Komentáře k článku: Práce ve volnosti, skoky a jiné

marigold a bouře: 7.level - Povinná práce ze země – skoky ve volnosti do 70 cm (1)

"Já se na to vykašlu. Vážně, tohle nemá budoucnost!" rozčilovala jsem se z normálnímu člověku nepochopitelných důvodů a naštvaně kopla do kavalety. Skoková řada, jistě... ale jak asi, když mi to nevychází!
Neměla jsem naprosto žádnou inspiraci, jak to mám postavit a to jsem prošla nejméně deset internetových stránek. Jak to ale přizpůsobit Buřince?
Pořád ještě rozmrzelá jsem vylezla z haly a rozhodla se najít Toma, na tohle nervy nemám.
"Tome? Jsi tu?" zaslechla jsem nějaký mužský hlas kousek od haly a vykoukla za roh. Sue se tam zrovna bavila s nějakým cizím mužským, který mi tedy Toma jaksi nepřipomínal...
"Ehm, omlouvám se, hledám Toma, nechtěla jsem rušit..." pokusila jsem taktne uhladit vyrušený rozhovor, když už jsem do něj tak nedbale vstoupila.
"Tom je teď mimo akademii, potřebuješ s něším pomoct?" promluvil ten muž dřív, než to stačila udělat teta Sue. Chvíli jsem přemýšlela, co mám říct a jen na něj zírala, než mi to začalo v hlavě trochu šrotovat.
"Jo, totiž já... No... já vlastně nevím, pane, eh..." vypadlo ze mě nakonec, což vyznělo trochu tupě, nějak mi ale došly slova. Jak mu taktně naznačit, že řešit s citím člověkem skokovou řadu speciálně pro mého koně je takové... nezvyklé? Bůhví kdo to je!
"Marigold, tohle je Jason, bude tady teď trénovat všestranost. Myslím, že ho můžeš klidně požádat o pomoc." usmála se Sue, jako obvykle všechno dokázala vyřešit taktně.
"Jason." usmál se pro změnu tmavovlasý muž a podal mi ruku.
"Marigold." oplatila jsem mu gesto a rychle začala vysvětlovat.
"No, mám trochu problém se stavbou skokové řady. Moje kobylka Bouře má problémy udržet tempo na překážkách, navíc má taky strašně.. rozsáhlé odskoky a mě to pořád nevychází na dlouhou stěnu..."
Jason pokyvoval hlavou, sem tam se na něco zeptal, než začal mluvit pro změnu on. Vysvětlil mi spousty věcí o skokových řadách, pak jsme spolu jen na dlouhé stěně začali stavět velice jednudochou řadu, u které mi vysvětlil základní vzdálenosti a výšku. Chvíli jsme spolu řešili i Bouřiny odskoky, které nebyly problémem, ale trochu mi zkomplikovaly odpočet. Moje kobylka totiž už svůj styl měla a já se tomu musela přizpůsobit, Jason mi naštěstí pomohl podle toho, co jsem mu řekla a zakrátko už tu stála rozeskakovací jednoduchá řada ohraničená páskou, aby kobylka nikam neodbočila. Kavaleta, za ní na tři metry vzdálená 60cm překážka, jen na rozehřátí.
"Kdy začnete?" zeptal se mě nakonec Jason.
"Než jí připravím a rozehřeju, tak za půl hoďky se do toho pustíme. Přijdete nám pomoct? Prosíím, se mnou bude ve volnosti skákat poprvé a já bych nerada něco zkazila." Jason byl milý a sympatický, proto jsem s ním dokázala normálně mluvit. Usmál se a přislíbil, že za půl hoďky se tu objeví a bude mi asistovat. Poděkovala jsem mu a vypravila se rychle za Bouří, ať si jí připravím.

Kobylka byla připravená, nastrojená, vešly jsme do haly, kde by teď nikdo neměl být. Buřinka se zvedavě zahleděla k překážkám, které tu stály trvale i k těm, které jsme přemístili s Jasonem. Rozhodla jsem se jí v kroku a v klusu chvíli olonžovat, než jí pustím, ať se sama proběhne a porozhlédne.
Došly jsme spolu k volnému úseku, kde bylo dost místa na kruh, nechala jsem kobylku ode mě odejít a lonžovacím bičem k zádi si jí ohnula. Krok nebyl nic moc, pobídla jsem jí do vnitřní zadní nohy a nechala na dva okruhy, pak jí pobídla ke klusu jen na jeden okruh, ať získá na jistotě přechody. Následovala opět dvouokruhová kroková pasáž, pak jeden okruh klus a změna ruky. Po pár kruzích v kroku či v klusu i na druhé ruce už to vypadalo o něco lépe, vytáhla krk a zapracovala víc od zádě, tak jsem jí nechala dva okruhy na každou ruku vyklusat, aby se uvolnila, pak si jí zastavila, pochválila a poodstoupila, aby přešla ke mě.
"No pojď!" vybídla jsem jí a pohladila po krku, kulíška. Alespoň přijít na zavolání hezky uměla
Odepla jsem jí z lonžovací ohlávky lonžku a vybídla bičem ku zemi k pohybu. Bouře hodila hlavou a rozeběhla se pryč, hodila si i kozla. Nechala jsem jí, ať se trochu vyběhá a bedlivě jí sledovala. Zkoumala skoky, občas se prostě jen otočila jedním skokem o 180° a rozeběhla se s kozlováním zase pryč. Pak se al upokojila a rozklusala se napříč halou směrem na mě, pohybovala se poměrně uvolněně
"Můžu?" ozvalo se pak ode dveří.
"Jasně. Díky, že jste přišel." usmála jsem se na Jasona, který ke mě přišel a začal Buřinku sledovat ještě bedlivěji, než já. Zkušeným okem pozoroval její pohyby, já koukala zamilovaným okem po její eleganci, hrdosti a kráse
"Tak jak jste na tom s rozehříváním? Už se do toho můžeme pustit?" zeptal se najednou, když zhodnotil mou kobylku.
"Určitě." přisvědčila jsem a zavolala na Buřinku, která se ke mě ochotně rozklusala.
"Jak to provedeme?" optala jsem se Jasona.
"Máš dost temperamentní klisnu a pokud vím tak jsi říkala, že má sklony na překážky dost táhnout. Takže si jí v klusu navedeš na řadu, postavíš se sem ke kavaletě, já jí budu korigovat u překážky. Má dlouhý a aktivní krok, dobře, ze jsme dali tu třímetrovou vzdálenost. Tak se pustíme do cvičného skoku." pronesl a přešel ke skoku. Já si odchytila Buřinku a prošla se s ní, pak zrychlila tempo a slovně jí pochválila, když přešla do klusu spolu se mnou. Rozeběhly jsme se vstříc řadě, kde jsem jí pustila a zamířila ke kavaletě, zatímco jsem jí nespouštěla z očí. Bouře klusala energicky, při pohledu na překážku nabírala na tempu, díky kavaletě si ale musela dávat pozor a tak to nepřeháněla.
"Houu..." zvolala jsem klidně, když začala zrychlovat až nápadně, naštěstí ale zůstala v klusu. Kavaletu překonala pozorně, pak přešla k nízkému křížku a jen tak ledabyle ho přeskočila a odcválala pryč. Jasonovi se podle všeho její styl líbil, ačkoliv na tomhle skoku to nebylo tak dobře vidět. Pěkně ho odflákla
"Dobře, vzdálenosti sedí. Zopakujeme si to ještě z druhé ruky, znovu v klusu." řekl Jason, byla jsem ráda, že je tady. Alespoň mi mohl ukázat, jak taková lekce probíhá.
Znovu jsem si kobylku zavolala, odměnila jí pamlske, čímž jsem si definitivně získala její pozornost, prošla se s ní, rozklusala a navedla jí na řadu, kde jsem jí pustila a přeběhla k překážce, kde jsem měla skvělý výlet. Znovu jsem na ní jemně zavolala, aby umírnila tempo, překážku bez problémů skočila a překonala i kavaletu. A rozeběhla se cvalem pryč.
"Šikovná holka! Bouře!" zvolala jsem, kobylka ale proběhla okolo mě, div mě neporazila.
"Ale no ták!" bědovala jsem a pomalu kráčela k ní, opatrně, abych jí zase nedala záminku zběsile běhat. Moje hvězda byla ale rozumná, proto se nechala chytit a ještě na mě divně koukala, co zase panikařím, vždyť si chtěla jen trochu zaběhat!
"Jen jí nech, tohle už necháme a postavíme trochu těžší řadu. Tady necháme kavaletu, odkrokuj to tak na...3 metry a postavíme bariéry okolo 40cm." začala jsem tedy stavět zvýšenou kavaletu, zatímco Jason odkrokoval vzdálenost a pustil se do stavby 70cm kolmáku. Hvězda se mezitím trochu vylítala, spíš ale zkoumala okolí, překážky a nás, sem tam zase odklusala pryč. Už jí nebavilo jen tak lítat dokola.
"Tak si jí zavolej a zkusíme to." kývl na mě Jason, zavolala jsem si kobylku, odměnila jí za to, že přišla a trochu se s ní prošla.
"Tohle už jí necháme zajet ve cvalu, co ty na to?" zeptal se mě Jason, načež jsem pokývala hlavou; ať má dostatečnou rozjezdovou rychlost a naučí se držet tempo i ve cvalu, kavalety jí v tom pomohou. Zrychlila jsem s Buřinkou do klusu, před řadu jí pustila, mlaskla a slovem pobídla ke cvalu společně se švihnutím biče o zem. Bouře přešla s přískokem do cvalu, jakmile ale překonala první kavaletu, zapojila ty správné svaly a dostala se hezky na záď. Jemným odrazem překonala bariéru a ladně se přes ní přenesla, tam už trochu nabrala na tempu. Já stála u bariéry, Jason si jí hezky srovnal a sledoval, jak přeskakuje 70cm kolmák. Pro ní to nebylo nic vysokého, ve výcviku byla mnohem dál, než já, proto se z větší dálky odrazila, skrčila přední nohy a elegantním přeletem se dostala na druhou stranu překážky. Zdálo se, že jí to baví.
"Styl už má hezky vypracovaný, vypadá to opravdu dobře. Tak ještě jednou, pak zopakovat i na druhou ruku a balíme to, ať jí neznudíme, když jí to tak baví." překvapil mě Jasonův odhad; viděl mojí hvězdu poprvé v životě a už na ní poznal snad všechno
Pře dráhu jsme jí převedli ještě jednou ve cvalu, hezky se srovnala a opět překonala překážku. Chvíli jsem jí pak vodila v kroku, rozeběhla se s ní z druhé strany a vybídla jí ke cvalu, rychle uhnula z jejího dosahu. Na překážku se přihnala trochu moc zběsile a štycla břevno, na bariéře a kavaletě se pak ale hezky srovnala, na druhý pokus jsem jí korigovala už ze začátku a zkoušela pobídky užívané z lonže, kobylka je ale vnímala jen, když se jí chtělo. Když jí nedržím za žádné lano, co by poslouchala
Proběhla řadou, povalila poslední kavaletu, ale to bylo jen z nepozornosti. Jason zavelel, radši jsme lekci už ukončili, aby toho na ní nebylo moc, nechali jí, ať se projde a vydýchá. Začali jsme naší řadu zase pracně uklízet, což chvíli zabralo, mezitím jsme si povídali. Měla jsem spousty otázek ohledně nového trenéra, Jason byl naštěstí milý a příjemný, takže se s ním povídalo dobře. Když jsme po nás všechno, co tu předtím nebylo, sklidili, odchytila jsem si Buřinku a trochu se s ní ještě prošla po hale, Jason už se rozloučil. Srdečně jsem mu poděkovala za pomoc a rozloučila se s ním taky, my s hvězdou ještě chvíli pobyly. Kobylka se zakrátko uklidnila po práci, tak jsem s ní vyrazila domů.

kitty + asie: ZBAVUJEME SE PŘEBYTEČNÉ ENERGIE
Klisna na sobě mělauzdečku, u tribun bylo připravené sedlo spolu s novoupodsedlovkou za Fei cup. „Tak pojď, krasavice“ řekla jsem, odepla od uzdečky otěže a tak jsem klisnu teď nijak nedržela. Odložila jsem otěže na stojan, vzala lonžovací bič a houpla s ním směrem ke kobylce. Většinou se vydala svižně ode mě, teď jsme ale už zase – dlouho nepracovaly a tak hodila hlavou, vyhodila si z kopýtka, uskočila a teprve pak se dlouze rozklusala po obvodu haly. „No to víš že jo“ říkala jsem jí, protože se potřebovala trochu vyblbnout – a proč ne, jestli to tak moc potřebuje. Dokud nemá jezdce na zádech a není vyvázaná, nemělo by jí to uškodit. Natahovala kroky, nejprve hlava vytrčená nahoru, postupně jí ale začala snižovat a zvolňovat tempo. „A krook“ říkám jí, popocházím jakoby před ní, a uvolňuj řeč svého těla, bič za zády. Klisna stříhla očkama, podívala se na mě a přešla do kroku. Odfrkla si a chtěla přijít ke mně. „Hej“ houkla jsem na ní a bičem jí vyvedla mimo svůj osobní prostor. Sijce se to úplně nezamlouvalo, švihla ocasem a rozklusala se po obvodu dál. „No tak si lítej, když chceš“ řekla jsem jí a nechala jí poklusávat po obvodu. Když chtěla přejít do kroku, hodila jsem bičem – chtěla přece klusat, tak ať kluše. Teprve po dalším obvodu když bylo vidět že by byla ráda přešla, jsem houkla „A krook.“ Kobylka se sníženou hlavou podsunula zadky pod sebe a přešla do kroku. „To je můj miláček“ :3 zavrněla jsem si. Klisna šlapala hezky od zádi svižně dopředu, pohupovala si do kroku hlavou a občas zavírala do zrcadel, jakoby je tu nikdy předtím neviděla. „Ale prosimtebe“ promluvila jsem na ní a hodila bičem, vždyť tu pracujeme pořád Po dvou okrokovaných obvodech jsem zahvízdala známou melodii a kobylka přišla blíž. Nechala jsem jí kolem mě obejít, udělat změnu směru a rozkrokovat i na druhý obvod. Šlapala hezky, hlava dole, podšlapovala si zadkama, no tak jsem jí nechala naklusat. Netrvalo dlouho, a – díky tomu že si klusala tak šíleně už na začátku – brzy šlapala hezky od zádi, vytažená hlava, čumák volně visí dolu, bylo vidět jak hezky používá hřbet. „Ták je hodná“ promluvila jsem na ní a houkla „A krook,“ kobylka nejprve popoběhla zadkama pod sebe a až pak přešla do kroku. Nechala jsem jí opět změnit směr a vyklusat i na druhou ruku. Když šlapala jak měla, hezky svižně, hodila jsem bičem a houkla „A hop!“ Kobylka okamžitě vycválala, hodila si pár hrbů, zadky vytrčené do vzduchu ale po půl obvodu už se začala klidnit a cválala trochu kulturněji Zavolala jsem si jí k sobě, když se zdálo že už se trochu usnesla. „Vyblbnutá?“ podívala jsem se na ní a kobylka jenom zafrkala, když už mě zastavila. „No tak dobře.“

kitty + asie: VYKLUSÁNÍ PO PRÁCI
Rozloučila jsem se s Lisou a sundala z Asie sedlo. Odložila jsem ho na tribuny a odepnula otěže. Měly jsme tu první přípravu na plnou uzdu – sundala jsem uzdečku, vzala plnou uzdu z připraveného stojanu a klisně jí nasadila. Vranka si chvilku s udidlem pohrávala, rovnala si ho do pusy a chvilku trvalo, než jsem jí zapnula podhrdelník. Nánosník to samé, zkontrolovala, že má dost volného místa a pak od ní odstoupila. Vranka si s ním trochu pohrávala, a když vypadala v pohodě, vyslala jsem jí krokem kupředu. Nechala jsem jí naklusat, přece jen máme zrovna po práci. Jak byla uvolněná a popracovaná, vyklusala hezky od zádi, lehce snížená hlava, ocas volně povlával a nešvihala s ním. Občas se ozvalo zacinkání, jak si klisna pohrála s udidlem, podbradní řetízek nebyl takřka zpanutý, tak trošku chrastil. Vyklusávala hezky svižně a mě fascinovalo, jak jí uzda na jemné hlavě sluší. „To zvládneme“ zašeptala jsem spíš pro sebe, ale vranka ke mně natočila ouško. „Sijko“ houkla jsem na klisnu a zahvízdala známou melodii. Jakmile se na mě podívala, zacouvala jsem, udělala jí místo a když přiklusala, gestem bičem jsem jí vyslala na druhou ruku a nechala proklusávat na druhou. Ne moc dlouho, jen tak abych si byla jistá, že se z jejích svalů vyplaví kyselina mléčná – nechci jí ještě víc unavit, kyslíkový dluh máme už teď, naším úkolem je ho vyrovnat. Navíc jsem chtěla, aby její první vzpomínka na uzdu byla dobrá, takže jsem jí po dvou jízdárnách nechala přejít do kroku – stačilo houknout „A krook“ a bič nechat poklesnout k zemi, za naší práci se utahala už dost na o, aby i teď protestovala. Ještě chvilku jsem jí nechala krokovat a pak jí odvedla do stáje.

kitty + asie: Vyvedla jsem vranku na halu na stájové ohlávce a krátkém vodítku. Měly jsme teď na chvilku halu pro sebe a já toho hodlala využít na další nácvik na uzdu. Dneska u snídaně jsme se s Lisou dohodly že v pátek bychom si na ní prvně zkusili jet – a ačkoliv Asie s ní neměla problém, chtěla jsem jí na ni navyknout co nejlépe co to jde. Dokonce si jí možná i zkusíme ze sedla.
Teď jsem jí proto vyměnila ohlávku práve za plnou uzdu – samozřejmě bez otěží a při nasazování jsem klisně dala čas na to si umístit udidlo pohodlně v hubě. Pak jsem přetáhla nátylník přes ouška, srovnala jí kštici a zapnula. Chvilku na to, aby se srovnala a pak jsem houkla „A krok“ a vykročila hezky rázně po jejím boku. Klisna vykročila krokem a já se po pár krocích odpojila a šla si připravit kavalety, které byly připravené z dnešní jízdy začátečníků – domluvila jsem si se Sue, že mi je tu nechá a já si je tu zreorganizuju Přemístila jsem si krokové kavalety ke stěně na nejnižší pozici, přesně si odkrokovala vzdálenost – jen na krok, a když jsem si všimla, že Asie se trochu fláká, rázně jsem zamlaskala „Jdi krok!“ pokárala jsem jí, vranka švihla ocasem a vydala se znovu kupředu. Zkontrolovala jsem si, že jsou kavalety rovnoběžně k sobě a pak si stoupla k nim zády, čelem ke zbylému prostrou jízdárny a vlastní řečí těla jsem jí nechala kavalety obejít a okrokovat ještě jednu jízdárnu. Teprve pak jsem šla hezky vedle ní, abych si kontrolovala, že jde jak má, občas mlaskla když zvedala vnitřní zadní nohu a tak si zajistila, aby si hezky pošlapovala před sebe. Když pak došla ke kavaletám, zamlaskla jsem ještě jednou a nenechala jí z nich vybočit. Ne že by se o to snažila. Pkěně zvedala nožky, jak přední, tak zadní, vytáhla si krk dopředu a bylo vidět, jak si hezky protahuje hřbetní linii. Ještě jednou jsem jí je nechala přejít, než jsem si jí zavolala k sobě podobným gestem, jako při lonžování, a pak jí nechala vykročit na druhou ruku. I z té jsem jí nechala je přejít a pak jsem si tu prostřední zvedla na střední pozici. Když jí pak asie překráčela, musela si dávat větší pozor a tak jsem jí to nechala přejít i na druhou ruku.
Když Asie krokovala na jiných stěnách, rozmístila jsem kavalety na klus, opět je snížila na nejnižší pozice, a pak jsem mlaskla, houkla „A klus“ a kousek od ní se hezky houpavě rozeběhla. Stejně tak i ona naklusala, vyklenula krk, hřbet, byl na ní krásnej pohled  Měla trochu vyšší rychlost, ale však si aspoň bude muset trochu odměřit. Bylo vidět, když vyklusala před kavalety, jak našpicovala ouška, zarazila se a trochu zkrátila krok. I tak jí to jen tak tak vyšlo, přesto ale bylo dobré že v kavaletách nezrychlovala, nesnažila se je mít rychle za sebou. Po tomhle jednom oklusání jsem jí zastoupila cestu a nechala změnit směr. Překlusala kavalety i na tuto ručku – o poznání lépe – a pak jsem na ní houkla „A krook“ a jala se odklízet kavalety, zatímco vranka se okrokovala 

kitty + asie: VYKLUSÁNÍ PO PRÁCI
Klisnu jsem vyvedla z haly, jen jí v uvazišti sundala sedlo a odvedla jí na dvůr. Tam jsem jí odvedla do kruhovky, sundala jí uzdečku a tak tu přede mnou stála úplně holá, jen s bandážemi a botičkami. Mlaskla jsem na ní „Jdi krok!“ a nechala jí rozejít se ode mě podobně, jako při lonžování. Jakmile došla do stopy kruhovky, houkla jsem „A klus!“ a vranka vyklusala. Měly jsme zrovna po tréninku, takže byla uvolněná, měla zaktivovanou záď a pracovala hřbetem – popustila si tak krk dopředu a dolu, došlapovala zádí pod těžiště a ocas jí – až na lehce přizvednutý kořen – volně vlál. Při tom pohledu mi došlo, že bych jí měla umýt. A ostříhat, když už takhle trénujeme. Sakra, máme nějak moc práce A málo času. Joo, kdyby tak den měl třicet hodin, to by bylo hned všechno snažší. Jak by se tím asi změnily lidské návyky?
Sledovala jsem klisnu, jak si pohodlně vyklusává – bylo vidět ,že si to užívá a že dneska nám Lisa hodinu trochu zkrátila, zaměřily jsme se pouze na práci ve cvalu a po první povedenější piruetě jsme skončily. Příště už to tak snadné nebude Ale tak, někdy si potřebujeme alespoň trochu vydechnout. Ačkoliv i tak byl dneska trénink náročnější. Možná se zeptám Lisy, jestli bychom zítra nemohli mít něco klidnějšího, popř. pauzu – alespoň od ježdění. S těmihle myšlenkami jsem naznačila vkročení klisně do cesty a natáhla ruku směrem před ní. Klisna se otočila na pětníku, odrazila se a klusala na druhou stranu. „To je hodná holka“ promluvila jsem na ní a všímala si toho, že už by asi docela ráda přešla. Eště jsem na ní ale zamlaskala a nechala oklusat ještě jedno kolo. „A krook“ houkla jsem na ní potom, a klisna spokojeně přešla. Šla dopředně, vytažená hlava, když se za mnou ozval hlas. „Kitty?“ otočila jsem se a spatřila Lisu. „Ano?“ „Dobrá práce dneska. Akorát jsem si říkala že bysis zítra mohla zkusit tu uzdu, dneska s ní ještě něco zkus, ať vidíš, jak jí sedí, a zítra si s ní můžete už něco zkusit. Najdu vám nějakou úlohu.“ Chvilku jsem na ní koukala, šrotovala informace a nakonec přikývla. „Dobře. Určitě.“ „Nebude to tak náročné a očividně potřebujete oddech“ ukázala Lisa na Asii, která využila mé nepozornosti a vydala se směrem ke mně, odpočinout si. Nevím, jestli si to vzala z napojení nebo jsem jí při práci ze země upevnila myšlenku že u mě se odpočívá, nicméně jsem mlaskla a trochu výhružně na ní promluvila, načež se klisna vydala zase krokem vpřed. Nechala jsem jí tedy ještě chvilku krokovat, aby se jí z těla vyplavila kyselina mléčná, a pak jsem jí zase nuzdila a odvedla do stáje.

marigold a bouře: 1. + 2. řada (lehký trénink)

Buřinka už mi nějakou dobu neskákala, tak jsem se rozhodla vzít jí na halu a zkusit si pár skoků ve volnosti, když je venku tak hnusně a zima. Chtěla jsem to mít každopádně provedené už dopoledne, abychom odpoledne někomu nelezly do plánů, tak jsem skočila za Connorem a poprosiala ho, jestli by mi nepomohl s rozmístěním překážek a pohlídáním Buřinky, ať to má nějaký smysl. Naštěstí měl dneska čas, tak jsme se krátce po snídani sešli na hale a přesunuli k dlouhé stěně pár skoků - k jedné kavaletu, odkrokovaná vzdálenost tří metrů a křížek, ke druhé opět kavaletu, tři metry prostoru, zvýšenou kavaletu, pět metrů a kolmák. První křížek jsme nechali vysoký jen 60cm, kolmák 70cm, v osnovách ještě víc povoleno nemáme, tak ať to nepřeháníme. Zatím jsme se rozloučili, že se sejdeme, až kobylku připravím, takže tak za půl hoďky.
Buřinka už měla lonžovací ohlávku, krásnou novou pracovní bederku (pořád jsem z toho stříhání byla trochu vyjukaná, ještě nikdy se mi to nestalo ), zabandážované nožky a chrániče spěnek, plně vybavení a připravené jsme vstoupily do haly. Connor tu ještě nebyl, tak jsem si začala kobylku pěkně uvolňovat na lonži okolo mě, s přechody v kroku a v klusu na obě ruce. Měla jsem s sebou i lonžovací bič, takže jsme zkrátka začaly, jako obvykle , soustředila jsem se především na uvolněný pohyb. Pár okruhů v kroku, změna ruky, opět krok a proložit krátkými klusovými úseky, změna ruky.
"Ahoj, už jste připravené?" upozornil na sebe Connor, hned jak vešel do haly.
"Ještě chvíli. Jsi připraven ty? Včera jsem jí trochu projela, jinak pár dní nic nedělala, takže bude nejspíš trochu..."
"A jéje. Chápu." usmál se Connor a sledoval, jak si Buřinku slovně vybízím ke klusu a nechávám jí pár okruhů, už se začala pěkně vytahovat a podsazovat, její pohyb získal trochu víc na přirozenosti.
"Myslím, že už jde dobře, zkusíme to?"
"Nekecej nám do toho, ještě chvíli." zasmála jsem se pro změnu já a pokračovala v soustředěném pozorování Bouře. Ještě chvíli... věděla jsem, že to jde i uvolněněji a lépe. Nechci na ní tlačit.
Poodstoupila jsem a vybídla jí z druhé strany ke změně ruky, nechala jí kousek vyklusat i tady. Na tuhle ruku jsem ještě zopakovala přechody mezi krokem a klusem, uvolňovala se trochu hůř, po pár okruzích už to bylo ale přijatelné.
"Co jí tak cvičně vypustit a zkouknout, jak je na tom?" promluvil po chvíli Connor, pokývala jsem hlavou a přivolala si kobylku k sobě. Odepnula jsem od ní lonž, sundala jí pracovní bederku a ustoupila společně s Connorem, Buřinka se totiž otočila snad jen přes zadní nohy a jedním skokem vyběhla vpřed. Házení hlavou, kozly, prudké změny směru.. myslela jsem, že jí šiblo
"To byl dobrý nápad. Neměla by ale padnout dřív, než začneme skákat." podotkla jsem a pomalu vykročila za kobylkou, snažíc se jí utišit. Ze začátku se jí moc nechtělo, pobíhala mezi překážkami.
"Přerostlý hříbě! Šetři síly." zakroutila jsem hlavou, když se mi podařilo jí odchytit.
"Tak jo, rozeskakovací řada. Můžu jí navést?" ohlédla jsem se na Connora, který přešel ke svému stanovišti a ukázal mi zdvižený palec.
"Bezva." rozeběhla jsem se kobylkou, jen za ohlávku, a pustila jí těsně před nájezdem na kavaletu, zamlaskala v pobídnutí. Oba dva jsme jí hlídali, aby nevyjela z dráhy dřív, než to bude nutné, kobylka se při pohledu na překážky trochu upokojila a pěkným cvalem se rozeběhla přes kavaletu, s mohutným odrazem překonala křížek.
"Jo, krása! Ještě jednou?" zaradovala jsem se a zvědavě ohlédla na Connora, který mi přitakal. Znovu jsem navedla kobylku a se smotanou lonží v ruce vybídla dál, před křížkem trochu zaváhala, než se přes něj lehce přehoupla. Nedělalo jí to problém.
"Šikovná holka! Na!" houkla jsem na ní, na to bezpečně slyšela Nastražila ouška a přišla si pro pamlsek, který jsem jí nabízela.
"Víc ne, jdi." odstrčila jsem jí jemně na důkaz toho, že víc už nebude a trochu jí popohnala ještě jednou na řadu.
"Půjdeme už na tu druhou?" poradila jsem se opět s Connorem, vzhledem k tomu, že Buřince rozeskakovací řada nečinila moc velkou námahu, rozhodli jsme se jí z druhé ruky navést na druhou řadu na protější dlouhé stěně, kousek jsem s ní popoběhla klusem a pustila jí před první kavaletou. Kobylka stále klusala, trochu jsem jí popohnala, když zvolnila tempo; dala si pozor na první kavaletu, pečlivě zvedala nožky i u zvýšené a to už odcválala, když se z větší dálky lehce odrazila a s rezervou skončila na druhé straně.
"Jde jí to, ale chtělo by to víc jí vyhecovat. Strašně se fláká." vyslovil Connor nahlas myšlenku, která na mě lehce dorážela taky, tak jsem kobylku na řadu navedla znovu a pořádně jí pobídla nejen slovně, ale i lonžkou (samozřejmě gestem, žádným fyzickým kontaktem). U kavalety to šlo, při zvýšené už cválala a tentokrát se pořádně přehoupla přes překážku, takže to skutečně vypadalo jako plnohodnotný skok, ačkoliv nebyla nijak zvlášť vysoká.
"Naposled a sklízíme, jo?" obrátil se na mě Connor, vypadal spokojeně.
"Jasný." přitakala jsem, naposledy navedla Buřinku na skokovou řadu, tentokrát spíš na překážku táhla, než se flákala, ale nutilo jí to pořádně se zamyslet nad vlastním tempem a kupodivu jí to i vyšlo. Jako závěr jsme jí ještě jednou nechali probéhnout rozeskakovací řadu na obě ruce, což už jsem měla strach, aby jí to nepřestalo bavit, tak jsme to utli.
"Hodná holka." pochválila jsem jí, když hlasitě oddychovala po svém výkonu, znovu nasadila pracovní bederku a s Connorem jsme začali sklízet. V průvěhu práce jsem kobylku sem tam vybídla do pohybu, ať nestojí, pak mě Connor odehnal a já jí trochu vykrokovala po hale na obě ruce. Vyšlo nám to akorát do oběda, nakonec jsem Connorovi poděkovala a odvedla si kobylku domů.

kitty + asie: SKOKY VE VOLNOSTI - PO DELŠÍ DOBĚ SKÁČEME, ZVYŠUJEME PRVNÍ ŘADU
Bylo ráno, chvilku po snídani a já už klisnu vyváděla na halu. Dneska jsme hodlaly po delší době zkusit zase skoky ve volnosti. Asie se v parkuru zlepšovala, snažily jsme se jak ve volnosti, tak ze sedla, takže v nejbližší době budu chtít pokročit na třetí řadu. Protože jsme, jak už jsem řekla, ale dlouho neskákaly, nejdříve to bude chtít zopakovat první dvě – na obě ruce. Na pomoc by mi měl přijít Connor, nikoho jinýho snad potřebovat nebudu. Pokud se mi nebude plést do práce Tak to snad zvládneme i ve dvou. Teď jsem klisnu odepnula z vodítka, ukázala jí houpnutím vodítka a gestem, ať jde a mlaskla na ní. „Jdi krok!“ Vranka se vydala krokem po obvodu a já se rozhodla, že dneska si vyzkoušíme skákání bez uličky. Uvidíme, jak nám to půjde  Vranka se zatím krokovala kolem, načež jsem jí přivolala zahvízdáním k sobě, gestem jí nechala změnit směr a opět nechávala krokovat. Díky pravidelné práci ve volnosti se nikde nezasekávala, nezastavovala, nesnažila se chodit ke mně nebo si obvod moc zmenšovat. Po chvilce jsem na ní proto houkla „A klus!“ hodila losovacím bičem o zem – resp. Jeho koncem, ne že bych ho zahodila – a nechala jí vyklusat kupředu. Zrovna když oklusávala třetí obvod, ozval se Connorův hlas. „Dveře!“ „Moment!“ opáčila jse a zahvízdala na klisnu, aby přišla ke mně. Naklusala do oblouku, kdž jsem se jí ale vydala na prosti, přešla do kroku a nechala se čapnout. „Můžeš!“ zavolala jsem na Konyho, zatímco jsem klisnu hladila po hlavě. Teprve když za sebou Cnnor zase zavřel dveře, vypustila jsem Asii na druhou ruku – zase v klusu. „Takže co dneska?“ „Postav klasickou rozeskakovací, zopakujeme dneska spíš tu.“ Connor se na mě trochu pochybovačne zadíval. „Zvedneme jí potom na stovku – Asie ty vyšší ještě neskákala.“ Vysvětlila jsem mu a on přikývnul, a jal se připravovat materiál. „Jo, a bez uličky.“ Houkla jsem na něj ještě, když jsem na stěnu začínala přinášet stojany. Pokukovala jsem přitom po Asii, jestli maká, jak má. Po chvilce jsme na ní houkla „A cval!“ a vranka se rozcválala po obvodu. Díky práci za poslední dny nelítala jak šílená, naopak dopředně, ale v klidu. Zatímco Connor stavěl kolmák, dělala jsem mu zábranu, aby mu do toho Asie nvlítla dřív, než budeme chtít. Jelikož šlo ale jen o jeden skok a kavaletu, během chvilky bylo hotovo – když jsme Asii ocválali i na druhou ruku, zapískala jsem na ní, odchytla si jí, a mohli jsme začít. Odskokovka byla daná na Asiinu vzdálenost, kolmák měl zatím těch sedmdesát centimetrů. Mlaskla jsem na klisnu, nechala jí naklusat a po jejím boku protáhla kroky tak, abych jí umožnila vyklusat si hezky prostorným klusem. Vyvedla jsem jí z rohu na skok a pak jsem jí pustila. Klisna stříhala ouškama směrem ven, ale stejně nacválala, zvedla nožky nad kavaletu a pak odraz zadky a přeletěla přes kolmák. Zahvízdala jsem na Asii, když po odcválání od skoku vyklusala na dlouhou stěnu (a s výrazem „Vidíš to, jak jsem šikovná??“) a nechala jí přijít k sobě. Dostala ňamku, podrbání a znovu jsem jí navedla z téže strany. I tentokrát sice stříhla ouškama směrem dovnitř, tedy ven ze skoku, nic ale neudělala a tak jsem si jí zase zavolala k sobě a moc jí pochválila. „Přehodíš odskokovku?“ poprosila jsem Connora, ten přikývnul a já si zatím obcházela halu s Asií na ruce. Když byla odskokovka na druhý straně – zase na Asiinu vzdálenost – tak jsem na klisnu mlaskla, chytila si jí za ohlávku a vyběhla s ní krátkou stěnou, do rohu, a jakmile jsem jí pustila, vraná vycválala na skok a spokojeně překonala jak kavaletku, tak i kolmák. Vypadala, že jí to baví  A ještě aby ne, zbožňovala když se práce obměňovala – zvlášť, když za to dostávala odměnu. Zahvízdala jsem, nechala jí přijít ke mně a zase jí podrbala. Dostala ňaminku a jakmile jí rozžvýkala, mlaskla jsem na ní a opět jí přivedla ke skoku. Nemusela jsem ani tak natahovat kroky, pokud jsem jí hned po rohu pustila, stačila si ještě prothnout tempo, klidně i nacválat – a to ačkoliv původně jsme zamýšleli, že by si nacválala až přes kavaletu. Díky tomu, že měla otevřený prostor, nikam neutíkala a takhle nadšeně do toho šla jsem věděla, že jí nepřetahuju a že jí tedy můžeme zvednout kolmák na stovku. Poprosila jsem proto Connora, aby ho zvednul, zatímco já s klisnou obcházela kolem, aby mi nezatuhla. Během půl minutky bylo hotovo a já klisnu zase v klusu navedla na začátek dlouhé stěny. Pustila jsem ohlávku, vranka našpicovala ouška a sledovala skok před sebou. Zafrkala, a připadalo mi, že znerv=ozněla, tak jsem na ní houkla podpořující „A hop!“ a nevím vlastně, jestli jsem jí tím nějak pomohla, nicméně odskočila – moc ale na skok spěchala, takže narazila do břevna a to s dutou ránou spadlo na zem. „Oprav to.“ Houkla jsem na COnnora trochu panovačněji, než jsem plánovala a s hvízdáním si došla pro vranku. Ta přišla ke mně, odměny se nedočkala, ale znovu jsem jí navedla na skok – Connor nám přehodil kavaletu na druhou stranu, tak to zkusíme z ní. „Když něco opravuješ, vždycky to zkus udělat jinak, než jaks to dělala prve.“ Zněla mi hlavou rada jednoho z trenérů – už ani nevím kterého, ale tu větu jsem měla jasně zafixovanou. Navedla jsem tedy klisnu z druhé strany na opravený kolmák – tentokrát víc v klidu, přesto jsem ale zamlaskala, když sem mi zdálo že je klisna nejistá, a ona kolmák v klidu překonala. „To je hodná holka!“ pochválila jsem jí hlasově, a volala jí k sobě. Moc jsem jí pochválila, dostala bandu pamlsků a po tom, co skočila ten samý skok z druhé ruky, jsem se rozhodla skončit. Můžeme přece postupovat pomalu  Takže zatímco Connor sklízel vybavení, já jsem jí nechávala ve volnosti vyklusat a vykrokovat. Když Kony odcházel, poprosila jsem ho ješt,ě jetli by mi na halu nedonesl tušírku.

