mu střídavě tlačila na místo, kde se nachází obvykle holeň – ze sedla a stála lehce vedle něj. Valach udělal krok stranou. Nebylo to přesně to, co jsem chtěla, jednalo se spíše o nepochopení. Následně jsem tedy přidala i tlak na ohlávku a Charlie pochopil – udělal několik svižných kroků vpřed. „Aaano, šikulka,“ pohladila jsem. Dále jsme si zkusili různé změny směru pomocí tlaku na ohlávce. Zkusili jsme také ustoupení zádí, tentokrát stálým tlakem. Pokračovali jsme ustoupením do strany a předkem. Ke konci jsme si zkusili snížení hlavy. Charliemu to moc šlo, dostal pochvaly a pamlsek nakonec jsme opustili kruhovku.

lia a charakter: Chyba, omlouvám se, jedná se o VIDEO Č. 6

lia a charakter: PARTNERSHIP- VIDEO 7 - VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, MOC SE OMLOUVÁM, NESTÍHALA JSEM
Hnědáka jsem si zavedla do vnitřní kruhovky a zavřela za námi, pohladila jsem ho po krku. A začala s dnešním tématem – opět partnershipem, chtěla jsem na něm tento týden zamakat. Celý tento týden měl být akčnější, než ten předchozí, přeci jen máme přes sebou závody a dříve či později i licenci s pátým levelem. Dnešní téma bude hlavně o tlaku na ohlávku. Hnědák nebyl příliš soustředěný, což se ovšem mohlo v tomto případě hodit. Společně jsme se rozešli po obvodu, hnědák kráčel s nataženou hlavou vpřed a sem tam zastříhal ušima. Když jsem chtěla zastavit, zatáhla jsem za vodítko u karabiny směrem vzad. Hnědák nadzvedl hlavu, udělal ještě dva kroky a zastavil. „Ustup,“ přikázala jsem mu a pomohla si mrkvovkou na plece. „Šikovný,“ pohladila jsem ho na tomto místě a opět se rozešla. Několikrát jsme samotné zastavení pomocí tlaku na ohlávku zopakovali, hnědák nakonec nepřebíhal, ale nebyl ještě tak zpracovaný, aby zastavil pouze na řeč těla. Následovalo sklonění hlavy, hnědák reagoval, ovšem ne snížením hlavy. Pomohla jsem si tedy tlakem za ušima, který okamžitě pomohl. Hnědáka jsem pochválila a ještě jednou jsme tento povel zopakovali. Pohladila jsem hnědáka po krku a stoupla si tak, aby vodítko simulovalo otěž na druhé straně. Pomocí něho jsem mu otočila hlavu, bála jsem se že hnědák zacouvá, ale nestalo se. Nakonec krásně ohnul hlavu, za což dostal velikou pochvalu a to samé jsme zopakovali z druhé strany. Pěkně dával týl pod výšku kohoutku a já byla moc spokojená. To samé jsme zopakovali při otáčení hlavy na stejnou stranu, na které jsem stála. To se Charliemu líbilo mnohem víc, ale už se tak nesoustředil, zajímala jsem ho spíše já a moje kapsa. Každopádně se na mě nerval, po chvilce se mu to opět povedlo. Okamžitě jsem povolila a pochválila, opět jsme to šli i z druhé ruky. Další bod byl rozcházení na tlak ohlávky, samotné rozcházení nebyl takový problém, komplikovanější byly změny směru i když jsem šla já rovně. Charlie měl tendence chodit jen za mnou, ale po chvíli i na tlak ohlávky reagoval. Pochválila jsem ho a vyvedla ho z kruhovky.

