sarah a venuše: PRÁCE ZE ZEMĚ NA PROCHÁZCE - OPAKOVÁNÍ PARTNERSHIPU
Ještě pár dalších metrů jsem funěla a namáhavě šlapala do kopce, za nímž by, podle Jennifer, měla být menší loučka, kde jsem měla v plánu práci ze země. Hldila jsem Veny, ta ochotně chodila vedle mě, i když by se určitě radi někam vydala rychlejším tempem. Spokojeně jsem se usmála, když se za zatáčkou vynořil menší palouček. Zstavili jsme na kraji, kdy jsem byla zvědavá, zda Ven začne žrát - k mému uspokojení ji tráva moc nezajímala. Pohladila jsem ji, ale následně už se rozešla do strany. Hnědka zastříhala ušima a vyrazila za mnou, kdy jsem po chvíli změnila směr, abych si upoutala její pozornost, ale taky proto, aby měla pohotové reakce a byla připravená na vše. Jakmile šla pěkně za mnou, hezky reagovala na změny směru, tak jsem s písknutím zastavila. Hnědka stáhla uši dozadu, ale hezky zastavila. Pochválila jsem ji a po chvíli stání opět vykročila vpřed, kdy mě klisna se zafrkáním následovala. Usmála jsem se a opět po chvíli zastavila, Ven už zastavila hezky vedle mě, takže jsem ji pochválila. Chvíli jsem počkala, ať si uvědomí, že svůj cvik provedla dobře, pak jsem po ni chtěla zacouvání. Tušírku ani mrkvovku jsem u sebe neměla,no nic, aspoň potrénujeme stálý tlak. Přiložila jsem tedy svou dlaň na klisniny plece, vyvinula mírný tlak, zároveň provedla jemný tlak na ohlávku. Ven se zafrknutím couvla, kdy mi stačil jeden krok a pochválila jsem ji. Přesunula jsem se za její přední nohy a vyvinula stálý tlak na záď, s tím že jsem tlak stupňovala, dokud neustoupila. Hnědce to trvalo déle, než obvykle, ale nedoivila jsem se ji, v přírodě bylo mbnohem více rušivých předmětů, takže si Ven vedla velmi dobře. Opět přišla pochvala, potom ustozupení z pravé strany, které nám šlo lépe. Usmála jsem se, koukla se na Ven, která již pomalu ztrácela svoji pozornost, ale snažila se mi vyhovět. Ještě jsem se rozhodla zkusit obrat směrem ode mně, takže jsem přehodila vodítko na druhou stranu, pomale jí jim přejela po hřbetu a až vodítko kleslo ke hnědčiným hleznům, kousek jeśem ustoupila. Mírně jsem zatáhla za vodítko, vyslovila jsem povel a počkala si na Veninu reakci. Klisna zvedla hlavu do výšin a zašklebila se. Nijak jsem to nekomentovala, jen ji hlasme klidnila a vytrvala s vodítkem na jemném tlaku. Ven švihla ocasem, znovu se zašklebila, ale potom s přežvýknutím dala hlavu dolů a hezky se otočila za mnou. Byla jsem z toho zaskočená, ale rychle jsem ji pochválila, příjemně mě překvapila. Ještě jsem ji jednou podrbala, pak už jsem usoudila, že pro dnešek to stačí a společně jsme zamířili na lesní pěšinu.