bloodye+dekameron: Oba seděli na hrazení jízdárny a něco si povídali, když jsme přicházeli. Zastavila jsem Deka před brankou a lehce do ní šťouchla. Nebyla zavřená. Hnědý jí na pokyn prošel a zastavil na druhé straně dokud jsem branku nezavřela, tentokrát na západku, pak jsme se krokem vydali po obvodu. "Čekáte dlouho?" Houkla jsem na ty dva, kteří unisono zakroutili hlavami. "Já ho vyklušu trošku na lonži a pak to nějak dáme dohromady." Oběznámila jsem je se svým plánem, změnila s Ronem směr a prošla se s ním v kroku ještě na druhou ruku. Počkala jsem dokud nesníží krk, neukáže známky uvolnění a potom jsem si ho navedla na kruh. Nechala jsem ho si kruh zvětšit a když byl lonž zlehka napnutý se zamlaskáním jsem poslala Dekiho dopředu. Ten se rozklusal pěkně dopředu, trošku hodně. "A hooouu..." Pískla jsem na něj, aby ubral. Věděla jsem že to přijde. Hodil kozla, druhého kozla a vypálil dopředu. "Hey!" Zařvala jsem na něj rázně, zapřela se aby mnou nepohnul a zatáhla za lonžku. "Ten energií překypuje." Komentoval to Sebastian a já jen pokyvovala, protože jsem měla valacha plné ruce práce. Naštěstí se zvládnul rychle uklidnit a pak už jen klusal po vytvořeném kruhu. "To on často. Tyhle jeho výbuchy zažívám i pod sedlem. Teď už ne tak často, ale ze začátku jsem byla na zemi dost často." Pozorovala jsem Deka jak kluše kolem mě, natahuje dopředu, frká. Pískla jsem na Ronnyho, aby přešel do kroku a změnil směr. Znovu naklusat, tentokrát už bez nějakých výbuchů. Pěkně až do uvolnění. Potom jsme mu odepla lonž a nechala ho. Odklusal ode mě kousek dál, nachvíli zastavil a pak to odpíchnul z místa a rozcválal se po obvodu jízdárny střídavě s prdelí nahoře. Pak zase zpomalil.. "Jdeme stavět?" Podívala jsem se na svoje dva pomocníky, kteří přikývli a my se do toho pustili. "Bude chodit první tři řady." Ukázala jsem na plánek, co jsem měla v ruce a začala nosit stojany. Ty nám stačily jenom dva na skok a pak pár kolem kterých natáhneme lonž, aby vytvořily uličku, čtvery kavalety a několik břeven. Prve jsme Dekovi postavili jen kolmáček na sedmdesát a odskokovku. Kavalety jsme vyskládali podél řady a společně s lonžkou a stojany vytvořili uličku. "Nejdřív ho trošku proženem, tak si prosím stoupněte každý z jedný strany řady, ať tam ještě nevběhne a já ho rozhýbu. Oba se tedy postavili na místa a já se obrátila k valachovi. Ten na mě koukal z druhé strany jízdárny. "Hop!" Mlaskla jsem a práskla lonžákem. Dekameron vystřelil dopředu cvalem, uši natočené mým směrem, pořád mě tak po očku pozoroval. Stačilo mi aby procválal jeden okruh, pak jsem mu postavila do řady bič. Otočil se a rozběhnul se druhým směrem. "Pašák!" Pískla jsem na něj a nechala ho postupně zpomalit. On už si sám přišel ke mně, dostal odměnu, já položila bič stranou a chytla si ho za lícnici parelky. Se zamlaskáním jsem ho naklusala a vedla ho do řady před níž jsem ho vypustila. Dek se sám pustil do cvalu, trochu spěchal, proto mu spadlo přední břevno skoku. Mel ho hned vrátila zpátky. "Změň směr!" Houkla jsem na Seba. Ten vytvořil hnědému zatérasu, takže se musel otočit a jít druhým směrem, kde jsem ho nasměrovala do řady a on si došel ke skoku. Tentokrát měl místo odskokovky doskokovku. Valach si teď už hlídal tempo, přešel skok v klidu a jelikož věděl, že přešel dobře hned si šel pro pochvalu zatímco moji pomocníci skok zvyšovali. Podrbala jsem šikovného Rona a znovu ho navedla do řadičky s vyšší výškou. Protože už uvědomoval, že nemůže pospíchat tak ani z jedné ruky neměl nejmenší problém překonat, a tak zatímco Sebi s ním krokoval, aby nezatuhnul, tak já s Mel jsme přestavovali řadu první na řadu druhou. Deki do ní vešel jako profík. Klidné tempo, koukal na skok, uši dopředu, hlava nahoře. Natáhnul krok přes odskokovku, složil nohy do vzdálenosti a zlehka se odpíchnul nemusel se přes kavalety snažit, ale přesto se pohyboval v luku. Po doskoku udělal dlouhý krok dopředu, došel krásně pod a odrazil se nahoru. Naprosto bez problému přeletěl skok a udělal několik nadšených poskoků. Nechala jsem ho vybláznit a jen ho pozorovala se širokým úsměvem, hrozně ráda jsem s ním dělala věci ze kterých měl takovouhle radost. On byl vážně parkurák na svém místě.
Řadu přešel ještě ve zvýšené formě i na druhou ruku, pak si ho pod křídla vzala zase Melanie a já s Bílečkem jsme přestavovali.
"Je trochu pošuk, ale vypadá, že ho baví s tebou komunikovat ze země." Ozval se. "Taky mám ten pocit. Jsem ráda, že není jenom můj." Usmála jsem se a položila kavaletu do písku. Ještě chvíli jsme konverzovali, hnědý se mezitím alespoň vydýchal a do řady šel s novou energií. Teď tu měl i in-out z kavalet, tak s emusí snažit se do toho poskládat. Zase pohodové tempo, natáhnout před odskokovku, odraz na první kavaletu, doskok a hned odraz. Musel hodně zapojit záda, složit nohy, ale vyšlo mu to. Pak jeden dlouhý dopředu a přes kolmák. Krásně mu to vyšlo. A já po něm opět požádala řadu na druhou ruku a pak ve zvýšené výšce. A když to překonal bezchybně rozhodla jsem se ho odměnit a nechat být. Ti dva se ochotně nabídli, že uklidí skoky a my ať se jdem projít. Nemohli jsme odmítnout.