jennifer+galaxie: Vylepšená přátelská hra
Mrkla jsem na hnědku, která nervně vedle mě přešlápla, když déšť venku nepřestával. ,,Musíme do haly.“ Pokrčila jsem rameny a šly jsme nazpět k boxu a rovnou k nástěnce. ,,Hmm, teď tam nikdo neni.“ Pousmála jsem se a zapsala nás tam. Gal jsem podrbala a s tušírkou a s ní vešla do haly hned po tom, co jsem zavolala. Nikdo tam opravdu nebyl. Odepla jsem vodítko. Začala jsem ji hladit rukama a pak i vodítkem. Různě jsem jej omotávala kolem nohou, hlavy, krku a i dělala s ním rámus. S Gal to ani nehlo. Usmála jsem se, podrbala hnědku a řekla si, že zkusím novinku. Odložila jsem hnědku a chodila k ní, poladila vždy a pak zase odešla dál od ní. Hnědka si odfrkla a já se usmála. Postupně jsem začínala zrychlovat a vždy došla k hnědce, pohladila a odběhla. Sledovala mě pohledem: ,,Co to sakra děláš!“ musela jsem se šklebit a nakonec přiběhla opravdu rychle a pohladila hnědku. ,,Šikovnáá je, neboojíí see.“ Usmála jsem se, objala ji a zkusila to i to samé v úrovni břicha. Galaxie zafrkala a já k ní vždy přiběhla a Gal stála spokojeně a klidně. Pohladila jsem ji a chtěla zkusit další vylepšenost. Šla jsem ke kumbálu, Gal mě sledovala, jak jdu někam pryč. Stála na místě a já vzala koště. Ušklíbla jsem se a vrátila se za hnědkou. Odfrkla si a prozkoumala koště. Začala jsem ji hladit násadou a štětinami lehce po zádi, abych nijak nedráždila kůži. Hladila jsem hnědku od hlavy po zadní nohy a pak i na druhé straně. Chválila jsem hnědku a dokonce ji hladila tak, že jsem stála u boku a koště kutálela po hřbetě a nechala jej spadnout. Hnědka jen sklonila k němu hlavu. ,,Hooodnááá!“ Pochválila jsem ji a šla po koště hladila ji rukou přehozenou přes hřbet a koštětem na druhé straně, než jsem byla já. Vytáhla jsem mobil a pustila tam písničky. Galaxie frkla a natáhla ke mně hlavu. ,,Zkusíme něco jiného.“ Odnesla jsem koště a začala skákat u hnědky. Ta jen frkla a sledovala mě. Vodítko měla na zemi, takže se nerozešla. Začala jsem od ní odskákávat a zase přiskákala. Pohladila jsem ji a chválila. Usmívaje jsem začala skákat kolem Galaxie a hladila ji. Poodskákala jsem dál od ní a skakála směrem k ní. Hnědka sklonila hlavu a potřásla s ní a frkla. ,,No co je? Jsem zajíc.“ Zasmála jsem se a doskákala zase dál od ní a skákala kolem ní a směrem k zádi. Doskákala jsem ze strany, mluvila na ni a pohladila ji. Usmála jsem se, musela jsem koukat do země a hladit, aby to nevnímala jako pobídku. Galaxie ale stála pěkně klidně a já se usmála a chválila ji. Písničky hrály potichu, ale tak, aby ji hnědka slyšela. Chovala se vzorně. Usmála jsem se a projela rukou ve hřívě. ,,Šikulka to je.“ Usmála jsem se. ,,Dveře!“ Ozvalo se. ,,Volno.“ Usmála jsem se. ,,Jenn, chceš ten pytel?“ Objevil se Nath. ,,Jop, děkuji.“ Usmála jsem se a nechala vodítko na zemi a šla k mladíkovi. ,,Až moc dobře tě poslouchá.“ Zasmál se Nathaniel. ,,Musí, odložení umí.“ Usmála jsem se. ,,Děkuji.“ Převzala jsem pytel a šla za hnědkou. Nath nás sledoval a já hnědku s pytlem hladila a pak jí nasadila pytel na hlavu, držela jsem jej, aby si neublížila, kdyby ucukla. Galaxie frkla a natahovala, jestli není v pytli něco dobrého Musela jsem se tomu zasmát, pohladila jsem hnědku a udělala s ní pár kroků. Podrbala jsem ji, pochválila a sundala pytel. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se, přeci jen nabídla pamlsek a usmála se na Natha. ,,Dnes jsme si zpestřily přátelskou hru totiž.“ ,,Ahá, rozumím.“ Zasmál se mladík. Vzala jsem vodítko do rukou a s hnědkou a Nathem jsme šli do vnitřku stájí, já nezapomněla vzít i tušírku.