sarah a venuše: PARTNERSHIP - O STUŽKU, VIDEO Č.8
Mlaskla jsem na Veny, společně jsme vyšli z boxu a zamířili do venkovní kruhovky, ve které sice ještě ze včerejška bylo trochu namokralo, ale dalo se to, však dnes napojení dělat nebudeme. Zavřela jsem za námi kruhovku a ve vysokých holynách přecupitala s Veny na střed, zjistila jsem, že bahna až tak moc není. Hnědku jsem pohladila, následně se již rozešla do boku, Ven mě následovala. Opět jsme partnership začali upoutáním pozornosti, ostatně jak jinak, že? Ven šla hezky, sic trošku lenošně, za mnou, na různé změny směru reagovala celkem dobře, ale šlo by to i pohotověji. Se zapískáním jsem zastavila, vyvinula malinkatý tlak na ohlávku. Ven mě o krok předběhla, ale jinak už si vedla celkem dobře, takže jsem ji začala drbat za uchem, tam kde to měla ráda. Po chvíli jsem opět se zamlaskáním a jemnou pobídkou tušírkou s Vney vykročila, opět nějaké ty změny směru, dokud Veny nereagovala dobře a celkem rychle, Potom přišlo zastavení, Ven mě nepředběhla, takže jsem ji moc pochválila. Když už se na mě dobře soustředila, mohli jsme začít s dnešním zaměřením, což bylo otáčení koně pomocí ohlávky. Tato věc se nám bude hodit jak ze země, tak ze sedla. Zčala jsem s tím, že jsem přehodila Veny přes krk lano, Ven hezky stála, já mezitím Ven hladila skoro po celém těle, procházela ji za zadkem. Když Ven klidně stála, odměnila jsem ji delším podrbáním na oblíbeném místě, jelikož to, aby se nechala haldit po celém těle a aby nechala člověka bez promlémů projít za zadkem, bylo pro dnešní cvičení nezbytné. Teď jsem přehodilavodítko na druhou stranu, projela s ním pomalu po jejím hřbetě až k zadku, kde ji spustila vodítko ke hleznům. Potom jsem trochu poustoupila a vykonala mírný tlak na vodítko. Ven zvedla hlavu a byla vyjukaná, co se děje.
,, Klid holka" pronesla jsem hlubokým hlasem, v mírném tlaku jsem ale vydržela, avšak tlak už nezvětšovala, jen vyčkávala. Hnědka zastříhala ušima, klesla hlavou pod úroveň kohoutku, poté ustoupila zadkama a provedla celý obrat. Vyčkala jsem, až ke mně sama příjde, pak ji velmi pochválila, byla šikovná. Chvíli měla klid, potom jsem ji ale znovu přehodila vodítko na druhou stranu, přejela s ním po hřbetě, nechala ho na úrovni hlezen. Kousek jsem ustoupila, vyvinula jemný tlak a vyčkávala. Klisna opět trochu s nevolí sklonila hlavu a provedla obrat, já počkala, až příjde úplně ke mně, pak ji s úsměvem podrbala za ouškem. Pro dnešek to stačilo, byla jsem spokojená a myslím, že i Ven. Jetšě jsem vytáhla z kapsy kus mkve, asi ze včera a usmála se na Ven.
,,Úúsměv" zahalekala jsem a nakrčila ukazováček. Hnědka nakrčila horbní pysk a zaflémovala.
,, Šikulka" usmála jsem se a podala ji mrkvičku. Když klisna chroupala, ještě jsem ji pořádně drbala. Jakmile měla dojezeno, společně jsme odešli z kruhovky a zamířili do stáje.

sarah a venuše: OPAKOVÁNÍ Z PARTNERSHIPU A ZVYKÁNÍ NA RUŠIVÉ PŘEDMĚTY
,, Díky" usmála jsem se na tetičku a vzala si plachtu, kterou mi podávala. Sue kývla a s úsměvem pohladila Veny, pak už ale zamířila do stájí. Mlaskla jsem a společně s hnědkou jsem zamířila do kruhovky. Pečlivě jsem za námi zavřela, potom odcvakla vodítko a nechala Veny, ať kruhovku pořádně prozkoumá. Mezitím jsem rozprostřela na zem modrou plachtu, zatěžkala ji, aby neuletěla. S plachtou by neměl být problém, už jsme ji zkoušeli, ale chtěla jsem začít u něčeho lehčího. Ven po mě zvědavě pokukovala, ale blíže nepřišla. Usmáal jsem se, došla k ní, kde ji k provázkovce přicvakla vodítko a opět začala s upoutáním pozornosti. Ven šla dnes pěkně aktivně, ale i tak za mnou krapet zaostávala. Na zastavení reagovala hezky pohotově. Pochválila jsem ji, přešla k ustupování.
,, Ustup holk" houkla jsem a pomalu ji začala rytmickým tlakemťukat mrkvovkou na záď. Hnědka klesla hlavou a zádí pěkně ustoupila, za což jsem ji samozřejmě pochválila. Stoupla jsem si na druhou stranu, opět vykonala jemňoučký tlak, hnědka hezky ustoupila zádí, tohle nám docela šlo. Usmáal sjem se, hnědku pochválila. Ven zvedla hlavu a zastříhala ušima, zpozorněla. Koukla jsem jśe jejím směrem, usmáala se, ale vykonala malinkatý tlak na její týl, kdy klisna po chvíli vydržení jedním tlakem, hlavu dala níže a přežvýkla. Moc jsem ji pochválila.
,, Ahoj, kdy budete končit?" zeptala se Lia z venku.
,, Asi za deset minut, ještě budete muset vydrtžet" zazubila jsem se.
,, V poho, za chvíli tady budeme zase" zazubila se blondýnka, kdy jsem se opět začala věnovat Veny. Pohladila jsem ji, ale už začala vykonávat stálý tlak na plece, kdy klisna po maličké chvilve couvla a frkla.
,, Šikulka" ihned jsem povolila tlak a pochválila. Mlaskla jsem, když se Veny rozešla, pěkně jsem si ji udržovala na své levé straně, pobzbudivě jsem mlaskla, když jsme našlápli na plachtu. Veny zaváhala, hlava jako lama, nozdry rozšířený, na co to asi šlápla?
,, Kliis holka, to přece známe" usmála jsem se a hladila ji po krku, nakonec jsem ji pomocí snížení hlavy uklidnila. Znovu jsem mlaskla, pomohla si tušírkou a s pozbuzováním Veny došla doprostřed plachty, kde jsme zastavili. Pohladila jsem se, ale už opět zamlaskala a společně jsme vyšli z plachty. provedli jsme obrat a na plachtu zamířili znovu, tentokrát z opačné strany. Ven už to přešla klidněji, za což jsem ji samozřejmě hodně pochválila. Zalobila jsem v kapse, vylovila pamlsek, který ji podala. Následně jsem zbalila plachtu a společně jsme zamířili do stáje.

lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ (KROK – KLUS, V KROKU I PŘES KAVALETY), ZVEDÁNÍ NOHOU VE VOLNOSTI
Zavedla jsem Charlieho do kryté kruhovky, protože venkovní počasí nevypadalo příliš vstřícně. Zavřela jsem za námi, tušírku s nákrčákem si odložila a pohladila Charlieho po krku. „Tohle bude jenom opakování,“ ujistila jsem ho, zastavila se a odepnula mu vodítko. Narovnala jsem se a švihla s vodítkem o svoje stehno, dívala jsem se mu při tom za krk. Reakce přišla okamžitě. Hnědák se prudce odrazil zadníma nohama, až jsem udělala pro jistotu několik kroků zpátky, abych neskončila pod jeho zadními kopyty. Charlie se nahrbil a hlavou dole, aby ji vzápětí zvedl. Chodila jsem za ním a sledovala případné známky podřízení. Už jsem chtěla s ukazováním kdo je tu pánem přestat, ale Charlie si občas dělal ještě nějaká šprťouchlata. Jako teď. Normálně mu to už netrvalo dlouho, ale teď přešel až po dvou kolech z cvalu do klusu. Skočila jsem přímo před něj a donutila ho změnit směr. Charlie nadlehčil předek a s plnou váhou na zadních nohách se na místě otočil, udělal dva cvalové a vyrazil na druhou stranu již klusem. Postupně začal sklánět hlavu, uši natočené směrem ke mně a přežvykovat. To jsem byla spokojená. Přestala jsem ho „pronásledovat“ a zastavila se, sklopila pohled, lehce se nahrbila a po očku ho sledovala. Hnědák na místě zastavil a se zvednutou hlavou kontroloval situaci. Natáhla jsem k němu ruku a promnula v ní prsty. Charakter sklonil hlavu a vyrazil ke mně. „No vidíš, jak jsi šikovný…“ usmála jsem se a pohladila ho po krku, pokračovala jsem k plecím, kde už mi ovšem překážela deka, pod kterou jsem dlaní párkrát zajela. Pokračovala jsem rukou na dece až k nohám. Hnědák byl i přes to všechno uvolněný. Na další práci ze země budeme pokračovat ještě s tušírkou. Na předku byl již na tuto práci zvyklý, záď mu kapánek dělala problém. „Pojď,“ mlaskla jsem a začala couvat. Charlie se nezdráhal a následoval mě dopředu. „Šikulka,“ mlaskla jsem a pokračovala po obvodu, jakmile však měl přejít čas na prudší obraty, otočila jsem se, abych se nepřizabila, ruku ohnula v lokti a namířila předloktí od těla. Charakter se skloněnou hlavou, vytáhnutou vpřed udržoval tempo. Nepředbíhal – naštěstí. Následovalo zatáčení, které vyústilo až v ostré obraty. Charlieho jsem pravidelně hlasem povzbuzovala, ani naklusání mu nedělalo problém, pěkně mě následoval i v klusu. „A stůj,“ broukla jsem a sama zastavila. Jakmile se Charlie dostal na mojí úroveň zastavil, vzápětí se se mnou zase rozešel. „Aaaano, hodný,“ došla jsem si pro tušírku, pro kterou jsem se ohnula za chůze a bičík následně nahradil mou ruku. Zastavila jsem, jakmile měl hnědák tendence dostat se přede mě, zarazila ho právě tušírka. Hnědák si asi uvědomil svou chybu a zacouval. „Aaano, ustup,“ broukla jsem a poplácala ho tušírkou na pleci. „Šikulka,“ pohladila jsem ho na tom místě, kde před tím působila tušírka, jakmile ustoupil. Charlie zafrkal a mlsně schramstl nabídnutý pamlsek. Přešla jsem k jeho levé přední noze, sjela po ní, dávala si při tom pozor, ať neshrnu bandáže a chytla ji za spěnku. „Nohu,“ přikázala jsem. Tohle jsme zkoušeli poprvé, většinou jsme to dělali v boxu nebo uličce, ale já chtěla, aby byl připravený i na tohle zvedání. Charakterovi se moc nechtělo, ale jakmile jsem se o něj lehce opřela, nohu zvedl. „Šikula,“ pochválila jsem ho a kopyto zběžně přejela pohledem. Čistila jsem mu je před tím, než jsme vyrazili do kruhovky. Takhle jsem pokračovala na všech čtyřech. U zadních trochu váhal, ale i tak je nakonec zvedl. „Aaano, šikovný,“ pohladila jsem ho po krku a pohladila ho na čele. Chtěla jsem něco zkusit – jak mě bude následovat mimo uzavřený prostor, ale potřebovala jsem určité zabezpečení – proto ten nákrčák. Dala jsem mu ho na krk a ujistila se, že mě následuje a reaguje na mé povely. Teprve poté jsem otevřela kruhovku a s tušírkou před ním a rukou na nákrčáku vyrazila ven. „Stůůůj,“ broukla jsem vzápětí a zastavila se. Hnědák sice zastavil, ale už mi nevěnoval tolik pozornosti. I přes to jsme úspěšně dorazili do jízdárny s parkurovým materiálem. Bránu jsem za námi zavřela, Charliemu nechala volno a šla připravit krokové kavaletky, nejdříve to zkusíme přes jednu, potom přes dvě a pak přes tři. Ale už jsme to zkoušeli, uvidíme, jak si to bude pamatovat. Přes mé překvapení mě hnědák celou dobu následoval. Za to jsem ho samozřejmě obrovsky pochválila a pokračovala s ním v programu. Charlie ukázal, že tohle je pro něj hračka. Šel za mnou, jako by tam nic nebylo, zároveň však zvedal nohy a dával pozor, ať nezakopne, stejně jako já. Bylo to stejné, jak přes jednu tak přes dvě i přes tři. Pořádně jsem ho pochválila, kavalety uklidila, sundala mu nákrčák, připnula vodítko a s ním v jedné, nákrčákem přes rameno a s druhým koncem vodítka a tušírkou v druhé jsme opustili jízdárnu.

