lia a charakter: vNAPOJENÍ, NÁSLEDOVÁNÍ
Na chvilku jsem zaváhala, ale nakonec zavedla Terryho do vnitřní kruhovky, bude to prozatím tak jednodušší. Zavřela jsem za námi, odhákla karabinu od Terryho ohlávky, narovnala se, podívala se mu za krk, mlaskla a švihla vodítkem o stehno. Moje. Stehno. Charlie uskočil a pokračoval svižným klusovým, tempem okolo stěn. S našpicovanýma ušima, nadzvednutým ocasem a zdviženou hlavou vypadal skutečně majestátně, ale to nebylo to, co jsem chtěla. Zatímco jsem pokrčovala v kruhu za ním, našpulila jsem pusu a zapřemýšlela, jak mu trochu srazit hřebínek. Vlezla jsem mu tedy do cesty, zamlaskala a švihla vodítkem do vzduchu. Terry prudce zastavil, váhu svého těla přesunul na zadní, na místě se otočil, švihl hlavou a pokračoval dál. Já šla stále za ním, dívala se na jeho krk a zůstávala narovnaná. Konečně… Tarry zafrkal a natočil ke mne uši. Zamlaskala jsem a nechala ho pokračovat, nechtěla jsem, aby mi zastavil, tenhle projev mi prozatím nestačil. Za chvilku Charlie začal sklánět hlavu a přežvykovat. To bylo lepší. Zastavila jsem se, pohledem propichovala zem a lehce přikrčila ramena. Terry okamžitě zareagoval, podle hluku, který způsobil, zastavil poněkud westernově a krokem zamířil ke mně.
,,Tak je hodný,“ pohladila jsem ho po hlavě a souhlasně kývla. Mlaskla jsem si, otočila se, napřáhla pravou ruku a vykročila:
,,Pojď.“ Charlie, kterého jsem po očku pozorovala, zaváhal, ale pak mě nejistým krokem následoval.
,,Šikulka, no pojď,“ povzbuzovala jsem ho a pokračovala ve cvičení. Po několika kolech podél obvodu, jsem ho převedla na venkovní jízdárnu a přistavila jsem si tam jednu samostatnou kavaletku a dvě řady – jednu, kde byla dvojice kavalet, druhá, kde byly tři kavalety za sebou. Všechno naměřeno na krokovou vzdálenost. Začala jsem na samostatném břevnu a vodítkem. Terry lehce zaváhal, ale nenechal se zahanbit, takže tohle jsme zvládli. Poté jsem si ho znovu ozkoušela při následování jen tak, bez kavalet a pak ho na tu samostatnou navedla. Charlie zastříhal ušima a lehce se ošil:
,,No tak, pojď,“ zamlaskala jsem. Charlie si odfrkl a překročil kavaletku.
,,Moooc, hodný, šikulka, veliký…“ pochválila jsem ho a nechala ho přejít tu samou nakolikrát z obou stran. Pak přišli na řadu ty dvě kavaletky, Terry pouze zafrkal a “neohroženě“ ji překonal.
,,Moc si hodný…“ znovu jsem ho řádně pochválila a několikrát dvě kavaletky zopakovala a vrhla se na ty tři. Jelikož byl ovšem Charlie ostřílený – jak naznačoval jeho výraz , překonal je bez problémů, hned na první pokus. Ten jsem několikrát zopakovala a pak se pustila na cvičení úsměvu.