nell a kometa: Vyvedla jsem Komču na ohlávce z boxu. Jelikož zrovna přestalo pršet, rozhodla jsem se jít do kruhovky. Měli jsme štěstí. V kruhovce bylo zrovna prázdno. Zavedla jsem ji dovnitř a zavřela za sebou. Odepla jsem ji z vodítka a zadívala jsem se od ní na pravou stranu a přitom švihla vodítkem.
„Jdi!“ dala jsem příkaz
Kometka ode mě odklusala a začala klusat po obvodu kruhu. Já se kolem ní otáčela ve svém vlastním malém kruhu.
Po několika kolečkách jsem ji zastoupila cestu a donutila ji tak změnit směr. Kometka si jen frkla ale směr změnila.
„Hodná holka!“ pochválila jsem ji.
Takto jsem směr změnila ještě dvakrát a vždy to bylo doprovázeno nespokojeným frknutím
Již dříve jsem si všimla, že natáčí ke mně ucho, ale terpve teď jsem ji dovolila, aby ke mně přišla. Sklonila jsem zrak k zemi, natáhla jsem ruku a čekala. Po chvíli jsem uslyšela, že se klus zastavil a že si to šine ke mně. Nechala jsem ji k sobě přijít a zase jsem od ní poodešla. Kometa mě ochotně následovala, kamkoliv jsem se pohla. Ještě jsem chvíli dělala ruzné vlnky a osmičky a stále chodila za mnou. Zkusila jsem se zastavit, ale div že do mě nenarazila.
„Tak to ne!“ zvýšila jsem mírně hlas
Použila jsem tlak na její plece, abych ji donutila zacouvat. Jakmile zacouvala, pochválila jsem ji a přestala s působením tlaku.
Zase jsem se rozešla a Kometa se rozešla za mnou. Pak jsem se zastavila a Kometa zase do mě narazila. Zase jsem ji donutila zacouvat a odešla jsem od ní, ale tentokrát jsem nechtěla, aby mě následovala.
„Ne!“ zastavila jsem ji, když se ke mně rozešla
Vrátila jsem ji zpátky a znova jsem od ní rozešla.
„Ne!“ použila jsem příkaz, když jsem viděla, že chce vykročit
„Hooodná holka!“ přišla jsem k ní a podrbala ji
„Moooc hodná!“ připla jsem ji vodítko a odváděla ji do boxu. Zítra budeme pokračovat dále.