kitty + asie: OKLUSÁNÍ PO PRÁCI
Lisa byla tak hodná, že mi dovezla ze sedlovny stojan na vybavení. Sundala jsem proto kobylce sedlo, rovnou i uzdečku a poděkovala, že to uklidím sama. Měly jsme ještě na dvacet minut halu pro sebe, takže jsem klisnu mohla odstrojit až na bandáže a chrániče úplně – ale rychle, aby jí nezatuhly svaly. „Jdi krok:“ houkla jsem na ní, jakmile jsem měla sedlo v rukou. Odložila jsem ho na stojan a Asie, už navyklá na naší práci ve volnosti,se odebrala krokem na obvod. „A klus!“ houkla jsem ještě, mlaskla a hezky energickým tónem klisnu pobídla. Vranka byla po tréninku krásně rozhýbaná, sklapla zadky pod sebe, vyklusala kupředu a natahovala kroky. Netrvalo dlouho a začala se vytahovat do natažení, hlava dopředu a dole, bylo znát, že má uvolněný týl, jelikož hlava z něj visela jako lustr z háku, natahovala klusové kroky a ocas za ní volně vlál. „Ty bílý bandážky ti sluší.“ Poznamenala jsem, krásně jí kontrastovaly na tmavé srsti, zvlášť ta její zimní vypadala jako vraná  Vyklusávala teď na opačnou ruku, takže když jsem si byla jistá že kyselina mléčná, jež ve svalech při námaze vyrovnává kyslíkový dluh, je již vyplavená a tak nehrozí ztuhnutí, houkla jsem „A krook“ a klisna postupně přešla. Ne hned, ale přece  Nechávala jsem jí tedy krokovat kolem sebe a sledovala jak si užívá protažení svalů, které při tréninku pracovaly. Od prázdnin se zase hezky nasvalila, budeme ale muset přes zimu makat, jestli chceme příští sezónu taky trochu povyrážet na závody. Letos jsme moc nejezdily, soustředily jsme se na vlastní zlepšování se; neříkám, že to bylo dobře, nicméně Asie je kůň stresor, sice je nebojácná, ale snadno se vystresuje a začne vztekat, takže jsem s ní tak trochu ze strachu raději zůstávala doma. Po našem úspěchu na fei cupu jsem se ale rozhodla, že bychom mohly začít taky trochu vyrážet na externí závody.
Houkla jsem na klisnu jménem a zahvzdala známou melodii, na kterou byla naučená přijít. Jelikož jsem jí většinou nechala přijít blíž a pak zase odejít na druhou stranu – užitečný způsob změny směru – rozhodla jsem se dneska nechat jí přijít až ke mně. Sáhla jsem do kapsy u šusťákové bundy a podala jí kousek jablka, vždycky jsem něco málo nosila s sebou  Kobylka ho spokojeně schroupala a pak se nechala vyzvat zase ke kroku na druhou ruku. Tímhle způsobem jsem jí nechala se okrokovat, načež jsem jí nauzdila a odvedla do stájí.

mellysa+callatos: VOLNOST 1/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S CLAIR A POMNĚNKOU

Odepla jsem valachovi vodítko a pustila jsem ho do paddocku. Pom ho rychle následovala. Callatos se rozcválal a prudce před oplocením na protější straně zastavil, divně poskočil a otočil se na kobylku. Ta na něj nahlas zaržála a zašklebila se. Calli zastříhal ušisky a o dva kroky couvl. Pak zaržál a postavil se na zadní. Začal okolo sebe kopat, asi se nechtěl nechat svrhnout, i když nebyl dominantní. Pomněnka se víc zašklebila a začala vyhazovat a stoupat si na zadní. Už jsem se chtěla pro Calla vydat, ale Clair mě zastavila. "Počkej, nech je. Musí si to sami vyřikat." Poslechla jsem ji a sledovala jsem dění dál. Oba dva dopadli zpět kopyty na zem, Callatos se otočil a rozcválal se pryč. Pomněnka se vydala z ním. Na konci paddocku se zastavil a tělo postavil kobylce do cesty. Ta udělala obrat a cválala zase pryč. Chvíli se tam takhle naháněli a pak Call začal Pomněnce oslintávat krk . Poté se začali pást tu a tam se zase rozběhli, ale už byl klid. "Nechala bych je tu tak do těch třičtrvtě na jedenáct. Pak je hodit k ostatním." Navrhla jsem Clair. "Dobře. Tak dneska už bych nic nepodnikala, zítra dáme trénink nebo vyjížďku?" Zeptala se s úsměvem. "Jo super. Tak se domluvíme večer. Zatím." Rozloučila jsme se s Clair a šla jsem Toskovi vyčistit box.

clair a pomněnka: VOLNOST 1/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S MELLYSOU A CALLATOSEM

“Jdeme tedy do nějakého menšího výběhu?” ujišťovala se Mellysa a já jen přikývla. S Pomněnkou jsem vyšla ze stáje a za mnou kráčela Mell s Callem. Jeden výběh jsme si již vyhlédly a proto jsem šla najisto. Dívka s valáškem nás dohonili a zařadili se vedle nás. Což nebyl žádný problém. Nejdříve vypustila Mellysa Callatose a teprve poté jsem vstoupila do výběhu, odepla jsem vodítko a nechala ji tam. Zkontrolovala jsem, zda je dobře zavřeno a poté došla k dívčině, která již celé divadélko pozorovala. Zaslechla jsem hnědčino zaržání a proto jsem svůj pohled na ty dva jaksi zaostřila a bedlivě je sledovala. Kobča se šklebila a valach se o chvilku později postavil na zadní. A Pomněnka se po něm začala opičit Začala vyhazovat, sem tam se postavila na zadní a neustále se šklebila. "Počkej, nech je. Musí si to sami vyříkat." zadržela jsem kamarádku, která se očividně chtěla vydat pro svého svěřence. Callatos najednou vyrazil cvalem někam do pryč. A Pom za ním. Chvilku se honili po celém výběhu, nakonec to však skončila tím, že Callatos začal kobči slintat po krku. “Ta zase bude vypadat.” postěžovala jsem si vesele. Začali se v klidu pást, občas se ještě společně proběhli. “Na dalších věcech se domluvíme večer.” řekla mi Mellysa a poté s rozloučením zmizela směrem ke stáji. Já jsem neodolala a ještě chvilku jsem se opřená o hrazení dívala, jak ti dva dovádějí jako malá hříbátka. Pak jsem však musela jít hnědce vyčistit box a proto jsem raději následovala příkladu Mell a odebrala jsem se do stáje.

mellysa+callatos: VOLNOST 2/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S CLAIR A POMNĚNKOU

"Konečně kde jsi?" Zeptala se Clair, když jsem pustila valacha do výběhu. "Nemohla jsem najít límet k termodece. Už je zima, nechci aby se nachladil." Clair přikývla a já jsem sledovala ty dva. Call vklusal do výběhu za Pomněnkou a hlasitým zaržáním na sebe upozornil. Kobylka se otočila, stoupla si na zadní a zase dopadla na zem. Call udělal to samé, pak se k ní otočil zadkem a vykopl zadníma nohama. Kobylka jen tak tak stačila uskočit. Oba se rozcválali po výběhu a cválali k hrazení, až jsem si myslela že to neubrzdí. Call zastavil, až se okolo něj zaprášilo a kobylka to nějak divně dojela . Calli se zas rozcválal pryč a Pomněnka stála na místě a hleděla na něho. Hlasitě se ozval a Pomněnka nic. Rozklusal se k ní a začal jí kousat do krku. Pomněnka o pár kroků poodstoupila a když šel grošáček k ní, vykopla zadní nohou, přesně Callovi do plece. Zafrkal, nevím jestli bolestí, nebo naštváním a vykopnul taky. Trefil Pomněnku do zádě a ta se vydala na úprk. "Ty jo." Hlesla Clair a sledovala ty dva jak si vyřizují účty. Chvíli se snažili jeden druhému utéct, poté se snažili pokopat a nakonec se začali válet. Po chvilce válení se zvedli a Call šel k Pomněnce. Začal jí oslivntávat krk jako posledně. "Ta bude vypadat " Řekla dívka a sledovala ty dva. Vypadali roztomile. Pomňenka se podívala na Callův límec na krku a pak ho začala ožužlávat. "Hej řekni jí něco. Kdo to bude prát?" Strčila jsem do Clair. "Hele ona je od Calla celá poslintaná a já jí budu čistit. To přežiješ " Zasmála se dívka. Chvíli se tam ožužlávali, pak se začali pást, tu a tam si popoběhli, vyváleli se a oslinatávali . Clair se po chvilce vydala do stájí a já jse mjí taktéž následovala.

clair a pomněnka: VOLNOST 2/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S MELLYSOU A CALLATOSEM

S hnědkou jsem došla až k jednomu z menších výběhů a vpustila jsem ji dovnitř. Opřela jsem se o hrazení, Mellysa se ještě neobjevila. “Konečně, kde jsi?” zeptala jsem se Mell, když se s Callem konečně objevila. “Nemohla jsem najít límec k termodece. Už je zima, nechci, aby se nachladit” přiblížila mi důvod jejího zdržení. “Aha, proto to mám všechno pohromadě.” zasmála jsem se. Následovně vpustila Calla do výběhu a on klusem zamířil za kobčou. Snažil se upoutat pozornost hlasitým zaržáním a to se mu celkem povedlo. Hnědka se postavila na zadní a o chvilku později zase dopadla na zem. A Callatos ji začal napodobovat. Když dopadl zpátky na zem, prudce se otočil a vyhodil zadní nožky. Pomněnka naštěstí stihla uhnout. Oba cvalem vyrazili. Call prudce zastavil u hrazení a hnědka to nějak vytočila. Šikulka moje. Poté však zastavila a ohlédla se na Callatose, který mimochodem cvalem vyrazil kupředu. Když hlasitě zaržál, Pomněnka ho ignorovala. To se mu očividně nelíbilo a proto k ní klusem vyrazil a začal ji kousat do krku. Kobča ustoupila, moc se jí to očividně nelíbilo, ale grošák vždy došel za ní. Měla toho dost a proto vykopla zadní nožkou a trefila Callatose do plece. On Pom kopl do zádě a proto prudce vyrazila. “Ty jo” řekla jsem tiše. Doufala jsem, že budou oba v pořádku. Ještě chvilku se honili, pak kolem sebe kopali a nakonec začala hnědčina nejoblíbenější činnost. Válení. Ona se nemohla vyválet jinde, než v hluboké bahnité louži, samozřejmě. Ke konci se oba zvedli a Call začal mou špindíru oslintávat. “Ta bude vypadat” vzdychla jsem. Pomněnka se však nenechala zahanbit a začala žužlat límec na krku valáška. “Hej. Řekni jí něco. Kdo to bude prát?” strčila do mě znenadání Mellys. “Hele, ona je od Calla celá poslintaná a já ji budu čistit. To přežiješ.” zasmála jsem se a opět jsem začala pozorovat ty dva. Ještě chvilku takto ožužlával nebo oslintávali. Občas se popásly, sem tam se trochu prohnali, ale už to bylo mezi nimi celkem fajn. “Tak já půjdu, chci jí ještě vyčistit box.” mávla jsem na Mell a zamířila jsem do hlavní budovy.

maki a lady: JÍZDÁRENSKÁ PRÁCE, ZAPOJENÍ KAVALET

„Dveře“ houkla jsem dovnitř haly. Naštěstí prázdno. Venku nebylo moc hezké počasí a tak jsme s Lady musely zalézt dovnitř haly. Dnes se bude jízda konat tady. Předem jsem si zde připravila kavalety, které chci dnes využít pro dnešní trénink. Rozsvítila jsem si v hale světla, protože jak bylo venku zataženo, tím pádem bylo v hale i šero. Obešla jsem si s Lady 2x celou halu a pak jsem s ní zastavila v X. Zvedla jsem bočnici a dotáhla si podbřišník o dírku, stáhla třmeny a ještě jednou pro jistotu zkontrolovala vybavení. Lady byla dnes trochu roztěkaná a tak jsem při nasedání si vzala otěže do ruky. Vyhoupla jsem se ladně do sedla a upravila si bederní deku. Až začneme klusat, tak ještě před ji Lady sundám. Usadila jsem se tak jak se sedět má – rovná záda, ramena dozadu, hlava nahoře, paty prošláplé,špičky ke koni. Povolila jsem Lady otěž, chytla ji za přezku a holení hnědku pobídla do kroku. Šla jsem s ní na levou ruku a začala s ní krokovat.
S Lady jem samozřejmě krokovala tak dlouho, dokud nebyla uvolněná, nemělo by to smysl s ní pracovat, kdyby byla nervózní, neuvolněná. A není kam spěchat, no ne? Diagonálou jsem změnila směr a krokovala i na druhou ruku. Mrkla jsem na hodinky. 15 minut krokování je za námi, kobyla chodí uvolněně, tak můžeme něco začít dělat. Zastavila jsem u hrazení a sundala kobylce bederku a hodila ji přes hrazení. Zkonttrolovala jsem si dotažení a opět najela na levou ruku.
Jakmile jsme byly na stěně, holení jsem Lady pobídla do klusu. Ihned na začátku jsem začala vysedat na správnou nohu, tedy vnější přední. Lady klusala možná až moc živě, ale nechala jsem ji. Má teď energie dostatek, tak ať to ze sebe dostane. Pořád jsem ji měla na volné otěži a klusala s ní tak dlouho, než opět chodila uvolněně. Změnila jsem si diagonálou směr, nezapomněla jsem samozřejmě přesednout, úspěšně se vyhnula kavaletám a pokračovaly jsme na pravou ruku. Klusala jsem na obě dvě ruce úplně stejně, aby kobyla zatěžovala stejně obě dvě strany. Lady jakmile byla uvolněná se sama začala lehce balit a já si ji začala sama brát na otěž. Nezapomněla jsem ji pochválit. Za pár minut jsem s hnědkou klusala pěkně na otěži, kobyla pracovala velmi dobře hřbetem a zádí, odkud vycházela její energie. V C jsem najela na velký kruh, vnější holení jsem hlídala záď kobyly a vnější otěž vedla Lady po kruhu. Pěkně jsem si Lady do kruhu přistavila. Najely jsme i v A na velký kruh a poté obloukem změnily směr. Kruhy jsem zopakovala i na levé ruce a poté najela z C ze středu a v A najela na pravou ruku. V bodě C jsme najely na malý kruh, tady jsem si Lady více hlídala, aby nevypadla z kmihu, holení jsem ji upozornila, že i na malém kruhu se stále pracuje. Malé kruhy jsem zopakovala i na druhou ruku a pak jsem zasedla, stiskla kolena k sedlu, ztuhla v kříži a jemně zatáhla za otěž. Lady přešla do kroku a my si daly pauzu.
V kroku jsem s ní také pracovala, ať to byly kruhy, vlnovky, prostě i v kroku jsem ji zaměstnávala. Kdybych ji nechala volno, pěkně by se mnou zametla. Opět jsem naklusala, ale tentokrátt v pracovním klusu. Snažila jsem se o více sebranější klus, aby Lady tolik nespěchala. Když se to povedlo, pochválila jsem ji. V pracovním klusu jsem si na obě dvě ruce zajela vlnovku o třech obloucích. V rohu jsem dala Lady pobídku do pracovního cvalu. No dobře, přiznám se, že mi tam hodila jednoho kozlíka a krapet vystřelila, ale když jsem ji ujasnila, že takhle teda ne a že se mnou takhle zametat nebude, nějak jsme se domluvily a za chvíli cválaly v klidném tempu podél obvodu haly. Změnila jsem směr a obcválala s kobylou i na druhou ruku. Po dokončení jsem ji pochválila. Ve cvalu jsem si zajela i pár kruhu aby se ohýbala. Poté jsem s Lady chvilku krokovala a následně jsem dala pobídku do klusu. V lehkém klusu jsme najely pěkně na střed kavalet a ty jsme překlusaly. „Pašák“ pochválila jsem ji a zopakovala ještě 3x. Lady se víc soustředila. Jakmile se na zemi objevili břevna, byla radostí bez sebe. Je to parkurák, to se prostě nezapře. Pochválila jsem ji a když jsme dokončily klusové kavalety, daly jsme si i cvalové. Tam si Lady trošku zavymýšlela, nevím, jestli ji tam něco vadilo, ale musela jsem ji jednou plesknout bičíkem, abych ji tam dotlačila. No nevím, nevím.
Po skončení jsem Lady řádně vyklusala na volné otěži, poté i vykrokovala a šly jsme s bederkou na zádech do stáje.

mak: pardon, špatně zkopírováno

maki a lady: ZBAVOVÁNÍ PŘEBYTEČNÉ ENERGIE

Mrkla jsem ráno na nástěnku a vyšlo to tak skvěle, že bych měla mít 30 minut jen pro sebe a Lady v hale. Rozhodla jsem se, že si ji vezmu samotnou do haly na volno a nechám ji tam pořádně prolítat, nebo pak budu lítat já v sedle a to by se mi moc nelíbilo. Nasadila jsem kobylce uzdečku, odepnula ji od ní otěže a odvedla si Lady do haly. Na nohách měla chrániče, jen tak pro jistotu, kdyby až moc kravila. Pustila jsem ji od sebe a vzala do ruky lonžovací bič. Lady si poskočila, hodila si zadkem, až zadní nohy lítaly někde ve vzduchu vysoko nad ní. Pískla jsem si obdivem. „Ty jsi ďábel,“ řekla jsem nahlas a pozorovala cválající kobylu po obvodu haly, jak lítá. Lady si dvakrát obcválala halu a já houkla „kluuus“ Lady zastříhala ušima a přešla si do klusu. Nechala jsem ji klusat tak dlouho, dokavaď nesnížila hlavu a nechodila uvolněně. „Tak je pašák,“ pochválila jsem ji. „A krook“ řekla jsem a Lady po chvilce přešla do kroku. Nasměrovala jsem ji tak, aby změnila směr a nechala ji jít v kroku, jenže Lady si to naklusala. No, tak ať si kluše. Jakmile chtěla ona sama přejít do kroku, nenechala jsem ji a bičem jsem ji upozornila, ať ťape dál. Po jednom obvodu haly navíc jsem ji konečně dala přechod do kroku. Pochválila jsem ji a nechala chvilku vydýchat. Potom následoval opět klus a cval. Lady zaskočila a vyřítila se dopředu, prd ho tam. Zase si musela vyhodit, to by přece nebyla ona. Nechala jsem ji ocválat i na druhou ruku a pak ji nechala vyklusat a vykrokovat. Přehodila jsem přes ní odpocku a šlo se dom.

melanie a karamel: *skoky vo voľnosti 1/1*
Dnes som sa rozhodla, že Karamela pretiahnem na skokoch vo voľnosti. Už skôr som si postavila a prichystala veci, ktoré potrebujem. Nikomu neprajem sa samému plahočiť s tým všetkým skokovým materiálom. No ale potom som stretla na obede Kitty. Tá mi navrhla, že by mi vylonžovala Karamela a ja by som zatiaľ mohla všetky veci postaviť, poskladať a odkrokovať. A navyše mi trochu ukáže, ako poriadne lonžovať. Ona je predsa dosť expert na toto, rozhodne je lepšia ako ja. V dohodnutú hodinu sme sa teda stretli. Karamel ju zdravil zafŕkaním, ja obyčajným „Ahoj,“, čo však bolo potreba. „Naštudovala si si všetko, čo treba?“ bola hneď jej prvá otázka. „Niečo som si pozerala. A keby bolo niečo zle, ty ma opravíš,“ Zasmiala som sa a podala jej lonž, na ktorej bol Karamel. Svoj lonžovací bič mala, takže ten môj som mohla postaviť do kúta. Už som tu navláčila stojany a taktiež zobrala pásku. Tú Karí ešte neroztrhol, tak som ju natiahla okolo stojanov. Zostavila som teda obvod dráhy. Popri stavaní som musela byť za páskou, pretože Kitty začala Karího lonžovať na veľkom kruhu. Nehnala ho a nechala ho aj chodiť po predku, čo ja som nerobila. Dávala mu na všetko viac času. No, teraz sa nemusím týmto zaťažovať. Na oboch dlhých stenách som chcela dať základnú skokovú radu, kto vie kedy Karí naposledy skákal. Takže, postavila som kavaletku na zem, po nej v približne dva a pol metrovom rozostupe nasledovala prekážka. Ako prekážku som zvolila krížik. Túto radu som stavala, kým Kitty začala Karamela naklusávať. Nenaskakoval jej lepšie ako mne, ale to mi vlastne nevadilo. Za rytmického klapotu kopýt som postavila na druhej dlhej stene takú istú radu a podliezla pásku. Možno by bolo ešte dobré, keby som nejak vyriešila aj vchod. Nakoniec som pripevnila pásku o jednej stojan tak, že sa dala rozväzovať. To už mala Kitty opracované. Otvorila som pomyselnú ohradu a odstúpila s páskou v ruke. Kitty koňa odopla z lonže a priamo ho tam nahnala bičom. Schmatla som svoj bič a postavila sa k druhej prekážke na druhej strane. Sledovala som, ako Kitty spomalila Karamela do klusu bičíkom a potom sledovala, ako sa odrazil. Áno, táto vzdialenosť mu sedela. Super, bola som rada. Karamel začal strácať tempo, ale Kitty tam už bola a znovu ho popohnala do svižného klusu. Keď sa Karamel zjavil v mojom pomyselnom sektore, vystriedala som ju. Dávala som pozor, aby Karamel ani neletel, ani nešiel krokom. Pred skokom sa pekne pripravil, čo značili nastražené uši. Skočil prekážku, hoci ťukol o brvno. Nie, vzdialenosť je dobrá. Musí ísť rýchlejšie. Aj Kitty si to všimla, pretože teraz žiadala bičom o rýchly klus. Karamel odfrkujúc, no so sklonenou hlavou vošiel na ďalšiu dlhú stenu. Tu dávala Kitty pozor na lepšie držanie tempa. Pred prekážkou Karamel hlavu zdvihol a našpicoval ušká. Taktiež si upravil kroky a začal počítať. Tento skok skočil čisto, na rohu som ho prebrala a snažila sa veľmi do Karamela nezasahovať. Riešil si sám dĺžku krokov, ale tempo som určovala ja. Tentoraz krížik Karí preskočil pekne. „Ešte raz v cvale, potom obraciame!“ zvolala som. Predsa len, ja som tu šéf. Aspoň v tom, čo sa bude robiť. Na krátkej stene sa Kitty podarilo valacha nacválať. Pekne naskočil a napínajúc všetky svaly vyrovnane cválal po dlhej stene. Preskočil prvú kavaletu a odrazil sa. Mohutným odpichom preletel ponad prekážku, kde už bola Kitty s bičom ukazujúcim na zem. Karamel pochopil, že pri nás nemá šancu. Veľmi sa nesnažil zrýchľovať, občas ale spomalil. To som ho však buď ja alebo Kitty zrýchlila. Naše superbiče sú všade! To by si mal zapísať za uši. Aj svoj úsek som zvládla dobre. „Teraz pozeraj,“ vyzvala ma Kitty. Zrazu nasmerovala bič priamo pred Karamela, takže musel zastaviť. Párkrát zafŕkal, ale potom sa otočil a nechal sa viesť klusom na druhú ruku. Prebrala som si ho a snažila sa odhadnúť jeho tempo. Nepodarilo sa mi to a skočil ako mačka. Samozrejme, Kitty si ho pred skokom popravila a riadne jej skočil. „Ešte jeden klus, potom cval a nakoniec krok!“ zvýšila som hlas, aby ma počula. Ukázala mi zdvihnutý palec, čo som brala ako súhlas. Takže, ešte raz mi sem priklusal Karamel. Teraz som ho však zrýchlila. Pekne mu vyšli klusové skoky a skočil. Na svojej strane Kitty bičom a slovom Karamela nacválala. Karí naskočil do húpavého cvalu a našpicoval uši. Jedn skok, dva, tri. A už prekročil prvú kavaletu, odrazil sa a preskočil krížik. Snažila som sa to isté tempo udržať aj na mojej strane. Áno, tam to šlo dobre. Odložila som bič a zatiahla „kroook!“. Karamel spomalil až do kroku. Kitty sa dala na sledovanie Karamela a ja som začala odpratávať. Najskôr som odpratala krížik a uhla sa, keď išiel Karí okolo. Potom som odpratala krížik na druhej strane, keď Karamel bol oproti mne. Stále som sa snažila nezavadzať mu. A nakoniec som začala baliť oplotenie tak, že som išla za Karím a dráhu, ktorú už prešiel som odpratávala. Kitty už mala prichystanú lonž a pripla valacha, aby neušiel. „ďakujem za pomoc,“ usmiala som sa. „Nie je za čo, maj sa!“ zamávala mi Kitty a znovu niekde išla....

kitty + asie: Předávám klisnu s lonží Bloodye a jdu si před kolmáček umístit kavaletu tak, aby Asii dobře vycházela. Delší dobu neskákala, respektive v půlce listopadu jsme měly jedny skoky ve volnosti. No jo, však pozítří dáme něco menšího i pod sedlem. Teď ale zopakujeme to, co už umíme – nebo jsme uměly před tou pauzou. A už kvůli tomu jsem jí chtěla co nejvíc pomoct.
Kavaleta umístěná, Bloodye s klisnou na lonžce krokovala, aby nezatuhla, já sebrala ze země lonžovací bič a došla si pro klisnu. Pokukávala už po kyblíku s dobrotami, schovaném v rohu – přinesla ho Bloodye, jako lákadlo, kdyby se jí nechtělo přijít. „Stůůůj“ houkla jsem na kobylku, podala Bloodye bičík a vzala si do ruky lonž. Přehodila jsem jí přes hřbet tak, abych podle partnershipu nechala klisnu protáhnout krk. Lonžovací ohlávka působila o dost jinak než provazová, tohle ale Asie už znala, takže se ohnula na jednu a posléze i na druhou stranu. Spokojeně si přežvýkla. „To je hodná holka.“ Chválím jí, odepínám lonž a podávám jí brunetce – já se s ní v ruce rozeběhnout, zakopnu a skončím klisně pod kopyty. Chytnu klisnu za ohlávku, rozejdu se a s mlasknutím naklušu. Klisna nakluše spokojeně vedle mě, energie má dost. Jakmile na krátké stěně vidí skok, zvedá hlavu a sleduje ho, takže jí nechám hned po rohu vyběhnout – už jí znám dost dobře na to abych věděla, kdy pomýšlí na útěk a kdy ne. Bloodye mezitím položila lonž na tribuny a vrací se zpátky. Kobylka protáhla kroky, přes kavaletu nacválala a hop, přehoupla se přes kolmák. Trénink netrénink, ta šikulka to pořád umí  houkla jsem si na ní, zahvízdala, ale ona se pěkným prostorným cvalem vydala vzhůru k tomu kbelíku. „No to víš že jo, pochválit se musíš sama když to za tebe nikdo jinej neudělá.“ Směju se tomu, ale už si stoupám do cesty klisně tak, aby se ke kbelíku nedostala. Buď by ho rozkopla, nebo by ho sežrala i s ňamkama v něm. Mimoto při záteži máme jinou odměnu.
Vedu jí na skok znovu a znovu jí to nedělá žádný problém. Tentokrát čeká u konce Bloodye, kobylku chválí a když se Asie nechá chytit, dostává cukřík. „Hoodná.“ Chválí jí brunetka a chvilku s ní krokuje, zatímco já přendávám kavaletu na druhou stranu. Dvakrát ještě z téhle strany, ale protože kolmáček o sedmdesáti centimetrech jí nedělá problém, můžeme se šoupnout k řadě. Je sice fakt, že sedmdesát je pod sedlem náš průměr, ale ve volnosti si skáče i ten metřík a nijak zvlášť jí to netrápí. Neříkám, že to zvládá s přehledem, ale zvládá to.
A tak zatímco Bloodye s Asií chodí, aby nezatuhla, přestavuju řadu na kavaletu, dva zvýšené na sobě a malý komák po jednom cvalovém skoku. Všechno nakrokuju, odpočítám a mělo by to sedět. „Vypusťte krakena!“ houknu na brunetku a beru do ruky lonžovací bič, abych mohla u skoků dělat „živou zábranu.“ Connora většinou nepouštím klisnu na kombinace navést, ale to je tím že si někdy myslí že jí prostě odvede na skok a je to – a na to mu Asie zvysoka kašle Blood má ale pro Asii slabost, své zkušenosti s ní má a tak jí nechám ať jí odvede. Klisna spatřila skoky, našpicovala ouška a Bloodye jako profík odhadla moment, kdy už jí může pustit a zároveň jí tak dá co největší volné pole působnosti. Klisna takřka okamžitě zaskočila do cvalu, prodloužila si ale moc a jen tak tak, že se vešla do odskoku na zvýšené kavalety. Hodila zvláštního hrba, takže ztratila dopřednou energii a ačkoliv kolmák srdnatě odskočila, shodila předky – a kdyby tam bylo břevno zstalo, sebrala by ho i zadky. „Tak to nevyšlo.“ Odtušila Blood, když jsem odchytila Asii a požádala jí, ať řadu srovná. „Seš trubka, viď“ promlouvám na vranou, když jí vodím krokem kolem. Břevna jsou brzy zpátky na místě a tak můžu klisnu navést. Přivádím jí ke skokům blíž, než obvykle, a jen vidím jak už nemá do řady takovou chuť. Zamlaskám proto a jsem vděčná, že mám k ruce Blood, protože to sleduje a jasně ohraničuje řadu svojí řečí těla – a losovacím bičem. Klisna přiklusala ke kavaletě, přecválala přes ní, přehoupla se přes dvě zvýšené a po jednom cvalovém skoku s přehledem překonala kolmák. „To je pašanda!“ houknu na ní hezky nahlas a už k ní mířím s kostkou cukru. Asie jí vděčně přijme a odfrkává si. Chválím jí, hladím a drbu, těch pár vteřin postát může. Pak ale mlasknu a vodím jí, chvilku ať se vydýchá, ať ví že to takhle bylo správně.
Navedly jsme jí na tu samou řadu ještě jednou z druhé strany, bloodye jí během krokování přestavěla – a Asie jí tentokrát překonala v dobrém tempu, stylově dobře a nezaváhala. A to bylo hlavní  „Pro dnešek končíme. Možná jí tenhle tejden vytáhnu ještě jednou, ale máme dneska ještě trénink na nákrčáku a tak jí nechci otrávit.“ Vysvětlím brunetce, zatímco ona s klisnou poklusává a já uklízím vybavení. Jakmile je ulička volná, můžu klisnu nechat vyklusat a vykrokovat na volno. Bloodye poděkuji za pomoc a když je Asie vydýchaná, můžeme jít domů.

