lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ (KROK – KLUS), USTUPOVÁNÍ
Zavedla jsem hnědáka do vnitřní kruhovky, kterou jsem za námi zavřela a popovedla ho směrem ke středu. ,,No jo no,“ pohladila jsem ho po krku a odepla vodítko. Hnědáka jsem nechala chvíli volně stát, poté jsem se narovnala, vypjala hruď, švihla vodítkem o svoje stehno, dívala se valáškovi za krk a ani ne vteřinku počkala na jeho reakci. Hnědák prudce odskočil, pohodil hlavou a napojil se na stěnu. Netrvalo to dlouho, jako poslední dobou nikdy, ale chtěla jsem si být jistá svou „dominancí“. Charakter udělal tři, čtyři cvalové a následně přešel do svižného klusu. Chodila jsem za ním, stále se mu dívala na krk. Dokud hnědák nesnížil hlavu, nenamířil uši ke mně a nežvýkl si. To trvalo ještě pár kol. Poté hnědák i zklidnil tempo a já byla spokojená. Zastavila jsem se, přestala Charlieho pronásledovat, sklopila pohled a lehce se shrbila. Po očku jsem však mého svěřence stále pozorovala. Udělal to co vždycky. Prudce zastavil, předkem se natočil dopředu, zvedl hlavu a zastříhal ušima. Chvilku ještě váhal, ale nakonec vyrazil ke mně, cestou sklonil hlavu, zastříhal ušima a zafrkal. ,,Taaak je hodný,“ natáhla jsme k němu ruku, aby si mě mohl očichat a zvedla hlavu. Hnědák se nechal pěkně hladit po krku a hlavě. PO chvíli hlazení jsem ustoupila pozpátku o několik kroků zpět a zamlaskala. „Tak pojď,“ pobídla jsem ho a udělala ještě pár kroků, aby hnědákovi nestačilo vytáhnout krk a musel udělat několik kroků, aby na mě dosáhnul. „Hooodný, no pojď,“ povzbuzovala jsme ho a stále chodila pozadu. V Charliem se probudila zvědavost, s našpicovanýma ušima mě následoval i poté, co jsem se otočila a pokračovala rovně s rukou ohnutou v lokti a namířenou od těla. Postupně jsem začala měnit směr, nejdříve pouze zlehka, jen pouhý výkyv ze směru. Ostrost obratů se ovšem stále stupňovala a jejich náhlost s nimi. Nakonec jsem se opět ustálila po stěně a postupně zrychlovala tempo. To nebyl problém, vzhledem k Charlieho aktivitě. Hezky šlapal, prodlužoval krok a když jsme přešla do mírného poklusu, naklusal se mnou. Musel sice dost zkrátit krok, následně mi uzpůsobit tempo, ale nepředbíhal mě. Stále šel, v tomto případě klusal za mnou. Nakonec jsem postupně přešla do kroku a poté přibližně ve středu kruhovky do zastavení. „Šikula si,“ poplácala jsem ho po krku a nabídla mu na natažené dlani pamlsek, který jsem vytáhla z kapsy. Charlie si ho okamžitě vzal a spokojeně ho schroupal. „Tak, ustup!“ přikázala jsem mu a zatlačila mu na prsa. Jakmile hnědák ustoupil pouze o několik kroků, tlak povolil a přišla odměna. „Taaak, hodný, moc hodný,“ pohladila jsem ho po krku a pokyn několikrát zopakovala. V tomhle ohledu se hnědák stále zlepšoval, jako ostatně ze všech. Stále požadoval ruku, ale ke konci hodinu už mu stačila pouze přiložená ruka bez tlaku a ústní, neboli hlasový povel. ,,Aaano, šikula,“ pochválila jsem ho a usoudila, že to pro dnešek bude stačit. Připnula jsem vodítko, otevřela kruhovku a odvedla valáška pryč.