lia a charakter: NAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ, USTUPOVÁNÍ NA POVEL
Zavřela jsem za sebou vrátka kryté kruhovky a zajistila je. Chtěla jsem postupovat, jako obvykle. Pustila jsem Terryho z vodítka, narovnala se, mlaskla jsem, dívala se na jeho krk a švihla vodítkem o svoje stehno. Terry uskočil a svižným, kulatým cvalem se rozběhl po obvodu. Po chvilce přešel do klusu, ale stále na a ne, prostě on ten krk neskloní. Vlezla jsem mu do cesty, mlaskla a znovu švihla vodítkem o svoje stehno. Terry uskočil, udělal dva cvalové a přešel do nižšího chodu. Šla jsem “za ním“ aby mi nezastavoval a zůstávala tak, dokud nezačal ke mne natáčet uši, sklánět hlavu a přežvykovat. V ten moment jsem se zastavila a sklonila pohled. Terry okamžitě prudce zabočil, přešel do kroku a zamířil ke mně.
,,Tak je hodný…,“ pochválila jsem ho a začala ho hladit po krku a plecích. Charlie si odfrkl. Bylo na něm vidět, že přes mou nepřítomnost něco dělal. Už jsem Kitty děkovala a byla jsem ráda, že nebudu nasedat na atomovou bombu. Chtěla jsem teď přejít k dalšímu bodu dnešního programu. Otočila jsem se a dala pravou ruku od těla, v levé jsem držela vodítko a udělala několik kroků dopředu. Charlie zaváhal, natáhl krk a zastříhal ušima. Potom mě váhavě následoval, než ovšem stačil zastavit, pokračovala jsem v chůzi, sice pomalé, ale ano. Několikrát Charakter zastavil, ale povzbudila jsem ho hlasem a on pokračoval.
,,Hooodný…,“ zastavil jsem a hodně ho pochválila: ,,… jsi moc, mocinky, moc šikovný.“ Poplácala jsem ho po krku. Hezky spolupracoval. Rozhodla jsem se přejít k poslednímu bodu dnešní komunikace. Jemně jsem mu zatlačila na plece.
,,Ustup,“ řekla jsem klidným, ale rozhodným hlasem. Terry udělal krok zpátky.
,,Moc hodný.“ Poplácala jsem ho a pohladila, otočila se, znovu napřáhla ruku stranou a udělala několik kroků dopředu. Terry byl očividně zaujatý a v klidu mě následoval. Pohladila jsem ho po hlavě a znovu zatlačila na jeho plece:
,,Ustup.“ Charlie musel vědět, co po něm chci, ale stále se mnou bojoval o vedení. I tak udělal malý krok zpátky. Za něž jsem ho moc pochválila a nechala ho znovu popojít několik kroků dopředu. Poplácala ho po šíji a znovu mu zatlačila – jemně na plece.
,,Ustup.“ Charakter opět pochopil, sice váhavě, ale ustoupil.
,,Šikulka,“ pochválila jsem ho a znovu natáhla ruku stranou a udělala zády k němu, několik kroků dopředu. Tohle mému svěřenci šlo, nastražil uši, nasadil roztomilý výraz a následoval mě.
,,Mooc hodný, šikulka si…“ Podporovala jsem ho v jeho snažení. Několikrát jsme takhle obešli celou kruhovku, když jsem usoudila, že toho bylo dost. Zastavila jsem, připnula k jeho ohlávce vodítko a vyšla ven z kruhovky.