marigold a bouře: KOMUNIKACE VE VOLNOSTI S BUBÁKY

Konečně jsem se po dlouhé době vrátila do normálního běhu života a nemohla se dočkat, až vezmu svou malou hvězdu na nějaký dobrodružný trénink Za tu dobu se mi v hlavě usadilo pár nápadů, mimo jiné se nejvíc zaměřit na terén a věci, co kobylku normálně děsí.
Proto jsem navštívila halu místo snídaně, jednou mi to taky neuškodí a Sue mi určitě dovolí udělat si aspoň kafe, tak jsem se spokojeně rozhlížela po zmrzlých stéblech trávy a po cestě si domýšlela detaily. Ve skladu u venkovní jízdárny jsem našla pěknou modrou plachtu, jeden podivný žlutý míč a menší barel, v krmivárně vzala pár starých kbelíků. Donesla jsem si to do haly, kde by teď měl být klid, přesto jsem však na sebe opatrně nejprve upozornila.
Chvíli jsem přemýšlela, než jsem plachtu umístila ke stěně, tam se mi Buřinka dobře povede. Rozestavěla jsem podél stěn pár kbelíků v dostatečně vzdálenosti, aby se tam kobylka vešla a míč položila na jeden z nich. Barel jsem zatím nechala u stabilních překážek ve středu haly.
O chvíli později jsem si hvězdu přivedla dovnitř, pěkně ve své pracovní bederce a pro jistotu se strouhačkami a šlachovkami, ať nic neriskuju. Bylo mi jasné, že než začneme něco dělat, bude potřeba jí trochu vyběhat a nápad zakombinovat to s věcmi, kterých by se teoreticky mohla bát, se mi poměrně zamlouval. Pustila jsem jí z vodítka a musela uhnout, protože odběhla rychle pryč a cestou pohazovala hlavou společně s vyhazováním, takže jsem nejdřív trohcu vyčkala, než ze sebe sama dostane to nejhorší a radši se přesunula ke skokům, kde neexistovalo nebezpečí srážky Byla jak z divokých vajec.
Hodinky, co jsem dostala od ségry k Vánocům, říkaly, že už má prostor až moc dlouho. Nechtěla jsem jí zase moc unavit, dneska ještě něco dělat budeme, tak jsem nahlas pustila hudbu od Thomase Bergersena, při které se nám hezky pracovalo, vzala svůj dlouhý lonžovací bič a pomalu přešla zezadu ke kobylce, abych jí šikmo směrem k její zádi pobídla ke klusu. Ruku s bičem jsem měla nataženou směrem k ní.
"Jdi klus!" vybídla jsem jí a zamlaskala, Buřinka ale švihla ocasem a vyrazila cvalem pryč, až jí od kopyt odletěl oblak písku.
"Kurnik." zašklebila jsem se a vyrazila pomalu k ní. Na druhém konci haly se zastavila, otočila ke mě hlavu a hlasitě si tak podivně odfrkla, v očích jí jiskřilo. Kurnik dvojnásob.
Hala byla velká a já nestíhala kobylku uhlídal po celou dobu ve cvalu, proto jsem musela nejdřív ze všeho přijít na to, jak jí přimět ke klusu. Už mě nějak opouštěla představa, že jí to přestane bavit... nebo že se unaví.
Nechala jsem bič u překážek a použila jen nataženou ruku směrem k ní, vzala jí opět od zádi a lehce zamlaskala, aby vyrazila. Držela jsem si odstup a následovala jí přibližně v rovině zádi, postupně a pomalu se k ní přibližovala, abych jí dostala ke stěně. Bouře konečně naklusala, ale pořád svižně a každou chvíli hrozilo, že mi uteče. Proto jsem se zdržela příliš dominantího postoje těla, držela za ní nataženou ruku a poklusávala za ní. Konečně se mi podařilo jí nasměrovat ke stěně. Minula první kbelík, úspěšně. Když viděla plachtu, váhavě zpomalila, já ale zamlaskala a znovu jí vybídla ke klusu. Kobylka vyrazila odhodlaně kupředu, taky už jsme s plachtou pracovaly při partnershipu, proto to zvládla celkem úspěšně a na její zvuk reagovala jen trochu vyplašeným zrychlením. Ještě, že to opakujeme.
Kbelíky ušly, akorát míč trochu výš u ní jí poděsil, tak to zapíchla a z místa s odrazem vycválala od stěny pryč. Zamířila jsem pomalu k ní a konejšivě jí něco vykládala, nechala mě v klidu přijít. Přicvakla jsem jí vodítko k ohlávce a trochu se s ní prošla, zkusila si s ní trochu zaklusat. Pozvolna jsem spolu přešly plachtu, okolo kbelíků, nakonec k míči, kam jsem jí pomalu dostrkávala a chválila za pokroky. Když se k němu dostala natolik, že si ho začala se zájmem prohlížet, odměnila jsem jí kouskem suchého chleba a opět jí pustila.
Tentokrát šla pěkným klusem, já klusala za ní s nataženou rukou a vytlačila si jí s dominantním postojem zpátky ke stěně, nedovolila z ní odejít. Proběhla okolo kbelíků, přes plachtu, dokonce i okolo míče, který se nebezpečně zachvěl. Nechtěla zastavit, tak jsem zrychlila, trochu se oddálila a obloukem jí přeběhla k hlavě, kde už nebylo potřeba dělat nic dalšího, protože se sama zarazila a změnila směr. Pochválila jsem jí a opět za její zádí klusala okolo našich bubáků, které i z druhé ruky zvládla poměrně úspěšně. Na konci jsem svěsila ruce, trochu se nahrbila a přešla k ní s rukou nataženou a pamlskem, takže mi vyšla s našpicovanýma ušima vstříc a spokojeně schroupala další kousek chleba.
Podrbala jsem jí na kohoutku a pohladila, než jsem přešla k barelu a vzala ho k místu s plachtou. Dala jsem jí na něj, snad to kobylku něvyděsí. Moc na to ale nevypadala, protože mě po většinou času pronásledovala. Asi doufala, že dostane další pamlsek
Znovu jsem si jí "nahnala" ke stěně, kupodivu se plachty už vskutku nebála. Zkusila jsem jí postavit něco trochu vyšího - barel s plachtou, na tom kbelík postavený tentokrát normálně a do něj vložený míč. Taková věžička, snad to nespadne
Hvězda se toho zprvu bála dost, vysoké věci nikdy moc nemusela, proto jsem jí nejdřív pomalu provedla okolo a odměnila za přiblížení, pak jí zkusila nechat v klusu proběhnout okolo na obě ruce. Byla jsem nadšená.
"Tak pojď ty můj tlušťoušku, za chvíli půjdeme domů." hladila jsem jí radostně, zatímco pokukovala po další dobrotě. Byla trochu kulatější, snad to shodíme
Nechala jsem jí ještě chvíli samotnou, mezitím si všechny věci vyskládala na jednu hromadu, že to pak odnesu. Zkusila jsem jí vyvést v klusu po celé délce haly, pak se zastavila a zklidňovala jí ke kroku, abych jí zkusila ve volnosti vykrokovat. Nedělala jsem prudké pohyby, jen držela ruku nataženou a kráčela pozvolna za ní. Sledovala mě jako ostříž, klidně jsem na ní mluvila a chválila jí, protože rozuměla skvěle.
Povedlo se nám bez větších karambolů projít halu v klidu jednou na každou ruku, akorát při změně směru jsem jí musela trochu zklidňovat. Nechala jsem jí přijít, což dělala dříve či později pokaždé, když tušila pamlsek, a samozřejmě jí odměnila, už přicvakla vodítko. Trochu jsem se prošly po hale, jednou na každou ruku, než jsem jí šla do boxu obstarat.
A když byla hotová, samozřejmě odnosit věci zpátky, kam patří.

kitty+asie: PRÁCE VE VOLNOSTI, SKOKY
Vyvedla jsem klisnu na halu. Venku chumelilo, ackoliv bylo tepleji nez vcera, a skoky na placku u azulu tak byly vylouceny. Rozhodla jsem se Asii vzit alespon na skoky ve volnosti tady, na hale. Dikybohu k veceru uz vsichni meli hotovo a tak tu moje rezervace haly nijak zvlastne nezavazela. Vranou jsem pustila na volno, a rozhodla se ji nechat okrokovat a oklusat ve volnosti. Jelikoz dovnitr jsme tento tyden moc nechodily, hned strcila cumak na zem a zacala kolem behat jako pejsek. Zkoumala pachy koni, kteri tu byli pred ni a dikytomu obchazela halu v klidnem tempu. "Zlaticko, vis ze n to nemame celej den?" Houkla jsem na ni, zamlaskala a zlehka hodila lonzovacim bicem. Vranka otocila usiska na me, svihla ocasem, ale prizvedla hlavu a sla kupredu. Ne ze by sla nejak ochotne. "Jen jdi" hrozila jsem ji, kdyz zacinala zpomalovat. Po chvili se jeji pohyb ustalil na houpavem, pravidelnem kroku, s hlavou vytazenou dopredu, ktera se hybala do taktu. "Zlato" zavolala jsem ji a zahvizdala znamou melodii. Vranka zahnula ke me a nechala se ukazanim a reci tela vyvest na druhou ruku. Chvilku takhle obchazela, zkoumave se divala do zrcadel, a to uz se ozvalo "dvere!" "Dobry" zavolala jsem zpatky a dovnitr vesel Connor. "Zase skazeme?" Podival se na me, posledni dobou skakala vranka castejs beze me nez se mnou. "No jo. Prikyvla jsem a kyvla k smotane lonzce, povesene na uklizenem stojanu. Zahvizdala jsem na klisu a ta pomalu prisla ke me. "Tak je hodna" pochvalila jsem ji a podrbala ji na krku. "Je trochu nevrla, mozna bude delat problemy." Upozornila jsem Konyho, kdyz si ji pripinal na lonzovaci ohlavku. Sama jsem si zacala tahat stojany na stenu. "Ta sama rada?" "Jojo, ale zvysena a pak uz se vrhneme na tu druhou" oznamila jsem Konymu, zatimco jsem chystala kolmacek na rozeskakani. Pred nej jsem umistila odskokovu kavaletu a doufala, ze se na ni klisna nerozbije. Byla zvlastni v tom, ze kdyz byla nevrla a leniva v kroku a klusu, ve cvalu nekdy vybuchla plna energie. Tak snad se tak nestane. Skok byl postaveny, kavaleta rovnez a ja sledovala jak se chova fesanda na lonzi. V klusu sla neochotne, svihala ocasem a kdyz se Connor snazil nechat ji kroky natahnout a zkratit, rozdil nebyl moc patrny. "Tak tohle by neslo" pomyslela jsem si, protoze takhle by se neprotahla ani po hodine. Priplizila jsem se ke konymu, lonzku si od nej vzala, do druhe ruky lonzak a zamlaskala se zatocenim bice. Klisna sklopila usi, zasvihala ocasem a neochotne a jen stezi natahla kroky. "Sija!" Zavrcela jsem a jeste jednou vyrazneji zatocila bicem. Klisna natahla kroky o neco vic ale ja vedela, ze to umi uplne jinak. Dala jsem lonz Connorovi a s bicem vlezla bliz ke klisna. Sla jsem razne, hlava nahore, jasne a nahlas jsem mlaskala, oci uprene na jeji zadky. Stacilo pak prizvednout bic a uz krasne zesviznila tempo. "Tak je hodna!" Pochvalila jsem ji slovne, ale jakmile zacala zpomalovat, zase jsem vyrazila za ni. Pristoupila jsem pak ke Connorovi, a kdyz klisna oklusala hezky svizne cele jedno kolo, zavolala jsem ji zahvizdanim k sobe a nechala ji zastavit. Snizit hlavu, a pritom jsem ji prohmatavala rukama telo. Zkusila jsem na prohmat zada, jestli to nahodou neni pricina jeji neposlusnosti - koneckoncu ted jezdime s novym, bezkstrovym sedlem a byla by moje blbost to nevzit v potaz. Kobylce ale moje doteky a tlaky nijak nevadily. Usoudila jsem tedy, ze je to proste jenom jeji nalada. Abychom ale stihli vsechno potrebne do vecere, potrebovali jsme uz zacit s praci. Na lonz jsem si ji proto vzala ja, a po nejake dobe, kdy jsem ji nechavala jet i rovne po te volne dlouhe stene, se mi rozpohybovala. Sice nesla nijak zvlast ochotne, ale sla a sla dostatecne svizne i ve cvalu. Mohli jsme konecne zacit.
Odepnula jsem vranku z lonze, chytila ji za ohlavku a navedla ji na kolmak s odskokovkou. Klisna nenacvalala, jak bylo jejim zvykem, ale kdyz ji Connor lehce pophnal bicem, doklusala k odskokovce hezky v tempu, pres ni nacvalala a prehoupla se pres skok. Ne tak elegantna jako obvykle, ale prece. Po druhem navedeni sla o neco svizneji a kdyz jsme ji oskakavali i z druhe ruky, nepotrebovala uz popohanet. "Zvysime?" Otocil se na me Connor a ja zavrtela hlavou. Na vyssich prekazkach klisna obvykle zpomalovala, a to ted nechceme. Zacinala se ale dostavat do hecu a tak jsem se rozhodla prestavit radu na prvni, nizkou. To uz pro me byla rutina, okrokovat vzdalenosti, odhadnout vysku - a Connor zatim Asii vodil po hale. Kdyz byla rada hotova, vzala jsem si od nej kobylku a zkusila si s ni na ruce parkrat naklusat. Docela si dala rict a tak jsem s ni vyklusala k rade. Kobylka se prehoupla pres prvni kavaletu v prvnim cvalovem skoku, a s klidem prekonala celouradu. Mozna s az moc velkym klidem, ale opravdu se postupne nazhavovala, takze kdyz ji prekonavala potreti, nepresla bezprostredne po rade do klusu, ale vycvala dal. "To je moje holka!" Zvolal jsem a privolala si ji k sobe. Po odchyceni jsem s ni chvilku pracovala na lonzi na prechodech, aby byla pozornejsi a zivejsi - a Connor zatim postavil radu na druhou ruku. Pravda, musela jsem ji po nem prokrokovat a trochu upavit, ale to dalo dve minutky a mhli jsme vypustit san Vrana prizvedla hlavu, po vypusteni z klusu nacvalala a klidne, ale aktivne se přehoupla přes břevno, zvýšené kavalety, a nakonec v klidu zvládla i poslední kolmák. "To je moje holka" pochválial sje mjí, hned jak se nechala odchytit. Rozhodla jsem se zakončit hodinu pozitivně, takže jsem jí nechala skočit řadu ještě jednou, a žádné zvyšování se nakonec nekonalo. Ale vdyť byla tak šikovná, teď na konci Vyklusala jsem jí, jak bylo naším zvykem, ve volnosti, stejně jako vykrokovala. Connor pouklízel náčiní a já mu poděkovala za pomoc.

melanie a karamel: *Skoky vo voľnosti do 70cm 1/1*

Dnes som sa rozhodla, že s Karamelom skúsime znovu skoky vo voľnosti. Požiadala som preto Connora, aby mi pomohol. V dohodnutom čase som priviedla Karamela do haly. Samozrejme mal na sebe lonžovaciu ohlávku, aby som ho mohla rozohriať na lonž. Na nohách mal strúhačky, zvony aj šlachovky. „Ahoj,“ ozvalo sa od dverí. „Ahoj,“ usmiala som sa na Connora. „Čo si to potrebovala?“ spýtal sa s úškrnom. Prevrátila som oči a strčila mu do očí lonž. „Môžeš ho vylonžovať, ideme skákať vo voľnosti,“ odpovedala som mu sucho, no s rovnakým úškrnom. „Tak fajn... a potom môžem ísť?“ Otočila som sa so smrťou v očiach. „Dobre dobre, už som ticho,“ zasmial sa. Prevrátila som oči a pustila sa do stavania gymnastickej rady alebo skôr rozohrievacej rady. Dovliekla som si na stenu stojany na kavalety a mrkla na Connora. Práve Karamela zahrieval v kroku. Karamel rýchlo sklonil hlavu a celkovo sa „vytiahol“. To nie je fér, kým ho dostanem do takéhoto uvoľnenia, trvá mi to podstatne dlhšie. Dobre dobre, už staviam. Postavila som približne do stredu dlhej steny krížik a také tri metre pred ním som dala kavaletu. Dopredu aj dozadu som ešte postavila po dva stojany na vnútornú stranu uličky. Z kavaliet vo vzduchu som pomocou týchto stojanov zatarasila cestu preč, von z uličky. Znovu som sa pozrela na Connora. Zjavne som sa bavkala s tou uličkou a tým všetkým až príliš dlho, pretože Karamela už ocválaval. Počkala som, kým ho dolonžoval a podišla k nim. „Rada je hotová. Môžeme začať,“ oznámila som mu so šklbajúcimi kútikmi. „Fajn.“ Prešla som ku Karamelovi a odopla ho z lonže. Prešla som k dverám, kde som si predtým nechala lonžovací bič a zobrala ho do ruky. „Krok!“ cmukla som na Karamela a priblížila sa k nemu. Karamel vykročil preč od Connora, pekne na stenu. Zacmukala som znovu a priblížila sa spolu s bičom. Karamel naskočil do klusu, na ďalšie zacmukanie do cvalu. To už ale bolo neskoro na to, aby išiel do uličky. Nechala som teda Karamela cválať okolo haly. Pri uličke už stál Connor pripravený valacha usmerniť. Veľmi to nebolo treba, Karamel tam vbehol aj sám. V podstate prekročil kavaletu a odrazil sa. Preskočil krížik a cválal ďalej. Teraz som vystriedala Connora. On udržoval Karamela v pohybe a smere a ja som stála pri uličke. Valach znovu vcválal do uličky a hnal sa na skok až príliš rýchlo. Zbrklo predĺžil cvalový skok a prekonal kavaletu. Samozrejme, že tam enormne spomalil a nevyšiel mu skok tak, ako by sa patrilo. „Dobre, nechaj ho vyklusať!“ zvolala som na Connora. Prikývol a nechal Karamela klusať. „Obráť ho!“ vydala som pokyn. Connor predbehol Karamela a strčil do jeho smeru bič. Karamel z rešpektu spomalil, ale keď Connor išiel s bičom k nemu obrátil sa a začal klusom unikať. Zatiaľ som prehodila odskokovú kavaletu na druhú stranu a uhla sa nabok. „Môžeš ho nacválať ku mne!“ zakričala som pretože som nevedela, kde presne Connor je. „Okej!“ dostalo sa mi odpovede. O chvíľu som periférne zbadala cválajúceho ryšiaka. Trocha som poodstúpila a posunula sa za ním. Videla som, že valach váha na túto ruku vcválať do uličky. Chytila som bič do druhej ruky a vystrela ju tak, aby tvoril dlhšiu stenu uličky. Karamel nemal inú možnosť, ako cválať. V uličke si upravil tempo a predĺžil skok, aby prekonal kavaletu. V zápätí sa odrazil a precválal aj krížik. „Výborne, teraz ho udrž v kluse. Nechaj ho klusať až ku mne!“ Chcela som, aby si Karamel dal nájazd v kluse, pred kavaletou nacválal a tak skočil. Videla som, že Karamel trochu váha. Presunula som sa s bičom kúsok pred neho a chcela ho mu urobiť bariéru, keby bolo treba. To nebolo a valach sa klusom premiestnil do uličky. Myslela som si, že to prejde z klusu, hoci to bola blbosť. Ryšiak snáď až nad kavaletou nacválal, odrazil sa a skočil, dokonca s rezervou. „Pašák!“ pochválila som ho. „Ja?“ ozval sa Connor. „Možno aj ty,“ odvetila som. „Dá si to z druhej strany s nájazdom v kluse a končíme. Zatiaľ ho drž ďalej nech to prestavím!“ požiadala som vtipálka dňa. Connor poslúchol (bodaj by nie) a ja som prehodila kavaletu na pôvodne miesto. „Dobre, môžeš!“ zakričala som. V zápätí sa mi tu prihnal cválajúci Karamel. „Povedala som v kluse!“ zapišťala som a vystrčila bič až príliš zbrklo. Karamel sa až ucukol a zastavil. Vzdychla som si, poodstúpila a presunula sa zaňho. „Klus!“ zacmukala som a pohla sa s bičom k valachovi. Karamel naklusal a Connor ho usmernil do uličky. Valach nacválal pred kavaletou, v cvale ju preskočil a prekonal aj krížik. Connor sa usmial. „Dobrá práca!“ Tľapli sme si. „Vykrokuj si ho na lonži. Zatiaľ to spracem. A žiadne protesty!“ Zdvihol Connor varovne prst. Zasmiala som sa a vybrala z vrecka dobre voňajúce peletky. „Karamel!“ Samozrejme, môj mlsný valach prišiel. Kým jedol peletky z vystretej dlane, chytila som ho za lonžovaciu ohlávku. Za ňu som ho priviedla až k lonži v strede haly. Bolo mi jasné, že to bolo nebezpečné ju tu len tak nechať. Mohla som sa do nej zamotať tak ja, ako Connor či dokonca Karamel. Na jednej strane by to bolo vtipné, na druhej veľmi, veľmi nebezpečné. Pripla som lonž na karabínu a vyslala Karamela na kruh. Nechala som ho na dlhej lonži kráčať. „Mimochodom, ďakujem ti za pomoc,“ prehovorila som. „Nie je za čo,“ odpovedal Connor po tom, ako odložil stojan na miesto. Medzitým som otočila Karamela a nechala ho kráčať aj na druhú nohu. Kým to Connor celé spratal, stihla som Karamela vykráčať. Je pravda, že si Connor nedával načas a všetko ukladal pomaličky, v klídku a pohode. Živo debatujúc sme vyšli z haly a zaviedli Karamela do stajne.

kitty+asie: Ve výběhu jsem sesedla, sundala vrané uzdu, sedlo, a srovnala to na překážku, která byla v rohu postavená – tak, že se skákat nedala. Třikrát jsem se ujistila, že je to stabilní, než jsem se vydala k vrané. Ta byla v tomhle výběhu poprvé, a tak tu přecházela s čumákem u země jako pejsek, zkoumala co se dalo, a začala si pysky objíždět i svoje sedlo. „Ty seš tele“ zavrtěla jsem nad ní hlavou, ale dala jsem jí chvilku, ať se porozhlédne. Když se po pár minutách zklidnila, mlaskla jsem, poposkočila abych neznačila vyběhnutí a houkla „A klus!“ Asie vyklusala kupředu, byl na ní nádherný pohled. Jak byla uvolněná a protažená, měla jasně sníženou záď oproti předku, krásná akce nohou, hlava výš ale zaklapnutá na kolmici, šla naprosto krásně. Zdá se, že má energie pořád dost, sice nelítala jako splašená jako obvykle, ale šla hezky aktivně kupředu, ocas spokojeně svěšený, nemrskala s ním, nedržela ho nahoře ani ho neměla stažený, hezky v klidu za ní vlál, od kořene lehoulince pozvednutý. Uši jí spokojeně tikaly na všechny strany, vzpomněla jsem si kvůli tomu na Meteora Já sama jsem přecházela po prostoru výběhu dál od ní, ale pořád jakoby za její úrovní, abych udržovala pohyb vpřed. Poté jsem se zastavila, otočila na vlastní patě a vlezla do prostoru před ní. Zvedla jsem ruce, vystrčila bradu a jasně kráčela proti – kobylka se zarazila na zádi a otočila se doslova na podpatku. První dva skoky z toho vycválala, pak ale přešla do klusu. Snížila krk k zemi, odfrkla si a zase ho pozvedla. Dívala se po mě tím svým očkem, jakoby mi říkala „Na co si to sakra hraješ?“ ale klusala spokojeně dál. Stále si hrála z oušky, obščas čmuchla k zemi a zahrála si na pejska, a já si jen říkala že ty bandáže budou potřebovat vyprat „A krooků řekla jsem jí po chvilce, a přesunula se víc na úroveň její hlavy. Klisna přešla, nezměnila ale nijak postavení, hlava stále ve vytažení dolu, vypadala spokojeně. Možná se cítí asi jako já když se konečně přemluvím k tomu jít běhat „No ale jdeme“ promluvila jsem znovu a zamlaskala. Vranka o trochu zrychlila, a už se nesnažila se flákat. Celou dobu mi v hlavě běžel proces mléčného kvašení a já si nebyla jista, jestli to není známka psychického narušení.. ale jestli jo, tak co. Stejně s tím už nic nenadělám
Nechala jsem vranku v klidu vykrokovat, pak jsem jí nasadila uzdu – znovu – a sedlo s podbřišníkem zapnutým jen tak, aby nespadlo. Odvedla jsem jí do stáje.

kitty+asie: Klisnu jsem vyvedla na tu prapodivně vypadající jízdárnu Která se i ale začínala zamlouvat. Byla menší, zastrčená, moc lidí sem nechodilo a povrch tu byl fajn. Vypustila jsem krakena A Asie, pořád ještě plná energie, začala všechno zkoumat, jakoby tu nebyl před pár hodinami. „Ale to víš že jo“ promluvila jsem na ní, „Jen si to všechno prohlídni.“
Netrvalo tak dlouho a Asie se zklidnila, i v neznámém prostředí a já jí mohla začít nechat krokovat po obvodu. No, skoro obvodu protože některé rohy vyjíždět prostě nešly. Nechala jsem jí kráčet jí příjemným tempem, šla hezky dopředu, zároveň se nehnala, bylo to tak akorát. Tušila jsem, že za to vděčím dopolední práci. V klidu jsem obcházela uvnitř jízdárny, kousek za ní abycjí neustále podněcovala k pohybu vpřed, a pak jsem vlezla před ní a nechala jí změnit směr. Asie se na mě podívala, našpicovala ouška, ale začala vytávřet oblouk, tohle už znala moc dobře. „To je moje holka.“ Pochválila jsem jí hlasově. Napadlo mě v blízké době zkusit následování. Ale ne teď, teď jde o to jí hlavně uvolnit.
Nechala jsem vranou vyklusat, stačilo trochu zacmukat a Asie naskočila. Vážně byla skvěle pozorná, jakoby věděla jak moc potřebuju tenhle týden její pozornost. Jelikož jí tentokrát neotravovala na zadku žádná lonž, začala už relativně brzy povolovat ve hřbetě, spouštět dolu krk a ocas nehala volně vlát za sebou. Zpočátku neměl její klus takový výraz, ale když jsem jí dala chvilku na rozhýbání, tak už zase vypadala jako baletka 
Vlezla jsem jí do prostoru před ní a klisna změnila směr. Pochválila jsem jí a nechala klusat na tuhle ruku. Napadlo mě, jestli by to udělala i ve cvalu a kdyby ano, jestli by si přitom přeskočila. No, zkoušet to nebudeme, ne teď. Kavalety na jízdárně čekají a nerada bych aby nám je někdo uklidil v domění, že je tam někdo zapomněl. Netrvalo dlouho a vranka šla hezky pravidelně, prostorně a uvolněně i na tuhle ruku. Nechala jsem jí tedy nacválat. Šla do kontracvalu, a tak jsem udělala to jediné, co mě napadlo – natlačila jsem jí vlastním osobním prostorem víc do rohu, a jak ho projížděla, tak si sama přeskočila. „To je moje pašanda“ pochválila jsem jí a doufala že se to nenavykne vždycky, to by při drezurce docela překáželo
Za chvilku už cválala klidným tempem, pravidelný trojtakt, uvolněná – hlava sice nebyla ani tak dole, ale věděla jsem že to je prostě její přirozenost. Byla zvyklá čumět po všem co se kde dělo, a zvlášť v témhle rychlosti. Připadalo mi vždycky, že si prostě užívá vítr jak jí hvízda kolem uší Nechala jsem jí ocválat i na druhou ruku, a pak jsem jí cvakla na vodítko a vedla do stáje.

izzy+meteor: VYKLUSÁNÍ A VYKROKOVÁNÍ PO TRÉNINKU

Vyšla jsem s Meteorem ven z haly a protože to bylo po cestě k východu ze stájí,čapla jsem u jeho boxu i ohlávku s vodítkem,abych nemusela odmontovávát otěže od uzdečky... jsem to ale líný člověk Po cestě kolem kryté krovky jsem mířila k té vnější a kolem ní dál k né už tak novým dvou prostorům,které jsem zatím ale úspěšně neavštívila Výběh s gumou a pískem,ten si necháme na jindy pro jiné účely. Co nás teď zajímalo byla trojúhelníkovitá písková jízdárna. Sice tam byl nějaký skokový materiál,ale byl postavený víc na vnitřku jízdárny takže obvod byl volný a skoky byly navíc postavené tak aby se nedali skočit-respektive žádný kůň by je nechtěl skákat dobrovolně Sundala jsem Meteorovi sedlo a položila ho na horní břevno skoku. Potom jsem ho oduzdila a šoupla mu ohlávku. Takhle to přeci jen bude snazší.
,,Jdi krok'' mlaskla jsem na valacha poté co i uzdečka bezpečně visela na skoku. Valášek se nejdřív díval kolem sebe stylem – kde to sakra jsem a co po mě chce- pak se ale rozešel,akorát ne úplně po obvodu. Šla jsem k němu směrem k jeho lopatce. Naštěstí to pochopil a přešel až na obvod.
,,Klus'' řekla jsem ostře a pro jistotu ještě zamlaskala. Grošák se rozklusal kolem jízdárny. Po obvodu úplně nemohl,protože to mu trojúhelník nedovoloval,tak se držel alespoň delších rovných liníí. Šla jsem kolem dokola kousek za ním aby nepřešel do kroku nebo ještě hůř,nezastavil. Meteor nejdřív klusal s hlavou relativně nahoře po chvíli si ale začal hlavu snižovat a natahovat dopředu až s ní klusal hezky u země. Po pár ''obvodech'' jsem vyrazila proti němu s rozpřaženýma rukama a přiměla ho změnit směr. Valášek ho sice změnil,ale přešel do kroku.
,,Hej ale! Klus'' křikal jseem na něj a zamlaskala. Zase jsem chodila po obvodu kousek za ním abych ho udržela v tempu a jakoby hnala před sebou. Po pár obvodech jsem ho pomocí slovního povelu nechala zpomalit do kroku. Krokování už bylo na delší dobu a tak jsme častěji měnili směr a krokovali a krokovali když Mety přestal funět a taky vychladl zavolala jsem na něj ,,Stooji'' a připla mu vodítko k ohlávce. Sedlo jsem mu položila volně na hřbet s podbřišníkem přehozeným přes něj a uzdečku jsem si nasadila na rameno. Potom jsem se s Meteorem vydala po stejné cestě jakou jsme přišli -překvapivě- zpátky do stáje Tohle vyklusávání a vykrokování je věru o hodně zajímavější. To budeme praktikovat častěji

kitty+asie: Asii jsem na hale vypustila a strčila jeden kužel do každého rohu – tak tři metry směrem do středu jízdárny. Asie stála uprostřed, něco koumala na zemi a občas kousek popošla. Byla zvyklá počkat, než jí začnu žádat po nějaké fyzické aktivitě, ale teď jsem potřebovala aby se vyblbla a zbavila přebytečné energie, ztuhlosti a napětí. „Jdi!“ houkla jsem rázně a vydala se za ní, točíc vodítkem kolem dokola. Vranka přizvedla hlavu, zakoulela očima, vydala hrdelní zvuk a z místa podsunula záď a vystřelila se do aktivního klusu. „Jen jdi.“ Houkla jsem na ní a trochu si poposkočila. Konečně. Asie si hodila hrba, zadky kdesi vysoko nad zádí, a ještě chvilku prolítávala po ovále jako bláznivý hříbě. Takovej Charakter Nechala jsem jí, ať se vyblbne, trochu jsem jí i podporovala, věděla jsem že se neunaví, jen upustí přebytečnou páru. Člověk by řekl, že žádnou mít nebude, ale měla, a kolik. Netrvalo ale dlouho a zklidnila se, klusala kolem pravidelným tempem, halva vytažená dole, byla uvolněná během pěti minut. To jsou mi novoty  Dokonce začala hledat oporu ve stěně, proklusávala mezi kužely a rohem a ve svižném tempu se musela hezky ohnout. Pochválila jsem jí za to a po chvilce zavolala k sobě. Asie zvedla hlavu, přiklusala a asi dva metry přede mnou zastavila. Natáhla ke mně hlavu. „To víš že jo.“ Promluvila jsem na ní a podrbala jí za uchem. Ukázala jsem jí gestem, že má jít na druhou ruku a přimlaskla si. Asie vyklusla, hlava spuštěná dolu, a zase proklusávala mezi kužely a rohem. „To je moje pašanda.“ Promlouvala jsem na ní neustále a sledovala, jak si mě vnitřním ouškem hlídá. Nejdůležitější teď ovšem byl cval. Brzy jsem jí mlasknutím a poposkočením nechala nacválat. Vyrazila svižně, jak byla rozlítaná tak ale ne jako šílenec, hlavu ale pořád vytaženou nahoru – ona to prostě jinak nedělala. Spokojeně jsem jí vlezla do cesty, vraná se otočila na podpatku a vystřelila zase zpátky. Svižně s pravidelným trojtaktem, bylo na ní krásně vidět jak se pohybuje v relativním vzpřímení a ten pohled mi dělal dobře Ještě aby ne, byla to z velké části zásluha naší společné práce. „A kroook“ houkla jsem na ní potom a zavolala si jí k sobě. Pro teď by to mělo stačit. Nauzdila jsem si jí, nasedlala ,dotáhla podbřišák a vyhoupl se do sedla.

kitty+asie: Vyvedla jsem klisnu na halu, odepnula jí z lonže a lonžovací obřišník i obě lonžky jsem uklidila na tribuny. Asie tu přecházela, čumák u země, byly jsme tu první a tak tu ještě nikdo nestihl zanechat stopy Vzala jsem kužely které jsme tu měly sklizené od včera a vyznačila rohy – od rohu tak tři metry do prostoru jízdárny. Do kažého rohu jeden, než jsem vyšla za klisnou, v ruce smotaná lonžka, a lehce jsem s ní chrastila. Rovněž řečí ěla jsem dávala najevo, že ju u sebe nechci, a kobylka přizvedla hlavu, mrkla po mě očkem a pak se rozklusala přes jízdárnu. Nejprve na ovál, nicméně když jsem začala lonžkou lehce točit, vyhodila si, vyprdla zadky do vzdcuhu a nacválala. I teď měla energie víc než dost. Nechala jsem jí tak dvakrát oběhnout jízdárnu zběsilejším tempem, načež samovolně přešla do klusu – do pěkného, dlouhého, nataženého klusu a hlava dole. Když se odstraní přebytek energie, odstraní se kolikrát i přebytečné napětí a kň se velmi snadno uvolní – pokud ho někde neovlivňuje gogina nebo na sobě nemá jezdce. V jejím vlastním nesení bez další zátěže to ale fungovalo skvěle. Po chvilce už začala hledat oporu u stěn a brzy projížděla mezi kuželem a rohem. „To je moje holka.“ Podpořila jsem jí, když jsem jí hlasem pochválila. Po pár obvodech na tuhle ruku jsem vlezla klisně do cesty a nechala jí gestem změnit směr. Otočila se na podpatku, nejprve vystřelila do hrba, ale zase přešla do klidného klusu se sníženou hlavou, svěšeným čumákem a já jí nechala. Když jsem viděla že je naprosto uvolněná, houkla jsem „A cval!“ a naznačila poskok. Kobylka velmi nadšeně vycválala dopředu, podsunula záď, šla hezky do kopce a jak už bylo jejím zvykem – hlavu nenesla ve cvalu dole ale ponkud víc nahoře. Nicméně zvenutý krk od základny, hlava spuštěná z týlu a hlavně šla správně od zádi a přes hřbet, takže jsem to nemusela řešit. Šla pořád tak, jak měla.
Pochválila jsem jí, když jsem jí nechávala změnit směr. Vraná vycválala tentokrát do kontra, nicméně při projíždění dalšího rohu si sama přeskočila – snad z toho nebude mít návyk, to by se při úlohách moc nehodilo Po chvilce už jsem jí slovně chválila a nechávala přejít do kroku. Obccházela halu, zatímco já uklízela kužely a zkoumala, co to provádím.

