lia a charakter: OPAKOVÁNÍ PARTNERHIPU, NÁSLEDOVÁNÍ, ZVEDÁNÍ NOHOU VE VOLNOSTI
Zavedla jsem hnědáka do haly, zavřela za námi dveře a podrbala ho na krku. Začali jsme tím, čím začínáme vždycky – upoutáním pozornosti. Chodila jsem tedy s Charliem po hale, často měnila směr a zastavovala. Případné předbíhání jsem si hlídala hůlkou a jemným poklepáním na plece a hlasovým povelem jsem ho vždy upozornila, že má zacouvat. Cílem bylo, aby se vodítko nenapínalo a hnědák reagoval dříve, než lano vyvinulo tlak. Hnědák brzy nabral pozornost. Odepnula jsem vodítko a ustoupila o pár kroků dál. „Charlie,“ mlaskla jsem. Charakter natáhl krk, zafrkal, zastříhal ušima a udělal váhavý krok vpřed. „No pojď,“ pobídla jsem ho a pokračovala v couvání. Hnědákovi to netrvalo dlouho, brzy se osmělil a já se otočila a hůlkou si kontrolovala případné předbíhání. Postupně jsem začala rychleji a náhleji měnit směr a častěji zastavovala. Charlie nezaváhal ani jednou. Připnula jsem mu vodítko na ohlávku a nechala ho otáčet hlavu. Nejdříve k sobě, což bylo snadné. Dělal to automaticky, ale ani ode mě nezaváhal a ochotně ohýbal krk. Nakonec jsme skončili u otočení kolem zdi pouze za tlaku vodítka. Vodítkem jsem postupně přejížděla přes hřbet až k zádi a nechala ho sklouznout až ke karpám. Za vodítko jsem jemně zatáhla a Charlie se okamžitě začal otáčet. Tlak jsem vzápětí povolila, jakmile se otočil čelem ke mně, moc jsem ho pochválila. „Šikovný jsi no jo,“ podrbala jsem ho za uchem, až hnědák natáhl hlavu dopředu a zaksichtil se. „Tak se ti to líbí?“ usmála jsem se a nabídla mu pamlsek, který si mlsně vzdal a začal se shánět po dalším. „Ne!“ dotkla jsem se mu nozder ukazováčkem. Charlie zvedl horní pysk a šťouchl do mě. „Hele!“ ohradila jsem se, zacouvala a nechala ho ustoupit. „Ještě jsme neskončili, hochu,“ upozornila jsem ho a nechala ho se stejným způsobem otočit na druhou stranu. „Aaano, tak je hodný, šikovný kluk,“ znovu jsem ho pochválila a nechala ho ustoupit zádí. Na té jsem přiložila hůlku a mlaskla: „Ustup, aaano, šikulka.“ Odepnula jsem vodítko, které jsem položila na zem a přejela mu po přední noze. „Nohu!“ přikázala jsem a chvilku mu jí držela zvednutou, zatímco se hnědák zajímal s nataženým krkem o položené vodítko. „Ano, šikula,“ znovu jsem ho pochválila a zvedla mu postupně zbylé tři. „Úsměv, kamaráde,“ přikázala jsem nakonec a přikrčila a znovu natáhla ukazováček. Hnědák natáhl hlavu vysoko do vzduchu a zaflémoval. „Šikula jsi,“ znovu jsem mu nabídla pamlsek a podrbala ho mezi žuchvami. Bylo toho akorát tak dost, hnědáka už začínalo více zajímat vodítko, než já.