nell a kometa: OPAKUJEME NAPOJENÍ

Vyvedla jsem Kometku z boxu do kruhovky. V kruhovce nikdo nebyl, takže jsme ji měli pro sebe. „Tak holka, dneska začneme zlehka pracovat ano?“ pověděla jsem ji. Klisna se na mě dívala pohledem typu **Hm, jasně, však si pracuj já budu lenošit **
„Jdi, kruh!“ mlaskla jsem a vyslala ji na kruh. Klisna se sice rozklusala ale po chvíli se zastavila.
„Hele, ale já ti nedala povel,“ zamračila jsem se a pobídla ji lehce bičíkem. Klisna se trošku zašklebila, ale přesto šla. Dívala jsem se na ní a přemýšlela. No, byla to celkem dlouhá doba, co jsem tu nebyla, není se čemu divit, že neposlouchá, ale to zlepšíme. Znova jsem mlaskla aby trošku zrychlila tempo. Potom jsem ji zastoupila cestu a nechala ji, ať jde na druhou stranu. To už spolupracovala trošku ochotněji. Jo, důležité je vytrvat. Však my se to naučíme. Ještě jsem ji nechala chvíli běžet a pak jsem natáhla ruku a nechala ji přijít k sobě. Šla. Sice váhavě, ale přesto došla. Pochválila jsem ji. Potom jsem od ní odešla a Kometka mě následovala. A to i když jsem dělala osmičky a různě měnila směry.
„Aaano, táák je šíkovnáá,“ pochválila jsem ji
Potom jsem vytáhla z kapsy cibuli a začali jsme zkoušet úsměv.