izzy+meteor: LEVEL 7- SKOKY VE VOLNOSTI DO 70 CM 1/1

,,Jauu'' zařvala jsem když jsem si na nohu omylem upustila kavaletu. Tohle už byla dneska druhá,která mi spadla. Ranní nemotornost Znovu jsem kavaletu zvedla a podlezla s ní pod ohradníkovou páskou,kterou jsem použila na ohraničení skokového prostoru na jedné z dlouhých stěn haly.Položila jsem kavalteu do háku sedmdesáti centimetrového kolmého skoku. Před ním na zemi ležela 2,9 metrů daleko kavaleta. První řada byla nachystaná,ale já jsem ještě musela nachystat skoky do rohů,abych jízdárnu zaklatila. Teoreticky by tam být nemuseli,ale to bych musela mít víc než jen jednoho pomocníka. A ten se těžko sháněl. Teda bylo by to lehké,jenže to bych si musela vybrat jako toho prvního někoho jiného než Kitty a ona byla jediná Floresťanka s hotovými AZ která měla čas. Přibrala bych Sebastiana,ale bojím se co by se stalo kdyby se to doslechl Connor. Ten se sice Sebovi omluvil,ale kdyby zjistil že byl s jeho nově získanou přítelkyní v jedné místnosti... no nevím jak by to dopadlo Nath i Connor pak měli zrovna domluvený trénink,takže ti teké nemohly a treníři ti všichni trénovali. No co,snad to nějak zvládneme ve dvou. Když byly kavalety nachystané přivedla jsem Metyho na lonži a na prostředku haly jsem ho pobídla do kroku a povolila lonž na maximum. Meteor se rozešel uvolněným krokem vpřed. Nechala jsem ho obejít pět koleček a pak změnila směr,během čehož si Meteor odfrnuknul. Po pěti kolečkách na druhou rukou jsem mu mávla lonžovacím bičem za zádí a pobídla do klusu. Stejně jako v kroku jsem i v klusu nechala obejít pět koleček na každou stranu. Potom jsem se už pustila do ocválání. Mezitím do haly přišla Kitty.
,,Právě včas,už budem začínat'' usmála jsem se na zrzku a ta jen přikývla. Jakmile valach ocválal na obě ruce pět kolc, zapískala jsem klesavou melodii o dvou tónech a Meteor na ni poslušně zastavil. Byl to takový testík jestli na to poslouchá,protože za chvilku to budeme potřebovat. Ještě jsem mu dle partnershipových postupů ohla krk na obě strany a když na každou odžvýkl a uvolnil se pochválila jsem ho. Skoky byly hotové takže proč se do toho nepustit že ano.
,,Pobídneš ho po doskoku aby cválal dál?'' zeptala jsem se zrzky. Kitty přikývla a se svým lonžákem se vydala ke konci dlouhé stěny. Já jsem odepla lonž a položila ji ke stojanu ohraničujícím skokový prostor. Potom jsem se s valáškem kousek vrátila a nakonec se rozběhla po krátké stěně. Mlaskla jsem a grošák se rozklusal vedle mě. Tohle jsme cvičili nedávno v partnershipu a to ještě s jistými rozptíleními takže teď to šlo bez problému. Když jsme se blížili k rohu Meteor už tušil že se půjde na skoky a začal zrychlovat,taky zvedl hlavu nahoru Pustila jsem jeho ohlávku kterou jsem lehce přidržovala a nechala ho jít do opáskovaného prostoru. Když šel na kavaletu ještě jsem z povzdálí mlaskla,ale Meteor už si bez pochyb nad kavaletou naskočil a pak překonal dalším skokem i kolmáček. Kavaleta i skok mu vyšli takže jsem si zapsala za uši že mezi kavaletu a skok musím dávat mezeru 2,9 metrů.Kitty ho na konci skokového prostoru pobídla lonžákem a Meteor cválal dál po stěně. Já stála zhruba někde v X a přestože prostoru mezi námi byl velký prostor grošák by měl poslechnout na moje pobídky. Valášek byl naštěstí dneska vzorný a splnil moje očekávání takže když jsem mávla lonžákem někde směrem k prostoru za jeho zádí když se chystal přejít do klusu,pokračoval ve cvalu dál. Když přecválal na krátkou stěnu začala jsem se z X rychlým krokoběhem pohybovat směrem k začátku řady a popoháněla tím Metyho před sebou. Meteor přecválal kavaletu a přeskočil kolmák.
,,Zastav ho prosím'' houkla jsem na Kitt. Zrzka zopakovala dvoutónovou klesavou melodii kterou sjem jí předtím ukázala a Meteor zastavil a když k němu Kitt došla podala mu na natažené dlani půlku hrušky. Metyho oblíbené. Já jsem mezitím vzala odskokovku a přehodila ji na druhou stranu kolmáku. Potom jsem si došla pro Metyho a zrzka se vydala zase na druhý konec řady. Já jsem mlaskla a vyběhla dopředu. Meteor klusal za mnou. Za rohem jsem ho pustila a on prodloužil krok až na kavaletě nacválal a přeskočil s elegancí kolmák. Kitty ho na konci popohnala a pak už jsem si to zas přebrala já. Ještě jednou jsem Tika navedla na první skokovou řadu a když po ní Kitt Tika zastavila a dala mu pamlsek, pustila jsem se do přestaování kavalet na řadu druhou. Kavaleta,pak mezera dlouhá 2,3 metrů,následně dvě zvýšení kavalety na sobě s celkovou výškou čtyřicet centimetrů, pak mezera pět metrů a nakonec sedmdesátka kolmák. Chvilku mi to trvalo,ale nakonec jsem to přeci jen zvládla a mohla jsem si dojít pro Tikouška,zatímco Kitty si stoupla za první skok z kavalet. Sice jsme nečekaly že by se tam Mety chtěl nějak zastavovat,ale jistota je jistota. Chytla jsem Tikiho ohlávku lehce z boku a vyběhla dopředu. Meteor už byl celý natěšený že tam už není jen ten jeden obyčejný skok. Pustila jsem ho do řady a mlaskla na něj když překonal kavaletu. Na ní si naskočil do cvalu a dalším skokem už překonal kavaletový skok. Kitty ho pobídla,on si mezi jednotlivými skoky udělal jeden cvalový a pak se odrazil od země a překonal i kolmák. Kitty přeběhla za ním k východu z řady a pobídla ho zatímco já už jsem stála vprostřed haly s lonžovaím bičem v ruce a navedla ho na řadu ještě jednou. Překonal ji opět bez problému a hezky nad kolmákem vyklenul hřbet. Za řadou ho Kitt odchytla a dala mu další mňamku. Skákání bylo pro Tikouška náročné a už jsme tu nějakou chvíli byly,takže jsem jen rychle předělala řeadu na druhou stranu a pak na ni Metyho navedla z druhé strany. Abychom zachovali poměr a cvičili rovnoměrně navedla jsem ho potom na řadu ještě jednou – naposled. Za ní ho Kitt odchytla a dala mu celou hrušku já jí poděkovala a přebrala si Tikouška. Připla jsme mu lonž a na ní jsem ho vyklusala a vykrokovala. Potom jsem ho odvedla do boxu a ještě než jsme se vydali na procházku jsem uklidila skoky na hale,aby mohli jít holky trénovat.

kitty+asie: Zavedla jsem vranou do haly a zapnula světlo. Žárovky zabzučely, takže vraná stříhla ušima a přizvedla hlavu. „Neboj ty trubko.“ Promluvila jsem na ní a odvedla jí k tribunám. Tam jsem jí sundala nejprve uzdu, kterou jsem si dala přes rameno, a pak sedlo. Oboje jsem dala na tribuny tak, aby z toho nic nespadlo – bylo to moje nejmilovanější vybavení, takže bych si to asi neodpustila. Pak jsem vzala čtyři kužely a rozmístila je stejně, jako včera. A předevčírem Ke každému rohu jeden, vždy tak čtyři metry od něj, aby Asii sváděly spíš k tomu rohem projet. Pak jsem mlaskla, přistoupila k vrané a gestem a řečí těla, zatímco jsem šla směrem k ní, jsem vedla na stěnu. Ne že by to byl nějak vymyšlený pokyn, prostě jsem se řídila instinktem – a hlavně Asie tohle už znala, dělaly jsme to docela často, takže si vykrokovala na stěnu, rozhlížela se co se kde děje a přitom šla hezky svižně. Pěkně si podkračovala, ty nožky v bílých bandážích vypadaly naprosto úchvatně :3 Poslední dvě uvolňování jsme začaly vypouštěním energie, nicméně to bylo na upuštění páry a já věřila, že to Asie po těchhle pár dnech už nepotřebuje. Šla hezky, pozorně ke mně a přitom hezky aktivně, podsunovala si záď. Vlezla jsem jí pak přes půl jízdárny do směru a jen mávnutím proti ní a řečí těla jsem jí nechala změnit směr. Vranka se otočila a zase si vykračovala, spokojeně s krkem vytaženým dopředu, koukala na to a na ono, občas čmuchla k zemi. Brzy jsem viděla že je spokojeně uvolněná, takže jsem mlaskla, poposkočila a houkla „Klus!“ vranka udělala dva rychlejší kroky a pak vyklusala. Nejprve v kludu začala po oválu, brzy jí ale stěna začala poskytovat hledanou oporu a ona tak vyklusávala i do rohů. Ačkoliv nejprve hlavu zvedla a vytrčila čumák, brzy začala povolovat, klesat jak krkem, tak hlavou a netrvalo dlouho a hlava jí visela z týlu volně. Ustálil se jí chod, pravidelný dvojtakt s jasnou fází vznosu, jen jsem jí přimlaskáváním v momentě zvedání vnitřní zadní nohy trochu pomohla k akci zadků. AKdyž šla už o něco víc tak, jak bych si představovala, nechala jsem jí změnit směr. Opět vskočením směrem k ní, to už znala z kruhovky a tak se otočila na podpatku A vyklusala zase zpátky. I na tuhle ruku se poměrně rychle uvolnila, a tak jsem jí mohla už jen zamlasknutím a poskočením nechat nacválat. Vranka vycválala, jak pro ní bylo typické, tak se jí krk postupně nesnižoval, spíš víc klenul, takže ho měla pořád nahoře, krásně vzpřímená. Ta práce na ní byla vidět 
„Dveře!“ zaslechla jsem z druhé strany Nioru. „Moment!“ odpověděla jsem, když jsem klisnu nechávala cválat na druhou ruku. „A kroook“ houkla jsem na ní a hed na to zahvízdala známou melodii. Vranka ke mně přišla, zastavila před mým osobním prostorem a já jí spokojeně podrbala.

izzy+meteor: UVOLNĚNÍ PŘED PRACÍ

Dovedla jsem Metyho na trojúhelníkovatou jízdárnu. Jezdit jsem chtěla smaozřejmě na velké jízdárně,nicméně ta se pro uvolnění ve volnosti moc nehodila. Dovedla jsem valacha až k malému prostoru na kterém byly nastavěné překážky,schválně tak aby se nedaly skočit (respektive nikdo je dobrovolně nechtěl skočit) a sejmula mu ze hřbetu sedlo které jsem opatrně položila na vrchol překážky. Uzdečku,kterou jsem držela v ruce jsem položila na sedlo a ujistila se že to fakt dobře drží,nechtěla bych aby moje milované vybavení skončilo na zemi Meteorovi jsem potom odcvakla vodítko od ohlávky a mlasknutím jsem ho pobídla do kroku. Met nejdřív koukal kde se co děje s hlavou nahoře,ale poté ji začal postupně natahovat dopředu a dolů,za což si u mě vysloužil pochvalu. Nechala jsem ho obejít tři trojúhelníkový kolečka ( ) a potom ho vyjítím jemu do protisměru s roztaženýma rukama přiměla změnit směr. Na druhou stranu se vytáhl dopředu a dolů poměrně rychle a vypadal i uvolněněji. Asi po dvou kolečkách si odfrknul a olíznul se. Na tyhle známky uvolnění jsem přesně čekala a tak jsem mlaskla a řekla ostré ,Klus'. Meteor vyklusal svižně dopředu. ,Tak si šikovný' houkla jsem na něj a nechala ho klusat. Jen jsem chodila za ním abych ho vpodstatě svým osobním prostorem,ikdyž k jeho hranicím měl Mety hodně daleko, tlačila před sebou. Aspoň jsem si u toho i já trochu rozehřála. Byl to vítané plus protože nic jsem neměla radši než když mi ve studeném vzduchu okolo bylo teplo jak mě hřáli rozehřáté nohy :3 po pár kolečkách jsem nechala Tikiho změnit směr a když se mi zdál dostatečně uvolněný pobídla jsem ho do cvalu. Cválal moc pěkně :3 To se mi obvzlᚍ pro dnešek hodilo. Trochu jsem se toho letmého přeskoku bála a tak mi možnost vidět Tikiho jistý cval dodávala odvahu Po ocválání na jednu ruku jsem ho samozřejmě pobídla do cvalu i na druhou a když jsme s tím byli hotovi,zapískala jsem na něj a on se zastavil. Nauzdila jsem ho a nasedlala a vydala se s ním na venkovní jízdárnu.

kitty+asie: Vyvedla jsem vranou do výběhu. Pustila jsem jí a jak už to měli koně ve zvyku, okamžitě nos u země a žeru žeru žeru. Odhodila jsem vodítko na zem a modlila se, že na něj klisna během práce nešlápne. Nerada bych tomu vyměňovala karabinu.
Asie teď měla čumák u země a hrála si na sekačku. Práskla jsem lonžákem a klisna podrážděně zvedla hlavu a otočila se po mě. Na to jsem couvla, snažila jsem se vytvořit podtlak, a řečí svého těla jsem jí vyzvala k sobě. Vranka seskutečně otočila, ale hned šel zase čumákk zemi. Znovu jsem jí znepříjemnila prostředí a chvilku jsem si takhle hrála s trestem a odměnou, než konečně přistoupila ke mně. Tohle už jsme znaly z doby strávené v kruhovce. „To je hodná holka.“ Pochválila jsem jí a chvilku jí nechala u mě, zatímco jsem jí drbala. Pak jsem přistoupila k ní, ramena natočená na plece a lonžák šel jakoby zespoda dozadu. Vyzvala jsem jí tím k pohybu vpřed a Asi skutečně vykročila. Šla jsem vedle ní, vedla ramene, a obešla s ní dvakrát celý výběh dokola. Vděčila jsem těm hodinám stráveným v kruhovce za to, že šla skutečně vedle mě, a postupně jsem se začala vzdalovat. Lonžákem jsem přitom určila, že má zůstat u hrazení a vzdalovala se čím dál tím .. dál Asie šla brzy hezky krokem, nijak zvlášť se ke mně nesnažila přiblížit a já stála hezky napřímeně, brada bojovně vepředu a nahoře, dávala jsem jí najevo že nechci, aby šla ke mně. Sledovala jsem její krok, nechtěla jsem s ní dneska úplně pracovat, potřebovala jsem jen určitou zpětnou vazbu, prosledovat její chody. Včera jsem vedla s pár holkama seminář o zlepšení kroku a uvědomila si, že bych se na to měla podívat taky ze země. Sledovala jsem to většinou spíš průběžně, než abych se na to soustředila, takže kdo ví co bych mohla odhalit.
Krok se nicméně zdál v naprostém pořádku. Šla hezky kupředu, podšlapovala daleko pod tělo, každou chvíli se během jednotlivých fází objevovala a zase otevírala jednotlivá véčka, když jsem si začala odříkávat, zdálo se mi že je to opravdu pravidelný čtyřtakt. Snad podsouvala pravou nohu o trochu dál než levou, ale třeba se mi to jen zdá. Pozvu si někdy Nioru, ať posoudí.
„Klus!“ houkla jsem na kobylku a místo gesta bičem jsem naznačila zhoupnutí se do vyběhnutí. Kobylka frkla, udělala dva kroky a vyklusala kupředu. Nejprve přizvedla hlavu, postupně se ale hřbet začala zakulacovat, ocas spadal volně dolu a hlava byla vytažená. Tohle Asie uměla  „To je hodná holka.“ Houkla jsem na ní a když se takhle uvolnila na obě strany, začala jsem sledovat nožky. Přimlaskávala jsem si do rytmu matronomu, snažila se to představit nezávisle na ní a vypozorovat, jak moc se rozchází. Asie se ale plynule zhoupávala z jedné diagonály na druhou a moment vznosu byl taky docela jasný. Když to porovnám s tím, co jsem vídala na jízdárně v děcáku.. No. Škoda mluvit.
Cval jsem rpo dnešek nechala být. Půda nebyla úplně suchá a co kdyby náhodou. Proto sjem si kobylku zavolala k sobě.

kitty+asie: TÝDEN PŘÁTELSTVÍ 1/2
Zavedly jsme koně do trojúhelníkovité jízdárny a nejprve je povidly po obvodu, ať si to prohlédnou. Teprve potom jsme je oba odcvakly a odklidily se, abychom mohly v klidu sledovat, co se stane.
Stalo se to nejvíce možné očekávané. Meteor okamžitě sklonil krk, hlavu a s čumákem vpřed, jakoby to byl jeho kontrolní bod, se vydal k vrané. Ta ho sledvoala od počátku, napjatá, pevně stisklé pysky k sobě, i u nozder bylo patrné napětí. Když se dostával blíž, postupně zvedala hlavu, tiskla uši ke krku a když byl v její osobní zóně, vztekle mrskla ocasem. Meteor zastavil, ale vydal se dál. A protože k ní šel zezadu, tak Asie zvedla jendu zadní nohu a vztekla s ní dupla o zem. Meteor lehce uskočil, ale dál vranou sledoval a očividně se nehodlal vzdát. Tentokrát zamířil víc dopředu, obloukem. Asie natáhla krk, uši už přitisknuté k hlavě, zcela jasně napjaté pysky, div necenila zuby. „Většinou takhle mrzutá není.“ Prohodila jsem k Izzy. A nebo to bylo tím že ze sedla jsem jí neustále zaměstnávala, stejně jako lidi kolem zaměstnávali své koně. Teď, když se meteor bezprostředně a trochu drze zajímal přímo o ní, to mohlo být zase něco jiného. Jakmile udělal další krok, ohnala se po něm a chňapla do vzduchu. Meteor ucuknul a vydal ze sebe slabé zavísknutí, znělo to trochu jako kníknutí. Nicméně hned na to zase strčil čumák blíž k Asii. Ta už se evidentně naprdla, vykopla, a jakmila se Meteor rozecválal na druhou stranu, vydala se za ním. Bok po boku, Asie ale o něco rychleji kmitala nožičkama, a když už to vypadalo že spoečně proletí hrazení, zastavili jak prvotřídní westerňáci a vypálili na druhou stranu. Párkrát to takhle zopakovali, když Meteor začal klesat hlavou, zpomalovat, a když se Asie natočila směrem k němu, uhnul jí z cesty. „Myslím že si Asie vydobyla vedení.“ Promluvila jsem na Izzy, ačkoliv jsem tušila že to tak nějak dopadne. Drzoňka jedna Pořád Meteora nepouštěla přímo k sobě, ale už mu alespoň dovolila, aby se navzájem očuchali. Nakonec si ho přestala všímat a Mety chvilku stál, snížená hlava, přežvykoval a sledoval jí. Pak se ale obrátil a vydal se směrem k Izzy, o které zjevně usoudil, že to bude lepší společnost. Chvilku jsme vyčkaly, jestli se bude ještě něco dít, a nakonec jsem k sobě zahvízdáním přivolala vranou, abych věděla co budou dělat, když budou blízko u sebe. Asie přistoupila k ohradě, byla tak blízko Meteora a já podrbala za uchem. Mety vypadal, že by si do ní trochu šťouchnul, skamarádil se, ale stačilo aby ssie „zvrtdla v obličeji“ a švihla ocasem a rychle si to rozmyslel.
„mám dojem, že naše práce tady je splněna.“ Podotkla jsem směrem k Izz, která přikývla a tak jsme oba koňouchy zase odvedly. Asie mířila přitom rovnou do výběhu.

izzy+meteor: TÝDEN PŘÁTELSTVÍ – ½

S Metym po mé pravici, a Kitt se Sijkou po levici jsme si to štrádovali do trojúhelníkové pískové jízdárny. Čas seznámit ty dva ve volnosti. Když jsme je chvilku povodily,aby se potom zabývali sebou a ne jízdárnou, odcvakly jsme jim vazáky a sedly si na hrazení. Upřímně jsem byla zvědavá jak to bude probíhat,teda až na výsledek ten už jsem věděla tutově. Přeci jen Asie byla dominantní a Mety submisivní takže se dalo očekávat že Sija si u něj nakonec vydobyje velení Meteor hnedka jak se ještě jednou ujistil že tu opravdu nikde není žrádlo vyrazil proti Asii s hlavou průzumnicky nataženou dopředu. Asie ho pozorovala, viditelně napjatá a představa že se k ní valach přiblíží ještě víc ji očividně nijak nelákala. Meteor se zezadu pomalu blížil a Sija naklopila uši dozadu, nespokojeně švihla ocasem a podupla u toho nohou. To grošáka ale ani omylem neodradilo,jen ho to donutilo změnit plán cesty. Vzal to tentokrát obloukem zboku. Asie se naštvaně natáhla k němu, vypadala že na něj každou chvíli vycení zubiska Zrzka vede mě prohodila že Sija většinou takhle protivná není... ,,No jo to je to jaro'' odpověděla jsem. I Meteor byl ze všeho rozjařenější než v zimě... už asi vím odkud se vzalo slovo rozjařený Tik přesto neohroženě udělal další krok. Vranku to už opravdu přestalo bavit a chňapla po něm zubama. Grošák couvl a vykvíknul vysokým tónem. ,,Holčička moje je to'' konstatovala jsem v duchu. Nahlas radši ne,ještě by se to chytlo a to pak chudák Mety Říkala jsem si že se Met třeba teď stáhne ale ne,to on ne, hned zase strčil čumák do Asiiného prostoru. Vrance už právě došla veškerá trpělivost a vykopla. Mety bleskurychle naskočil do cvalu a vydal se rychle od ní. Ale to ale jen tak nenechala a vydala se za ním. Během chvíle ho dostihla a za chvíli už cválali bok po boku k hrazení. Měla jsem trochu strach aby jím neproletěli,naštěstí zastavili skoro ve sliding stopu,na místě se v čvtrt piruetě otočili a pádili na druhou stranu Chvíli to takhle opakovali,až dokud Tikouš neustoupil.Začal snižovat hlavu,zpomalovat a uhýbat Sijátorovi z cesty.
„Myslím že si Asie vydobyla vedení.“ konstatovala Kitt. No jo moje domněnky se potvrdili. Asie si stále nepouštěla Tika příliš k tělu,ale už se aspoň navzájem očuchali. Meteor pak stál bokem a pečlivě sledoval vranku zatímco si čas od času spokojeně přežvýkl. Když zjistil že žádná akce už nebude obrátil svou pozornost ke mně a zastavil se předemnou před hrazením. Pohladila jsme ho po krku. Chvilku jsme přeci jen ještě čekaly jestli se odhodlají ještě k nějaké akci,ale když se nic nedělo Kitt přivolala Asii k sobě a dostala ji tak opravdu blízko Tika. Metyho výraz naznačoval že by si rád do Siji šťouchl,pohrál si s ní,prostě se skamarádil.Asie ale nasadila nevraživý výraz a švihla ocasem,což Meteora rychle odradilo.
„Mám dojem, že naše práce tady je splněna.“ zkonstatovala Kitt a připla Asii vodítko. I já jsem cvakla Tikovo vodítko do jeho ohlávky.
Z hrazení jsem sundala odpocku,protože byl přeci jen oholenej a tohle pobíhání sem a tam mu dalo trošku zabrat,tak ať mi nenastydne.

cassie + gentleman: 7 LEVEL: SKOKY VE VOLNOSTI DO 70 CM

Přišli jsme do haly, kde u jedné stěny bylo vše připravené. Nejdříve kavaleta a křížek na rozeskákání, než se vrhneme na těžší řadu. Gentleman zafrkal a zadíval se po hale. Pozorně jsem ho sledovala, nýbrž měl až moc energie. Prohlížel si halu pozorně, až jsem si povzdechla. Držela v ruce lonž a podívala se řadu, kdy z jedné strany měla stěnu a z druhé zase stojany spojené kladinami, kdy háky a držáky směřovali dovnitř haly, ne na opačnou stranu. Ulička byla široká stejně jako překážky, možná o kousek větší, akorát ,, vchod" byl trochu širší. Vzadu v rohu byl stojan, jenž zakulacoval roh a tím koně naváděl, aby pokračoval po stěně rovně. Gentleman se na to podíval, zastříhal ušima.
,, V klidu." pousmála jsem se. Musíme to nějak zvládnout. Křížek měl 50 cm na zahřátí, což stačilo a další řada bude mít tak 60 cm, což by na začátek stačilo. Přece jen to děláme poprvé a uvidíme, jak nám to půjde. Halu jsme měli sami pro sebe. Napsala jsem se i na nástěnku, abych dala všem vědět, že hala je zabraná a nejlepší by bylo, aby sem nikdo nechodil. Pohladila jsem ho po krku a pousmála se. ,, Nejdříve uvolníme na lonži brouku." řekla jsem mu. ,, Zapomněla jsem si bič .. " zamumlala jsem a podívala se na něj, avšak mlaskla jsem. ,, Krok." řekla jsme dost jasně, přitom jeho hlava směřovala do směru jakým jsem chtěla, aby se rozešel. Takže levá ruka. Gentleman nepotřeboval nic více. ,, Šikovný." pochválila jsem ho, když šel na kruh a já pouštěla lonž, jak jsem měla ve zvyku a dávala si pozor, abych se do ní nezamotala. ,, Zpomaaal." klesala jsem s hlasem, když hnal dopředu. Trochu se zdráhal, ale zpomalil a tempem, který bylo tak akorát ho nechala kolem mne krokovat na tři velké kruhy. Poté změnila ruku a na druhou ruku ho taky nechala tři velké kruhy. Došlapoval si pod těžiště a udržoval si stejné tempo a za chvíli se uvolnil, ač jeho krok byl trochu jiný, než jsem byla zvyklá. O něco živější.
,, Klus." mlaskla jsem. Gentleman naklusal. ,, Klid chlapče." usmála se a sledovala jeho klus. To bylo v pořádku. Hlavu si vytáhl dopředu a poté jí zase zvedl, takhle to střídal, až jí držel v jedné pozici, změnila jsem ruku a nechala ho naklusat i na druhou ruku, opět tři velká kola. Prostě běžný postup při lonžování. Poté střídala klus a krok, chvíli ho nechala zacválat a když jsme byli uvolněný, mohli jsme jít pomalu na věc, ale to by tu musela být ještě Jennifer. Trvalo asi dvě vteřiny, když někdo zavolal, zdali může dovnitř a já zavolala na zpět.
,, Promiňte. Trochu jsem se zdržela. Ale jdu akorát." usmála se dívka, když nás viděla. Stála jsem na místě, Gentleman naproti mne a se zájmem se podíval po návštěvníkovi. Pohladila jsem ho po čumáku.
,, Máš doufám lonžovací bič?" zeptala se jí. Ona se na mne podívala a pousmála se.
,, Myslela jsem, žes ho vzala ty." řekla mi.
,, No .. já ho, ale nevzala." rozhodila jsem rukama, až Gentleman cukl hlavou do strany a sklopil na chvíli uši. ,, Promiň ... Netušila jsem, že se lekneš. Zrovna ty." řekla jsem mu a na omluvu ho podrbala na čumáku. Jennifer se usmála, ale vrátila se pro bič, podívala jsem se na ní. Doufám, že se nám to povede. ,, Tohle je rozeskákání .. potom budu chtít, aby si mi postavila novou řadu, tak 70 cm. První kavaleta na zemi, poté zvýšená kavaleta ve vzdálenosti tak těch 3 metrů, což by mu mělo stačit a poté po 6,5 metrech tak nějak křížek a těch 70 cm. S tím by neměl být problém. Všechno si skočíme dvakrát na každou ruku." řekla jsem dívce a usmála se. Gentleman ukročil netrpělivě do strany. Lonž jsem mu odepnula a podala jí Jennifer, aby jí dala na stranu. ,, Hlavně mu hlídej pravidelné tempo. Když tak jen lehce zamávat za jeho zadkem." pousmála jsem se, ale mlaskla jsem a za ohlávku ho vedle na dlouho stěnu, prvně na levou ruku, jak byla řada postavena. Tak fine, jdeme na to. Krokem jsem ho vedla směrem do uličky, kde byli překážky. Bylo docela těžké ho držet za ohlávku vzhledem k mé velikosti a jeho, avšak pustila jsem ho v uličce a odešla stranou, kdy trochu zaváhal a podíval se po mne, ale to už tam byla Jennifer. Mlaskla a mávla mu bičem za zadkem.
,, Jdeme .. " mlaskla jsem na Gentlemana, ale šla na druhou stranu, abych se připravila. Až se objeví tam, naženu ho hezky zpátky do řady. Jennifer donesla i mne bičík, takže to bylo v pořádku. Hnědák uviděl před sebou překážky a plus pobídka, rozcválal se na překážky. Sledovala jsem jeho počínaní. Přecválal kavaletu a skočil lehce křížek. Ten ho hezky naváděl na střed. Zafrkal. No, myslím, že to bylo v pořádku. 3 m stačili vzhledem k jeho velikosti. Gentleman zvolnil hned za překážkou. Mlaskla jsem a Gentleman zareagoval na hlas a přidal do tempa, vyjel roh, kde byla ona kladina se stojanem. Mávl jsem mu lehce za zadkem a tím, že jsem chodila mu chodila v určitém úhlu a dívala se mu směrem na krk ho tlačila dál po stěně zpátky na řady stejnou cestou. ,, Hodný." pochválila jsem ho a Jennifer si ho opět převzala.
,, Neboj se mu mávnout za tím zadkem." řekla jsem jí. Ona tak udělala. Gentleman zafrkal, vyhodil si lehce zadními nohy, avšak cvalem pokračoval na kavaletu s křížkem. Tempo bylo v pořádku, ale Gentleman byl zkušený. V sedle to dokazoval jen tím, že jsem ho nemusela na překážkách až tolik podporovat a už ho vůbec do toho tlačit. Moc dobře věděl, co má dělat a i tomu tak bylo teď. Přeskočil křížek jako by to nic nebylo, zafrkal a zvolnil do klusu, kdy si vyklusal roh a tam jsem na něj čekala už já. ,, Genty .. " pískla jsem. Jennifer musela totiž kavaletu dát na druhou stranu. Hnědák ke mne ochotně přišel a nechal se pohladit. Netrvalo moc dlouho, než nám Jennifer přesunula druhou kavaletu. Za ohlávku jsem si hnědáka navedla opět do uličky z druhé strany a Jennifer ho opět pobídla bičem tím, že mávla za jeho zadkem. Gentleman nacválal hezky přes první kavaletu a přenesl se přes křížek, hezky na střed. Kvalita i technika skoku byla dobrá. Na konci jsem si ho opět převzala. ,, Škovný .." pochválila jsem hnědáka a navedla jsem ho opět na kavaletu s křížkem do uličky stejným způsobem jako předtím. Gentleman si pohodil rozverně hlavou a cválal na křížek. Bylo hezké vidět, že skáče s chutí a energicky se žene vpřed. ,, Houu ..." ztišovala jsem hlas, aby se trochu uklidnil. Hnědák vnímal můj hlas, zastříhal ušima a zvolnil tempo. ,, Taak šikovný .." pochválila jsem ho, když se přenesl přes křížek a vyběhl na druhé straně, kde jsem na něj už čekala, abych si ho převzala. Jennifer se usmála.
,, Jde na to s chutí co?" mrkla dívka a já přikývla souhlasně.
,, Připravíš druhou řadu?" usmála jsem se. To bude už poslední. Byl uvolněný a rozeskákaný, takže jsem mohli přejít na druhou skokovou řadu, která nebude tak náročná, ale už bude muset přemýšlet nad místem odskoku, rychlosti pohybu, délkou mezi skoku a místem doskoku, avšak věřila jsem, že to hnědák zvládne. Jennifer začala stavět překážkovou dráhu, kdy křížek nechala, pouze ho zvedla o 10 cm. Kavaletu posunula trochu dozaději a mezi to dala zvýšenou kavaletu s odpovídající mezerou, kterou jsem jí předtím řekla. Mlaskla jsem a odehnala jsem Gentlemana od sebe, kdy jsem mu chodila v úhlu za zadkem a proháněla ho po hale, aby se úplně nezastavil a sledovala Jenn jak si vede. Vypadalo to, že si to Gentleman užívá. Jeho hravý výraz mi napověděl, že by se tu nejspíše rád honil, pousmála jsem se.
,, Můžete ... je to v pořádku že?" usmála se Jennifer a já se zadívala na řadu. Kavaleta, zvýšená kavaleta a křížek. Lehce jsem pískla a dívala se do země, hřebec zvolnil tempo a rozešel se ke mne, kdy jsem se pousmála. Vzala ho za ohlávku a navedla ho do ,, vchodu " za ohlávku, kdy jsem ho opět včas pustila a rozešla se na druhou stranu, zatím co Jennifer mlaskla a mávla bičem, aby ho trochu popohnala. Gentleman nacválal a s vyrovnaným cvalem jel na střed překážek. Přecválal kavaletu, přeskočil zvýšenou kavaletu. Vzdálenost byla dobrá a Gentleman se přenesl přes křížek, i když teda ... mohlo to být lepší z hlediska zvedání nohou.
,, Co to je .." zamumlala jsem, čekala jsem už na druhé straně a nahnala si ho opět zpátky do uličky, jako předtím a mlaskla jsem, aby koukal přidat do tempa. ,, A lepší .. zvedej ty nohy." řekla rázně. Bič švihl za jeho zadkem, Gentleman zafrkal a přidal tedy do tempa a s lepším zapálením, kdy se už lépe soustředil na místo odrazu a mezeru mezi překážky, přeskočil řadu, kdy jsem byla už spokojená. Přirozená komunikace a lonžování se vyplatilo. Reagoval na můj hlas dobře. Nechala jsem ho vyběhnout na dlouhé stěně, kdy zafrkal a zpomaloval. ,, Klus .." řekla jsem dost hlasitě, v ruce jsem svírala bič a mlaskla jsem. Gentleman přešel z kroku do klusu, kdy jsem se pousmála a vedla ho po dlouhé stěně. Jennifer zatím přestavovala opět překážky na druhou ruku. Sledovala jsem hnědáka a obrátila si ho na druhou stranu, když mu zaterasila cestu, otočil se s poskočením a klusal na druhou stranu po stěně, kdy jsem se usmála. ,, Houuu ... krok." ztišovala svůj hlas a usmála se, pískla jsem s vyslovením jeho jména a Gentleman se krokem rozešel ke mne. Jennifer se na nás usmála a přikývla, že můžeme jít. ,, Šikovný." podrbala ho mezi ušima a za ohlávku ho opět navedla na uličku z druhé strany a Jennifer se postarala o jeho pobízení bičem, zatím co já šla zase na druhou stranu. Sem a tam .. byla to pěkná pobíhačka. Asi si budu muset vzít příště více lidí. Gentleman na druhou nohu vedl lépe než předtím. ,, Tak a naposledy .. " oznámila jsem mu. Tohle bohatě stačilo. Tak by se zbytečně namáhal. Jennifer ho podpořila pobídkou hned v uličce, což by možná ani nemusela a stačilo by mlasknout. Gentleman se s jistotou blížil ke kavaletě, kterou přecválal, přenesl se přes zvýšenou kavaletu.
,, Hezkv zvedáš nohy .. šikovný." pochválila ho, když ho bedlivě sledovala. Přeskočil zvýšenou kavaletu a přenesl se přes křížek. Spokojeně jsem se usmála. Nebylo to špatné a snad jsem udělala dle pokynů všechno správně. Počkala jsem si na druhé straně na hnědáka. ,, Šikovný." pochválila jsem ho a chvíli s ním chodila ještě po hale, poté s ním šla do stáje. Poté se budu muset vrátit a uklidit překážky.

izzy+meteor: TÝDEN PŘÁTELSTVÍ 2/2

,,Aaaaa akceeee!'' řekla jsem potichu když jsem vycvakla vodítko z kroužku Tikovi ohlávky. Byly jsme na jedné ze dvou trojúhelníkových jízdáren. Na té pískové. V zadání týdne přátelství byla ještě jedna volnost a na ni přišla řada právě dnes. Kitty vypustila Asii hned za Meteorem a my dvě se usadily na oplocení jízdárny. Vranka se zastavila o hrazení jízdárny zatímco grošák se vydal k ní s nataženým krkem dopředu. Nejspíš už zapomněl jak nad ním Sija v pondělí vyhrála Klisna si to samozřejmě nenechala líbit a z ošklivým výrazem se na Tika otočila. Ten se na zadích obrátil o několik stupňů zpět ale pak to zkusil znovu. Tentokrát zezadu. Vraná po něm okamžitě vykopla. Mety zakvičel a Asie po něm ještě projistotu chňapla,když se otočila směrme k němu. Klisna vypadala poněkud nebezpečně s takovým šklebem na tváři a Mety...ten vypadal no pořád jako Mety Jelikož se ale Tik hned rychle vzpamatoval a znovu natáhl krk k Asii,za chvíli už ho vraná honila po obvodu jízdárny. Čas od času změnili směr nebo málem narazily do nějaké stěny Nejvíc jsme ale asi obdivovala jak rychle dokázali zastavit a otočit se. Myslím že kdyby tohle vidělo více lidí třeba by přestali kecy typu ''tohle pro ty koně není přirozené''. Ale ano je,jen ne pod jezdcem,jehož úkolem je naučit dělat ty věci na povel. Po nějakém čase začal Mety snižovat hlavu a olizovat se nebo přežvykovat. Asie to zpozorovala a nechala Tikouše zpomalit a přijít k sobě. Celkem mne udivilo že ho nechal přijít blíž než v pondělí. Třeba z nich ještě budou ''kamarádi''. Očicháním ale dovolené interakce skončily a Met už je tak stál blízko vranky,sem tam se po ní podíval,někdy ji očuchnul, a přežvýknul si. Po chvíli takového stání ho to ale začalo nudit a otočil se a mě. Pak na vranku a nakonec se vydal ke mně. Cvakla jsem mu vodítko a Kitt přivolala Siju. Otevřela jsem východ z jízdárny a nechala zrzku s vrankou projít a pak za námi zavřela. Odvedly jsme koníky do stáje.