lia a charakter: OPAKOVÁNÍ PARTNERSHIPU – UPOUTÁNÍ POZORNOSTI, TLAKY, VEDENÍ ZA OHLÁVKU + DOTEKY S TUŠÍRKOU
S Charliem jsem vyrazila do kryté kruhovky, původně jsem chtěla na kolbiště, ale počasí se spiclo a teď momentálně kapánek mžilo. Hala sice byla prázdná, ale já ji nechtěla případným trénujícím dvojicím brát. Stejně ji budeme za pár desítek minut zabírat mi. Zavřela jsem za námi pro mou psychickou jistotu a pohladila hnědáka po čele. Zopakujeme si to, co umíme z partnershipu, abych měla jistotu že můžeme pokračovat v dalších úkonech. Začínalo se upoutáním pozornosti, já v ruce měla tušírku, kterou bych Charlieho případně upozornila na případné předběhnutí. Nejdříve jsem ho, ale povodila a ujistila se, že mě nebude předbíhat ani v chůzi. Při obyčejné práci to již většinou nedělal, ale sem tam něco zkusil. To zastavení bylo kapánek horší. „Ustup,“ přikázala jsem, jakmile při zastavení překročil danou a určenou hranici a pomohla si tlakem tušírky. „Ano, tak je hodný,“ byla jsem spokojená a znovu se rozešla. Snažila jsem se o to, aby povolené vodítko, zůstalo povolené a já nemusela vyvíjet tlak. To ještě chvilku trvalo a zvlášť při zastavení jsme ještě řešili osobní prostor, ale hnědák rychle pochopil, že teď se od něj chce následování bez tréninku napojení. Jakmile jsem měla plnou pozornost pokračovala jsem tlaky a ustupování. Charlie reagoval výrazně lépe na ten střídavý a už mu to skoro šlo pouze na hlasový povel, tedy pouze couvání. Na ustupování zádí a předkem či ustupování do strany jsme ještě museli pracovat. Neotravovala jsem ho s tím však dlouho, abych ho nezprotivila a neznudila. Spíše jsem následně trénovala ohýbání. To Charliemu šlo, nejenom hlavou, ale i v chůzi reagoval pěkně na pořádné ohnutí, které jsem si ale kontrolovala tušírkou. Bez toho by to asi tak dobře nešlo, jak jsem se vzápětí přesvědčila. Nakonec jsem ho chtěla ještě zvykat na tušírku, na její doteky, zvlášť na zádi, kde hnědák reagoval přemrštěně. Nechtěla jsem ho však vyděsit, takže jsme brzy skončili. Přeci jen toho ještě dnes bude dost.

lia a charakter: PARTNERSHIP – VIDEO 8
Před počasím jsme se opět ukryly do vnitřní kruhovky. Hnusně mžilo a zítra nemělo být o moc líp. Spíše pouze hůř. Uvidíme, kolik je na tom pravdy. Odpoledne jsem se podívala na další video part-nershipu a rozhodla se, že to zkusíme ještě dnes. Přeci jen jsme dnes nedělali nic jiného, jen jsme opakovali to, co známe a já nechtěla přijít o Charlieho drahocennou pozornost, kterou ale teď budu muset opět získat. Zavřela jsem za námi z bezpečnostních důvodů a začala s voděním. Opět jsem po něm chtěla, aby se vodítko nenapínalo a následoval mě i bez jeho tlaku. Pohrála jsem si ještě s pro-storem při zastavení, aby mě nepředbíhal a mohli jsme začít. Charakter uměl stát klidně. To ano, ale doteky lanem jsme nezkoušeli. Z pár příhod jsem také věděla, že mu prudké pohyby za zádí nevadí. Spíše upoutávají jeho pozornost, než aby kopal. S doteky lana jsem začala na plecích. Ve videu jsem totiž zjistila, že je to místo, kde koním doteky nejméně vadí. O tom jsem se také přesvědčila. Začala jsem s ním zajíždět dále na záda či naopak druhým směrem na krk a pravidelně hnědáka chválila. Stál poměrně klidně, jen když jsem prohodila strany při doteku na zádi, mi ustoupil, ale po uklidnění a několika doteků lanem na zádech a pomalém přesunu dozadu stál klidně i při těchto dotecích. Vše jsem zopakovala, abych měla jistotu a s lanem si pohrála u jeho hlezen, kde bude mít při otáčení lano. Charlie stříhal ušima a mě bylo při pár nechtěných krocích vpřed jasné, že jeho pozornost je pryč. Přešla jsem tedy k jeho hlavě a popovedla ho vpřed. Vzápětí zastavila, když udělal Charlie další tři kroky vpřed, nechala jsem ho zacouvat. „Ustup,“ přikázala jsem a zatlačila mu na plece střídavým tlakem. Hnědák zastříhal ušima a zacouval. „Tak je hodný,“ pohladila jsem ho, zamlaskala a rázně vykročila. Dokud jsem si nebyla jistá s jeho pozorností přešla jsem k závěru. „Neboj, za chvilku končíme,“ usmála jsem se, zastavila, přehodila lano přes jeho krk, jako už tolikrát a opatrně s ním sjela k zádi. Vyvinula jsem na lano jemný tlak, Charlie lehce protestoval, ale za chvilku sklonil hlavu, otočil ji za tlakem a když tlak vytrvával. Ustoupil zádí a provedl celý obrat. „Šikovný,“ pochválila jsem ho a dala mu pamlsek. „Končíme, neboj,“ pohladila jsem ho a vyvedla z kruhovky.

