cassie + gentleman: NAPOJENÍ

Začíná nám jaro a to se značně podepisuje i na náladě koní – Gentleman toho není výjimkou. Někteří můžou být, více lenivější, ale to není případ mého hřebce, který má energie na rozdávání a nejspíše bude i tvrdohlavější. Rozhodla jsem ho vzít do kruhovky, abychom zkusili klasické napojení. Pro jistotu jsem si vzala bič, kdyby bylo potřeba ho trochu usměrnit. Počasí je přímo nádherné. Sluníčko svítí a příjemně hřeje, přesto mám na sobě mikinu a slabší bundu. Gentleman vedle mě kráčí velmi energicky s hlavou zdviženou a zajímá se o každý zvuk – ať je to ten sebemenší, jeho to zajímá.
V kruhovce ho pustím z vodítka, zatím co on stojí, rozhlíží se kolem, až skloní hlavu k zemi, kdy jí zkoumá.
,, Nedělej, že si to nikdy neviděl,“ řekla jsem mu, ale usmála se. Vodítko si hodila doprostřed kruhovky – nebudu jej potřebovat a vystačím si jen s bičem. ,, Tak dobře, jdeme krok chlapče,“ řekla jsem mu zcela zřetelně a jasně, přitom jsem si pomohla mlasknutím a ukázáním ruky do směru, kam má jít. Zastříhal ušima, podíval se na mě, jakoby nevěděl, o co přesně jde.
,, Co na mě tak koukáš? Jdeme krok, hni se z místa,“ řekla jsem mu, ukázala mu opět směr a mlaskla, kdy si pofrkal, otočil se tím směrem a udělal jeden krok. To mě zkouší? Vdechla jsem venkovní, přímo úžasný vzduch a povzdechla si. Hlasová pobídka, mlasknutí a přitom jsem práskla bičem, abych zdůraznila mou pobídku. Hřebec tentokrát zareagoval a vyrazil místo krokem, cvalem po obvodu kruhovky s frkáním.
Zvedla jsem obočí, když jsem viděla, jaké nasadil tempo, jak má hlavu nahoře a energie z něj jenom srší. Jeho kopyta duněla. Očividně kruhovku v tomto tempu zvládal.
,, Kroook, ššš,“ používala jsem klidný hlas, abych hřebce uklidnila – zcela zbytečně, cválal po kruhovce dál. Jistě, mohla bych ho obrátit a stoupnout mu před plec, ale ať se trochu vyběhá a uvolní svou energii. Stála jsem uprostřed, kdy ho sledovala. ,, Tak dobře no, budeme chvíli lítat po kruhovce, jako smyslu zbavený,“ povzdechla si.
,, Co to tu vyvádíte?“ ozvala se Jennifer od ohrady, hřebec kolem ní právě procválal. Její přítomnost nebral nijak na vědomí, zafrkal a vyhodil si ještě zadníma a dost kvalitně, přitom pohodil i hlavou.
,, No jo jsi krasavec,“ zasmála jsem se na něj, když se nesl jako pravý pán a užíval si tuhle chvíli, kdy se mohl vyběhat. Podívala jsem se na Jennifer. ,, Jarní nálada, nevidíš?“ ušklíbla jsem se.
,, No to vidím, aby ti nepřeskočil tu ohradu,“ pousmála se dívka, avšak hleděla na hnědáka. ,, Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla,“ pousmála se. Pousmála jsem se. Hřebec si znova vyhodil z kopýtka.
,, Jistě, ještě víc, jestli můžeš,“ zasmála jsem se, ale řekla jsem si, že tohle by stačilo. ,, Tak jdeme kroook, klid chlapče,“ klesala jsem v hlase a snažila se tím dostat, až k němu, když pofrkával a když to nepomohlo, stoupla jsem mu před plec a v momentě, kdy zpomaloval, zašla jsem zpátky na místo, spíše za jeho záď k vodítku. Hřebec pofrkal, avšak přešel pomalu do kroku, potřásl hlavou a energicky kráčel vpřed. Do chvíle, než prošel kolem Jennifer – nejspíše jí už zaevidoval, zpomalil krok a natáhl k ní čumák, kdy ona stála a nehnula se.
,, Jen běž,“ pousmála se. Ale to jsem už zareagovala já.