clair a pomněnka: VOLNOST 1/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S MELLYSOU A CALLATOSEM

Vedla jsem Calla k trojúhelníkové pískové jízdárně, jak jsem se před tím domluvila s Mellysou, která šla s Pom před námi. Mellysa vpustila Pomněnku dovnitř a já následovně vpustila Callatose. Zavřela jsem za nimi a postavila se vedle Mell, která byla opřená o hrazení a pozorovala je. Oba se na sebe vzájemně šklebili. Callatos si začal podupávat. V tu chvíli se však Pomněnka postavila na zadní a hlasitě zaržála. Call se nenechal zahanbit a taktéž se postavil na zadní. Jejich kopyta na zem dopadla téměř současně. Pom rychle vyrazila. Valášek ji následoval. Hnědka vybrala roh tak prudce, že to nejdříve vypadalo, že narazí. Call prudce zabrzdil. Tentokrát ho začala nahánět Pomněnka. Po chvilce si to zase vyměnili. Oba si čas od času vyhodili. Zastavili u hrazení, o které jsme se opírali. Pomněnka i Callatos se vzepjali na zadní a začali kolem sebe kopat. Dopadli na zem a znovu se začali nahánět. Bylo to téměř nekonečné. Občas jsem s Mell prohodila nějaké to slůvko, ale raději jsem se soustředila na ty dva, přeci jen, povídat jsme si mohly na pokoji nebo u jídla a nebo někdy úplně jindy. Konečně se zastavili a přistoupili k sobě. Call začal po Pom slintat. Uběhlo možná pár minut a Pomněnka začala oslintávat Calla. Vypadali opravdu rozkošně. Ještě se spolu párkrát proběhly a když se i dožužlali jen tak vedle sebe stáli. “Tak asi jdeme ne?” Zeptala se Mell a já po chvilce kývla. Jménem jsem si kobylku přivolala, vodítko jsem cvakla k její ohlávce. Usmála jsem se na spolubydlící a vyrazila jsem s hnědkou do stáje.

mellysa+callatos: VOLNOST 1/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S CLAIR A POMNĚNKOU

Odcvakla jsem vodítko z kobylčiny ohlávky a dala ho CLair. Pom vběhla do trojúhelníkové pískové jízdárny a CAll rychle za ní. Oba se zašklebili, valášek začala podupávat. No jo, dlouho se neviděli . Vytáhla jsem z kapsy mobil a začala ty dva nahrávat, tohle prostě určitě stojí za dokument. Kobylka si stoupla na zadní a grošáček se nenechal zahambit a taky si stoupl na zadní. Oba koníci dopadli skoro současně kopyty na zem. Hnědka se rozběhla a CAll za ní. Pom vybrala zajmavě roh a valach zastavil . Oba se začali vzájemně nahánět, občas si vyhodili. Po chvilce nahánění oba zastavili u hrazení, kde jsme stáli. Oba se vzjepjali a vykopávali. Pak se zase začali nahánět. Bylo to snad nekonečné. Občas jsem s mou drahou spolubydlící prohodila pár vět, ale stejně jsem jedním dechem pozorovala ty dva, kteří někdy vypadali že se snad zabijou .Uběhlo asi 20 minut a oba se uprostřed zastavili. Obešli se navzájem, prohlédli a pak CAll začal Pom zase oslintávat D. Po chvilce se zapojila i Pomněnka a začala Callovi slintat na krk. Byli tak strašně roztomilý, až jsem z toho málem upustila mobil . Po chvilce jsem ho vypla, když už se nic nedělo a vrátila ho do kapsy. Ješě chvilku jsme tam koníky nechaly a pak jsme se pro ně vydali. Tentokrát už jsem si já vzala Calliho a Clair si vzala Pom. Pak jsme vyrazili spolu do stáje.

bloodye+dekameron: Oba seděli na hrazení jízdárny a něco si povídali, když jsme přicházeli. Zastavila jsem Deka před brankou a lehce do ní šťouchla. Nebyla zavřená. Hnědý jí na pokyn prošel a zastavil na druhé straně dokud jsem branku nezavřela, tentokrát na západku, pak jsme se krokem vydali po obvodu. "Čekáte dlouho?" Houkla jsem na ty dva, kteří unisono zakroutili hlavami. "Já ho vyklušu trošku na lonži a pak to nějak dáme dohromady." Oběznámila jsem je se svým plánem, změnila s Ronem směr a prošla se s ním v kroku ještě na druhou ruku. Počkala jsem dokud nesníží krk, neukáže známky uvolnění a potom jsem si ho navedla na kruh. Nechala jsem ho si kruh zvětšit a když byl lonž zlehka napnutý se zamlaskáním jsem poslala Dekiho dopředu. Ten se rozklusal pěkně dopředu, trošku hodně. "A hooouu..." Pískla jsem na něj, aby ubral. Věděla jsem že to přijde. Hodil kozla, druhého kozla a vypálil dopředu. "Hey!" Zařvala jsem na něj rázně, zapřela se aby mnou nepohnul a zatáhla za lonžku. "Ten energií překypuje." Komentoval to Sebastian a já jen pokyvovala, protože jsem měla valacha plné ruce práce. Naštěstí se zvládnul rychle uklidnit a pak už jen klusal po vytvořeném kruhu. "To on často. Tyhle jeho výbuchy zažívám i pod sedlem. Teď už ne tak často, ale ze začátku jsem byla na zemi dost často." Pozorovala jsem Deka jak kluše kolem mě, natahuje dopředu, frká. Pískla jsem na Ronnyho, aby přešel do kroku a změnil směr. Znovu naklusat, tentokrát už bez nějakých výbuchů. Pěkně až do uvolnění. Potom jsme mu odepla lonž a nechala ho. Odklusal ode mě kousek dál, nachvíli zastavil a pak to odpíchnul z místa a rozcválal se po obvodu jízdárny střídavě s prdelí nahoře. Pak zase zpomalil.. "Jdeme stavět?" Podívala jsem se na svoje dva pomocníky, kteří přikývli a my se do toho pustili. "Bude chodit první tři řady." Ukázala jsem na plánek, co jsem měla v ruce a začala nosit stojany. Ty nám stačily jenom dva na skok a pak pár kolem kterých natáhneme lonž, aby vytvořily uličku, čtvery kavalety a několik břeven. Prve jsme Dekovi postavili jen kolmáček na sedmdesát a odskokovku. Kavalety jsme vyskládali podél řady a společně s lonžkou a stojany vytvořili uličku. "Nejdřív ho trošku proženem, tak si prosím stoupněte každý z jedný strany řady, ať tam ještě nevběhne a já ho rozhýbu. Oba se tedy postavili na místa a já se obrátila k valachovi. Ten na mě koukal z druhé strany jízdárny. "Hop!" Mlaskla jsem a práskla lonžákem. Dekameron vystřelil dopředu cvalem, uši natočené mým směrem, pořád mě tak po očku pozoroval. Stačilo mi aby procválal jeden okruh, pak jsem mu postavila do řady bič. Otočil se a rozběhnul se druhým směrem. "Pašák!" Pískla jsem na něj a nechala ho postupně zpomalit. On už si sám přišel ke mně, dostal odměnu, já položila bič stranou a chytla si ho za lícnici parelky. Se zamlaskáním jsem ho naklusala a vedla ho do řady před níž jsem ho vypustila. Dek se sám pustil do cvalu, trochu spěchal, proto mu spadlo přední břevno skoku. Mel ho hned vrátila zpátky. "Změň směr!" Houkla jsem na Seba. Ten vytvořil hnědému zatérasu, takže se musel otočit a jít druhým směrem, kde jsem ho nasměrovala do řady a on si došel ke skoku. Tentokrát měl místo odskokovky doskokovku. Valach si teď už hlídal tempo, přešel skok v klidu a jelikož věděl, že přešel dobře hned si šel pro pochvalu zatímco moji pomocníci skok zvyšovali. Podrbala jsem šikovného Rona a znovu ho navedla do řadičky s vyšší výškou. Protože už uvědomoval, že nemůže pospíchat tak ani z jedné ruky neměl nejmenší problém překonat, a tak zatímco Sebi s ním krokoval, aby nezatuhnul, tak já s Mel jsme přestavovali řadu první na řadu druhou. Deki do ní vešel jako profík. Klidné tempo, koukal na skok, uši dopředu, hlava nahoře. Natáhnul krok přes odskokovku, složil nohy do vzdálenosti a zlehka se odpíchnul nemusel se přes kavalety snažit, ale přesto se pohyboval v luku. Po doskoku udělal dlouhý krok dopředu, došel krásně pod a odrazil se nahoru. Naprosto bez problému přeletěl skok a udělal několik nadšených poskoků. Nechala jsem ho vybláznit a jen ho pozorovala se širokým úsměvem, hrozně ráda jsem s ním dělala věci ze kterých měl takovouhle radost. On byl vážně parkurák na svém místě.
Řadu přešel ještě ve zvýšené formě i na druhou ruku, pak si ho pod křídla vzala zase Melanie a já s Bílečkem jsme přestavovali.
"Je trochu pošuk, ale vypadá, že ho baví s tebou komunikovat ze země." Ozval se. "Taky mám ten pocit. Jsem ráda, že není jenom můj." Usmála jsem se a položila kavaletu do písku. Ještě chvíli jsme konverzovali, hnědý se mezitím alespoň vydýchal a do řady šel s novou energií. Teď tu měl i in-out z kavalet, tak s emusí snažit se do toho poskládat. Zase pohodové tempo, natáhnout před odskokovku, odraz na první kavaletu, doskok a hned odraz. Musel hodně zapojit záda, složit nohy, ale vyšlo mu to. Pak jeden dlouhý dopředu a přes kolmák. Krásně mu to vyšlo. A já po něm opět požádala řadu na druhou ruku a pak ve zvýšené výšce. A když to překonal bezchybně rozhodla jsem se ho odměnit a nechat být. Ti dva se ochotně nabídli, že uklidí skoky a my ať se jdem projít. Nemohli jsme odmítnout.

clair a pomněnka: VOLNOST 2/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S MELLYSOU A CALLATOSEM

Stejně jako včera, i dnes jsem dorazila k trojúhelníkové jízdárně. Tentokrát jsem si však vedla Pomněnku. Uvnitř jsem odcvakla vodítko od hnědčiny ohlávky a počkala jsem, až dovnitř vejde Mell s Callatosem. Opřela jsem se o hrazení a pohlédla jsem na ně. Mellysa se ke mně po chvilce připojila. Hnědka měla zvedlou hlavu a dívala se k jezeru. Callatos se snažil zaujmout její pozornost. Zvedl se na zadní a hlasitě zaržál. Teprve teď se hnědka otočila a zašklebila se. Byť byla submisivní, okamžitě se na zadní zvedla taky. Dopadli na zem a stáli naproti sobě. Když k ní Call o krok přistoupil, Pom po něm chňapla. Call uskočil a vykopl. Kobča se mu tak tak vyhnula. S hlasitým zaržáním vyrazila proti němu. Když ji Callatos spatřil, rychle vyrazil na jinou stranu. Pomněnka se prudce otočila a neustále ho pronásledovala. Valáška to však už asi přestalo bavit a prudce zastavil a obrátil se proti Pomněnce. Ta to očividně nečekala, protože rychle změnila směr. Tentokrát honil Callatos ji. “Pojedeme odpoledne na tu vyjížďku?” Zeptala jsem se, když se v jízdárně honili. “Jasně.” Usmála se Mellysa a tak jsem jen přikývla a svou pozornost jsem zase začala věnovat těm dvěma. Zpomalili a pomalu se začali očichávat. Dnes to netrvalo tak dlouho jako včera, nebo se mi to tak alespoň zdálo. Ale ani mě to moc nepřekvapilo. Po pořádném očichání se zase začali vzájemně čistit. “To zase bude” ušklíbla jsem se. Když už se dostatečně očistili upřeli na nás své pohledy a pomalu se vydali k hrazení, o které jsme se opírali. Jakoby si teprve nyní všimli, že jsme tam s nimi. Proklouzla jsem za Pomněnkou a vodítko jsem cvakla k její ohlávce. Společně s Mell, která měla už na vodítku Calla jsme zamířili do stáje.

mellysa+callatos: VOLNOST 2/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S CLAIR A POM

Pustila jsem myšáka do trojuhelníkové jízdárny a pak se opřela o hrazení. Hnědka sledovala jezero. Calla to asi naštvalo, takže se postavil na zadní a zaržál. Kobylka se otočila a zašklebila. Pak se postavila na zadní. Oba horsíci dopadli na kopyta skoro stejně. Call o krok přistoupil k Pomněnce a ta po něm chňapla. Call uskočil a vykopnul. Kobylka stihla uskočit a pak naštvaně vyrazila proti němu. Call se rozběhnul a kobylka ho chvilku naháněla. Po chvilce se však Call naštval, zastavil a obrátil se a vrhnul se na Pom a začal on nahánět ji. “Pojedeme odpoledne na tu vyjížďku?” Zeptala se Clair. “Jasně.” Přikývla jsem s úsměvem. Netrvalo to tak dlouho jako včera, ale tka už se znali. Oba se začali očichávat a pak olizovat. "To zase bude.." Podotkla Cliar. Zasmála jsem se a chvilku ty dva pozorovala. Pak jsem pro kobylku i valáška došli a vydali jsem se do stáje.

izzy+meteor: OPOHYBOVÁNÍ PŘED TRÉNINKEM

hala byla volná už půlhodinky předtím než měl začít trénink a tak jsem se rozhodla že před ním Metulína opohybuju ve volnosti. Dovedla jsem ho dovnitř haly a sedlo,které mělo zapnuté jen tak aby nespadlo,jsem odepla a spolu i s dekou a gelovkou ho položila na hrazení tribun.Přes něj jsem přehodila poprsák a uzdečku,kterou jsem sejmula z grošákovi hlavy. Metovy už tak zbyly jen ty kamašky na nohou. Rozmotala jsem mrkvovou hůlku a mávla jí Tikimu za zádí. Souběžně s tím jsem řekla živé ,,Jdi krok'' a pro jistotu ještě mlaskla. Valach se rozvážně rozešel,akorát na ten obvod se mu nějak nechtělo. Vyšla jsem směrem k oblasti ve které má při ježdění podbřišník a svým osobním prostorem ho vytlačila na stěnu. Meteor si na ní snížil krk hezky dopředu a dolů a přežvýknul,čímž si ode mě vysloužil pochvalu. Jeho vnitřní ouško směřovalo ke mně což bylo dobré znamení. Pohybovala jsem se spolu s Tikim,akorát po menším obvodu,abych ho 'tlačila' před sebou. Nechala jsem ho obejít asi obvod a půl a potom jsem trochu povyběhla jemu do protisměru s rozpaženýma rukama a přiměla ho tak změnit směr. Mrkvovkou jsem mu ještě mávla lehce za zádí aby nezpomalil. I na druhou ruku jsem ho samozřejmě nechala obejít obvod a půl,abych zatěžovala všechno jeho svalstvo rovnoměrně. Potom jsem mu znovu máchla mrkvovkou za zádí a do toho řekla živé a ostré ,,Klus''. Grošák se sníženou hlavou elegantně naklusal a dál si to šinul svým vlastním,dnes (na rozdíl od včerejška) už aktivním tempem a chuť jít dopředu z něj skoro zářila. Klus měl čistý a pravidelný,což bylo samozřejmě jen dobře. Po dvou obvodech jsem vyběhla proti němu a přiměla ho otočit se a změnit směr. Přešel u toho ale do kroku a tak jsem mu ávla mrkvovkou za zádí a dodala i hlasový povel. Jak už tomu tak bývá na druhou ruku jsem ho nechala klusat stejně dlouho jako na první. Potom jsem koncem mrkvovky mávla trochu rychleji za Metym a houkla hop! Metulín naskočil do cvalu a vyrazil jak s větrem o závod. Teda tolik zase ne,ale prostě rychleji než obvykle. Skoro to chvilinku vypadalo že si vyhodí,ale nakonec se rozhodl že to by ho stálo moc energie Asi po obvodu se ale sklidnil a snížil hlavu trochu víc dolů a přežvýkl si. Vnitřní ucho nasměrované na mě. Celkem nakonec cválal dva obvody na každou ruku. Když jsem usoudila že už je dostatečně uvolněný – a taky že za pět minut dorazí Jason – klesavou melodií o dvou tónech jsem ho zastavila a přišla k němu s uzdečkou. Nejprve jsem ho pochválila,že tak hezky zastavil a stál a potom jsem ho nauzdila. Dovedla jsem ho k hrazení a nasedlala a zapla poprsák. Smotala jsem mrkovku a odložila ji bokem,aby při tréninku nezavazela.

izzy: LVL 8 SKOKY VE VOLNOSTI DO 70 CM 1/1

Vešla jsem s Tikim do haly,kde jsem si předtím u stěny nachystala první skokovou řadu a rovnou i bokem kavalety na druhou. Grošák byl rozpohybovaný z trenažeru,takže jsem ho ani nemusela nijak opohybovávat,což bylo vzhledem k tomu že sem měla jít za třičtvrtě hodiny trénovat Niora,celkem výhodné. Usmála jsem se na svoje dva zamilované pomocníky ( ) Kitty a Connora a zeptala se jestli jsou ready. Oba přisvědčili,že ano. Odepla jsem vodítko z Metyho ohlávky a chytla ho jen za ni. Krokem jsem se s ním vydala po stěně a požádala Konyho aby si s bičem stoupl před překážku,aby ho pobídl kdyby se z nějakého ůvodu rozhodl neskočit,ikdyž jsem to nepředpokládala, nebo nechtěl nacválat. Meteor už při vizi toho že bude skákat špicoval ouška dopředu a málem poklusával na místě Kitt jsem poprosila aby si stoupla až někde ke středu krátké stěny asi tak deset metrů od ní a pobídla ho lonžákem kdyby nechtěl cválat dál nebo se zastavil v rohu,či tak něco. Zrzka přisvědčila a já jsem se rozběhla dobředu. Meteor vedle mě naklusat a hezky protáhnul nohy. Vedla jsem ho přes krátkou stěnu a potom co jsme proběhli rohem až na území ohraničené páskou jsem ho pustila a mlaskla na něj aby pokračoval dál. Meteor si na kavaletě na skočil a Kony na něj taky ještě mlasknul. Valach ladně přeskočil i nízký kolmák a pokračoval ven z řady. Prvním rohem proběhl v pohodě ale před druhým začal zpomalovat do klusu. Kitty mlaskla a máchla lonžákem. Meteor hned trochu sklopil uši k hlavě ale pak naskočil a plynulým cvalem pokračoval po dlouhé stěně dál. Před rohem na konci dlouhé stěny jsem ho projistotu ještě pobídla lonžovacím bičem já a potom už jsem ho nechala cválat do řady. Meteor si se skoky hravě poradil a vyběhl z řady. Zapískala jsem na něj starou známou klesavou melodii o dvou tónech a on na konci krátké stěny pozvolna zastavil.
,,Podrž ho prosím'' houkla jsem na zrzku a šla jsem do řady přehodit odskokovou kavaletu na druhou stranu aby si Mety mohl řadu skočit i z druhé ruky,než se přesuneme k další řadě. Když byla kavaleta na svém místě došla jsem si pro valacha ke Kitt a kamarádka se vydala na druhou stranu aby opět mohla dohlídnout na valacha až vyleze z řady. Já jsem si odložila bič na zem a chytla Metyho ohlávku. Otočila jsem ho směrem do řady a nechala ustoupit trochu do boku,aby mě nenatlačil na stěnu. Potom jsem mlaskla a rozběhla se dopředu,Mety se rozběhl vedle mě. Ve vchodu do řady jsem ho pustila a ještě pro jistotu mlaskla,ikdyž nebylo moc třeba. Kony ho pohlídal aby si na odskokovce naskočil a grošák znovu ladně přelétl přes skok a už se ''řítil'' ven Navedly jsme ho na řadu ještě jednou a potom ho Kitty opět odchytla. Já a Connor jsme se pustili do předělávání řady první na řadu druhou. Nebylo to nic těžkýho stačilo jen přidat zvýšené kavaletky které byly položené u boku řady a odskokovku dát před ně. Pro jistotu jsem si to ještě vše přeměřila a když to vycházelo,došla jsem si pro valacha abych ho navedla do řady. Grošák ji bez obtíží překonal a Kitt ho na krátké stěně za řadou pobídla aby běžel hezky dál. Já jsem ho taky ještě jednou zase na krátké stěně pobídla a do posledního rohu u řady už ho nechala vběhnout jak uzná za vhodné. Tedy za předpokladu že cválal,což on dělal Kony na něj po doskoku za zvýšenými kavaletami mlasknul,aby na ten jeden cvalový mezi skoky nezpomalil a Mety se pak ladně přehoupl i přes kolmák. Kittuše ho zas odchytla a já a Connor jsme řadu přestavěli na druhou ruku. I na tu ji šel Meteor dvakrát. Kony s Kitty odklidili překážky zatím jen bokem a já nechala Tikouše vyklusat po obvodu haly,po vyklusání jsem ho okrokovala a pak šla pomoct těm dvoum se schováváním překážek. Meteor se mezitím volně pohyboval na hale,aspň se pořádně vykrokuje. Když bylo poschováváno,došla jsem k Tikimu a připla mu do ohlávky vodítko. Hodila jsem přes něj odpocku a poděkovala Kitty a Konymu za spolupráci. Valacha jsem pak odvedla do stáje. Právě včas,Niora tam zrovna mířila s Parisem.

cassie + gentleman: SKOKY VE VOLNOSTI DO 70 CM



Hnědák nejdříve nevěděl, jestli má jít nebo ne. Právě jsem ho uvolnila na kruhu a odepnula mu lonžku, aby se ještě proběhl po hale, zatím co já začnu stavět překážku na rozskákání. Mezitím by měla přijít Jennifer a Sebastian, které jsem poprosila o spolupráci. Jindy by tu byla jen Jennifer, ale vzhledem k tomu, že mne bolí zadnice a trochu i bok, můj pohyb je omezen a představa, že budu běhat sem a tam, to by nebylo zrovna moc dobré, takže jsem raději požádala i Sebastiana, aby mi ho naváděl ke skoku a Jennifer tentokrát převezme úkol odchytávat ho na druhé straně. Ozvalo se zaťukání na dveře a podíval jsem se po hnědákovi. Byl na druhé straně u zrcadla, kde pobíhal sem a tam, avšak zafrkal a když jsem zamlaskala, vyrazil kupředu. Rozhodně se mu stát nechtělo.
,, Můžete!“ zakřičela jsem a nejdříve dovnitř nakoukla blonďatá hlava Sebastiana a za ním dovnitř vešla Jennifer, která taky zavřela a usmála se. Viděla, že beru zrovna jeden stojan a snažím se ho postavit na místo.
,, Nedři to!“ řekl Sebastian a sebral mi stojan.
,, Myslíš, že jsem neschopná?“ řekla jsem mu a ukázala na ruce, kde mohl vidět svaly. Takové jsem neměla, když jsem přijela a kolečka mi připadala strašně lehká, ale brzy se to změnilo.
,, Zrovna teď jo.“ Zasmál se, kdy jsem protočila oči.
,, Jen to .. trochu bolí, ale tohle zvládnu.“ Obořila jsem se, ale on zavrtěl hlavou, tak jsem alespoň pomohla Jennifer a hlídala si hřebčáka a kdykoliv se chtěl zastavit, popohnala jsem ho. S pomocí těch dvou jsme připravili v uličce překážky na rozeskakování. Kavaletu na zemi, a po 3 metrech, které byli tak akorát vzhledem k velikosti hřebce, křížek o velikosti 50 cm, který by měl stačit na rozskákání.
,, Je to tak okay?“ zeptal se blonďák, kdy jsem přikývla. Dala jsem mu do rukou bičík, což byla taková pojistka. ,, Jenn máš taky bičík že jo?“ zeptal se dívky a ta ho ukázala. Přece jen nevím, jestli by byl ochotný poslouchat hlasové povely někoho jiného než mne a Jenn taky může pracovat trochu jinak. Vyšla jsem naproti hnědákovi, pískla jsem a on se zastavil.
,, Tak pojď ..“ pískla jsem a udělala jsem dva kroky dozadu. Ta bolest mého zadku a boku, nebyla taková, abych nemohla chodit. Rychlejší tempo bylo už trochu problém. Gentleman se ke mne rozešel, pohladila jsem ho po krku a vedla ho nejdříve z levé strany do uličky, kde byly překážky. Zastříhal ušima a napjal svaly, když poznal, co se bude dít. V uličce jsem ho pustila a Sebastian si ho převzal, mlaskl párkrát a bičíkem mu mávl za zadkem. Nemusel ho pobízet vícekrát, hřebec se nadšeně rozcválal na překážky. Přecválal přes kavaletu a lehce se přenesl přes křížek. Naváděl ho přímo hezky na střed a Gentleman zvedal nohy. Nezdálo by se, že chce zastavovat a Jennifer mu ohnula, aby vyběhl po dlouhé stěně a poté mu mávla bičíkem za zadkem, to jsem mu už šla jakoby naproti zepředu.
,, Houu .. klus.“ Uklidnila jsem ho a couvla trochu dozadu a šla na něj z dobrého úhlu. Byla mu spíše u zadku a očima se mu dívala na místu za ušima a tím ho tlačila po stěně a znova k uličce. Následovala jsem ho a zastavila se, až si ho zase převzal Sebastian a stejným způsobem ho donutil naskočit do cvalu. Tahle výška překážek nebyla pro něj problém, opět znova přeskočil a Jennifer si ho převzala na druhé straně. Hlídala ho, aby vycválal po krátké stěně a pokračoval až ke mne, kde jsem ho už úplně zastavil. Pískla jsem, opět udělala pár kroků dozadu, zastavila se a dívala se spíše do země. Hnědák pohodil hlavou a rozešel se ke mně. Pochválila jsem ho.
,, Jsme šikovný že?“ usmála se, dala mu pusu na hebký čumák a po očku se podívala na Sebastiana, jenž přehodil kavaletu na druhou stranu. Poté se připravil a kývl na mne. Vzala jsem ho tedy na druhou stranu.
,, Počkej, co tu děláš?“ zeptala se Jennifer, když stála na stejném místě jako předtím. Chvíli se na mne nechápavě dívala. ,, Skáčeme na druhou ruku, budeš muset jít na druhou stranu.“ Ujasnila jsem jí to. Klepla si do čela, ale vyrazila na druhou stranu a Sebastian se pobaveně zasmál.
Ušklíbla jsem se, navedla hnědáka do uličky a stejným postupem jsme rozskákali hnědáka i na druhou ruku. Já ho navedla do uličky, Seb Gentlemana navedl na překážku v potřebném chodu a tempu, popřípadě jsem zavolala na hnědáka já, aby poslechl a on tak udělal. Jennifer na druhé straně navedla hnědáka, který si párkrát i radostně poskočil, směrem ke mně a já si ho i na po druhé navedla do uličky. Nepospíchala jsem a šla si svým tempem, jak jsem mohla a hřebcovi to stačilo. Dvakrát na obě dvě ruce a to stačilo.
,, Jakou řadu,“ zeptal se Sebastian.
,, Jennifer ti řekne jakou. Stejnou jako minule. A na 60 cm, potom 70 cm a to bude stačit.“ Odpověděla jsem a zatím co mne odehnali od pomáhání stavění, věnovala se Gentlemanovi, kdy ho po hale nechávala krokovat, ať si odpočine a uvolní se, než zase půjde skákat. Neměla jsem ho na vodítku. Stačilo můj vlastní hlas a kdykoliv jsem chtěla změnit směr, prostě jsem mu vlezla do cesty a mlaskla jsem. Hnědák se vždy otočil. Druhá řada se skládala z kavalety, po třech metrech zvýšená kavaleta a po 6,5 metrech křížek. Příště tam můžu zkusit dát jinou překážku, ale pořád mu bude stačit tohle. Sebastian ukázal vztyčený palec nahoru. Pískla jsem a přivolala si k sobě hnědáka a navedla ho z levé strany na překážku za ohlávku, opustila uličku a přenechala ho na Sebastianovi, jenž mlaskl a švihl bičem za jeho zadkem. Hnědák zastříhal ušima, naskočil do cvalu.
,, Hou .. v klidu.“ Uklidnila ho, když se mi jeho tempo zdálo, až moc rychlé a měla jsem asi dobrý odhad. Přecválal kavaletu, přes zvýšenou kavaletu skočil a poté se přenesl přes křížek. Pochválila jsem ho a rozešla se pomalu směrem k Jennifer, která ho vyslala po krátké stěně, opět jsem si ho převzala a navedla do uličky, kde byl připravený už Sebastian. Švihl bičíkem za jeho zadkem, aby přidal do tempa. Gentleman reagoval na švihnutí, zabral a přeskočil hladce řadu. Nebylo to pořád nic vysokého, ale zde se měl už soustředit na místo odskoku, nad rychlostí a nad místem doskoku, kdy jsme mu vtom pomáhali. Přeskočil si řadu po druhé na levou ruku, což znamenalo, že musíme kavalety dát z druhé strany. Jennifer a Sebastian se o to postarali a já si všímala hnědáka. Zvolnila si ho do klusu a nechala ho klusat po hale, avšak odháněla ho z blízkosti těch dvou, zvláště když jsem viděla, že Jennifer spadlo břevno skoro na nohu. Vypadali s tím tak trochu nebezpečně . Hnědák se však držel u mne, a když byla připravená i řada na druhou ruku, navedla ho opět do uličky. Kráčel vedle mne, radostně frkal a celý se nedočkavě třásl, až bude zase moct cválat a skákat. Sebastian se postaral o to, aby nacválal, ač k tomuhle se nemusel opravdu nutit a nechal ho vyřešit si tempo. Usmála se spokojeně, když mu to hezky vyšlo a já s tím výkonem byla spokojená.
,, Skvěle. Je to mazák.“ Usmál se Sebastian.
,, Taky je zkušenější než já.“ Usmála se a navedla si ho na řadu po druhé a se stejně dobrým výsledkem. Příště místo křížku, který je jednoduchý mu dám triple bar nebo možná kolmý skok. To se ještě uvidí. Nechala ho chvíli v kroku, aby se vydýchal a Jenn se Sebem zvedli překážky na 70 cm. To netrvalo dlouho, vzala jsem Gentlemana opět za ohlávku a navedla si ho do uličky. Skoro se mi vytrhl.
,, Klid .. dočkáš se.“ Řekla jsem mu, spíše jsem zvýšila hlas, zastříhal ušima, ale přestal a počkal si, až ho pustím a Sebastian jen mlaskl a řekl mu hop, to stačilo. Hřebec naskočil. Očividně i tahle výška pro něj nebylo skoro nic. Odrazy mu taky vycházely, ačkoliv bych řekla, že být ta překážka vyšší, nejspíše by se ono břevno, alespoň zakývalo. Nebo měl možná štěstí. Jennifer si ho na druhé straně převzala a vypobízela ho směrem ke mně. K ní jsem se rozešla už, co jsem pustila Gentlemana. Připadala jsem si jako šnek. Navedla si ho na řadu po druhé, Sebastian ho pobídl do lepšího tempa, prodloužil okamžitě své kroky.
,, Šikovný.“ Pochválila ho, když to bylo dobré. Jennifer ho vyslala na halu. ,, Klus .. hou ..“ ztišovala jsem hlas. Ze cvalu naklusal a zafrkal si spokojeně. Počkali jsme si, až přehodí kavalety na druhou stranu. ,, Tak naposledy a potom máš už klid chlapče.“ Mrkla jsem a usmála se. Sebastian kývl a se stejným postupem jsem nechala hnědáka skákat řadu na druhou ruku, dvakrát za sebou a poté, co jsme to měli za sebou, přivolala jsem si ho k sobě. Vedl si dobře. Podrbala ho.
,, Děkuji Vám za spolupráci.“ Poděkovala dvěma dobrým duším, který mi pomohli a dívala se zamyšleně na hnědáka. ,, Nebude Vám vadit, když nechám na vás uklizení překážek a půjdu s ním na procházku ven?“ zeptala se jich.
,, Jistě. Postaráme se o to. Běž ho protáhnout.“ Mávl Sebastian a Jennifer přikývla. Poděkovala jsem a rozešla se z haly. Podívala se na čas. Měli jsme to tak akorát. Bylo před půl třetí.

marigold a bouře: 8.level - Povinná práce ze země – skoky ve volnosti do 70 cm (1)

V hale jsem si dneska hned po ránu postavila dvě řady, které jsme s Bouří už skákaly, ale po dlouhé době nám stejně dost pomohou. Na jedné dlouhé stěně jsem si připravila kavaletu, odkrokovala tři metry a nanosila stojany na určené místo, postavila z břeven křížek a přeměřila výšku tak 60cm. Na rozeskákání tak akorát. Ohraničila jsem to páskou a na druhé dlouhé stěně se pustila do stavby druhé řady, kavalety, po třech metrech zvýšenou kavaletu 45cm a po 6,5 metrech kolmák 70cm. Opět jsem ohraničila páskou a zatím uzavřela ze strany, odkud by tam mohla Bouře naběhnout, pokud bych si ji nestačila ohlídat.
O chvíli později jsem si ji přivedla do haly, měla na sobě chrániče a botičky, lonžovací ohlávku. Abych si ji mohla uvolnit, našla jsem si nejdřív volné místečko, nasměrovala pryč ode mě a zamlaskala. Kobylka odešla na kruh okolo mě, nechala jsem ji obejít tři okruhy v kroku, poodstoupila a z druhé strany vybídla bičem směrem k holeni, změnily jsme směr. I na levou ruku si obešla tři okruhy, následovala další změna a přechody mezi krokem a klusem, vždycky po kruhu v kroku jsem jí nechala na dva okruhy naklusat, čekala, až mi pěkně vytáhne hlavičku, střídala ruce. Přechody mezi krokem a klusem jsme střídaly, dokud mi nezačala pěkně pracovat zádí, nezaměřila svojí pozornost na mě a uvolnila si krk. Až po opracování v kroku a v klusu jsem ji na chvíli pobídla do cvalu na obě ruce, jen na chvíli, ještě trochu oklusala a pustila z lonže, pochválila. Odjistila jsem první, rozeskakovací řadu a pomalu vykročila s lonžovací bičem v jedné ruce k Bouři, s dominantním postojem, tak nějak zešikma k zádi. Zamlaskala jsem, vybídla kobylku hlasem do cvalu a chvíli pokračovala za ní, druhou ruku taky natáhla a držela tím Bouři u lambríny, za skoků se rozeběhla s ní a vybázela jí dál. Nebylo ani třeba, jak najela s poměrně ostrým obratem k první kavaletě, nabrala tempo, tak jsem ji spíš tišila, lehce se odrazila a pěkně na středu překonala křížek. Na konci jsem ji poměrně snadno zpomalila, pochválila a poslala znovu ze stejné ruky. Buřinka, zkušený parkurák, nepotřebala moc asistovat, stačilo jí jen vysvětlit, co se po ní chce. Byla jsem za to ráda, protože dneska neměl nikdo z kluků čas a tak jsem to musela zvládnout sama.
I po druhé se řada Buřince bez problémů povedla, pochválila jsem jí, zajistila rozeskakovací řadu a odjistila druhou. I na ní jsem Buřinku nasměrovala ze cvalu, kobylka si musela pečlivě rozmyslet, jestli na ní naletí po hlavě, jak to ráda dělávala. Zkorigovala si sama tempo, překonala kavaletu, pak lehce zvýšenou a akorát jí trochu méně vyšly skoky na kolmák, takže shodila břevno a trochu se toho lekla, tak mi tišení zabralo trochu delší dobu. Postavila jsem překážku znovu a poslala na řadu Buřinku znovu, tentokrát už řadu lehce překonala. Pochválila jsem jí, odjistila rozeskakovací a rozhodla se zkusit to nakombinovat, nejrpve v klidu z klusu najet na rozeskakovací řadu, Bouře vycválala pryč, to jsem musela velice rychle přeběhnout ke krátké stěně, vybízet Bouři dál a pokračovat s ní. Hvězdu to sice trošičku zmátlo, ale běžela dál a dokonce už ani tolik nevyostřila ten obrat, když si najela na druhou řadu a postupně se přehoupla přes zvýšenou kavaletu a kolmák. Na konci jsem jí pochválila a začala sklízet překážky na původní místo, zatím si nechala kobylku se mnou na volno. Chvíli mi asistovala a sledovala mě, sem tam se trochu polekala a odklusala pryč. Když jsem sklidila, ještě jsem jí chvíli vodila v kroku a až pak zamířila domů.

kitty + asie: Vedla jsem Asii do troúhelníku rovnou z výběhu, a už při vedení jsem dbala na tom aby mi nenarušovala osobní prostor. Začala si na mě více dávat pozor, a tak jsem jí pak na jízdárně mohla v klidu vypustit. „Jdi!“ hodila jsem hůlkou tak, že jí šlahoun mávnul za zadkem, a Asie podsunula záď, odrazila se a vyprdla zadky vzhůru. „Ale to víš že jo.“ Promluvila jsem na ní, slečince zase jednou šibalo. Vylítla a začala cválat kolem mě, hlava sice dole, ale stažené chřípí i pysky, horní část ocasu přitisknutá k tělu, zatímco zbytek zběsila šlehal sem a tam a Asie kolem mě běhala v kruzích. Hezky si dupala, očas se zasekla a zadívala se do dáli na některého z koní na jízdárně a zaržála směrem k němu. V ten moment jsem zasáhla a s mrkvovkou mířila hezky rázně směrem k ní. Hrála jsem si teď na dravce, ale jen protože jsem věděla, že Asie ustrašená není. Opět se rozeběhla směrem ode mě a já jí sledovala, přecházejíc po menší kolečku. Občas jsem přešla tak, abych jí vlezla do cesty a ukázala mrkvovkou do prostoru před ní. Nahodila jsem při tom trochu „gangsta postoj“ Abych jí jasně dala najevo, že tudy ne. Asie se obrátila a vystřelila zase na druhou stranu. Nenutila jsem jí lítat tak rychle, tohle byla její volba – jízdárně byla dost velká na to, aby to nevadilo a jelikož neměla jezdce a mohla sep ohybovat tak, jak jí to bylo pohodlné, nebála jsem se. Teprve když se trochu vyklidnila a začala poklusávat, vytáhla krk a hlavu dopředu a dolu, ocas už visel volněji, pořád s ním ale občas švihla a stále byla dost nevyzpytatelná, pokud šlo o zastavování a sledování koní kolem. To ale zase ne – měla se pohybovat. Když jí došlo, že je mi jedno jestli půjde rychle nebo pomalu, přešla do kroku – po tom lítání už byla přece jenom trochu udýchaná, a já jí nechala. Krásně si tím ale odstranila napětí z těla a tak te´d chodila hezky uvolněně. Pořád jsem po ní vyžadovala změny směru, aby se zatěžovala rovnoměrně, a když už byla klidná a vydýchaná, zavolala jsem jí k sobě, cvakla na vodítko a odvedla zpátky do výběhu.

