raven+ikaros: Rozhodla jsem se využít toho, že je venkovní kruhovka volná. Venku je krásných osm stupňů, občas vykoukne sluníčko. Ráda bych si vyzkoušela, jak nám půjde napojení, následování ve chvíli, kdy kolem nebude stěna a Rosík bude moct koukat po okolí.
Zavřela jsem za námi dveře, pustila jsem valáška z vodítka a podrbala ho na kohoutku.
"Fešššák," špitla jsem a pohladila ho po krku. Plavák koukal po ptácích, kteří se slétávali na blízký keř. Občas zastříhal ušima, vypadá to docela zajímavě.
Vyslala jsem Ikara na kruh s rázným: "Jdi!" Rosík pohodil hlavou a vyklusal. Upřela jsem mu pohled do krku a následovala ho v úhlu 45 stupňů. Po dvou kolech jsme změnili směr, Ikaros pořád čuměl, kde co lítá a vůbec mi nevěnoval pozornost.
"Hop!" máchla jsem vodítkem a popohnala ho do cvalu. Ikaros naskočil, zafrkal. Po kolečku jsem ho opět nechala změnit směr.
"Kluuuus," klesla jsem hlasem. Ikaros opět pohodil hlavou a zpomalil. Konečně sklonil hlavu a začal přežvykovat.
"Tak je to správně" zamumlala jsem si pro sebe a nechala jsem ho ještě půl kola jít. Pak jsem se zastavila, svěsila ramena, hlavu mezi ně a pohled upřený na svoje špičky. Natáhla jsem pravačku a luskla prsty.
Rosík pokaždé přišel dřív a s menším váháním. Ve chvíli, kdy mi zafuněl do dlaně jsem poodstoupila o pár kroků. Ikaros zaváhal, v dálce zaržál kůň. Zastavil se v půlce kroku, zvedl hlavu a našpicoval uši. Znovu jsem luskla prsty. Nefungovalo to. Povzdychla jsem si.
S hlasitým "Jdi!" jsem Rosíka opět vyslala na kruh a nechala ho znovu projít napojením. Jakmile mě opět respektoval jako vůdce, nechala jsem ho k sobě přijít a pak jsem poodešla o pět kroků dopředu. Ikaros mě s nosem u země následoval.
Postupně jsme spolu obešli kruhovku, pak jsem zkusila popoběhnout. Jakmile se zrychlilo tempo, Rosík ožil a následoval mě s větším nadšením.
"Šikula, šikula," nechala jsem ho k sobě dojít a popleskala ho po krku. Přicvakla jsem vodítko ohlávce a opustili jsme kruhovku.