kitty+asie: S Asií jsme si zase hned na začátku ujasnily nějaká ta pravidla co se týče chození za mnou a vnímání mě. Už to ale skoro nebylo potřeba, jen poopravit a mohly jsme jít. Vydaly jsme se zadní branou po hranici lesa a louky. Sníh tady byl povolenější, trochu rozbahněný a tak jsem nechala Asii volit cestu a do jisté míry i tempo – nesměla se ale zdržovat moc a nesměla mě předbíhat. Jinak ať si volí, kudy půjde. Při nejbližší příležitosti jsme zalezly do lesa. Slunce tu svítilo méně a ta trochu sněhu co sem napadla tady držela. Cesta byla užší, Asie musela jít za mnou a já neustále vnímala prověšenost vodítka – jestli se na mě moc nelepí. Pokud mi přišlo že ano, otočila jsem se, zastavila jsem a když byla moc blízko nebo zastavila až v mém osobním prostoru, přišlo cvičení na couvání. Pohled, řeč těla, mávání rukou, mávání vodítkem, větší mávání vodítkem, a už ustupovala. „To je hodná!“ houkla jsem na ní spokojeně, jak se to rychle naučila :3 Spokojeně jsem jí pochválila, otočila se a šly jsme dál. Proplétaly jsme se mezi stromy, musela na mě dávat pozor, zároveň hezky zvedat nožky a čas od času jsme zastavily a procvičily kokyno. Otevřená ruka s pamlskem, která se zavřela, jakmile na něj Asie zaměřila svojí pozornost. Cvičily jsme to teprve poslední tři dny, ale chytala to velmi rychle a teď už během chviličky pamlsek naprosto ignorovala, načež jsem klikla a ona si pamlsek spokojeně vzala. Spojuje si už i zvuk s odměnou, no to je miláček :3 Spokojeně jsem jí pochválila a pokračovaly jsme v cestě dál.
Prošly jsme tímto způsobem až na druhý okraj lesa, kudy vedla nádherná široká cvalovka. Samozřejmě jsme cválat nehodlaly – já jen chytila konec vodítka do ruky, stoupla si vedle Asie tak, abych měla jednu ruku přes ní a mohla držet nákrčák o trochu lépe. Chvilku jsme takhle jenom šly, zatímco jsem Asii spokojeně podporovala hlasem – trochu nechápala, co v téhle pozici dělám – a když už si dopředu vykračovala dostatečně spokojeně, vyvinula jsem tlak nákrčákem na krk. Postupně, stupňovaně a když mi přišlo, že bych musela už zabrat moc, zastavila jsem. V důsledku předchozích cvičení na to Asie reagovala hned. Kliknout jsem nemohla, houkla jsem jen „Ánoo“, což znala jako pochvalu a nabídla jí pamlsek. Šly jsme dál a opět jsem začala vyvíjet tlak, zvětšovat ho, dávkovala ho postupně a pak zastavila. Napotřetí už zastavila na tlak – zdálo se, že je prostě zmatená z toho, že já jdu dál vedle ní. Když pochopila, že má zastavovat i přesto, šlo to velmi rychle – koneckonců nákrčák už znala. Takže jsem tohle cvičení ukončila, ať se moc nenudíme, pustila nákrčák, spokojeně vranou podrbala a pak se rozešla a rozeběhla. Asie hodila hlavou, odfrkla si a rozeběhla se vedle mě. Během třiceti metrů už se posouvala moc přede mě, takže jsem zastavila – hezky posunout pánev, lopatky dozadu, řeč těla. Asie zastavila velmi brzo po mě a já jí opět donutila zacouvat, vrátit se ke mně a zase jsme se rozeběhly. Opět se mě pokoušela předběhnout, takže zase zastavit a zacouvat a pokračujeme. Tímhle stylem jsme proběhly celou část cesty, která se svíjela postupně do lesa. Obě jsme se trochu zafuněly, když jsme z široké cesty odbočovaly na trochu menší, do které zasahovaly i různé větve. Chvilku jsme si jen tak vykračovaly, a pak jsme zase zastavily, zkusily braní kokyna, které Asie chápala čím dál tím lépe, občas jsme zkusily to zacouvání a pak jsem se rozhodla přistoupit k novému cvičení. Asii jsem zastavila, stoupla si čelem k nákrčáku, chytila nákrčák na jednom místě nahoře, lehce na stranu, a začala působit, stále nahoře, směrem k sobě. Nejprve blíž, pak tahám víc k sobě, a víc, tlak stupňuji, a když už mi přijde moc velký, pomůžu si parelkou – a Asie otáčí hlavu směrem ke mně. Stále držím, a teprve když přežvýkne a povolí v týle, kliknu, dávám kokyno. Zkusíme to druhé na druhou stranu a pak pracujeme na snížení hlavy. Chci jí naučit na úplně nový pokyn, takže vezmu mrkvovku a poťukávám na začátek kohoutku, jen pár vteřin – pravidelné, jasné ťukání, které ale není nijak nepříjemné. Posléze si pomůžu tlakem na ohlávku, nepřestávám ťukat a působím směrem dolu. Jen lehce, pak trochu přidám, hlava je dole a já přestávám klepat, kliknu a dám kokynko. Tohle celé vyzkoušíme ještě dvakrát a pokračujeme dál. Dostáváme se hloubš mezi stromy, cesta se ztrácí a tak musíme obě dvě dávat pozor jak a kam šlapeme – takže skvělá příležitost pro Asii dostat se mi do osobního prostoru. To jí samozřejmě nedovoluji a odkazuji jí zpátky do patříčných míst. Vylezly jsme na příjezdové cestě Floresty, já se zařadila před Asii a soustředila se na to, aby se mě nesnažila předbíhat. Vracíme se na Florestu ne tak vymrzlé jako obvykle O něco se oteplilo a nebyly jsme venku tak dlouho – ale tím líp. Asii rovnou odvedu do výběhu, sundám jí ohlávku a doufám že bez Nabera nebude svoje spoluvýběžníky moc otravovat.
PK + PROCHÁZKA NA ZÁKLADĚ DOMLUVY S cASSIE