sophie + shakespeare: Abychom se se Spearem trochu poznali, tak jsem ho vzala do kruhovky. Komunikační delší lano ještě nemám, ale pro dnešek bude klasické krátké vodítko naprosto stačit. Po cestě do kruhovky čučel po stínech a trošku cukal, ale pohlazení mu znovu pomohlo a zvládli jsme to bez většího záseku. V kolotoči nikdo není, takže jsme hned vešli do kruhovky a zavřela jsem za námi. Odepnula jsem mu vodítko a jenom ho nechala chvíli stát. Koukal po mně a moc nevěděl, co se sebou, což bylo ideální, protože jsem ho mohla jenom drbat na krku. Postupně jsem se přesunula k zádům a celého si ho "ošmatala". Zadní nohy jsem zatím nechala na pokoji, na těch můžeme pracovat, až budeme mít víc důvěry. Po celou dobu klidně stál, ale bylo vidět, že by se radši nějak zabavil, takže jsem zkusila zamlaskat a jemně jsem si pleskla vodítkem o stehno. Trošku se cuknul, ale vyrazil na obvod v nádherném klusu. Asi jsem ještě v životě neviděla hezčí pohyb, dynamický, výrazný, ale naprosto plynulý a hladký. A zamilovávám se víc a víc, jaké to asi bude na téhle nádheře jezdit. Jak se kochám, tak Spear trochu zpomalil a kouká po mě, i ucho už mi nabízí. Napojení s ním tedy bude snadné, říkám si. Zkusím mu trochu zastoupit cestu a lehce vodítko švihnu proti němu, ale bez zvuku. Zasekne se a s výrazem "tak dobře teda, doufám, že po mně chceš tohle" se proti stěně otočí na druhou stranu, zase krásným klusem. Já hned přejdu zpátky doprostřed kruhovky a snažím se si zachovat co nejuvolněnější postoj těla, ale koukám po něm. Pokračuje tedy chvilku kolem a znovu mi dává ucho, hází po mně pohledem, takže sjedu pohledem k zemi a víc se schoulím do sebe. Slyším přechod z klusu do kroku a určitou nejistotu, není si jistý, jestli smí zpomalit a zastavit. Poté se ale kroky přibližují a skoro cítím jeho dech po pravé straně. Velmi pomalu se "rozbalím" a otočím se k němu, potichu ho chválím: "Hodný kluk, to je ono, hezky mně vnímáš." Podrbu ho na krku a přejdu na jeho pravou stranu, znovu ho drbu a chvíli se věnuji "drbacímu bodu" na kohoutku. Potom se rozejdu k stěně a valášek po chvilce zaváhání pokračuje se mnou. Znovu ho klidně chválím a říkám mu, jaký je pašák. Obejdu si s ním jedno kolečko a dojdeme doprostřed, kde do mě drcne, protože nečekal, že se zastavím. "Aha, takže tak vnímavej zatím nejsi, příště dám varování, ano?" směju se a hladím ho po hvězdě, protože se tváří, že ho to vlastně vážně mrzí. V ten moment venku zafouká a asi nějaký kus papíru nebo list proletí s šustěním v blízkosti kruhovky. Ačkoliv je to od nás celý trenažér a dvě stěny daleko, způsobilo to dostatek nervozity v mém vyplašeném hnědákovi aby hodil hlavu v panice do vzduchu ve snaze útočníka najít a rychlým úskokem utekl na stěnu. Já se rozesmála, což byla reakce, kterou zjevně nečekal, protože začal zmateně frkat a asi přemýšlet, proč taky neutíkám, když nás to sežere. "Nesežere nás to, neboj, to byl jenom nějakej list ty blbounku," říkám mu a natáhnu k němu klidným pohybem ruku, snažím se znovu být co nejuvolněnější. Čumí, ale po chvilce rozmýšlení se ke mně přiblíží, asi pochopil, že bych ho nejspíš od nebezpečí zachránila. "Hodný Spearek, hodný kluk, v klidu, šš.." opakuji, abych ho uklidnila. Znovu ho začnu hladit, tentokrát dlouhými, klidnými pohyby, abych sobě zahřála prsty a jeho rozptýlila od chvilkového strachu. Potom jsem si ho připla na vodítko a obešla s ním celou kruhovku v obou směrech dvakrát, aby pochopil, že není zakletá. Už klidnější mě následoval, ačkoliv byl pořád lehce napjatý, a poznala jsem, že bude velmi vnímavý, až opravdu začneme více přirozené komunikace. Vyvedla jsem ho tedy z kruhovky, venku po chvíli přemlouvání sebrala ten nebezpečný kus papíru (hádala jsem správně, nějaký kus časopisu), abych ho mohla vyhodit, a nechala ho Spearovi očuchat, aby zjistil, že to rozhodně nestvůra není. Tvářil se nedůvěřivě, ale očuchal si ho a nechal se celkem klidně dovést zpět do stájí, i když jsem mu papír držela blízko hlavy. Po obastárání šel zpátky do výběhu.