VKLÁDÁ IZZY

izzy+meteor: Ztuhla jsem v kříži.Meteor přenesl váhu na zadní nohy a zastavil. Vysunula jsem nohy ze třmenů a poškrábala valacha na krku. Pomalu jsem přehodila pravou nohu přes Meteorovu záď a sesunula se dolů na zem. ,,Vykrokuju ho ve volnosti" usmála jsem se na Nioru. ,,Děkuju za trénink" dodala jsem ještě a potom jsme se rozloučili. Dovedla jsem Metyho k zábradlí a odepnula jeho podbřišník. Sedlo i s podsedlovkou a gelovkou jsem dala na zábradlí a sundala jsem Tikovi i uzdečku a do ruky si vzala mrkvovku kterou jsem si prve na trenink donesla. Práskla jsem jí o zem a Meteor se rozklusal po obvodu. Šla jsem pomalu za ním ale na menším kruhu.Tlačila jsem ho tak dopředu. Po dvou obvodech v klusu kdy se Mety vytáhnul hezky dopředu a párkrát si ofrknul sem vyběhla proti němu s rozpřaženýma rukama a přiměla ho změnot směr. Jakmile se valach otočil kolem zádě na druhou stranu pobídla jsem ho mrkovkou zase do klusu. I na tuhle ruku jsem mu dopřála dva obvody a potom za pomocí "ššššš" jsem ho necchala přejít do kroku . Krokování zabralo o něco déle než vyklusávání,ale já jsem se aspoň mohla pokochat pohledem na valacha Když byl vydýchaný zapískala jsem na něj a doznovu ho nauzdila a sedlo si vzala na ruku. Ještě jsem přes Tika přehodila bederku a už jsem s ním vyšla z haly ven.

cassie + gentleman:
V hale jsem měla již připravenou jednu stěnu na skoky ve volnosti. Hala byla v tuto dobu naštěstí prázdná a s postavením mi pomohl Sebastian, kterého jsem požádala o pomoc.,, No chlapče." usmála se. Thea mě předběhla dopoledne, musela jsem jít odpoledne a doufala, že tu nebudu nikomu překážet. Hřebec měl dost energie a zvídavě se díval kolem, očekávající, co se bude dít. ,, Budeš skákat chlapče." řekla jsem mu, když v ruce držela lonž a bičík. Nejdříve jsem si ho musela na lonži uvolnit, což jsem také udělala. Vyslala si ho na kruh a začala ho uvolňovat klasicky na lonži. Tři velké kruhy na každou ruku v kroku, kdy šel nádherně dopředně, až jsem ho musela i zpomalovat, nýbrž letěl až moc dopředu. Reagoval na můj hlas a zvolnil, kdykoliv jsem klesla s hlasem. Poté tři kolečka v klusu na každou ruku.
,, Heej." okřikla jsem ho, když jsme udělali jeden cvalový skok, avšak hned přešel do klusu a zařehtal, přičemž pohodil lehce hlavou a sklonil si jí lehce k zemi. ,, Ach to jaro." řekla jsem a usmívala se a dávala si záležet na jeho přechodech a opravovala ho, kdy bylo třeba. Poté jsme začali střídat po půl kruhu krok a klus. Časté přechody ho podsadí a srovnali ho do latě ohledně přechodů. Plynulé přechody se mi líbili více než zbrklé. Bylo hezké, že má dost energie, kterou jistě bude potřebovat, avšak mohl by chlapec ubrat. Po střídání kroku a klusu na obě dvě ruce jsem ho nechala párkrát nacválat, když se ozvaly za dveřmi dva známé hlasy, kdy jsem jim dala povolení. Mellysa a Jennifer se usmívaly. Sice jsem mohla požádat jenom Jennifer a zvládli bychom to, ale když si teda Mellysa připadala zanedbaná, tak jsem nabrala i jí . Navíc bude o to více zábavy.
,, Jsme tady." usmála se Jennifer a pohlédla na hřebce stojícího vedle mě, kterého jsem pustila s lonže a když jsem mlaskla a naznačila mu, aby se vylítal ještě kolem, na nic nečekal a odběhl stranou.
,, Ty jo .. ten má energie." usmála se Mellysa, kdy jsem se zazubila a požádala je, ať mi postaví řadu na rozeskakování, jenž se skládala z kavalety a rozhodla jsem se tentokrát místo křížku dát dvoj - bradlí. ,, 50 cm že?" ujistila se Mellysa a já jsem přikývla a zatím co dívky stavěly řadu, já kontrolovala hřebce a nedovolila mu zastavit. Chvilkami jsme si tam hráli na honěnou . Líbilo se mu to, hodně.
,, Dobře .. já si ho budu chytat na druhé straně." zvolala Jennifer a Mellysa si tedy převzala bičík. Dostala za úkol ho nahánět na překážky, kontrolovat mu jeho tempo, zatím co Jennifer ho bude kontrolovat na druhé straně a předávat mi ho, zatím co já ho budu navádět na řadu. Ve dvou by to bylo přece jen složitější a já bych se nalítala. Zavolala jsem si Gentlemana, kdy stačilo zavolat jeho jménem a rozejít se kousek dopředu, hřebec přiběhl, nechal se chytit za ohlávku a navést se na řadu mezi stěnou a stěnou tvořenou z břeven a stojany. Pustila jsem ho a Mellysa švihla bičem za jeho zadkem. Hřebec se nadšeně rozeběhl, přecválal kavaletu a přenesl se přes dvoj - bradlí jako kdyby to nic nebylo. To už jsem šla na druhou stranu nebo spíše doprostřed haly, neboť Jennifer se postarala o to, aby vyběhl po krátké stěně a já ho navedla znova na stejné místo, aniž bych ho musela brát za ohlávku. Takhle jsme si skočili ještě jednou, poté nechala hřebce vyběhat chvilku po hale, kdy kavaleta šla na druhou stranu a dvakrát si hřebec skočil na druhou ruku. Vůbec nebyl problém s tím, aby šel. Naopak se do toho nadšeně vrhal, ačkoliv tempo bylo moc rychlé, musela jsem si ho brzdit. Byl trochu vyjukaný z toho, že mu nedávám hlasové povely jen já, ale i Mellysa a nejdříve se zdráhal. Nechala jsem zvýšit řadu na rozeskákání ještě o 10 cm a se stejným postupem jako předtím si jí přeskákal.
,, No tak .. klid." ztišila jsem hlas, když vyrazil kupředu jako trysková myš, hřebec zafrkal a zpomalil a přenesl se přes překážky. ,, Dobře .. teď prosím druhou skokovou řadu. A nechte tam to dvoj - bradlí." řekla jsem dívkám a šla si hlídat hřebce, který si myslel, že si s ním zase budu hrát. Kavaleta, zvýšená kavaleta a dvoj - bradlí. Gentleman si sklonil hlavu k zemi v klusu a odfrkl, ohlédla jsem se dozadu.
,, Co to tady vyvádíš?" zeptala se Mellysa Jenn, když se tam prala se stojánkem, který jí nešel tak trochu posunout.
,, Co myslíš?!" řekla jí Jenny trochu podrážděně a zvláště, když skoro přes něj přepadla. ,, A to jsem se nestačila skoro ani převléct!" postěžovala si, kdy se Mellysa zasmála, ale pomohla dívce a já jsem se ušklíbla. Když byla řada hotová, šli jsme na věc. Přivolala jsem si hřebce, který mi skoro tancoval v kroku a napínal svaly. Vypustila jsem ho do uličky a Mellysa nemusela ani švihnout, pouze sledovala, jak naskočil do cvalu a vyrazil aktivně kupředu a přenesl se přes všechny překážky, ačkoliv si tak trochu u zvýšené kavalety nezvedal nohy.
,, Bojím se, že mě převálcuje." uchechtla se Jennifer, když hřebec kolem ní procválal a naznačil jakési vyhození, ale nebylo to nic.
,, V klidu .." usmála se a svým hlasem jsem ho uklidnila. ,, Zvedej ty nohy." houkla jsem na něj, když již po druhé skákal na tuhle ruku a také tak udělal. Přenesl se přes překážky, poté jsme obrátili ruku.
,, Lepší cval!" upozornila ho Mellysa a švihla mu bičem za zádí, Gentleman zlepšil cval a přenesl se přes řadu, kdy bylo vidět, že je dost zkušený na to, aby to zvládal, jen má prostě moc energie a dneska spěchá až moc dopředu. Jennifer ho hlídala vždy na druhé straně. Společně jsme dobře spolupracovaly a hřebčákovi se nejspíše tak velká společnost líbila a nenechal se tím rušit. Reagoval na mě krásně a i na Mellysu. Po každé, když přeskočil na jednu ruku, měl chvilku na oddechnutí a také když jsme překážky postupně zvětšovaly, až mi vyskákal hezkých 80 cm, což jsem usoudila, že dneska stačí. Gentleman se snažil společně s výškou a zatím co ty nižší se snažil spíše flákat, u těch vysokých ze sebe vydával, co mohl, i když se to někdy neobešlo bez drobných problémů.
,, Tak Vám holky děkuji." usmála se na ně. Pomohla jsem jim sklidit, zatím co si hřebec kráčel po hale se skloněnou hlavu, frkal a vydýchával to. Poté jsme se rozešli do stáje.

mellysa+callatos: SKOKY VE VOLNOSTI DO 70CM

Vešla jsem společně s Jennifer a Callem do haly. Zabrala jsem si jí teďka cca na necelou hodinku, chtěla jsem s grošákem poprvé skákat ve volnosti. Dříve jsem to už dělala s Migelem, tak jsem zvědavá, jak to půjde Callovi. Měl na sobě chrániče na nohy a ohlávku. "Tak ho nejprve rozhýbu a pak mu to začneme stavět." Oznámila jsem Jennifer a začala jí vysvětlovat instrukce. "Takže vy budeš stát vzadu ve vnitřní stopě poblíž céčka a já budu tady vepředu u áčka. Tvoje práce bude, si to tam vzadu ohlídat, aby se neotočil, nebo se prostě nerozběhnul středem haly. Za béčkem už to přebírám já. Pustím ho v béčku, zvednu ruku, bič bude směřovat k zemi. Pobídnu ho a až bude jakoby zadkem u mně, zvednu bič a poběžím "za ním" ale ve vnitřní stopě. Pořád mu budeme rukou ukazovat směr. Chápeš?" "Jo jasně." Přikývla. "Fajn tak já ho pustím a začneme." Zavedla jsem Callatose do vnější stopy do béčka, sundala mu vodítko, které jsem si položila k místu kde budu nejčastěji a šla od něj. Zvedla jsem pravou ruku, bič směřoval k zemi. "Krok!" Mlaskla jsem a valach vykročil. "To že je ráno, neznamená že se budeš courat!" Mlaskla jsem znovu a houpla za ním bičem. Zvedl hlavu a rozklusal se. Před rohem v káčku poskočil a prudce se otočil. "Ne! Doprava pudeš!" Rychle jsem šla s bičem před jeho trasu a ukázala mu směr. Otočil se a klusal. "Tak je dobře. A krook." Řekla jsem klesajcím hlasem a stále ukazovala směr. Valach přešel do kroku. Přešel po dlouhé stěně a za éčkem už to šéfovala Jenny. Jednou se jí pokusil otočit. Zareagovala hned a bičem a zvednutou rukou ho poslala doprava ke mně. Trošku jsem se při sledovaní jak se valach na zadních otáčí bála, že Jennifer zašlape . OBešli jsme jednou halu a poté jsem houkla na Jenny. "Tak změníme směr jo? Otočím ho a pošlu ti ho tam." "Dobře." Odpověděla mi a já šla k valachovi. Bič jsem si přehodila do pravé ruky a zvedla levou a ukázala tak směr. Callatos se před bičem prudce otočil a zase klusal. "Krook." Řekla jsem s tejně tak Jennifer, ke které grošovaný teď doběhl. Callatos zafrkal, přešel do kroku a dal si hlavu dolů. "Ano dobře." Pochválila jsem ho a nechala ho v klidu obejít halu. "Tak ho můžeš naklusat Jenn." Houkla jsem na dívku vzadu. Když byl valach u ní, zvedla ruku, udala povel a mlaskla. Valášek se hned rozklusal. Překlusal dlouhou stěnu a dostal se ke mně. Houpla jsem mu bičem k nohám aby šel hezky ve stopě. Ustoupil dozadu za což jsem ho pochválila. Nechali jsme ho obklusat halu a pak jsem houkla na Jennifer, že ho obrátím. Přehodila jsem si bič do levé ruky a pravou ukázala směr. Valach se otočil skoro na zadních "Ty si ale baletka " Zasmála jsem se a pozorovala jak kluše. Obklusal bez problémů jednu halu. "Tak nacváláme." Houkla jsem na Jennifer. V oblouku jsem zvedla za valachem bič, mlaskla a houkla na něj. "Á cval, hop!" Valach naskočil do cvalu. Cválal moc dobře. Najednou vzal z emka čáru přímo ke mně. "Ty jeden! Mazej!" Zvolala jsem, ustoupil a houpla mu bičem k boku. Valach si poskočil, až země zaduněla a cválal dál. "A cválej, cválej!" Houkla jsem na něho a práskla bičem. NEchali jsme ho obcválat jednou halu a pak ho Jennifer obrátila. "A kluuus." Řekla jsem a v oblouku ho znovu nacválala. Tentokrát šel v pohodě a obcválal halu. "A kroook." Řekly jsme. Valach přešel do kroku a my se dali na přípravu skoků. Jenn dotáhla stojany já břevna. Na dlouhou stěnu jsme připravili nejprve zvýšené kavalety. Nakrokoala jsem to na pět stop. "To jsme dávali i Migelovi a ten byl trochu větší než Call, tak snad to výjde." Dívka přikývla. Valach si mezitím očichával stěnu haly. Ukázala jsem směr doprava a mlaskla. VAlach naklusal a mířil na kavalety. Zvedl lehce nožky, do druhé kavalety kopnul zadníma nohama. "Myslím že je to daleko. Calle kroook." VAlach zpomalil a já jsem došla ke kavaletám a druhou jsem dala o kousek blíže. "Tak můžeme znova." Tentokrát to bylo na Jennifer pobídnou valacha do klusu a poslat mi ho. Valach poslušně klusal na kavalety. Překlusal je, teď už v pohodě. "Tak super, takže uděláme první řadu. To je kavaleta a za ní skok." Valacha jsme nechali přejít do kroku a šli jsme postavit řadu jedna. Jenn položila kavaletu a já postavila křížek 50cm. Nakrokovala jsem to, že by to mělo být asi na 2,7 metrů. "Tak jdeme. Klus!" Zvolala jsem na Calla a mlaskla. Valach se rozklsual na dlouhou stěnu K, E, H. Nad kavaletou jsem mlaskla a do křížku valach nacválal. Hezky to přeskočil. "Super, ještě jednou." Houkla jsem na Jenny, která ho vzadu trochu popohnala. Valacha jsme v béčku zbrzdili do klusu a poté ho nechali klusat do překážky. Zase nad kavaletou jsem mlaskla a valach udělal první cvlaový skok, společně s překonáním křížu. "Fajn, já mu to zvednu na těch 70 a potom budeme končit, nechci ho přetěžovat. Je to prvně co skáčeme." Jenny ho zbrzdila do kroku. Zvedla jsem skok na 70 cm a pak jsem se vrátila na místo. Byl to křížek 70cm, tkerý skočíme jen jednou a pak konec. "Tak můžeme." Jennifer pobídla CAlla do klusu. Mířil rovně do středu kavalety. Nad ní jsem mlaskla a valach zvednul nohy pěkně vysoko a s rezervnoou překonal skok. "Ano dobře super." Pochválila jsem ho a zpomalila ho pak do kroku. Došla jsem k němu a začala se s ním procházet, aby se vydýchal. Jenn to mezitím sklidila. "Tak půjdeme?" Zeptala se pak a já přivkýla. Nasadila jsem mu odpocku a vydali jsme se z haly pryč.

mellysa+callatos: SKOKY VE VOLNOSTI

"Tak můžeme začít. Call je vylonžovanej, takže mu rovnou postavíme první řadu na rozeskákání." Řekla jsem Jennifer a odepla valachovi z ohlávky lonž. Připravili jsme na dlouhou stěnu kavaletu a 2,7metrů od ní skok. "Na kolik to mám dát?" Zeptala se. "Dej křížek a na takovejch 50cenťáčků." Řekla jsem a nakrokovala si kavaletu od skoku. "Tak hotovo." Zahládila Jenn. "Fajn tak jdi zase jako minule dozadu já budu tady vepředu." Dívka došla na své místo dozadu a já došla ke Callovi. V béčku jsem ho narovnala a houpla za ním bičem. "Klus!" Zvolala jsem. Grošovaný poskočil a rozklusal se. "Hooou. V kliduu." Řekla jse ma zapískala. Valach zpomalil klus. Mířil teď rovně na kavaletu a překážku. Nad kavaletou jsem mlaskla a houpla na ním bičem. Valach nad kavaletou udělal první cvalový skok a pak už se zvedl do skoku. Elegantně se přehoupl přes překážku a cválal dál. Jenn ho zbrzdila do klusu. Měla jsem bič v levé ruce, pravou ruku zvednutou a ukazovala s ní směr. Počkala jsem až valach dokluše ke mně a pak jsem za jeho zadkem zvedla bič. "Hólá." řekla jsem když nacválal. Ještě před rovnou stěnou jsem ho stihla zbrzit do klusu. Nad kavaletou jsem mlaskla a houpla bičem. Cvalový skok a odraz do skoku. Valach se zase hezky přehoupl přes překážku a za ní zvedl vysoko hlavu, zaržál a vyhodil si. Nejspíš z radosti. "Zabrzdi ho, přeskupíme mu to." Řekla jsem Jenny. Která na něj houkla a on zastavil a dal si hlavu dolů. Došli jsme ke skoku. Přendali jsme kavaletu na druhou stranu skoku a z křížku jsme udělali kolmák. "Tak a potom mu uděláme dvojbradlí." Řekla jsem Jennifer. "Obrátím ho a pošlu ti ho tam." Dívka přikývla. Přehodila jsem si bič do pravé ruky, šla dál před CAllovu hlavu a zvedla levou ruku. Mlaskla jsem. Valach vyskočil, vykopl a rozcválal se přes dlouhou stěnu. "Kluuus." zaslechla jsme od Jennifer. Valach zastříhal ušima, zpomalil a najel na řadu. Nad kavaletou jsem mlaskla a houpla bičem. Valach nacválal a přenesl se přeš křížek jako by nic. Cválal rovně dál. "A kluus. Řekla jsem. Přešel do klusu a odfrkl si. Poté jsem ho to nechali přeskočit ještě jednou a nechali ho krokovat. Dali jsme pryč kavaletu a z pravé ruky připravili zvýšenou kavaletu dál od skoku, přes kterou nacválá. Dali jsme si asi jen kousek od za káčko. "Tak můžeme?" Zeptala jsem se Jenn. "Jo jen na kolik to dvojbradlí?" "Dej mu to na 60. To hravě skočí." Řekla jsem a dívka přikývla a zvedla to. Došla jsem ke Callovi, který tam poklusával na kruzích. Bič do levé ruky, pravá ukázala směr. Mávla jsem bičem a valach se radostně rozklusal po dlouhé stěně. Za káčkem jsem za ním houpla bičem když se přenášel přes kavaletu. Rozcválal se l dvojbradlí, přes které se v pohodě přenesl. "Ještě jednou." Houkla jsem na Jenn, která ho zbrzdila do klusu. Valach radostně pofrkával. Za béčkem jsem si ho přebírala já. Šla jsem s ním, biš měla za sebou. Nad kavaletou nacválal a přes dvojbradlí se krásně přenesl. "Tak zkončíme." Řekla jsem Jennifer. Dívka ho zastavila a já mu cvakla vodítko do ohlávky. Rozběhla jsem se s ním a na ruce ho vyklusala a pak vykrokovala. Když měla Jenn sklizené překážky tak jsme se vydali do stáje.

cassie + gentleman: ,, Dneska pracujeme ze země co? Ale taky to potřebuješ,“ usmála se na hnědáka.
,, Já se aspoň zase přiučím,“ zazubila se Jennifer zavírající dveře za námi. Požádala jsem jí, aby mi pomohla se skoky. Bude mi hnědáka hlídat, přesněji řečeno jeho tempo na překážkách. Mrkla jsem na ní a začala přemýšlet, kde jsme to předtím skončili. Každopádně se bude stavět řada na rozskákání. S Nathem jsem postavila uličku pro překážky u jedné stěny. Byla sestavená ze stojanů a břeven. Hnědák se podíval kolem a vzrušeně zafrkal. Bude se něco dít! Bezva. Dopoledne jsem s ním byla venku a rovnou jsme si zkusili zase něco z přirozené komunikace. Dlouho jsem s ním nic z PK nedělala. Bylo na čase a naučíme se zase novou věc. Nejdříve musím hnědáka uvolnit na lonži. Byla jsem tak zvyklá. Jistě, mohla jsem ho pustit, aby se volně proběhl. To může i potom, co ho budu lonžovat. Poděkovala jsem Jenn, když mi předala lonž a tu jsem připnula na ohlávku hřebce a začali jsme lonžovat. Jako vždycky. V kroku na každou ruku tak tři kruhy, to samé v klusu a poté střídat po půl kruhu klus a krok, přitom nezapomenout střídat ruce, ať pracujeme na obě dvě ruce stejně a poté cval, kdy jde spíše o naskočení do něj. Prokládáme korkovými přestávky a střídáme chody, dokud koník není uvolněný tak, aby mohl postoupit k další práci. Hřebec šlapal, jak měl. Reagoval krásně a snažil se. Jeho chody byli v pořádku, prostě úžasný. Jennifer nás sledovala. Poté jsem ho pustila na volno, ať se ještě sám proběhne, čeho využil a začal po hale cválat a vyvádět. Nechala jsme ho být a jen někdy se na něj podívala, a pokud zastavila, donutila jsem ho nenásilnou metodou, jak byla zvyklá, se pohybovat. Pomáhala jsem Jennifer zatím do uličky postavit jednu kavaletu a za ní hned křížek. Gentleman pobíhal kolem, a když jsme měli hotovo, přivolala jsem si ho k sobě. Zavolala jsme ho jménem a otočila se k němu zády a rozešla se pryč a zastavila se. Hnědá ochotně přišel, položil čumák mi na rameno a nechal se pohladit. Vzala jsme ho za ohlávku a dovedla z jedné strany do uličky, kdy jsem běžela. Pustila jsem ho a běžela na druhou stranu, zatím co Jennifer hlídala jeho tempo a pouze mu švihla bičem za jeho zadkem, Gentleman zafrkal a zrychlil své tempo. Přecválal kavaletu a přeskočil křížek, což nebylo nic těžkého. Zvedal hezky nohy a skákal na středu, kam ho křížek i lákal. Z druhé strany jsem si ho zase navedla já zpátky do uličky tím, že jsem působila pohledem na místo za ušima a někdy jsem mlaskla. Gentleman byl plné energie a s chutí přede mnou běhala naběhl opět do uličky, kdy se Jennifer pousmála a ani nemusela nic dělat. Gentleman si tam naběhl sám, přecválal kavaletu a přenesl se lehce přes křížek a ještě jeho zadní nohy vylétli o něco výše. Pochválila jsem ho a na druhé straně si ho odchytila a Jennifer pouze přehodila kavaletu na druhou stranu. Hřebec frkal a napínal svaly. Pochvalně jsem ho pohladila po krku a navedla ho z druhé strany do uličky. Kopyta se mu bořila do písku z něhož se před křížkem odpíchl a opět se přenesl lehce přes překážku s velkou rezervou a ještě radostným frkáním. Vzdálenost překážek byla v pořádku, byla přesně na něj a začínali jsme skákat na 50 cm, což byla pro hřebce hračka.
,, Šikovný.“ Pochválila jsem ho. Měla jsem z něj radost a opět ho navedla po druhé.
,, Má hodně energie co?“ zasmála se Jennifer držící bič a sledující hnědáka. ,, Je hezké vidět, že jde do toho s chutí. Tohle má Galaxie po něm, doufám,“ dodala Jennifer.
,, Samozřejmě.“ Zasmála jsem se a sledovala, jak se znova přenesl přes řadu a poté ho nechala vyběhnout na stěně a řekla Jennifer, že chci aby dala kavaletu, zvýšenou kavaletu a trojbradlí na 60 cm. Zde bude muset už přemýšlet, kde odskočí. Jennifer stavěla a já jí někdy pomáhala, když jsem zrovna nehlídala hřebce, aby nestál na místě a obcházel jízdárnu alespoň krokem. Nezastavoval tak moc často, někdy se na nás přišel podívat, co děláme a Jennifer málem skončila mezi překážkami, avšak většinou pobíhal kolem. Jennifer se podívala na práci, já si zkontrolovala ještě vzdálenost mezi překážky a přivolala si k sobě energického hřebce. Ochotně šel, nechal se podrbat, zatvářil se přitom spokojeně a navedla jsem ho stejně jako předtím ta ohlávku do uličky, kdy už frkal a nejraději by vyrazil vpřed. Pustila jsem ho včas a rozešla se na druhou stranu.
,, Zlepši to,“ houkla jsem na něj. Přecválal rychlým tempem přes kavaletu, přeskočil zvýšenou kavaletu a přenesl se přes trojbradlí, akorát břevno spadlo a hnědák si vyhodil zadníma.
,, Ten se rozeběhl,“ vykulila oči Jennifer, kdy jsem se ušklíbla.
,, No tak klid,“ ztišila jsem hlas, navedla ho znova a hlasem si ho hlídala. Snižovala jsem hlas a Gentleman zvolnil. ,, Přemýšlej troubo,“ zamumlala si pro sebe. Tentokrát se mu to vydařilo, kdy jsem jej pochválila, vyměnili jsme překážky, aby si skočil na druhou ruku. Pochválila jsem ho, když se povedlo i po druhé a konečně začal u toho přemýšlet a nehnal se dopředu jen proto, že z toho byl nadšený a nemohl se dočkat, až si to skočí. ,, Je nádherné mít aktivního koně že?“ mrkla na Jennifer.
,, Samozřejmě. Jsou to hvězdy,“ přikývla souhlasně Jennifer. Gentleman pobíhal zase kolem, zatím co my zvýšili překážky. Postupně jsme zvyšovali výšku, až jsme dosáhli tak na 80 cm a já řekla dost. Dostával i mezi skoky přestávky, aby se nenamáhal. Na každou ruku si skočil tak dvakrát třikrát a Jenn nemusela moc mávat bičem. Jen někdy, když tempo nebylo úplně dobré. Hnědák se moc snažil. Rád skákal a delší dobu neměl možnosti si něco skočit, až jsem přemýšlela, že si zítra skočíme něco na jízdárně, ale nemohla jsem mu nic slíbit. Spíše řekla, že bychom mohli.
,, Tak stačilo chlapče?“ přejela jsem prstem po jeho hlavě a obtáhla bílou lysinu. Zafrkal. Nechala jsem ho vydýchat, kdy jsme s Jennifer chodili po hale a Gentleman nás následoval, nebo spíše mě. Bylo pěkné, že jsem ho nemusela volat a šel za mnou hezky sám od sebe. Vysloužil si pochvalu a jednu pusinku na čumák. Poté, co se uvolnil, jsme opustili halu, abych se o něj postarala.