sarah a venuše: PRÁCE ZE ZEMĚ NA PROCHÁZCE - OPAKOVÁNÍ PARTNERSHIPU
Ještě pár dalších metrů jsem funěla a namáhavě šlapala do kopce, za nímž by, podle Jennifer, měla být menší loučka, kde jsem měla v plánu práci ze země. Hldila jsem Veny, ta ochotně chodila vedle mě, i když by se určitě radi někam vydala rychlejším tempem. Spokojeně jsem se usmála, když se za zatáčkou vynořil menší palouček. Zstavili jsme na kraji, kdy jsem byla zvědavá, zda Ven začne žrát - k mému uspokojení ji tráva moc nezajímala. Pohladila jsem ji, ale následně už se rozešla do strany. Hnědka zastříhala ušima a vyrazila za mnou, kdy jsem po chvíli změnila směr, abych si upoutala její pozornost, ale taky proto, aby měla pohotové reakce a byla připravená na vše. Jakmile šla pěkně za mnou, hezky reagovala na změny směru, tak jsem s písknutím zastavila. Hnědka stáhla uši dozadu, ale hezky zastavila. Pochválila jsem ji a po chvíli stání opět vykročila vpřed, kdy mě klisna se zafrkáním následovala. Usmála jsem se a opět po chvíli zastavila, Ven už zastavila hezky vedle mě, takže jsem ji pochválila. Chvíli jsem počkala, ať si uvědomí, že svůj cvik provedla dobře, pak jsem po ni chtěla zacouvání. Tušírku ani mrkvovku jsem u sebe neměla,no nic, aspoň potrénujeme stálý tlak. Přiložila jsem tedy svou dlaň na klisniny plece, vyvinula mírný tlak, zároveň provedla jemný tlak na ohlávku. Ven se zafrknutím couvla, kdy mi stačil jeden krok a pochválila jsem ji. Přesunula jsem se za její přední nohy a vyvinula stálý tlak na záď, s tím že jsem tlak stupňovala, dokud neustoupila. Hnědce to trvalo déle, než obvykle, ale nedoivila jsem se ji, v přírodě bylo mbnohem více rušivých předmětů, takže si Ven vedla velmi dobře. Opět přišla pochvala, potom ustozupení z pravé strany, které nám šlo lépe. Usmála jsem se, koukla se na Ven, která již pomalu ztrácela svoji pozornost, ale snažila se mi vyhovět. Ještě jsem se rozhodla zkusit obrat směrem ode mně, takže jsem přehodila vodítko na druhou stranu, pomale jí jim přejela po hřbetu a až vodítko kleslo ke hnědčiným hleznům, kousek jeśem ustoupila. Mírně jsem zatáhla za vodítko, vyslovila jsem povel a počkala si na Veninu reakci. Klisna zvedla hlavu do výšin a zašklebila se. Nijak jsem to nekomentovala, jen ji hlasme klidnila a vytrvala s vodítkem na jemném tlaku. Ven švihla ocasem, znovu se zašklebila, ale potom s přežvýknutím dala hlavu dolů a hezky se otočila za mnou. Byla jsem z toho zaskočená, ale rychle jsem ji pochválila, příjemně mě překvapila. Ještě jsem ji jednou podrbala, pak už jsem usoudila, že pro dnešek to stačí a společně jsme zamířili na lesní pěšinu.

