sophie + shakespeare: LEVEL 3, POVINNÁ PŘIROZENÁ KOMUNIKACE
Vlezli jsme do kruhovky, zavřela jsem za námi a pustila Speara z vodítka. Zůstal u mě stát, ale opatrně okukoval tu srolovanou modrost, kterou jsem měla v ruce. Otočila jsem se k němu, nechala jsem ho si plachtu takhle zabalenou očuchat a jemně a pomalu jsem ji přiblížila k jeho pleci. Škubnul sebou, ale zůstal stát a nechal se balíkem pohladit.
"Hodný kluk, takhle není tak děsivá, viď?" Plynule a neuvěřitelně pomalu jsem přešla z plecí na bok a záda. Jakmile ji dobře neviděl, tak začal ustupovat, takže jsem přestala plachtou pohybovat a šustit, ale nechala jsem ji přiloženou na zádech. Po pár krocích zastavil, takže jsem ji hned sundala a pochválila ho. Přešla jsem na druhou stranu a znovu jsem ho pouze jemně a klidně hladila šustivým modrým balíkem, tentokrát jsem zkusila i záď a nohy. Přední mě nechal, ale u zadních je citlivka i bez zvláštních šustivých novot, takže jsem to nepokoušela, zatím jen potřebuju, aby se s plachtou seznámil a byl ochotnej ji přejít. Pochválila jsem ho a pohladila ho po krku.
Nastal čas plachtu rozbalit a předělat ji na trochu větší a děsivější příšeru. Položila jsem ji na zem, bokem k hnědákovi, a začala ji rozbalovat. Naschvál jsem ji nechala dělat všechny šustivé zvuky, které by normálně dělala. Pírek vážně koukal a krok zacouval, když jsem ji rozbalila celou, naštěstí není moc velká, usnadní mi to práci. Rozložila jsem ji na zem a zatížila trochou písku v rozích, aby se nehnula větrem, to bych mu mohla přivodit infarkt
Podívala jsem se na něj a kontrolovala reakci. Byl napnutý a dramaticky funěl, ale jenom mě pozoroval, nikam neutíkal. Rozešla jsem se k němu a pohladila ho, chytila ho jemně za ohlávku a vyšla směrem k plachtě. Nechtěl, tak jsem ho lanem odehnala na stěnu. Naklusal svým bezchybným klusem a já ho celkem agresivně následovala pohledem. Velmi brzo mi začal nabízet ucho a pohled, uvolnil hlavu a pofrkával. Uvolnila jsem se tedy a schoulila se od něj. Zpomalil a opatrně přišel až ke mně, ačkoliv jsem stála celkem blízko modrého nebezpečí. "Too je hodnýý," prodlužovala jsem naschvál na uklidněnou. Rozešla jsem se směrem od plachty a vykročil poslušně za mnou. Udělala jsem kolečko a otočila se směrem k plachtě. Následoval mě, ale stříhal ušima a zase si frknul. "Teď jsi bojovnej, nebo co? Pojď, stačí pár kroků a bude za tebou.." Jakmile jsem já šlápla na plachtu, zašustila a Speare se zasekl. Po krátkém zaváhání ale udělal krok za mnou.
"Pašák, šikovný, není to tak strašný, nesežere tě to ," chválila jsem a pomalu pokračovala v chůzi. Pořád váhavě a pomalu, ale vyrazil za mnou a jenom, když už byla plachta za ním, tak trochu poposkočil, aby náhodou neudělal něco naprosto v klidu. "Jsi baba, ale hezky jsi to přešel, hodný kluk. Dáme si to znova?" Pokračovala jsem na stěnu kruhovky a valášek mě pořád následoval. Zastavila jsem, zasekl se okamžitě taky, je na náznaky skvěle citlivej. Pohladila jsem ho a nechala ho chvíli stát, aby tu zkušenost jeho mozek zpracoval. Přešla jsem na druhou stranu a rozešla se na té, většinou ho vodím zleva, chci si ho trochu "zuniverzálnit"
Rozešel se, ale byl trochu zmatenej, takže jsem ho pochválila. Zastavila a rozešla se znovu. Brzy pochopil, že na téhle straně umí chodit normálně taky, takže jsem zamířila zpět k plachtě. Tentokrát tolik neváhal a ani nikam neutíkal, když jí přešel. Moc jsem ho pochválila a asi ho nechám pro dnešek být, musíme skončit v nejlepším a Shakespeare už se celkem uvolnil a celej se povolil. Začala jsem tedy plachtu balit, na to sice trochu koukal, protože šustění bylo víc, než před chvíli, ale zvládl to a znovu se nechal balíkem pohladit. Připnula jsem mu vodítko a šli jsme.