jennifer+galaxie: Šla jsem s hnědkou k hale, kde jsem ji měla v plánu potrápit na skocích jenže to bylo v plánu jen na volno, takže jsem ji vedla na ohlávce a držela tušírku. ,,Dveře!“ Nikdo se neozval, a tak jsme vešly dovnitř. ,,Ještě my!“ Ozvalo se za mnou. Byly to holky. Gal pofrkala a podívala se na ty dvě. ,,Super, postavíte kdyžtak křížek malej a odskokovku z obou stran?“ Usmála jsem se na Cass s Mell, obě dvě měly tušírky. Gal pofrkala, byla zvědavá, co se bude dít. ,,V klidu.“ Usmála jsem se a pohladila ji. Odepla jsem ji z vodítka. ,,Galí, jdi kruh!“ Mlaskla jsem, natočila jsem se k ní levým bokem a koukala do očí a na boky. Hnědka frkla a rozešla se. V kroku se spíš věnovala holkám, také proto, když šla po stěně a byla na volnějším prostranství za iXkem se rozhodla, že je půjde zkontrolovat. ,,Hele!“ Pískla jsem, mlaskla, zadívala se jí na záď a švihla tušírkou. Hnědka pofrkala a naklusala, ale na jinou stranu. Začala jsem sledovat více její plece, natáčela se do strany za chůze tam, kam měla běžet a šla jí do cesty. ,,Jdi druhou stranu.“ Mlaskla jsem. Hnědka frkla a otočila se. ,,Křížek je na třicítce.“ Houkly na mě holky. ,,Super.“ Usmála jsem se a sledovala Galaxii, která tu nyní klusala tak nějak šišatej kruh ,,Zlepši ten klus!! Ale šupem!“ Mlaskla jsem a dala víc dopředu tušírku. Hnědka frkla a už to tak neflákala. ,,No vidíš a hooop. Cválej.“ Mlaskla jsem pěkně do rytmu a ne na dlouho, po chvilce jsem ji zas nechala přejít do klusu a změnily jsme ruku a ještě jednou nacválaly. Gal s pěkně vyhodila a já povrtěla hlavou a usmála se. Gal už uměla rozumět mým gestům. Otočila jsem se k ní zády, popískla jemnou melodii a svěsila hlavu a dala tušírku podél těla. Zaslechla jsem samotné zastavení hnědky a pofrkání. Ještě aby se rozešla k holkám ale ne, po chvilce mi někdo začal ožužlávat kapucu vesty. ,,Galí.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku po krku a po nozdrách. ,,Jdeme.“ Mlaskla jsem a vzala ji za ohlávku. ,,Tak jo, já hnědku navedu, Mell popobídne a Cass bezpečně odchytí a pošleš mi ji.“ Usmála jsem se. ,,Jistě.“ Zasmály se holky a já se na ně pousmála. ,,Tak pojd holka.“ Pomlaskla jsem a navedla hnědku do uličky. ,,Jdi.“ Mlaskla jsem a ukázala na křížek a mlaskla ještě jednou rázněji. Tušírkou v levé ruce jsem ji navedla tedy na pravou stranu. Hnědka vyklusala, frkla a pohodila ocasem. ,,Galí jdi.“ Pískla jsem a Mell si ji přebrala a pobídla. Hnědka ale jen ladně spíše kavaletku, překážku a druhou kavaletu přešla jako tři kavalety. ,,Asi jí dáme pade.“ Povrtěla hlavou Mell. ,,Jo je vyčůraná.“ Posílala mi ji se smíchem Cassie. ,,Gal, pojd za mnou“ Usmála jsem se a zavolala ji. Hnědka ke mně doklusala. ,,Jsi šibalka co.“ Ušklíbla jsem se. Mell zvýšila na padesátku. ,,Prosím, to už nepřekročí.“ Zasmála se. ,,No ale Melounku, ber v potaz to, že Galaxie není Call.“ Zasmála se Cassie. ,,Ale je pravda, že tohle dávám i Gentymu,“ Usmála se a mrkla na mě. Já se usmála a navedla Galaxii znova do uličky. ,,A jdi!“ Mlaskla jsem. Gal naklusala a když jsem ostřeji houkla, nacválala, Mell jí lehce srovnala tempo a hnědka už pěkně přešla kavaletu a křížek s druhou kavaletou bylo jako nic. Já si zatím doběhla blíž k zrzce, která Gal uklidnila a Galaxie místo toho, aby se jakkoliv u Cass zastavila, běžela dál po stěně ,,Brouku.“ Koukla jsem se na její záď a otočila se. Hnědka zafrkala a já v zrcadle viděla, jak se zdviženým ocasem ke mně kluše. ,,No paráda, ale víš, ted tě navede Cassie.“ Zasmála jsem se a pohlaidla ji po čele. Šla jsem s ní ke Cass, předala ji a šla na druhou stranu. ,,Můžeš!“ Houkla jsem a dívka hnědku pustila. Ta vběhla do uličky, zafrkala šťastně, jako by takhle skákala už roky a pěkně se přes křížek přehoupla a obě kavalalety byly pro ni nic. ,,Hoodnáá a ššš.“ Usmála jsem se a zavolala k sobě. ,,Pašanda jsi, jdi za Cassie.“ Mlaskla jsem a Gal poklusem šla ode mě a to už ji zrzka volala k sobě. Já zatím šla případně za ní, to se hnědka zastavila a šla za mnou. ,,Případe můj.“ Zasmála jsem se a pohladila ji a předala zrzce. Takhle jsme Gal nechaly křížek skočit ještě jednou. Pak jsem si hnědku vzala zase dál na zazší cíp haly, kde jsem si hnědku chvilku nechala v pohybu, než holky postaví dvojskok složený z kolmáku a křížku, kdy před křížkem je kavaleta. Už jsem to s nimi oběma měla domluvený, takže věděly jak na to a co se týče cvalových skoků mezi skoky, to měla v malíčku Cassie, nebo alespoň ze sedla měla Galaxie stejné rozpoložení skoků stejné jako bylo tomu u hřebce. ,,Můžete!“ Houkly holky znovu a já si hnědku zavolala, podrbala ji a šla společně s ní na místo, kde měl křížek první místo Gal jsem nemusela již složitě pobídnout, jen jsem mlaskla, navedla do uličky, Mellysa srovnala její tempo, aby se mi tam nepřizabila a já pak potichým popísknutím ji po odchycení Cassie zavolala k sobě. ,,Hodná holka.“ Pohladila jsem ji a dala pamlsek. ,,Co takhle tu kavaletu zvýšit?“ ,,A kolmák dát na sedmičku.“ Ozvala se Mell a hned po ní Cass. ,,Jo.“ Přikývla jsem a podrbala hnědku a vzala ji na krátkou stěnu a když bylo vše připraveno, znovu jsem si ji pomlasknutím navedla do uličky, ještě jsem ji stihla malinko srovnat ztišením, protože nacválala s velkou radostí a zbrklostí. ,,Kliid.“ Houkla Mell. Galaxie frkla stylem „Proč mám poslouchat zrovna tebe a přenesla se přes zvýšenou kavaletu, písek se malinko rozlétl, jak se kopyta zaryla do země a Gal znovu odskočila a přeskočila křížek, zafrkala a s velkým zájmem skočila i kolmák. ,,Hoodná“ Chválila jsem ji na dálku. To už mi ji Cassie uklidnila a posílala ke mně, já si ji převzala podrbala, holky odstranily kavaletu a udělaly křížek z kolmáku a z křížku kolmák, předala jsem Galaxii Cass a sama šla na druhou stranu pár metrů od Mell. Cassie v klidu s chladnou hlavou a s úsměvem Gal navedla na dvojskok, Gal frkla, nacválala a Melysa ji ani nemusela pobízet. Hnědka si našla střed křížku a krásně jej skočila. Ještě kolmák a bylo to. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se ztišila ji a zavolala k sobě. Podrbala jsem ji, dala peletku a pohladila. ,,Zkusíme ten oxer?“ ,,Oxer?“ Koukla jsem na holky vyjukaně. ,,Mezi kolmákem a oxerem tři cvalové, takhle to Gentymu vyhovuje, Galaxie má stejný styl se mi zdá, neboj.“ Usmála se kamarádka. Nechala jsem se ukonejšit Nechala jsem Gal, aby se vydýchala v kroku po hale. Sledovala jsem ji. ,,Galí klus.“ Mlaskla jsem s úsměvem a hnědka vyklusala. ,,Doobrýýý, ššš.“ Usmála jsem se, když zafrkala. Otočila jsem se k ní zády a ona ke mně došla a položila hlavu na moje rameno. ,,Hodná jsi dneska.“ Usmála jsem se, podrbala klisnu po hlavě a pak ji vzala zpět na místo určení. ,,Co jste to tu provedly?“ Koukala jsem na ty dvě. ,,Jen je připravený trojskok.“ Zamrkala Cassie. Zkřivila jsem obličej. ,,V klidu, asi ho stejně nestihnem.“ Zasmála se. Já zavrtěla hlavou a navedla hnědku na uličku. ,,Pojd brouku.“ Mlaskla jsem a Gal frkla a s frkáním, ušima dopředu nacválala do uličky. „Nezapomen, že na oxer musíš mít prodloužené chody…“ Běhalo mi před očima, ale neseděla jsem na Gal, bude muset přemýšlet. Mell jí pobídla a já sledovala. ,,Šikulká.“ Houkla jsem na hnědku, která se po kolmáku pěkně rozmyslela, jak oxer a zvládla jej krásně. ,,Myslí jí to dobře.“ Usmála se Cassie. ,,Jo jen ještě neví co s tempem.“ Odpověděla jsem a zavolala hnědku k sobě. Holky ještě přehodily oba skoky a my si to zkusily na druhou ruku. ,,Pašanda.“ Chválila jsem hnědku a drbala ji na kohoutku. Pak jsem s ní klusala po hale, aby se vyklusala a pak jsme krokovaly. ,,pašanda jsi.“ Usmívala jsem se, podrbala hnědku a pak jsme s holkaa odešly, když už bylo vše poklizeno. ,,Díky za pomoc.“ Usmála jsem se an ně a šly jsme spolu do vnitra stáje.

mellysa+callatos: VYLÍTÁNÍ VE VOLNOSTI

"Dneska máš fakt moc energie... Tak jdi..." Sundala jsem valáškovi vodítko a odmotala bič. Šla jsem do vnitřní stopy a poblíž Callatose. "Tak šup do tý stopy.." Houpla jsem mu bičem u boku. Valach poskočil a šel do stopy. Šla jsem do středu haly, ale né úplně. Vždy jsem šla tak, abych měla na valacha dosah bičem. Callatos pohazoval hlavou a skoro klusal. "Houuuu...." Řekla jsem klesajícím hlasem. Grošovaný zpomalil a dla si hlavu dolů. Nechala jsem ho obejít jeden obvod v klidném kroku a poté jsem šla před jeho trasu, bič si dala do levé ruky, pravou jsem zvedla. Valach se otočil ještě před bičem a já ho pochválila. V kroku jsem ho opět nechala obejít jeden obvod a poté jsem zamlaskala a grošovaný hned vyklusal. "Pašák." Řekla jsem a nechala ho klusat. Valášek si vyhodil. "No kliiid." Houkla jsem na něj a houpla mu bičem u boku, aby se vrátil pěkně do stopy. Valach zastříhal ušima a pak klusal pěkně ve stopě. Nechala jsem ho obklusat na každou ruku jeden a půl obvodu a poté jsem mlaskla a pobídla ho do cvalu. "A hop!" Grošovaný zahržál, vyhodil zadníma nohama a nacválal. Cválal jako šílenec a v každé zatáčce kolem něj lítal písek. "Kliiiid! Houuu!" Zvolala jsem a zapískala. Valach pohodil hlavou. Opakovala jsem hlasové povely a valach postupně zpomalil do klidného cvalu. "Tak je dobře..." Řekla jsem mu a oddechla si, že se někde nezabil. Když v klidu obcválal jednu halu, zbrzdila jsem ho do klusu a poté ho obrátila a nacválala na druhou ruku, na kterou byl již klidný. Poté jsem ho nechala vyklusat a vykrokovat. Přicvakla jsem mu vodítko a vydali jsme se do stájí.

izzy+meteor: UVOLNĚNÍ PŘED NÁROČNÝM TRIKEM (LUK) + VYLÍTÁNÍ
Srovnala jsem Metymu provazku na hlavě. Aby všechny uzlíky byly tam kde mají a ten poslední byl správně stáhnutý a zavázaný. Do oček lezoucích z fiadoru jsem zacvakla těžkou karabinu lana a zamlaskala jsem. Vyšla jsem ven před box a valášek mne následoval. Ještě jsem z tašky vzala z pytlíku hrst peprpmintových pamlsků a strčila si ji do kapsy. Mety se na kapsu hned vrhl,ale já jsem ho varovala ostrým ‚,heej!‘‘. Metyho nohy byť bez podkov jemně klapaly do podlahy i do dláždění když jsme vyšli vraty ven na dvůr. Přestože už bylo k večeru venku bylo pořád celkem horko. Ale tak snad to přežijeme. Za chvilku jsme po cestičce došli k trojúhelníkovým ohradám. Jedna s povrchem z gumy,jedna písková. Prošli jsme vrátky do tý pískový a já za námi zavřela. Ještě jsem s Metym na laně úplně propuštěným poupravila skoky tak aby je ani nenapadlo ho skákat a pak jsem si došla doprostřed kruhovky a vycvakla karabinu z provazovky. Mety hned odběhl nadšeně zkoumat okolí. Měl hodně energie,přeci jenom je to už dlouho co jsme pořádně spolu pracovali,jakože fakt pravidelně a tak to teď bylo vidět. Hlava nahoru,ouška všude možně než na mě a sem tam si dokonce i vyhodil z radosti. Když si při jednom takovým výkopu prdl a pak se toho trochu lekl nemohla jsem jinak než se začít smát. Samozřejmě jsem ho ale nemohla nechat věčně běžet na jednu stranu a tak jsem se mu po pár kolečkách postavila do cesty s rozpřaženýma rukama a donutila ho obrátit se na zadních na druhou stranu. Je vidět že takový skoro cvalový půlpiruety mu bez jezdce jdou na jedničku. No snad to jednou za hodně hodně dlouho zvládnem i z toho sedla V jeden moment se Mety zaseknul,bleskově zabrzdil a vejral do dálky s hlavou v oblacích. Byl fakt obrovskej když se mu zachtělo. Tak to ne! Vzala jsem hůlku o kterou jsem se opírala, pevně do ruky a jejím provazoidním koncem švihla v Metyho páté zóně,čili prostoru za ním. Mety se na mě ohlédnul s výrazem ‚,Jé ty jsi ještě tady?Já zapomněl!‘‘ () a pak se odrazil od zadních a zase se dal do běhu. Za pár obvodů jsem ho opět přiměla změnit směr. To už se začal konečně trošku uklidňovat a taky zpomalil to zběsilé tempo Krk si vytáhl postupně hezky dopředu a dolů a když si uvědomil že mu v tom zpomalování nebráním přešel si nejdřív do klusu na pár obvodů,pak jsme změnili směr a po dalších pár obvodech na druhou ruku kdy si nejdřív ještě chvíli cválal a pak klusal přešel do kroku a funěl jak parní lokomotiva. Vždycky se mi hrozně líbil když takhle funěl a nozdry měl jak dva tunely Nechala jsem ho nějakou dobu krokovat na obě strany.Zapískala jsem a Mety poslušně zastavil. Zavedla jsem ho doprostřed a pustila se s ním do triků.

cassie + gentleman:
,, Stěna by měla být připravená,“ usmál se Sebastian a pohlédl na svou práci v hale. Plánovala jsme totiž skoky ve volnosti. Musela jsem večer, kdy Gentlemana zavedu rovnou do boxu a dostane večeři. Na večer nebylo až takové dusno, takže by to mělo být v pořádku. Požádala jsem Sebastiana, aby mi postavil stěnu a Mell mu pomohla, nýbrž tu bude se mnou. Bude mi dohlížet na hřebce, aby udržoval správné tempo. Honit ho nebudu a zaskáče si jen tak zlehka.
,, Děkuji Vám pane,“ mrkla jsem, držící hřebce na vodítku. Zastříhal ušima a pohlédl na stěnu, která byla připravená na rozeskakování. Hřebce bych vzala už dopoledne, jenže tam jsem vzala Galaxii. Asi jsem to měla udělat obráceně, ale věděla jsem, že hnědákovi se dostanu tak jako tak. Hnědák se nechal podrbat od Sebastiana na krku a poté sklonil hlavu ke mně, kdy jsem mu také dopřála to potěšení a začala ho drbat na místech, kde to měl rád.
,, Vaše výškové poměry jsou zajímavé,“ mrkla na nás Mellysa.
,, Taková křehká dívka a vedle ní takový hromotluk,“ přidal se Sebastian. Zvedla jsem uraženě hlavu a vlepila hnědákovi pusu na jeho hebký čumák. Otřásl se, jako kdybych udělala, kdo ví co ošklivého, až jsem se na něj uraženě podívala. Seb zamával a já se s hnědákem rozešla po hale na vodítku. Lonžovat jsme ho nechtěla, aby toho na něj nebylo moc, uvolnit ho můžu i druhým způsobem. Mell sledovala, jak kráčím po hale, Gentleman má vztyčenou hlavu a až po nějaké době jí skloní uvolněně dolů. Sleduji i on sám je uvolněný dost na to, abych ho mohla pustit. Pohladím ho pochvalně po krku a uvolním karabinu z kroužku na ohlávce a naznačím mu, aby si šel po svých, místo, aby mě následoval, jak má ve zvyku. Pohodí si hlavou a odběhne a já jdu Mell pomoct urovnávat překážky, které tam dali spíše provizorně. Gentleman si pobíhal na hale. Kavaletu a zatím hned křížek o 50 cm. Není to moc a na rozskákání je to přímo ideální. Navíc si bude moct procvičit kvalitu samostatného skoku, jeho lepší techniku. Bylo postaveno, došla jsem k hnědákovi a prohnala jsem ho ještě trochu po hale, aby byl připravený skákat. Bral to jako hru, s nadšením frkáním pobíhal po hale. Mell držela v rukou bičík a čekala, až budeme připravený. Nemusela jsem ho brát ani za ohlávku, nahnala jsem si ho ke stěně a šlo to skvěle, díky přirozené komunikaci. Mellysa švihla za jeho zadkem, Gentleman pochopil, přidal do tempa a běžel na střed kavalety, přes kterou nacválal a přeskočil s lehkostí křížek. To jsem byla už na druhé straně, abych ho navedla znova. Pochválila jsem ho.
,, Zvedej nohy,“ upozornila ho. Myslel si, že když poprvé skočil dobře, teď to bude moct flákat.
,, Vychytralý,“ pousmála se Mell, jenž tam stála, ale nemusela práskat bičem, tempo měl dobrý, jen se snažil to trochu odflinknout. Hřebec věděl, co by měl dělat, taky byl už zkušený, více než já. Přivolala jsem si ho k sobě a navedla ho na druhou stranu, aby si skočil na druhou ruku. Předtím prohodili ještě kavaletu na druhou stranu. Pustila jsme ohlávku včas a šla na druhou stranu. Mell si hnědáka popohnala bičíkem a on naskočil krásně do cvalu. Přecválal kavaletu a přenesl se pře křížek, zvedal nohy, opět jsem ho pochválila, ještě jednou si skočil na stejnou ruku a nechala jsem ho, ať se vydýchá v kroku na hale, zatím co jsme zvětšili křížek o dalších 10 cm.
,, Možná zůstaneme jen na tomhle .. je horko, nechci ho utahat a myslím, že to bude stačit,“ řekla jsem Mell zamyšleně. Zavolala jsem si hnědáka jménem k sobě, chytila ho za ohlávku a vedle ho k uličce.
,, Jak chcete paní,“ ušklíbla se Mellysa.
,, Že ti vůbec něco takového říkám že?“ zasmála jsem se a ukázala jí, ať si hlídá bičík v ruce, že ho pouštím. Gentleman zastříhal ušima, nadšeně zafrkal a rozeběhl se vstříc překážkám před ním. Mell si mohla s bičíkem zatím pohazovat, naskočil do cvalu sám a opět se s lehkostí a dobrou technikou dostal přes křížek, který ho naváděl přímo na střed. Přeskočil, navedla jsem ho ještě jednou na tu samou ruku a se stejně dobrým výsledkem. Snažil se a byl rád, že skáče. Podívala jsem se na čas. No, možná budeme končit. Už i mě tu začínalo být horko. Nechala jsem hřebce běhat po hale, dokud jsme nehodili kavaletu na druhou stranu. ,, Jdeme,“ usmála se, navedla hnědáka na druhou ruku na kavaletu a křížek.Za chvíli byl na druhé straně, pousmála jsem se, navedla ho ještě jednou a poté jsme naposledy z Mell zvedli křížek.. Hřebec si pobíhal po hale, až jsme ho odchytila. ,, Naposledy,“ mrkla jsem na něj. Šel po mém boku ochotně, tak trochu mě předbíhal, rozklusala jsem ho a Mell si ho pobídla bičíkem do cvalu. Tahle výška nebyla pro něj problém, ale mě nešlo o výšku jako spíše o pilování celkové techniky, jednou na stejnou ruku, poté mu dát přestávku a dvakrát na druhou ruku, kdy šel krásně. Nemusela jsme ho upozorňovat.
,, Tak konec?“ usmála se Mell a já přikývla. Vzala jsem hnědáka na vodítko a požádala Mell, jestli to se Sebem zase neuklidí, že s ním se chci jít projít ven, aby se vydýchal. Hřebec načerpal energii. Půjdeme se vydýchat na procházce, to bude fine …

jennifer+galaxie: S Gal a Cass s Oliverem jsme došli do haly. ,,Začneme na padesátkách, když jsme skákaly minule, tak ty třicítky přešla a prděla na nás.“ Zasmála jsem se a pohladila Gal po krku. Ta pofrkala. ,,Chceš tušírku?“ Podávala jsem Cass tušírečku a ta přikývla, ale prozatím ji dala na tribuny. ,,Začnem křížky.“ Zamyslel se Oliver a já pokývala hlavou. ,,Djete tam dva za sebou a odskokovky z obou stran.“ Usmála jsem se a odepla Gal z ohlávky. ,,Tak a ty jdi!“ Mlaskla jsem a hvízdla. Galaxie odfrkla a hrábla nohou. ,,Jdii.“ Zamračila jsem se, koukla na záď a d jejího oka a švihla mrkvovkou k zemi. Provázek zašvihl a Galaxie zafrkala a rozklusala se po stěně. ,,No proto.“ Sledovala jsem ji a hlídala. ,,Jdi líp ty potvůrko hnědá.“ Podívala jsem se jí na záď a posunula mrkvovku víc před sebe a udělala s ní kolečko. Hnědka pofrkala a skláněla hlavu k zemi. ,,Tak a hoooop.“ Pískla jsem a Gal zafrkala. Pak stačilo přehodit tušírku do druhé ruky, zahledět se na plece a ukazat na druhou stranu. Galax zafrkala a udělala zvláštní změnu směru ,,Hooodnáá..“ Usmála jsem se. Viděla jsem, že Oliver stojí s mojí tušírkou veprostřed a dělá ještě úpravy s Cassie a nakonec na mě mávl. Usmála jsem se a otočila se a šla k nim. Po chvilce do mě někdo lehce drcl. ,,No jo. Pašanda moje.“ Usmála jsem se a podrbala ji. Přivedla jsem ji k uličce. ,,Tak jdi.“ Pomlaskla jsem a navedla do uličky, pískla jsem a koukla na záď. Hnědka hned naskočila, zafrkala a s ušima dopředu se blížila na oba skoky. Oliver ji sledoval a jen lehce popohnal. Já zatím šla k půlce, kdy Cass zatím Gal ztišila a poslala ke mně. Já Gal zavolala. Galaxie zvídavě došla k Oliverovi. Ten se ušklíbl. ,,Tak jdeme ještě tuhle ruku.“ Usmála jsem se a znovu Gal šla navést na dvojskok ,,Běž zase pěkně.“ Pohladila jsem ji, ukázala na překážku, mlaskla a pískla. Hnědka zafrkala a naklusala. Když jsem lehce pleskla mrkvovkou o nohy nacválala a krásně skočila. ,,Paaašádnáá. Krook.“ Usmívala jsem se. ,,Cassie, pošleš jí ty?“ Usmála jsem se. ,,Když půjde.“ Zasmála se zrzka a ztišila a zavolala k sobě hnědku. Ta moc nechtěla, ale nakonec se povedlo ji navést do uličky a Gal směrem ke mně nacválala a pěkně přeskočila oba dva křížky. ,,Hodná holka.“ Ztišila jsem ji a zavolala k sobě, podrbala a poslala za Cassie. Ještě si jednou skočila tuhle výšku a já si Gal nechala poklusávat po hale a pak aby chodila v kroku, ale nezastavovala se. ,,Má dobrý potencionál, zkusíme kolmák na pade a oxer zkusíme šedesát.“ ,,Dobře.“ Přikývla jsem. Bylo mi jasné, že radši Oliverovi nebudu odmlouvat Cassie s úsměvem mu pomohla. ,,Galí jdeme pojď.“ Zamlaskala jsem a hnědka s pofrkem ke mně doklusala. Podrbala jsem ji. ,,Vezmete to z pravé strany a pak změníme oxer.“ ,,Dobře.“ Přikývla jsem a vyměnila si stranu s Cass. ,,Tak jo kočko, neboj se, jsi šikovná..“ Usmála jsm se, podrbala a mlaskla. Ukázala jsem na kolmák, popískla a houpla mrkvovkou. Galaxie se rozcválala na kolmáček. Zafrkala, Oliver jí pobídnul a Gal se zafrkáním přeskočila jak kolmák tak oxer, tam se trochu hýblo břevno, ale nespadlo. ,,Hoodnáá.“ Pochválila jsem ji na dálku. Galaxy pofrkala a po zklidnění zrzkou doklusala za mnou. ,,Mám ji navést znovu?“ Koukla jsem se na Olivera, už se mi zdál, že trochu zklidnil ,,Jo, ještě jednou.“ Přikývl a já s úsměvem Gal znovu navedla. Hnědka už trochu větší odvahou cvalem dobře rozloženým cválala ke kolmáku. ,,Cválá dobře.“ Usmál se Oliver, když ji jen malinko popohnal. ,,Nechtěla bys příští týden jít na halu si zaskákat v sedle?“ ,,Noo ráda, jen ještě nejsem tolik zaskákaný člověk, ikdyž se snažím. Zítra beru Shaka.“ Usmála jsem se a popískla na hnědku, která ke mně do klusala. Podrbala jsem ji. ,,Půjdu s tebou.“ Usmál se Oliver. Poprvé jsem na něm viděla usměv Poslala jsem Gal zpět Cassií a společně s Oliverem prohodila kolmák s oxerem. Galaxie zatím byla furt díky zrzce v pohybu. Ta ji následně navedla na řadu a já si Gal ztišila na druhé straně a odchytila ji. ,,Pašanda jsi.“ Usmála jsem se a podrbala ji. ,,Na o, že jsme ji dali sedmdesátku oxer, skočila krásně. ,,Sedmdesát?“ Koukla jsem se na Olivera. ,,Ano.“ Zazubil se. ,,Tsee, takhle nás podvádět.“ Zasmála jsem se a pohladila hnědku po krku. Zafrkala a já ji pochválila. ,,Tak jo končíme.“ Usmál se mladík. Začli sklízet a já si Gal vzala stranou a nechala vyklusat a pěkně vykrokovat. ,,Půjdem pod sprchu, je tam hezky.“ Usmála jsem se a zavolala hnědku k sobě. Zafrkala a došla za mnou. Zapla jsem k ohlávce karabinu vodítka a společně s těmi dvěma sem šla z haly. ,,A díík.“ Usmála jsem se na ně.

jennifer+galaxie: Mrkla jsem se na hnědku a pohladila ji. ,,Jdeme na skoky, těšíš se?“ Usmála jsem se a šla s hnědkou k hale. ,,Dveře!“ Zavolala jsem. ,,Můžete.“ Ozvalo se. Vešly jsme dovnitř. ,,Ahoj.“ Usmála jsem se na dvojci, která mi dnes bude pomáhat. Jason se Sebastianem stavěli řadu. Dvě cvalové kavalety, křížek a kolmák. ,,Pěkný.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Galaxie se podívala na dvojci. Oba kluci měli tušírky. JÁ taky. Galaxii jsem odvakla z vodítka. ,,Jdi!“ Mlaskla jsem a poodstoupila k pleci. Galaxie zafrkala a vyklusala na stěnu. ,,A jdi pěkně.“ Pomlaskla jsem. Galaxie klusala po stěny. ,,Hoodná.“ Usmívala jsem se a nechávala ji pěkně rozcvičit. Pak jsem jí vešla do cesty a nechala ji vyběhnout na druhou stranu. Pomlaskla jsem a houpla tušírkou k zádi. Hnědka zafrkala a nacválala. Jason hnědku odehnal od řady. Galaxie zafrkala a hodila do vzduchu zadní a cválala po stěně. Usmívala jsem se a sledovala hnědku. Ta pěkně pocvalovala po hale a já ji hlídala. Galaxie přešla do klusu a podívala se na mě. Já se usmála a mlaskla. ,,Jdi!“ Pískla jsem. Galaxie běžela vpravo, já ji ale chtěla na levou, proto jsem jí vešla do cesty a nechala ji změnit směr. ,,A pššš.“ Utišila jsem ji a Galaxie poklusávala. Otočila jsem se k ní zády a koukala se na boty. Zaslechla jsem pofrkování a pak mě někdo pošimral na krku. Pootočila jsem se. ,,Hoodná.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Usmívala jsem se a drbala ji. ,,Takže řada je rozeskakující, Galaxie se rozcvičí. Postavíme jí dnes i oxer.“ Jason se na mě podíval. ,,Jasně.“ Přikývla jsem a pohladila hnědku. ,,Pojďte.“ Kývl Jason a já navedla hnědku k uličce. ,,A jdi pěkně na skoky!“ Mlaskla jsem a podívala se jí na pár bodů, které rozhodovaly. Galaxie zafrkala a nacválala. Jason si ji převzal a sledoval ji. Galaxie skočila pěkně cvalové kavalety, křížek a Sebastian přimlaskl a Galaxie pěkně přešla kolmák. ,,Výborně Galíí!!“ Houkla jsem na hnědku. Galaxie procválala kolem Sebastiana a pak přešla do klusu. Nikdo ji nemohl odchytnout, protože hnědka běžela ke mně. ,,Pašanda jsi, moc velká pašanda.“ Usmívala jsem se a podrbávala hnědku po krku a po hlavě. ,,Kolmáček je na sedmdesátce.“ Houkl na mě Sebastian a já vzala hnědku zpět do řady. Pofrkala a já se usmála. ,,Tak a jdi!“ Mlaskla jsem. Galaxie pěkně nacválala a já ji sledovala. Nacválala pěkně a šla na kavalety. Frkala, zlehka ťukla do břevna křížku, pofrkala a přešla kolmák. ,,A kliiid, hoodná.“ Došla jsem do půlky haly a zavolala Galaxii. Hnědka ke mně doklusala. ,,Jsi moc zbrklá děvče.“ Usmála jsem se. ,,Něco na ni vymyslíme. Nech ji v pohybu.“ Podíval se trenér po mně a já přikývla. Pustila jsem hnědku a nechala ji chodit. Chodily jsme spolu a hrály na babu. Galaxie s pofrkáním hrála babu výborně. ,,A kliid.“ Usmála jsem se, ppohladila hnědku po chvilce hraní a pak jsme se společně procházely po hale. Hnědka hlavu dole a po chvilce na nás Jason zavolal. Podívala jsem se na řadu. Byly to tři křížky s odskokovkami. ,,Tak pojď broučí, ukaž jim, co v tobě je.“ Usmála jsem se, pohladila ji a poslala na řadu. Mlaskla jsem a vyběhla společně s ní. ,,A pojď, hop“ Mlasklala jsem do pohybu přes křížky. Galaxie s frkáním přes překážky přešla. Dávala si pozor a šla dobře celkem. Už neškrtla. ,,Hoodnáá holka, šikovnáá.“ Usmívala jsem se a popískala. Koukla jsem se jí na zadní nohy. Hnědka frkla a přešla do klusu. Šla jsem jí naproti a pohladila. ,,Jdi za Sebem.“ Usmála jsem se a Sebastian si pro hnědku došel. My zatím přendaly odskokovky a já šla na konec řady. ,,Tak jdi.“ Slyšela jsem mladíka, jak pobízí Galaxii. Ta s odfrkováním nacválala. ,,A pojď Galuš!“ Mlaskla jsem a popískla. Hnědka s odfrkem přeskočila všechny tři křížky. ,,Hoodná, šikovná holka.“ Usmívala jsem se. ,,Houuu.“ Ztišila jsem hlas. Hnědka pofrkala a doklusala ke mně. Pohladila jsem ji, objala a usmála se. Šly jsme spolu stranou a šly krokem a poklusávaly. Zatím vyrostl dvojskok, kolmák s oxerem. ,,Kolik to je?“ ,,Sedmdesát a osmdesát.“ Podíval se trenér po mně a já přikývla. Šla jsem s hnědkou k řadě. ,,Pojď, zvládneš.“ Usmála jsem se a poslala hnědku na skoky. ,,Jdi hop!“ Mlaskla jsem a pískla. Hnědka zafrkala a šla na skoky. Před oxerem se zapíchla. ,,Kliiid Galí.“ Usmála jsem se a odpojila pásku. ,,Ukaž, pošlu ji a ty ji podpoř.“ Usmál se Jason a šel s hnědkou na začátek a já zapla pásku. ,,Pojď brouku!“ Pískla jsem a sledovala Galaxii. Hnědka po vpuštění cválala ke mně. ,,A pojď! Mlaskla jsem a houpla tušírkou. Galaxie přeskočila kolmák, udělala dva cvalové, já jí podpořila a hnědka se přehoupla pěkně i přes oxer. ,,Anoo drahoušku.“ Usmála jsem se a zavolala ji k sobě. Pohladila jsem ji. ,,Pašanda moje.“ Usmála jsem se a podrbala hnědku po krku a objala ji. Galaxie pofrkala a já s úsměvem ji poslala Jasonovi a zatím čekala. Pak jsem pískla a houkla. Galaxie pofrkala a nacválala do uličky. ,,Pojď! Zvládneš.“ Mlaskla jsem a pískla. Hnědka nacválala a já ji podporovala. Galaxie se přenesla přes kolmák. Pískla jsem, houpla tušírkou a mlaskla. Hnědka se pěkně přenesla i přes oxer. ,,Áááno brouku. Šikovnáá.“ Houkla jsem na hnědku a chválila ji. Zavolala jsem ji k sobě a hladila ji. Pak jsme spolu vykrokovaly. ,,Děkuju za pomoc.“ Usmála jsem se na dvojci a hladila hnědku a dala pamlsek. Chodily jsme spolu po hale. Pak jsem připla vodítko a šly jsme spolu do stáje.

jennifer+galaxie: Skoky byly připravené a já hnědku měla rozhýbanou z lonže, nebyla to těžká lonž, jen lehčí na rozehřátí. Gal jsem vzala na začátek řady. Teda byly to dvě kavalety před křížkem a pak křížek a další kavaleta. Pomáhal mi tu Nath a Cassie. Ohlédla jsem se na ně a usmála se. ,,Tak, nech ji, aby si vyřešila tempo sama, nech to jen na ní.“ Usmál se trenér a já kývla. ,,Galí, jdi!“ Mlaskla jsem a navedla hnědku do uličky. Mlaskla jsem. Hnědka vyklusala, neovlivňoval ji nikdo, jen Nath hlídal, aby se nevrátila za mnou. Gal přešla kavaletu a mezi ní byla celkem pěkná rezerva k zvýšené. Gal přeskočila zvýšenou a hned naskočila do cvalu. V tom jí vystačily dva cvalové ke křížku, který s pofrkem skočila a pak jen lehce skočila kavaletu a pak se nesla jako by říkala: nic těžšího pro mě nemáte?“ Ušklíbla jsem se. Pískla jsem a Cassie hnědku zastavila a poslala na druhou ruku za mnou uličkou. Usmála jsem se. ,,Hodná holka.“ Podrbala jsem hnědku a nechala ji jít od řady a vzala si ji dál od těch dvou. Postavili řadu křížečků. ,,30,50,70, 50, 30 a to je vše.“ Usmál se Nath, když ukazoval na pěknou řadu. Pět skoků s různými mezerami. Připomínalo mi to bariérové skákání, ikdyž tam se výška zvyšovala na kolmácích i do 150cm, my ovšem s hnědkou tak daleko nešly a nebyly. ,,Galí, jdeme.“ Pomlaskla jsem a levou rukou jsem s tušírkou hnědku brala po stěně a pravou si bránila prostor vedle sebe a ukazovala na řadu. ,,A jdeme!“ Mlaskla jsem a pískla. Hnědka frkla, nacválala. ,,Pššt, nežeň.“ Zbrzdila jsem ji, podívala se na přední nohy a pak na krk. Hnědka pofrkala a šla na první křížek. Pak přišla pauza tři cvalové a následně tři křížky za sebou s jedním vyšším uprostřed a zase tři cvalové a křížek malý. Hnědka zafrkala a vyhodila si. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se. ,,Má energii, dáme kolmák s oxerem.“ Podíval se Nath za Galaxií a promnul si bradu. ,,Křížek 70, kolmák 50 a oxer 50 a 60, co ty na to?“ Podívala jsem se na trenéra. ,,Dobrá úvaha.“ Přikývl s úsměvem Nath a já popískla na hnědku, zatímco ji Cassie odchytila a poslala ji na řadu ke mně. Mlaskala jsem při hnědčiných přeskocích přes jednotlivé křížky. Gal pofrkala, skákání ji bavilo a bylo to vidět. ,,Áno pašanda, hodná holka.“ Usmála jsem se a nechala Gal přejít do klusu a vzala ji dozadu. Pohladila jsem ji, podrbala po krku. ,,Začneme z druhé ruky.“ Houkla jsem na Cassie a nechala hnědku vyklusávat kolem mě, aby byla v pohybu a byla ještě stále rozehřátá a nevychladla. ,,Hodná jsi zlato.“ Usmála jsem se. ,,Můžete,“ houkla na nás Cassie s Nathem. ,,Kdyžtak ji před oxerem přimlaskněte, já už ji pobídnu hlasem.“ Usmála jsem se. Oba přikývli a já s úsměvem vzala Gal na začátek druhý. Gal si frkla a já ji vyslala na překážky. ,,Jdi! A pěkně pořádně nám to ukaž.“ Galaxie pofrkala a vyhodila si, u křížku si přidupla a přenesla se přes něj. Zafrkala, podívala jsem se jí na místo za ušima. Mlaskla jsem silně a hvízdla. Galaxie skočila. ,,A dlouhá!“ Mlaskla jsem společně s těmi dvěma. Galaxie došla k oxeru, zafrkala a odlepila se od země a natáhla hlavu kupředu a vyklenula pěkně rámec nad skokem. Usmála jsem se blaženě, takhle to vypadá pod sedlem. Galaxie dělala značné rezervy. ,,S tou to půjde daleko jít v parkuru.“ Usmál se Nath. ,,S tím souhlasím.“ Usmála jsem se. Cassie hnědku odchytila, ale ta frkla a moc se jí to nelíbilo. Přehodila jsem s Nathem oxer a kolmák a křížek a Cass zatím zaměstnala hnědku. ,,Cass, zkus ji poslat.“ Houkla jsem na Cassie. Dívka navedla hnědou kobylku na řadu. ,,A jdeme!“ Pískla jsem na hnědku, které se asi moc nelíbilo, že ji naváděla Casie, ale přeci jen to zvládla, já přimlaskla u oxeru a hnědka jej skočila pěkně dobře, sledovala jsem ji a pochválila. Oxer měl o 10 cm víc, než předtí z druhé ruky, nebylo to tak vidět. ,,Hoodná holka.“ Usmála jsem se a popískla. Zavolala jsem Gal k sobě a pohladila ji po krku a nabídla pamlsek. Gal poházela hlavou, jako obvykle. Ušklíbla jsem se a vzala ji na kruh. ,,Zkusíme si double v kombinaci.“ Pousmál se Nath a pohlédl na Cassie a na mě. ,,Dobře, tak trojskok a s kolmáky do 70 nebo 80.“ Usmála jsem se a mladík přikývl. ,,Vím co děláš Nathe, jen musím vědět, kolik cenťáků to je.“ Zazubila jsem se. ,,Jasně, v pohodě.“ Usmál se trenér a začal nám to s fialkou stavět. Pohladila jsem hnědku a nechala ji chodit kolem sebe a pak ji vyfotila a pustila kameru, chtěla jsem ji natočit. Podala jsem to Nathovi. ,,Natočíš nám to? Chtěla bych pak vidět případné zlepšení.“ Usmála jsem se. ,,Jasně,“ přikývl trenér a já se usmála. Mlaskla jsem a navedla hnědku do uličky. ,,A jdeme!“ Houkla jsem a mlaskla. Hvízdla jsem, navedla hnědku, která klusala do uličky. ,,Hop!“ Houkla jsem. Gal nacválala. ,,Pšt, prodluž pak.“ Usmála jsem se a hnědka zafrkala a skočila jeden kolmáček, druhý. ,,A jdeme pěkně!“ Pískla jsem a Nath Galaxii popohnal, aby prodloužila cval. Galaxie zafrkala a přešla double pěkně. ,,Ááno Galíí, šikovná holčička.“ Zahvízdala jsem. Cassie hnědku odchytila a pochválila ji za mě. Já zatím s Nathem přehodila Double a Cass hnědku pustila do uličky za mnou. Zapískala jsem a u doublu si ji přebala, přimlaskla, pískla, hnědka prodloužila cval a šla opravdu pěkně, jen si přidupla a maličko škrtla o břevno. ,,No klid.“ Usmála jsem se a pochválila ji. Zavolala jsem ji k sobě. Cass připravila s Nathem tripple, jen lehký po kolmáku. Pohladila jsem hnědku a šla s ní na druhou stranu a nechala ji skočit trojskok. Galaxie pofrkala před tripple. ,,Jdi broučí! Hooop!“ Mlaskla jsem a hvízdla. Hnědka se však zašprajcla a já ji radši zavolala. Takže jsme ji z uličky dostali ven. ,,Kliid zlato.“ Usmála jsem se. ,,Navedeš ji prosím?“ Podívala jsem se na Natha a ten přikývl. Já šla k tripplu. ,,Pojď zlatoo!“ Houkla jsem a mlaskla. Galaxie od Natha nacválala na kolmák. ,,Tak to je ono a jdeme! Hooop!“ Houkla jsem, lehce švihla tušírkou k nohám a hnědka zafrkala a po prodloužení rámce byla schopná tripple skočit. ,,Ááno výborně.“ Usmála jsem se a zavolala ji k sobě. Pohladila jsem hnědku, objala a dal apamlsek. Vzala jsem ji stranou vyklusat a vykrokovat. ,,Končíme v tom nejlepším.“ Usmála jsem se na Natha. ,To končíte.“ Přikývl a pak jsme spolu všichni 4 šli z haly. ,,Díky za pomoc,“ usmála jsem se na ty dva, pohladila hnědku a šla k boxu.