jennifer+galaxie: Opakujeme
Sundala jsem hnědce ohlávku. Galaxie šla k hrazení a natáhla se pro trávu. Já zatím dala stranou plachtu s míčem a vzala si tušírku. Švihla jsem s ní v levé ruce a natáčela se k hnědce bokem. Dívala jsem se jí do očí a hnědka zafrkala. Vyběhla na stěnu a stříhla ušima. Vyklusávala a frkala. Já šla svůj kruh, dívala se jí na oči. Naše gesta nezapomněla. Přehodila jsem si tušírku do druhé ruky, zamlaskala a vyšlápla více kruh. Galaxie pohodila hlavou, vyhodila si a rozcválala se na druhou stranu. Dívala jsem se na ni, nehnula ani brvou, jen se ušklíbla. Galaxie nejdříve běhala po větším kruhu kolem mě, já ji nechala, nechávala jsem jí i její tempo. Jen jsem jí znovu nechala otočit a sledovala. Po chvilce začala Galaxie sklánět hlavu, byla na mešním kruhu blíž ke mně. Přežvykovala, stáčela boltce na mě, stříhala ušima a chtěla jít za mnou, ale zůstávala na kruhu. Usmála jsem se, svěsila ramena, hlavu a otočila se od ní. Dívala jsem se do země, pustila tušírku a sedla si na bobek. Po chvilce ustal dusot. Chvilku jsem si říkala, jestli nešla Galaxie za Sarah, která jistě tady ještě byla, ale nakonec mi někdo začal ožužlovat tílko. Pousmála jsem se, ale zvedla se pomalu a pohladila hnědku po pleci a krku. Galaxie frkla a stříhla ušima. Usmála jsem se, podrbala ji a rozešla se po jízdárně. Galaxie vyrazila rovnou za mnou. Usmála jsem se, ale chodila po jízdárně jak se mi zachtělo. Galaxie mě následovala. Společně jsme si udělaly osmičku, zacouvaly společně několik kroků a já byla s ní spokojená. Nakonec jsme se zastavily na středu a já ji začala hladit po celém těle. Galaxie frkla a stříhla ušima. Usmála jsem se, drbala ji a hladila ji od hlavy až po zadní nohy. Galaxie frkla a já byla s ní spokojená. Drbala jsem ji na krku a pak si vzala ohlávku. Začala jsem ji s ní hladit. Jen jsem se vyhýbala uším a nohám. Gal stříhla ušima a čekala, až ji dohladím Ohlávku jsem jí nasadila, podrbala hnědku a usmála se. Vzala jsem si vodítko a s ním začala hladit hnědku a podrbala ji a usmála se. Obtáčela vodítko kolem nohou, břicha, krku, přes hlavu, mezi ušima a velice si to s ní užívala. Využívala jsem její tělo a vodítkem hladila. Udělala jsem i hluk a Gal stála klidně. Pochválila jsem ji a připla vodítko. Vzala jsem plachtu a její cíp. Začala jsem ji s ní hladit po celém těle. Protáhla jsem se a hladila hnědku dál. Ta poklidně stála a stříhala ušima. Podívala se po té šustivé věci a po chvilce jsem se zastavila a ona ke mně natáhla hlavu a drcla do plachty. Ušklíbla jsem se, podrbala hnědku po krku a dala plachtu na zem, kdy jsem ji rozložila. Gal stříhla ušima a já se usmála, ale vzala vodítko a s hnědkou se rozešla po plachtě. Ona mě hned následovala zcela bez odporu. Chválila jsem ji, nabídla pamlsek a po chvilce ji už pustila z vodítka. Podrbala jsem ji a vzala míč. Ukázala jsem jí ho a pohladila ji s ním. Usmála jsem se, poslala míč pod hnědčiným tělem a ona zafrkala a stříhla ušima. Podrbala jsem ji na kštici a poslala míč. Hnědka zafrkala a došla za míčem. Usmála jsem se a sledovala ji. Galaxka strčila hlavou do míče, ten odletěl a ona za ním doklusala a hrála si. ,,Galí!“ pískla jsem, hnědka stříhla ušima, podívala se na mě a pořehtala. Usmála jsem se. Galaxie doklusala ke mně a snížila hlavu, kdy si přežvýkla a frkla. Usmála jsem se, pohladila ji, pochválila a připla vodítko. ,,Měj se Sarah!“ usmála jsem se a mávla na Sarah, která se zazubila a šla chvilku s námi. My šly ale nakonec k Azulu

lia a charakter: VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, MOC SE OMLOUVÁM – MAIL BUDE MÍT CASSIE VE SCHRÁNCE



OPAKOVÁNÍ PARTNERSHIPU – UPOUTÁNÍ POZORNOSTI, TLAKY, VEDENÍ ZA OHLÁVKU, OTÁČENÍ KONĚ
Zavedla jsem hnědáka do venkovní kruhovky i přes riziko možného deště, který ukazovali mraky na obzoru. Snad to stihneme. Pohladila jsem hnědáka po krku, zavřela za námi a mlaskla, chtěla jsem zopakovat partnership, což obsahovala právě i upoutání pozornosti. Nechtěla jsem ho nahánět u napojení, pouze v kroku měnila směr do té doby, než Charlie nepotřeboval tlak a zahýbal a reagoval se mnou. Pravidelně jsem zastavovala a pomocí mrkvové hůlky řešila případné předbíhání a osobní prostor, se kterým jsme stále trochu – na rozdíl od ustupování, bojovali. Na to právě přišla řada. V praxi převažovalo převážně couvání, ale dnes jsem si chtěla pohrát právě s ustupováním do stran. Pohladila jsem ho po krku a přešla k jeho zádi, položila jsem na něj ruku a zamlaskala. „Ustup,“ přikázala jsem a okamžitě chválila, protože Charlie pohotově ustoupil. Vypadalo to, že tento problém je totálně a naprosto vyřešen. Zaklepat, dámy a pánové!!! Ještě jsme ale nebyly zdaleka u konce, ještě jsem si chvilku hrála s ustupováním, jak již zmíněně a vyzkoušeně do stran, tak pouze ustupování zádí. Hnědák pěkně a ochotně reagoval a já tedy zkusila ještě couvání pomocí tlaku na ohlávku. Jemně jsem mu zatahala za lano, sama se ale nehnula z místa. „No pojď,“ pobídla jsem ho a znovu vyvinula tlak na ohlávku, hnědák se váhavě rozešel a vzápětí naproti tlak zastavil. „Ano, šikovný,“ usmála jsem se a podrbala ho na krku, z kapsy jsem vytáhla pamlsek, který jsem mu nabídla a znovu ho pohladila, jakmile si jo vzal. Ještě jsem chtěla vyzkoušet otáčení pomocí lana, které jsme si vyzkoušeli na poslední lekci partnershipu, přehodila jsem hnědákovi lano z druhé strany přes krk a opatrně s ním přejížděla dozadu, jakmile ho měl za zadníma nohama, jemně jsem za něj zatáhla a vzápětí ustoupila od zadních nohou. Hnědák se totiž s nastraženýma ušima začal otáčet. „Šikulka jsi, no pojď,“ mlaskla jsem a podrbala ho na čele, to samé jsme zopakovali ještě na jednu stranu a poté ho pochválila a už ho nechala na pokoji. Přeci jen to bylo poměrně obtížné na soustředění.

