raven+ikaros: Dneska máme oddechový den, ale flákat se zase nemusíme. Včera jsme zkoušeli napojení a následování a já si chci vyzkoušet, jestli to, že za mnou těch pár kroků popošel, nebyla jen náhoda.
Vešli jsme do kruhovky, byla prázdná a trenažer též (jinak bychom se do ní ani nedostali). Zavřela jsem za námi dveře a pohladila Ikara po nose. Na začátek jsme obešli kruhovku po obvodu na obě ruce, nalhávala jsem si, že tím uklidňuju koně, ale nervózní jsem tu byla já. Pak jsem zastavila uprostřed, odepnula jsem vodítko od provazové ohlávky a hladila Ikara po krku, plecích i bocích. Tiše jsme na něj mluvila, vykládala jsem mu o počasí a o všech nepodstatných věcech okolo. V mysli jsem si při tom rozdělila koně do pěti zón. Ve chvíli kdy jsem byla klidná já, mohli jsme začít. Odstoupila jsem od valáška, zapřela mu pohled do krku a vystoupila jsem proti němu. V ruce jsem zhoupla vodítko a zavolala na něj: "Jdi!"
Ikaros hodil hlavou, zafuněl a naklusal na kruh. Obcházela jsem za ním svůj menší kroužek, pohled stále zapíchnutý do jeho krku. Ramena jsem měla narovnaná a hlavu vztyčenou. Plavák si poskočil, nahodil cval. Nechala jsem ho, ať si cválá. Stejně mu to nevydrželo dlouho, o pár cvalových později přešel do klusu.
Využila jsem přechodu a zastoupila mu cestu a rozpřáhla ruce. Ikaros se zastavil, otočil se a vyrazil na opačnou stranu. Opět si poskočil pár cvalových a pak zůstal v klusu.
Nevypadal, že by se mě snažil nějak respektovat, ale já jsem byla ochotná ho nechat klusat tak dlouho, dokud nepřijme, že já jsem vůdce. Však ono mu ani tohle dlouho nevydrží
Znovu jsme změnili směr. Ikaros začal pohazovat hlavou a třásl hřívou. Pořád jsem držela stejný postoj, pohled v krku. Pak sklonil hlavu a přežvýkl. Trochu zvolnil klus, znovu přežvýkl. Zastavila jsem se uprostřed kruhovky, pohled jsem přenesla z jeho krku do země před sebou a nahrbila jsem se. Zároveň jsem zvedla pravou paži do úrovně ocasu "vůdčí klisny" a luskla prsty. Ikaros přešel do kroku a chvilku mě obcházel. Vydržela jsem se na něj nedívat. Znovu jsem luskla. Slyšela jsem, jak udělal jeden váhavý krok směrem ke mě. Byla jsem k němu otočená zády a mohla jsem jenom hádat, co zrovna dělá.
Ikaros se nakonec doloudal až ke mě. Přišel pomalými, rozvážnými kroky a foukl mi do dlaně. Ustoupila jsem o krok doprava a luskla. Ikaros vykročil za mnou.
Postupně jsem zvyšovala počet kroků, které jsem dělala směrem od koně. Dostali jsme se na šest, což je podle mě slušný začátek. Na víc kroků mě Ikaros nenásledoval. Nechala jsem ho k sobě dojít, přidřepla jsem si a pomalu stahovala jeho hlavu k sobě. Jakmile se podvolil tlaku, přestala jsem naléhat a narovnala se. Znovu jsem Ikara pomazlila, aby věděl, že odvedl dobrý výkon a připnula mu k ohlávce vodítko. Obešli jsme kruhovku na obě ruce a zamířili do stájí.