,, Jdeme, tempo Genty,“ mlaskla jsem a když neposlechl, švihla jsem bičem, aby slyšel ono prásknutí, otočil se směrem ke mně a zrychlil tempo, aby se neloudal. ,, No jo, mám bič chlapče, jdeme,“ usmála se. Hádám, že nás čeká teď na jaře spoustu situací, kdy se budeme trochu prát a on nebude chtít spolupracovat. Zablokovala jsem mu cestu vpřed, když mu stoupla před plec a bič si dala do druhé ruky. ,, Tak toč se,“ řekla mu. Hřebec se otočil – pro mě bylo dobré, že hlavou ke mně.
,, Táák šikovný,“ usmála se, tak po půl kolečku, jsem mu dala pobídku do klusu, opět hlasová pobídka s mlaskáním a držela jsem bič v ruce a sledovala ho. Potřásl hlavou a přešel do klusu, kdy jsem ho opět pochválila. Ve cvalu se vyběhal dost a upustil trochu té energie, takže jsme se začali zklidňovat, i když jsem tomu úplně nevěřila. Mohla jsem se přesvědčit, když začal zpomalovat u stejného místa, jako předtím. Začala jsem mlaskat, upozorňovala ho, aby šel a neztrácel tempo – byla jsem ignorována, když ho zaujala studentka procházející kolem.
,, Vy jste truhlíci,“ zasmála se Jennifer. Nejspíše do té věty zahrnula i svou Galaxii, která jistě bude mít podobnou náladu, jako můj hřebec.
,, Já jsem tady chlapče, něco jsem řekla, jdeme klus,“ řekla jsem mu, ale udělal pár kroků dopředu, abych mu práskla bičem za zadkem. Hřebec nabral okamžitě tempo do cvalu s odfrknutím a po pár cvalových skocích přešel do klusu, zmenšil si kruh a klusal kolem mě s pohledem na mě a hlavně na bič v mých rukou.
,, Ano, ano, pořád ho mám v ruce. Dneska jsem se na tebe připravila,“ ušklíbla jsem se, ale ukázala mu rukou směr, a aby se vrátil zpátky na kruh. ,, Zpátky na kruh,“ pousmála jsem se. Hřebec si odfrkl, vrátil se na kruh, kdy jsem ho znova otočila na druhou ruku stejným způsobem, jako předtím a žádala po něm klus, ze kterého nevypadl – pochválila jsem ho. Klusal energicky po kruhovce, začínal mě dobře vnímat a já jsem si oddechla, když zůstávala na středu a pouze si dělala menší kroužek ve středu, sledovala jsem ho a opět mu po chvíli změnila směr. Nechala ho nacválat na pár cvalových skoků, což se mu ohromně líbilo – těžší bylo zpomalit. Jennifer nás po celou dobu sledovala, usmívala se. Ano, hřebec byl dneska k pokukání, frkal a když chtěl, rozhodl se být tvrdohlavý a trochu mě zkoušet, ale neprošlo mu to. Až natočil ucho směrem ke mně, sklonil hlavu a byl zcela uvolněný. To bylo znamení proto, že se chce se mnou bavit – ale to chtěl i před deseti minutami a já šla s tím, že ho k sobě ještě nechci. Teď jsem pustila bič, otočila jsem se k němu zády a svěsila ramena.
Slyšela jsem, že ještě pár kroků klusal, než se zastavil. Pousmála jsem se, ale čekala jsem. Za pár chvil jsem na svém rameni ucítila něčí čumák – koho by to asi tak byl že? Ano, byl to můj brouk. Dnešní komunikace byla delší, než jsem předpokládala, ale zvládli jsme to. Hlazením a slovy jsem hřebce pochválila, poté mu rukama přejížděla lehce po těle, kdy stál na místě. Tvářil se spokojeně. Podlezla jsem mu břicho a vrátila se za jeho zadek. Lehla jsem si na něj – spíše se o něj opřela, když jsem byla prostě malá a on vysoký. Nehnul se z místa.
,, Tak hodný,“ usmála se. Jela rukou po zadku, až dopředu k jeho krku, ale znova ho podlezla, ale ne tentokrát břicho, ale šla k předním nohám. Bylo to tam sice pro mě úzký, ale měl by mi uhnout. ,, Uhni mi,“ řekla jsem mu, kdy zvedl jedno kopyto, pousmála jsem se a já prolezla. Ano, známka důvěry. To by pro dnešek stačilo. Ještě se s ním projdu, nýbrž je trochu zadýchaný a měl by se uklidnit.
,, Pěkný,“ usmála se Jennifer, ale odlepila se od ohrady. ,, Já mizím,“ mávla mi.
,, Jasně, my se ještě trochu vydýcháme potom cvalu,“ podrbala hnědáka mezi ušima a vyvedla ho z kruhovky.