nell a kometa: OPAKUJEME NAPOJENÍ

Vyvedla jsem Kometku z boxu do kruhovky. V kruhovce nikdo nebyl, takže jsme ji měli pro sebe. „Tak holka, dneska začneme zlehka pracovat ano?“ pověděla jsem ji. Klisna se na mě dívala pohledem typu **Hm, jasně, však si pracuj já budu lenošit **
„Jdi, kruh!“ mlaskla jsem a vyslala ji na kruh. Klisna se sice rozklusala ale po chvíli se zastavila.
„Hele, ale já ti nedala povel,“ zamračila jsem se a pobídla ji lehce bičíkem. Klisna se trošku zašklebila, ale přesto šla. Dívala jsem se na ní a přemýšlela. No, byla to celkem dlouhá doba, co jsem tu nebyla, není se čemu divit, že neposlouchá, ale to zlepšíme. Znova jsem mlaskla aby trošku zrychlila tempo. Potom jsem ji zastoupila cestu a nechala ji, ať jde na druhou stranu. To už spolupracovala trošku ochotněji. Jo, důležité je vytrvat. Však my se to naučíme. Ještě jsem ji nechala chvíli běžet a pak jsem natáhla ruku a nechala ji přijít k sobě. Šla. Sice váhavě, ale přesto došla. Pochválila jsem ji. Potom jsem od ní odešla a Kometka mě následovala. A to i když jsem dělala osmičky a různě měnila směry.
„Aaano, táák je šíkovnáá,“ pochválila jsem ji
Potom jsem vytáhla z kapsy cibuli a začali jsme zkoušet úsměv.

nell a kometa: ÚSMĚV- 2. ČÁST

Uvidíme, jak nám to půjde. Přece jen, úsměv jsme naposledy dělali někdy v březnu. Nu, zkusíme to. Přiblížila jsem se s cibulí ke Kometě a ta hned ohrnula pysk. A hned se na mě podívala.
„Nu co koukáš, o nic jsem tě nežádala, takže nic nebude,“ pověděla jsem jí a chvíli počkala potom jsem vytáhla cibuli znova a řekla „Úsměv“, Komča ohrnula pysk.
„Ano, výborně,“ pochválila jsem ji a dala ji odměnu
„a úsměv,“ pověděla jsem a Komča zase ohrnula pysk.
Pak jsem jen přiblížila prsty a řekla „úsměv“ a Komča opět ohrnula pysk
„Anoo, pašanda,“ pochválila jsem ji a pohladila jí.
„A úsměv,“ řekla jsem ale Komča se odemně otočila a zařehtala.
„Hej, tady jsem!“ trošku jsem na ni luskla abych si získala její pozornost.
„Cvičíte?“ optala se mě Sarah, která procházela kolem s Venuší.
„Ano, už to chtělo,“ usmála jsem se a dál se věnovala Kometě.
„úsměv,“ pověděla jsem a přiblížila prsty k tlamě, Komča ohrnula pysk. Pochválila jsem ji ale tentokrát jsem už ji neobměňovala.
Ještě jsem to zopakovala dvakrát a pak jsem ji odváděla do boxu.

nell: Ehm, omlouvám se, tohle ignorujte.

