kitty+asie: Zavedla jsem vranou do haly a zapnula světlo. Žárovky zabzučely, takže vraná stříhla ušima a přizvedla hlavu. „Neboj ty trubko.“ Promluvila jsem na ní a odvedla jí k tribunám. Tam jsem jí sundala nejprve uzdu, kterou jsem si dala přes rameno, a pak sedlo. Oboje jsem dala na tribuny tak, aby z toho nic nespadlo – bylo to moje nejmilovanější vybavení, takže bych si to asi neodpustila. Pak jsem vzala čtyři kužely a rozmístila je stejně, jako včera. A předevčírem Ke každému rohu jeden, vždy tak čtyři metry od něj, aby Asii sváděly spíš k tomu rohem projet. Pak jsem mlaskla, přistoupila k vrané a gestem a řečí těla, zatímco jsem šla směrem k ní, jsem vedla na stěnu. Ne že by to byl nějak vymyšlený pokyn, prostě jsem se řídila instinktem – a hlavně Asie tohle už znala, dělaly jsme to docela často, takže si vykrokovala na stěnu, rozhlížela se co se kde děje a přitom šla hezky svižně. Pěkně si podkračovala, ty nožky v bílých bandážích vypadaly naprosto úchvatně :3 Poslední dvě uvolňování jsme začaly vypouštěním energie, nicméně to bylo na upuštění páry a já věřila, že to Asie po těchhle pár dnech už nepotřebuje. Šla hezky, pozorně ke mně a přitom hezky aktivně, podsunovala si záď. Vlezla jsem jí pak přes půl jízdárny do směru a jen mávnutím proti ní a řečí těla jsem jí nechala změnit směr. Vranka se otočila a zase si vykračovala, spokojeně s krkem vytaženým dopředu, koukala na to a na ono, občas čmuchla k zemi. Brzy jsem viděla že je spokojeně uvolněná, takže jsem mlaskla, poposkočila a houkla „Klus!“ vranka udělala dva rychlejší kroky a pak vyklusala. Nejprve v kludu začala po oválu, brzy jí ale stěna začala poskytovat hledanou oporu a ona tak vyklusávala i do rohů. Ačkoliv nejprve hlavu zvedla a vytrčila čumák, brzy začala povolovat, klesat jak krkem, tak hlavou a netrvalo dlouho a hlava jí visela z týlu volně. Ustálil se jí chod, pravidelný dvojtakt s jasnou fází vznosu, jen jsem jí přimlaskáváním v momentě zvedání vnitřní zadní nohy trochu pomohla k akci zadků. AKdyž šla už o něco víc tak, jak bych si představovala, nechala jsem jí změnit směr. Opět vskočením směrem k ní, to už znala z kruhovky a tak se otočila na podpatku A vyklusala zase zpátky. I na tuhle ruku se poměrně rychle uvolnila, a tak jsem jí mohla už jen zamlasknutím a poskočením nechat nacválat. Vranka vycválala, jak pro ní bylo typické, tak se jí krk postupně nesnižoval, spíš víc klenul, takže ho měla pořád nahoře, krásně vzpřímená. Ta práce na ní byla vidět 
„Dveře!“ zaslechla jsem z druhé strany Nioru. „Moment!“ odpověděla jsem, když jsem klisnu nechávala cválat na druhou ruku. „A kroook“ houkla jsem na ní a hed na to zahvízdala známou melodii. Vranka ke mně přišla, zastavila před mým osobním prostorem a já jí spokojeně podrbala.