jennifer+galaxie: Podívala jsem se kolem sebe a pak na hnědku a usmála se. Pohladila jsem ji a zavolala do haly, odkud se ozval zvací hlas. Vešly jsme dovnitř. ,,Ahoj, jsme tu,“ usmála jsem se na Natha se Sebastianem. Položila jsem si deku na tribunu. ,,Ahoj, výborně, bude vám stačit první řada takhle?“ usmál se Nath, kdy jsem se zadívala na dvě kavalety, které byly zakončené křížkem. ,,Jo, krásná řada,“ zasmála jsem se. Kdy Nath se zasmál taky a Seb taktéž. Pustila jsem hnědku z vodítka a tušírkou ji nechala krokem se protáhnout. ,,Měla rozehřívací masáž, takže jsem jí trochu připravila svaly,“ usmála jsem se na ty dva a mlaskla a změnila položení tušírky a dívala se na hnědčiny plece. Galaxie pofrkala a změnila směr a vyklusala. ,,Hodná holka,“ usmála jsem se pochvalně a sledovala ji. Gal si frkla a já ji nechala změnit směr a nechala ji, aby pěkně nacválala kolem mě. Byl šikovná a sice si chodila kruh bez lonže jak se jí chtělo, ale zatím nešla za mnou, aby ho narušila. Musela jsem se zasmát a hnědka se rozběhla po stěně a vyhodila si kopejtky. Přešla do klusu, sklonila hlavu dolů. ,,Jdeme hop!“ mlaskla jsem a tušírka trochu švihla. Galaxie nacválala a já jí gestem nechala změnit směr. Galaxka zvedla hlavu, zafrkala a přešla do klusu, kdy se natočila na druhou ruku a šla na ni. Skláněla hlavu a já ji nechala nacválat znovu. Šla jí od nozder pára. ,,A kliiid,“ usmála jsem se a dala hlavu dolů a svěsila ramena. Gal ke mně doklusala a u mě přešla do kroku a zastavila. Pootočila jsem se, podrbala ji a usmála se. Koukla jsem na kluky a šla na začátek pásky. Gal za mnou šla a já pomlaskala. ,,Jdi,“ navedla jsem ji pomocí gest do uličky a hnědka naklusala. ,,Kliidně kluseej,“ usmála jsem se a hnědka frkala a s hlavou dole překlusala dvě kavalety a pak se přehoupla přes křížek, kdy již nacválala. ,,Šikovná holka,“ usmála jsem se a Sebastian hnědku odchytil za ohlávku, kdy ji pohladil po krku, Gal se trochu zašklebila, ale nechala se navést zase do uličky, kdy jsme s Nathem rychle předtím přemístili kavalety na druhou stranu. Pak jsem na Gal zavolala a hnědka šla znovu na tohle rozcvičení. ,,Šikovná holčička,“ usmála jsem se a hnědka u mě zastavila se zdviženým ocasem, až jsem se musela zasmát a podrbala ji. Seb s Nathem postavili obě kavalety na kříž a byly to dvě zvýšené a pak hned padesátkovej křížek. Pohladila jsem hnědku a poslala ji na ně. Zafrkala, povyhodila si, kdy hned cvalem přešla obě kavalety, zafrkala a zapřela se před křížkem, kdy to vypadalo, že ho neskočí, ale pak si to rozmyslela a ze zastavení jej přeskočila, vyhodila si a pořehtala. ,,To je blázen dneska,“ zasmála jsem se, ale hnědku na dálku pochválila jen trochu a pak přestavěla s Nathem kavalety, kdy Seb odchytil Gal a následně ji poslal. ,,A pořádně!“ Zavolala jsem na hnědku. Nath ji popohnal a Galaxie zafrkala, zastříhala ušima a skočila to pěkně všechno. Pak zvedla hlavu a ocas, jako by říkala: To pro mě nic není! Ušklíbla jsem se a hnědka ke mně došla, podrbala jsem ji a pochválila. Usmála jsem se. ,,Prosím, dejte jí tám křížek s kolmákem, ale kolmáček sedmdesát,“ usmála jsem se na ty dva a vzala hnědku stranou a nechala ji v pohybu, aby zase nezatuhla a nenachladila se, když je teď rozehřátá. Pak jsem se podívala, co tam vykouzlili. Dva křížky na dvou stranách a mezi nimi kolmák. Bylo to jako trojskok, ale mezi skoky byly asi čtyři cvalové. ,,To vypadá parádně,“ usmála jsem se. ,,Je to dobré cvičení,“ usmál se Nath, kdy jsem přikývla a poslala hnědku do uličky zkázy Galaxie zafrkala, já ji pobídla a sledovala její přední nohy, kdy pěkně nacválala, podívala jsem se na uši a Galaxie pěkně shromáždila a šla na křížek. ,,Šikovná…“ usmála jsem se a přimlaskla u kolmáku, kdy pofrkala, slyšela jsem svaly a já měla radost, že hnědku vidím perfektně pracovat. ,,Už ji musím vzít konečně na parkur pod sedlem,“ pousmála jsem se a mlaskla ještě u křížku. ,,To je ono!“ zavolala jsem na hnědku, kdy ji Seb odchytil a byl připravený ji poslat na druhou ruku. ,,Tak jdeme Galí!“ Zapískala jsem, kdy se hnědka odpíchla od Sebastiana rovnou cvalem. ,,Houhou holka,“ brzdila jsem ji a i Nath mi pomohl. Galaxie zafrkala a ve svém tempu, které si určila, přeskočila křížek. Hleděla jsem na ni a sledovala. Pružný pohyb a pohled dopředu. Gal uměla skákat dobře a pod sedlem to s ní šlo, ale občas šla do skoků moc zbrkle, to se poznalo na kolmáku, kdy shodila horní břevno a přes křížek šla klidně už zase. ,,Kliid holka,“ usmála jsem se a ztišila ji a pochválila. ,,Moc ženeš, zlobidlo,“ usmála jsem se a vzala ji dál od kluků a nechala ji v pohybu, aby nezatuhla. ,,Co jí dáme?“ Podívala jsem se na chlapce. ,,Potřebuje jít klidně na překážku, navrhuju dát před a za kolmák kavaletu, aby si to uvědomila,“ usmál se Nath. ,,Dobře,“ kývla jsem. Oba kluci to tak udělali a zvýšili trošku kolmáček, asi o deset cenťáků a z posledního a poté prvního křížku udělali kolmák. Usmála jsem se na ně a poslala hnědku do uličky, kdy zafrkala a šla pěkně, korigovala jsem ji a už to šla líp. ,,Výborně holka,“ usmála jsem se a usmála se. Jako první skákala křížek, pak přišel kolmák s před i za kavaletou a nakonec kolmák. Už to šla líp a já byla spokojená. Pak ji Sebastian poslal na kolmák, přimlaskla jsem, protože šla flákavě, Galaxie zafrkala a Nath ji trochu zkorigoval tentokrát, skočila kolmák přesně a pěkně, kdy jsem se spokojeně usmála a sledovala její počínání na prostředním skoku. ,,Tak to je ono! Lepší,“ usmála jsem se a pochválila ji a povzbudila, kdy šla hnědka pěkně i přes poslední křížek. ,,Šikovná holka, asi už ji jen nechám vykrokovat,“ usmála jsem se na kluky, kteří přikývli a já hnědku vzala k tribunám, kde jsem ji nafasovala do odpocky a poslala ji kolem sebe na kruh, aby se vyklusala. Nechávala jsem ji vyklusávat na obě ruce a pak povodila v korku. Kluci zatím uklízeli. ,,Děkuju vám moc za pomoc,“ usmála jsem se na ně. ,,Za málo,“ usmáli se na mě, otevřeli dveře haly, my s hnědkou vyšly a šly k boxu, kde ji nejdříve chci odchráničovat

izzy+meteor: Uvolnění před tréninkem
,,Dveře," houkla jsem než jsme s Meteorem vešli do haly.,,Můžete, " ozval se hlas z druhé strany a já jsem odsunula vrata a vstoupila s Metym dovnitř. Za námi jsem zase zavřela. ,,Ahoj Izzy, " pozdravil mě trenér který se zrovna chystal vytáhnou stojan do prostoru haly. ,,Ahoj Jasone, jestli nevadí já Metyho uvolním ve volnosti, než začnem" vysvětlila jsem trenérovi svůj plán. ,,Jo jasně,aspoň si se můžem domluvit na tom jak chceš teď pokračovat" usmál se trenér. Trochu jsem tušila že se na to dříve či později někdo zeptá,přece jen brzo začne sezóna. Odpověď jsem sice měla srocenou v hlavě ale bylo to samé když a kdyby. Sundala jsem Tikimu sedlo,poprsák a dečku a položila je bokem. Potom jsem mu sundala i uzdečku a pustila ho na volno do prostoru. Mety zůstal stát a čekal co se bude dít. Vzala jsem si do ruky mrkvovou hůlku a vyslala s její pomocí a mlasknutím Meteora do prostoru. Mety se přiblížil ke stěně ale udržoval si od ní odstup aspoň tří metrů. Šel klidně a uvolněně a hlavu si během chvíle vytáhnul dopředu dolů. ,,Šikovný kluk" pochválila jsem ho. ,,Tak jak to teď vidíš?" zeptal se Jason. ,,No teď hlavně záleží jak dopadne tenhle týden. Jestli to přežiju ve zdraví a doktoři dovolí budu se snažit si do konce dubna dokončit parkurové osnovy. Zároveň bych chtěla vyjíždět na závody...jenže to je samozřejmě ideální případ žeano.Taky se může stát že strávím dalšího půlroku v nemocnici." odpovídala jsem Jasonovi zatímco jsem sledovala Meteora a sem tam na něj mlaskla aby nezpomaloval. ,,Dobře dobře,no ja vám budu pomáhat jak jen bude v mých silách, moc parkurových tréninků teď stejně nerozdávám takže mám času víc než obvykle. Věř v to nejlepší co se může stát,ale buď připravená že ne vždy to vyjde" usmál se trenér. Mety mezitím obešel celou halu po obvodu. Vyšla jsem proti němu a přiměla ho změnit směr na druhou ruku načež jsem jej znovu nechala obejít celý obvod haly. ,,Tak pojď kluku, " řekla jsem a mávla jsem volným koncem mrkvové hůlky směrem k Meteorově zádi. Valášek pohodil hlavou, měl pravdu mohla jsem ho zkusit pobídnout jinak než jsem přešla k hůlce,nicméně já netušila jestli myslel tohle nebo třeba jen dorovnával rovnováhu v přechodu. S Jasonem jsme na to vedli zajímavou debatu zatímco Mety se svými dlouhými klusovými kroky pohyboval po obvodu haly. Nechávala jsem ho volit trasu kterou chtěl,od toho byl ve volnosti. Podle toho jsem pak volila jak dlouho bude chodit na jednu ruku. Vždy jsem pak vyšla proti němu s rukama rozpaženýma a mrkvovkou ve vnější ruce abych ho přiměla se otočit na druhou ruku. Když jsem já , a zkontrolovala jsem si to i u trenéra, usoudila že je dostatečně uvolněný,houkla jsem na grošáka "hop!" a pobídla ho do cvalu. Najednou jsem si vzpomněla jak jsem při prvních jezdeckýcj lekcích pořvávala hop při nacválání v sedle. Musela jsem se nad tou vzpomínkou pousmát Rozhodla jsem se že se taky trochu rozehřeju a tak jsem se rozběhla vedle Meteora,akorát na ohodně menším obvodu. Mety zdálo se že přidal aby mě předběhl,já ale na něj vyzrála tak že jsem si podle potřeby zmenšila či zvětšila kruh po kterém jsem běžela a tím jsem rozdíl který valach nabral dorovnala. ,,Mety vypadá že by rád vyhrál" řekl trenér s úsměvem. Já se na to skoro na místě zastavila. Měla jsem v plánu ho nechat ať se proběhne,ale grošák mě překvapil když se po mě ohlédnul a přiklusal ke mě aby zjistil proč jsem zastavila. Pochválila jsem ho podrbáním i hlasem,nemyslela jsem si že to udělá,ale byla to úžasná reakce kterou bylo třeba odměnit. Potom jsem si s Tikouškem zaběhala i na druhou ruku...jednou jsem u toho spadla,prostě jsem zakopla o svou vlastní nohu,chápete to? Pak už byl čas začít trénovat.

mellysa a callatos: VOLNOST A MENŠÍ SKOKY DO 70CM (po volnu)

"Takže si to shrneme.." Položila jsem odporu stranou na tribuny a otočila se zpět na Jenn, která držela valáška za vodítko. Nadšeně stříhal ušima a pokukoval kolem. Za tu dobu, co jsem tu nebyla ho párkrát bral Seb co jsem slyšela, ale bylo na něm vidět, že grošáček je plný energie. "Nejprve ho necháme na každou ruku ve všech chodech tři haly. Asi bude ze začátku trošku lítat. Kdyby změnil směr, zkus ho vrátit do původního, ale kdyby se rozběhl proti tobě, tak spíš uhni..." "Ne asi, stoupnu si před něj a nechám se srazit.. " Řekla ironicky Jennifer. "No, pak postavíme na dlouhou stěnu kavaletky na klus a kousek za nimi skok s nacválávačkou a pak se uvidí." Jenn přikývla a předela mi valáška. Mezitím šla pro dva lonžovací biče u dveří haly. Já mu sundala vodítko a poslala ho do vnější stopy. Já zůstala u dveří haly, Jenn šla dozadu k céčku. Callatos frknul a lehce poskočil. Pak se vydal na pravou ruku a směřoval k áčku. "V kliduuu. Není kam spěchat.." Houkla jsem na valáška, který chvilkama vypadal, že se rozkluše. Calli frknul a poté zklidnil krok. Ale stále šel pěkně energicky. „Tak je pašáák.“ Usmála jsem se a směřovala bičem k zemi. Na polovině dlouhé stěny si ho už převzala Jennifer. Valášek se u ní pokusil jít víc vnitřní stopou, ale Jenn ho poslala hned zpátky. Po třech obvodech jsem houkla na Jenny, že změníme směr. Hodila jsem si bič do pravé ruky, ale stále s ním mířila na zem. Levou ruku jsem zvedla a šla před valáška, ale do vnitřní stopy. Call zvedl hlavu a otočil se. „Dobře.“ Usmála jsem se a opět do nechala volně kráčet po hale. Po třetím obvodu jsem řekla JEnny, ať ho nakluše, protože byl zrovna u ní. „Klus!“ Uslyšela jsem z druhého konce haly. Valášek okamžitě naklusal. Rodostně u toho pohazoval hlavou a sem tam si trošku povyskočil. Po jednom obvodu se zklidnil a klusal hezky pravidelně. Nechali jsme ho obklusat obě ruce a následně jsem se rozhodla ho nacválat. „A hop!“ Houkla jsem v oblouku. Grošovaný vykopl zadníma nohama, dopadl a kolem něj se rozlétl prach a písek. „Tak to ne! Kluuuusss!“ Zvolala jsem a Callatos naštvaně přešel do klusu. V oblouku u céčka ho nacválala Jennifer. Call letěl jako střelenej. „V klidu!“ Volala jsem na něj, načež on pak cval zklidnil. Po obcválání na obě ruce jsme ho nechali v kroku chodit po hale a připravili kavaletky na klus a dál od nich odskokovku a křížek asi 50cm, možná víc. Napočítala jsem to a pak už jsme šli zpět na svá místa. Dovedla jsem Calla do áčka a pobídla ho do klusu na levou ruku. Byl krásně uvolněný a hlavu nesl pěkně dole. Stříhal ouškem po mně. Udržovala jsem ho ve stejným tempu a pak v půlce si ho převzala Jenn a dělala to samé co já. Navedla ho na kavalety, kde jsme ho obě mlasknutím podpořili. KAvaletky v pohodě přešel , ale pak mu nějak „ruplo v kebuly “, zastavil se, otočil a rozcválal se pryč. „Parchante jeden..“ Zavrtěla jsem hlavou a vykročila směrem, kam valášek běžel. „Hóóóóláá!“ Zvolala jsem a pískla, načež grošák přešel do klusu a já ho šla obrátit. Znovu jsme ho s Jenn navedli na kavalety a pak mířil do skoku. Jakmile byl mezi nacválávačkou a kavaletou, rázně jsem houpla bičem a mlaskla. Callatos nacválal a s rezervou skočil křížek. Radostně frkl. „Kluus!“ Řekla jsem za skokem a opět jsme nechali Calla přejít jak kavaletky tak skok. Totéž jsme zopakovali ještě jednou a pak ho nechali jít v kroku. Přestavěli jsme to. Křížek zůstal, ale dali jsme ho na 70, plus jsme místo kavaletek postavili kolmák s nacválávačkou. „Tak pojď ty můro jedna šedivá! “ Zasmála jsem se a sledovala, jak Jenn pobízí valáška do klusu. Tentokrát jsme měli postavenou dráhu na pravou ruku. Nacválávačka, kolmák, křížek. Pěkně klusa energicky dopředu. Ale podle jeho řeči těla jsem poznala , že by chtěl něco provést, asi se zase otočit. „Prestar atención Calle! Prestar atención!“ Houkla jsem na valáška. Je to španělsky něco ve smyslu „Věnuj mi pozornost“ nebo tak něco. Říkala jsem mu to celkem často a byl zvyklý na to reágovat. Natočil ouško na mě a zahleděl se do první překážky. Před odskokovkou jsem mlaskla a valášek se vyhoupl nad kolmáček. Poté i pěkně překonal křížek a Jenn mi ho již poslala v klusu. Tuhle kombinaci jsmepřekonali ještě jednou a pak mu připravili pro dnešek poslední kombinaci. Zvýšená kavaleta v klusu, nacválávačka, křížek 70cm a pak oxer 70cm. Brzy jsme dostavěli a opět Calla naklusali na opět jinou ruku. (už sem i to plete, nevim na jakou to je ) Call elegantně překonal zvýšenou kavaletu. Za ní jsem mlaskla, valach se vyhoupl do cvalu a do skoku a krásně překonal křížek. Cválal směrem k oxeru. Jenže jsem právě zjistila, že jsme ho dali blízko, tudíž mu nevyšli kroky, sice si předtím doskočil, ale i tak se mu povedlo zadníma shodit jedno břevno. „Nevadííí. Kluuus.“ Houkla jsem na něj a zbrzdila ho. S Jenn jsme to posunuli a postavili znova. Opět jsem ho vyslala v klusu a pak už jen sledovala jak opět překonal kavaletu, křížek a tentokrát i oxírek. „Pašáák“ Usmála jsem se a opět ho hlasově stáhla do klusu a poslala Jennifer. Opět se mu podařila celá kombinace a to už jsme ho zpomalili do klusu a do kroku. Dala jsem mu vodítko a procházela se s ním. Jenny mu hodila na záda odpocku a pak jsme se vydali do stájí.

izzy+meteor: VYKLUSÁNÍ A VYKROKOVÁNÍ PO TRÉNINKU

,,Jaaaau" zaúpěla jsem když jsem dopadla na zem. Z kotníků se. mi po celým těle rozšířila ostrá bolest. Naštěstí ale v podstatě hned zmizela. ,,Slízat jako trpaslík z obra asi není nejpříjeměnší že?" řekl Jason soucitně. ,,To se vsákne" řekla jsem z úsměvem a začala Tikouškovi rozepínat uzdečku. Když byla všude uvolněná stáhla jsem ji z Metyho hlavy spolu s otěžemi. Položila jsem ji na stojan překážky vedle které jsme stáli a sundala mu i sedlo které jsem položila i s dečkou a poprsákem na horní břevno skoku. ,,Tak maličkej ať se taky trochu vydýcháš na konec". Hodně jsme celou dobu i cválali a takže jsem od boku překážky vytáhla mrkvovou hůlku s provázkem a pobídla s ní Tikiho do cvalu. Valach se rozcvával hezky s hlavou mírně dopředu,váhu měl sice na předku ale hřbetní svaly si protahoval právě vytáhnutím hlavy dopředu dolů. Ve cvalu to sice nešlo tak moc jako v kroku nebo v klusu ale i tak. Nenechala jsem ho takhle cválat dlouho,to by pak zas pracoval,jen aby se hezky ve cvalu protáhnul. Vyšla jsem mu do cesty s rozpaženýma rukama a nechala ho změnit směr a ocválat si nějaký dvě šišky na druhou ruku. Potom jsem s ním běhala po jízdárně, já se sice při tréninku taky zapotila,ale dokud jsem byla rozehřátá tak ani nezáleželo na tom jestli jsem unavená nebo ne, to ucítím až někdy odpoledne Jason mezitím začal schovávat překážky. Sice jsem mu říkala že je schovám já sama,ale on odpověděl že má čas tak je schová. To už jsem s Metym začala ze země krokovat. Valach chodil s vytažnou hlavou dopředu a dolů a funěl až mu od nozder chvílemi odlítali obláčky páry kvůli nějakýmu tomu rannímu mrazíku. Krokovali jsme dlouho a na krokování jsem mu dala odpocku. Asi po dvaceti minutách jsem ho pět nauzdila ale uzdečku nezapínala a na hřbet mu položila sedlo,jen než dojdem do boxu což bylo hned naproti haly.

kitty+asie: JEN LEHKÉ PROTAŽENÍ VE VOLNOSTI V KLUSU
Vranou jsem zavedla do haly, měla jsem s sebou mrkvovou hůlku, jinak nic. Sundala jsem klisně ohlávku, spolu s vodítkem ji uklidla na tribunu a pak postavila s odstupem od stěny jednu zvýšenou kavaletu – na nejnižší pozici. Vraná, jakmile pochopila, že je volná, začala využívat situace, proklusávala dlouhé stěny, frkala na kobylu v zrcadle, otáčela se, probíhala všude možně. Když jsem měla připraveno, co jsem potřebovala, otočila jsem se na ní a začala jí v tomhle blbnutí podporovat. Řečí těla, gesty, mrkvovou hůlkou. Nešlehala jsem s ní po ní, nebo směrem k ní, spíš jakobych si spolu s ní hrála, občas jsem jí zablokovala někde nějakou cestu a tak se jí snažila nakorigovat tam, kam jsem chtěla. Asie si občas vycválala, hodila pár kozlíků, a občas si sama od sebe naběhla na kavaletu. Tu jsem se rozhodla pro tenhle účel zvýšit, a to rovnou na nejvyšší. Zatímco jsem tohle prováděla, přišla kobylka ke mně a začala mě očuchávat. „Jakobys mě neznala.“ Prohodila jsem, drbala jí, hladila, promlouvala na ní a zkrátka jí vytvářela příjemné prostředí. Když ode mě pak stejně odešla, začala jsem jí zase ve hře podporovat – snažila jsem se, abych jí od sebe neodháněla, spíš se snažila, aby si hrála tak nějak „se mnou.“ Jakmile se rozeběhla na kavaletu a přecválala jí, houkla jsem spokojeně „Ano!“ a rozeběhla se na druhou stranu. V jeden moment se mě vraná v ten moment rozhodla následovat, vyklusala za mnou, za mým „podtlakem“ a to byl moment čistého nadšení, protože přiběhla za mnou, zastavila a koukala, co bude teď. „To je hodná holka!“ houkla jsem na ní nadšeně, podrbala jsem jí a pak jsem jí řečí těla, podobně, jako když spolu pobíháme na procházkách, vyzvala k tomu, aby se rozeběhla spolu se mnou. Vraná na mě chvilku koukala, po pár vteřinách se za mnou ale rozeběhla, natahovala kroky, a když kolem mě proklusala, zastavila jsem se, s výrazným podsunutím kříže, a rozeběhla se na druhou stranu. Vraná mě ásledovala a chvilku jsme spolu takhle trdlikovali po hale, párkrát jsme spolu překlusali kavaletu, než jsem už začala být moc udýchaná A koneckonců vraná na sobě měla pořádně hustý kožich a já nechtěla, aby se mi nějak moc zapotila. Ještě chvilku jsem jí nechala přecházet po hale, jelikož odsud půjde už do boxu a já bych nerada, aby si odnesla nějaké následky i z takhle lehké práce. Halu jsme párkrát obešly, já uklidila kavaletu a pak už na ohlávce jsem vranou odvedla do boxu.

jennifer+galaxie: Uvolnění, vydýchání po tréninku a zkoušení toho, jak je na tom naše společná důvěra
Byly jsme po tréninku, který byl skutečně namáhavý. Sarah to vydržela až do konce – divila jsem se tomu Vzala jsem Galaxii k hrazení, kdy jsem ji odstrojila a nasadila odpocku. ,,Co máš v plánu?“ zeptal se mě zvídavě Jason, až jsem se zazubila. ,,Chci ji vykrokovat po svém pořádně a zkusíme si něco, co se týče důvěry,“ usmála jsem se a pohladila hnědku, kdy Jason kýval hlavou, ale odešel. Gal neměla uzdečku, už nic, jen chrániče a deku. Nepřipínala jsem hnědce vodítko, neměla ani nic na hlavě a i Sarah odešla. Já se usmála a pomlaskala, kdy hnědka ke mně došla, já ji pohladila po hlavě. ,,Tak co broučku, nechceš si pohrát?“ usmála jsem se, kdy hnědka frkla, sklonila hlavu blíž k písku, hrábla si a já se rozešla po jízdárně. Galaxie mě následovala, kdy jsem se usmála, rozběhla se vpřed a s Galaxií za zády, která vyklusávala, jsem kroužila po jízdárně, jak mě jen napadlo. Líbilo se mi to, nechala jsem hnědku za sebou, dělaly jsme osmičku, velký kruh, a když jsem zastavila náhle, hnědka se zastavila taky, frkala, stříhala ušima, já ji pohladila a usmála se. Šla jsem už jen poklidným krokem, Gal mě následovala. Říkala jsem Jasonovi, že ji pořádně vykrokuju ze země, a taky jsme to dodržela. Hnědka mě následovala. Frkala si dlouze občas a já si hrála na to, jak mě dokáže následovat. Stříhala ušima, došla mě a byla u mého boku. Já ji pohladila po kštici. Hnědka frkla a pozdravila procházejícího Shakespeara, až jsem se musela zazubit, ale zastavila se, stejně jako hnědka. Pohladila jsem ji, nabídla pamlsek a šla k hrazení, odkud jsem vzala míč, který jsem si sem přinesla předtím. Gal hrábla kopytem, já jí míč poslala, aby si trochu zařádila. Nebo spíše jen uvolnila po jízdě. Hnědka drcla do míče a užívala si volnosti, já ji nechala a posadila se na hrazení. Nezdržíme se tu dlouho. Zpoza mraků vylezlo i sluníčko, takže bylo celkem báječně, i když ne stále na krátké triko s rukávem Když se hnědka dostatečně vydýchala, kdy jsem se s ní ještě i prošla a ona měla po blbnutí s balonem, tak jsem s ní vyrazila směr stáj, kde ji připravím na cestu do výběhu, ale tam půjde, až si já dám oběd

jennifer+galaxie: Vykrokování po tréninku a menší poblbnutí
Galaxie frkla dlouze a já ji zavedla k hrazení, kdy jsem z ní sundala sedlo i s dečkami a bederkou. Hodila jsem to na hrazení. Gal se oklepala, ale já ji okamžitě nasadila odpocku a sundala jí uzdečku. ,,Tak broučku, poblbneme si, jako včera, bereš?“ usmála jsem se, pohladila Galaxii, která zafrkala souhlasně a já se pousmála, podrbala ji a vzala si tušírku. Gal se rozešla za mnou. Usmála jsem se, chodila po jízdárně a pak ukázala na kruh. ,,Jdi,“ usmála jsem se. Hnědka stříhala ušima, ale rozešla se pěkně na kruh. ,,No to je moje holka, jsi ty ale šikovná,“ usmála jsem se. Gal stříhala ušima. Chodila kolem mě a já se usmála. Galaxie frkala, stříhala ušima a hrábla si do země, když se zastavila. ,,Jdi,“ pomlaskla jsem si s úsměvem. Gal frkla, stříhla ušima a šla dál. Já se usmívala, byla skutečně moc učenlivá. Měla jsem z ní obrovskou radost, až jsem to nedokázala skrývat. Změnila jsem s hnědkou jemnými gesty a posunky směr. Gal reagovala na vše – sledování předních nohou, natočení ramen do protisměru a přehození tušírky do druhé ruky. Pro Galaxii to byl jasný signál, že má změnit směr. ,,Pašanda moje to je!“ usmála jsem se spokojeně, kdy hnědka frkla, ale šla dál po kruhu, až jsem ji zavolala k sobě a nabídla jí pamlsek. Nevšimla jsem si ani, že na hrazení dosavad sedí Sebastian. ,,Ty jsi ještě tady?“ usmála jsem se, kdy si ho hnědka všimla a rozklusala se k němu se zájmem. ,,Jo, baví mě vás sledovat,“ usmál se a pohladil hnědku, která do něj okamžitě začala pošťuchovat, spíše se chtěla podrbat, ale já tu její rošťáckou povahu znám ,,Hej!“ smál se mladík. ,,Galí!“ pískla jsem a šla jí do slepého pole, aby byla nucená mě najít. Usmála jsem se, když hnědka zafrkala, udělala výklus po stěně a pak se stříháním uší doklusala ke mně, kdy se zastavila. Pohladila jsem ji po čele, dala pusu, pochodila sis ní ještě jeden obvod jízdárny a šla si pro ohlávku, kdy mě následovala. Nasadila jsem jí ji, připla vodítko a mohla jít do stáje, kdy mi Seb vzal věci s tím, že musí posilovat Já ho v tom nechala a jen se zazubila, ale došla s hnědkou až do stájí.

jennifer+galaxie: Vykrokování po tréninku
Galaxie si odfrkla, ale sklonila hlavu. ,,Jdi Galí, proběhni se ještě,“ usmála jsem se a dala hnědce pořádně odpocku. Švihla jsem lehce tušírkou ke své noze a hnědka zastříhala ušima, ale vyklusala na stěnu. Snižovala si krk a hlavu držela u písku. Já se pousmála, ale sledovala ji. Šla jsem pro míč, který jsem tu měla připravený. Gal zastříhala ušima znovu a doklusala až ke mně, kdy jsem před ní ale začala utíkat. Hnědka mě pronásledovala, po chvilce mě předběhla, já se zastavila, ona pohodila hlavou, vykopla si a zaryla kopyta do písku, kdy se otočila a krokem vyrazila za mnou. Já se ušklíbla, ale počkala, než ta moje krasavice dojde. Pohladila jsem ji. ,,Musíš být v klidu, trdlo moje,“ usmála jsem se, pohladila ji a poslala jí míč. Hnědka frkla, drcla do něj a krokovala pěkně po jízdárně s hlavou u míče, který si pěkně před sebou kutálela jako nějakou trofej Musela jsem se začít smát, když hnědka při tom vypadala opravdu legračně. ,,Ty jsi trumbelína, víš to?“ zazubila jsem se, ale po chvilce pískla a hnědka za mnou došla. Podrbala jsem ji po hlavě, usmála se a nabídla jí tři pamlsky, které hnědka hned s chutí schroupala a já se mohla i nadále usmívat. Sundala jsem hnědce deku a nechala ji, aby se pěkně ještě rozběhla za míčem. Ten jsem jí ale po chvilce vzala a dala stranou. Chodila jsem po jízdárně a hnědka chvilku se mnou, ale když jsem pískla a sedla si na hrazení, Gal frkla, hrábla kopytem a vydala se na průzkum jízdárny. Jak jsem předpokládala, po chvilce si začala hrát na kozu vzala jsem si rychle mobil a začala ji natáčet. Hnědka se začala válet a já se zasmála. ,,Tady si to někdo zaručeně užívá, co?“ zasmál se někdo od hrazení. Byla to Sue. ,,To ano, ona je trdlouš můj malej,“ zazubila jsem se, ale podívala se zpět na Galaxii, která se postavila a rovnou se i oklepala. Zazubila jsem se a sledovala tu moji hnědou krasavici. Přišla k nám a nechala se od tetičky pohladit, až jsem se usmála, ale vzala ohlávku, nasadila ji hnědce a připla vodítko. Přehodila jsem jí lehce deku na tělo a podrbala, nabídla pamlsek, ale vrátily jsme se do stáje, musím ji ještě vyčistit