raven+ikaros: LEVEL 2 - napojení, popřípadě následování (pokud tě bude koník následovat)

Dneska máme s Ikarem premiéru, přirozenou komunikaci jsme spolu doposud nezkoušeli. Nicméně s Tarotem to šlo, nevidím důvod, proč by plavá měl stávkovat. Přivedla jsem si Ikara do kruhovky na provazové ohlávce. Zavřela jsem za námi dveře, aby neutekl a odepnula jsem mu vodítko od ohlávky. Poodstoupila jsem od něj o krok a půl dozadu, chtěla jsem vědět, jak se bude chovat. Ikaros sklonil hlavu k písku pod kopyty a zdálo se, že ho hrozně zajímá.
Jak tam tak stál, využila jsem to k tomu, abych si ho rozdělila na pět zón. První je hlava a kilometr před ní, druhá je krk a přední končetiny, třetí zóna je hřbet a břicho, čtvrtá jsou zadní končetiny a nakonec pátá, to je záď a kilometr za ní. To vše koně zajímá. Tady sice na kilometr nevidí, ale slyší. Jakmile jsem byla hotová, vykročila jsem proti Ikarovi, houpla vodítkem a přikázala: "Jdi!" Ikaros pohodil hlavou a vyrazil ode mě klusem na kruh. To by bylo.
Nechala jsem valáška klusat po obvodu kruhovky, udržovala jsem si s ním krok, v úhlu cca 45 stupňů za jeho zádí a pohledem jsem ho tlačila do krku. Byla jsem vzpřímená, ramena narovnaná a hlavu zvednutou.
Po dvou kolech jsme změnili směr. Zastoupila jsem Ikarovi cestu a zvedl ruku s vodítkem. Valášek zabořil kopyta do písku a na zadních se otočil. Klusal na druhou ruku, přemýšlela jsem, jestli ho nechám nacválat, ale klus mi přišel nejlepší. Směr jsme změnili ještě dvakrát, pokaždé stejným způsobem.
Ikaros najednou sklonil hlavu, olízl se a přežvýkl. Podle chytrých knih, ze kterých jsem studovala, je tohle náznak, že mě bere za vůdce a je ochotný se na mě napojit. Nemá cenu ho honit po kruhovce dál, když mi dává signály, že je ochotný mne respektovat. Zastavila jsem se uprostřed kruhovky, nahrbila ramena a schovala hlavu. Přestala jsem tak na koně vyvíjet tlak. Zároveň jsem zvedla pravou ruku do úrovně přibližně kořene ocasu koně a luskla jsem prsty.
Stála jsem v klidu, vůbec jsem se na Ikara nedívala, spíš jsem slyšela, jak přechází do kroku a pak zastavuje. Musel být za mnou, protože jsem ho neviděla ani periferním viděním. Znovu jsem zkusila lusknout prsty. Ikaros tiše zafrkal. Nechtěla jsem nijak spěchat, stejně není kam. Času máme spoustu a vztah s koněm je pro mě vážně důležitý. Kdyby Ikaros nepřišel, měla bych ho poslat zpátky na kruh a celý proces napojení opakovat. Jak jsem se zabrala do úvah, přestala jsem vnímat koně a strašně jsem se lekla, když mi zafuněl do dlaně.
"Hodný," promluvila jsem hlubokým hlasem k valáškovi. Přistoupila jsem k němu o krok blíž a podrbala jsem ho na kohoutku a na plecích. "Šikovný kluk, moc šikovný," chválila jsem dál. Pak jsem poodstoupila o tři kroky a zkusila zaluskat prsty, zády otočená k plavákovi. Ikaros se moc netvářil, možná ho přemohla zvědavost, ale po chvilce váhání se přiloudal pomalým krokem. Jakmile se dotknul mých prstů, opět jsem ustoupila, tentokrát doleva o krok, dva. Ikaros popošel za mnou.
Rozhodla jsem se, že pro dnešek nám to stačí. Nechci testovat, jak dlouho ho bude bavit za mnou chodit. Přistoupila jsem ke koni a pohladila ho.
"Šikula, jsi můj malý šikula," zamumlala jsem, zatímco jsem ho drbala. Pak jsem mu přehodila vodítko přes hlavu tam, kde obyčejně bývá nátylník a pomalu jsem se sesunula do dřepu. Opatrně jsem stahovala Ikarovu hlavu dolů k sobě, neustále jsem mu opakovala, že je šikovný. Jakmile povolil a přestal se vzpírat, okamžitě jsem uvolnila tlak a nechala ho. Zvedla jsem se, připnula mu vodítko k ohlávce a obešla s ním pár koleček na obě ruce, aby se trochu vydýchal. Pak jsme zamířili do stájí.