Komentář, na který odpovídáte

08. 06. 2016 - 21:21
 

lia a charakter: VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, MOC SE OMLOUVÁM, NESTÍHALA JSEM
OPAKOVÁNÍ PARTNERSHIPU
Zavedla jsem hnědáka do jednoho z menších výběhů, který jsem za námi zavřela a vzápětí si ho musela urovnat jak tlakem na ohlávku, tak hůlkou. Hnědák si evidentně myslel, že se půjde pást… „Charlie!“ napomenula jsem ho a vzápětí se rozešla, po třech krocích jsem se otočila prudce doleva a nijak nepopouštěla vodítko, které se vzápětí napnulo, jak byl hnědák trochu rozhozený tím, že nemá volno. Mlaskla jsem a po třech krocích se zastavila. Hnědák mě o dva kroky předešel. „Ustup,“ přikázala jsem a poklepala na jeho plece hůlkou. „No šup,“ pobídla jsem ho a vzápětí pochválila. Následně jsem se opět rozešla a takhle to pokračovalo. Hnědák to brzy pochopil a začal se více soustředit. Čekala jsem do té doby, pokud se vodítko již ani jednou nenapnulo a hnědák reagoval pouze na mé změny směru. „Šikovný jsi,“ pohladila jsem ho po krku a přiložila na jeho plece hůlku. „Ustup,“ přikázala jsem a vzápětí ho pochválila. Vypadalo to, že tu nejtěžší část máme za sebou. „Mooooc šikovný,“ usmála jsem se a podrbala ho. Hnědák zafrkal a zastříhal ušima. Odložila jsem hůlku, přejela rukou po jeho přední noze a mlaskla: „Nohu aaano, šikovnýýý,“ broukla jsem na něj a zvedla mu postupně i další. Hnědák byl moc šikovný, popošla jsem s ním trochu a přiložila mu hůlku k jeho zádi. „Ustup,“ přikázala jsem a hnědáka pochválila – jak hlasově, tak dotykem, v tomto případě i pamlskem. Přehodila jsem mu vodítko přes hřbet, mlaskla a šla vedle něj. Hnědák kráčel s nataženým krkem za mnou a čekal, co ze mě vyleze. „Šikovný jsi,“ zastavila jsem a pohladila ho, ustoupila jsem vzápětí o několik kroků doprava a vyrazila naprosto opačným směrem. Mlaskla jsem a dívala se přes rameno, abych sledovala Charlieho reakce. Ten stál nerozhodně s hlavou otočenou ke mně. „No pojď,“ pobídla jsem ho, zastavila a zamlaskala. Hnědák se prudce otočil a vyklusal směrem ke mně. „Šikovný,“ pochválila jsem ho a přiložila mu ruku na plece. „Ustup,“ mlaskala jsem a vzápětí opět přišla pochvala, jakmile Charlie o pár kroků zacouval. „Šikulka jsi, už toho necháme, co říkáš?“

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Přirozená komunikace