lia a charakter: VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, MOC SE OMLOUVÁM, NESTÍHALA JSEM
OPAKOVÁNÍ PARTNERSHIPU
Zavedla jsem hnědáka do jednoho z menších výběhů, který jsem za námi zavřela a vzápětí si ho musela urovnat jak tlakem na ohlávku, tak hůlkou. Hnědák si evidentně myslel, že se půjde pást… „Charlie!“ napomenula jsem ho a vzápětí se rozešla, po třech krocích jsem se otočila prudce doleva a nijak nepopouštěla vodítko, které se vzápětí napnulo, jak byl hnědák trochu rozhozený tím, že nemá volno. Mlaskla jsem a po třech krocích se zastavila. Hnědák mě o dva kroky předešel. „Ustup,“ přikázala jsem a poklepala na jeho plece hůlkou. „No šup,“ pobídla jsem ho a vzápětí pochválila. Následně jsem se opět rozešla a takhle to pokračovalo. Hnědák to brzy pochopil a začal se více soustředit. Čekala jsem do té doby, pokud se vodítko již ani jednou nenapnulo a hnědák reagoval pouze na mé změny směru. „Šikovný jsi,“ pohladila jsem ho po krku a přiložila na jeho plece hůlku. „Ustup,“ přikázala jsem a vzápětí ho pochválila. Vypadalo to, že tu nejtěžší část máme za sebou. „Mooooc šikovný,“ usmála jsem se a podrbala ho. Hnědák zafrkal a zastříhal ušima. Odložila jsem hůlku, přejela rukou po jeho přední noze a mlaskla: „Nohu aaano, šikovnýýý,“ broukla jsem na něj a zvedla mu postupně i další. Hnědák byl moc šikovný, popošla jsem s ním trochu a přiložila mu hůlku k jeho zádi. „Ustup,“ přikázala jsem a hnědáka pochválila – jak hlasově, tak dotykem, v tomto případě i pamlskem. Přehodila jsem mu vodítko přes hřbet, mlaskla a šla vedle něj. Hnědák kráčel s nataženým krkem za mnou a čekal, co ze mě vyleze. „Šikovný jsi,“ zastavila jsem a pohladila ho, ustoupila jsem vzápětí o několik kroků doprava a vyrazila naprosto opačným směrem. Mlaskla jsem a dívala se přes rameno, abych sledovala Charlieho reakce. Ten stál nerozhodně s hlavou otočenou ke mně. „No pojď,“ pobídla jsem ho, zastavila a zamlaskala. Hnědák se prudce otočil a vyklusal směrem ke mně. „Šikovný,“ pochválila jsem ho a přiložila mu ruku na plece. „Ustup,“ mlaskala jsem a vzápětí opět přišla pochvala, jakmile Charlie o pár kroků zacouval. „Šikulka jsi, už toho necháme, co říkáš?“

lia a charakter: OPAKOVÁNÍ PARTNERHIPU, NÁSLEDOVÁNÍ, ZVEDÁNÍ NOHOU VE VOLNOSTI
Zavedla jsem hnědáka do haly, zavřela za námi dveře a podrbala ho na krku. Začali jsme tím, čím začínáme vždycky – upoutáním pozornosti. Chodila jsem tedy s Charliem po hale, často měnila směr a zastavovala. Případné předbíhání jsem si hlídala hůlkou a jemným poklepáním na plece a hlasovým povelem jsem ho vždy upozornila, že má zacouvat. Cílem bylo, aby se vodítko nenapínalo a hnědák reagoval dříve, než lano vyvinulo tlak. Hnědák brzy nabral pozornost. Odepnula jsem vodítko a ustoupila o pár kroků dál. „Charlie,“ mlaskla jsem. Charakter natáhl krk, zafrkal, zastříhal ušima a udělal váhavý krok vpřed. „No pojď,“ pobídla jsem ho a pokračovala v couvání. Hnědákovi to netrvalo dlouho, brzy se osmělil a já se otočila a hůlkou si kontrolovala případné předbíhání. Postupně jsem začala rychleji a náhleji měnit směr a častěji zastavovala. Charlie nezaváhal ani jednou. Připnula jsem mu vodítko na ohlávku a nechala ho otáčet hlavu. Nejdříve k sobě, což bylo snadné. Dělal to automaticky, ale ani ode mě nezaváhal a ochotně ohýbal krk. Nakonec jsme skončili u otočení kolem zdi pouze za tlaku vodítka. Vodítkem jsem postupně přejížděla přes hřbet až k zádi a nechala ho sklouznout až ke karpám. Za vodítko jsem jemně zatáhla a Charlie se okamžitě začal otáčet. Tlak jsem vzápětí povolila, jakmile se otočil čelem ke mně, moc jsem ho pochválila. „Šikovný jsi no jo,“ podrbala jsem ho za uchem, až hnědák natáhl hlavu dopředu a zaksichtil se. „Tak se ti to líbí?“ usmála jsem se a nabídla mu pamlsek, který si mlsně vzdal a začal se shánět po dalším. „Ne!“ dotkla jsem se mu nozder ukazováčkem. Charlie zvedl horní pysk a šťouchl do mě. „Hele!“ ohradila jsem se, zacouvala a nechala ho ustoupit. „Ještě jsme neskončili, hochu,“ upozornila jsem ho a nechala ho se stejným způsobem otočit na druhou stranu. „Aaano, tak je hodný, šikovný kluk,“ znovu jsem ho pochválila a nechala ho ustoupit zádí. Na té jsem přiložila hůlku a mlaskla: „Ustup, aaano, šikulka.“ Odepnula jsem vodítko, které jsem položila na zem a přejela mu po přední noze. „Nohu!“ přikázala jsem a chvilku mu jí držela zvednutou, zatímco se hnědák zajímal s nataženým krkem o položené vodítko. „Ano, šikula,“ znovu jsem ho pochválila a zvedla mu postupně zbylé tři. „Úsměv, kamaráde,“ přikázala jsem nakonec a přikrčila a znovu natáhla ukazováček. Hnědák natáhl hlavu vysoko do vzduchu a zaflémoval. „Šikula jsi,“ znovu jsem mu nabídla pamlsek a podrbala ho mezi žuchvami. Bylo toho akorát tak dost, hnědáka už začínalo více zajímat vodítko, než já.